Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

jak ropucha nafukla helijem. Prošli sme paru zastavek, bo to šlo jaksyk samo, ale
naraz prohodila, ţe uţ ju bola nohi. Konečně přyšla chvila pro mě! Řek sem ji, ţe
to nic, ţe ju doněsu aţ na prah kvartyra. Lapnul sem ju a vyrazyl. No, po paru
metrach sem sy pravil, ţe budě stačiť enem na prah baraku. Moc pěkně se na mě
usmjala. Teţ sem se na ňu usmjal a snaţil sem se dychať porami. Do dupy!
Čemu ja něposyluju? Po kaţdym dalšim metru sem sy daval drobne mety - eště
deset kroku, fajne, eště k tamte značce, bezvadne, a včil eště k temu křaku. Mělo
to enem jednu něvyhodu. Tak moc sem se sustředil na ty drobne mety a spravne
kladeni noh, ţe sem něslyšel, co mi šepta do uši a pomalu sem aji přestaval
vnimať, jak vypada. Asy zafungovala telepatyja, bo jak sem měl ruki skoro aţ u
chodnika, naraz vyskočila, poděkovala, ţe sy spočla a ţe dal pujdě po svojich.
Ani sem se něstačil vydychať a musel sem pokračovať v romantycke debatě. Pry
ţe ten měsyc fajně sviti. Neviděl sem na pět metru před sebe, natoţ jakisyk
měsyc, ale kival sem jak nadrţeny holub.
Něchapu, jak sme se doplahočili z Michalkovickeho řbitova aţ na Bazaly. Tam
sme stravili asy pulhodiny čuměnim na osvicenu Ostravu. Trochu sme se
pomačkali, ale daval sem bacha, ať cosyk nězdupu, bo ona je ta prava. No
pulhodina to asy něbyla, moţna tak štvrť. Ono vlasně začlo let, tak je moţne, ţe
to bylo enem pět minut. Teho dešťa sem se bal, uţ jak sme vyšli od Kajoša a
Hely - kura, uţ o nich uvaţuju jak o paru - bo začlo trochu slimpať a vypadalo
to, ţe nafurt, ale jak sme šli s Dokonalu, kapki nas enem sledovaly z mraku.
Tuţ asy mi fakt hrabe, jak pišu take romantycke cypoviny.
Tu noc bylo všecko jak ve filmu. Sotva nad banikem začlo let, přysvištěl nočni
trolejbus, ja sem robil srandu, jakoţe ho stopuju a Zdenka se moc pěkně smjala.
Bydli kusek od Maja, tuţ sme se eště od zastavki pěkně prošli, ale furt slimpalo,
tak sem ji aspoň nabidnul svoju bundu. Prvni nechtěla, ale jak sem ji tvrdym
hlasem tajak basak z Uspěcha pravil, ţe musy, tuţ s chichotanim přyjala. Jak uţ
sme byli blizko baraku, dumal sem, esli mě pozve navrch a esli mam isť.
Vymyslela to nejlepši sama, ţe mě pry zas rada uvidi, ale včil uţ musy letět, bo
Bobiček uţ je dluho doma sam a rači ho se mnu seznami kdesyk venku, bo on je
divoki. Zas sem enem kival hlavu, v kere se mi honilo, esli ju mam pocalovať
anebo ni. Zas to vyřešila ona, bo mě enem tak mateřski calnula na lico a zmizla
ve vchodě. Šel sem pěški v dešťu dom. Bunda voněla po Dokonale a ja sem měl
v pale chaos, tajak Dţeksn před špiglem. Tuţ je to dobre, ţe mě pocalovala na
lico, nebo je to enem kamaradske? Zbytek nocy sem se enem převaloval tajak
puboš po prvnim rande. A navic sem zystil, ţe sem sy něvzal jeji čislo.