Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Z robek se vyklubaly kupodivu sympatycke baby, bo sme prokecali pulku nocy.
No ja moc ani ni, bo sem furt v pysku cytěl tu cybulu, tuţ sem mluvil enem tak
na pul huby jak Ransdorf na schuzy. Jedna z nich sy pozdějši všimla te piksle s
gumidkami a rozzařyla se jak svařečski drat. Byla trochu spuchlejši, tuţ sem
pochopil, ţe ma asy rada sladke a nabidnul sem ji. Kdyţ tak zbytek odsypu
gizdovi do sačku. Šak kilo a pul bombonu je pro take male děcko nězdrave, no
ni? Tuţ sme eště kecali, popili, trochu posrandovali, ale oni se po druhe rozlučili,
ţe pry eště maju spicha s bandu v Ptakovi. Tahali mě sebu, ale mi se něchtělo.
Tuţ mi Nela (ta s tymi bombonami) aspoň napsala čislo mobila a ať zavolam, ţe
sem fajny synek.
V sobotu rano sem stanul celkem čily a v duchu sem se pochvalil, ţe sem odolal
a něšel v nocy s nimi a aspoň moţu vyskušať ty buty na kolcach. Po turku se mi
to trochu rozleţelo v pale a rozhodnul sem se, ţe neţ pujdu robiť Romanova před
ludi, prve to zkusym doma. Posnidal sem posledni třy bombony (beztak ty
gumove to male od segry něma rado...) a začal sy vytyčovať trasu. V kuchini je
lino, tuţ to je podobne jak cesta, to by mohlo isť. Opatrně sem sy nazul buty.
Stanul sem a zkusyl pomalu sunuť jednu nohu tam a zpatki jak Fred Aster na
lyţach. Celkem to aji šlo. Zkusyl sem to obuma nohami dohromady, ale jaksyk
sem to nězvladnul a taktak sem se zachitil kuchiňskeho stola. Naštěsti sem sebu
nejebnul na zem, ale taliř se zbytkami ze včerejši večeře a poloprazdna flaša od
tatarki letěly nadul. Do dupy, tak kuchiň byla mimo, bo v bruslach se pro to
něohnu a zuvať sy to včil něbudu, jak mi to začlo tak fajně isť. Teţ sem sy
všimnul jakichsy černych čar na tym světlym lině mezy tym sklem a tatarku. To
sem asy zrobil tymi černymi kolcami. Přesunul sem se do přecyně. Chvilu sem
se pozoroval v zrcadle a pravim vam, něvypadal sem zle. Posunoval sem
střydavo levu a pravu nohu a dokoňca se zkusyl aji otočiť a odstrčiť od teho
zrcadla. Meter sem popojel. Tuţ malo mista, tak sem zkusyl obyvak. Chtěl sem
zkusyť aji nohi zdvihať, ale to mě bral balanc. Jak sem se otačal u televize,
jaksyk blbě sem o ňu šprajcnul a vypadalo to, ţe tepich budě v televizy. Tuţ sem
zazmatkoval a chtěl ju chytnuť. Kdybych byl boski, šlo by to celkem fajně... Jak
sem sebu jebnul na řbet a mignul se palu o stul, viděl sem před očami štyry vlajki
unyje. Moja draha Orava to ale přeţila. Aspoň ţe tak.
Zdělal sem sy ty ďabelske kolca z noh a bechnul s nimi do přecyně do kuta.
Potem sem sy šel na chvilu spočnuť, bo se mi začala motať pala a mi došlo, ţe
mam asy otřes mozku. Po tym, co sem se hodinku spočnul, sem se rozhodnul
svoje smrtelne zraněni překonať a vyrazyť za rodinu na Dubinu, aby mě mohli
politovať a přypadně se mnu probrať detajly mojeho pořbu.