Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Jak sem v sobotu čučel zachmuřeně z okna, hned sem zalitoval, bo lelo jak
alergikovi z rypaku. Potem se na chvilu vyčasylo, tuţ sem se tam vydal. Měli
sme s Datlem sraz na zastavce před byvalu šachtu Odra a jak sme dochazali k
hřyšťu, zas začly padať scanki. Chtěl sem se obratit a jit dom, ale jak sem viděl
ty male nadšene zmokle boraki, co tam politavali v kraťasach a nědbali na ten
humus v kapkach, pravil sem sy, ţe zustanu. Datel se hned vrhnul ku skupince
jakichsy odchovancu oddilu a chvilu sy tam divně lomcovali rukami, tuţ sem se
decentně vzdalil.
Ani vytrvaly dešť tych malych taborniku něodradil od teho stavjaňa tych ruznych
drah pro sutěţe a aji trybuny, na kere měli vystupiť zpěvacy. Kolem štvrte se
počasy umoudřylo a konečně začlo byť pěkně. Tuţ sem sdělal kapucu a pořadně
sy to tam prolez a prohlidnul. Měli tam stanki s ruznymi capinami, děcka sy tam
mohli zrobiť hliněne vazy, podivat se na kovaře, jak robi a hlavně sy zasutěţit.
Jak sem viděl ty male pajtaški, jak tam v helmach proti sobě machaju takimi
tyčkami, tuţ sem šel rači dal. Uplně vzadku bylo na stromě natahnute lano,
děcko vylezlo po ţebřu navrch, chlop co tam celu dobu visel, ho přypnul
horolezecku skobu a uţ fičelo dolu. Tuţ na to by mě nikdo nědostal.
Potem začal brnkať na kitaru Pepik Štrajchel, tuţ sem sy chtěl kupiť pivko a
lapnuť na řyť, aby se mi lepši posluchalo, ale zrada! Ti mladeţnicy tam prodavali
enem kofolu. Chtěl sem sy postěţovať Datlovi, ale došlo mi, ţe bych u něho asy
něpochodil a navic sem ho uţ hodinu němoh najisť. Chlampal sem kofolu a
posluchal Pepikove songi. Kura, to je teţ borec. Před paru rokami měl jakesyk
technycke problemy, pry, jakusyk dobu skoro něchodil a němluvil a včil zas
zpiva aji hraje. Jak skončil, pleskal sem mu jak na moli přehlidce. Dal sem sy
dalši kofolu a šel se mrknuť dozadu, bo tam jacysyk dva borcy robili portrety
navštěvnikum. Kura, kdybych uměl tak malovať, seru na robotu a postavim se na
Masarykač a za den mam zarobene to co ve fabryce za měsyc. Cely den sem
pořadně neţral, tuţ sem sy potem dal obědovečeřu - BVU gulaš - a lapnul se na
přectaveni vojclu s čoklami. No asy sem se neměl cpať hned do prvni řady, bo
ten jeden čokel po mě tak mlsně čuměl, ţe sem měl aji strach, aby mi ten gulaš
nězeţral. Nakoněc sy ale vybral teho golema v tym červenym a tak sem se rači
šel postaviť dozadu.
Přy zvuku kitary posledniho umělca se mi zas zastesklo po tych chvilach v lese,
u taboroveho ohňa, jak sem se učil vazať uzle, lasovať a podobne capiny. Tuţ to
byly časy, to sem byl eště mlaďoch. Začla mi byť kosa a ku vchodu začli
přystavovať autobusy, bo akcyja pokračovala o pul osme na Landeku v
kompresorovně, tuţ sem chvilu dumal, esli se tam mam teţ nasačkovať, ale byl