Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

něnapadneho statystu.
Doma sem dřepnul před šifoner s hadrami a vytahnul co nejněnapadnějši
kombinacyju. Předem sem zavrhnul černe tryko a ty barvene černe manţestraki z
brusleňa, bo nejsem vul, šak tak by mě všecy poznali. Jak sem hazal na zem uţ
sedmu kombinacyju, začal sem sy přypadať jak něrozhodna modelka. A či to
neni jedno? Vzal sem sy stare ryfle a stare tryko, přes to bundu a vyrazyl sem do
křtitelnice.
Chvilu sem měl strach, ţe tam nikdo něbudě, enem ja a křtitelka, tuţ sem
planoval, ţe něnapadně kupim jakusyk kniţku a vypadnu do dupy. Překvapilo
mě, ţe uţ se tam na tym malym prostoru tlačilo celkem dosť ludi, jak by tam
cosyk davali zadarmo, tuţ sem mezy ně vplul. Trochu sem se rozhliţal a
sondoval okolo sebe a teţ mě potěšilo, ţe tam byli ludě tak věkově a aji
socyjologicki (tuţ něčumtě jak Kanaďan na česku vlajku, aji také slovo znam - z
novin) ruzni, to sem fakt nečekal.
Chtěl sem sy poznačiť do bonzbloku, ţe začli o trochu pozdějši, jak slibili, ale
hned mi zecvaklo, ţe by sem byl něnapadny, jak jeptiška v tangach. Konečně
sem viděl svoju vydavatelku. Tuţ povim vam, kdo stě tam něbyli, je to celkem
fešna robka. Jak přectavovala autory a pravila, ţe jeden stoji před nimi a druhi
moţna kajsyk mezy nimi, zatnulo mi a naraz sem nad sebu viděl velku červenu
šipku, kera miřy přymo na mě a otača se ve vzduchu. No ale asy sem ju viděl
enem ja, bo sy mě dal nikdo něvšimal. Podruhe mi dupa cvakla dvojku drat, jak
pravila, ţe ji jakisyk anonymni chachar poslal fotku Ostravaka, kera budě po
chřtu vystavena u pokladni. Chtěl sem se zavrtať pod zem, ale to by asy něvyšlo,
bo o patro niţ je dalši kniţkokauf. V duchu sem probiral, kery gizd by teho byl
schopny. Kamil? Ten ma dosť problemu s novym harantem. Jaruna? Ta ma včil
plnu palu Šlegra (aji ma novy plagat na stěně v kancliku). Ať sem dumal jak
sem dumal, nikdo mi něvychazal. Tuţ to je zahada. Chtěl sem se tam isť mrknuť,
ale vrozena paranoja mě stahla za řbet zpatki do davu, bo co jak tam budě
našlapna spušt a první vul, kery tam přyleti, budu ja a fotka budě hned, no ni?
Kase se budu vyhibať jak čert křyţu.
Ukazki z Denika čital Marek Praţak. Neţ začnul, chvilu nahlas dumal, esli pry
nejsem docent z univerzyty. Tuţ to mě tak nadchnul, ţe sem chtěl vystupiť z
davu a řeknuť mu, ať mi to da pisemně, bo bych to hned šel ukazať fotrovi a
mamě, aby věděli, jakeho maju doma synka. A pry ţe hňupa! Jak začal čitať,
napadlo mě, esli sy nědal paru štamprli, aby byl co nejpodobnějši autorovi, teda
mi. Přy tym, jak popisoval problemy s Maju a mojim prašivym čoklem, sem se
v duchu usmal, bo to uţ je tak davno, co se mi chtěla nakvartyrovať do bytu. Ţe
bych sy zas nahral ten sapik do tydlifona? Kura, eště, ţe sem sy před křtem
vypnul zvoněni, bo jak by mi tydlifon zakrakal jak vrany, určitě by sy mě kdosyk
všimnul.