Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

ušetřyl bych za jar a olej.
Po jidle sem vletěl na ten burdel. Něbylo to vubec jednoduche, bo jak sem se
němoh zhibať, musel sem to robiť vkleče. Tuţ to musel byt pohled pro bohi. Ja
vkleče na linoleu prvni s lopatku a smetačkem, potem s kiblem a hadru. Kdyby
mě tak kdosyk viděl. Kuchiň sem dal za slabu hoďku jakţ takţ do puvodniho
stavu, krom tych černych čar od brusli, na ty musym kupiť asy sylnější maras na
dlaţku. Zeţral sem eště jeden brufen a šel sy po tym vykoně spočnuť.
Brufen zabral, bo odpoledně něbylo po bolesti krom mirneho šimraňa ani
pamatki. Tuţ viditě, šak sem pravil, ţe dochtora nětřeba, ţe to přejdě samo.
Venku bylo fajně, tuţ sem se začal chistať na tu kolobutovu akcyju. Vyhrabal
sem staru černu kšiltku, ty spravene černe brylki, tmave tryko a stare
manţestraki, kere sem sy kdysik sam zkušal barviť na černo. Kolobuty sem
narval do baťoha, kery jediny něbyl v něnapadne barvě ostatnich hadru. Nevim,
kery vul mi ho kdysyk dal pod stromek, či ku kerymsyk narozkam, ale pravim
vam, modrozelenoruţova neni moja oblibena barva. Tuţ ale co, iny němam a
přece to něponěsu v igelitce jak jakisyk teskoturysta.
Vyrazyl sem směr Komeňak. Snaţil sem se isť něnapadně a ledabyle jak
vysluţily agent efbiaj, ale jak sem šel kolem Čapkarni, v odrazu dveřy sem viděl
vysluţileho prostatyka, co sy něse hemerojdy v baťohu na řbetě. Vlez sem do
Komeňaku, dněskaj ţadni pazgřyvcy na kolach, co by mě sloţili do travy, bo to
bych asy hned tak něstanul, a robil sem jako ţe sem na vychazce. Popiskaval sem
sy a čuměl po stromach a vyhliţal ptaki. Došel sem aţ na tu hlavni třydu a sednul
sy na lavku, ţe počkam, aţ se to tam trochu vyprazni. Na lavkach seděli
mladeţnicy, někeřy se cicmali, ini pokuřovali, dalši hrali na travě fotbal, kolem
svištěly děcka na bruslach, na kolach, litali čokli a projiţďaly fajne robki. Došlo
mi, ţe bych musel čekať asy aţ na noc. Jak kolem projel taki přyplešly pajtaš
kusek před duchodem a za nim taka mlada kočena a oba vykrucali piruety jak
Romanovi, pravil sem sy jak stary Ţabčik, ţe překonam sam sebe. Tuţ sem se
eště kusek prošel směrem k pamatniku a tam sem sy našel osamocenu lavku.
Vytahnul sem kolobuty, teniski dal do baťoha, zkušeně nazul, šak mam praxyju
ze včerejška, a zkusyl se postaviť. Do řyti! To neni jak na linu nebo na tepichu v
obyvaku. Malem sem sebu hned jebnul na řbet. Tuţ to chce předklon dopředu,
kdyţtak ať aspoň sebu jebnu na gzycht. Zkusmo sem se odrazyl jednu a druhu
nohu a - štajger čum! - ono se to rozjelo. Chvilu sem se tam enem tak odraţal
tajak lyţař, co misto voskem namazal sadlem a zkusmo sem zamiřyl zpatki k
pamatniku na tu velku plochu. Divnym stylem sem se dopravil aţ ku schodam,
lapnul sem opatrně na řyť, bo mi tam zas zabrnělo a vyjimečně sem něčučel po
babach, ale po kolobutojezdcach. Počkal sem, aţ odfičelo tych sedum děcek, co