Denik-ostravaka - e-knihovnazdarma.cz

Deník Ostraváka
Ostravák
Publikováno s laskavým svolením autora.
Zdroj http://ostravak.bloguje.cz
Uvitani
Tuţ zdar z Ostravy. Dostal sem taki fajny napad psať si jakysik denik. Po novu
se temu pry řika weblog či jak, toţ to musim zkusiť, bo mi to něda a aji ja chcu
byť moderni a jiť s dobu. Ostrava je sice zapadakov jak cyp, ale aji tu ţiju
moderni ludě jako napřiklad ja. Toţ dufam, ţe budě furt o čim psať a ţe se tu
něbudětě nudiť.
Toţ zdař buch.
Šavla na schodach
Včera asi komusik něsednula ščedrovečerni večeřa, bo jak sem dněskaj šel rano s
kyblem směťa do popelaku, na schodach leţela šavla jak cyp. Ten chachar si asi
dal na salat mliko nebo co, bo v te šavli bylo cosik bileho mezy tyma kuskama
kobzoli a mrkve. No moţna ţe to byl kapr, či ja vim. Natahlo mě jak sem to viděl
a trochu sem tam přydal. No humus. Lidi su prasata, no ni?
Koněc roka - třa jisť nakupovať
Tuţ pomaly se bliţi ten Silvestěr, toţ je třeba zajisť do obchodu a nakupiť
jakesik ţradlo na chlebički a jednohubki, bo přijdu znami a kamaradi z roboty a
němoţu im přeci dať enem suchi chleba, to by mě pomluvili hovada. Aji jakisik
chlast musim obstarať, abysme něbyli jak u Suchanka, bo bez piťa je s tyma
kolikama nuda jak cyp. Ale zas jak se oni oţeru, toţ vyvaďaju take hovadiny, ţe
se potem cely barak divi. Raz na šichtě sme slavili Jozefove padesatiny a tak zme
si zgychali gzychty, ţe sem si potykal aji s ředitelem. Druhi den si mě pozval na

kobereček a pohrozil mi, ţe jak se to ešče raz budě opakovať, toţ mam po
premijach. Hňup - jak bych jakesik dostaval, ni?
Tuţ zytra vyrazym do Kauflandu. Tam sice byva dycki ludi jak cyp, obzvlaště po
vyplatach a nebo potym, jak duchodci dostavaju duchod, ale co uţ se da robiť.
Kaufland je nejlevnějši. Sice jim to tam na hajzlu smrdi jak by tam zabijali
mjesic stare ryby, ale vydrţim. Koněc roka je enem jeden, no ni?
Hovada v našim domje
Kurňa štelunk, se na to moţu vysrať. Rano ešče poloslepy vlezu do vytahu, bo
musim byť na šichtě před šestu a jak si tam tak přešlapuju, zda se mi, ţe mi cosik
čvachta pod butami. Tuţ otevřu očiska a čumim jak puk. Kaluţ jak cyp. Ţe by do
vytahu lelo se mi nězda. Tuţ dřepnu a čuchnu k temu naděleni. Kurňa do řiti, tuţ
to je smrad jak z mrtve feny. Ludě, něblbnitě, či ve vytahu se chčije? To
němoţetě vydrţeť ven a nebo sjeť dolu do sklepa jak to robim ja, jak idu z
knajpy navaleny jak cyp? Kaj to ţijem? Fčil abych si pucoval polobotki kajsik v
travě. Jak minule od te ščedrovečerni šavle. To sem mjel smulu, bo jak sem si je
venku drhnul na travje, něvšimnul sem si psiho guvna a na šichtě se na mě partija
divně čuměla bo sem smrděl jak sciply tchoř. Tuţ to zas budě den na guvno.
Šichta den před Sylvestrem
Toţ uţ sem doma. Kurnik šopa, to mě zas nasrali v robotě. Mame tu jedneho
takeho hňupa, kery akorat machruje a na všecko ma blbe kecy a ten mě dycky
tak nasere, ţe vidim rudě jak ta prsata Soňa s Švarcenegrem v tym starym filmu.
No šak čitejte sami.
Přidu na šichtu, rano eště skoro spim, bo neţ si dam prvni kafe, tak sem jak
susedčin robertek keremu dochazaju baterki (trochu vrči ale moc roboty
něporobi). No a ten hňup uţ je v robotě a pry "Zdar, jak si se vyspal?" No
kdybych mjel po ruce motyku, tak ho jebnu do čela aţ by viděl Jeţiša aji s
posledni večeřu. Poslal sem ho do řiti, ale on je jak Jehovista - vykopnětě ho
dveřami a vleze vam zpatki do kvartyra oknem. Za chvilu tu byl zas a pry "Šef se
ptal, jestli uţ maš ten výkres" Pry vykres! No nězabili bystě ho? Šak mi to šef
zadal deprem v ponděli a dněskaj je co? Štvrtek ni? A ešče k temu před
Silvestrem toţ šak se nězedřu jak zavit na šrubku ni? Času dosť jak pravjal muj
švager, kery kdysik robil na draze, neţ ho vykopli, bo jim tam zrobil jakysik
čurbes s vyhibkami a mašinfira se z teho malem posral jak vkuřil v Ostravě na

hlavnim na prvni nastupiště v plne rychlosti aţ ludě litali jak muchy na guvně.
Tuţ takeho cypa mam v robotě ve vedlejšim kumbalu. Esli ho raz nězabiju toţ
přyště napišu o nim vic.
Sylvester jak sviňa
Uţ sem zas na šichtě, do řyti. Tuţ musim vam popsať, jak sme proţili teho
Sylvestra. Chtěl sem to zrobiť v nedělu z domu, ale zaprve mi bylo eště zle jak
cyp a zadruhe mi v sobotu jeden chachar z roboty rozšteloval ten muj komputer
tak, ţe mi ani ten internet nešel spustiť. Hňup jeden - pry "Já ti upravím
nastavení." Mu asi dněskaj upravim fasadu. Ale zpatki k Sylvestru. Tuţ to bylo
něco.
Jak uţ sem psal dřyve, ve štvrtek sem vyrazil do Kaufu kupiť jakesik ţradlo a
piti. Kupil sem paru vek, salam a krabicu salatu na chlebički. Pozval sem pět lidi
z roboty, aji Jarunu z konstrukce, bo s ňu je dycky sranda, tak sem dufal, ţe budě
aji na Sylvestra. Kdyţtak moţe o pulnoci zrobiť stryptyz. No a teţ mi moţe
pomocť s tyma chlebičkama, ni? Mjel sem ščesti, bo tam mjeli zrovna to fajne
pivo Ambrozyja, kere sem uţ parukrat pil a kere je skoro take fajne jak Plzeň,
akurat je o dosť levnějši - stoji enem 3 koruny flaša. Toţ sem kupil tři basy, bo ty
hovada jak začnu piť, tak nevija kdy přestať. V Kaufu bylo vic lidi jak obvykle,
bo kaţdy se chtěl na Sylvestra pořadně naţrať. Mimo duchodce sem tam potkal
aji par hňupu v oblekach adydas od vjetnamcu, jak se tam naparovali nad nas
ostatni smrtelniki, tuţ sem se jim v duchu vysmal.
Jak sem dorazil s tu hromadu ţradla a chlastu dom, tuţ mě napadlo, ţe bych moh
pozvať aji teho cypa z prace, co mě furt sere a moh by sem si z něho zrobiť
jakusik prdel. Potem sem si to ale rozmyslel, bo ten hňup by si beztak doved tu
svoju rebeku aji s tym uřvanym parchantem a to by mi asi jeblo dřiv, neţ by na
čete zahrali hymnu. Tuţ sem se převlek do svatečnich značkovych teplaku, kere
sem dostal od fotra pod stromek, trochu poklidil ten burdel, co se mi tu
nazhromaţdil, vyhodil paru kyblu ze smetim a čekal.
Kolem šeste dorazili prvni borci - Franta, Milan a Pepik. Hned jsme načli paru
ambrozyji, ale ti hňupi pry, ţe to chutna jak soboli chcanki. Tuţ to nemoţu
posoudiť, bo sem v Norsku ešče něbyl, ale řek sem jim, ţe jak něchcu, tak ať idu
do řyti, ţe si to vypiju sam z Jarunu, esli přyjdě. Potem uţ drţeli pyski a lopali. V
sedum hodin dorazila Jaruna s Karlem. Oba uţ byli dosť najebani, bo se stavili
na jedno z roboty. Hehe - enem hňup robi na Sylvestra, ja sem mjel dovolenu.

Jaruna mi pomohla zrobiť chlebički a Karel se vrhnul na piva. Asi to nemjal
kombinovať s vodku, bo v osum hodin uţ byl najebany jak čolek a vypadalo to,
ţe to s nim brzo jebně o zem. A teţ ja! V pul devate usnul v přecyni a nědalo se s
nim hnuť, tuţ sme ho uloţili do stabilizovane polohi a něchali ho leţeť. Jak sme
večer chodili scať, srať a někeři aji bluť, semtam sme ho jebli dveřami do hlavy.
Proto se asi zbudil aţ druhi den ve dvanasť.
Pomalu se bliţila pulnoc a partyja byla čim dal vic najebana. Posledni ambrozyju
sme dopili kolem jedenaste a vudka uţ teţ dochazala. Něvim, kdo s tym přyšel
prvni - myslim, ţe Franta - ţe bysme si mohli připiť tym sladkim syrupem, co
kdosik našel v moji lekarničce, keru mam v baře. Byla to jakasik šťava na kašel
či co. No nic moc chuť. Mi se to eklovalo, toţ sem si enem srknul, ale Franta to
vyslopal skoro cele. Cyp! Po přypitku a po hromadnem zpěvu himny sme
vyrazili ven jebnuť paru rachejtli. Šli sme kusek od baraku, bo tam maju susedi
auta a nerad by sem komusik platil vyhořelu kraksnu. Ten chuj Franta se vykosil
na čelni sklo oktafki od stareho Chvějki - ten se budě rano diviť, co to na
Sylvestra padalo za divny dešť. Potom se eště vyblil na přechodu a jacisik fagani
co šli na Stodolni se nam řehtali. Tuţ sme vytasili rachejtle a zapalili sme je
hneď tam na kolejach - co se s tym buděm srať, no ni? Jeba jak cyp a fagani
zmlkli, bo to jednemu proletělo kusek od gzychtu. Druha rachejtla buchla
Milanovi eště neţ k ni přibliţil zapalku. Kura, co mi to ten cyp fotr kupil? Řikal,
ţe to su bezpečne rachejtle z Teska, tam jak kupil ty teplaki. Ţe by to ten hňup
kupil u rakosniku? Dalšich paru proletělo blizko ludi, co čuměli na ten burdel z
okolnich oken, tuţ sme to zabalili a zdrhli se schovať na Stodolni, bo gdosik
zařval, ţe na nas zavolal benga. Vul - Sylvester je enem raz v roce, tuţ co?
Na Stodolni - to byl mazec. Milan s Frantu se rozprchli kajsik do řyti a ja sem
zustal enem s Jarunu a Pepu. Jaruna to tam znala, bo tam chodiva pařiť a tak nas
zatahla do jakesik knajpy, kde byli sami najebani mladeţnici a smrdělo to tam
jak v květinařstvi po poţaru. Dali sme si pivo a mi se začala motať palica jak
cyp. Nevim esli z tej hudby či z teho smradu. Jaruna chtěla tancovať, toţ sme šli.
Ale ja ty moderni tance něumim, tuţ sem se tam krutil jak tasemnica v hovně a
čekal na plouţak, na kerym se snaď neda nic zkaziť - krom přypadu, kdy ma v
sobě člověk chlastu jak husa nadivki. Jak se na mě naprana Jaruna přilepila, tuţ
mi huklo a začal sem ji valiť kliny do paly. No nevim jak by to skončilo, kdyby
nas něnašel Mirek s Frantu. Franta jak nas viděl, vletěl na parket a zařval "Budě
dysko!" Začal šejčiť jak šileny, ale dluho mu to něvydrţelo, bo ten syrup v nim
eště pracoval. Kdyby pogrcal enem mě, tuţ to by něbylo tak zle. Horši bida byla,
jak poblul barmana. Ten zavolal jakehosik švarcenegra, ten nas všecki popadnul
za fliger a vyhodil nas do mrazu. Cyp jakisik. Mi uţ bylo tak zle, ţe ani nevim,
jak sem se dostal dom.

Rano, jak sem se zbudil kolem jedenaste, byli všeci pryč kromě Karla, kery
zrovna staval a ptal se, kdy přydu ostatni, ţe uţ se němoţe dočkať
sylvestrovskeho přypitku...
Utřel sem pysk v Kerfuru
Včeraj, jak sem jel rano lokalku na šichtu, sem ešče poloslepy kuknul z okna a
co něvidim - řada aut jak cyp od Imperijalu aţ po Frydlanske mosty. Uţ sem se
těšil, ţe uvidim jakesik rozflakane ţďorby na štyrech kolach od hňupu, co jezďa
jak prasata a nědodrţuju vyhlašku, a nebo aji jakesik dojebane krvave zněuznane
zavodniki formule jedna, ale nic! Řada aţ ku kulturaku a socijalce a ešče dal. U
Domu energetyki sem se na to vysral a zas sem zavřel oči, bo se mi chtělo spať a
na šichtu eště daleko a zrovnaj nastupil jakysik nasrany pazgřyvec s berlu a uţ si
to zamiřil ku mně. Vyser si oko! Maš jezdiť invalidnim vozykem a ni lokalku,
cype. Jak sem přyšel do roboty, tuţ tam mě ani stolek něpozdravil, bo všeci
kecali o jakesik akcii storoča v Kerfuru. Chvilu sem posluchal esli něvyšpijonuju
jakesik detajly, ale guvno. Nakoněc mi to nědalo a zoptal sem se Jaruny. Ta na
mě mrkla - asi si spomjela na naš taněc na Stodolni - a pry ţe v Kerfu dněskaj
maju akci, kdy si moţeš kupiť buty anebo košulu se slevu jak prase. Tuţ buty uţ
mam dojebane a košula uţ by teţ zasluţila vyprať. Vrtalo mi to palu aţ sem se
rozhodnul - bulnu šichtu a něnapadně se vytratim na hodinu. Třebaj tam kupim
hadry a kdovico ešče.
Něnapadně sem se prošvenknul vratnicu - ty ramba v černych uniformach zrovna
čumjeli na televizu, kdě byl jakysik pořad o ucpanych cestach. Sednul sem na
lokalku a valil směr Kerfur. Vystupil sem u Hutnich montaţi a přyskokem vpřed
sem se šinul ku hlavnimu vchodu. Uţ za zastavku mi bylo divne, ţe tam bylo
ludi jak na prvomajovym pruvodě za komanču. Čim bliţ sem byl Kerfu, tym to
bylo horši. Ludě se tlačili jak sardinki v plechovce a čim dal vic mě srali. Jak uţ
sem myslel, ţe se na to vyseru, toţ mě dav vtlačil do hlavni brany a ja spolu s
dalši partyju, kere se zachtělo zlevněnych košul a radiji, proletěl kolem
Mekdonalda, byvaleho Elektrosyty a nakoněc kolem informaciji. Eletrycku
branku, kera pušťa ludi do opchodu, sem přeskočil jak Sergej Bubka v dobach
sve největši slavy a řynul sem si to do oděleni tekstylu. Ti hajzli! Košule za
dvacet korun uţ němjali! Tuţ smykem vybiram zatačku a valim do odděleni
obuvi, kere je hneď vedle. Do štajgrove řytě! Posledni fajne buty za třycet korun
ukořistil jakysik antek z Polskej. Tuţ co robiť? Shybam se pro letak, co se tu
vala na zemi. Po řbetě mi přeběhně deset duchodcu. Slyšim enem, jak si
ščebetaju cosik o levnych pomerančach po koruně za kilo. Jejich berle citim v

kaţdym obratlu. Vstavam s letakem v ruce a oko mi padně na předni stranku -
domaci kino za patnast set. Kurnik šopa, tuţ to je vjec! Nědavno nam zavřeli
kino Vesmir, do Luny je daleko a jeden listek v Sinestaru stoji jak izdenka do
Brna. Mjeť doma vlastni kino enem za par korun, tuţ to by partyja z roboty
čuměla jak Gross na lokomotivu. Dufam, ţe to platno k temu je dosť velke.
Nerad bych na to čuměl moc zblizki. Valim do elektra. Tam uţ stoji banda
rychlejšich koliku s robkami, kere se tvařa tajak by mě chtěly narvať do tej jejich
vybrane lednički, na keru sem se enem kutkem oka podival. Čumim jak vrana na
romadur - lednička za dvatisyce, tuţ to sem něviděl ani u znameho v bazaru a to
je nějaky frajer, bo ma otevřene nonstop, aji v noci. Prodiram se davem ruzne
narodnosti k televizam a videam - a zas guvno! Posledni domaci kino za
tisicpětset bere jakysik čobol, na kereho se vzapjeti vrhaju ostatni v řadě, keři teţ
chtěli ušetřiť za kino. Jeden se mu snaţi vyrvať z ruk tu krabicu a druhy ho picha
prstem do oka. No něvim něvim, esli mu k čemusik budě ta zmačkana bedna,
keru mu vzteki poskakala ta tlustoprdka co stala za nim. No nic, seru na to a
pomaly se deru k vychodu. Cestu se ešče nachomytnu k bitce u vjecy pro male
haranty. Chytnu jednu do gzychtu, keru hned tej babě vracam. Pada na zem a
bere sebu dalši tři hňupy, keři drţa stejnu krabicu lega jak ona. Lego se rozleti na
všecky strany jak křeček, kery proleti ventilatorem a je klid.
Po dvuch hodinach se orvany jak oberva deru do lokalki a valim zpatki do
roboty. Ramba na vratnici si mě ani něvšimnu, bo furt čumja na tu televizu. V
robotě se mě všeci ptaju, co sem robil tak dluho na tym hajzlu a esli sem spadnul
do mušle, ţe sem tak oškubany. Chuji jak lampa, no ni?
Večer na Nově potem ukazovali obrazki ze Slovenska, jak se tam ludě rvali do
jakehosik supermarketu. Tuţ take zufalce ja něchapu, tlačiť se jak herink gvuli
zlevněnym kobzolam - bych se na to moh vysrať.
5.01.2005
Jak nas osral Oskar
Jo, v tym sylvestrovsko-kerfurovskym zhonu sem malem zapomjel napsať o
předvanočnim zaţitku. Před vanocami mě kolega vyštenkroval, ţe na Kuřym
rynku je bruslak, ţe zajdem. Nu čemu ni, sem celkem dobry sportovec, tuţ sme
zašli.
No ten Oskar se moc něvytahl, taka zamrzla haviřska spluva, no ale aspoň něco.

Jak sme přišli, toţ tam jezdila ta rolba, ţe pry upravuje led. Mezitym sme
zkontrolovali stanki na Masarykaču, kery z nich ma nejlepši svařak, počuměli se
na vinetuy, co tam hopsali (ty brusle v baglu tlačily jak cyp) a potem sme se
vratili na Kuři rynek. Pravda, Jura uţ bral jednu stranu ulice od druhe, bo ta
dylina michala svařak s grogem. Na bruslaku furt prazdno, rolba pryč a u vchodu
se tlačilo ludi jak u Gebauera za Fenixem jak dovezu čerstve maso z koniny. Toţ
sem se nasral a odchytil si jedneho pajtaša s tu červenu šalu a visačku, co tam
šašek duleţitě politaval a ţe chcu brusliť. Začal cosik blekotať o tym, ţe to včil
nějdě, bo je v ledu ďura. No chuj jak lampa. Tuţ to mohli luďam řeknuť ni?
Děcka tam mrzli, bo němohli chlastať svařak, staři nadavali, no sranda jak na
pořbu tchyně. Vzal sem Juru za fliger a šli sme vedle do te knajpy Dilo a tam
sme se zbruslili jak sourozenci Romanovi.
A viš ty co Oskare? Di do řyti!
6.01.2005
Jak mi chachaři podvedli mamu
Včeraj sem se stavil za mamu popřať ji všecko nejlepši do noveho roka bo sem
konečně v celkem střyzlivym stavu. Fotr byl teţ doma, toţ sme si dali po pivu a
fajně pokecali o vanocach, sylvestru a tak. Mama se trochu přypila a začala
buliť, ţe mi chtěla kupiť fajny darek pod vanočni stromek, ale cosik se posralo,
tak sem dostal akurat od ni ponoţki jak kaţdy rok. Něvadi, stare uţ se mi stejnak
rozpadaly, bo jak je kaţdy den peru v ruce mydlem (bo se mi poťa nohy jak cyp)
a drhnu je kartačem, toţ moc dluho něvydrţa. Ale mama furt něchcela přestať a
furt o tym darku vykladala, toţ sem z ni začal mamiť detajly.
Vytahla jakysik barevny letak, kdě byly štyry obrazki a velki napis "Jeden tento
dárek je váš". Na obrazkach byl dygi foťak, jakesik dyvidy či co, radijo a eště
jakasik konvica s hafem hrnku a taliřu. Dalej tam psali, ţe jak si objednam (no ja
ni, mama) cosik z katalogu Magnet, tak si k temu moţu přybrať jednu z tych
štyrech capin zadarmo. Mamě to kdosik hodil do schranki štrnasť dni do
ščedreho dňa, tuţ natěšena jak cyp si objednala hafo vjeci z katalogu a k temu
chtěla aji ten dygifoťak. Sice něvim, čemu mi rači nechtěla objednať radijo - bo
to moje uţ sotva dycha a foťak mam dobry bo Zenit je dobra značka, ale čert to
vem. Tuţ dva dni před ščedrym dněm přyšly dva baliki - jeden velky jak podprda
od tej Haliny z tych rybiček a druhy taki spiše menši. V tym velkim byly ty
bebechi, co si mama objednala z teho katalogu a v tym druhim byly dva hrnki a

dva taliřki. Mama v šoku, pry kaj je foťak? Tuţ volala tym hňupum
podvodnickim a baba na druhe straně dratu pry "Všechno je v pořádku, přečtěte
si důkladně objednávkový leták" Mama slepa jak jednodeni kotě něpřečita ani
čislo lokalki, natoţ jakesik male pismenka, tuţ se na to vysrala a hrnki vzteki
rozmlatila. Tuţ ja - znamy chytrolin čitam a čitam a nic mi na tym něpřijdě
divneho. Třa si objednať jakesik zboţi a podle teho, za kolik člověk objedna, si
moţe vybrať jeden z tych čtyrech bebechu. Tuţ kaj je zakopany foxteryer?
Tuţ sme dalej chlastali pivo, ţrali smaţene kobzole a kecali a mi se začlo chceť
srať, tuţ idu na zachod a beru sebu ten barevny hajzelpapir z Magnetu. Jak tak
sedim a tlačim, obratil sem na posledni stranu a tam uplně dole takim malym
pismem, ţe aji vyučeny mravenec by měl problem to přečitať bylo napsane cosik
o tym, ţe ty štyry darki dostanu prvni štyry ludě, co zrobja největši nakup od 1.
řyjna do 31. řyjna. Řyjna, do řyti!!! Ostatni, co si objednaju, dostanu ty zasrane
hrnki s taliřkama. Tuţ něsu to hovada? Se mi zda, ţe si s mamu kdosik pěkně
vytřel řyť.
7.01.2005
Dobre rano z Ostravy? Dobre rano v prdeli!
Do řyti, dobre rano v dupě! Včera rano zapnu televizu, bo sem mjel odpoledni.
Chtěl sem počuměť na Dobre rano jako dycki. To byl šok jak kdyţ sem se
onehdy oţraly opřel o stěnu v třetim patře, abych spočnul bo do pětki to je
daleko a vytah zkolaboval, no a pozdě sem zystil, ţe jakysik hňup odmontoval z
vypinača na světlo kryt. Taka šleha! Tuţ to sem ale odbočil. No a v tej bedni
vidim misto mojich oblubenych moderatoru jakesik kašpary. Taka vyčuchnuta
bloncka s vyrazem typu "Fšeci stě mi u řyti!", keru sem uţ parukrat viděl v
Reportě a o keru bych si ani Ukrajinu něopřel a divim se temu Zaoralkovi (ale
ten ma asi draţši kolo) a potem teţ taki vysmaty kašparek s ušami jak křydla
motyla Emanuela a tlemi se na celu obrazovku aţ manik u kamery rači zavira
očiska. Motaju se tam oba jak mucha na guvně, překecu jak koktavy scanek a
eště se temu blbě tlemja. A to uţ němluvim o te černovlase segře od smrtki. Tuţ
co to je? V robotě sem na odpoledni sednul ku komputeru a poslal emajl do
televize. Tuţ platim si těţke love, tuţ ať mi řeknu, kaj dali moje oblubene
uvaděče.
Dněskaj mi odpovjeděli, ţe mam sledovať program televize a bude mi všecko
jasne, bo pry to je vysylani z Ostravy, kere se včil budě střydať kaţdy tyden s

vysylanim z Brna. Tuţ to je fájne. Co štrnasť dni rano kašparkove divadlo! Nic
se něda robiť, z děckama nězatopiš. Aspoň moţu rano del chrapať, bo na ty
gzychty se čučet něbudu. Na Novu se moţu vysrať, bo tam su rano sami zhuleni
vytlemenci, kere televiza našla asi tak, ţe šef dostal přykaz zehnať jakesik
něohleděne moderatory, tuţ se probjehnul před studijem a popadnul paru klacku,
co tam hulili, za fliger a uţ byli v televizy. Jedina zabavna postava tam je ta
Hrachovcova. S tu je aspoň prdel jak s Jarunu.
Ale čert vem kašparki. V sobotu iděme s partyju oslaviť prvni tyden v roce, toţ
aspoň budě zas jakasik sranda, no ni?
8.01.2005
Oprava zgychaneho komputera odbornikem
Eště sem vam něnapsal jak to dopadlo s tym mojim komputerem, co mi ho
dojebal Karel potem, jak se zbudil po te sylvestrovske akciji u mě v přecyni na
novy rok. Hňup jeden, mysli si, ţe jak odebira ten magazyn Počitač pro kaţdeho
tuţ je jakysik Bil Gejc.
Sednul k temu a pry ţe to mam jaksik špatně nastavene. Ţe v tym magazyně
psali jakesik rady a ţe on odbornik mi to vylepši. Ja temu guvno rozumim, bo ho
němam dluho. Mam ho na splatki z Makra, bo mi manik z roboty přes ty
počitače poradil, ţe tam ho maju nejlepši a nejlevnějši. Tuţ jak špatně
nastavene? Či v Makru něvja, jak to maju spravně nastaviť? Ţe ja hňup sem ho k
temu pušťal. Dvě hodiny tam cosik cvakal na te klavesnicy a potem se s takim
divnym gzychtem zdvihnul a ţe uţ musy dom na svačinu. Jak sem večer chtěl
zapnuť ten internet, abych se podival na ty stranki s cunami, o kerych psali v
novinach, tuţ komputer psal jakesik blbosti. Mlatil sem do teho, mačkal enter,
eskejp aji ef jedna, ale guvno z teho. Nasrany jak cyp sem šel spat.
Rano v ponděli na šichtě se mi Karel vyhibal jak cygan uřadu prace. Chtěl sem
mu prve nakopať řyť, ale potem sem si řek, ţe na něho seru. Moţna za to ani
němoh, bo jak sme ho na Sylvestra jebali tymi dveřami do paly, moţna mjel
otřes mozku. Tuţ sem zašel za našim hlavnim odbornikem přes komputery a řek
sem mu, ţe mi doma nějdě mašina. Chvilu sem ho musel přemluvať, ţe pry
něma čas a ţe roba je doma s děckami a podobne plki, ale nakoněc se něchal
ukecať za flašu slivki. Domluvili sme se, ţe po robotě pujdě ku mně dom. Tuţ
sme přišli, ja sem nalel po pulce ať se mu lepši přemyšla a něchal sem ho tak. Co

chvilu za mnu přyšel do obyvaku a esli němam jakesik cedečka a jakesik drajvry
či cosik, tuţ sem mu dal krabicu, co mi dali v Makru a dal sem čučel na televizu.
Hodinu na tym dřel jak krtek na Švermě. Nakoněc řeknul, ţe sem tam mjel virus
a ţe uţ je to opravene a ţe ide dom. Tuţ sem mu poděkoval, dal mu tu slibenu
slivku a něchal ho isť.
Večer sem sednul k mašině, ale cosik mi tam něštymovalo. Ty male klikacy
obrazki jakesyk ine, myš něfungovala a na spodku mi litala jakasyk kočka či co.
Tuţ sem zkusyl zapnuť internet, no ale bez myši to něbylo vubec jednoduche.
Chvilu to piskalo jak při zkušce syren a potem mi najely misto cunami jakesyk
rozcapene baby. No pravda, pjekne byly, ale jak ich bylo čim dal vic, tuţ sem to
rači vypnul, bo sem nechtěl aby mi hučelo celu noc. Tuţ to je odbornik? Jak ten
Karel. A to ma pry vysoku školu přes počitače a bere vyplatu jak ja s Frantu
dohromady. Nakoněc sem musel zajit za susedku. Ta ma šikovneho synka a ten
mi to dal do kupy neţ sem stačil praviť "Tuţ co, uţ maš jakusik babu, nebo ti ty
jebaki zmizli samy od sebe?" Ja ja, zlata mladeţ. Kdyby misto vykuřovani po
knajpach a lopani piva rači robili cosik pořadneho. Tuţ ale cyp ho střel, bo druhi
den se mi po tych babach zastesklo, ale uţ sem nevjeděl, kaj ich hledať. Musym
se zoptať chlapu na šichtě.
10.01.2005
Pařba s partyju
Na sobotu sme mjeli domluvenu pivni lázeň s partyju. Domluvili sme se, ţe se
sejděm v pjet hodin nahuře v Dile. To je celkem fajna knajpa. Maju tam
kulečnik, šipki, ten dţubox a hlavně fajne servirki, tuţ moţeme chlompať,
pokecať, kulturně se vyţiť a sem tam aji jakisik cycek ve vystřyhu viděť jak nam
kerasik robka něse pivo a musy se natahnuť a předkloniť. No fajne.
Přyšel sem v pjet deset, bo sem sice spichal, ale zpozdil sem se očumovanim
jakehosik letajicyho Česťmira na Nadraţni u Alberta, kery si asi plnil bobřyka
odvahi v sutěţi "Gdo přeběhně přes přechod před autem a doleti nejdalej". No
pravda, ten uţ teho asi moc něnalita, bo jak sem šel pryč, zrovna dojeli havrani s
fajrontkaru. Banda uţ obsadila stul vedle dţuboxu, tuţ sem se přyvital, sednul a
mavnul na servirku, ţe chcu teţ jeden škopek. Zešlo se nas pět z roboty: Milan,
Pepik, Kamil, Jura a já. Po dluhe době přyšel aji Venca, co s nami dřyve robil.
Včil je podnikatel. Divne ale je, ţe pro fabryku furt robi to same, co robil, akurat
dostava vic chechtaku. Ani nevim, gdo ho pozval, bo nas sere. Tuţ a všecy to

musa vjeděť, jaki on je king. Pry babě kupil pod stromek nove auto (jakesik
klijo), harantum počitač a cele familiji fajnu dovolenu. Tuţ sme ho začali hned
štenkrovať, esli pojede do teho Tajska, nebo Srilanki, ale on začal cosik blekotať,
ţe k Atlantyku ma strach jeť. Tuţ sme ho mezi chlemtami piva ponukali, ţe jak
tak moc zarobi, aby tam jel hned, na mjesyc, podpořyť turystyku. Řeknul nam,
ţe sme cypi a vyřnul dalšiho ferneta. Chlampal jaksik rychle, asi aby nam
dokazal ţe na to ma. Dalši fernet zapil pivem a divně si grgnul. Nu a uţ fičel na
hajzel. Bylo ho slyšeť aţ k nam. Od te doby co podnika ma guvno trening. Kamil
čuměl na Vencuv mobil Nokija (čemu ti hňupi davaju tym kramum take cypate
nazvy s čislami - kdo si to ma pamatovať?), kery leţal na stole, potem ho lapil za
šňuru a optal se nas s gzychtem tajemnym jak Vladimir Čech, esli je Venca
lidumil. Pepik, kery měl dněskaj slinu a lopal uţ asi pate pivo jak dehydrovany
kakadu zařval ţe ni, ţe Venca je debil, tuţ ale mi to docvaklo, co tym Kamil
myslel a kyval sem hlavu ţe je veliki lidumil. Kamil cosik pomačkal na tym
ţďorbu a potem ho honem bechnul zpatki na stul, bo Venca na hajzlu naraz
ztichnul, tuţ sme si řekli, ţe uţ je mu asi fajně a chlastali dal. Hladina škopku v
břuchach pomalu stupala jak Ostravica při povodňach. Kolem sedme uţ sem po
štvrtym pivu pomaly začinal měniť vyraz jak ef patnastka geometryju křydel.
Kdosyk si všimnul, ţe Venca eště furt něpřyšel, ale to uţ se kimacel od hajzlu a
polohlasem si cosik mumlal o zasranym vlašaku. Vypadal jakysik chory, košulu
měl jaksik vlhku a buntek rozepnuty. Jebnul sebu na stolek, mobil přytahnul za
šňurku, chvilu se snaţil ostřyť na displej a potem zařval "Kera sviňa?" Tuţ
přecej v tym Kamila něněcham ni? Tuţ Vencovi pravim, ať uţ chuj něchlasta,
jak potem něvi co robi. Byl jakisyk nějisty, toţ mu eště přidavam, ţe cely večer
nam vali kliny do pal, jak je charytatyvni, uči nas posylať darcovske ezemeski a
včil nam nadava. Tuţ se omluvil a objednal všeckim po kališku. Enem mu vrtalo
palu, odkuď vjeděl to čislo, toţ my na to, ţe mu ho řeknul Milan. Ten uţ byl
najebany jak sysel a enem se mu klimbala pala.
Tuţ sme dal kecali, jak bylo na Sylvestra, co na šichtě, gdy budě hrať Banik a v
tym se Milan probral a krokem jak Nurejev ze zvrtnutu hnatu se odebral na
hajzel. Vencovi blesklo v brylach, chytnul Milanuv Alkatel a řehtal se jak kuň
neţ uvidi Taxys a uţ zas mjeli Srilaňani o paru korun vic. Milan se vratil celkem
skoro a jak znovunarozeny. Ničeho si něvšimnul a asi ani Kamil, bo jak šel scať,
něchal mobil na stole aji on. Tuţ sem si zaposylal aji ja, sranda ni? Kolem desate
sem teţ zašel na hajzel, bo uţ se pivo tlačilo ven. Trochu sme se tam s Pepu
zakecali, bo ma problemy s robu, toţ si potřeboval komusyk postěţovať. Tuţ ten
ma ţivot na guvno, bo te jeho asi jeblo v pale a dala se k tym Jehovistum. Kaţdu
nedělu chodi na jakesyk srazy, tam si čitaju z jakichsy kniţek, potem zpivaju
jakesyk jejich songi, modla se a ine cypoviny. Přes tyden potem ona stava po
robotě v Komenskeho sadach a dava luďam ty jejich časopisy. Vraca se dom aţ

večer, navařene neni, vyprane neni, Pepa chodi do roboty smradlavy jak mokra
hadra, chrapať s nim teţ uţ něchce, no peklo. Chudak synek. Tuţ pěkně sme se
tam zakecali. Jak sme přyšli zpatki, tuţ na stole spal akurat Kamil, ostatni uţ byli
v dupě.
Jak sme se potem rozchazali dom, malem sem tam něchal bundu, bo venku bylo
take teplo, ţe sem si to uvjedomil aţ u byvaleho Tuzexa. Toţ kaj to sme? Je
leden a venku choďa v nocy ludě v tryčkach. Pravda, byli to jacysyk mladi chuji,
co šli na Stodolni, toţ ale i tak. Aby nam cesta na lokalku ubjehla, zařvali sme si
na celu Ostravu našu oblubenu "Pora na dobranoc bo juţ kţenţyc švjeti, dţeči
lubjou miše, miše lubjou dţeči". Ludě čučeli jak bezdomovec na inkasni listek,
bo to asi něznali.
Jak sem se rano v deseť probral, chtěl sem zavolat Pepinovi, ať se na tu svoju
vysere a kopně ju do dupy. Tuţ a hlaška z mobila pry ţe mam maly kredyt. Toţ
běţ do řyti, jak maly kredyt? Šak sem o Sylvestru nabijal na pjetset.
Ty hovadaaaa!!!
11.01.2005
Večer u kysně
V nedělu sem byl přes den jakisyk utahany, enem sem si skočil na objed do
centra do Rady, bo tam fajně vařa a odpoledně sem sebu bechnul v obyvaku na
gauč a usnul jak děcko po rohipnolu. Zbudil sem se akurat na zpravy na čete.
Tuţ to se zas děju vjecy. Jacysik hňupi choďa po ulicy a mlaťa ludi a eště se u
teho něchaju natačať na video. Tuţ to je burdel. Takich hajzlu nakopať do řyti aţ
by jich mama něpoznala. No celkem mi to zkazilo chuť na večeřu. Tuţ sem si
dal akurat zbytki ze Sylvestra (tu ambrozyju uţ si někupim a to cukrove od
mamy uţ teţ chutna inač jak na štědry den, asy sem ho mjel čimsy přykryť) a uţ
sem přepinal na Novu, bo všecke gazety cely tyden něpsaly o ničim inym jak o
nove Superstar. Tuţ přyznam se, byl sem teţ zvjedavy, co za hluši pazgřyvci se
tam zas budu krutiť jak slimak v mikrovlnce.
Pravim vam, stalo to za guvno, rači sem mjel isť chrapať. Prvni pulhodinu
ukazovali zabjery z prvni superstar, asy aby si spomjeli aji ti nejvěči sklerotycy
na ty hruzy, co tam byly. Potem tam vřyskala a poskakovala jakasyk přykuřena
bloncka, ale spiš si myslim, ţe ta se z kymsik vsadila, ţe se dostaně do tej

hvězdnej pěchoty bo to inač neni moţne, ţe by totok myslela doopravdy. Potem
uţ ukazovali ten nabor v Ostravě. Tuţ čučel sem, esli tam v tym Jindřychu
něuvidim kerehosik znameho ze šichty, či jeho synka nebo děvuchu, ale nic.
Akurat ten kašparek Martin v tym obleku, jak robil Gota, mi byl povjedomy.
Myslim, ţe sem ho raz viděl pařyť ve Vegase na Nadraţni. No a ta porota - čemu
tam zas su ty stejne gzychty jak minule? Ten fantomas co hral kdysik, eště jak
byl normalni v Praţskym vybjeru a ta jeho cimprlina uřechtana, co je rok od roku
podobnějši rybičkove Halině. Fajne, ţe uţ tam něrobi vjeter tym svojim harem
ten kovboj ze Ţluteho psa. Ale něvim, esli to vyhrali s tu jeho nahraţku, s tym
Horačkem, bo mi přyšlo, ţe akurat machruje s tym klobukem a s tu svoju
angličtinu.
Jediny dobry krk tam byl, jak ten moderator od te Laťki pravil, ţe nejvic si ludě
vybiraju piseň "Dvě malá křídla" a tancoval přy tym s tymi ufiknutymi kuřecymi
křydlami. Tuţ to sem se řezal jak cirkula.
Tuţ to vam povim, tym děckam to sebevjedomi aji zavidim, bo ty hlašky "Ja sem
nejlepši", "Mě naša republika potřebuje" a dalši cypoviny, no přy tym mi
nadskakoval ohryzek. No ale nakoněc čemu ni? Ludě tam lezu, ţe budu slavni za
kaţdu cenu, ini na to čumja, zaviďa, nebo im to přeju a nakoněc buděme mjeť
nove "osobnosti" a Nova zas par milijonku navic. A včil mame co sme chtěli, no
ni?
12.01.2005
Jak sem byl za debila
Byl sem na jednym uřadě, no to je jedno na jakim, bo člověk furt musi kajsik
loziť a škemrať a podepisovať a tak. Tuţ sem tam přyšel, milijon ludi, u stěny
taki ten kafomat, tuţ hned sem začal slintať jak Pavlovuv čokel. Abych pravdu
řeknul, moc ten pekelny stroj němam rad, bo mě dycki převeze, tuţ sem si
pořadně nastudoval ten letak, co tam byl nalepeny na tej kisni. Nabidka jak v
baře, kafe, bile, černe, kapučino, mokačino, no a turek nikdě, dyskryminace!
Tuţ uţuţ sem šahal po šrajtofli abych dal te nenaţrane bestiji najesť a ona mi
vyplula tu černu břečku, kdyţ sem si všimnul dole čudla bez napisu. To maju istě
ty potvory uřednicke tam ten turek schovany! Něvahal sem, vrazil chechtaki a
zmačknul knofel. Kelimek spadnul, tuţ to je v pořadku a začala do teho scať
jakasyk pruhledna močka. Baba za mnu se začala pochechtavať. Nevěřyl sem

vlastnim očam, vzal kelimek a srknul. Do dupy! Vařicy voda! Baba za mnu uţ se
řechtala na plne kule. Tuţ to ti nědaruju, megero. Zas sem upil a nahodil gzycht,
jak bych pil ten nejlepši truňk na svjetě. Neduvěřivo se na mě podivala, ja sem
zas upil ty hnusne teple chcanki, snaţil se zadrţeť grcani, ale nic sem nědal na
sobě znať. Uţ byla cela nalomena, tuţ sem se k ni eště naklonil a pravim ji "pani,
to je enem pro uředniky, nikomu to němluvtě, ţe sem si to dal". No a uţ sem
fičel do kancla. A co myslitě, ţe si dala ta rebeka?! Eště ve vnitřku sem slyšel jeji
nadavki.
Babě v kancliku sem si potem postěţoval, co to tam maju venku za čorkařski
stroj. Tuţ mi vysvětlila, ţe to je voda na zaleti takich tych hnusnych sačkovych
polivek, co chutnaju jak ryţa močena v zelenym čaju, nebo na zaleti turka. Tuţ
vida, turek! Byl sem blizko, no ni?
13.01.2005
Jak mama dodrbala mikrovlnku
Po vanocach si mama mezy řeču postěţovala, ţe se ji Ruţa chlubila, ţe ma novu
mikrovlnku. Tuţ to je burdel, ona ju ma a mama ni! Ruţa, to je jejich susedka,
taka všetečna babka, co vječně vysedava v okně a ma přehled, kdo kaj šel, kdo se
s kym zastavil, kery pes zesral travu před barakem a kolikrat a ine nězbytne
vjecy. V duchu sem mamu proklel do sedmeho kolena, před očami hvjezdiček
jak v unyji a zaspominal sem na anabazu před paru rokami.
V ten čas, přes jedneho znameho z teho bazaru (šak vzpominatě, ni, akurat
tehdy sidlil indě a měl ine meno, tuţ to je jedno) sem mjel moţnosť ziskať lacno
tu trubu. Tuţ sem chtěl zrobit mamě radosť a kupil sem ji to pod stromek ať ma
teţ moderni domacnosť. Jak viděla tu kysňu pod stromkem, tuţ začla pyskovať,
ţe na co novu televizu, ţe staru maju deprem deset roku a funguje dobře. Tuţ
sem ji vysvětlil, ţe to neni televiza, i kdyţ jak budě guvno v programje, moţe
čuměť na točicy se taliř. Zrobil sem ji školeni, co a jak se s tym robi, kaj se co
strka a co všecko to umi. Byla nadšena a hned si všecko vyzkušala. Druhi den v
tym pry uvařy objed. No fajne.
Na druhi den mě zbudil telefon. Mama volala, ţe pry ji mam zystiť čislo do
opravni, bo ta mikrotruba je jakasyk posrana. Tuţ se ptam jakto, no a ona mi
řyka, ţe to vubec něfunguje. Ptam se, co to robi a ona ţe nic. Ani ťuk. Tuţ šak to
něsu hodiny, tak jake ťuk, no ni? Asi odešla poistka. Idu k ni, naštěsti bydli enem

přes štyry ulice ode mě, přydu k mikrovlnce a malem se mnu jebně o zem -
přyvodni špagat neni v eletryce. Tuţ se ptam, esi si robi srandu. Pry ni, tata večer
řeknul, ať to na noc rači vypina, ţe to zbytečně ţere prud, jak tam sviti ten budik.
Tuţ sem ji to zapnul, vyzkušal, dal si kafe a valil dom.
Za hodinu dalši telefon, zas mama. Včil pry, ţe se ten taliř nětoči a jaksik to v
tym iskři. Zas se ptam uţ celkem nasraty, esli to vrči, na to ona, ţe ja. Slyšim z
dalki jakesyk podezřele zvuky, no a z ni vylezlo, ţe tam narvala kastrol s
gulašem, ţe ho chtěl tata ohřať. Tuţ řvu ať to honem vypně, bo je mikrovlnka v
řyti. Tuţ to foter vyrval ze zasuvki aţ iskry litaly. Zopakoval sem ji, ţe do teho
něsmi strkať ţadne ţelezne vjecy a jak se zoptala, esli ani panev, tuţ sem ji s tym
telefonem jebnul.
Potem uţ se tyden něozvala, tuţ sem si řeknul, ţe se s tym naučila robiť. Guvno!
Za tyden telefon rano do roboty, ja eště ve stavu vyoraneho potkana, bez turka,
očiska zalepene a mama pry esli mam odpoledně čas. Začal sem cosik čuť, tuţ
řykam, ţe ni. Ona pry, ţe by potřebovala odvezť trubu do opravni. Ţe ma rozbite
to sklo na tych dveřach. Tuţ sem se zoptal, esi ji to spadlo či kereho šlaka? Kajţe
- pry chtěla zrobiť fotrovi rano vajca na snidani. Tuţ tam narvala štyry vajca v
misce a zapla čudel. Nachystala na stul chleba, sul a kafe a zavolala fotra ku
snidani. Štyry jeby jak z děla na cely barak a foter taktak uhnul jednemu vajcu ve
skle. Dva rozbite hrnki na poličce, sklo na dveřach vysypane, smrad jak v babske
šatni po tělocviku.
Odpoledně sem přyjel pro mikrovlnku a jebnul sem ju dole do popelaku. Mama
enem nechapavě čučela z balkona.
Tenkrat sem eště dostal nakoněc vynadane ja, co ji taham do domu take moderni
bebechy, co su sloţite jak křyţovka ve Vlastě. A naraz jak to ma Ruţa, tuţ je to
"taki dobry pomocnik do domacnosti".
Uţ mě aji parurazy napadlo, esli moja babka s dědu něbyli surozenci...
17.01.2005
Slalom v ostravskim Kaufšopu
V sobotu sem chtěl zajet do Kauflandu nakupiť, bo uţ mi došlo pivo a chleba uţ
byl tvrdy aji na topinki. Jezdim tam tak co mjesyc a beru nakup aji mamě, bo

dycki začně vyryvať, ţe na co mam tu kraksňu, kdyţ s ňu skoro nejezdim.
Nazvať kraksňu skoro novu feliciju rok vyroby (sem se dupnul - 1995), upravenu
znamym co ma autoservis tak, ţe mi aji ti mladi fagani, co dycky opruzuju na
autoburze v sobotu zaviďa, tuţ to je od mamy odvaha. No nic. Eště ţe tam
němusym moc často, bo to je dycky cesta jak cyp. Sednu na kolo, vypravim se
do Heřmanic, kaj mam garaţ na tu svoju krasavicu, aby v zymě vubec
nastartovala. Sem tam zystim, ţe sem kliče něchal doma, tuţ zas šlapu zpatki, no
a tak zabiju dopoledně. Věčinou jezdim do obchoda poranu, bo tam byva malo
duchodcu - pulka eště chrape a druha pulka od minuleho nakupa umřela. Jak
projiţďam kolem heřmanickeho kryma, dycky se řechtam jak osel na horske
draze jak vidim ten bilbord s reklamu na firmu, kera prodava stolki s velkim
napisem "Aby se vám lépe sedělo".
Přyjel sem na parkoviště, aut jak na autosalonu, kurnik co tym luďam hrabe, tak
brzo stavat? Vlezu dovnitřku, proderu se přes dva voly, co něumja čitať, anebo je
pro ně dvaceticentymetrovy napis VCHOD moc maly a uţ valim do zeleniny.
Tam je to dycki jak v domově duchodcu před vydejem prašku. Nevim, co tych
dědku a babek tak laka na přehrabovani se v zhnilych mandarynkach. Nejlepši je,
jak kdosyk necha stať vuzek uprostředka a mysli si, ţe ostatni maju křydla.
Kdyby bylo po mojim, kupim si akurat pytlik jablek, ať mam aspoň jakesyk ty
vitaminy. Ale mama mi napsala na listek hromadu bebechu, toţ se musym
prodrať hafem zpocenych stařyku a stařen, kerym asi něfunguje pračka, bo
smrďa podobně jak kauflandski hajzel, ale ten je ocuď daleko.
Neţ zajdu kupiť piva, stavim se u přyhradek s gazetami a časopisami. Tam to
byva horši jak u zeleniny, bo dědcy si mysla, ţe to je veřejna čitarna, toţ tam
zaparkuju svuj dratěny kaufomobil, zeberu Blesk a šetřa prachi. Prodřu se
frflajicym chumlem, vemu sobje Pravo, mamě Vlastu, Babu a ţivot, Květy,
Blesk, Rodinu a valim rači pryč spiš, jak mě kdosyk přetahně berlu. U piv nikdo
neni, tuţ narvu deset do vuzka a jedu pro chleba. Beru dva a poslucham, jak tam
dvě babki nadavaju na ty gizdy, ţe minuly tyden staly rohliki enem čtyrycetnik a
včil ţe korunu padesat a co to je za burdel? To za komunistu něbylo. Naberu do
sačka dvacet rohliku a babki na mě čumja, jak bysem vyhral ve sportce.
Chtěl sem si kupiť aji kusek salamu, ale uţ sem zas zapomněl, ţe velci šefi v
ramcy "zkvalitněni sluţeb" hrali asi kisně-kisně-hybtě se, bo regale ze salamem,
syrem a salatami su včil v dupě uplně. Jak sem to minule zystil, ptal sem se roby,
co kolem profičela s takim tym elektrovuzkem na vozeni zhnilych mandarynek,
kaj su salamy. Tak pry venku naproti Eurotelu. No super, a čemu? Pry něvi.
Hmm, rozprava jak s hluchoněmym slepcem.

Do dupy, jak ja něsnašam nakupovaní! Kaj zas su ty sačkove polivki?! Tuţ
čelem vzad a zpatki! Litam mezi regalami jak něšikovny vodni lyţař, bo mama
vymyslela plno capin. Kdyby aspoň ten listek zeřadila podle regalu, to bych se
němusel vracať jak dobry holub.
Potem vemu eště paru mlik do kafe, mamě jakesyk jogurty, syry, flašu vodki,
špagety a uţ valim k pokladni. Jedu enem čtyry pokladni, tuţ řada jak ve
Vitkovicach na braně minutu před druhu hodinu. No stravil sem tam štvrťhodiny,
neţ si mě přebrala robka za kasu. Nejvic mě bavi, jak ty dobre duše čumja do
krabic od zubnich past, esli si tam ludě nědavaju jakesyk draţši, ale ţe by jich
napadlo podivať se do velkich krabic přiklad od kornflejksu, esli tam kdosyk
něpašuje časopisy, tuţ to nikoho něnapadně.
Hotove, zaplacene, idu do dupy, na salamy smolim, bo tam je řada a za pultem
tam su take škaredši kopije Švorcove. Cely nakup mi zpřyjemňovali velcy šefi z
Kaufu pušťanim jakychsik cedeček, kere asi kupili ve vyprodeju v Chalupkach,
bo to znělo jak stary Pika, co hraval dole ve Fenixu, v dobach sve nejvěči slavy.
Akurat na parkovišťu mě nasrali jacysik cygoši, co mi nutili levny parfem pulitru
za padesat korun. Tuţ to si rači kupim flašu meruňki a teţ budu vonět.
18.01.2005
Chtěl bych mjeť stryka jak Stanik - ţelezničař
Včera na obědě kdosyk řykal, ţe Gros ma fajneho stryka. Čemu?, ptali sme se.
No bo ten stryk mu pry pujčil milijon a jakesyk drobne na kvartyr, kery si kupil
Stanik v roce 1999. Tuţ to mě zeser, za milijon bych si kupil vilu a ne enem byt.
V ten čas se ho ty hijeny novinařske ptaly, odkuď vzal tolik chechtaku. Tuţ
krutil se jak ţaba v čapim hnizdě a deprem včil z něho vylezlo, ţe to ma od
hodneho stryka. Kura, tak dluho něpřemyšlala ani moja babka, jak se ji raz děda
zoptal, esli mu byla kdy v ţivotě něvěrna. No prokecali sme o tym skoro cely
oběd. Tuţ ale něvadilo, bo u nas stejně vaři asi jakesyk chemicke druţstvo, bo se
to skoro nikdy něda ţrat a porce su o trochu věči jak haviřska spluva, tuţ sme si
ani nězkazili chuť.
Cestu zpatki do kanclu sem přemyšlal, co mi kdy dal muj stryk. Tuţ hned sem si
spomjel, jak mi raz dal přes pysk, jak sem si od něho jako maly harant pujčil jeho
ukrajinu a šprajcnul sem předni kolo v kolejach těsně před projiţďajucu lokalku -
no tak tak sem stihnul zdrhnuť. Česť jeji pamatce. Teţ mi dal paru

umělohmotnych bebechu na hrani, jak sem byl maly a parukrat mi aji dal radu,
ať nelezu do Vyběru, nebo do Besedy, ţe tam je hnusne pivo. Budu se mu museť
přypomenuť aby vjeděl, ţe rodina si musi pomahať.
Do řyti! Večer volal synovec, ţe uţ dluho něvolal a ţe pry mě ma moc rad a esli
uţ mu spořym. Moc sem to něchapal, ale jak pravil, ţe to mysli upřymně, tuţ mi
to docvaklo! Hajzel jeden, kaj bych vzal milijon? Či sem Grosuv stryc?
19.01.2005
Kamil ma dalšiho haranta
V nedělu rano mi volal Pepik, pry ţe stara od Kamila uţ je doma z porodnice aji
s děckem, tuţ ţe bysme ho měli navštiviť. Syce nevim, čemu sme se něsešli v
hospě, abysme to zapili a lezli k němu dom, ale Pepik pravil, ţe Kamil budě
určitě rad, tuţ sme šli. Co ja vim, co se takemu malemu děcku kupuje? Tuţ sem
mu kupil aktofku, šak se mu za paru roku budě hodit.
Jak sme zazvonili, otevřela nam jeho roba ruda jak zař na Kladnem a pry esli
něsme blbi, ţe děcko včil uslo. Tuţ sme se omluvili, zezuli a hrli se do vnitřku.
Baba hned začla mavať rukami jak regulovčik směrem ke kupelce. Tuţ do řyti,
či to je moja mama? Šak sem se myl rano doma, ni? V obyvačce sme si prohledli
ten jejich zazrak, kery se pravě rozeřval. Pepik uţ paru děcek vychoval, syce
starši děvucha chodi do zvlaštni školy, ale to neni tym, ţe ju mlatil po hlavě jak
byla děcko, tuţ se zkušeně hrnul k vuzku a začal huštať jak by pumpoval zadni
kolo u svoji favorytki. Děcko řvalo eště vic. Tuţ sme si všecy posedali na gauč a
gratulovali Kamilovi, ale asi nas neslyšel. Mezytym jeho roba mrskla na stul
kafe, aţ se rozlelo po ubruse, na pul huby k nam a na pul huby ku Kamilovi
zařvala, ţe babovku nestihla, bo nema šesť ruk a vzala maleho a valila s nim
kajsyk pryč z obyvaku.
Tuţ fajně, konečně trochu teho ticha. No ale moc dluho to něvydrţelo, bo
přyskakal jeho starši synek, kereho sme před třemi rokami zapijali tři dni, aţ
Kamila něchala tchyňa hledať policajtami a roba s nim potem němluvila cele
šestineděli. Mlady lital po obyvaku, chvilu pořvaval po tatovi, chvilu po nas,
potem tam začal mavať jakymsi mečiskem, to uţ mě trochu sral, ale jak vyskočil
na stul, vylel mi kafe, posvitil mi do gzychtu baterku a zařval "Ja chem chauron",
tuţ to mě vytočilo a chtěl sem ho napomenuť. V ten raz ale přišla jeho mama,
vytrhla mi synka z pazur a všecki nas vyrazila. Kura, ani to kafe sem něokusyl.

Neţ nam přybuchla dveře před pyščiskami, viděl sem Kamila, jak robi posuňki,
ţe to určitě eště zapijem v hospě hned, jak ho roba pusti z domu. Tuţ abysme
nězapijali jeho vnuki...
20.01.2005
Poprava vanočniho stromka
Segře uţ začal stromek sypať po tepichu bodliny jak tyden scyply jeţek, tuţ mi
minuly tyden volala, esli bych ji něpřyjel pomoct. Zoptal sem se, esli švager je
zas na pul roku v Tibetu, jak minule za teho zmlaceneho policajta, ale ani mě
nenechala domluviť. Pry odjel v nedělu na štrnasť dni na montaţ kajsyk do dupy
(třeba zarobiť dost peněz - furt eště splaca ty vyhibki) a neţ se vrati, v obyvačce
by byl burdel jak v tanku. Tuţ sem ji slibil, ţe dorazym v ponděli po šichtě, ale
chlapi mě zatahli na jedno a jaksyk fajně se kecalo, bo sem se dom přyplazyl jak
Meresjev a jak sem segře volal, esli moţu přyjsť, poslala mě do řyti, ţe pry v
deset večer je pozdě.
Druhi den sem ji telefonem z roboty vysvětloval jak to vlastně bylo a domluvili
sme se na středu. Chlapi mě zas lakali na jedno, ale byl sem tvrdy jak hamburger
z teho stanku u Prioru a nědal sem se. Sice jak sem jim řek, ţe idu segře rubať
stromek, tak na mě eště na zastavce pořvavali "Hoj wudmene", ale sral sem na
nich, na cypy. V lokalce sem zabral strategicke misto hned za dveřami, začal sem
chrchlať jak haviř po dvaceti rokach na čelbě a nasadil gzycht nemocneho
jednonoheho invalidy aby ty pazgřyvce s berlami na dalšich zastavkach ani
něnapadlo se ku mně přybliţiť. Na Dubinu je daleko tuţ sem si kratil chvilu
čuměnim z okna a obdivovanim kras našeho fajneho města. Mirak, kostel furt
stoji, Šental, kurec, tam se se raz navalil tak, ţe sem si cestu dom poblul vlastni
buty, stadijon, moderně nazyvany palac kultury a sportu, tam sme loni na jaře
kulturně chlemtali před vchodem jakusyk samohonku se Slovakami, jak vyhrali
zapas na mistrovstvi a potem sme sportovně zdrhali zadem kolem Atomu, bo
jeden vychodňar nahodou poblul bengam zadni kolo od felicije ... Slavija, kurnik
asi sem chvilu zdřymnul ... Dubina konečna? Do řyti, ja sem to přejel! Tuţ
pěšobusem jednu zastavku spatki tym betonovym zapadakovem, chvila klikateho
panelokrosa a uţ zvonim u segry.
Hned ve dveřach mě nasrala, bo ku mně začla podezřyvavě čuchať jak jezevčik k
bananu, esli uţ sem vystřizlivěl z pondělka a nebo esli nejdu z knajpy. Jak

mama! Tuţ se svleču a valim do obyvaku ať to mam brzo hotove. Ni ţe by sem k
segře chodil nerad, ale ti dva mali fagani mě dycki tak naseru jak se začnu
předvaďat, co se zas noveho naučili ve školce a ve škole. Kurnik šopa, čim ten
stromek zalivali? Zdalo se mi, ţe jak sem tam byl na navštěvě o svatkach, tak byl
polovični. Ale teţ je moţne, ţe ta švagrova slivka ma jakysik vliv na oči. Tuţ jak
taku bestyju dostať ven z obyvaku a narobiť co nejmeně marasu? To je teţ
napad, ţivy stromek do kvartyra, kaj maju všude same peršany. Mi uţ roki stači
haluz ve vaze, no ani němusy byť kaţdy rok a teţ mě něubyde. Ptam se segry,
jak to loni robil švager. Tuţ loni pry měli takeho maleho pajtaša, sotva to mělo
jehliči a tak aby něrobil ostudu ho hned druhi den po štědrym dňu vyvalili z
okna. Tuţ ale taki topol, kery tu taktak dostali, ten se do okna něvleze! Na to se
musy inač.
Řeknul sem segře o pilu a rukavice. Divala se syce na mě jak na plagat se
Zednikem, ale nakoněc mi to doněsla. Enomţe jeji bile pletene rukavice mi budu
asi dosť na guvno, no ni? A rezavy platek pilki na ţelezo! Zbytek pry chlop
zlomil v letě, jak renovoval nabytek. No nězabili bystě ju? Ţe ja hňup sem tu
vubec chodil. Zašel sem do děckeho pokojika, chvilu sem pozoroval ty male
zaškodniki a přemyšlal, jak ocuď zdrhnuť. Segra pravě cpala pradlo do prački,
tuţ by si mě něvšimla. Naraz sem si v tym burdelu z hraček všimnul male pilki.
Skusym - ostre jak dţilet mach třy! Tym vyrobcum hraček asi fakt šibe!
Pokemoni, smraďoši a včil opravdove nařadi. Zebral sem se, děcko řvalo jak by
ho na noţe brali, a aji s pilku sem šel do obyvački. Zkusil sem řyznuť do
stromku... Přyště aţ budu ty male gizdy hlidať prve zkontroluju, s čím si hraju,
bo ten bebech zajel do stromka jak nuţ do masla. Tuţ sem si na pazury nasadil
aspoň igelitove sački, abych se něpřilepil a začal ho likvidovať za doprovodu
dvojhlasneho děckeho sboru. Ta menši řvala, ţe ji ničim stromek, ţe Jeţišek uţ k
nim nigdy něpřijdě a ten o chlup věči ječel, ţe to je jeho pilka. Zatnul sem zuby
aji uši, spomjel na švagrovu slivku a dal robil z teho křaka rošti. Po hodině
roboty to v obyvačce vypadalo jak v Tatrach. Spočnul sem chvilku, lyknul si
kafe, ale ta mala mě pozorovala takim hnusnym pohledem, ţe sem ho ani
nědopil. Chvilu sem uvaţoval, ţe ji řeknu, esli kdy viděla v kostele takeho teho
chachara v trenkach, co vypada jak tvrde Y a esli si mysli, ţe darki nosy on, ale
potem sem si to rozmyslel, bo by mě segra asi vyprala z kvartyru bez slivki a s
pilku ve řbetě.
Nakoněc sem tu plantaţ narval do tesco tašek a konečně sem dostal štamprlu.
Segra zařila jak ohňostroj nad radnicu jak eště měla Ostrava chechtaki, tuţ sem
se ji zoptal, co za magora kupuje děckam take něbezpečne hrački. Podivala se na
mě jaksyk divně a pry, ţe sem jim to kupil pod stromek ja...

Kurnik šopa, letos aţ pujdu zas nakupovať darki pro přybuzne, něsmim se
předtym staviť v knajpě.
21.01.2005
S babama su enem problemy
Ve štvrtek, jak sem šel rano na lokalku do roboty, slyšim naraz salvu ze sapika.
Bechnul sem sebu o zem a v duchu sakroval, kaj to ţiju jak si kdejaki pazgřyvec
moţe na venku beztrestně střylať ze samopalu. Eště ţe zrovna nasněţilo a
namrzlo, tuţ sem nevypadal napadně, jak sem sebu jebnul o chodnik, bo ludě
sebu mlatili v jednym kuse na tych neposypanych chodnikach. Střelba
něpřestavala, tuţ sem stanul a rozhlednul se, esli si mě nikdo něvšimnul - rano
před prvnim turkem na tym byvam psychicki všelijak - bo to byl muj tydlifon.
Jak mi ten vul Karel na novy rok vylepšoval komputer, nahral mi do mobila z
internetu pry jakesyk fajne vyzvaněni. Mi moc ludi něvola, tuţ sem to pustil z
hlavy. Ten hajzel, ty zesrane galaty mi zaplati! Tuţ drapnu kecafon, čumim na
dysplej - vola mi Maja. A do řyti, na tu sem uplně zapomjel.
Potkali sme se, jak mě partyja vytahla před svatkami do Koruny na dysku - pry
aby mě trochu zkulturnili. Tuţ tehdy sem se naštěsti celkem rychle dostal do
fernetoveho nalevu, bo inač by mi tam z teho rachotu, svjetel a mladych
nadrţenych gzychtu asi brzo cvaklo v pale. Jak sem tak seděl u baru a slopal asi
osmu odlivku, přyšel Laďa a přectavil mi jednu svoju kamošku. Tuţ měl sem uţ
dosť v kuli, ale zalibila se mi na prvni pohled. Fajna baba, pokecali sme fajně,
chvilu zatrsali (no šak vitě, jak sem na tym s tancem), potem se přypiti trochu
pocicmali, chvilu si povymjeňovali spluvy a nakoněc aji telefoni čisla, ţe si
stopro zavolame. No koněc uţ si moc něpamatuju... Ja mamlas vypity, zapomjel
sem na ňu jak Gros na stryka a to enem proto, ţe Jaruna slibila, ţe přydě na
Sylvestra a ja uţ sem si přectavoval kdovico. Ona totiţ Jaruna ... no nic, o tym aţ
indy.
Tuţ sem Maju pozdravil, eště ţe ty chytre tydlifony ukazuju aji meno, bo robki
dycki oslovim menem, no ale stejně mam v seznamu akurat štyry a to včetně
Jaruny a segry. Čekal sem, ţe začně vyryvať, ţe sem se na ňu vysral a ona uţ
myslela na svadbu, ale nic takeho. Začala jak poslaněc před volbami, pry jak se
mam, esli nic něpotřebuju a podobne kidy. Tuţ chvilu sem ju posluchal neţ mi
došlo, ţe asi cosyk budě chceť. A teţ ja! Jak sme tehdy kecali v te Koruně, tuţ
sem se pry pochlubil, ţe mam fajne auto. No a ona potřebuje přestěhovat paru

ebechu z kvartyra od svoji mamy ku svojemu staremu. Do lokalki by se s tym
něvlezla, ale muj kombik pry budě stačit. Chvilu sem rozmyšlal, esli mi to stoji
za to v takim počasi ryskovať na kole do heřmanickeho kopca pro moju
štyřkolku, šak ani zimni gumy němam, tuţ to budě šklhať jak byk. No ale jak mi
tam deset minut cvrlikala jak přyhřaty vrabec, začla mi byť kosa a ujela mi
lokalka, tuţ sem ji slibil, ţe ji zavolam ze šichty.
V robotě po turku se mi to rozleţelo v pale a uţ sem ji chtěl volať, ţe mi vykradli
garaţ, ale samopal se ozval spiš, neţ sem stačil vytočiť z pevne linki jeji čislo na
mobil. Ptala se, esli to odpoleďně plati, ţe spoliha enem na mě a ţe sem fajny
chlop a podobne dřysty. Mrknul sem z okna a zrovna přestavalo sypať, tuţ sem ji
to vul slibil. Řekla cosyk o tym, ţe sem zlaty a zavěsyla. V tu chvilu venku začlo
sypať jak v Mrazykovi. Kurec palec, jak z teho ven? Přece něbudu svoju
krasavicu motorovu tahať do take sloty, no ni?
Vysral sem se na robotu a vymyšlal jakusyk vymluvu, ale moc mi to nešlo, tuţ
sem zavolal Laďovi, bo ten Maju zna a moh by vědět co na ňu plati. Ja si vlastně
ani moc něpamatuju, jak vypadala, akurat mam před očami to obrovske ruţove
tryko s napisem WE ARE TWINS, ale v plne lokalce bych ju něpoznal. Laďa se
zrovna poflakoval na jakesyk vystavě Refleksa v kulturaku, toţ enem syknul ţe
se ozve, ale jak slyšel o Maje, enem se blbě zařechtal a pravil, ať si dam bacha a
zavěsyl. Pazgřyvec duleţity - to su fšecy novinařy tacy? Jak ja teď moţu
vydělavať chechtaki podniku, kdyţ mam take dylema! Seděl sem a dumal a zas
se ozvala střylačka. Kurnik šopa, musym sy to vyzvaněni změnit, bo Michal
vedle v kumbale ohodil kafem zeď aji s vykresami, co robil od rana. Nechal sem
to střylať, bo sem zatim neměl vymluvu, Ladik cosyk naznačoval a ani to velke
tryko nestoji za to, aby se moja Fildina prodirala zavějami.
Zbytek dopoledňa sem uţ teho moc něporobil, bo sem furt čekal telefon od Ladi.
Nakoněc zavolal - no kura, rači měl drţet rypak. Maja pry se nestěhuje od mamy
k staremu, ale naopak, stary ju vypral z bytu, bo je pry blba jak troki a tak včil
hleda jakehosyk hňupa, ke keremu by se nastěhovala. Trvalo mi enem chvilu,
neţ mi došlo, ţe ten hňup mam byt ja. Laďa musel ohluchnuť z mojeho řevu a
Michal zlikfidoval dalši hrnek s kafem. Musym se krotit, bo on je hrozny
cimprlich a honem se nasere jak male děcko, vul jeden. Tuţ tak - a jak včil z tej
sytuace ven? Co jak Laďa kecal, bo v te Koruně po Maje teţ vyjiţďal a ona se
muckala se mnu? No, moţna aji s nim. Kurnik, ten koněc mam jakysik
zamlţeny. Nejlepši budě zavolať ruţovemu tryku a uvidime.
Do štajgrove řytě! Maja to zdvihla ubulena, ţe pry něvi, co ma robiť, ţe jeji stary
ju vyvalil z kvartyra, vyměnil zamki a k mamě se ona němoţe vratit, bo ta je na

ňu nasrana, ţe se dala do kupy s takim hňupem, co ma enem zakladku a sotva si
umi spočitať, esli ma ve vyplatnim sačku to same, co je na nim napsane. Ţe pry
ma bebechi na chodbě a něma kaj isť. Potem tydlifon vyznamně zmlknul - asy
čekala, co ja na to. Uţ uţ sem mjel na jazyku, ţe moţe byť paru dni u mně, ale
potem sem si uvědomil, co robim a malem sem si šel pluvnuť před zrcadlo do
gzychtu. To tak, nacpať si do kvartyra jakusyk rebeku povětrnu a do smrti se ji
nězbavim. Jak to ty roby robja, ţe dostanu chlopa skoro dycki tam, kaj chcu? Ale
na mně sy něpřyjdě. Hned sem ji řeknul svuj plan:
"Ty Majo, klidně moţeš u mě paru nocy přespať. Moja babka - leţak, co ju mam
doma na chvilu z hospicu, budě určitě rada, ţe ma inu společnosť jak teho
olysaleho čokla, co ma divny ekzem a semtam bezduvodně bluje. Vem ze sebu
paru svetru navic, bo sy něchavam měnit okna, pry to je včil levnějši. A
nezapomeň paru baliku mineralek, bo něteče voda - popraskaly stupački. Jo a
eště..."
Tydlifon pipal a pipal a pipal... Tuţ znamena to, ţe to bere?
Akurat mam včil problem v robotě, bo jak mi za pět minut zavolala aby mi řekla,
ţe sem hovado a ţe mně nenavidi a ať zdechnu, zapomněl sem si v tym finskim
bazmeku změnit tu melodyju a Michal rozerval jakesyk vykresy, co nes šefovi.
Boračisko male, je taki urobeny a nervozni, ale nevim, čemu na mě musel tak
řvat. Jak by sem neměl dosť teho řvani od te pipiny.
24.01.2005
Kula jak kula
V patek sme se domluvili se znamyma gzychtama z roboty, ţe zajděm v sobotu
na kuţelki. Beztak furt hniju o vikendach doma u televize nebo v jakesyk knajpě,
tuţ čemu si trochu nězasportovať. Hned sem inicyjatyvně navrhnul, ţe fajne to je
pod tym rakosnickim centrem ASOR, bo sem tam uţ raz byl. Partyja prohlasyla,
ţe sem kulturni analfabet, bo tam nejsu kuţelki, ale bouling. Na moju odpověď
"Šak kula jak kula, no ni?" se na sebe podivali a cosyk si začli šeptať. Asy to
bylo cosyk proti mně, bo sem zaslechnul cosy o tym, esli nebude lepši vzit
Jarunu, ţe ta sice kuţelki v ţivotě něhrala, ale zas s ňu bude moţna věči sranda.
Ale nakoněc sme se domluvili na večer ve Vegasu.
Dopoledně sem trochu poklidil kvartyr, bo v obyvaku uţ byl burdel - naposled

sem vysaval po te akciji o svatkach - a v kuchini uţ něbylo přes hrnki vidět
dřez. Potem volala mama a zvala mě na oběd. Rači sem se přeptal, co vařy a
dobře sem zrobil, bo po drškach se dycki osypu. Na cosyk sem se vymluvil a
slibil sem, ţe přyšti tyden se určitě stavim. Asi něbyla moc rada, bo neţ mi
bechla s telefonem, řekla cosyk o tym, ať si ţeru co chcu.
Pět minut před srazem sem seděl ve Vegasu, před sebu pivo a nikdě nikdo. V
klidku sem ho vyslopal, bo posledni z partyje dorazil aţ štvrť hodiny po termině.
Tuţ sme robce u vyčepu řekli, ţe mame objednane kuţelki na pul a ať nam idě
zapnuť ten pekelny stroj. Zabrali sme mista u obuch drach a objednali si dalši
chlast. Neţ to robka zapla, pravil mi Kamil, ţe dufa ţe něbudu nasrany, ale ţe
jak to slyšel v robotě Laďa, tak dluho vyzvidal kaj pujděme, aţ mu to řekli a on
se vetřel s tym, ţe kuţelki si s partyju rad zahraje. Laďu mam rad jak osynu v
řyti, tuţ sem trochu zezelenal, no ale bylo skoro pul a gizd nikdě, tuţ sem se
trochu sklidnil. Vzal sem kulu do ruki a uţ uţ sem chtěl začnuť, kdyţ se mi za
řbetem ozvalo "Zdár, kerej házym?" Do řyti! Pustil sem si kulu na nohu. Tuţ to
budě fajny večer. V robotě ho němoţu ani citiť, bo zaprve se snaţi mluviť jak by
pravě přyjel po pěti rokach z Prahi, za druhe je uraţlivy jak male děcko a za třeti
furt opruzuje kecami o svoji male cerce, kera ve třech rokach uţ umi počitať (ale
to, ţe misto mluveni enem kuka, uţ neřekně). Neţ sme začli, ten vul se eště stačil
všeckim pochlubiť, ţe kuţelki hraje uţ paru roku a snad aji cosyk kdesy vyhral a
ţe je moc rad, ţe sme ho vzali sebu. Chtěl sem ho trochu sprudiť tuţ sem pravil,
ţe kdo prohraje, plati celu utratu. Zařechtal se, jak kdyţ koktavy chči na vlnity
plech a pry ţe to bere. No ja sem syce hral kuţelki tak třykrat v ţivotě a to jeden
raz z teho sem měl tak dvě promile, ale snaď to partyja zachrani.
Začli sme hrať. S Pepu se nědalo moc počitať, bo ma problemy se svoju robu (ta
co je u tych kamelotu Straţne věţe), tuţ se začal hned z kraja oţirať a bylo mu
jedno, kolik hodi. Jura, to je sportovec asy tak, jak ja sem pilot vrtulnika, a eště k
temu něumi prohravať, bo je potem nesčasny jak oryjentačni běţec s
Alzhajmrem. Kamil by hral celkem fajně, kdyby se nězačal čumět po dvuch
blonckach, co vedle hraly kulec. No i kdyţ, jak se naklonily nad stul a ty
minihadry na prdelach jim povylezly navrch, tuţ aji mi huklo. Akurat ten vul na
ně čuměl furt a nakoněc se k nim přestěhoval aji s chlastem. K nam se dycki
vratil jak byl na řadě, hodil kulu a rozzařeny jak radnica o vanocach zas odfičel.
Gizd jeden. Tuţ to bylo mezi mnu a Laďu. Jura se snaţil jak cyp, ale věčinu jak
to bechnul do rygola, lapnul pivo a nadaval jak špaček, ţe tam je šura dlaţka.
Laďa se před kaţdym hodem nězapomněl pochvaliť, ţe hraje uţ od maleho
děcka, tuţ a fakt mu to šlo jak sviňa. No ale ja se teţ musym pochvaliť, bo po
kaţdym pivu sem byl lepši a lepši. Aji ta noha uţ mě přestala boleť, bo fernet je
fajne anestetykum. Ale stejně byl ten vul čim dal lepši. Co včil a co potem? Jak

sem tak stal na hajzlu a dumal, přimotal se tam jakisyk navaleny pajtaš vysmaty
jak potkan, co zeţral vajgel na Stodolni. Zaostřym a on to Kamil. Začal blekotať
o tych segrach a esli s nimi potem pujdu pařyť na Stodolni. Jak tak vykladal,
dostal sem napad, kdo dněskaj zaplati utratu.
Ke koňcu uţ sme hrali bez Pepy, bo ten leţel na zemi obtočeny kolem kule. Jak
sme mu ju chtěli zebrať, hned řval "Nech mi to, hraju, hňupe!" Jura byl na tym
podobně, bo měl deprese, ţe mu to nějdě, tuţ lopal jak zajezd duchodcu na akcy
"Hrnce za deset tisic - CD Bohdalki zdarma". Tuţ jak by mu to mohlo isť, kdyţ
po kaţdym hodu, při kerym trefil ţlabek, do sebe kopnul fernet. Kamil uţ na to
sral, bo se uţ viděl v luţku s jednu, nebo lepši s obuma tymi blonckami. A ten
vul Laďa? Tuţ ten byl ve svem ţivlu, bo enem vyryval a poučoval, jak maju
ostatni hrat.
Včil nastal duleţity moment. Jak byl na řadě Laďa, přyšla jedna z tych bloncek,
lapla vedle něho na řyť, zamrkala a jak se rozpřahoval, zamručela jak kocur na
rozpalenym grylu. Podle směru hodu bylo vidět, ţe to s nim zatřepalo, bo na
podobne věcy neni zvykly. Ta jeho ropucha ho drţi zkratka. Teţ se neni čemu
divit - sto kilo ţive vahi u baby, tuţ to se potem těţko obhajuje jakisyk ten zalet.
Tuţ vzal druhu kulu, aby si napravil reputacy, ale to uţ k nam vlezla aji druha
bloncka a postavila se na druhu drahu a opřela se v předklonu o ten stolek na
kule tak, ţe ji bylo přes vystřyh vidět aji na pupek. Dalši hod šel přes střed do
druhe drahi. My sme v klidu hazali dal, bloncki chvalili Laďovi techniku a ten
vul je nakoněc aji nechal hazať za sebe a zezadu se na ně lepil, aby jich naučil
spravně hazať.
Tuţ ale moc jim to nešlo. Nakoněc se aji ten Jura dostal před něho a přešla ho ta
depka. No a ja sem vyhral, no ale sem skromny, tak ten taněc vitěza nětrval moc
dluho. Kamil začal byť nervozni jak prvorodička ve vitkovickim špitale, esli ty
blonďate pipiny nakoněc nepujdu s Laďu, bo ten vul s nima začal planovať
večer. Asy zapomněl na ten svuj chodicy šifoner, co ho doma čeka s valečkem na
těsto. Ani mu něvadilo, ţe vul zaplatil utratu, tuţ sme si eště honem předtym dali
po fernetu.
Ty baby ta moja habaďura asy celkem bavila (tuţ baby uţ su take od přyrody) a
jak sme vyšli před Vegas, laply kaţda z jedne strany Kamila, zamavaly Laďovi a
valily pryč. Ja sem natočil spravnym směrem Pepika, bo se vul motal dokola
kolem jedne znački a řval na celu Nadraţni, ţe je Sojuz a chce se spojiť s
Apolem, popadnul sem do druhe pazury Juru a valili sme všecy za tu trojku, kera
miřyla směr Stodolni.

Eště u picerki sme slyšeli ty nadavki teho hňupa, keremu aţ venku došlo, ţe ani
něvyhral, utratil hafo chechtaku a co se sexu tyka, musy se spokojiť s tym svojim
parnim valcem, co uţ ho doma čeka před dveřami.
25.01.2005
Matušovič jedě do dupy - třeba spřadať sytě
Tuţ včera sem zas zrobil tu chibu, ţe sem se podival do novin. Matušovič ide
hrat do Sparty! Tuţ je totok moţne? Taki fajny synek, ozdoba bazalske travy a
tapeta hromady děvušich pokojiku se něcha přemluviť a kvuli chechtaku a věči
slavy nasedně na Hlavnim do rychlika a fiči pryč. Tuţ na koho ja se včil budu
čumět v bedně a nebo jak pujděme s partyju na Bazaly? I kdyţ gdovi, esli se ti
pazgřyvci modrobili eště spamatuju, bo posledni vysledki vypadaju na to, ţe
misto na Bazaly choďa trenovať na Stodolni.
No ale na druhe straně to ma aji svoju kladnu stranku. Jaruna je do Matušoviča
zblbla jak děcka do pokemonu. Cely kancel ma oblepeny jeho gzychtami
vystřyhanymi z ruznych magazynu a novin. Raz, jak byla s kimsy na Stodolni,
ho pry potkala v keresyk knajpě. Hotova jak nedělni oběd ho přemluvila, ať se ji
podepiše na cycek. Chvilu se mu nechtělo, ale jak to vytahla, tuţ vzal fiks a uţ to
bylo. Jaruna se potem štrnasť dni němyla, aby ten poklad zustal zachovany na
věki věku. Ale jak uţ smrděla jak zhnile slivki v bedně od herynku aţ aji ti černi
šašci na braně si zacpavali rypaky, jak ju viděli přychazať od lokalki a do
zavodni jidelny ludě přestali chodiť, bo je sralo, ţe podle smradu su furt na oběd
filety, tuţ to nakoněc něvydrţela a umyla se. Šak uţ to ku koňcu něvypadalo jak
podpis, ale spiš jak modřyna, nebo jak cucflek od kombinaček. No mi by to ani
tak moc něvadilo, bo ten jeji oder byl celkem pro mě přytaţlivy. No vlasně ... mi
by něvadilo, i kdyby Jaruna chodila do roboty orvana jak hastroš a špinava jak
předak po šesnastce. Tuţ moţna se mi aji trochu libi a semtam se mi o ni aji zda.
No pravda, Jaruna neni ţadna Klaudyja Šofer. Šak jak sme raz byli slaviť u Karla
jeho narozki, tuţ sme to trochu přehnali s tym michanim bo rano sem ani
nevěděl, kery je rok. Jaruna tam byla teţ a nahodu zalomila vedle mě na zemi v
obyvaku a jak sem ju rano viděl eště tymi poloslepymi očami, přypominala mi
Nahlovskeho bez bryli. Tuţ ale jak si paru hodin pohraje s tymi svojimi
barevnymi bebechami, vypada trochu jak Helenka Ondračkova.
Budu muset začnut makať na tym, aby si mě vic všimala a semtam ju pozvu na
jakusyk tu našu chlapsku akciju. Zkusym přemluviť našeho machra na

komputery, aby mi zvěčil moju fotku z občanki na velikosť plagatu. Jak je ten
blonďaty tatrman včil v dupě, zkusym v poledni pauze Jaruně vyměniť jeden
plagat za ten svuj. Třeba si teho něvšimně. Časem, jak ji vymjenim všecke, si
beztak ani něvzpomeně, ţe jakisyk Matušovič egzystoval.
Tuţ spichej spichej synku, ať ti něujedě manaţer! Je to v dupě, jak všeci z te
Ostravy zdrhaju, to ja bych nikdy nězrobil. I kdyţ, kdyby mi kdosyk nabidnul
rysovať ozubene kolca do orloja za milijon, moţna bych teţ jel. Nevitě, nevrzaju
uţ tam ti pajtaši, co se tam toča?
26.01.2005
Jak sem byl kupovať v Kinestaru listki
Franta uţ štrnasť dni na šichtě němluvi o ničim inym jak o Snouborďakach. On
ma doma to domacy kino na ty dyvidy a pry to kajsyk zehnal na internetu či kaj,
bo normalně se to eště něprodava a neni to ani v pujčovnach, bo to davaju zatim
enem v kinach. Tuţ nevim, z čeho je tak hotovy, bo pry tam akurat jacysik mladi
chachaři jezďa z kopca na tych ţehlicych fošnach. Na to by mě nigdo nědostal
ani parem volu. Raz sem byl eště jako maly harant na lyţaku na Bilym křyţu.
Tuţ to byl maras. Fotr syce robil na šachtě, ale naco by mi kupil nove lyţe, šak
šetřyme na dovolenu v Jugošce, no ni? Tuţ sem jel na takich fošnach po jeho
dědovi, co se k noze přyvazovaly zespodku, bo v tym roce, jak je ten chachar
vydlabal z jedneho kusu stroma, eště vazani nigdo něvynaleznul. Po prvnim
ukazkovym sjezdu kopca se učitelka s dalši dvacytku trefenych postavila,
oprašila ze sebe snih a pravila, ţe sem hovado, kere s tymi fošnami ze sudu na
svah nesmi. Nakoněc mi spravce chaty pujčil jakesyk stare lyţe, ale aji tak sem
se lyţovat něnaučil.
Ale Franta furt o tym dřysta, ţe pry je to sranda jak cyp a ţe by mi to přepalil.
No kura, ja uţ si teţ budu muset kupit jakisyk ten dyvidy stroj, bo mě začnu
pomluvať, ţe sem nemoderni dylina a socka, co ma doma akurat staru Oravu a
prehistorycke video, keremu něfunguje nahravani. Tuţ ale jak o tym kaţdy den
mluvili dalši a dalši z partyje, co uţ to viděli, přypadal sem si taki odstrčeny, tuţ
sem se rozhodnul to napraviť, bo ani jedneho hňupa něnapadlo mě pozvať a
vnucovať se sam něbudu, tuţ to sy na to rači zajdu do kina, ať vim o čim se to
furt bavja. Jeden den nebudu chlastať a kupim si na to listek do Kinestaru.
Zkusyl sem najit ty internetove stranki teho kina a byl tam aji program. Tuţ v
sobotu nic němam, vyrazym za kulturu a v ponděli teţ moţu s partyju pokecať o

filmu.
Cestu z roboty sem chtěl vystupit u Domu energetyki a kupit si ten listek, ale u
byvale Hodoňanki se mi ozval z aktofki samopal (kura, musym si to uţ konečně
změnit, bo se po mě cela lokalka čuměla jak by sem byl agent te Alkajdy - no
eště ţe něchodim do banki, to by byla věči řyť). Volala mama, ţe pry měla ve
schrance novy letak z Kerfu a pry tam maju zlevněny jakisyk prašek na prani a
esli tam nejedu, ţe bych ju vzal sebu. Tuţ přece kvuli jedneho prašku něbudu
šlapať zas do Heřmanic a potem zpatki, šak ji ten jeden bebech moţu kupit sam,
no ni? Tuţ sem ji řeknul, ţe tam idu v sobotu do kina, ţe bysem ji to vzal. Pry to
je pozdě, ţe to uţ určitě budě pryč a ţe si to chce vybrať sama a ţe se zebere a
zajdě si tam sama, kdyţ ma jedineho syna takeho gizda, co ji vubec něpomaha. V
duchu sem počital do deseti. Chvilu sme si povykladali, co chce na tym vybirať,
povymněňovali sme si nazory a jak uţ se na mě dival aji řydič a okolostojicy
ludě si šuškali co tak ten vul řve na celu lokalku, rači sem zavěsyl. Zrobim dobry
skutek a kupim ji to dněskaj sam. Do dupy! Jak sem se s ňu zakecal, přejel sem
to! No nic, zajedu tam večer, bo sem z te debaty o guvně dostal hlad. V robotě
sem neţral, bo mi bylo jaksyk zle od pajšla a jak sem viděl ten taliř s tymi
kolinkami utopenymi v te hněde sračce, natahlo mě na grcani a rači sem tej robce
u vydejniho pulta řeknul, ať mi to zabali dom. No a prazdny břuch se ozval, tuţ
si to zeţeru v klidu doma, mrknu se na televizu a potem zajedu pro ty listki.
U televize sem asy trochu zachrapal, bo sem se zbudil před šestu. Tuţ moc se mi
uţ nechtělo ven, ale pry je to furt vyprodane, tuţ na sobotu tak akurat zeţenu
listky dněskaj. Sednul sem na lokalku a valil směr Hutni montaţe.
Ve Futuru bylo meň lidi jak minule, tuţ sem se vklidu bez tlačeni prošel kolem
Meka a ťamanskich vyvařoven, co všecke vařa to same, akurat se to ruzně
menuje a stoji to jak třy obědy u nas v kantyně. Jak sem prochazel kolem teho
boulinga, vlevo u schodu byla jakasyk demonstracyja či co to bylo. Banda takich
tych starych cyganu v oblekach ověšanych zlatem jak vanočni stromek baňkami
tam demonstrovala asy za znovuzavedeni prava na robotu pro kaţdeho. No
moţna to ani něbyla demonstracyja, bo věčina z nich seděla a slopala kafe. U
jezdicych schodu mě zaujal taki mlady kašparek - asy veducy te demonstrace -
co tam furt pochodoval sem a tam jak něrozhodny provazolezec a furt drţel u
pyščiska tydlifon a vyřvaval tam duleţitě na cele kolo jak obecni rozhlas. Na
krku mu visel na řetězu zlaty křyţ, kery kdyby se roztavil a prodal, daly by se z
něho zrobit darki pod vanočni stromek pro takich štyrycet bab. No nic, šlapal
sem dal ku kinu. Tam byla teţ jakasyk tlačenica, bo to uţ neni jak za komanču,
ţe kino hraje enem v pul štvrte, třyštvrtě na šesť a v osum - hraje se skoro kaţdu
hodinu, bo je tam hafo ruznych salu. Tuţ asy začinal jakisyk film. Valim k

pokladni a chcu jeden listek na sobotu na ty bombarďaki. Mlady kolik, co by se
uţivil jak vyhazovač v baře, tam seděl a prodaval listki. Tuţ to je doba. No rači
sem to někomentoval, zaplatil a valil dom. To je v dupě - za jeden listek na film,
co trva hodinu a pul, sem vycaloval přes kilo. Tuţ za to bych se u rady najed a aji
trochu přyoţral. Jak sem nasraty odchazal, nahoda jak cyp - všimnul sem si tam
teho manika, co uvadi to Dobre rano. Něnapadně sem se přykrčil aby mě
něpoznal a něnaplul mi do gzychtu, ale potem sem si vul uvjedomil, ţe mě
vlasně nězna a za řbetem sem se mu vytlemil do pateře.
Musym sy zytra pokecať s partyju v robotě o tych dyvidyčkach, kere je nejlepši a
hlavně nejlevnějši. Jak uţ to budu mjet, tuţ Franta uţ se za paru piv postara o to,
abych měl furt na co čučet.
27.01.2005
Hnědobila Ostrava
Včera cely den valilo sněhem jak z paly teho ťamanca v te reklamě na
Hedenšolders. Ludě šklhali po chodnikach aji bez brusli jak Jagr po pěti
Jagermaistrach a parurazy sem viděl aji teho řyťbergra. K večeru uţ to v centru
vypadalo jak před zavodami na bjeţkach. Voli, co loni něpřezuli svoje
stodvacytki taktak brzdili na přechodach a přy rozjezdach marně prošlapavali
pedaly aţ na dlaţku. A partyja s pluhami pěkně v klidku, no ni? Šak rano v
novinach psali, ţe se ţeně sněhova buřa, ale zapomjeli napsať v kolik tu budě.
Tuţ přypraveni byli, ale snih ich zaskočil, tajak dycki. Enem škoda, ţe ostravska
čete něma takeho fajneho chachara, jak je ten Honza Tunovy z Novy. To by sem
se večer chlamal u sprav, jak by tam zamaval tym svojim pačem a hlasem jak
Švorcova na patnastym zjezdu u-ve-kaj-es-če pravil, ţe "obyvatele Ostravy byli
dnes doslova šokováni přívalem sněhu". Tuţ ale chodnikobrusleni včera něbylo
to nejhorši, co mě potkalo.
Mojeho přyhlupleho kolegu Laďu z roboty uţ znatě. Dosť razy uţ mě nasral
svojimi cypatymi řečami, ale co mi zrobil včera, tuţ to přelazlo všecki meze. Asy
se jaksyk domaknul, ţe za ten pruser na kuţelkach sem moh ja. Tuţ co ja, to
přece ty bloncki, no ni?
Rano moc doma něsnidam, bo bych to cestu v lokalce v sobje asi něudrţel.
Lokalka je narvana spocenymi luďami, keřy se na človjeka lepja jak slimak na
ţehličku a ledva se tam da dychať. Gdybych jim to tam eště zgrcal, tuţ to by mě

dalo beztak de-pe-o na černu listinu a musel by sem chodiť přes celu Ostravu
pješobusem. Tuţ rano si davam misto snidaně aţ kafe v robotě. Rad chlempu
turka z mlikem, ten mě fajně probere a deprem potem sem zbuzeny a moţu
cosyk robiť. Tuţ aji ten den si zaleju tu černu břečku vodu, šahnu do lednički pro
mliko, kipnu tam trochu, akurat se mi jaksyk nězdala ta barva, ale co, šak to je
trvanlive z Kauflandu, tuţ to cosyk vydrţi. Srknu, ta chuť teţ dněskaj nic moc,
ale co, beztak mam v pysku eště zbytki tych kolinek s tu hnědu mačku.
Hodinu po tym, co sem polknul posledni lyk kafe mi jaksyk začlo divně
ţblemtať v břuchu. Chvilu sem se to snaţil rozdychať, ale jak uţ to něšlo, tuţ
vyletim na chodbu kaj mame společny hajzel pro cele patro, kutkem oka akurat
zahlednu teho hňupa jak se pod fusyska jaksyk divně usmiva a uţ sedim na mušli
a leti ze mně aji kaper ze štědreho dňa. Stihnul sem to taktak. Uleva jak cyp.
Mrknu okem na to plechove kolo, v kerym nam baba, co u nas pokliza něchava
hajzelpapir - všecko v rychtyku, kusek dole čuha. Pustim eště jednu davku a uţ
je mi lepši. Šahnu na papir abych si urval aspoň ze dva metry - a guvno! Vitě, co
ten vul zrobil? Vymotal celu tu rulu, urval enem jeden štvereček a nalepil ho
izolepu na spodek tak, aby to vypadalo, ţe je to plne a ja hňup sem mu na to
skočil.
Kura co včil a co potem? Nikdě ani Blesk, ani Pravo, hadra na dlaţku je vedle
přes chodbu v umyvarce a vloţki si Jaruna uţ asi teţ skovava indě. Tuţ pravim
vam, byl sem doslova v řyti. Eště ţe sem neměl to nove tryko, co mi mama dala
pod stromek - to stare uţ je vyšisovane jak ho furt peru v ruce a stejnak se mi uţ
nelibi. Tuţ sem ho narval na male kuski a splundrovane poslal za tym kaprem.
Eště ţe mam sveter, bo jak by sem vylez z hajzlu enem v ryflach, kdovico by si
partyja pomyslela.
Napadla by vas taka cypovina? Tuţ jak chceš boj, maš ho mjet! Musim na něho
vymysleť cosik lepšiho, ať uţ ho mamlasa vyraza a ja budu mjet klid. No a to
mliko mi vymjenil beztak teţ on.
P.S.: chvilu po tym volala mama, esli mam pro ňu ten prašek a čemu sem ji ho
včera něpřyvez. Do řyti! Skleroza! Budu muset do Futura eště raz. Tuţ a kdyţ uţ
tam budu, asy kupim eště jeden listek pro Jarunu, bo se na mě odpoledně tak
fajně kukla a jaksyk divně se zavrtěla. To by mohla byt fajna sobota...
28.01.2005
Pozval sem Jarunu do kina. A nebo ni?

Včera uţ mi bylo lepši po tym zelenobilym mliku od teho hňupa Ladi, tuţ sem si
v robotě dal aji oběd. S partyju sem moc někomunikoval, bo sem se snaţil
dohnať robotu, co sem dostal od šefa zkraja noveho roka. Jak sem šel z oběda,
dodal sem sy odvahi a zoptal sem se Jaruny, esli ma v sobotu čas a esli by
nechtěla se mnu zajit do kina na ty bombarďaki. Neřekla ja ani ni, enem se tak
uchechtla, tuţ to asi znamenalo, ţe ja. Řek sem ji, ţe kupim listki a v patek se
domluvime.
Po šichtě sem valil hned dom, abych zehnal ten druhi listek a mamě kupil eště
ten prašek. V Kinestaru sem musel chvilu přemluvať chachara za pokladnu aby
mi dal druhi listek vedle teho, ce sem uţ měl. Bylo to sloţite jak ţebř - musel
prvni zrušit ten muj kupeny listek, potem mi prodať dva ine a nakoněc znovu
zaloţit ten muj puvodni. Na ty mista pokladnich asy musy mět člověk aspoň
baňsku. No zmatek, ale sedime vedle sebe, bo inač by to asy nemjelo zmysel, no
ni? V Kerfu bylo jaksyk malo ludi, tuţ sem vzal prašek, kupil sem si paru
rohliku, bo dyjeta a postavil sem se k pokladni pro pět bebechu za babu s plnym
vuzkem ţďorbu. No gdyby neměla taku pěknu řyť, tuţ ji hned řeknu svoje, ale
tak sem enem stal, čuměl a čekal aţ se dohada s robku za pokladnu, ţe v tym
vuzku ma fakt enem pět věci. Jak potem odešla k ine pokladně, zaplatil sem a
valil na lokalku. Neţ sem vyšel ven z Futura, spomjel sem sy, ţe mě uţ od
Vodarny tlači scani, tuţ honem na hajzel. Jak sem se potem umyl a chtěl si
osušiť pazury, zas mě nasrali. Strčim ruki pod ten fen a nic. Posunu pracki mimo
- spusti se a suši mi rukavy. Vratim ruki zpatky - vypně se. Chvilu sem tam
maval rukami jak oţraly Koperfild a nakoněc sem se utřel do galat. Tuţ do dupy
s takym křapem.
Vystupil sem u Plynaren a pěšobusem došel k mamě s tym praškem. Prolez sem
lednicu a špajzku a vzal si kusek bučka, no ten syce neni moc dyjetni, ale co, šak
uţ mi bylo dobře. Bylo mi jasne, ţe jako přylohu dostanu k bučku hafo kecu od
mamy o rodině, tajak dycki. Začla vyryvať na teho lempla, co si vzal segru, bo
mama ho teţ ma rada jak mravenec vysavač. No on zas neni uplny baraba, akurat
neumi chlampať a eště to něpochopil. Mama mi ten buček naservirovala na
letačkach z teska, abych nězgichal svatečni igelitovy ubrus, tuţ sem vypnul uši a
při ţvykani sem se čuměl, kaj je co dobreho. Do oči mě trefila fajna cena za ten
dyvidy stroj, kura ale tych kecu kolem teho, co to všecko umi, co je k temu, k
čemu se to da přypojit, no to bylo na mě moc. Tuţ aji bych si to kupil, ale
musym se s kimsy o tym pokecať. Na partyju z roboty seru, něbudu se
doprošovať. Ţe bych se zoptal svojiho upřymneho synovca? Ten temu určitě
rozumi vic jak ja. Měl sem čas, tuţ mě napadlo, ţe bych se za nim zastavil. Ale
co, šak je mlady, ma zdrave nohi, tuţ ať se stavi on. Chtěl sem mu zavolať od

mamy, ale to sem neměl robit, bo mama zas měla blbe pindy o tym, jak je
telefonovani drahe a jak je ten telekom na guvno. Furt na nich nadava, ale drţi se
jich jak psi guvno na pohorce a enem pyskuje, ţe to zruši a nic. Zeţral sem
posledni kusek bučka, zebral masne letaki a valil dom. Po cestě sem poslal
mlademu ezemesku, ţe s nim potřebuju cosyk probrať.
Doma sem sy rozloţil letaki po stole a pořadně si všecko přečital, dokonce aji
vystřyţki sem si zrobil a čekal sem, aţ se mlady chachar ozve, bo take to R-RWplus-minus-děleno-krat
mi nešlo na rozum. Potem sem chvilu porozmyšlal, co si
vemu v sobotu na sebe do teho Kinestaru. Tuţ ne ţe by mi na tym moc zaleţelo,
ale němoţu isť jak hastroš, bo by mě Jaruna v ponděli v robotě pomluvila a teţ
chcu na ňu trochu zrobit dojem, no ni? Tuţ sem si před špiglem na skušku
povolil ryfle a trochu jich stahnul dolu, aby byly vidět trencle, jak to nosa mladi
syncy. No nevim, esli tym Jarunu ohromim, bo ty moje kostkovane trenki jak
vykukovaly z galat moc erotycki něvypadaly.
Potem sem asy zalomil u sprav, bo mě po osme zbudil tydlifon. Mlady mě enem
prozvaňal, tuţ sem mu hned napsal, ať ide do řyti, ţe sem s nim potřeboval
předtym pokecat, aby mi poradil. Hned volal a ţe pry přyde o vikendu, esli to
stači. Nasrany jak jednonohi na vodnich lyţach sem se rozlučil, bo uţ sem si
přectavoval jak si to zytra kupim a hned si zajdu do pučovni u Jindřycha cosyk
fajneho pujčit. Šel sem spat. Jak uţ sem skoro hnipal, přyšla mi ezemeska (zas
sem ten bazmek hňup zapomněl na noc vypnuť). Psala jakasyk Milena, ţe pry
bysme sy to mohli zopakovať, ţe to bylo fajne. A do dupy! Kdo je Milena?
Pul hodiny sem dumal aţ mi nakoněc kolca v pale docvakly na spravne mista a
ja sem si spomjel, ţe je to jedna z tych dvuch bloncek z teho Vegasa. Kura ale
kdy sem ji daval čislo na mobil? Za dalši pulhoďku sem vydedukoval, ţe sme
spolu asy kajsyk trsali a temu ţe mě chvali, bo co ineho? Venku je kosa jak cyp a
dom sem šel sam. Aspoň myslim. No musym se ale zoptať Kamila, bo teho si
pamatuju naposled, jak u Desperada vyřvaval, ţe ho kdosyk nědohoni. Ale vubec
nevim kdo. No jedno vim stopro, ţe sem se rano doma zbudil sam.
No ale esli něodešla, nebo něodešli dřyv...
31.01.2005
Jak to dopadlo v tym Kinestaru

V patek sem se před koncem šichty stavil u Jaruny v kanclu a zoptal sem se, esli
teda plati to kino. Tuţ zas se zatvařyla tajak kuřy řyť a vykrucala se, ale jak sem
se zoptal eště štyrykrat, konečně z ni vylezlo, ţe teda ja. Tym babam to asi robi
dobře, kdyţ je člověk musi přemluvat, no ale oddychnul sem sy, bo uţ sem měl
kupeny ten listek aji pro ňu a koho včil narychlo zhaňat, no ni? Tuţ sme se
domluvili štvrt hodiny před začatkem u vchodu. Večer sem šel brzo spať, bo v
bedni něbylo nic, co by stalo za to a na sobotu sem chtěl byť čiperny.
Dopoledne sem poklidil chlivek, bo sem dufal, ţe po kině se stavime u mně
pokecať o filmě nebo tak. Skontroloval sem ledničku a našel akurat dva cenťaki
nědopite meruňki a cosyk pruhledneho v plastove flaše, co smrdělo jak slivka a
chutnalo jak francovka s mydlem. Tuţ nic moc. Rači sem zašel do Alberta a
abych zrobil přypadny dojem, prasknul sem se přes peněţenku a kupil sem
kalvados. Syce to moc němusym, ale Jaruně to určitě budě chutnať a jak budě
namleta, tuţ moţna aji ten stryptyz budě. Chtěl sem si kupiť cosyk na oběd, ale
spomjel sem si, ţe sem mamě minulu sobotu slibil přysť na oběd dalši tyden. Z
domu sem ji zavolal, esli to plati. Byla v šoku a třykrat se přeptala, esli potřebuju
chechtaki nebo co, ţe volam. Nakoněc mi uvěřyla, ţe chcu fakt enem najest. Tuţ
sem k nim zašel, pokecali sme tajak dycki a mama naraz pravila, co ma kupiť
harantum od segry za vysvěčeni, co maju v ponděli. Tuţ pozor, zablikalo mi v
pale, jake vysvěčeni v ponděli? Jasně sy pamatuju, ţe sem kupoval listki na
sobotu třycateho a vim, ţe vysvěčeni se dava posledni den v lednu, bo haranti
dycki otravuju, ţe chcu odměnu a tahaju mi z pěněţenki drobne. Tuţ vysvěčeni
muselo byt v patek, ni? Byl sem z teho tak nervozni, ţe ani nevim, co sem to
zeţral a hned sem letěl podivat se dom na ty listki. A do řyti! Ten pajtaš hlupy mi
je prodal na nedělu. Kura, jak ja to vysvětlim Jaruně? Ta budě nasrana jak ve
Venuši na hajzlu. A teţ ja! Jak sem ji to zavolal, štvrť hodiny mi řvala do
tydlifona, jak sem ji zgichal vikend a ţe v nedělu uţ cosyk ma a ţe s tym počitala
na sobotu. Eště ţe sem měl tydlifon dal od ucha a před sebu noviny, bo by sem
asy ohluchnul a aji by mě nasrala. Jak se nadechovala k dalšim kecam, slibil sem
ji honem, ţe ju předtym vemu na kafe, tuţ sem ju nakoněc přemluvil. Večer
volal Peťa, co zme spolu honili baby na prumce a semtam zajděme na pivo, esli
bych večer nězašel na jedno. Tuţ přece se něnavalim den před taku duleţitu
akcyju. Přemluval mě, ale naštěsti teho nechal chvilu předtym, neţ by sem mu to
slibil Večer sem si dal před bednu jakesyk zbytki z lednički a chtěl sem se divat
na tu werychiadu, ale Nova to jaksyk zdupala, bo to bylo horši neţ smrad ze
spalenych nechtu, tuţ sem u teho zalomil.
V Kerfu uţ sem se potlukal o hodinu spiš, bo sem byl nervozni z teho, ţe budu
po dluhe době kajsyk sam s babu. Stavil sem se v elektru mrknut se na dyvidy,

esli tam zas něbudě jakesyk zlevněne jak přy te akcyji po novym roce. Jak tam
tak bludim a očumuju ty pekelne stroje, zahlidnul sem u kerehosyk regalu
Jarunu. Asy byla teţ nervozni, tuţ to vypada slibně! Vzpomněl sem si, ţe sem ji
slibil to kafe, tuţ k ni valim, lapnu ju za pazuru a tahnu ju k automatu, bo sem se
chtěl pochlubit, ţe uţ s tym umim. Moţna se mi to enem zdalo, ale zas se
tvařyla jak ta kuřy řyť. Tuţ počatek nic moc. Pomalu sme přešli ku Kinestaru,
ona ani slovo. U bufika se na chvilu zastavila, jak by na cosyk čekala, potem
enem pokrčila ramenami a zas ten gzycht. Pomaly sem sy začinal zvykať.
Ve vnitřku sme lapli na řytě a Jaruna začla jak hladovy sup ohliţať okoli. Jak
viděla kerehosy s kelimkem, začla divně přeţvykovať... Za chvilu mi to zecvaklo
v pale! Borak ma asi ţizeň a mysli si, ţe buděme jak u suchanku! Přece do ni
něpoleju ty sladke srački, tuţ sem zalovil v bundě a vytasyl dvě plechovki, ale
ţadna Ambrozyja, ale Radki - ať neţeru. Jak sem tu plechovku otviral, nědošlo
mi, ţe sem sebu dost šil, bo ten pivson byl natlakovany jak nadrţeny hroch a
ohodil Jaruně komplet sukňu. Přepla gzycht na kuřy-řyť-permanent. Chtěl sem ji
ze solidaryty dat svoju plechovku, ale syčela tak, ţe se ludě divali pod nohi a
hledali hady.
Konečně začnul film. Chtěl sem se trochu přytuliť, bo mi tak fajně voněla, ale
trochu sem se bal teho jejiho gzychtu a luďam vadilo, ţe zas syči. Tak sem se
sustředil na film a semtam se po ni bajočkem mrknul. Naraz vidim, jak se tak
fajně usmiva, tuţ sem něvahal a zas se k ni nalepil jak spluva na kachlički.
Zalehlo mi v uchu, jak mi tam zasyčela jak tlakač před vybuchem. Odtahnu se,
čumim na film a za chvilu zas ona rozesmaty gzycht jak slunečnica. Tuţ kdo se
ma v tych babach vyznať! Potem mi to došlo. Ona se tak tlemila dycki enem ve
chvilach, jak byl na te bile hadře vepředu ten mlady Kotek. Cely zbytek filma
sem ju sledoval a měl sem strach, ţe nakoněc aji budě.
To utrpeni nakoněc skončilo. Ne ţeby se mi to nelibilo, film byl fajny, aji paru
fajnych kecu tam bylo a nařechtal sem se jak kuň v hořycym seniku, ale na
guvno bylo, ţe tam hral ten mlady gizd, bo Jaruna se asy zamilovala. Posledni
šajbu sem umistil po tytulkach, jak sem ji pravil "Ty jaruno posluchej, co blbneš,
dyť by to mohlo byt tvoje děcko?!" Uţ ani něsyčela, enem pravila, ţe sem debil,
co nigdy něpochopi robu a ţe mě uţ něchce nigdy vidět.
Tuţ ţe by chtěla změnit robotu?
1.02.2005

Do dupy s pololetnim vysvěčenim
Ponděli stalo komplet za guvno. V robotě se na mě všeci čučeli jak na egzota, bo
Jaruna asy povykladala svoju verzyju. A ona? Ta se mi vyhibala jak čert křyţu.
Jak šla na oběd, něnapadně sem mrknul do jejiho kancla. Tapety s Matušovičem
v kiblu a na stěně štvrt teho Kotka. Ja tak! Temu měla rano to Bravo, bo tam
vychaza ten mlady gizd na pokračovani. A ja hňup na ňu eště pokřykoval, esli
ide na ten časak lovit mlade synki před prumku a bacha na pedofiliju. No nic,
dlabu na ňu, šak bab je dosť. Eště k temu kolega je nachcypany, tak na mě šef
navalil jeho robotu, tuţ sem od radosti hykal jak osel na trampolině. Cestu z
roboty přyšla ezemeska od synovca, ţe se stavi v pět pokecať o tym dyvidy. Tuţ
to mu trvalo, barabovi jednemu.
Dorazyl skoro přesně, bechnul na stolek v přecyni letački, potem hrabnul do
baťoha a vytahnul vysvěčeni. Chtěl sem se podivat, jak se gizd uči, ale on
natahnul druhu ruku jak by na cosyk čekal. A do dupy! Zas mě oţebrači jak
kaţdy rok. Tuţ či němaš tatu či co? Hrabnul sem do peněţenki a neţ sem našel
pajcku, uţ mi z ni tahal kilo. Tuţ ať neţeru. Ale to eště nebyl konec. Pry "Eště
pro brachu" a tahal mi druhe kilo. Tuţ do dupy, brachove vysvěčeni sem ani
neviděl a mam mu platit? Jak mi ale vytahnul eště pajsku se slovami "Segře by to
bylo líto", ohnal sem se po nim jak po nadrţene masařce a peněţenku sem si
strčil do zadni kapsy galat. Jak lito? Dyť ta mala eště ani do školy nechodi!
Potem ale ten chachar misto teho, aby se hrnul do obyvački, začal ten papir se
znamkami strkať zpatki a vychrlil na mě "Musíš-si-vybrat-stroj-co-umí-er-pluser-minus-er-we-plus-er-we-minus-moţna-taky-empétři-a-divix-a-budeš-vpohodě-jo-a-nejlevnějši-mají-v-Makru."
Bechnul dveřami a byl fuč.
Tuţ zustal sem tam stat jak svata dala nevěděla komu. Snaţil sem si uloţiť do
paly ty informace. Kaj ja bych se ale dostal do Makra? Či sem podnikatel, či co?
A v ten raz mi zasvitlo v lebce: Venca přece podnika. Ten by moh mět Makro
kartu. Poslal sem Pepinovi ezemesku, esli ma na Vencu čislo. Měl, akurat mu
trvalo pět sprav, neţ pochopil, ţe mi ho ma vul poslať. Konečně sem vytočil
Vencu. Chvilu se vykrucal jak Fibingerka na Zlate tretře, ale nakoněc suhlasyl s
tu podminku, ţe tam pojeděme moju karu, bo svoju ma pry v servise. Tuţ sme se
domluvili na středu a ve mě to potem začlo hlodať. Co jak do středy bude tak
hnusně jak včil? Šak to šklha aji pěški natoţ v autě. Na kole bysem do Heřmanic
do garaţe ani nědojel, bo němam radlicu na snich a stačil by ten kopec za
křyţovatku, abych sebu bechnul a komusyk se podival, jak ma fajny podvozek.
Tuţ leda tam zajet trolejbusem. Ále co, rozhodnute, aspoň ušetřym, kdyţ je to v

tym makru nejlevnějši. Večer sem sy před spanim vyměnil paru fajnych
ezemesek s Milenu, bo na Jarunu zkusym na chvilu srat a Milenka je taka fajna
robka. Akurat si moc něpamatuju, jak vypada, coţ je asy pruser, bo jak bysme si
dali kajsyk spicha, tuţ bych ju něpoznal.
Neţ sem komplet zalomil, furt sem si dokola opakoval jak zdrbana gramodeska
"Chcu dyvidy s er-ve-ha-pe, chcu dyvidy s er-ve-ha-pe..." Určitě dobře nakupim,
šak to je celkem jednoduche, no ni?
2.02.2005
Mam z tydlifona skladačku
Pša krev cholera, jak by řek Antek z Polskej. Posledni dobu se na mě lepi smula
jak Sam na Froda.
Šklham sy tak včera ze šichty pomalym krokem abych sebu nejebnul na rypak,
bo cely den jaksyk vlhko sněţilo a na chodnikach byla taka ta hnusna břečka, co
ji ma člověk plne buty enem vyjdě před barak. Vystupil sem na Stodolni, bo mě
honila mlsna a chtěl sem se staviť na hamburger u teho řeka na Českobratrske.
Tam maju celkem dobre, narozdil od te hnusne budy u Pryjora, kde vam ohřeju
dva dni staru housku a neţ stačitě zaplatit a zahryznuť se, uţ je to tvrde jak
vychodoněmecka marka za komunistu. Uţ sem byl skoro tam, kdyţ naraz mi
zakrakaly v kapse vrany (konečně mi Karel zrušil ten sapik a nahral mi tam
cosyk normalniho). Vytahnu tydlifon - sprava od Mileny. Tuţ sem si to něchal aţ
po jidle, aby sem sy vylepšil chuť. Naraz, kde se vzal tu se vzal, taki mlaďoch v
hubertuse s batohem na řbetě a pry esli bych mu nemoh něchať zavolať brachovi.
Ţe pry přyjel z Olomuca a su tu domluveni, ale bracha jaksyk nejdě. Zablikalo
mi vystraţně v pale, co jak to je jakisyk zloděj. Tuţ mu pravim, ţe rači ni, ţe ať
se zopta kohosyk ineho, ţe mi to moc něfunguje. Tuţ to skušal inač, pry ţe to
moţu sam vytočiť a potem mu to dat k uchu. Ja zas, ţe ni, ţe ať sy zajdě k
Impiku, tam su automaty na kartu. Nahodil gzycht chore ţelvy a pravil, ţe bych
moh zrobiť dobry skutek, ale ţe to ja ni, ţe ludě su včil tacy zahleděni do sebe.
Tuţ to mi pohlo osrdim a nakoněc sem mu ten svuj kecafon pujčil do pazury.
Šak vypadal celkem duvěryhodně.
Do štajgrove řytě!
Vytočil čislo, začal tam cosyk blekotať a naraz se otočil a začal zdrhať směrem

ku kostelu. Chvilu mi to nězecvaklo, ale potem sem zahrabal na te břečce jak
Šemik a vyrazil sem za nim. Ve škole sem kdysyk lital jak Chuantorena se
salmonelozu, tuţ sem tych dvacet metru naskoka celkem rychle zkracoval. Uţuţ
sem ho měl, ale za kostelem mu ujela noha, jebnul sebu do teho marasu a
kecafon mu vystřelil z pazury na kraj cesty. Asy sy to rozmyslel, bo něchal
tydlifon tajak byl a valil pryč směrem k 30. dubna. Neţ sem doběhnul na misto,
kaj leţel muj strojek s ezemesku od Mileny, stalo se mu mistem posledniho
spočnuti. I gdyţ moja nokija nigdy předtym neměla zdělavacy kryty, po přejeti
zymni gumu z projiţdějicyho forda uţ ja. Akurat ţe ne enem kryty, ale aji
baterku a dysplej. Tuţ včil vim, jak vypada taki mobil zevnitřku.
Tak to vypada, ţe misto dyvidy vyhodim zbytečně chechtaki za novy kecafon.
Kdybych aspoň věděl, co mi psala Milena. Kartu sem v tym legu z mobila a
sněhu něnašel.
A potem věřtě luďam. Ten hajzel!
3.02.2005
Jak sem byl s Vencu v Makru pro dyvidy
Na včerejšek sem byl domluveny s Vencu, ţe zajeděme do teho Makra pro to
dyvidy, ale měl sem taku depku z teho rozbiteho kecafonu, ţe sem sy řek, ţe se
na to vyseru. Ani mě tak nětrapil ten rozbity bebech, bo sem ho stejnak dostal od
švagra loni k narozkam. On ma jakisyk ten pajšel u tymobajlu a zrovna pry byla
akcyja, ţe jak vyměni svuj stary tydlifon za novy, dostaně k němu eště jeden či
tak nějak. No a bo jeho roba byla se svojim spokojena, tuţ ho dal mi. Tak sem k
temu přyšel jak bezdomovec ku stavebnimu spořeňu. Vic mě ale sralo to čislo od
Mileny, bo sem ho neměl nikdě napsane.
Jak sem tak seděl v depce doma a přemyšlal, naraz zvoni telefon a Venca pry co
mam s mobilem. Toţ sem mu pospal uterni storku a pravil sem mu, ţe se mi ani
do teho Makra něchce. Zdupal mě jak zeli v sudu a pry ţe mu němoţu rušit plany
a ať honem valim pro kraksnu do garaţe, bo za hodinu je u mě a jak tu nebude
auto, tuţ uvidim. Venca je celkem sylny, tuţ sem se trochu zaleknul a valil na
trolejbus. Z garaţe sem rači jel na dvojku, bo ta sračka na cestě celkem šklhala a
nerad by sem to nabuřyl do kerehosyk slupa. Jak sem vyjel, vidim kusek od
vyjezdu směrem ku krymu stať dobiteho ţigula s bandu grylovanych ostravaku.
Jak sem jel kolem, všimnul sem sy dvuch maniku v uniformach černych šeryfu,

či co to bylo, jak jim pomahali cosyk nakladať - asy cosyk stěhovali z garaţi. Jak
sy mě všimli, začli spichať, tuţ nevim.
Dom sem to stihnul taktak. Venca zrovna přychazel. Lapnul vedle mě a hned
vytahoval čiko. Taktak sem ho zarazyl, bo v moji krasce nikdo kuřyť něbudě.
Řek cosyk o mě a řyti a celu cestu enem čuměl přyhluple z okna. U Makra bylo
ludi jak na sjezdu Strany, ale Venca pravil, ţe to tam je tak skoro furt. Vlezli sme
dovnitřku, Venca u vchodu tasyl jakisyk prukaz, roba mu to skontrolovala a uţ
sme byli v tym raju levneho nakupu a draheho prodeja. Nechal sem si ukazať kaj
je elektro a hned sem valil hledať jakusyk tu černu skřyňku s er-ve-ha-pe. Paru
jich tam měli, ale ţadna se mi nelibila a Vencove kecy "Ber to, to je levne a
nevypada to zle" sem něbral vaţně. Vyhledal sem jedneho manika, co se tam
skryval před zakaznikami a zoptal sem se ho, kere z tych dyvidy umi er-ve-hape.
Zašvidral na mě přes bryle jak Ţelezny z obrazovki a pravil, ţe asi myslim
er-ve. Chvilu sem se s nim dohadoval, ale uţ sem sy něbyl taki isty v
kramflekach. Začnul mi vysvětlovať vyhody teho a teho a co to všecko umi, aţ
mi šla pala kolem. Jak uţ mluvil deset minut, zoptal sem se, esli na tym pujdu
vidět filmy z pujčovni. Pravil ţe ja a tak sem drapnul bednu a hodil ju do vuzka,
bo Venca uţ nervozně čuměl na hodinki.
Uţuţ sem chtěl jet k pokladni, ale Venca mě zarazyl a pry na co sy myslim, ţe
sme brali vuzek. Jak uţ sme tu, tuţ zrobi nakup na cely měsyc. A teţ ja! Jezdili
sme od regalu k regalu jak navaleny vozyčkař a Venca enem hazal věcy do
vuzka. Karton kavy, balik sladkich mineralek, dva baliki nesladkich mineralek,
karton jogurtu, karton mlik, tři kila masa, pytel parku, dva pytle kobzoli, deset
kilo muki, tuţ vypadalo to, tajak by sy chtěl zařyzovať atomovy kryt. Potem eště
jakesyk vitaminy zabalene do ovoca a uţ nevim, co dal, bo se mi uţ tmilo vzteki
před očami. Kura, to bude ţrat aţ do koňca roku, ni? Jak uţ sem měl problem
tlačit vuzek aji na rovině, konečně pravil ţe moţeme k pokladni. Před ňu zařval
"Stop, zpatki, eště nemam ţradlo pro rotvajlery", toţ sem ten debilni vuzek, co
jel jinde, neţ sem chtěl, tlačil za tym hňupem, co si vykračoval jak maly hitler a
proklinal ty jeho nenaţrane čivavy. Potem uţ sme milostivě dorazyli před kasu.
Roba nas odbavila, Venca zacaloval přes štyrytisyce (kura, tolik dam za nakup
tak za dva měsyce) a jeli sme k moji štyrkolove krasotince. Jak sem viděl ten
narvany vuzek vedle ni, zauvaţoval sem nahlas, kdo nam ho pohlida, neţ se z
centra podruhe vratime pro zbytek. Vencove "Neboj, to tam vleze" mě
přesvěčilo, ţe pojedeme enem raz.
Potem sem měl chvilku vypadek, bo sem fakt nečekal, ţe ten pajtaš podnikatelski
začne rvat ty špinave pytle s kobzolami na moje fajne plyšove potahi, kere po
kaţde jizdě vyčesavam a kere mě staly na autoburze ve Vitkovicach skoro liter.

Neţ sem se spamatoval, vypadala moja něboha karka jak přeţrany somalec.
Opatrně sem nastupil, odsunul děcke lyţe, co byly v akciji a Vencove ročni
děcko je za paru roku určitě vyuţije, bo mě pichaly do paly. Potem sem ho
pozoroval, jak sy seda do tureckeho sedu, bo před nim bylo plato mineralek a
naraz mi bliklo v pale - kaj mam svoje dyvidy? Venca přysahal, ţe ho bezpečně
uloţil a hned chtěl jet dom. Dojeli sme k němu před barak, on sloţil pulku tych
bebechu do auta, kere naraz něbylo v servise, zbytek odtahal dom a byl v čudu.
Jak sem šel zavřet kufer, pochopil sem, kaj tak rychle zmiznul. Ten hajzel! Moje
nove dyvidy vypadalo, jak by ho krava třykrat zeţvykala a vyplula! Na krabicy
byly fleky od vajec. Ten hňup tu drahu krabicu nechal naspodku. Neţ sem odjel,
pokusyl sem se mu sněhovu kulu rozbit zadni okno. Nepovedlo se, ale po mě to
začla skušať banda malych harantu.
Hodil sem pomačkanu krabicu dom, auto do garaţe a do deviti sem podle navoda
zapojoval tu pekelnu mašinu. Po dvuch hodinach sem zystil, čemu to něfunguje.
V krabici chyběl jeden kablik, do dupy!
Buch egzystuje! Neţ sem upadnul do bezvědomi, volal Kamil, ţe pry mě cely
den zhaňala Milena, bo pry se ji vracaju ezemeski, kere mi posyla. Tuţ mi
zkušala volať a marně.
Mam zas jeji čislo! Asy ju miluju! Teď uţ mi chybi akurat novy kecafon. Zitra
pokecam s bandu na šichtě, co bych si měl kupiť, bo mi fakt chybi, i kdyţ skoro
nikomu něvolam a nikdo mi teţ moc něvola. Aspoň mě zas bude mět co tlačit v
kapse.
4.02.2005
Kery tydlifon sy vybrať?
Včera odjel šef na jakesyk školeni do Prahi, tuţ sme měli celu šichtu veget.
Vyuţil sem teho, abych vytahal rozumy o tydlifonach od partyje. Ušetřyl sem za
dyvidy, bo to z teho Makra stalo meně neţ sem planoval a co s chechtakami, no
ni? Tuţ sy kupim novy kecafon.
Ja se v tym guvno vyznam, pro mě by stačilo, jak by to mělo tlačitka na vytačani
čisel a psani zprav, dysplej na čitani ezemesek a sluchatko na posluchani. V tym
se dosť podobam mamě. Teţ by to němuselo vaţit kilo, aby mi to něrvalo kapsu.
No a nabijať bych to teţ nemusel kaţdy druhi den. Jak sem chlapum pověděl

svoje poţadavki, technycki zdatnějši jedincy (Karel a Franta) se rozřechtali a ţe
pry by mi stačil taki ten děcki kecafon, jak se spoja dva kelimki od jogurta reţnu
niťu a napně se to a uţ se keca. Akurat ţe bych nesměl jezdit lokalku, bo bych
pry brzo ztratil niť hovoru. Jak se dořehtali, poslal sem jich do řyti a pravil, ţe
buď mi chcu poradiť, nebo ať drţa pyski. Sklapli a začli chrliť svoje rady.
Tuţ abych pravdu řeknul, rozuměl sem jim kaţde třeti slovo, bo kaţda věta krom
nokija, nebo symens obsahovala hafo čisel a zkratek horšich jak er-ve-ha-pe.
Karel mi nutil svuj symens, ţe to je pry nejlepši mobil, bo pry ma barevny
dysplej, tedevitku, ten internet, da se přypojiť ku komputeru, je maly a lehki a
dluho vydrţi. A ma aji foťak. Tuţ ja moc něfotim. Doma mi kajsyk leţi stara
ruska Smena po dědovi, s keru sem jako maly harant fotil krajinki a tajně aji
děvuchy ze třydy, jak byly venku v tilkach. Svitilo slunko - nastavil sem jednym
čudlem obrazek slunka a fotil. Bylo zamračene - nastavil sem stejnym čudlem
obrazek mračku a fotil. Jednoduche jak vylezť na řbet hrbatemu. Tuţ ale na co je
foťak v tydlifoně, to něchapu. Oba mi začli jeden přes druheho vysvětlovať, ţe to
je super věc, jak napřiklad uviďa kajsyk fajnu robu, třeba na kupaku, tvařa se jak
kdyţ pišu ezemesku, něnapadně ju vyfoťa a hned to posylaju kamošovi, co ma
podobny mobil. Tuţ to se mi zalibilo, to bych moţna vyuţil. Moh bysem třeba
chodiť po Masarykaču, fotit tam čorkaře a hned to posylať policajtum - bysem
byl jak kdysyk pe-es-ve-be. A kdybych ho měl spiš, moh bych mět vyfocenu
Milenu a věděl bych na čim sem. Potem mi začnul tlačiť kliny do paly Franta.
Jeho nokija je pry nejlepši kecafon, bo nejen ţe ma to co ten Karluv kram, ale
navic umi aji nahravať jak magič, ma radyjo, sluchatka a daju se tam přehravať
aji pisnički z cedeček. Radyjo by něbylo špatne, ale co jak by mi kdosyk volal?
Ja bysem posluchal dřysty na Oryjonu a Milena by utřela pysk. Ni, radyjo
něchcu. Tuţ a ani sem moc něpochopil, jak s tymi cedečkami. Šak cedečko je
velke jak přejety tenysak. Jak bych to narval do tydlifona? To sem asy neměl
řykať nahlas, bo se ti dva voli zas rozchechtali jak zdrbany klakson. Jak si Franta
utřel slzy a osušil poslintanu bradu, vysvětlil mi, ţe z cedečka se nahraju pisnički
do komputera a přes kablik se to nahraje do tydlifona. No co, nejsem moc
technycki typ.
Jak sme šli na oběd, potkal nas stary Karasek z udrţby a jak slyšel, o čim se
bavime, hned chtěl teţ poradiť. Vytasyl svoju staru nokiju velku jak ovladač od
mojeho stareho videa a pry ţe to je nejlepši mobil jaki egzystuje. Na otazki tych
dvuch volu, kaj se da kupiť a kolik stoji, nědokazal odpověděť a oni hned na to,
ţe to je proto, bo on ma posledni model na světě a všecki ostatni uţ su
pochovane na mobilnim řbitově. Karasek mi asy dněskaj tu prdlu ţarofku
nevyměni, přitom ja sem v tym nevině. Při přeţvykovani gumoveho hovězyho s
nudlami sy k nam přysednul Hajek, co je podšef Hanuska z kontrolingu,

vytahnul jakusyk obdelnikovu desku, co vypadala jak ten gejmboj, co ma muj
synovec a pry ţe toto je nejlepši tydlifon. Internet, emajly, hry, intraport, tutut, či
co a dalši hafo kecu, kerym sem zas něrozuměl. Potem vytahnul jakusyk špilku a
začal pichat do dispeja, no myslel sem, ţe mu šiblo v pale. Ale ti dva machřy se
tvařyli naramně chytře, tuţ sem pochopil, ţe to je asi jakasyk novinka. Jak sem
se ho zoptal, jak se s tym vola, přyplacnul sy tu fošnu k uchu. No abych pravdu
řek, ten nechcu, bo bych něrad přy telefonovani vypadal tajak by se mi ku
gzychtu přilepila kalkulačka. A vytačať čislo v narvane lokalce, v jedne ruce
tašku a ve druhe ten mobil a tu špilku, tuţ to by mě moh kdosyk zaţalovať za
vypichnute oko.
Jak sme se vracali zpatki po te šlichtě do kancliku, potkali sme sekretařku od
řydi. To je teţ taka fajna bloncka. Syce nic moc ajnštajn, bo se všeckim vtipum
směje dycki posledni, ale pěkně se na ňu diva. Mrknul sem ji na vypnuty
hrudnik, tajak dycki a co něvidim! Visel ji tam jakisyk bazmek bez dyspleja. Tuţ
mi to nědalo a zoptal sem se ji, co ţe to je za bebech. Usmala se na mě jak na
idyjota, tu střybrnu tabatěrku rozevřela a he - vevnitřku displej a tlačitka misto
šňupacyho tabaku. Byl sem z teho nadšeny, parurazy sem si zaklapal a zkušal,
jak se to mačka, no ale hlavně proto, ţe ji to furt viselo na krku blizko šak vitě
čeho. Chlopum sem se potem chlubil, ţe se mi moc libi to bečko a ţe sy ho asy
pořydim. Něchapu, co jim zas přyšlo směšne, ţe se zas chlamali tak, aţ Karlovi
vyletěl snopel. Tuţ mě poučili, ţe večka su enem pro roby, bo s moju pazuru
bych na tym stejnak nic něnapsal. Chtěl sem to eště raz zajit k sekretařce
vyskušať, ale všimnul sem sy, ţe tam zamiřyla aji Jaruna, tuţ sem se na to
vyprdnul.
Dom sem jel celkem nasrany, bo zas nevim nic. Asy zajdu do bazaru ku
kamošovi a vemu prvni kram za devětset a budě klid. No ja, ale to uţ mi něbudu
krakať vrany, ani střylať sapik, co? A nebo vyberu konto, kupim si nejvěči
hypermoderni stroj, aby chlopi viděli, ţe nejsem ţadna hola řyť. No a včil babo
raď.
7.02.2005
Vikend na sněhu s harantami
V patek sem přyšel z roboty celkem zadumany, bo furt eště němam jasno, jaki
kecafon sy pořydim. Naladu mi spravilo, jak sem zapojil ten dyvidystroj, bo sem
nakoněc zystil, ţe nechibi kablik, ale ţe je třeba sy přečitať navod. Chtěl sem ho

vyskušať, ale čumět na dyvidy bez dyvidyček to je jak sex bezrukeho bez baby.
Měl sem štěsti, bo jak sem šel tu krabicu vyhodit do popelaka, motal se tam
sused a jak mě viděl, pochlubil se, ţe ma teţ jakisyk superstroj a navic ma
kamoša v pujčovni, tuţ furt na cosyk čuči. Zastřyhal sem ušiskami, bo taki
kamoš by se hodil. Zoptal sem se, esli by nešel aji s kamošem na pivo. Nebyl
proti, tuţ sme se domluvili na nedělu, bo zytra jel na Raču lyţovať. Chvilu mě
přemluval, esli bych nejel teţ, ale po tym Kinestaru němoţu snih ani vidět.
K večeru sem sy zašel do Alberta pro cosyk k ţradlu, bo v tych knajpach němoţu
furt ţrat, bo mě semtam kruti jak hospodyňa pradlo. Potem jak uţ mě bralo spani
před televizu, zbudil mě telefon. Domotal sem se k němu a to segra. Ptala se jak
se mam, tuţ mi to hned bylo divne, bo obvykle vola, aby mi nadala, ţe k nim
skoro něchodim. Bylo jasne, ţe cosyk chce. No jasne! Pry esli bych v sobotu
něpohlidal haranty. Švager je zas kajsyk na montaţi (asy něukecal podminku),
tuţ pravim, esli by je nemoh hlidat synovec. Pry ni, bo ma zapas. No šak by se
raz bez něho něposrali, no ni? Zas to provala dvacet nula tajak dycki a je jedno,
esy tam budě nebo ni. Na to začla skuhrat jak zle trefena kura, ţe vlastni rodině
něchcu pomosť, ona ţe je chudak sama na třy děcka, co by mi to zrobilo... Dal uţ
sem něslyšel, bo sem zařval TUŢ JA! Přepla se zas do mile segry a zoptala se,
esli nevadi, ţe malym slibila saňkovani, bo konečně nasněţilo a děcka eště
něbyli. Nedošlo mi, čemu mi to vyklada, tuţ pravim, no dobře a ona ţe pry sem
zlatičko a ţe přyvali kolem devate a veme boby, saňki, lopaty a haranty a
zavěsyla. Deprem včil mi to docvaklo! Kura, tuţ přece nebudu s harantami
saňkovať.
V noci se mi zdalo, jak na dvě male děcka lovim roby. Rano sem sy ten sen
pamatoval, tuţ sem sy řek, ţe to snad nebude take hrozne.
V devět mrznu před barakem. Přysvištěla segra v tym jejich omlacenym ţigulu,
co pry kdysyk oţraly švager s kimsyk vyměnil za babetu a zbirku Štyrlistku.
Vytahla ze vnitřku dva haranty, dvoje boby, jednu taku tu plastykovu lopatu a
saně. Vrazyla mi do ruki baťoh, ţe pry je tam čaj a jakesyk ţradlo, kaţde děcko
pocalovala a pry ať stryca nezlobja a ţe je za chvilu zpatki. Eště neţ vlezla do
teho ţďorba, řekla ţe je pěkna kosa a byla fuč. Tuţ kosa byla pěkna, z patečni
nuly to kleslo na minus deset a ja sem sy spomjel na svoje spodki, co sem nechal
doma kvuli tym babam, co budu loviť na děcka, ale teţ cosyk vydrţim, no ni?
Obě děcka na mě hleděly jak policajt na auto bez parkovacy karty, tuţ sem vydal
povel vpřed do parku a vyrazyl sem, bo uţ mi tuhly aji chlupy na nohach. Po
deseti metrach sem se otočil a ti mali gizdi seděli bez hnuťa na tych saňkach. Tuţ
snad sy němysla, ţe jich potahnu?

Po paru metrach uţ mi bylo teplejši. Mala převzala veleni a zorganyzovala
karavanu. Ja sem byl šef, kery tahnul na saňach brachu, za ně byly zahačene
boby, na kerych seděla ona a ta drţela druhe boby, na kerych se vezla lopata. No
pohled pro bohi. Vypada to, ţe ulovim akurat tak jakusyk veterynařku, kera ma
rada taţne osly.
Doplahočil sem se do Komeňaku a zamiřyl dozadu, kaj su ty uměle kopce.
Karavana několikrat změnila pořadi, akurat ten osel vepředu sem byl furt ja. Jak
sem na chvilu zastavil, abych sy lyknul z plaskački, co sem sy rano prozřetelně
přypravil, ti mali gizdi stačili postaviť na jednych bobach minisněhulaka. Tuţ
přece něpotahnu dalšiho haranta. Chtěl sem ho vytřepat z bobu ven, ale mala
začla vřyskať jak ty tluste cygany u pryjora, jak chce kdosyk zpatki svoju
peněţenku, a pry ţe Františka nesmim zabit a tak sem tahnul dal, bo ten stary
dědek, co šel kolem se na mě jaksyk divně čuměl.
Vylez sem s tym všeckim na kopec. Maly se rozhlidnul a nadchnul se, bo kopec
byl paradni. Mala se podivala enem raz a hned začla skuhrať, ţe se boji, ţe je to
moc vysoko. Všecy se na nas čuměli a tak sem ji slibil, ţe pojedu s ňu a ať
něrobi ostudu (snad mě nikdo znamy neviděl). No ale jak viděla brachu, jak sjel
a trefil skokaňak, co sy tam zrobily velke děcka, chvilu plachtil vzduchem a
potem se zaryl pyskem štvrt metra do zavěje, přilepila se na saně a ţe chce hned
dolu. Tuţ sem saně aji s tu malu histerku jak hňup tahnul dolu. Celu cestu mě
ryly do noh, ale bestyja furt hrozyla, ţe esli ju pustim, tak řekne mamě, ţe sem je
bil. Škaredě sem se na ňu podival, vyhrabal brachu, posadil ho k ni a chvilu
přemyšlal. Mam jim zdrhnut? Tuţ to by mě segra asy zabila. Nakoněc sem sy
pořadně glgnul z plaskački a aji se mi ulevilo. Spomjel sem sy na minikopec u
vychodu z Komeňaku u Čapkarny. To by se jim snad mohlo libit.
A teţ ja. Pro malu to bylo akurat a jeji bracha byl teţ spokojeny, bo tam bylo
paru mamin s děckami a jedna děvucha se mu asy zalibila, bo před ňu furt
předvaďal snouborďaka na bobach. Ja sem sy zahral na starostliveho stryka, furt
sem jim rovnal čapki, rukavice a šalki a ohliţal se, esy sy teho kerasyk robka
všimla. Taka mlada hnědovlaska, co tam byla se synkem, se se mnu dala do řeči
a byla taka celkem druţna. Vypadalo to slibně. Jak uţ byla kosa aji děckam, řek
sem, ţe valime dom a pozval sem ju na grog. Kupodivu šla. U baraku se to ale
jaksyk zvrtlo, bo zrovna přyletěla segra s farem (nevim, esli mě sviňa sledovala,
nebo ma jakusyk vnitřni slepiči navigacyju), naloţila haranty, kerym se nechtělo
zlesť ze sani, lepla mi pusu a ţe děkuje. Hnědovlaska to pochopila po svojim,
hodila synka na boby a valila pryč s gzychtem jak Jelcyn po mliku. No den na
guvno!

Doma sem se prospal a k večeru sem se zbudil rozlamany jak studentska pečeť.
Asy musym vic sportovať, bo přece mě nezniča jedny saňki. Večer volala segra,
ţe pry sy u mě děcka zapoměli jakehosyk Františka a ţe se pry někdy stavi. Aha,
tuţ to budu muset uplacať jakehosyk pajtaša a narvat ho do mraţaku, bo ta mala
kopija segry je schopna mě udať na lince bezpeči!
9.02.2005
Jak sem se zeznamil s Jarynem
V nedělu sem byl domluveny s tym susedem od popelaku a jeho znamym z
dyvidy pujčovni, ţe zajděme na jedno. Chtěl sem se s nim teţ skamaradiť, bo
taka znamosť se hodi. Dival sem se v tym Datartě, kolik stoja nove filmy na
dyvidyčkach a je to všecko drahe jak byk. Tuţ či sem vul, abych dal za štyry
placate kolca z uměle hmoty tajak za cely ten pekelny stroj? Sused slibil, ţe mu
řekně o tych filmach no a ja na oplatku mu zaplatim paru škopku.
Ve třy sem čekal v Jindřyšce. Přyšli oba a sused nas hned zeznamil. Aji zme sy
všecy tře potykali, tuţ přecy se u piva něbuděme vykať. Hned zkraja sem řeknul
na rovinu, ţe utratu platim ja, bo cestu do Jindry sem se stavil v bankomatu no a
teţ se musim revanšovať za ty zadara pujčene filmy, tuţ zme se hned domluvili,
ţe se za nim stavim v ponděli po šichtě. Potem sem se pochlubil svojim novym
strojem, bo sem z něho furt nadšeny jak Remek ze skafandru. Jak sem pravil
značku, Jarek (ten z pujčovni) se tak jaksyk zatvařyl a zoptal se, kolik ten zazrak
stal. Tuţ sem mu řek, ţe necele dva litry, a on se enem uchechtnul a pry ţe za
dva litry ma doma ten nejmenši reprak k te svoji zestavě. Tuţ to mě trochu
doţralo, ţe se tak chvali, ale polknul sem to, bo sem chtěl ty filmy a eště sem mu
řek, ţe k temu mojemu byly repraki v ceně. Na to něřek nic a enem se tak blbě
ščuřyl na Marcela (to je sused). Tuţ začal sem sy tam přypadať jak hňup a rači
sem objednal k tym pivam po fernetu, bo jak znamo, fernet zbliţuje.
Chvilu zme kecali enem tak všeobecně, co kdo robi a co doma a jaki vul je ten
Stanik, jak ani nevi, od koho ma chechtaki na kvartyr. Potem zme probrali celu
tu našu Ostravjenku. Marcel spomněl a zanadaval, ţe se misto Uanu stavja dalši
Kaufland, bo jezdi za rodinu do Beskyd a misto pořadneho autobusaku buděme
mět enem jednu zastavku. Tuţ zme ho uklidňovali, ţe jak budě čekať na karosu,
moţe se povoziť na vuzkach z Kaufu. Jaryn, ten je ze Zabřeha, ten zas nadaval
na Šokinpark, bo jak byl zvykly vystupiť z lokalki, přejsť mezi Obi a Ikeu a uţ

vesele nakupovať v Hipernově, tuţ mu to tam hňupi zastavjali a donakupoval, bo
cele se mu to obchazať něchce. Mi su ty obchody celkem šumafuk, ale teţ sem s
nimi ponadaval, abych zapadnul do kolektyvu. Po štvrtym škopku a
nevimkolikatym fernetu přyšla řeč na roby, bo su oba ţenati, tuţ sem potem byl
rad, ţe ţiju sam. Ne ţe by robka doma něbyla semtam fajna, ale tchyňu jako
bonus - tuţ to rači luţko z kaštanu. Marcel sy postěţoval, ţe ta jeho megera, keru
sy bral před dvaceti rokami a vaţila padesat kilo aji s butami a kufrem, co sy
přytahla od mamy, se po dvuch děckach změnila v chodicy šifoner, co doma
akurat sedi, ţere a pyskuje ho, jak se trochu opozdi z roboty, či jak semtam
přyjdě z knajpy trochu nalamany. Tuţ uţ je mi jasne, od čeho ma ty monokle,
kere sem mu uţ parurazy viděl na gzychtě, jak sem ho potkal ve vytahu. Na to
Jaryn kontroval, ţe to nic neni, ţe by rači měl doma taku kisňu, neţ tu svoju
ţarlivu semetryku, kera ho chodi něnapadna jak oţrala jeptiška kontrolovať do
roboty, schovava se za regalami s dyvidyčkami a sleduje, esli Jaryn nělaškuje se
zakaznicami. Po take něpřyjemne rozpravě zme museli splachnuť chuť v pysku
čimsy chutnym, tuţ zme kopli dalši fernet.
Kolem jedenaste zme se rozešli svorně jak bratřy v tryku, bo ti dva su fakt fajni
syncy, jake sem dluho něpotkal. Jaryn eště chtěl zajisť na Čapkarnu zaplavať, ale
po pěti minutach zme mu vysvětlili, ţe uţ tam budě zavřene a venkovni bazen
budě v te kose asy zamrzly. Cestu k baraku zme sy s Marcelem parurazy zařvali
"Ať ţije dyvidy" a z dalki Jaryn odpovidal "Ţivijo ţivijo", ale jak kolem nas
dvakrat projeli poliši v bilozelenym taksyku, něchali zme teho.
Rano sem zystil, ţe mě tych paru na odpoledně slibenych filmu stalo přes šest
stovek. Tuţ nevim, esli by pujčovne něbylo lacnější...
10.02.2005
Pondělni dyvidy maraton
V ponděli po šichtě sem zašel do te pučovni a napodruhe poznal Jaryna. Kura,
čemu v knajpě vypada kaţdy inač jak ve skutečnosti? Robil sem na ňho gzychty
jak přykuřeny šimpanz, tuţ mě hned poznal a ţe pry ma pro mě přypraveny
super vyběr. Potem na mě eště zamrkal a přysunul ku mě dyvidyčko v ruţovym
obale a ať pry sy to vychutnam. Hned mi to nědocvaklo, tuţ sem zbalil tu kupu,
domluvil sem se s nim, kdy zas budě mět šichtu a valil sem dom. Cestu sem
uvaţoval, esli ma cenu sy jakisyk tydlifon pořyzovať, bo mi stejnak nikdo
něvola. Ale na druhu stranu, ten foťak mě laka, bo na Hlučině se dycki jakasyk

obka nahuře bez najdě. Jak sem potem v Albertu kupoval ţradlo k tym filmum -
smaţene kobzole, ořyški, slane tyčki, pivo, hrancle - tuţ sem zas čučel, kdo čim
vola.
Doma sem lapnul před svoju drahu Oravu, natahal všecko ţradlo, co sem kupil,
do obyvački, abych němusel odskakovať od filmu, zalovil mezy tu hromadu a
vytahnul jednu tu střybrnu placku. Nacpal sem ju temu pekelnemu stroju do
chřtanu, vyrval pevnu linku ze zdi, bo co jakby sy segra, nebo mama spomjely,
ţe cosyk potřebuju a začnul svuj filmovy maraton.
Vybral sem dobře, prvni film byl valečny, to moţu - Tenka červena linyja. Tuţ
dobre jak cyp, samopaly střylaly po cele obyvačce, bo sem temu pořadně
přykuřyl. Ludě řvali zleva doprava a zezadu dopředu, bo sem sy ty bedynki
roztahal po kvartyře přesně jak to bylo nakreslene v tym letaku. Jak zabili
posledniho vojcla a jely tytulki, protahnul sem se, zašel se vysrať, sklepal drobki
od ţradla ze sedački a vrazyl tam druhi film - denik jakesyk baby. Tam uţ teho
střylaňa moc něbylo, no spiš tam něbylo ţadne. Ale aspoň sem sy parurazy
dokola pustil scenu, jak fajna robka v kratke sukni jede dolu po hasyčske tyči a
teţ sem sy vyzkušal ten bzum a přybliţil sem si na maxymum to jeji tryko s
vystřyhem. No přy nejvěčim zvětšeni uţ to byly spiš štverce, neţ kolca. Film
celkem sranda, akurat ţe sem semtam něstačil přečitať, co tam kecali, bo to bylo
enem s tytulkami a valilo to jak kdyţ sem raz zeţral zkisany jogurt.
Dalši film v dupě, stul prazdny, tuţ sem sy dal pauzu, hodil hrancle do fryťaka,
otevřel dalši pivo a vybral třeti. Kilbil. Tuţ přyznam se, ţe to sem sy parurazy
vracal, bo jak sem zeţral pulkila hrancli a zapil to pivem, tuţ sem měl paru
minutovych vypadku a zdalo se mi divne, ţe v jedne sceně je roba s mečem a
banda ťamanu a v dalši sceně je stejna roba špinava jak řeznik od Gebauera a
ťamani leţa jak lego na zemi. Tuţ řeţba dobra, ale skončilo to jaksyk divně, bo
hlavni zaporny hrdina přeţil. Po tym třetim filmu sem vyskočil nabuzeny tu
robku v tych ţlutočervenych hadrach a chtěl sem se teţ trošku rozcvičiť. Řek
sem sy, ţe sy dam padesat kliku. Prvnich pět mi šlo celkem fajně, ale jak sem se
přy šestym dotknul pyskem země, asy sem to nězvladnul, bo sy pamatuju, jak mě
zbudila kosa od země a hodiny ukazovaly o hodinu a pul pozdějši.
Rozlamaně sem stanul a chvilu uvaţoval, esli tam mam dať dalši film a nebo isť
do luţka chrnět. Tuţ ale přece to něvzdam! Šak je deprem jedna a ja sem
vyspany, no ni? Nakoněc sem se přemluvil a hrabnul po Troje. No tuţ nevim,
esli to byl zaměr reţisera, bo tam bylo paru scen, kdy tam kdosyk byl a za chvilu
uţ ni a nebo kdosyk kajsyk jel a naraz uţ tam byl. A nebo ţe bysem semtam
zdřymnul? Neni moţne, bo na stopro vim, ţe tam byla bloncka, ta Helena Banik,

kera vypadala jak Milena, no vlastně akurat ty vlasy.
Po třeti hodině uţ mě to čim dal vic lakalo do luţka, ale ta halda
něprohlednutych filmu se zdala věči a věči a semtam se mi zdalo, ţe se aji hibe.
Tuţ sem tam zkusyl dat to tajemne ruţove kolco, no ale vyklubalo se z teho
porno. Ten vul Jaryn! Tuţ ale co s pornem ve třy rano jak je člověk sam doma
jak Kevin? Tuţ sem se aspoň chvilu čučel ze studyjnich duvodu. By mě
zajimalo, esli ty herce tam vybiraju schvalně s takimi štanglami, aby nasrali
obyčejne smrtelniki. No ale docela mě sralo, ţe tam něbyl taki ten suchi dabink,
co byval na prvnich porno kazetach, co sem kupoval kdysyk na burze za haldu v
Hrabuvce, eště jak mi fungovalo video. V půl pate mě zbudil trojhlasy řev jak by
zabijali stado vepřu, bo sem asy čelem, co sem měl chvilu opřene na stole,
zavadil o hlasytosť. Honem sem hrabnul po ovladaču a ukončil to trapeni tych
třy bloncek s šesti chacharami. Esli to slyšela susedka odvedle (však vite kera),
co s ňu pravidelně jezdim vytahem, tuţ to abych rači začnul chodiť pěški, bo sy
budě mysleť jaki ţe sem kanec a jak by mě zalehla ve vytahu, tuţ by mi ani stryc
Vik s přytelem Rodem něpomohli.
Rano sem se taktak doplazyl na šichtu jak kobra s berlami. Partyja na mě
znalecki mrkla a pry "Prvni noc s dyvidyčkem, co?" Tu zbyvajicy varku sy
musym rozloţiť na vic dni.
11.02.2005
Dyvidy maraton II. - chaos v pale
Tuţ posledni dva dni mam taki pocyt, jak by se totok uţ raz stalo. Ţe by deţavi?
V robotě sem se cely den posunoval jak zabrţděny vagon na Hlavnim nadru, ale
těšil sem se dom na zbyvajicy nadilku filmu. Cestu ze šichty sem poslal chlapy
do řyti s jejich pozvanku na paru škopku do Vyběru, kupil sem sy dalši davku
televiznich ţradel a valil dom.
Uvelebil sem se do vytlačene ďury v gauču ze včerejška, paru razy se zavrtěl,
podival se, jake fajne tytulki su na začatku Spajdermana a hned nato sem ocenil
aji tytulki na koncu. Tuţ co se robi? Okradli mě? Ten chachar Jaryn mi pučil
enem placku s tytulkami? Jak sem sy to pustil kusek zpatki, bylo jasne, ţe sem
chvilu zdřymnul. Tuţ dobre, něma cenu tělo trapiť, chvilu spočnu, pravil sem sy.
Probral sem se kolem jedenaste celkem vyspany, akurat zmlaceny jak obili jeble

cepem. Oko mi padlo na stul na ty štyry dyski a bylo jasne, ţe času je malo. Tuţ
sem zlapil prvni - Zbohem Lenine - a celkem sem vydrţel, bo mě to bavilo, šak
komanče sy pamatuju. Jak ta mama dodychala a rozprašili ju do povětřa, ani sem
nečekal aţ dojedu tytulki a hrabnul po Kulovym blesku. Česka klasyka, to se da
sledovať dycki, nejlepši o pul druhe rano. Eště ţe to znam, bo těsně před
začatkem stěhovacy akcyje sem zas chvilu zachrapal.
Potem sem eště kuknul na začatek Zloděja čehosyk, cely nazev uţ sy
něpamatuju. Akurat vim, ţe tam hrala ta Anţelina s tym nafuklym pyskem, co by
mohla ţrať tatranki naštorc. To mě moc něbavilo, no ale teţ to mohlo byt tym, ţe
se mi chtělo uţ tak chrapať, ţe sem viděl dvojitě. Před odchodem na šichtu sem
se eště chvilu prospal.
Jak sem se dostal do kanclu sy něpamatuju, coţ je divne, bo ten smrad z tych
spocenych ludi rano v lokalce by postavil na nohi aji Lenina v mauzoleju. Voli v
robotě sy zas ze mě robili řyť, ale ja sem je moc nevnimal. Eště ţe něcvakam v
robotě na psacy mašině, bo by se mi na obědě řehtali, ţe mam obtisknutu
klavijaturu na pale. Cestu z roboty uţ sy pamatuju celu. Ten čas v robotě bez
dyvidy mě jakţtakţ dal do kupy. Doma sem do sebe natlačil posledni film, cosyk
o jakichsy konyjašach a blonďate děvuše. Mohlo to byt dobre, ale pokaţde, jak
bylo v zaběru luţko sem automatycki zavřel oči, tuţ ani nevim jak to skončilo.
K večeru sem zdvihnul řyť z gauča, nahazal krabički do igelitki a s krvavyma
očama valil do pučovni za Jarynem, bo sme tak byli domluveni. Zrovna se tam
štenkroval do jakichsy dvuch fešnych šesnastek, tuţ sem chvilu zdřymnul opřeny
o regal vedle jakesyk roby, co se tam schovavala a škviru mezy dyvidyčkami ho
pozorovala. Jak ty rozhihňane baby odešly, začal mi Jaryn nabizať jakesyk
novinki. Poděkoval sem mu a řeknul, ţe ţadne filmy něchcu tak pul roka viděť a
ţe mi stači monoskop. Jak sem šel dom, ten vul za mnu eště zavolal, ţe sem to
nemusel vracať, ţe stačilo aţ v patek...
Asy ho zabiju!!!
14.02.2005
Vikend plny seksu a plynu
Ve štvrtek, jak sem lez poloslepy poranu z loţnice do kupelki, abych sy umyl
gzycht, sem jaksyk zavadil o televizni stolek a taktak sem zachitnul svoju

pamatečni televizu. Tu sem syce zachranil, ale jedno ze štyr ţeleznych kolec, na
kerych ten stolek stal, to něvydrţelo a ulamalo se. Tuţ do dupy, televiza nakřyvo
by mi něvadila, bo se stejnak na ňu čumim věčinu vleţe, ale na tym křyvym
stolku moc nědrţela. Co včil? Prvni sem to chtěl podloţiť jakusyk kniţku, bo
sem po babce zdědil jeji celoţivotně hičkane zebrane spisy tych fusatych
komanču, ale bo sem byval domacy kutil, rozhodnul sem se, ţe to spravim. Šak
třeba kupiť akurat jedno nove kolco a štyry šrubki. No ja, ale kaj? Take ty Bau
kramy to maju drahe jak sviňa, v centru neni ţadne ţelezařstvi, o kerym bych
věděl, tuţ moţna Dřevoprodej v Hrabuvce, kaj sem to kdysyk kupoval, ale kdovi
esli eště facha. No co, aspoň sy vyvjetram palu.
V sobotu rano sem vyrazyl. Aspoň zaspominam na stare časy, jak sem eště
meškal na Letišťu u Buďaku, jak se temu tam kdysyk řykalo. Vystupil sem u
Dřevoprodeja, mrknul na haldu, zaspominal jak sem tam jak maly harant lozyl s
partyju a hrali sme se na taku tu vypravu mezy ty dynosaury, co o ni psal ten
Konan Dojle a vychazalo to na zadni straně v Abecečku. Ta vyhlubena ďura plna
stromu, kvitek a semtam aji vody, to bylo fajne, ale potom kerehosyk hňupa
napadlo ten vnitřek zasypať a nasadiť tam stromki, tuţ a kde su moje děcke
spominki? Pod hlinu, respektyve v řyti.
V Dřevoprodeju sem uspěl, kupil kolco a šruby, v duchu zanadaval na poměry,
bo stalo tak třykrat tolik jak před tymi sto rokami a vyrazyl ven. Cestu k lokalce
sem mrknul směrem k byvalemu kinu Edyzon, kere sy pamatuju jak maly fracek.
Kura a začlo mi byť tak jaksyk těţko u osrdi. Holt, uţ sem stary cyp. Jak sem se
tam tak poflakoval, naraz sy to po chodniku vykračuje taka švarna robka, v
kaţde ruce igelitku s nakupem a pysk jak by šla z pořbu. Přydě bliţ, ja čumim,
ona čumi, kurnik šopa!!! No neni to Dana? Tuţ to je nahoda jak prase. Před
hafem roku sem do ni byl hotovy jak modelař do balzy. Dokoňce sme spolu asy
pul roka meškali. No laska jak cyp. Teţ mě poznala, poloţila igelitki do te hněde
břečki a s divnym leskem v oku mě pozdravila a pry co a jak, jak ţiju, esli sem
sam a take dřysty prdy. Tuţ sem ji všecko o sobě pověděl a na oplatku sem se
vyptal, co ona. Všecko na guvno. Před štrnasti dňama přyšla z roboty spiš, doma
oder jak v burdelu a v loţnici jakasyk rezava mrcha s jejim kolikem, s kerym je
štyry roki vdana. Tuţ scena jak v Bezruču, druhi den měl kufry před dveřami a
valil pryč jak odbrţděna drezyna. Včil je sama z depku. Zablikalo mi v pale,
akurat nevim, esli to bylo vystraţně, nebo chtivě, ale neţ sem stačil cosyk
řeknuť, zoptala se, esli mam odpoledně čas a esli se něchcu staviť. Tuţ to se mi
libi, jak mi kdosyk čita myšlenki.
Domluvili sme se na šest. Doma letělo kolco aji se šrubami do kuta, bo včil su
ine věcy duleţitějši. Ani uţ nevim, co sem poţral, bo odpoledně uběhlo jak ve

snu. Pomaly sem se začal chystať. Ne ţe bych s čimsyk počital, tuţ to ni, ale pro
jistotu sem sy vzal čiste trencle a fusakle. Nalel sem na sebe jakesyk ty
smradlave vody, keryma mě segra s mamu zasobuju kaţde svatki a vyrazyl sem.
K lokalce sem se spiš vznašal, bo mě hnala kupředu vidina čehosyk jistě
zajimaveho. Před jejim barakem sem měl pocyt, ţe du dom, bo sme ten pulrok
spolu meškali u ni. Otevřela mi v take prusvitne kombince, tuţ to sem nečekal a
huba mi dřystla aţ na prah. Kurňa, vypada furt fajně! Hned mě tahla do kuchině
jak vlek něšikovneho lyţařa. Tam uţ přypravene vino, večeřa, svički, tuţ sem
chvilu dumal, esli ju němam drapnuť a hned s ňu valiť do loţnice, ale potem sem
sy spomněl, ţe vařyla jak stara Retygova, tuţ přece to nenecham vychladnuť, no
ni? Jak sme do sebe cpali ty lahudki, valili sme na sebe očiska a vedli take ty
jemne erotycke řeči. Po jidle a vině přyšlo to, na co sem myslel cely den - no
myti nadobi to něbylo - pokračovali sme s tym, co nam před tymi rokami tak
fajně šlo. Bo ale nevim, esli to tu něčitaju jacysyk mladeţnicy, tuţ moţu enem
prozradit, ţe sme usli kolem druhe rano.
Zbudil sem se prvni, tuţ sem ji chtěl zrobiť radost a přychistať snidani. Vim, ţe
měla rada vajca natvrdo, tuţ sem je dal vařyť v takim malym hrncu, bo se v
jejich bebechach něvyznam a vratil sem se do luţka. Navrat do kuchině se trochu
protahnul, šak rozumitě, ţlutek uţ musel byť jak šuter. Potem sem se šel
sprchnuť, no a jak sem šel zkontrolovať vajca, přyvital mě puch jak v plynarni a
nasrata Dana. Ţe pry sem idijot a hovado, co ju chtělo otraviť, abych pomstil
jejiho chlopa, bo sme domluveni a všecy jedna pakaţ. Tuţ ona byla dycki tak
trochu histerka, tak sem ju chtěl postiskať a poučiť, ţe ten plyn nětravi, enem
bucha. Začla řvať jak goryla s přybitym ocasem, ţe guvno, ţe ten plyn pravě
travi a něbucha a potichu vyznamně dodala, ţe se v tym jaksyk vyznam. Byla mi
kosa, bo zrobila pruvan a ja sem měl enem ručnik. Tuţ sem chtěl na všecko
zapomenuť a lakal sem ju znova do luţka. Zas začla ječeť jak pavijan a
vykřykovať cosyk o baňkartach a zaslechnul sem aji meno jejiho chlopa v
nelichotivym slovnim spojeňu. Nakoněc mě vyrazyla na chodbu. Nevěřyl sem,
jak take male tintitko dokaţe zamesť s takim chlopem, jak sem ja (no, moţna to
zrcadlo přehaňa). Tuţ ale přece enem to něbudě zla roba, bo mi za paru minut,
kere sem stravil v podřepu, bo ty očiska na kukatkach sem cytil aji přes tu hrubu
vrstvu dřevotřyski, hodila ven aji hadry. No ale stejnak mě nasrala tak, ţe sem ji
ten ručnik nevratil.
Celkem s depku sem se vracal lokalku nedělni Ostravjenku do chalupy. Tuţ uţil
sem sy, to zas ja, ale čemu musa byť ty konce take na guvno?
15.02.2005

Jak sem slavil-něslavil Valentyna
Zbytek neděle uţ stal komplet za guvno. Vystupil sem u Alberta, kupil sy
igelitku lahvaču, doma lapnul před bednu, čuměl do blba a zapijal ţal, bo sem
měl zmatek v pale. Po štvrtym škopku sem asy zachrapal, bo sy něpamatuju, jak
se setmělo. Zbudily mě spravy na čete a jakisyk chujovy pocyt v krku. Kura, asy
to pivo bylo moc zymne. Chvilu sem se čučel, esli se uţ Gros přyznal a potem
sem šel chrnět a dospavať sobotni nočni šichtu.
Do roboty sem staval jak zavaleny haviř. V pyščisku jak v ţumpě a v krku jak
bysem zeţral šmirgelpapir. V zrcadle sem se chvilu němoh poznať. Tuţ to mam
skoro kaţdy den, ale ty kruhi pod očami byli jakesyk vytahanějši jak obvykle. Ţe
by na mě cosyk lezlo? Pomaly sem se odbelhal k zastavce mezy ty pajtaše, co
tam stoja kaţde rano, zařadil se do fronty a kutkem oka sledoval ty jejich
natěšene gzychty. Jeden chachar s kufirkem se tam vykecaval druhemu, jak sy
rano přyvstal a dvakrat robu překvapil, kdyţ je ten Valentyn. Ten druhi enem
zavistivě polykal a potem pravil, ţe on teţ stanul spiš, ale z bespečnostnich
duvodu, bo s tu jeho uţ to paru roku neni ţadna řyť, bo devadesatsedum kilo u
roby, to idě o pateř. Kusek dal tam cvrlikali a oslimpavali se jacysyk dva
mladeţnicy. Ona tak dvacet roku, on kolem pědadvaceti. Co ti tak brzo robja na
zastavce misto aby chrněli doma? Babka, tak jednapadesat, co stala hned vedle,
schvalně dycki počkala, aţ se on přycucně a potem jeb ho do ţeber loktěm a pry
"Promiňte, lidi se tu ţduchaju." Stary uţ beztak doma cumla tak akurat lahvače a
tak rebeka asy zaviděla. Do dupy, tuţ na te naši zastavce, to je vyběr. Naštěsti uţ
přyjela lokalka, tuţ sem nastupil, urval volny flek těsně před tašku te megery a
neţ sem zdřymnul, chvilu sem eště posluchal ty jeji pindy, jak je ta dnešni
mladeţ něvychovana a ţe ju, kera ma rakovinu a alzhajmra a protezu a astma a
zanět ţil nikdo něpusti lapnuť.
Na šichtě mě čekalo překvapko. Kamil se tlemil jak Hočimin a podaval mi
jakisyk balik, co smrděl jak prodavač v drogerce a pry, ţe to mi posyla Milena.
Kura, malem uţ bych na ňu zapomněl. Bylo to převazane taku ruţovu šňuru a
viselo na tym srce, na kerym bylo napsane "Pěkneho Valentyna". Chtěl sem to
schovať do taški, bo přece to něbudu rozbalovať před partyju, šak kdovi co v tym
je. Ale ti hňupi zvědavi se kolem mě nahrli jak ludě před osmu před hlavni poštu
a chtěli to viděť. Tuţ něbylo zbyti, bo jich byla přesyla a utesť něbylo kdě.
Rozbalil sem to a zvnitřku vypadly take černoruţove trencle se srcem na předku
a napisem "Jsem bejk" Partyja se začala řezať a poplacavať mě po ramenach.
Všimnul sem sy, ţe z vedlejšiho kanclu nakukovala aji Jaruna, ale zas se tvařyla

jak kuřy řyť - tuţ asy zaviděla. Do koňca šichty mi nikdo něřeknul inač neţ "Ty
bejku". Jak sem chtěl vyhodit tu krabicu, v kere to bylo, nadole pod papirem sem
našel fotku jakesyk bloncki, kera mi byla povědoma. Kamilovi asy docvaklo, ţe
nevim o koho idě, bo sem na ňu čučel jak Tuna do kamery a pravil mi, ţe to je
ona. Kura, konečně vim jak vypada. Trochu mi přypominala jednu tu robku z
teho ruţoveho dyvidyčka od Jaryna. Na co ja vul tak dluho čekam? Taka fajna
roba a ja utracam chechtaki za něvydařene akcyje v Kinestaru s babu, co vypada
jak oholeny Naroţny a protivna je jak stary vratny Deţo ze Zaloţny. Obratil sem
fotku a tam krasopisně napisane "Zavolej mi" a čislo, kere zustalo na kartě, kera
beztak jezdi Ostravu napresovana do draţki zymni gumy teho zasraneho forda.
Zbalil sem fotku do taški a čekal sem na koněc šichty jak na boţi smilovani.
Rozhodnute - nejpozdějši zytra sy kupim novy kecafon.
Překvapkum ale eště něbyl koněc. Jak sem se vratil s oběda, na stole leţela
minybombonyjera převazana stejnu, ale zmačkanějši ruţovu šňuru, jak ty trencle
a na zastrčenym listku vyrvanym z bloku bylo napsane "Pěkneho Valentyna.
P.S.: aţ pujdeš kolem mojeho kancliku, mrkni na zeď." Něnapadně sem šel
kuknuť do Jarunina kanclu. Všecy Kokotcy pryč a uprostředka moja fotka z
občanki zvěčena na aštyrku a Jaruna pomrkavajicy na mě, jak by měla zanět
spojivek. Tuţ to su šoki, naraz se o mě baby budu hadať? Co to do ni vjelo? V
babach aby se čert vyznal.
Posledni překvapko dňa, pokud vyněcham to, ţe mi jaksyk něsednul ten
bramoborovy salat, co byl na oběd a taktak sem stihnul vystupiť u Elektry a
doletět na hajzlik na Spolku, byl dopis, co sem našel po navratu dom ve
schrance. Bez znamki, bez adresy a vevnitřku listek: "Omlouvám se za tu scénu.
Pěkného Valentýna a někdy zavolej. D."
A včil babo raď! Jedna roba lepši jak druha a třeti lepši jak prvni. Z počtu sem
měl dycki kulu, tuţ jak se mam rozhodnuť? Valentyne, ty hajzle!
16.02.2005
Ostuda v Avijoně
Jak sem včera řeknul, tak sem zrobil. Dal sem na radu partyje a pořydil si teho
Eryka K700 (šak vitě kde). V krabici byl asy stostrankovy navod, ale na co,
pravil sem sy. Šak sem technycki typ, to zvladnu, no ni? Prvni, co mě
překvapilo, byla bateryja. Něšla tam mrcha zacvaknuť, ať sem rval jak sem rval.

Po pěti minutach marne snahy mě napadlo ju obratiť a vida. Potem se konečně
zapnul. Ludě zlati, ty barvy, aţ mi šla pala kolem! Přypadal sem sy jak navaleny
na dysce. Jak to koněčně doblikalo, chtěl sem sy tam zapsať Milenine čislo, ale
bylo to jakesyk ine jak moja stara nokija. No co vas budu valiť po ušach,
nakoněc sem hrabnul do teho navoda a dvě hodiny sem študoval a mačkal knofle
jak napity telegrafista. Po take šichtě sem spokojeny chvilu spočnul přy fernetu a
slavnostně poslal prvni ezemesku - tuţ jasne ţe Mileně - "Ahoj, uz zas mam co
mackat, tuz nezajdeme kajsyk zaparyt?" Asy sem se měl podepsať, bo za chvilu
mi přyšla odpoveď "Neotravuj uchylo, bo na tebe zavolam cajty!" Docvaklo mi v
pale, ţe Milena němoţe tušiť, ţe moje nove čislo je zrovna toto a rači sem ji
zavolal. Druhi fernet mi dodal odvahi, bo kdyţ sem tak nad tym uvaţoval,
střyzlivy sem s ňu eště němluvil a kdovi, esli tehdy po te akcyji, jak se stalo
kdovico, sem s ňu vubec mluvil.
V tydlifonu měla fajny hlas a vypadala natěšeně, ţe koněčně volam. Chvilu sme
enem tak plkali o ničim a nakoněc sem se odhodlal pozvať ju kajsyk na štamprlu.
Ona je syce aţ z Vyškovic, jak z ni vylezlo, tuţ ale ja sem ţentleman, a tak aby
němusela jezdiť přes celu Ostravu, nabidnul sem se, ţe za pulhodiny dovalim ja.
Domluvili sme se do Avijona, bo ona meška hned v tym panelaku naproti.
Kopnul sem dalšiho ferneta, abych zyskal istějši krok a trochu sem se ošpluchal
voňavku. Syce sem sy nic něsliboval, ale rači sem ty jeji valentynske trencle vzal
na sebe.
Lokalka byla poloprazdna, tuţ to je ine kafe jak rano. Eště ţe mam legitku, bo u
Šentala nastupil revizor. Taki pajtaš maly, s hubu jak by ho přyvřely dveře a
hned se hrnul ku mně. Chvilu sem sy ho něvšimal, bo po fernetu mam dycki take
hrdinske myšlenki, ale jak mi začal mavať před pyskem tym oznakem, rači sem
mu ju ukazal, aby dal pokoj.
Milena uţ stala před schodami do Avijona a čim sem byl bliţ, tym vypadala
lepši. Uţ zdalki se tak pěkně tvařyla a na uvitanu mě aji pocalovala na lico a
hned pry, ţe uţ se ji styskalo a ţe furt němoţe zapomnět na ten večer a kdesy
cosy. Tuţ to by mě zajimalo, co sem to tenkrat zrobil takeho světoborneho a
hlavně kdě. No nic. Sedli sme se k oknu, přyšel viditelně přykuřeny servir a pry
co sy dame. Bo ja uţ sem byl rozjety jak skejťak za aviju z teho ferneta, tuţ sem
pokračoval. Milena sy objednala jakesyk sladke scanki. Jak nam to doněsli,
nědalo mi to a pochlubil sem se svojim novym kecafonem. Ukazal sem ji, co sem
se za tych paru hodin s navodem naučil. Tuţ moc teho něbylo, ale mi se hlavně
libilo, jak sem sy ju moh fotit aji natačat. Akurat při te jebě, co to dycki přy
foceni zrobi, se ohliţali ludě od kulečniku aji od šipek. A ona na mě furt enem
tak mile čuměla, jak zahradkař na scypleho krtka.

Po moji šeste a jeji třeti štamprli se zoptala "Máš je?" Tuţ ja uţ sem měl pomaly
zatměni a pysk se mi měnil v myci ţinku, tak sem to hned něpochopil. Ometla
řasami stul, jak se naklaňala a mrkala očami na moje ryfle a mi to naraz
docvaklo. Ona mysli ty trencle! Eště ţe sem sy jich vzal, bo baby su haklive jak
vam daju darek a vy ho něpouţivatě. "Tuţ mam", pravil sem odvaţně, bo sem
nětušil, čemu se pta a co budě nasledovať. Jak uţ byla taka fajně lizla, začla mě
hecovať, ať jich ukaţu. Tuţ či sem ekshibicyluzyjonysta, abych se v plne knajpě
chvalil, čim mam zabalenu řyť? Jaksyk sme to zakecali, bo dalši štamprla zmizla
v krku jak spluva v kanale. Chvilu kecala o robotě a kamoškach, ale potem ji zas
očiska skluzli niţe a zas začla otravovať jak popelař na sylvestra. Tuţ su ty baby
ujete, či co? Jak uţ sem měl dosť v pale, tuţ sem ji odfrknul, ţe nic, ţe ať idě do
dupy s takimi kecami, a to se nasrala a pry ţe se mnu nic neni, ţe kdybych stal za
to, tuţ bych zašel na hajzel a s tym tydlifonem, co tu s nim machruju, bysem sy
ty trencle vyfotil a přyněs ji dukaz, ţe sy vaţim jejich darku. Po dalšich dvuch
fernetach uţ mi to přyšlo jako fajny napad a tak sem se vydal na cestu. Šlo mi to
pomaly, bo sem se celu cestu snaţil isť rovně, aby sy partyja okolo němyslela, ţe
jedu hospodski slalom.
V kabince šlo všecko podle planu. Stahnul sem ryfle, zapnul foťak, přysvitil sy
tu baterku, co je na zadni straně a vyfotil. Na jeden detajl sem ale zapomněl -
zavřeť dveře do te kabinki, co je naproti vchodu. Ti štyře kolicy, co mě viděli,
jak sy v černoruţovych trenclach s galatami u kolen fotim kdovico, na to asy do
smrti nězapomenu. Rudy jak ty trencle sem něchal Milenu Milenu a valil pryč.
Do Avijona uţ něvkročim ani ve skafandře...
18.02.2005
Ostuda v Avijoně II.
Venku sem se vydal pomalym istym krokem směrem k lokalce, ale po paru
metrach mi začla byť pěkna kosa. Jak sem se viděl ve vykladě te samošky vedle,
došlo mi, čemu. Byl sem enem v košuli s kratkim rukavem a bez šalka a čapki.
Cvak! Kolca ve zfernetovane pale docvakly na spravne mista. Kura, sveter,
bunda, peněţenka! Milena!!! Nadal sem sy z oči do vykladu "Ty vole jakisyk, o
štyrycet metru dal a šest metru vyš tě čeka baba jak modelka a ty bys to včil
vzdal? Val za ňu, hovado!" Byl tam eště zbytek sněha, tuţ sem do něho nabuřyl
palu, abych se trochu spamatoval. Oprašil sem snih a vydal se pomalu zpatki.

Ale jak se dostať něnapadně dovnitřku, kdyţ ty štyře kolicy uţ beztak na celu
knajpu vyhlasyli, ţe na hajzlu je uchil, co sy foti trencle a včil uţ to beztak vi aji
rodina teho eskimaka, co tam vařy, bo take srački němoţe vařyť našiněc.
Prvni mě napadlo vletět dovnitřku, porvať hadry a Milenu, něchať chechtaki na
stole a zdrhnuť pryč. To ale mělo jednu chibu - počet fernetu v krvi dosazeny do
rovnice pro rychly rovny pohib mi vyšel moc velki. Tuţ a co tak přeručkovať po
tym rantliku nahuře, něnapadně zaklepať na okno na Milenu, znakovu řeču ji
řeknuť, co se robi a ať zaplati a idě ven. To bylo lepši, ale paru much to teţ mělo
- něumim znakovu řeč a aji kdybych uměl, asy bych ji něstačil řeknuť všecko,
neţ bych sebu jebnul z tych šesti metru nadul. Potem mi ale pambuch zeslal
anděla straţneho - kolem se motal jakisyk přykuřeny bezďak ve vaťaku a s
klobukem, co beztak našel v popelaku. Jak mě viděl enem v košuli, pravil mi,
esli němam jakesyk drobne. Hrabnul sem do kapsy a vytahnul dvě dvacki.
Řeknul sem mu, ţe mu je dam, ale musy mi na chvilu pojčať ten mantl a klobuk.
Honem sy spočital, kolik krabicovych vin sy kupi za štyrycet kaček a mantl s
klobukem změnil majitela.
Smrdělo to jak tchoř na grylu, ale dobře mi tak. To mam za to, ţe sem se něchal
namluviť do take hlupoty! Zamaskovany sem opatrně stupal po schodach do
Avijona jak Přemek po deseti stupňach ku zlate. Klobuk sem sy vrazyl do čela a
něnapadny jak Bila bez plavek sem se přyskokami šinul k našemu stolku, ale
roba nikdě! Naše hadry tam byly, nědopite sklinki teţ, tuţ němohla byť daleko.
A do štajgrove řytě! Stala u baru s jednym s tych koliku z hajzla. Tuţ co včil? Z
teho klobuka uţ mě svědila pala, tuţ sem odehnal vši, nasadil sem sy pod něho tu
svoju čapku a šel za tu dvojicu. Postavil sem se za teho bambulu a robil posuňki
na Milenu. Asy mě něpoznala, bo dal posluchala jakusyk historku o nahim
chlapovi, co tu lital před chvilu po knajpě. Kura, ticha pošta funguje rychlejši jak
maratoněc po skaţenym zelu. Nakoněc mě napadlo načmarať na pivni tacek, ţe
mě zachvatila kolika a ţe přes ten bolebřuch sem ju uţ ani něviděl a šel pryč.
Tacek sem bechnul na stul spolu s chechtakami na utratu, zebral sveter, bundu a
valil něnapadně dom. Bestyja se ani něohlidla! Dole sem vratil hadry puvodnimu
majitelovi, kery se jaksyk zalibně dival na moju bundu a sveter a odmotal sem se
na lokalku jak motyl Emanuel po divnych hřybach.
Rano sem sy přečital ezemesku, kera přyšla večer. Pry ať se na ňu něhněvam, ţe
sme se uţ něviděli, bo asy cosyk divneho zjedla, bo teţ měla koliku. A ani slovo
o pajtašovi z baru. Tuţ to je divne. No ale asy omezym chlast, bo mi to něrobi
dobře na pajšel a robim po nim cypoviny.
21.02.2005

Sem nascypany
V patek rano sem staval rozlamany jak spadnuty rampuch. Cely člověk mě bolel
jak kdybysem sebu bechnul ze schodu. Taktak sem se doplazyl do kupelki umyt.
Bylo mi tak zle, jak kdyţ sem raz povečeřal smaţene ţampijony a zapil to vinem.
Pala se mi motala jak po hodině na husenkove draze. Tuţ tak přece němoţu do
roboty! Poslal sem Kamilovi ezemesku, ţe mi je chujovo a idu do dochtora a
pomalu sem vyrazyl.
V čekarni bylo ludi jak věřytelu před Grosovym barakem, tuţ ta chřypka, o kere
mluvili na Nově, asy budě pravda. Postavil sem se do rohu, kaj bylo volno a
čekal. Na řadu sem přyšel za dvě hodiny, jak uţ sem viděl všecki svate a slyšel
tolik historek, ţe by se z teho dala napsať kniţka "Domácí lékař pro naše
nejstarší občany" Sestra mi nacpala teploměr pod pazuru a cosyk spisovala. Za
chvilu mi ho vytahla, zacvičila obočim a pravila mi, ţe dněskaj mam střybrnu
medajlu za teplotu se svojimi třycetosum osum. Zlatu pry měla jedna robka, kera
to vytahla aţ na třycetdevět šest. Potem mi dala obrazek s veverku za druhe
misto, kartu a poslala mě za dochtorem. Ten mě přyvital a se slovami "Vy ste
tady nebyl pěkně dlouho, to si uděláme i preventivku" mi mrknul do krku,
poslechnul sy mě a řeknul mi, ţe mam chřypajzňu. Potem chvilu čučel do karty a
zystil, ţe mam aji těsně před prošvihlym tetanem a uţuţ chtěl chistať iněkcu, ale
včas sem ho zarazyl dotazem, esli mě to přy te chřypce nězabije. Cosy zafrfňal
pod nos a skřyňku s iněkcami zas zavřel. Potem se mě eště ptal na ruzne capiny,
kolik vaţim a měřym, esli němam rani teploty a esli němam hemerojdy. Asy
vycytil moju něistotu, bo mu blisklo v oku a natahoval se pro gumove rukavice,
ale mi se jaksyk zamotala pala a taktak sem se chitil stolka, tuţ pochopil, ţe
něbudě nic. Napsal mi jakesyk praški a tyden něschopenki.
Cestu dom sy pamatuju tak matně. Dokavaď sem byl venku, chtěl sem sy zajisť
do lekarni pro ty praški, abych uţ němusel z luţka a člověku je hned lepši, jak je
chory a moţe do sebe cosyk hazať, neţ enem leţet. V lekarni sem sy vystal řadu
pěti ludi. Předemnu stal Razovity Občan Města (zkraceně ROM), kery chtěl
cosyk na opar. Celkem pěkna robka za pultem mu podala jakusyk masť a uţ
ťukala na pokladni cifru stoosumdesatpět korun. Rom zapraskal fusyskami a
zoptal se, esli by neměla cosyk levnějšiho. Robka se nafuněně natahla do regalu
a podala mu inu krabičku a pry stodeset korun. Teţ se mu to nězdalo a eště se
zoptal, esli něma cosyk uplně obyčejneho. Baba zakrutila očami, coţe to su
dněskaj ludě za socki, hrabla dolu pod pult a vytahla stejně velku krabičku a
nacvakala na pokladni štyrycetpět korun. No uţ mi taka sympatycka

něpřypadala. Dal sem ji recept, zaplatil dvěsta za praški a odmotal se dom.
Doma sem poslal Kamilovi dalši ezemesku, esli by se odpoledně něstavil pro
nemocenski listek, uvařyl sem sy čaj, převlek se do piţama, zeţral prvni prašek a
zalehnul. Neţ sem usnul, napadlo mě, ţe robka doma neni taka špatna věc. Kdyţ
uţ nic, aspoň by mi mohla vařyť čaj a podavať čiste papiry na psani zavěti.
22.02.2005
Horki vikend se staru od Soukupa
Včera uţ mi bylo o cosyk lepši jak v patek, bo vikend sem skoro furt enem leţel,
střydavě usynal, ve snu honil mimozemšťany po Zarubku ze zbiječku a ti se mi
před očami měnili na zmenšene kopije te Oscvaldove ze Superstar, no zabava jak
cyp, potem sem se zas budil, chlempal čaj a ţral praški co šest hodin. Ţradlu sem
moc nědal, enem suche rohliki. Šak vitě, jaka je chřypka sviňa. Člověk něma
chuť dychať, natoţ cosyk ţrať. V sobotu se mi semtam zdalo, jak by kdosyk
zvonil, ale zas sem dycki usnul.
V nedělu odpoledně mě zbudil telefon. Volala mama, ţe mě zhaňala v patek v
robotě a tam ji řekli, ţe sem chory. Tuţ mi volala v sobotu, ale cely den sem to
něbral. Potem mě zdrbala, čemu nězavolam, ţe by mi přyšla cosyk navařyť a
vyprat spocene hadry. Tuţ to je fajne, spomene si na mě třeti den a eště mě
napomina jak maleho haranta, misto teho aby přyšla. Pravil sem ji, ţe nic
něpotřebuju a ţe mam enem spalnički. Tuţ na to mi popřala, ať se pořadně
vyleţim a zavěsyla. Pry spalnički - tuţ ta je inteligentni jak moderator z Něvahej
a toč. K večeru sem se uţ přestěhoval z loţnice do obyvački, bo po praškach se
mi dycki ulevi a chtěl sem se podivat co je noveho v te černe bedni - no ale
hlavně bo to propocene luţko uţ smrdělo jak kdyţ něchatě ryzoto v hrncu tyden
na pecu.
Uţ umim naspaměť cely televizni program a teţ sem sy zeřadil všecke stanice
podle abecedy, bo leţet mi idě, ale jak mam zajit do kuchině, sem hned hotovy.
Akurat mě nasrali ve Frontě magazynu, bo jakisyk hňup zahral škatule škatule
hibtě se a přehazal stanice a včil je prvni Nova a co ja s tym? Zvyk je ocelove
tryko - vraťtě mi čete na prvni misto. Jak sem propotil všecke dvě piţama co
mam, vylehavam včil v trykach, co sem na sobě neměl tak deset roku a co sem
našel v šifoneře uplně vzadku. Ty bych sy na sebe něvzal ani do sklepa, bo v
nich vypadam jak reklama na stare časy. Hned jak se mi ulevi, vyhaţu všecke ty

hadry, bo tam su aji take, co pamatuju spartakijadu. No ale kdovi, esli se mi eště
kdy ulevi. Čaj uţ mi leze aji ušami, tuţ abych mu dodal trošku chuti, kipnul sem
sy tam trošku slivku, praški něpraški.
Chvilu sem aji uvaţoval, ţe bych sy cosyk přečital, ale ty kniţki su take těţke a
ja sem utahany, jak bysem skakal po jedne noze na Bazaly, tuţ čumim na hibacy
obrazki a rozmyšlam, esli uţ němoţu byť zavislak. Včera sem se teţ zadival na
jakisyk seryjal na Romantyce, do reklamy daleko a mi se chtělo s teho čaja chcať
jak přepitemu velbloudovi, tuţ sem se rozhliţal po obyvačce, esli tam neleţi
jakasyk prazdna flaška. Hned sem se zastyděl, bo tak hluboko bych něklesnul,
tuţ sem dal hlasytosť na plne kule, odbelhal se na hajzel, snaţil se trefiť s čajem
do misy a přy tym čuměl přes otevřene dveře na televizu a hned po tym se zas
odbelhal do pelecha, tuţ mi teho ani moc něuteklo, jak něpočitam tych paru decy
na zemi. Horši su ale ty mikrospanki, co mě semtam z unavy přepadnu. To mam
potem promichany seryjal s dokumentem o přyrodě a včil jak to vlastně bylo?
Měl ten chachar poměr s tu černovlasku a nebo s tym kočkodanem?
Tuţ asy sy ten čaj něbudu vylepšovať tu slivku...
23.02.2005
Dopis od stare vojny
Dopoledně mě zbudil zvonek u dveřy. Tuţ to mě trošku nasralo, bo se mi pravě
zdalo cosyk fajneho o Mileně. Otevřel sem, na rohoţce poloţeny kastrol se
ţradlem a dva dopisy a do vytahu zrovna nastupovala mama a pry ať se brzo
vyzdravim a ţe něpujdě dalej, bo by to eště chitla teţ. Tuţ neni nad cytlive
rodiče, no ni? Vzal sem hrnce a dopisy a bechnul dveřami, ţe to muselo byť
slyšeť aţ u popelaku. Rozbalil sem prvni dopis, co vypadal jak omalovanka - tam
zas dalši vyhra v jakesyk loteryji, ten měsyc uţ třeti. Jak sy objednam capinu za
pětset, pošlu mi hlavni cenu. Do dupy s nimi, uţ raz mi napalili mamu a aji
kdyby to včil bylo prave, co ja bych robil s tolika chechtakami? Hodil sem to do
kibla.
Druhi dopis měl moje meno, ale adresu eště k mamě. Meno na spatečni adrese
mi bylo jaksyk povědome, ale zaboha sem sy němoh spomět. Tuţ sem ho
rozbalil a čital. A kura! Marek!! Před sto rokami sme spolu valčili v Bratislavě
na vojně. Tuţ to byly akce. Pomalu se mi začly před očami přehravať stare
historki. Nězapomenu, jak sme šli raz navaleni z vychazki a do kasyna bylo

daleko, tuţ sme vlezli do embečka, kere stalo před hospu a chtěli sme ho
nastartovať pětikorunu, ale neţ se nam to podařylo, uţ sem dostal jednu přes
palu od majitela. Nebo jak sme raz na hajzlu v knajpě hrali hazenu s mušlu a ten
vul ju pustil na zem. Do te knajpy sme uţ potem něsměli. Marek!!! Kaj ten sy na
mě spomjel? Jak sem čital dal, vylezlo z teho, ţe se rozved po deseti rokach s
babu a před paru tydňami se na jakesyk internetove chatě či kaj seznamil s fajnu
robu, kera podle jeho slov byla ta prava. No a včil se domluvili, ţe by se konečně
mohli sejit a z ni vylezlo, ţe je z Ostravy. Hned sy spomjel na stareho kamoša a
prohledal šuplik se starymi bebechami z vojny, aby našel moju adresu. Syce
nevěděl, esli tu furt meškam, ale za vyskušani nic nědal, krom tych
sedumpadesat za znamku. Nakoněc dopisa se ptal, esli by moh na paru dni přyjet
a přespat u mě a něchal mi tam čislo na tydlifon.
Hned sem mu volal zpatki. No po tolika rokach uţ to něbyl taki druţny rozhovor
jak kdysyk, ale aji tak sme se domluvili, šak sme ludě, no ni? Přyjedě přyšti
patek. Tuţ to budě bomba! Jak za starych času.
Na oběd sem sy uvařyl ryţu s trochu masla, bo s tym ţradlem eště na tym nejsem
nejlepši. Zeţral sem prašek, cele odpoledne zas prohnipal a večer se akurat
mrknul na zpravy, jak tam jakasyk roba otvirala kompot po babce po štyryceti
rokach a divila se, ţe je z něho marmelada. Tuţ takich kompotu mam plnu
špajzku a teţ něvolam dom Tunu. Akurat ţe na tych mojich je navrchu bilo
zelena nadivka a otvirat je neni bezpečne. Raz sem to vul zrobil, bo sem sy
něvšimnul nalepki na boku s rokem narozeni moji segry a malem sem hodil
šavlu s teho smradu.
V bedni nic něbylo, tuţ sem zalehnul hned v osum. Aspoň tu chřypku zabiju
spankem.
24.02.2005
Spominkove odpoledně s fotkami
Vypada to, ţe to nejhorši mam za sebu. V patek idu na kontrolu do dochtora (ten,
co tak rad zkuša hemerojdy) a uţ je mi o dosť lepši. Včera uţ sem cely den
něprospal, ale aji sem trochu pochodil po kvartyře a teţ sem dolu sjel vytahem
do schranki pro gazetu. Celkem na nic, bo je tam furt stejne guvno ("Kaj stě vzal
chechtaki? - Pojčal mi stryc - Kaj vzal on chechtaki? - Pojčal mu Rod - Vitě, ţe
vaša roba stavi burdel? - To sem něvěděl! - Odstupitě? - A čemu?") Jak mi je

lepši, uţ mě docela sere, ţe sem sy ty praški, co musym brať co šesť hodin, vzal
poprve tak cypatě. Odpoledně mi to je celkem šumafuk, bo sem věčinu vzhuru,
ale rano v pět, jak mi tydlifon zahraje ten hasyčski poplach, to mě dycki beru
mory.
Včera uţ mě honila mlsna, tuţ sem mrknul do teho kastrola od mamy v ledničce,
co mi tam navařyla. Naštěsti to něbyly jeji oblibene dršťki, bo to by letěly hned
do hajzlu. Po te skoro tydeni dobrovolne dyjetě mi přyšly karboše s kobzolami
celkem k chuti. Mama tam syce dycki narve kořeňa jak kuchařka v indyckim
mekdonaldu, ale aspoň něpoznam, ţe se to mlete maso mělo spotřebovať do
neděle. Tuţ sem pojed, spočnul přy novinach a začal se nudiť. Střydavě sem
čučel na bednu a z okna na tu sračku z roztateho sněha. Přy sledovani jakesyk
brazylske capiny bez děja, kdě hraly same take ty kozate umělkině a kdě dostať
hlavni rolu je otazka centymetru, se mi jaksyk zastesklo a vytahnul sem staru
krabicu s fotkami, jak sem byl maly harant. Moc jich němam, bo i kdyţ byl foter
haviř a tym padem sme byli cosyk jak dněskaj ti bohati podnikatele, na foťak
něbylo, bo sme furt šetřyli na dovolenu v Jugošce.
Hrabal sem se v tym jak kura v hnoju a spominal. Prvni hupacy konik a ja na
nim v roce. Dosť rozmazane, bo to asy fotil fotr po nočni. Druhe narozki a ja u
polistyrenoveho dorta v jakimsyk fotostudyju oblečeny jak kašparek a s hlavu
vykrucenu jak sfinga po obrně. Prvni třyda. Ty červene manţestraki s latami na
kolenach, co se mi kvuli nim všecy chlamali sy budu pamatovať do smrti. Štvrta
třyda a prvni bryle. Tu kravu třydni učitelku sem něnaviděl, bo jeji oblibena
metoda jak kohosyk obudit byla jebnuť po nim křydu. Mival sem čelo jak po
masti na neštovice. Pata třyda, to sem byl jaksyk spuchly, bo tata na čelbě měl
častějši premije. Šesta třyda a Martina. Prvni šťastna robka ze třydy. Ostatni
čekaly, aţ se jim ty neštovice na hrudniku podeberu a ona uţ měla dvojki. Ze
středni sem našel akurat jednu fotku ze školniho vyleta, kaj se třydni navalila tak,
ţe usla v jedne chajdě, tuţ sme se u ni skupinově vyfotili. Potem ju chudaka
vyvalili ze školy, bo se ta fotka dostala k ředitelovi. Paru fotek z vojny. Naša
banda před rotu. Oţraly dozorči jak obima mušlu a spi.
Zbalil sem krabicu spatki do šuflady a šel se napit čaja, bo sem měl jaksyk hořko
v krku. Leti to leti. Uţ sem stary cyp.
Večer sem zapnul bednu a čuměl se na Tytanyk. No to mi teţ dodalo. Vypnul
sem to, jak šel Dţek ke dnu a šel chrněť. Zasrana chřypka, potřebuju se uţ dostať
ven mezy ludi.
25.02.2005

Jak se naučiť štyry čisla
Rano idu do dochtora na kontrolu, tuţ doufam, ţe mě v ponděli uţ pošle na
šichtu. Ne ţe bysem tam spichal, bo ti gzychti, co sy tam valaju šunki a robja ţe
robja, mi vubec něchybja, ale uţ je mi celkem fajně a z teho vyvalovani doma mi
uţ hrabe.
Rano sem po prašku eště na chvilu zalehnul a zbudila mě v jedenast pošťačka,
akurat na dalši prašek. Něsla mi jakesyk rekomando. Jak sem ji podepisoval ten
listek, jaksyk divně se zašklebila a odstupila o meter dozadu, tuţ sem pochopil,
ţe ty hadry co v nich hnipu, uţ by zasluţily vyprať. A nebo spaliť.
Rekomando byl novy pipin ku platebni kartě. Tuţ do dupy! Moje stare čislo uţ
sem za tych paru roku uměl vyťukať na baňkomatu aji jak by mě zbudili o
pulnocy a včil mi zas robja maras v pale. To zas budu pul roka u Pryjora
spominať, co to mam za numero a jak se třyrazy pomylim, zas budu stat řadu v
Přyvoze ve Spořce, kaj chodim rad jak cyp. Raz mi z tamaď volala baba a pry, ţe
pro mě maju jakehosyk osobniho bankeřa, či kereho šlaka. Hned sem sy přectavil
chlopa jak Brus Vilis s kufrem přykurtovanym k pazuře a v nim všecke moje
chechtaki, jak za mnu chodi jak zamilovana veverka. Vysvětlila mi, ţe to je
trochu inač. Zoptal sem se te robki, na co by mi to bylo a trochu pyšny, ţe sy
vybrali zrovna mě, sem se zoptal kaj na mě přyšli. Začla mě přesvěčovať, ţe je to
vyhodne, ţe něbudu museť s kaţdu capinu stať v řadě, ale ţe zavolam, domluvim
se na hodinu, přydu a hotove. A ţe sy něvybrali enem mě, ale nahodně ruzne
dalši chachary, co u nich maju učet, třetim zastupcem druheho naměstka ředitela
ozo počinaje a starym Demeterem z Kuřyho rynka konče. Tuţ to mi trochu
spadnul hřebinek, ale znělo to fajně. Jak mi ale parurazy zeţral baňkomat kartu a
ja sem te robce volal, ţe sem bez chechtaku, kere nutně potřebuju a esli mi tu
kartu přyněse spatki ona, neměla uţ taki mily hlas jak na počatku.
Tuţ co se da robiť. Šak su to enem štyry čisla. Mam volny vikend, tuţ sy to budu
vryvať do paly. A přynejhoršim si to napišu fixem na druhu stranu.
1.03.2005
Robtě dobre skutki - dostanětě do budki
Včera sem byl konečně na šichtě. Syce dluhe pochody mi eště moc nesvěča, ale

mezy partyju sem se cytil lepši jak doma, bo tam uţ sem sy ku koncu přypadal
jak v hrobce. Rano na zastavce všecko přy starym, ale kupodivu mi ty zavody v
přetlačovani a v běhu na deset metru přes prekaţki něvadily.
Těsně před volnym sedadlem mě předběhnul taki mlady turysta s batohem na
řbetě, ale čert ho vem, bo mě stejně eště bolela řyť ze soboty, tuţ sem rači celu
cestu stal. Sobota stala fak za to...
V sobotu sem sy uţival poobědovu syjestu. Lapěl sem sy tak u okna, srkal turka
a čučel ven, jak tam litaju take fajne nadychane vločki. Jedna se přylepila na
okno, tuţ sy řykam, to su borci tam nahuře, kura, to su majstřy. Moţna bych u te
přyrodni televize aji zachrapal, ale naraz zvonek. Susedka z přyzemi, taka fajna
pohadkova babka, usměv jak ředitel Straţne věţe a pry esli bysem něbyl taki
hodny a něpomoh ji s uklidem sněha před barakem. Na ňu je tyden a ona
předevčerem ušklhla na ledě a dobila sy koleno. Tuţ čemu ni, syce se mi po
chřypce moc nechtělo, ale šak dobry skutek se hodi, no ni? A navic, co je paru
vloček pro chlapa, jak ja? Poděkovala a odspichala k vytahu krokem
milicyjonařa na prvniho maja, po nabitym koleně ani pamatki. Tuţ to mi bylo
podezřele, ale co.
Oblek sem se jak Mesner, bo venku bylo minus dvacetosum, ale ten teploměr
němoţu brať moc vaţně, bo jak sem raz skušal na maminu radu zavařovať
ogurki, asy sem ho dodrbal. Vzal sem hrablo dole na chodbě a vyšel před barak.
Asy sem se měl vzať pořadne buty a ni domacy korkove cukle od ťamanu, bo
enem sem šlapnul na chodnik před domem, řyťberger jak Romanov a uţ sem
brusyl kostrč. Kolem šly zrovna dvě take fajne dvacytki, tuţ sem se přes ty
mţitki před očami usmal a pravil, ţe led je fajny a asy se vratim pro brusle. Asy
mi to něspolkly, bo se začly řechtať a pravily cosyk o navalenych duchodcach.
Postavil sem se na nohi a zaryl hrablem v tym bilym betoně aţ sem ho malem
zlomil. Tuţ do dupy, to je tvrde jak ten cytron, co sem před pulrokem zapoměl
vzadu v ledničce. Chvilu sem se trapil s tu bilu sračku, ale po pulhodině, jak mi
prokopana cesta zas zapadala, sem se rozzuřyl, proklel ty pajtaše nahuře a skušal
mavať hrablem ve vzduchu, abych ten maras odmet eště neţ dopadně na
chodnik. Malem sem sejmul tu nadrţenu susedku, kera to naštěsti pochopila
jako vyzvu a pozvala mě na večeřu. Tuţ ale taki zufalec zas nejsem...
Za dalši štvrhodinu uţ sem měl syly jak bager s prasklu převodovku, tuţ sem
zapnul mozek. Na to se musy inač. Naštěsti je v baraku pytel ze solu, tuţ sem ho
dotahnul ven, dvakrat sebu eště jebnul a nakoněc to uspěšně posypal. Nejsem
ţadny Harparagon, tuţ sem se přy sypani pořadně rozmachoval. Jak na sviňu šla
pravě kolem taka stara koţuchova manekina s takim tym čoklem, co se vleze do
kabelki aji s kličami a pudřenku a v nouzy zastupi chlopa. Baba začla řvať jak

Gubarev, kdyţ mu Remek mačkal špatne knofle a pes kvičel jak špatně trefeny
bravek, bo posypova sul v očach, to je maras. Schoval sem se ve vchodě a
počkal, aţ pujdě do dupy. Ta štvrhodina akurat stačila, ja sem sy mezytym
přečital všecke novinki na vyvěsce, na kere sem nikdy neměl čas, snih mezytym
pěkně natal a potem sem enem tu hnusnu rozměklu sračku hrablem zhrnul, hned
jak sem se znovu postavil na nohi.
Sklidil sem bebechi, vytahnul mřyţ na buty, kera mi sluţila jako poistka dveřy a
valil vytahem dom do tepla. U dveřy mi zatlo. Kura, kaj mam kliče?! Třykrat
sem se prošacoval od čapki aţ po ponoţki jak teply celnik. Ja vul sem jich
zabuchnul doma! Co včil? Prvni mě napadlo zavolať hasyče, ale spoměl sem sy,
jak raz navaleny Laďa (ten, co se mota kolem tych novin) vypravjal take storki
s hasyčami, ţe ho podezřyvam, ţe ma s nimi smluvu a jak neni o čim psat, tuţ
jezdi s nimi na vyjezdy. A ţe by se mi dvakrat chtělo vidět se misto te pravidelne
zoo na koňcu novackich zprav, tuţ to ni. Pravil sem sy, ţe skusym tu babku,
kvuli kere se mi to vlasně stalo.
Zazvonil sem a čekal. Za chvilu mi otevřela najeţena zamračena čarodějnica, o
kere sem sy chvilu myslel, ţe je kdosyk iny. Jak sem se ji zoptal, esli něma
jakesyk nařadi, tuţ pry ţe ni a ţe čemu otravuju ju a obtiskla mi kukatko na
gzycht. Ludě su svině nevděčne. Teţ mě napadlo, ţe bych to zkusyl po
balkonach, ale v te kose bych tam beztak přymrznul a uţ sem se viděl druhi den
v Blesku s tytulkem "Ostravski spajdrmen". A navic němam balkon.
Tuţ nězbylo mi nic ine jak zajist za mamu, bo ta ma ode mě kliče. Eště ţe meška
tak blizko, ale v tych cuklach to stejnak byla dalka jak cyp. Naštěsti se celkem
rychle obalily sněhem, tuţ sem aspoň něvypadal napadně. Mama mě prvni
sprdla, esli sem blby, ţe chodim po venku v papučach a potem eště, čemu
nězavolam neţ přydu, ţe by zrobila buchtu. Neţ bysem ji to vysvětlil, rači sem
zbalil kliče a valil dom.
Na dobre skutki se uţ moţu vysrať. No ale moţna, ţe sy mě ta babka spletla s
kimsyk inym, no ni?
3.03.2005
Nedělni oběd u našich
V sobotu se mě asy mamě zţelelo jak mě viděla v tych sněhovych papučach, tuţ

mi večer volala, esli něchcu přysť v nedělu na rodiny oběd. Potem mi ale došlo,
ţe moţna enem chce zpatki ten kastrol, co mi pojčala s tym ţradlem, jak mi
doněsla ten dopis z vojny.
Rano sem ho oškrabal od tych plesnivych zbytku, ale moc to něšlo, tuţ sem ho
hodil do vany a pustil na ňho sprchu. Mezytym sem rozmyšlal, co sy obleču, bo
včerejši oryjentačni běh sněhem v pantoflach zanechal nasledki - mam rymu jak
cyp. Jak sem se tak prohrabaval hadrami v šifoneře, polovičku sem vyhazal na
zem, bo jak sem viděl ty hadry z katalogu Zyma75, rozhodnul sem se, ţe se budu
oblikať modernějši, ať sy o mě roby nemysla, ţe sem stary cyp. Jak sem se tak v
tym hrabal, zystil sem, ţe věčinu z tych hadru, no skoro všecke, mi kupovala
mama a i kdyţ ona dycki tvrdi, ţe to je ta nejvěči moda, mi to aţ tak něpřyjdě.
Zabalil sem ty nejhnusnějši kusy do igelitki, přyhodil kastrol, kery sy plaval v
ucpane vaně jak Leonardo a ne a ne se sviňa odmočiť a vyrazyl sem. Před
barakem sem chvilu uvaţoval, ţe bych ten přypečeny hnus vyhodil aji s tymi
hadrami, bo to zas budě kecu, ţe sem něpořadny jak prase, ale kdybych přyšel
bez hrnca, tuţ to bych moh na řyzek zapoměť. Beztak je ten bebech eště z věna
po babce.
Jak sem tam tak dumal u kontejnera, ze dveřy vyšel Marcel (šak vitě, kamoš od
Jaryna z dyvidy pujčovni) s hrablem v ruce. Na pul huby sem prohodil, ţe to je
hnus měť tyden jak tak vali sněhem. Nasrany jak bezruki šachista mi řek, ţe on
tyden nema, ale susedka z přyzemi ho poprosyla, esli by to něvzal za ňu, ţe ma
cosyk s nohu. V duchu sem se zařechtal jak Šemik před přystanim a neţ sem
odešel, poradil sem mu, ať sy potem k ni zajdě na štamprlu, ţe ona ho určitě rada
odměni.
Jak sem dorazyl k mamě, uţ tam byla cela ta naša familija. Segřyne děcka byly
slyšet aţ do přyzemi. Pozdravil sem se se všeckimi a něnapadně schoval kastrol
v kuchini mezy ostatni hrnce a eště pro zycher sem ho narval do věčiho hrnca a
zakryl přykřyvku. Potem sem se zašil do křesla v loţnicy a robil, ţe tam nejsem.
Na boku šifonera visela naţehlena haviřska uniforma. A do štajgrove řytě! To
foter budě mět zas sraz stare partyje z roboty. Raz za čas se tak u nich slizaju jak
bezdomovcy na hlavnim nadraţi a spominaju na stare časy, jak eště za komanču
byli mistřy světa. Všecy dycki přylezu v uniformach a to potem vypada jak na
soutěţi "Kdo na sebe narve co nejvic hornickich hadru". Věčinu mě mama
pozve, abych je po te akcyji rozvez dom. To sy dycki vyslechnu oţralych kecu o
tym, čemu sem lez na školu a nešel do rubani a robil sem fotrovi ostudu. Skoro
měsyc předtym tata lešti knofle a narameniki a pokaţde němoţe nic najisť. Eště
ţe uţ tam němeškam, bo to aspoň němoţe svesť na mě.

Konečně ţradlo! Dojed sem polivku, přy kere se celkem nic něstalo krom toho,
ţe mala od segry přelivala polivku staršimu brachovi do taliřa a ten do ni pluval
a sledoval jak ty chrchle robja ostrovy a vykřykoval "Novy Zeland" nebo
"Gronsko". Zas machroval, co se ve škole naučil, pajtaš. Nejstarši synovec, ten
upřymny, vysvětloval mamě, ţe potřebuje do školy nejnovějši model
komputera. Mama ho sledovala tajak dycki, přytym kivala hlavu a zaroveň radila
segře, co sy ma vybrat z jakehosyk noveho katalogu tych ţenskich sraček na
gzycht. Otec v klidu ţral řyzek, sledoval mě jak kobra kralika a potem na mě
vybafnul "Kaj sy zašantročil moju helmu, gizde?" A pry, ţe sem sy ju v letě
pučoval na kolo. Toţ či sem hňup, abych jezdil na kole s hornicku přylbu? Segra
misto aby se mě zastala, enem sy přysadila a pry ţe mě fakt s ňu viděla na kole.
Mezy fotrovym pohledem a řezanim řyzka sem rozmyšlal, kaj bych ju tak asy
dal. Po obědě sem se poflakoval kvartyrem a nakukoval do skřyni, kutu a polic,
esli tam někdě neni. Helmu sem něnašel, zato sem objevil svoje radyjo, o kerym
kdysyk mama tvrdila, ţe se ji rozbilo.
Nakoněc sem zabrusyl aji do svojeho byvaleho pokoja, kery je včil přerobeny na
děcki pokoj, bo segra je tam častějši jak v robotě. A vida! V obrovske kisni
hraček sem tam našel červenu přylbu s černymi tečkami. Hned sem valil tatovi
segřyne děcka nabonzovať a měl sem z teho pocyt, tajak Zaremba přy přebirani
zlate. Aţ do te chvile, neţ z děcek vylezlo, ţe tym balakrylem sem jim to natiral
ja, jak měli před vanocami maškarni besydku a ja sem se stavil navaleny k segře
s darkami. Jaksyk sem se tam přestal cytit jak doma a rači sem vypadnul.
Před barakem sem sebu jebnul, bo Marcel to jaksyk nězvladnul. Jak sem vlez do
vchodu, slyšel sem tu semetryku, co zaměstnava susedy odmetanim sněhu jak
řve na Marcela esli neni blby, ţe kaj by ona vzala štamprlu a ţe tu vodku sy
schovava pro syna. Dom sem šel rači pěški.
4.03.2005
My chlopi dokaţeme všecko na světě
Druhi den na šichtě po nemocenske začlo peklo. Roboty jak na kostele, bo moju
robotu za ten tyden moji nemocenske nikdo něpřevzal. Šef mě přyšel osobně
poplacať po hrbě a pochvalil mě, jaki sem dobry pracant. Čul sem cosyk
podezřeleho. No jasne! Chřypkova epidemija dolehla na ostatni a ja sem dostal
robotu navic za ty chore pazgřyvce. Do gzychtu sem se šefovi usmival, ale v
duchu sem mu nadal do hovad, bo za mě ten tyden teţ nikdo něrobil. Eště sem

mu vul řeknul, ţe to neni ţadny problem, ţe to zvladnu. Abych se ztrestal za tu
odvahu, hryznul sem se do jazyka a zašel sy do kantyny kupiť pralinki. Jak sem
prochazel kolem Jarunina kanclu, zaslechnul sem cosyk o Kokotkovi, jaki byl
super přy sobotni volbě miss. Ta bestyja ho zas ma na stěně! Tuţ ani sem sy ho v
te bedně něvšimnul. Čučel sem syce jednym okem, ale viděl sem enem fajne
roby v plavkach.
Na oběd sem šel sam, bo banda doma ţere paralen a s šefem něchodim. Ja vul
sem sy lapnul ku stolu k babam a něchal sem se vtahnuť do debaty o chlopach.
Ty hlupe feminystki nas tam pomluvaly, ţe pry sme hovada, co umja akurat
chlastať a ţrat, doma nic nězrobja, guvno umja a su nechutni. Ony ţe přydu dom
utahane jak matka M30 a eště musa tym gizdum navařyť. Misto teho, abych
drţel pysk a ţral ty divne nudle, co mi plavaly v taliřu, sem začal chlapy
obhajovať, ţe všecy nejsu stejni, ţe ja napřyklad sy poradim se všeckim
moţnym, aji doma pospravuju ruzne věcy. Moc duvěryhodně sem asy
něvypadal. Jedna z nich pomluvila svojeho chlopa, ţe ten sy neni schopny ani čaj
uvařyť bez ni. Na to zas ja, ţe jak by bylo třeba, ţe bych si aji navařyť doved.
Šak podle navodu to musy umět kaţdy, kdo umi čitať. Ty harpyje se
rozchechtaly tak nahlas, ţe naměstek, co byl zrovna na řadě, nechal tac se
ţradlem u pokladni a valil sy na hajzel zkontrolovať přyčesek. On je na ňho
trochu haklivy. Marta z informatyki se tak smjala, ţe sy polivku pokipala bluzu.
Jak se uklidnily, asy mi definytyvně jeblo v bedni, bo sem se s nima vsadil o liter
fernetu, ţe jim do patku podle navoda upeču buchtu, a co buchtu, dortu! Chudak
naměstek. Ten se asy dněskaj něnaţere.
Po obědě sem šel domastit tu haldu papiru po chorych kolegach a na ty kecy sem
zapoměl. Vypadalo to, ţe tu budu do večera. Jaruna jak šla dom, jaksyk litostivě
se na mě podivala a poloţila mi na stul sloţeny kusek papira a pry ţe na mě budě
myslet. Tuţ dobre, tak sem zas pro ňu něodolatelny, pravil sem sy, jak sem
rozbaloval ten papir, istě pozvani na romantycku večeřu ve dvuch. Guvno! Byl
tam ruku nadrapany recept na ořechovu dortu. Spoměl sem sy na sazku a uţ sem
do teho něbyl taki hrr. Tuţ přece něklesnu tak hluboko abych vařyl pro baby ze
šichty, no ni? Co tak poprosyť mamu? Blisknul mi hlavu nedělni oběd. Tuţ to
rači zajdu kupiť do te martinovske cukrarny před Masarykačem.
Cestu z roboty sem vystupil u Elektry a šel to omrknuť. Dortu tam bylo jak na
děckim dňu. Asy sem nasral prodavačku, jak sem se ji zoptal, esli tam němaju
jakisyk lehce olezly, bo ty marcypanove ruţe by mi ty naše roby asy něuvěřyly.
Jak mě ten o hlavu niţši pajtaš v uniformě černeho šeryfa vyvaděl ven, v duchu
sem ho proklel a vyrazyl do Delvity kupiť věcy na vařeni.

Stal sem tam mezy regalami a nadaval sy do hňupu, ţe sem ten Jarunin navod
něchal v robotě na stole. Z čeho se asy tak robi dorta? Matně sem sy pamatoval,
ţe tam byla napsana muka a vajca. Tuţ sem kupil plato vajec a dva sački muki,
ať je teho vic. Jak sem šel kolem regalu s gazetami, na jedne byla fotka
jakehosyk ţradla. Začal sem tym listovať a dostal sem hlad, bo tam byly same
fotki ţradel. Asy sem tam stal dosť dluho, bo přyšel jakisyk rambo v o dvě čisla
menšim tryku a pry esli sy čitam, nebo kupuju. Jak sem to chtěl vratit zpatki, řek
mi, ţe včil jak sem to poslintal, sy to musym kupiť. Vul jakisyk, jak by to šlo z
jeho peněz! Vzal sem tu kuchařku, pomalu šel k pokladni a listoval. A vida -
dorta! Uţ mi chyběl enem cuker, šlehačka na ozdobu a čokolada na poleti. U
pokladni sem všecko vyloţil na pas. Jak sem platil, taka ta vesela robka u prvni
kasy na mě spiklenecki mrkla a pry esli budu pecť. Spokojeny s tym, ţe mam
všecko aji s navodem, sem se ji pochlubil, ţe to je muj prvni kuchařski pokus.
Baba ve frontě za mnu mi pluvla ţvykačku na kabat, jak se uchechtla. U vchodu
sem se eště otočil. Ty dvě sy tam asy vypravjaly vtipy, bo se smjaly jak Uršula
Klukova.
Doma sem se převlek, rozloţil na stul recept a ty bebechi a parurazy sem sy to
nahlas přečital. Napsane to vypadalo lehke jak vyskočiť z rozjete lokalki. Jak to
dopadlo, o tym někdy přyště...
7.03.2005
Jak sem robil dortu
V receptu psali, ţe taku dortu zvladně aji začatečnik v kuchini, bo neni třeba vahi
ani podobnych capin, tuţ to mě celkem povzbudilo do roboty.
Začal sem vajcami. "Oddělte ţloutky od bílků", psalo se tam. Tuţ to se snadno
řekně, ale jak? Spomněl sem sy, jak to robila mama a jebnul sem vajcem o okraj
hrnka. Vajco aji se skořapku bylo v hrnku.
Akurat ţe ten hrnek stal na kraju linki a tak chvilu dumal a potem se odebral
parakotoulem k zemi. Dumal sem, jak ten ţabi hlen se střepami dostať z lina
pryč, ale potem sem obětoval staru košulu, co sem stejně chtěl vyhodit. Eště ţe
sem tych vajec kupil cele plato, bo to asy něbudě aţ taka hračka. Vzal sem dalši
vajco a skusyl to menši sylu. To uţ bylo lepši, ale jak sem se snaţil odervať obě
pulki od sebe, ruplo mi a šlo cele do druheho hrnka. Kurec palec! Po deseti
minutach a osmi zdrbanych vajcach se mi konečně podařylo rozebrať vajco na
třy dily, akurat mě celkem nasralo, ţe sem to neměl kaj dat, bo ten hrnek byl

plny tych něpodarku. Chvilu sem balancoval a hledal třeti ruku. Něnašel sem, tuţ
sem ramenem na třeti pokus otevřel vrchni dveře linki, pyskem vzal nejbliţši
čisty hrnek a přytym daval bacha, abych to rozdělene vajco nevylel ze skořapek.
Jak sem pomaly před stolem robil dřep, hlavu vytočenu, abych ten hrnek pyskem
spravně postavil a ruki sem měl furt vodorovně, v duchu sem sy postěţoval, ţe to
vařeni je dřyna jak cyp. Paru takich vařeni a mam svaly jak Jarmila
Kratochvilova, jak eště litala za Kocembovu, kera ji šlohla holici strojek, po
Vitkovickim tartanu. Potem uţ sem celkem zkušeně rozloţil třy dalši vajca na
bilki a ţlutki.
"Z bílků ušleháte sníh", to sem viděl u mamy robiť šlehačem, ale ten ja němam,
tuţ sem to zrobil vidličku. Šlehal sem jak kombajn s motorem ze stihački, ale
snih to furt něpřypominalo. Tuţ sem eště zrychlil a nakoněc to aspoň trochu
zbělalo. Jak mam utřeť ţlutki s cukrem se v navodu detailně něrozebiralo, tuţ
sem to enem slel dokupy a michal, aţ se cuker rozpustil. Skusyl sem a
něchutnalo to zle. Přypominalo mi to, jak mi mama jako malemu harantovi
davala skusyť, jak pekla. Včil se měl vmichať tuhy snih do tych smichanych
ţlutku. Kurec, jak tuhi? Čemu to něnapsali na počatku? Vlel sem tu bilu břečku
podobnu temu, co je venku na cestě, jak vyjedu sypače, do ţlutku a pořadně
promichal. Na co tuhi snih, šak to musy stačit. Přysypal sem šest lyţek
polohrube muki a hrdě sy prohlednul budoucy dortu. V duchu sem se pochvalil,
ţe eště paru vařeni a budu tak dobry, jak ten fajny kuchtik Dţejmi Olivijer, co na
něho čučim na kabelovce, ja se cpu chlebem s paštiku. Dalši větu mě ale navod
zaskočil: "Směs nalejete do formy vysypané hrubou moukou."
Do dupy, kaj vemu formu???
Ţe bych ju zašel kupiť, to něpřypadalo v uvahu. Přece něvyhodim dalši chechtaki
na cosyk, co uţ v ţivotě něbudu potřebovať. Kastrol! Kulate to je a jak to
pořadně vymaţu maslem, tuţ to musy isť vyklepnuť aji jak to budě upečene.
Dole v lince sem našel eště jeden stary hrnec od mamy, co měl dobru velikost,
ale jakesyk divne věcy na dně. Chtěl sem to vystlať alobalem, bo kdo by se s tym
drhnul, ale potem sem sy to rozmyslel, bo by to mohlo smrdět po gulašu, či co to
bylo to zelenomodre na dně a navic, kaj bych vzal alobal? Rači sem vzal hrnec
na špagety, aspoň budě dorta velka.
Vymazal sem maslem a nasypal tam muku (eště ţe sem vzal všecke třy druhi).
Nalel sem tam tu kašu a přečital sy v navodě, ţe to mam bechnuť do rozehřate
truby. Kurnik šopa, přyště si navod přečitam pořadně cely a vickrat. Zapalil sem
trubu naplno a šel se projit po kvartyře, abych se uklidnil. Za štvrť hodiny uţ
byla ţhava jak vysoka pec před odpichem, tuţ sem tam bechnul dortu a nastavil

sy budik na pulhodiny. V navodě psali, ţe raz za čas se to ma zkontrolovať
pichnutim špilki. Jak sem byl nervozni a furt pichal a pichal, tuţ to nakoněc
vypadalo, jak by tam po hlavě spadnul jeţek.
Něbudu vas napinať. Z truby sem vytahnul cosyk, co syce mělo barvu dorty,
pokud spruměruju barvu na kraju a uprostředka, ale bylo to stejně vysoke jak ta
vrstva te břečki, co sem tam před třyštvrtě hodinu nalel. Tuţ to by mě zajimalo,
jak to podelně rozřeţu na třy stejne plata? Změřyl sem přesně hlubku bodcem ze
šuplery a planovany počet vrstev sniţil na dvě. A to eště v přypadě, ţe to pujdě.
Něchal sem to vychladnuť venku na řymse a dal sy slivku na povzbuzeni. Za
necelu hoďku a šest slivek to bylo chladne, tuţ sem to skusyl vyklopiť na taliř. A
nic. Klepal sem, ťukal, prosyl, nadaval aji vyhroţoval, šparal kolem okraju
noţem, ale guvno. Jak sem byl vic a vic vstekly, nakoněc sem s tym jebnul o taliř
a naraz bylo vyřešene, jak tu centymetrovu placku podelně rozřeţu na dily. Z
dorty byla drobenka michana s porcelanem. Proklel sem ty hyjeny baby v robotě,
rozškubal tu gazetu aji s navodem a šel spať.
Rano sem sy vzal snidani do obyvački, bo v nocy se něstal zazrak a ţadna vilauklizečka
nědorazyla. Rovnoměrna vrstva muki pokryvala všecke stolki aji stul.
Semtam kusek těsta nebo dorty, v dřezu halda bebechu, kere sem určitě němoh
všecke pouţit a na dně špagetoveho hrnca rany od kladiva. To mě ale něchalo
klidnym, spokojeně sem ţvykal kuski spravne barvy, zapijal to šlehačku, kera to
dilo měla dozdobiť a přytym přemyšlal, jak s tymi ropuchami v robotě vydrţim.
Asy sy něcham přyvřeť palu mezy dveře lokalki a něcham se posmykať paru
zastavek. Otřes mozku a strata paměti to isti.
9.03.2005
Marek z vojny dorazyl
Ten přebytek cukru v te něpodařene snidani mi zdvihnul naladu a ja sem se
zařeknul, ţe mě ty rebeki na šichtě něrozhoďa. Jak se budu shaňať po dortě,
cosyk vtipneho jim odpovim a budě klid. A beztak uţ na to zapoměly.
V robotě sem měl dopoledně ine starosti, bo epidemija vrcholi a krom šefa,
keremu bych to přal, su všecy na nemocenske. Šef je ale sviňa odolna jak flek na
galatach, bo ţere cečko a beztak aji anabolika. Roboty jak na kostele, navic mi
přyšla ezemeska od Marka (ten kamoš z vojny), co měl přyjet v sobotu, kaj se

ptal, esli to teda plati a ţe sem měl zavolat a potvrdit to. Aha, vypadlo mi to z
paly jak předvolebni slib. Jaksyk se mi to rozleţelo a moc se mi do teho
nechtělo, tak sem sy pomalu začal přypravovať odpověď, ať se něhněva a ţe sem
chory a ţe sem vyhořel a kdesyk cosyk. V tym vlezla do kanclu bez zaklepani
Petra (jedna z tych hijen, co mě navlekly do pečeni) a pry kaj mam dortu. Jak
sem byl zamyšleny nad dyplomatycku ezemesku, moja přypravena rani zabavna
odpověď byla v dupě a ja sem se slyšel, jak ulisně kvakam, ţe přes tyden
něstiham a ať sy počka po vikendu. Kurňa! No nejsem ja cyp? Jasně se rozhodnu
se z teho vyvlecť a zas sem v tym aţ po lopuchi. Jak to dam o vikendu dokupy s
tu navštěvu, tuţ to fakt nevim.
Po oběde mi jak na sviňu volal Kajoš, ţe pořada o vikendu akcyju, esli se něchcu
staviť. Jeho akcyje su dost dobre. Kajoš je pověstny zalibu michani koktejlu a
testovanim jich na luďach, co přydu na ty jeho pařby. Kdysyk sem z jedne
odchazal po paru kališkach ruţovohnědoţlute směski z uplně cyzy blondynu a
zbudil sem se rano na zastavce u křyţovatki Bohumin-Dětmarovice enem ve
slipach, přes kere sem měl přetaţenu pemprsku. A jeden manik teţ asy dodněska
spomina, jak popil cosyk zeleneho a doma dostal přes pysk od roby, bo se
dobyval ve dvě v nocy dom zabaleny v alobalu s cedulu C3PO na krku a řval
cosyk o klonach. Ja ja, to všecko ta Kajošova manyja. Co chcetě od
nědostudovaneho chemika.
To mě celkem nalakalo, tuţ sem pokračoval ve vymyšlani ezemeski pro Marka,
ţe navštěvu musyme odloţiť, bo chřypku vystřydala cholera. Pro změnu do
kanclu vplula Jaruna jak ledovec před tytanykem a začla cosyk ţbleptať, ale ani
nevim o čim, bo jak přemyšlam nad jednu věcu, nědokaţu se sustřediť na inu.
Tuţ sem sy řek, ţe na to seru, bo tu je klid jak na dostihach a vymyslim to doma.
V lokalce mi zazvonil mobil a nervozni Marek se ptal, čemu sem se něozval. Tuţ
co mi zbylo ine neţ mu to potvrdit. Na celu lokalku sem vykřykoval, jak se
těšim, aţ to pořadně roztočime jak na řetizkovym kolotoču. Byl sem na sebe
trochu nasrany, ale zduvodnil sem sy to tym, ţe to nakoněc budě fajne a
přynejhoršim moţeme zajit ku Kajošovi oba. Doma sem byl znechuceny z
marasu v kuchini a uvaţoval sem, ţe zavolam mamě. Ale tak hluboko sem eště
něklesnul, tak sem do jedenaste poklizal. A zeţral sem aji drobki nepřyliš jedle
barvy.
V patek sem kupil zasoby ţradla ať Marek něřekně, ţe sem socka. Do posledni
chvile, neţ zazvonil, sem čekal, ţe nědojedě, bo zas sem měl ten zachvat, ţe
němam rad navštěvy. Tuţ ale musym řeknuť, ţe Marek se vubec nezměnil.
Pokecali sme jak za starych času. Potem vytahnul krabicu řyzku, co mu mama

nasmaţila na cestu - moja by mě na cestu vybavila kecami, čemu tam musym jet
- no a po obědě z něho vylezlo, ţe neţ pujdě na to rande, potřeboval by si kupiť
jakesyk hadry ať něvypada jak hastroš, bo u nich na dědině take ty velke
hipermarkety němaju. A pry esli ho budu navigovať. No oţivla nočni mura. Ale
dal sem se přemluvit a zajeli sme jeho olcytem do šokinparku. Cestu sem
popisoval ty běsne roby ze šichty, jak mě nuťa pect. To ho rozesmalo a nabidnul
se, ţe mi třeba v nedělu pomoţe. Hned byl svět veselejši a ja sem začal
premyšlat, jak v ponděli tu třypatrovu dortu dostanu do roboty. Budu muset na
zastavce trochu zabojovať. Prošli sme paru obchodu, mě to moc něbralo, ale
Marek byl nadšeny a nakupil sy hadru jak na dva člověki. Jak sme jeli zpatki,
došlo mi, ţe sem toho moh vyuţit a teţ cosyk kupiť, kdyţ sem sy zrobil tu čistku
v hadrach. Dosť mě to nasralo, ţe mi to nězecvaklo hned. Moţna umiram nebo
mam alzhaimra, kdyţ uţ mi take samozřejme věcy dochazaju tak pozdě.
Jak sme přyjeli dom, Marek se navlek do tych hadru co sy kupil a začal se
nakrucať před zrcadlem. Pochvalil sem mu to i kdyţ mi v tym přypadal jak
kašparek. Nalel na sebe trochu smradlave vody, co mi zbylo na dně, ja mezytym
planoval, co spacham u Kajoša. Marek naraz znervozněl jak třynastka před
prvnim rande a začal motať, ţe vlastně nevi, kaj maju sraz s tu babu, a beztak ţe
tam nětrefi, a co jak tam něbudě, a dalši dřysty prdy. Pochopil sem a nabidnul
mu, ţe ho tam doprovodim. Rozzařyl se jak uran 235. Scuka měli mět v jednem
knajpě na Stodolni, tuţ sme vyrazili spiš, abych mu všecko ukazal a řeknu vam,
to sme neměli robit...
11.03.2005
Markove prvni rande
Tuţ sme vyrazyli. Protahnul sem ho tu našu slavnu ulicu, povykladal sem mu,
kaj sem kdy byl s partyju a co sem tam robil. Jak sme šli kolem teho baru, jak
tam tanča ty roby na stole nahuře bez, cosyk mi bliklo v pale a spomněl sem sy
na pařbu s Milenu. Kura, to snad ni?! Honem sem tu myšlenku zahnal.
Šli sme dal. Marek chtěl skusyť jakesyk mistni specyjalni pivo, tuţ sem mu
navrhnul kelt nebo velvet. Chtěl to druhe, bo se mu libil ten nazev. Našli sme
hospu, kaj ho toča a dali po štyrech decach. Ja sem pomalu srkal, bo vim, ţe je
kapku sylnějši, ale Marek ho skoro exnul. Pry ţe to je normalni pivo a hned sy
dal druhe. Tuţ to budě určitě zajimavy večer, aţ se ty velvety potkaju s tymi
slivkami, co sme sy dali doma po obědě. Jak sme tak lopali a kecali, naraz Marek

kuknul na hodinki a začal zmatkovať. Pry rande uţ začlo. Cvakli sme velvety a
valili z Bumerangu do Bastyly, kaj měli scuka. Cestu sem se ho zoptal, jak ju
pozna. Enem se tak chitře usmjal a vytahnul z kapsy pomačkany hader, na kerym
měl vytisknutu fotku, co mu poslala. Na guvno bylo, ţe fotka byla černobila,
podle velikosti zvěčena z občanki a navic mu asy v tiskarně dochazala naplň. Jak
sme vlezli dovnitřku, rozhledli sme se a ja sem mu pravil, ţe podle te fotki to
moţe byť kdokoliv s tych co tu su. Tamta černovlaska, aji klidně ten blonďaty
barman. Cyp se urazyl a pry, ţe podle te fotki ju rozhodně pozna. Parukrat prošel
knajpu a rozhliţal se jak ţelva na přechodě, ale nakoněc se vratil ku mně.
Zabylo mi ho lito, tuţ sem mu poradil, ať ju prozvoni, šak čislo na ňu ma, no ni?
Zastyděl se, ţe na taku samozřejmu věc něpřyšel sam a začal točit. V rohu vedle
dveřy, kusek od nas zazvonil na stole mobil a hmatla po nim taka moc
sympatycka rezka. Tak sympatycka, ţe sem zalitoval, ţe tu nejsem enem sam.
Zamavala Markovi a on hned valil k jejimu stolu. Čučel na ňu jak filatelista na
maurycyja a blbě se tlemil. Ja sem sy razem začal přypadať jak třeti u šachu.
Jemně sem ho nakopnul, on se spamatoval, přectavil mě a dodal, ţe mě vzal
sebu, bo beze mě by to něnašel. Helena (tak se ta rezka menovala) se zařechtala a
pry ţe tu teţ neni sama, bo měla obavy, aby něpřyšel jakisyk ten internetovy
pedouchil. Mavla za nas a ku stolu přycupitaly dvě podobně pěkne robki, kere se
furt hihňaly jak ten pajtaš ze Superstar a prohliţaly sy mě jak pyroman senik.
Napadlo mě, ţe mě trefil šlak a ja sem v nebi. Hned sme sy lapli k jednemu stolu
a Marek začal šuškať s Helenu a ja sem robil kašparka ostatnim. Z jedne z nich
sem byl nadšeny, bo měla na hlavě zrobene z vlasu bodliny jak kaštan a ja sem
měl chuť ji na ně maknuť, esli fakt pichaju. Ale rači sem se krotil.
Marek přešel bryskně z velveta na bile vino, bo ho chlemtala Helena. Tuţ to mu
určitě zrobi v břuchu dobře. Esli budě spať u mě, tuţ doufam, ţe mi něpobluje
tepichi, bo z vojny sy pamatuju, ţe sme mu přezdivali mikser, bo jak smichal na
vychazce pivo s tvrdym aji měkim chlastem, progrcal celu cestu do kasyna a raz
hodil šavlu z druheho patra a dozorčimu v přyzemi to vteklo takim tym
sklapjacym oknem přymo do gzychtu, bo zrovna kuřyl u okna.
Ti dva uţ nevěděli o světě kolem sebe, bo sy mačkali ruki jak študent jebaki a
čučeli sy do oči tajak na kontrole u očniho. Objednal sem fernet pro sebe a aby
mě ty robki něpomluvily, aji po štamprli pro ně a dal sem vykladal vtipy a
podobne cypoviny. Ten večer sem se překonaval, bo ty dvě se řechtaly jak Čip a
Dejl. Čas letěl a ja sem se snaţil vymyslet, jak spojit dohromady akcyju u Kajoša
s mojim dalšim pobytem s tu jeţatu mladeţnicu, bo s Markem se asy nědalo
počitať.

Naraz vešel manik, co mi byl jaksyk povědomy. Jak mě viděl, zařval na celu
knajpu "Zdar Svejzy, vedle uţ začli". Něchapal sem, tuţ sem ho ignoroval, ale
jak sy sednul k pultu a cosyk začal šuškať servirovi a oba se potem začli řechtať
na cele kolo a čumět se směrem ku mě, došlo mi, ţe se asy bavja o mě a ja enem
matně vim čemu a spiš doufam, ţe to neni pravda... Dali sme eště po fernetu,
hodil sem dvě kila na stul a zavelel "Všecy za mnu, mam napad!" Přyoţraly
Marek se svoju samolepku, aji ty obě kočeny vyrazyly za mnu ven. Venku sem
jim řeknul o jedne fajne akcyji (někere detajly o Kajošove chemicke minulosti
sem zamlčel). Partyja se dobře bavila, tuţ šly jak ovce. Marek eště zašel
dovnitřku kupiť flašu vina.
Kajoš bydli v Michalkovicach u řbitova, tuţ sme jeli trolejbusem. Obě ty
pijonyrki se mě drţely jak snopel okna, bo sem byl čim dal zabavnějši. Ty dvě
holubički spolu seděly na zadnim dvojsedadle, střydavě upijali vina, ale na
Markovi uţ bylo vidět, ţe se mu v břuchu hadaju ty ruzne chlasty, kery se pujdě
prvni podivat, čemu to tam venku tak hušta. Dojeli sme na konečnu, zazvonili u
Kajoša, přyvitali se a vlezli dovnitřku. Eště ţe ma rodiny domek, bo tam uţ to
hučelo jak v ule. Bylo tam asy patnast ludi a to sem počital enem tych, co eště
stali na nohach. Jako veducy vypravy sem všeckim ukazal cely kvartyr. Marek
chtěl hlavně vidět hajzel. Cely večer potem střydavě miznul a vynořoval se jak
neplavec v baţině, ale Heleně to asy něvadilo, bo dycki s usměvem stala za
dveřami a obětavě čekala, aţ on vyjdě ven, utře sy pyščisko rukavem a zas se na
ňho zavěsyla. Ja sy z večera ostře pamatuju akurat jak Kajoš doněs prvni vzorek
svojeho noveho koktejla s pracovnim nazvem Ostramošt. Tuţ něbylo to špatne,
chuťově bych to přyrovnal ku vodce s pepřem, olejem z rybi konzervy a moţna
aji trochu jaru sem tam cytil. Kajoš to podaval jak tekilu, navrchu s cytronem a
posypane solu. Jasně sy pamatuju štyry kališki a potem uţ to bylo jak na Švermě
přy zavalu. Eště neţ sem dostal hajcmanem do paly zevnitřku, viděl sem Marka
jak leţi v kuchini na zemi zalomeny jak hřydel z vetřyeski a vedle něho sedi
Helena, jeho hlavu na klině, usmiva se a hladi ho po vlasach...
Zbudil sem se rano. V pale sem měl jak po transplantacy mozku. Bolely mě oči,
bolely mě uši, bolely mě vlasy. Vlasy! Kura!!! Jak sem sy šahnul na palu,
pichnul sem se do dlaně. Štvrt hodiny sem se zdvihal ze země, aţ se mi podařylo
doplazyť do kupelki k zrcadlu. A kura!!! Vypadal sem jak jedna z tych
pijonyrek. Na pale sem měl ty bodlaki, co sem včera tak obdivoval. Asy sem je
obdivoval moc nahlas, bo mi je kdosyk zrobil, asy abych měl radosť. Na omak
byly dosť tvrde. Moţna bych na ně aji jabko napichnul. Zařval sem hruzu, bo
sem sy přectavil, jak s tym pujdu v ponděli do roboty a šel sem hledať po baraku
ty mladeţnice, bo to byla beztak jejich robota. Prolez sem dum od pudy po sklep,
našel plno dvojic aji jednotlivcu, co byli eště v komatu, potem sem našel aji

Marka s tu jeho, jak spali omotani jak ţiţaly, ale moje kadeřnice nikdě.
Vratil sem se do kupelki a roţnul sem všecke světla. Do řyti! Prvni sem sy
něvšimnul, ţe mi kdosyk ozdobil ty bodliny červenu barvu. Vypadalo to jak dilo
šileneho sprejera. Posledni kapka byly dvě telefoni čisla - jedno na kaţdym licu.
Opsal sem sy je a zkusyl je vydrhnuť, ale asy to bylo lihovym fixem. Zkusyl sem
to přetřeť zbytkem jedne štamprle a kupodivu to šlo trochu dolu. Vztekly jak
Goro ve vyhibce sem parurazy kopnul do Marka, esli idě dom, ale jak se nehibal,
řek sem sy ţe trefi sam a vyrazyl sem, dokavaď su ulice eště prazdne. Neměl
sem čapku, bo v zymě sem věčinu frajer, tuţ sem hlavu vrazyl mezy ramena a
dufal sem, ţe něpotkam nikoho znameho, bo jak by mě kdosyk viděl s tym
rudym kaštanem na pale a tymi licami jak černošska Marfuša, uţ bysem se na
šichtě něukazal.
Jaksyk sem se dostal dom. Vrazyl sem palu pod sprchu, ale to svinstvo něšlo
dolu. Nasrany jak v parku od psu sem sy šel lehnuť. Kolem třeti mě zbudil
zvonek. Hrdlički dorazyly. Před dveřami se pomuckali, pobavili se nad mojimi
flekami a Helena odešla dom. Marek se v kvartyru vznašal jak vzducholoď
nadmutych duchodcu a furt mluvil o Heleně. Potem se vrhnul na tu dortu, co mi
slibil. Ja sem dal dumal co s tu barvu. Tuţ sem v kupelce skusyl aspoň ty stvrdle
špički trochu ostřyhať noţicami. No nic moc. Skušal sem eště smyť ty rozpite
čisla a uţ to vypadalo celkem dobře, no ale moţna to enem přebil ten egzem po
te štamprli, co sem sy rozetřel u Kajoša po gzychtu.
Po dvuch hodinach sem na tym byl tajak rano - barevny, natekly, nasrany a ten
gizd sy v kuchini pohvizdoval. Neţ se se mnu rozlučil, pravil ţe dorta je v
ledničce, pry vypadam dobře a určitě se do měsyca zas zastavi. Ve dveřach se
eště zoptal, esli něchcu odvesť do holiča.
Jak vypadnul, šel sem skontrolovať ten zazrak. V poloprazdne ledničce se na mě
šklebila dorta, akurat taka, keru sem něčekal.
Ten vul mi splacal aspikovu dortu!!!
15.03.2005
Dycki sem měl hlavu na šachi
Cely tyden mi uletěl jak Foset kolem světa. V robotě to stalo za dvě guvna na

kaţdu podraţku.
Jak v nedělu odjel Marek, sednul sem v kupelce před zrcadlo a dumal. Tak přece
němoţu isť na šichtu!!! Bylo mi syce eště chujovo z teho Kajošova dryjaka na
uspavani mamutu, ale byl sem tak zufaly z te zgichane paly, ţe sem sy dal
štamprlu slivki, co mi eště doma zbyla. A zas sem lapnul před zrcadlo jak u
holiča a čuměl sy do gzychtu. Slivka přyněsla do břucha teplo a do paly odvaţnu
myšlenku. Co jak vemu strojek, kerym sem kdysyk střyhal svojeho stareho Zora
- dej mu buh věčny klid a temu hňupovi s tym naklaďakem věčnu sračku - a
trochu to zešmiknu zvrchu? Šak u holiča sem uţ dluho něbyl, tuţ mi to něuškodi,
no ni? Slivka v kombinacyji s mamutim rohipnolem rozhodla za mě. Vyhrabal
sem ten pekelny stroj dole v šufladě v přecyni, v kupelce pichnul do zasuvki,
nastartoval a pomaly se bliţil k lebce. Parurazy sem šmiknul po tych barevnych
špicach, ale furt to něbylo ono. Zkusyl sem vic přytlačiť na ty inkryminalizovane
mista. Buď to bylo tupe jak Hrachovcova, nebo sem malo tlačil, ale furt to
něbylo ono. Srknul sem sy eště jedne pulki a přytlačil tak, ţe sem cytil brněni aţ
v břuchu. Jak mi ujela pazura, strojek mi vyţnul na lebce hrsť vlasu, kera spadla
do umyvadla. Sklonil sem palu a v zrcadle viděl štverec skoro hole lebki zhruba
třy krat třy centymetry.
Do štajgrove řytě! Co s tym včil?
Chvilu sem na to čučel jak poloslepy mravenečnik na rosypany mak, ale jak se ta
druha slivka dostala aţ do břucha a vytvořyla chemicku slučeninu ze zbytkem
Ostramoštu, uţ mi to něpřypadalo aţ take zle a aji sem se temu po chvili trochu
zachlamal. Ze srandy sem zajel strojkem o kusek dal na dalši červenu bodlinu a
vytnul druhi štverec aţ na lebku. Začlo mě to baviť. Jak by mě kdosyk
pozoroval, řekně sy, ţe mi jeblo. Strojkem sem sy vystřyhaval na pale
šachovnicu a u teho sem se chlamal jak Mladek vlastnim vtipum. Jak sem
skončil, zalibně sem sy prohlednul ty ďury, hajzelpapirem zetřel krev z teho, jak
sem moc tlačil a šel sy po te dřyně spočnuť.
Zbudil sem se, jak bylo na hodinach pul štvrte rano. Tuţ temu řykam anyz
tetykum. V obyvačce se svitilo a ja sem nevěděl, kera bije. Šel sem se vyscať a
jak sem sy potem myl pazury, malem sem se tam z teho pohledu kantnul.
Střyzlivemu uţ mi ta šachovnica něpřypadala taka svěţi a moderni. Kura, kura,
kura!!! Za dvě hodiny idu do roboty a vypadam, jak by mě přepadnul sfetovany
Gasparov. Chvilu sem skušal hřebeněm rozčesat ty zbytki kolem, ţe bych ty
ďury tym zakryl, ale moc to nešlo, bo po tym sem vypadal, jak bysem měl
jakusyk škaredu nemoc, přy kere vypadavaju vlasy. Ani se mi nechtělo domyšlať
tu jedinu moţnosť, kera mi zbyvala. Tuţ ale něšlo inač. Zapnul sem druhu

ychlosť, ohnul palu nad umyvadlo a jezdil a jezdil...
Za chvilu bylo v umyvadle chlupu jak by se holila Fibingerka a ja sem vypadal
jak tenysak kombinovany tym starym od Oscvaldove, akurat ţe on tam něma
take krvave jizvy. Musel sem potem zbudit cely barak, bo mě chitře napadlo, ţe
jak sy to poleju pitralonem, přestaně z teho tesť. Zařval sem jak trefeny kojot, bo
to palelo jak stojan pod Husa. Něbespečně se začla bliţit chvila, kdy se
pravidelně odbelhavam na lokalku. Dobra zprava byla, ţe červena barva a
bodliny su pryč, špatna, ţe sem vypadal jak klijent z Heřmanic. Mrknul sem z
okna, bylo pod nulu, tuţ to se hodi. Vyhrabal sem čapku, oblek sem se, narval
sem sy ju na palu, třepacy dortu sem hodil do igelitki a zmateny jak karviňak
před křyţovatku sem vyrazyl na zastavku. Celu cestu sem se rozhliţal, esli mě
kdosyk něpozoruje, ale všecy se starali akurat o sebe, tuţ asy něbylo nic
napadneho.
Byl sem zvědavy, esli si teho kdosyk na šichtě vubec všimně...
17.03.2005
Skinhed v robotě
Na šichtě sem byl prvni. Tuţ sem sy na chvilu sdělal z paly tu hnusnu čapku,
keru doma pravidelně obědvaju moli, bo uţ sy paru roku na začatku zymy dycki
řeknu, ţe sy kupim novu, ale skutek utek. Nevim, čemu sem ju eště něvyhodil
jak podobne rukodělne pletene vyrobki od mamy. Ona jak se doma v duchodě
nudi, tuţ sy našla zalibu v oblikani cele familije do pleteneho. Ta je schopna
uštrykovať aji oblek. Raz sem něprozřetelně prohlasil, ţe idu na ples a šlajfku uţ
mam od matury dost jetu. Na druhi den stala u dveřy vytlemena mama s čimsyk
oranţovym v pazurach. Tuţ sem poděkoval a vyexpedoval ju ven, bo sem
nechtěl ať vidi, jak ju haţu do smeťa. Tuţ přece sy něvemu na ples k
tmavěšedemu obleku pomerančovu šlajfku z vlny, no ni?
Vyuţil sem tych deset minut, neţ dovalil kdosyk dalši, abych sy na hajzlu
skusyl, esli něbudě lepši na tu lysu palu šatek, přypadně kšiltovka, keru sem sy
pro zycher přybalil do taški doma. Skusyl sem paru varyjant. Nejlepši se mi libil
styl pirat, nejhorši styl uklizečka na hajzlach ve Vitkovicach na autobusovym
nadru. Jak sem to tam skušal, začal sem sy přypadať jak na přehlidce a
něpostřehnul sem, ţe dorazyl Kamil. Asy se rano doma přepil čaja, bo vrazyl na
hajzel jak serfař na cunami. Jak mě viděl, zarazyl se, cosyk zablekotal, jaksyk

smutně se na mě podival, omluvil se a vypadnul ven. Mrknul sem na buntek, esli
mi cosyk nepřečniva, ale nikdě nic něbylo vidět, tuţ sem se uklidnil. Narazyl
sem kšiltovku a šel robiť. Pomalu dorazyl zbytek partyje. Čekal sem jakesyk
posměški a vtipne kecy, ale nic. Enem se po mě všecy tak divně divali a nikdo
někomentoval ani kšiltovku, ani tych paru vyčuhujicych vlasu vzadu, kaj sem sy
pořadně nědošahnul strojkem. Měl sem roboty jak na kostele, tuţ sem byl rad, ţe
mam klid. Na svačinu mi Jaruna přyněsla kusek jakesyk babovki, či co to bylo
ruţoveho a pohladila mě po rameňu teţ s takim divnym gzychtem. Tuţ ţe bych
ju zas přytahoval?
Na obědě sem zaslechnul u vedlejšiho stola, jak se partyja z druheho patra
bavila, ţe kdosyk v podniku ma raka. To mě zaujalo, tuţ sem se hned zoptal,
kery chudak. Naraz byli zaraţeni jak srani po černym uhlu a jeden z nich mi
jaksyk vyhibavě odpověděl, ţe teho asy něznam. Po obědě se stavila Šarka (to je
ta sekretařka od řydi) a pochvalila mě, ţe je fajne, ţe mi chutna. Tuţ pravda,
ţaludek sem měl po tym vikendovym vyplachu eště trochu na vodě, ale čemu by
mi něchutnalo? Šak mam školu od mamy ("Ţer, bo nic ineho nědostaněš!")
Po odpolednim turku sem sbalil tu sylikonovu dortu a zašel za robami. Předtym
sem sy vyměnil kšiltovku za šatek, ať je jakasyk změna. Robki mě furt hladily,
dortu chvalily, akurat Marta pravila, ţe sem z teho syra moh vykrajať cosyk ine,
neţ kosoštverce. Napřyklad kolca, nebo srdička. Zaostřyl sem a fakt! Ten vul
Marek to ozdobil kolem dokola kosoštvercami ze syra a aji tu čaru doprostředka
kaţdeho noţem zrobil. Ho asy přyště zabiju. Tuţ sem ţenskim navrhnul, ţe
bysme to mohli společně zeţrať. Viditelně s nimi hrklo, jak bysem jim nabidnul
mrtvu krysu. A to pry ni, ţe sem šikovny, ale ať sy to zdlabu sam, bo jedna nic
třepacyho němoţe, druha drţi dyjetu a třeti drţi oběd. Parurazy mě eště pohladily
po šatku a doprovodily mě do kancliku.
Tuţ přyznam se, ţe sem z teho byl mimo jak ten most, co spojuje porubske
mosty s nadraţim, tuţ sem to převykladal Frantovi. Ten se uchechtnul a
upozornil mě, ţe jako těţki marod sy musym na take chovani zvykať. Tuţ jaki ja
sem marod, no ni? Za chvilu z něho vylezlo, ţe jak mě potkal rano Kamil na tym
hajzlu, zecvakla mu v pale moja nemocenska, moje kratke vlasy a jejich
schovavani a došlo mu, ţe asy umiram a rozhlasyl to po podniku. No a ty
ropuchi přece něbudu ţrať dortu, co zrobil na smrť chory člověk, no ni? Tuţ to
se mnu zamavalo jak Mamula mavatkem a tak sem mu povypravjal, čemu
vypadam, jak by mě přejela splašena sekačka na travu. On nakoněc dodal, ţe
cosyk podobneho čekal, bo mě zna a společně sme zeţrali ten aspik.

Domluvili sme se, ţe babam nic něpovime, bo mi na zytřek slibily jakusyk
dobrotu.
18.03.2005
Furt dokola jak na řetiskaču
Inač se nic zvlaštniho něstalo. Zbytek tydňa mě jezynki v robotě obskakovaly jak
bysem měl dědit po strykovi z Ameryki. Tak se mi to libilo, ţe o vikendu sem aji
popřemyšlal, ţe tych paru chlupu, co mi mezytym dorostlo, zas sjedu. ALE
Jakisyk gizd tym ropucham v ponděli řeknul, ţe něumiram a jak to ve
skutečnosti bylo (podezyram Kamila), tuţ momentalně se mnu němluvi ani klika
od hajzla. Ale čert je vem.
Tu sobotu a nedělu sem se enem tak doma povaloval. Trochu sem poklidil a zas
spočival. Asy na mě leze jarni unava. V ponděli zas do roboty, ten kolotoč mi uţ
leze na nervy. Ţadna změna. Na vikend na Jozefa sem planoval, ţe spočnu a
budu vyhliţať jaro, bo uţ ma byť pěkně. Ve středu sem se aji odvaţil isť dom s
rozepnutu bundu a kolem se motaly mlade robki v kratkich sukňach a
bundičkach, tuţ to sem čuměl.
Člověk planuje a Laďa novinař měni. Včera mi volal a pry esli idu o vikendu na
Stodolni, bo se tam budě slaviť to předavani tych Andělu. Neţ mi zecvaklo, o
čim mluvi, ni moc vtipně sem mu pravil, ţe za andělami rači do kostela, ale jak
mi to vysvětlil, něchal sem se ukecať, ţe to pujdu omrknut. Vymenoval mi ludi,
keřy tam budu. No znal sem tak kaţdeho druheho, tuţ sy to moţna eště něcham
projisť hlavu. Moc se mi něchce, bo vzpominka na Kajošove permoniky v pale je
eště čerstva.
A aby teho něbylo malo, do hodiny volala segra, esli mam eště oblek. Pravil sem
ji, ţe esli něma v čim švagra pochovať, tuţ ţe ji ho rad daruju. Chvilu nad tym
zjevně dumala, ale potem takim sladkim hlasem rozteklym jak med na linoleu
mě začla chvaliť. Trochu mi přypoměla Maju. Po tych rokach uţ bych měl byť
ve střehu, ale zas mě dostala, bo sem ji mezy řeču odkival, ţe s ňu pujdu o
vikendu do divadla. Jak sem zavěsyl, došlo mi co sem to slibil a hned sem volal
zpatki. Dluho to něbrala, ale byl sem vytrvaly jak podomni pojišťovak. Nakoněc
to zdvihla a eště neţ sem cosyk stačil řeknuť, hned začla vyryvať, ţe ma třy
děcka, ţe potřebuje kulturu a švager je furt kajsyk na montaţach a ona furt enem
dřepi doma a podobne duperele. Měl sem na jazyku, esli ji něstači ty švarove

videokazety s velkim napisem Gultůra, ale rači sem to spolknul a zoptal se na
detajly. Pry to je do divadla loutek. Tuţ to mě mohlo napadnuť, segra je dluho s
děckami doma a jak sy bude chtět vyraziť ven, tuţ kaj indě jak na pajtaški na
šňurkach. Pravila, ţe sem barbar, bo pry nevim, ţe tu budě Kašpar. Tuţ co ineho
v loutkovym divadle, jak kašparek, no ni? Smutně vzdychla a vysvětlila mi, ţe to
je jakesyk praţske divadlo a ţe se mi eště ozve a ať nic ine něplanuju.
Tuţ abych byl upřymny, divadlo moc němusym. Naposled sem byl v divadle na
Hurvinka. To mi bylo tak osum roku. Pamatuju sy z teho enem, ţe sem se přepil
take te ţlute bublinkate sodovki a co chvilu sem chodil scať, děcka tam na mě
cosyk vyryvaly a mama byla ruda jak bravči jatra. Tuţ ale co bych segře nězrobil
raz za čas radosť, tuţ asy pujdu. No ni asy, ale určitě, bo ona jak se rozzuřy, to
by mi zrobila ze ţivota peklo.
21.03.2005
Jak dopadnul ten kulturni vikend
V sobotu rano sem volal mamě, esli se mnu počita na ten oběd. Byla z teho dosť
vyvalena a ţe pry sy něpamatuje, ţe by mě pozvala. Pohrozyl sem ji, ţe jak budě
tak zapominať take duleţite věcy, objednam ju na vyšetřeni na teho Alzhajmra a
povali do hospica. Asy se zlekla, bo naraz začla blekotať, ţe sy spomina. Zavěsyl
sem a v duchu sem sy nadal, co sem to za sviňu, robiť sy srandu z vlastni mamy.
Ale co - to ma za to, ţe mě jako male děcko strašila dochtorami a iněkcami. A
eště ušetřym za oběd v hospě.
Na oběd byla pečena kura. Mamě se povedla, jak by to ani něvařyla ona. Obral
sem ju, ţe by to ani menyngokok nězrobil lepši. Nacpal sem se jak bravek, ţe se
mi ani dom nechtělo. S tatu sme pokecali o hokeju, jak to ti naši pěkně vala v
tym plejof. On syce teho moc něnamluvi, ale jak přydě řeč na šachtu, nebo na
hokej, hned oţije jak trabant po šel-vi-pavr. Pochlubil sem se aji, ţe zytra idu se
segru do divadla. Tata se divil, čemu a mama hned začla vyryvať, ţe on s ňu
nebyl v divadle dvacet roku a nikdě s ňu něchodi a ţe ona ma rada kulturu a
vubec. Tata se oblek a nasrany vyrazyl na pivo. Eště neţ jebnul dveřami, zařval
na mě ať rači přyště ţeru indě. Tuţ sem se rači sbalil a šel dom. Chvilu sem
schrupnul, abych nabral syly na tu večerni akcyju na Stodolni a zbytek
odpoledňa spravoval hajzel, bo jak sem po tym dobrym obědě zasednul, jaksyk
moc sem ku koňcu naklopil zatačku a jebnul mi jeden ten šrub, kerym je to
přydělane ku dlaţce. Tuţ trochu se aji vylelo, tak to tam potem smrdělo jak na

hajzlach na Uanu.
Moc se mi nechtělo večer hned ven, tuţ sem se mrknul na kusek tych Andělu na
Čete. Zezačatku mě to jaksyk poplantalo, bo sem myslel, ţe to budě uvaďat
Jarek, ale akurat tam cosyk ţbleptnul a šel do dupy. Jak sem se šel vyscať, cosyk
se asy stalo s televizu, bo celu pisničku to bylo jakesyk spomalene. Parurazy sem
bechnul z boku do te kisně a potem to přešlo. Jak začli hrať dalši pisničku, začlo
to zas. Malem sem rozvalil televizu, neţ sem pochopil, ţe to kašparcy v reţiji asy
robja uměni. Co chvilu sem sy pravil, ţe uţ to vypnu a povalim na tu Stodolni za
Laďu, ale ten gauč byl jak magnet. Nakoněc sem vydrţel aţ do koňca. Vypnul
sem to s tym, ţe uţ pujdu, ale eště sy na pět minut poleţim. Šak to znatě... Zbudil
sem se aţ rano.
V devět volala švigra a pry esli uţ sem nachistany a těšim se. Tuţ hlupně, či co?
Šak se hraje aţ v sedum, no ni? Dyť sem sam kupoval listki, abych zrobil druhi
dobry skutek a ona němusela jezdiť do centra, kdyţ to mam tak blizko. Pravila,
ţe vola enem pro kontrolu, abych se na posledni chvilu něvymluvil a ţe mě v
šest vyzvedně a ať nejdu jak hastroš, ţe to je divadlo. Tuţ třeba zkontrolovať
oblek, esli ho od minule akcyje před rokem nězeţraly moly. Chvilu mi trvalo,
neţ sem ho našel, bo sem prvni hledal na věšakach v šifoneře a něnapadlo mě
podivat se dolu mezy spadle hadry. Byl tam! Syce trochu pomačkany, ale paru
prostocviku s ţehličku zrobilo divy. Nejvic času mi zabralo zlikvidovať ten flek
dole na nohavicy z te večeře z minuleho plesa, kera mi moc něsedla, aby
něvypadal moc napadně. Tuţ ale v divadle je tma, no ni? Bilu košulu sem
něnašel, tuţ sem sy vzal černu. Aspoň sem němusel hledať šlajfku. Skusmo sem
sy to na sebe navlek, ale přypadal sem sy v tym jak topič na Slezke, tuţ sem tu
černu košulu vyměnil za zelenu.
Segra byla přesna jak švicarske dygi a v šest zastavila smykem ze svojim
ţigulem před barakem. Zoptal sem se ji, co je, bo vypadala jaksyk něsvoja. Uţ
sem se radoval, ţe tu estradu zrušili. Guvno! Je pry nervozni, bo něchala mlade
hlidať upřymnym synovcem a jak šla z domu, tak pry prohlasyl, ţe je škoda, ţe
segra uţ mluvi, bo všecko, co ji robja, dycki nahlasy. Eště, ţe němam haranty. K
divadlu pajtašku na šňurkach sme šli tu kosu pěški. Tušil sem, ţe segra budě
nasrana, ale drţel sem pysk. Roba v šatni se zoptala, esli vime, ţe Kašparcy su
nascypani a ţe se hraje cosyk ine. Segra tam začla vyryvať, ţe to mohli kajsyk
napsať a ţe to je burdel a kdesy cosy. Baba ji pravila, ţe to psali v novinach aji
na internetu. Na to segra zmlkla a šla pro mě, bo jak se začla hadať, rači sem se k
ni něhlasyl a odešel k bufetu dat sy dvě decki červeneho. Jak sem sy prohliţal ty
mladeţniki, co tam chodili, v duchu sem sy nadal do cypu, bo věčina z nich byla
v ryflach a ja tu strašim v obleku jak svadebčan, co zabludil přy schovce. Segra

potem eště volala dom skontrolovať mlade, ale to ju eště vic znervoznilo, bo
synovec pry pravil, ţe všecko je oukej, ale v pozadi slyšela mladu vřyskať cosyk
o pradelni šňuře a rozbitych sklenkach. Chvilu dumala, esli ma jet dom, ale
zazvonilo, tuţ mě drapla a valili sme dovnitřku. Na podyju byla taka šikma
fošna, na předni straně asy meter vysoka a ja sem se v duchu chlamal tym
frajerum z prvni řady, co museli sedět s hlavu zakloněnu jak by vyhliţali přylet
komety. Eště neţ to začlo, přyšel hlavni Kašpar a poradil jim, ať sy lapnu vyše,
bo byla pulka mist volnych. Celu dobu, co tam chodil, segra svitila jak polarni
zařa a cosyk mumlala o jakimsyk dřevu či co. Musel sem ju přydrţovať, bo teţ
chtěla lapnuť do prvni řady a byť osobně oslovena reţizerem. Potem zhasli a
estrada začla.
Tuţ povim vam, za ty štyry kila tam bylo celkem malo hercu. Přyběh teţ nic
moc. Celkem pěkna robka s chlopem se tam věčinu času dohadovali, esli se maju
zabiť skokem ze skaly kajsyk v Norsku a nebo ni. Myslim sy, ţe ten asy
desetilety chachar, co seděl ve třeti řadě s mamu, musel byť celkem vyvaleny z
teho, jak sy tam ti dva na te nakloněne desce popisovali, jak by sy zrobili dobře a
čim. Hodina a pul uběhla celkem rychle. Dvě věcy mě nasraly - neţ zhasli, furt
se tam po mě ohliţal jakisyk chachar z robu. Asy se mu nelibil muj divoki
zestřyh, ale co, ja uţ sy zvykam. A druha věc - jednemu pajtašovi v keresyk řadě
před nami pipal uprostřed estrady mobil a on robil, ţe to neni jeho.
Segra v šatni a aji cestu dom chvalila, ţe to bylo fajne a ţe mě zas vytahně za
kulturu. Tuţ přyště se skusym vymluvit na nakaţlivu nemoc. Cestu k jejimu autu
sme potkali štyry zelenobile taxyki a ja sem marně spominal, jaki sygnal sem sy
to s nimi minule domluval, ţe by mě kerysyk z nich moh hodit dom, bo byla
fakt kosa. U Vesmiru sme sedli na lokalku a dojeli dom. Segra se rozlučila,
optala se, kaj asi su Kašparci ubytovani, nasedla do ţigula a ze smradem jak z
fichtla odvalila dom.
Večer se mi to rozleţelo v pale, ţe ta kultura neni zas tak špatna, bo sem zrobil
segře radosť a aji se pokochal pohledem na vyšňořene mlade robki. A nakoněc,
aji ta moderna na jevišťu něbyla špatna, aţ na to, ţe ta stara babka vedle mě to
špatně rozdychavala. Holt kultuře je třeba rozumět!
23.03.2005
Mam novu zabavu

V ponděli sem se nechal přemluvit partyju z roboty po šichtě na jedno. Museli
mi slibit, ţe uţ mi něbudu řykat Fantomas ani Soukup a ţe enem v takim
přypadku s nimi pujdu. Šlo nas pět a přydal se k nam aji ten pajtaš, co u nas
opravuje komputery. Přyšla řeč aji na ten bazmek, co mam doma. Ja ho moc
krom internetu něvyuţivam, bo temu guvno rozumim a pořydil sem sy ho, abych
byl moderni. Tomaš (to je ten komputerovy veterynař) se chvilu bavil, na co
mam taki drahi kram, jak mi věčinu dňa enem leţi něvyuţity jak batoh od
hrbateho. Tuţ sem mu pravil, ať mě hňupa pouči, co bych tak na nim moh robit,
ale aby to něţralo moc eletryki, bo tych peněz nědostavam zas tak moc, ţe bych
to přehazoval vidlami. A co tak hry, pravil? Tuţ či sem děcko, kontruju? A on,
ţe pry aţ skusym takeho Volfa či Duka, toţ se zeseru a budu chodit do roboty s
očiskami jak překvapeny kralik, tajak po tym dyvidy maratonu. Tuţ moc sem
mu něrozuměl, ale předběţně sme se domluvili, ţe mi veme v utery do roboty
jakesyk cedečka a stavi se mi to nahrat. Inač sme s ostatnimi dřystali o všeckim
moţnym.
Z jedneho piva byly nakoněc štyry a aji jakesyk fernety sy pamatuju. Dom sem
dorazyl v devět večer a neţ sem sebu bechnul na luţko, převaloval sem sy v pale,
ţe mě kdosyk z nich pozval na narozki, akurat nevim kdo a kdy. A esli to
nahodou něbyl kdosyk uplně iny aţ cestu zpatki lokalku.
V utery zme z roboty jeli ku mě dom. Tomaš uţ se tam vyznal, tuţ zamiřyl
přymo do loţnice. Pustil komputer a ja sem mezytym šel nalet po pulce (musym
zehnat dalši slivku, po minule akcyji s Markem uţ ji moc nězbylo). Chvilu sem
mu čuměl přes rameno, ale potem mě to litani te šipki na te televizy přestalo
bavit a šel sem sy přečitať do obyvački gazetu. Za štvrt hodiny mě volal, ţe pry
uţ je to hotove a ať se idu podivat, jak to vlastně vypada a jak se to hraje. Lapnul
sem vedle něho a dival se. Objevila se tam jakasyk divna krajinka a dole jakasyk
tyčka. Vysvětlil mi, ţe to je moja pistol a ţe se to hraje tak, ţe jako chodim,
hledam pazgřyvce a střylam jich do řyti a nebo lepši do gzychtu. Hmmm,
zajimave. Eště chvilu mi to ukazoval a potem se do teho jaksyk ponořyl hlubši,
bo doba mezy mojimi otazkami a jeho odpověďami se prodluţovala, aţ nakoněc
přestal odpovidať uplně. Tuţ sem se zebral a šel sy dočitať, jak sy ludě něchali
zrobiť plagat s napisem "Stydím se za svého premiera". Tuţ to je celkem fajny
napad. Ţe bych vyvalil třy litry na taku srandu a muj gzycht visel nad Bazalami a
strašil partyju, co jedě rano do roboty? Eště pouvaţuju. I kdyţ, raz sem se u
segry prohliţal v tym zvětšujucym zrcadle a něbyl to aţ tak pěkny pohled. No
rači počkam, aţ budu robit take stydicy se tryka.
Z loţnice se celu dobu ozyvaly zvuki jak na zabijačce. Občas sem zaslechnul aji

motorovu pilu. Dočital sem, co noveho u nas aji ve světě, chvilu spočnul a šel sy
zrobiť večeřu. Pomalu uţ mě začlo srať, ţe mi tam tak dluho hraje. Zjed sem
jeden chleba a šel se zoptať, kdy uţ mě teţ necha zkusyť zrobit z paru tych
hnědych pajtašu sračku. Asy mě uţ nevnimal, bo vypadal, ţe sebu brzo jebně o
zem a začně slintat. Zašel sem na chodbu a vyhodil poistki. Z loţnice se ozval
řev jak z pysku jedne z tych mimozemskich přyšer. Chvilu sem počkal a nahodil
ich zpatki. V obyvačce sem se srazyl s Tomašem, kery se omluval, ţe se uţ
němoţe dele zdrţet, bo stara dněskaj vařy na večeřu placki. Nakvap se obul a byl
pryč.
Vzal sem sy druhi chleba do loţnice, zetřel z klavesnice sliny, spustil znovu teho
Duka a zkusmo pomačkal šipkami. A vida! Ono se to hibalo. Tuţ sem chodil
sem a tam, semtam vlez kajsyk dovnitřku, ustřelil pysk jakesyk te vrčicy či
chrochtajicy bestyji, semtam zebral cosyk ze země, parurazy mě cosyk zeţralo a
musel sem začnuť znovu, ale docela mě to začinalo baviť. Obzvlašť fajne bylo,
jak proti mě vyletělo prase ze sapikem a neţ sem mu zrobil z gzychtu rajsku,
přectavil sem sy na mistě hlavy palu šefa, nebo Ladi ze šichty.
Tomaš měl asy pravdu. Jak sem sy za chvilu chtěl kusnuť do teho druheho
chleba, zystil sem, ţe uţ je jakisyk okoraly, tuţ sem mrknul na hodiny a kura -
pul dvanaste! Do dupy, ja to hraju štyry hodiny! Jak sem stanul ze stolka, malem
sem sebu bechnul na zem, bo se mi pala motala, jak po Kajošovym koktejlu
"Dvaadvacaty pramen".
Tuţ řeknu vam, to je navykovka. Vypada to, ţe omezym večerni navštěvy knajp
a po nocach budu hrdinně likvidovať ty hněde gizdy. Šak na co mam komputer,
no ni?
25.03.2005
Kultura v kantyně
Po tym vraţdicym večeru s komputerem kolem něho chodim po špičkach a
malem se ho bojim zapnuť. Kura, taka mala krabica a ovladla mě jak to ţelezne
kolco Gluma.
Na šichtě sme s chlopami plkali přy obědě o všeckim moţnym, abysme němuseli
dumať nad tym, co je to hnědozelene na tym taliřu a řeč došla na Verna. Tuţ
jasne, ţe na teho francuskeho Bezruča, šak znatě kohosyk ineho s takim menem?

Franta, ten s tu nejvěči uhlopřyčku, nas začal poučovať, ţe letos je to sto roku,
co Ţil doţil. A aby nam asy dokazal, jaki je macher, pochvalil se, ţe ma doma
plnu knihovnu jeho kniţek. Nechtěl sem se hadať, ale nědalo mi to a slyšel sem
se, jak se posměvačně ptam, esli ma tych kniţek meter, a nebo dva. Nafuknul se
jak nešikovny plavec a pravil, ţe jich ma plnu řyť. Tuţ to je moţne, ale beztak
ani jednu něčital, bo furt čumi na tu svoju kisňu. Ohnal se po mě a ţe pry jeho
roba začla chodit na erobik a uţ neni taka spuchla. Tuţ sem mu vysvětlil, ţe sem
myslel televizu. Ja sem ty kniţki jako maly gizd zboţňoval a mam kajsyk doma
teţ určitě všecke. Nakoněc sme se nad tymi karbošami s tu divnu mačku
doštěkali jak čokli, kdo ma doma vic Vernu. Tuţ jak mali cypi. Ale sme chlopi a
hadki umime řešiť v klidu. Dohodli sme se, ţe kaţdy nafotime svuj slupek
verneovek a porovname. Kdo ho budě mět věči, vyhraje flašu ferneta.
Dom sem jel celkem klidny, bo mi bylo jasne, ţe v tym fernetu smočim pyščisko
ja. V přecyni mi zecvaklo, ţe to moţna budě trochu problem, bo ja němam
knihovnu. Tuţ ni ţe bych byl taki barbar, paru kniţek mam hluboko v šifoneře,
bo nejsem schopny si jakusyk normalni uschovňu na kniţki kupiť. Ni, to sem
něnapsal dobře, spiš v obchodach su same take hnusne police drahe jak cyp a
ţadna, co by mi pasovala do kvartyra. Ja, to zni lepši.
Zašmatral sem mezy tymi schovanymi kniţkami, ale mezy titulami jako
Dospíváme v muţe, Vinetu, nebo Barbánek sem ţadneho Verna něnašel. A do
dupy! Přece sem sy to něvymyslel. Šak teho Nema sem čital, no ni? Aji to o tych
harantach, co paru roku něchodili do školy, aji ten přes měsyc v baloně a teţ to o
tym děcku, co robilo štajgra na lodi. Nejvic se mi asy libil ten bazmek, co potem
zrobil ten burdel. Teţ něsmim zapomněť na tu rychlovku kolem světa, ta byla teţ
dobra. Fotrovi se moc libilo to Ocelove město. Měl to vystavene na čestnym
mistě na policy, hned vedle jakehosyk tytulu "Udernik šichty", bo myslel, ţe je
to o Ostravě.
Foter! No jasne, kniţki su u našich! Psychicki sem se přypravil a vyrazyl. Po
kavě, babovce a paru vyčitkach od mamy jako dycki sem zaved řeč na kniţki. Po
pulhodině planych kecu sem se dozvěděl, ţe doma nic němaju, ţe ich zbalila
segra.
Segra! No jasne, du k nim. Cestu sem se ohlasyl tydlifonem. Segra byla nadšena
a ţe sy pry, aţ přydu, na chvilu skoči na kafe s kamoškami. To viš, ţe ja! Ţadne
kafe, to bych ty male gizdy zas hlidal aţ do nocy. Asy proto mi otevřela s takim
kunim gzychtem a bylo ji celkem jedno, čemu sem přyšel. Tuţ ale nakoněc mi
aji kafe uvařyla a mi bylo blbe ji řeknuť, ţe něchcu, ţe uţ sem měl jedno před
chvilu u mamy. Srkal sem tu hnědu břečku (Kura, kaj to kupuje? Co je to za

značku? A je to vubec kava?) a zoptal se na verneovki. Vylezlo z ni, ţe to dala
upřymnemu synovcovi, ale v jeho pokojiku ať sy to najdu sam, bo ona tam
něvkroči. Tuţ nevim, čemu se tam tak bala, bo mi jeho pokojik přypoměl muj
děcki pokojiček. Akurat plagaty na zďach byly ine, inač burdel a vrstva oblečeni
na zemi stejna. Z police, kaj byly kniţki, sem zdělal jakisyk hader, podle smradu
dres a pysk se mi roztahnul jak temu kralovi syru. Mojich deset drahich kniţek
se tam na mě ščuřylo jedna vedle druhe. Pravda, byly jakesyk špinave a někere
aji pokipane od ţradla, no aspoň myslim, ţe ty bile fleki byly ţradlo, tuţ ale to je
aspoň znamka, ţe jich ten baraba čital. Naskladal sem kominek, cvaknul paru
fotek, něodolal a zebral dom na čitani tu o tym divnym kusku pevniny v mořu a
valil dom. V přecyni se eště segra zoptala, esli něchcu dopit tu kavu. Trochu mě
natahlo, ale pocyt buducyho vitěstvi to překonal a tak sem to u vytahu, bo mě
potvora dohnala, vyglgnul.
Tuţ jasne, ţe sem vyhral. Syce těsně o jednu kniţku, ale vyhral. Jak mi Franta
předaval tu tekutu vyhru, pravil ţe syce prohral, ale zas po dluhe době viděl
všecki přybuzne.
29.03.2005
Chvilu sem byl celer bryta
Uţ sem tu pisal, ţe sem kdysyk trapil susedy mlacenim do klimpra? Tuţ
někecam, mama krom paru peřyn a hrncu zdědila po babce aji klavir. Taki ten
uzki, co stoji u stěny, nězabira moc mista a praši se na ňho.
Muj prvni sraz s muzyku sy pamatuju jak dněskaj, bo sem asy ve štyrech rokach
pozdě zystil, ţe ta spodni fošna s klavesnicu je zničehonic o dva cenťaki niţ jak
indy (asy sem moc ţral) a ja zvykly podbihať pod ňu sem to ubrzdil aţ řbetem o
pedaly. Jak mi potem šili palu na Fifkach, furt mi v ni hučel ten divny akord. V
šesti mama rozhodla, ţe mam hudebni sluch, bo uţ ju sralo, ţe se na ten klimper
enem praši a seru na ňho muchi, tuţ mě přyhlasyla do hudebki. Sedum roku,
tyděň co tyděň, sem jezdil do Vitkovic a deprem jak dal vypověď aji ten tetřev,
co robil učitela enem temu, ţe ho tam nasadili komanči, aby dohliţal na tych
ostatnich ţivluv, pochopila aji mama, ţe to je na guvno a pravila, ţe ze mě ţadny
Paganyny něbudě. Fajne ale bylo, ţe jak mě přestala nutit, tuţ mě to začlo baviť
a jak něbyla doma, aji sem sy rad cosyk zabrnkal. Mezy partyju tenkrat letěl
Olimpik a borcy na ţerdi na tepichi před barakem balili baby na Jasnu spravu a
kitaru. To sem byl ale mimo hru, bo na klimper mi to moc něšlo a aji kdyby, tak

tahať ho ze třetiho patra před barak - na to sem byl slaby. Tuţ sem enem tak
brnkal doma.
Jak tata šel do duchodu, hned začal panykařyť, ţe něbudě chechtaku, tuţ klavir
šel z domu pro istotu jako prvni. Tenkrat sem to obečel, ale pozdějši sem začal
šilhať po takich tych eletryckich klimprach, co hraju same jak cely orchester. Ale
znatě to, člověk duma a duma a planuje a naraz je skoro v duchodu a klimper
nikdě. Na teho gimnastu v trenkach je guvno spoleh a včil byly take fajne
premije, tuţ sem začal zvaţovať, či to propiť, a nebo či sy konečně zrobiť po
tych rokach radosť.
V patek sem zašel do teho muzykšopu za Banikem. Enem sem vlez dovnitřku, uţ
kolem mě začnul tancovať taki pajtaš a co bych pry rad. Jak sem se pochvalil, co
ţe sy to chcu kupiť, hned mě odtahnul k tym klapkam a chvalil a předvaďal,
jedny lepši jak druhe. Tuţ uţ vim, čemu se temu pravi samohrajki, bo k někerym
fakt neni třeba nikoho, enem zmačknuť knofel. Jak sem mu pravil, kolik do teho
chcu vrazyť, zatvařyl se jak Jaruna v Kinestaru, chvilu na mě čuměl jak Jan
Tleskač na favorytku a potem mě poslal do pryjora do hračkařstvi. Chvilu sem
něchapal, bo ty chechtaki se mi zdaly celkem slušne, tuţ sem dřepnul a mrknul
na ten štitek s cenovku (čemu ti hňupi robja ty nalepki dycki take male a lepja je
na take cypate mista?). Ani nevim, jak sem se dostal ven, bo sem potřeboval na
vzduch. Jak sem zas normalně viděl a stravil ten kulturni šok, naraz tak třycet
metru přede mnu leze z auta Pastrňak a vola na mě AHOJ! Tuţ přyznam se,
zatetelil sem se jak nadrţena štrnastka, bo mi došlo, ţe uţ sem ten celer bryta, jak
chce se mnu aji Pastr kamaradiť. Asy sem byl eště trochu omameny, bo jak sem
zdvihal pazuru, abych mu teţ zamaval, napadlo mě, kura, jak mě asy zna? Tuţ
sem ju něnapadně lepnul na hlavu, ţe sy jako upravuju jeţka a on se mi uţ
omluval, ţe sy mě zmylil s kimsyk inym. Tuţ sem enem kivnul hlavu, ţe to je
jasne. Cestu na lokalku sem jebnul do zdi, jak sem se furt otačal, esli si to
něrozmyslel. Přy posledni otočce sem přehlednul značku.
V sobotu sem byl doma, bo mě trochu bolela hlava. Sem nětušil, ţe taka stopka
ma taki pevny slupek.
V nedělu mi otrnulo, tuţ sem se rozhodnul, ţe se mrknu do šokinparku, jak sem
tam byl minule s Markem. Nechtělo se mi pro Fildu, tuţ sem jel em-ha-de.
Bylo narvane aji v nedělu jak kravske vemeno, ale ja zvykly z ranich cest do
roboty sem to vydrţel. Prvni sem to zkusyl v elektrovordu. Tam to je jak v
bludišťu. Jak sem bludil tymi něrovnoběţnymi regalami, spoměl sem sy na ty
bludišťa v Dukovi. Ale guvno, eletrycke klimpry tam němjali a poslali mě do
hipernovy. Tam leţely enem třy, tuţ ale přece něvyvalim za klimper tajak za

zymni gumy, no ni? Posledni šanca byl datart. Vlezu tam, same prački, ţdimački
a podobne bebechi, ale nic černobileho. Klapki něvedu. Naraz čumim jak
vegetaryjan na řyzek a koho tam něvidim? Nohavica vedle prački! Tuţ valim k
němu, ţe bych mu potřepal pazuru, jak je ten celer brycki den, ale neţ sem tam
dokličkoval, uţ ho lapla prodavačka a tahla ho k pokladni. Tuţ sem tam teţ
zamiřyl, bo sem sy chtěl na ňho aspoň šahnuť, ale zavčasu mi zecvaklo, ţe bych
vypadal jak uchil. Tuţ sem ho něchal zepsať tu smluvu a šel sem do dupy, ale
zas sem se ohliţal, esli mi aspoň nězamava, ale včil sem byl šikovny, bo sem
věděl, ţe tam němaju znački. Jejich chiba, ţe stojan s kazetami maju tak cypatě
postaveny u vchodu. Tuţ to byl den jak byk. Skusyl sem eště zajit vedle do
bauhauzu, esli tam něpotkam Rotrovu, nebo Kobra, ale guvno.
Tuţ a včil mam zas dylema: kupiť samohrajku za paru korun v pryjoru, nebo
bazmek, co fakt hraje za těţke chechtaki a nebo ty premije uvaliť na Stodolni s
partyju?
31.03.2005
Jak sem proţil ty vajcove svatki
V ponděli rano sem stanul celkem brzo, abych zajel za mamu a segru trochu ich
pošmigrustovať. Čim sem starši cyp, tym je mi to protivnějši, ale mama trva na
tradycach a kdybych raz nědorazyl na šmigrust, beztak by mě vydědila a ja se tak
těšim na ten jeji moderni nabytek.
Karabač sem sy kupil na Masarykaču od jakehosyk ťamana. Je to rok od roka
draţši a draţši. Nejlepši s tym vydrbal foter. Ten před dvaceti rokami přyvazal
na vařechu štyry mašle a od te doby to pouţiva misto karabača. Pravda, ty mašle
uţ su proţrane molami a ta vařecha vypada, jak by ju pravě vytahnul z hrnca, ale
aspoň kaţdy rok němusy uvaliť pul sta, tajak ja.
Z kvartyra sem se vypliţil krok-sun-krok jak munvolker, bo ta věčně nadrţena
susedka kaţdy rok na šmigrust hned rano odemkně a něcha pootevřene dveře,
aby kohosyk ulovila. Raz sem viděl jedneho nešťastnika, kery šel vybuchať ceru
od druheho suseda na patře, jak u ni zaklepal a zavolal na ňu, ţe ma otevřene
dveře. Chudak... Jak ho lapla a zabuchla dveře, rači sem valil pryč, abych nic
něviděl a něslyšel.
K našim sem dorazyl za chvilu, bo jak vitě, bydla štyry ulice ode mě.

Symbolicki sem mamu jebnul přes řyť, gichnul na ňu trochu pitralona, co mi
zustal od vanoc a lapnul v obyvaku s fotrem na štamprlu. Uţ mi odpustil tu
zdrbanu helmu a tak sme fajně pokecali o Vitkovicach, o Zlině a tak. Esli
Vitkovice postupja do finale, tuţ kupim listki a vemu fotra po dluhe době do
haly. Tuţ ale esli budu zytra hrať ve Zlině tajak dněskaj, tak ušetřym. Stejnak
něchapu, jak to mohli z třy jedna na seryje tak pokaňhať.
Po třeti pulce uţ sem musel fotra zarazyť, bo sem chtěl eště za segru a nerad
bysem usnul v lokalce. Dalo mi to robotu, bo on jak začně slopať, tuţ nevi, kdy
přestať. Eště jak sem se v přecyni obuval, doněs mi eště jednu - pry na cestu.
Rozlučil sem se, slibil sem mamě, ţe přydu v nedělu na oběd a valil pryč. Druhi
but sem sy rači zavazal aţ ve vytahu. Dole u schranek sem potkal staru
Maralikovu. Ptala se, esli něchcu štamprlu a ţe mě uţ dluho něviděla a ţe sem
vyrostnul. Kura, ty baby su na šmigrust jak jeble cyhlu.
Cestu k segře sem z lokalki sledoval a počital koledniki. Pobavil mě jeden
přykuřeny chachar, kery se s karabačem v ruce přymotal ku škodovce, nastupil,
nastartoval a odjel. Kura, Kryšoti, kaj stě? Na šmigrust bystě měli fajne kšefty.
Segra mi otevřela, chvilu hrala překvapenu, ale jak sem ju hodil do vany a
pokropil sprchu, proklela mě do devateho kolena. Celu vodni akcyju doprovodila
mala neteř řevem "Pomooooooc, mamku topí nějaký úchýýýýl", bo mě s tymi
minyvlasami ta mala trubka něpoznala. Jak ju segra uklidnila, lapla v obyvaku na
křeslo a celu dobu sy mě podezřyvavo prohliţala. Segra mi potem doněsla vajca,
ale cosyk se mi na nich nězdalo a hned sem se zoptal, co to je za divnu barvu.
Segra na mě vyjela jak Šumacher z depa, ţe ať sy pry skusym sehnať na
velikonoce bile vajca a ţe na cele Dubině ani v Hrabuvce nejsu den před
velikonocami barvy na vajca, tuţ a jak se mi nelibja hněde vajca nabarvene
slupkami z cybule, tuţ ať sy naseru. Uklidnil sem ju, ţe to nevadi, ţe se mi libja
a ţe je to aspoň nětradyčni. Kaţdy ma malovane vajca, tuţ a segra je aspoň
oryginalni. To ju uklidnilo a nalela mi dalši štamprlu. Tuţ nevim nevim, u fotra
slivku, u segry fernet - enem aby mi chutnal oběd. Potem sem se zoptal, kaj ma
ty dalši dva mlade. Upřymny synovec pry letos poprve vytahnul maleho na
šmigrustovy tah po znamych babach na sydlišťu.
Jak sem pil štvrtu štamprlu, cvakly dveře a ti dva dorazyli s nadilku. Ten starši
měl očiska jak saček skleněnek a tahlo z něho jak z prostějovske vratnice. Maly
hned šel segře nabonzovať, ţe "Brácha se nějak divně motá". I kdyţ je věči, jak
mu segra jebla přes pyščisko, skleněnki se mu orosyly a valil trucovať do
pokojika. Cestu eště vykřykoval cosyk o tym, ţe uţ je dospěly. Sbalil sem sy
vajca a karabač, něchal ich v te přyjemne rodine pohodě a odmotal se na lokalku.

Jak segra za mnu zavirala dveře, ta mala kopija segry vystrčila palu ven a pry,
esli sem byl v krymu. Tuţ nězabili bystě ju?
Venku na dvoře sem viděl bandu štyrech koledniku, všecy tak okolo štrnasti
roku, jak vychazali z kerehosyk vchodu. Ten nejvěči s nich hrabnul do igelitki,
vytahnul štyry vajca, řek cosyk o ţenskim centru chlopskeho potěšeňa a jebnul s
nimi o zem. Potem hrabnul do kapsy a dal ostatnim po pajsce. Kura, tuţ ti dněšni
fagani sy něumja vaţit tradyc. Misto vajec beru chechtaki. Tuţ kaj to sme? Asy
sem cosyk z teho řeknul aji nahlas, bo jak sem šel pryč, jeblo mi jedno vajco do
řbeta.
V lokalce sem chvilu schrupnul, ale zbudil mě jakisyk pajtaš, keremu sem chvilu
rozespaly do gzychtu tvrdil, ţe ţadne oznaki na vyměnu němam, neţ mi
zecvaklo v pale, ţe je to revizor. Doma sem se němoh trefiť do ďury od kluča a
asy sem trochu halasyl, bo dveře od susedy, od rana pootevřene, se otevřely
naplno a ona v nich se mě zoptala, esli bych nězašel na pokec a kafe. Tuţ kafe
sem u segry neměl a protisusedkovske obranne mechanyzmy byly oslabene tym
zastupem štamprli, co ve mě demonstroval, tuţ sem šel...
Asy sme fajně pokecali, bo sem se zbudil okolo pate odpoledně v křesle u ni v
obyvaku u rozpiteho zymneho kafe. Tuţ jasne, ţe sme enem kecali, bo ona teţ
chrněla v polosedě na gauču a byla oblečena. Opatrně, abych ju nězbudil, sem se
zdvihnul a přesunul o kvartyr vedle. Jak sem sy šel doma oplachnuť pyščisko,
oblel mě zymny pot:
Do štajgrove řytě - od čeho mam na krku ten cucflek???
4.04.2005
Sobota s mamu na zahradě
Cely zbytek pondělka sem stravil v něpřyjemnym zadumaňu a snaţil sem sy
spomněť, co bylo a co něbylo u susedy. Esli cosyk bylo, tuţ to abych chodil
kanalami. Do vytahu uţ ani něvkročim, abych ju nahodu něpotkal. Pate patro
neni zas tak vysoko a aspoň budu mět namakane nohi na letni cyklotury. Po
knajpach.
Tyden uletěl jak křydlo nešikovnemu rogalistovi a bliţila se neděla a mamin
oběd. V patek odpoledně zazvonil telefon a mama. Kecala skoro deset minut. Jak

sem to sklapnul, spomněl sem sy na stare, uţ skoro zapomenute pravidlo: jak tě
mama pozve na oběd, budeš muset cosyk vytrpět. Buď minymalně hodinovy
monolog o tych gizdach z rodiny, co ţadny něpřyjdě na navštěvu a nebo pomosť,
kdyţ foter je po odchodu do duchodu zhnily jak proţrany tram. A nebo jakusyk
robotu. Včil sem to schital oboje do kupy. Prvnich pět minut probrala všeckich
od segry aţ po stryka Michala, kereho sem viděl enem na svadebni fotce od
našich, a semtam aji pochibuju, esli vubec egzystuje, bo sem ho v ţivotě ţiveho
něpotkal. Druhich pět minut mamologu mi vysvětlovala, čemu musym v sobotu
do Heřmanic pro Feldu a ţe neni lepši sobotni rozptyleni, jak ju straviť v
přyjemne společnosti svoji věčně vyryvajucy mamy na zahradě v Kijovicach.
Třa uvesť zahradni chajdu do jarniho provozu. Zahradni chajda! Nevim, kaj
mama na ten nazev přyšla. Štyry stěny z umakartu, kere vypadaju jak garaţ na
kolo, keru přyněsla voda. Kurnik šopa, ja myslel, ţe uţ se ta barabizna rozpadla!
Tuţ to abych sy trochu doma zaposyloval, bo jak mě něcha po zymě přeryť
zahradu, přemalovať venkovni stěny a přeterovať střechu, to abych sy vzal na
přyšti tyden nemocensku.
V sobotu sem před osmu vyjiţďal z Heřmanic, bo podle mamy "Rani ptače dal
doskače". Jak sem parkoval u baraku od našich, myslel sem, ţe mě cyp střeli.
Před domem mama, segra, oba haranti a hafo tašek, z kerych čuhaly ruzne
bebechi, od pytlu se semenama na travu aţ po barbiny od te male. Tuţ to je
podraz. Aspoň, ţe upřymny synovec zustal doma. Zoptal sem se segry, esli se ji
konečně rozpadnul ten ţigul, ţe musy jet s nama. Zle se na mě podivala a pry, ţe
jak se mi to nelibi, tak ať jedu lokalku. Tuţ to je koněc! Rači sem zavřel pysk, bo
bych nerad přyšel o Feldu. Narvali sme moju milovanu čistu krasotinku
bebechami, dopředu sy lapla mama, dozadu segra s gizdami a jeli sme. Eště ve
spětnym zrcadle sem viděl fotra, jak mi posměvačně mava. Gizd zhnily! Jak na
sviňu, pozdě sem sy spomněl, ţe ta mala něma sedět za mnu, bo mi zas celu
cestu tenysku masyrovala řbet, ale něodborně, bo mě boli eště včil. Bestyja!
Mama se mnu dluho nejela, tak mi furt kecala do řyzeňa, ţe jedu moc honem,
nebo moc pomalu. Jak raz pravila, řydičak syce něma, zato ma logicke řydičske
nadani. Normalně jezdim podle předpisu, ale tušil sem, ţe mě čeka očistec aţ do
večera, tak sem rači spichal. Od Vodarni sem se marně snaţil předjeť jakehosyk
hňupa v bleděmodre fabiji. Furt mi blokoval levy pas a nězleknul se ani mojich
pruduchu na předni kapotě, co mi tam nalepil ten kamoš z autoservisa. Jak se
mi ho konečně u Teska podařylo předjet, chtěl sem mu ukazať jeden prst do teho
jeho brylateho gzychtu, ale mama mě tak jebla po pazuře, ţe mě chitla křeč. Tuţ
sem mu aspoň hodil myšku a ohromil ho tym zadnim křydlem z burzy. Nevim,
čemu se partyja dycki chlame, ja to vidi. Šak kdyţ muţe byť křydlo na
normalnim autě, čemu by němohlo byť na kombiku, no ni?

Enem sme zaparkovali na zahradě, gizdi vylezli z auta, popadli bebechi a začli sy
hrať na letiště - litali po zahradě jak blbi. Vydrţel sem to do te doby, neţ sy začli
hrať na nasranu mamu a tatu. To střydavo lezli do auta a ven a dycki jebli
dveřami, aţ se zatřepalo čelni sklo. Tuţ to sem pravil dosť! A dva nasrane
zamračene gzychty šly nahaňat kočku od susedki, ţe ji pry zrobja loďku a budě
kapitanem na potoce. Borak maly. Segra mezytym rozloţila lehatko a začla se
opalovať. Mama šla vařyť oběd, kery přyvezla sebu, ale předtym mi do ruki
vrazyla ryč a ukazala mi misto, kaj kdysyk asy byval zahon. Po dvuch hodinach
ryti v te celině sem byl na šrot.
Kontrolni otazka: jak daleko doleti otravna čivava ze susedni zahrady?
a, přes ţivy plot zpatki do zahrady
b, přes ţivy plot a zahradu aţ ku studni
c, přes otevřene susedove okno aţ do kuchině
Tuţ ni, ţe bych němjal rad zviřata, ale jak se mi na vlastni zahradě otravny
minyčokel od suseda, kereho moc němusym, zahryzně do nohavice, měnim se ve
Fibingerku. Musym najit v plotě tu ďuru, keru ta potvora leze. Beztak vyuţiva
jakesyk krtince.
Před obědem mě mama poslala do sklepa, kery mame pod tu barabiznu a kaj sy
foter dycki chladival piva, pro kompoty. Zdvihnu poklop, lezu dolu a naraz mam
mokro v butach. Kurnik šopa, roţnu světlo a čumim jak Pinc na puk - pohroma.
Ve sklepě vody jak v ďuravym kajaku a ve vodě plavu kompoty jak špunty z
vina. Někere su aji nakřaple, no ty budu určitě moc dobre. Tuţ to přece němoţu
povědět mamě. Prvni by mě zdrbala, co budem ţrat jako přylohu a potem by mě
to něchala vykiblovať. Tuţ to ni. Vylez sem ven a pravil ji, ţe kompoty něbudu,
bo ich loni asy zapoměla zrobiť a ţadne tam nejsu. Pravila mi, esli si o ni
myslim, ţe je tak blba jak vypada a pry ţe tam je kompotu, ţe by s tym nakrmila
cely senat. Eště chvilu sem ju přesvěčoval, ale moc se mi nědařylo, bo nakoněc
se nasrala, pravila ať uhnu a vlezla tam sama. Po třech minutach vylezla ven s
divnym vyrazem, zašla do šopy a beze slova mi přyněsla dva kible a lopatu,
vrazyla mi ich do ruk a ukazala na sklepni poklop. Pochopil sem, ţe budu
obědvat asy pozdějši.
Obul sem se gumaki a ponořyl se do sklepa. Bylo tam vody skoro nad gumaki.
Kura, to budu kiblovať do svačiny. A teţ ja! Z vrchu sem slyšel cynkani taliřu a
lyţek a volani tych malych gizdu "My chceme kompotek, my chceme
kompotek". Po štyrech hodinach sem konečně te svini potoku vratil to, co nam
přy oblevě nadělil a konečně sem dostal naţrať.

Zhuntovany jak po dvuch šesnastkach na čelbě sem k večeru naloţil zbytek
odpočate rodiny do Feliny a valili sme dom. Skoro sem ani němoh točiť
volantem jak mě bolely pazury, řbet a za krkem. Mama mi přypoměla nedělni
oběd a pravila, ţe jak sem byl taki šikovny, tuţ ţe moţu přysť aji přyšti nedělu.
V duchu sem se pokřyţoval a vymluvil se na nedělni šichtu. Po mamě sem eště
odvez dom segru. Jak vystupovala, pravila, ţe to byla pěkna rodina sobota a ţe
bysme sy to měli zopakovať častějši. Chraň buch!
Nedělu rači ani něspominam. Na oběd byla dršťkova polivka a koprovka,
oblibene ţradlo fotra. Tuţ kaj je spravedlnosť? On se cely den vala doma, potem
s byvalymi haviřami do knajpy na pivo a karty, ja dřu jak šmirgelpapir a guvno z
teho. Něnavidim dršťki! Něnavidim koprovku!!!
7.04.2005
Jak sem kupoval brylki
V ponděli sem staval jak přejete obili, bo mě bolel cely člověk z te vikendove
gimnastyki na zahradě. Mama mě musela kdysyk adoptovať, ţe mě tak na stare
kolena tyra.
V robotě se mě ptali, co mam s očami, bo jak o vikendu pralo slunko a do teho
pofukaval věter, furt sem mhuřyl oči a včil mě bola, tajak sem měl kdysyk ječne
zrno. Tuţ je furt musym přyvirať a vypadam jak prodavač z Asora. Svědi to jak
byk a jak se v tym furt škrabu, nělepši se to, ale na chvilu to dycki pomoţe.
Moţna mam alergiju. Partyja mě prve přemenovala na Azuryta, ale pozdějši, jak
uţ ani ty červene očiska něbyly vidět, mi poradili, ţe sy s tym mam zajit k
očnimu, nebo rači včil nosiť černe bryle. Do dochtora mě nikdo nědostaně, bo se
tam eště bojim od minula, jak mi chtěl zkušať hemerojdy, tuţ sem doma
prohrabal šifoner a našel brylki, co sem sy kupil loni na burze. Měly akurat jednu
vadu - přy jakesyk akcyji sem jich asy zapoměl na křesle a kerysyk hňup mi z
nich zrobil plagat. Dobře jim tak, bo se mi stejnak všecy řechtali, ţe vypadam jak
mucha a přitym ja sem sy přypadal spiš jak Terminator. Zahrabal sem hlubši a
našel dalši okulary, černy ramek, oranţove skla. Kura, na ty uţ sem zapoměl. Ty
sem sy loni po dukladne poradě se štyrmi radkami kupil na puti ve Stare Běle.
Nosyl sem jich furt, bo sem sy v nich přypadal moderni a teţ Ostrava byla hned
jakasyk veselejši. Akurat jak se mi paru gizdu vychlamalo do pateře, začal sem
sy přypadať jak stara srandovni bedla a uţ sem je na pysk něvzal. Tuţ budu

muset kupit nove.
K večeru volala mama, ţe chista na nedělu špagety. Pravil sem ji, ţe idu přece na
tu šichtu. V utery dopoledně sem se dozvěděl, ţe budě spiš kura na papryce.
Přecy nejsem blby, vim co se na mě chista, tuţ sem ji přypoměl zas tu šichtu.
Odpoledně mě lakala na moje oblibene palačinki, chvilu sem zavahal, ale děs z
roboty na zahradě a nebo eště z čehosyk horšiho vyhral.
Ve středu rano mama mluvila cosyk o telecym. Odpoledně, jak sem se chistal
pro ty bryle, venku zataţene. Tuţ do dupy! Přece mi počasy něbudě poručať. V
centru měli guvno, tuţ sem vyrazyl do šokinparku, bo sy jaksyk začinam zvykať
na ty nakupy pod jednu střechu. Enem sem vystupil z teho šokinbusu, zakrakal
mi tydlifon a mama přytvrdila. Pry řyzki a kobzolovy salat. Dokoňca aji babovka
budě. Eště počkam na zytřejši nabidku, mrknu na předpověď a moţna to rysknu.
V klidu sem sy prošel všecke kramki a dokoňca našel aji brylki, kere se mi
zalibily na prvni pohled. Chvilu sem se naparoval před špiglem jak melirovany
pav a fakt sem tam kusek teho Terminatora viděl. Brylki byly bez cenovki, tuţ
sem se rozhliţal, ţe se zoptam jakesyk robki, ale prd. Kolem jezdily baby v
přylbach na bruslach, ale přece se něbudu za nimi honiť. Tuţ sem je drapnul a
valil k pokladni, ať sy tam s tym poraďa. Děvucha za kasu ohliţala bryle ze
všeckich stran, jak by tam ten čarovy kod, co chiběl, chtěla přyčarovať. Nakoněc
pravila, ţe tam neni (kura, postřeh jak byk, ta by mohla z fleku do Ryskuj!). Tuţ
sem ji to potvrdil a usmjal se na ňu. Nastala chvila trapneho ticha. Nakoněc
dodala, ţe musym isť hledať ten kod. Asy sem se zatvařyl hlupě, bo se opravila,
ţe ať idu na informace, tam mi poraďa. Tuţ sem šel.
Švorcova za pultem se na mě pěkně usmivala. Někere prodavački su fakt švarne
robki. Moţna raz zrobim okruţni izdu po ostravskich obchodach a zkusym štěsti.
Jak sem ji řeknul o svojim problemě, usměv ji spadnul jak Jehovistovi po
navratu ze šichty, brylki mi zebrala a pravila, ţe mam smulu, bo jak neni kod,
musa to vratit. Tuţ ji pravim, ať to vraťa pro mě za mě aji do sklarni, ale ať mi
da ine s kodem, ať moţu valiť dom, bo uţ mi slza očiska. Z fešne robki se stala
furyja, kera mi začla valiť kliny do paly, ţe to neni take jednoduche, bo bryli
milijon a jak neni kod, bryle něegzystuju. Tuţ jak něegzystuju, šak ich vidim, no
ni? Pravila, ţe ni a vrazyla jich pod pult. Eště, ţe mam za sebu ten kurz
nasertyvity z roboty, tuţ sem se vysokim hlasem zoptal, esli je prodava, a nebo
schovava. Z uši ji vyšla para a pry, ţe proda všecko, co ma kod. Zebrala se aji s
brylami a šla do dupy.
Chvilu sem dumal, esli se tam mam demonstratyvně podpaliť, aby sy mě kdosyk

všimnul, ale co jak by mi dal do mojiho benzyna kdosyk benzyn, no ni? Tuţ sem
aspoň demonstratyvně odešel. Naraz mobil - mama. Neměl sem naladu na dalši
čitani z kuchařki, tuţ sem to tipnul. Přemenoval sem sy mamu v tydlifoně na
Eurest a trochu se mi ulevilo.
Doma se mi to rozleţelo v pale a naraz zě me lezly fajne klidne věty, kere sem
měl te fuchtli řeknuť a jak sem sy měl zavolať veducyho, přypadně veducyho
veducyho, a nebo eště lepši veducyho veducyho veducyho. Ale tajak dycki mi to
do paly naskočilo pozdě.
Kolem osme mi volal kdosyk z roboty z Eurestu. Nechal sem se vul nachitať a
vzal sem to - a mama. Byl sem z teho nakupa-něnakupa eště tak zmateny, ţe sem
ji odkival nedělni oběd. Čemu sy ja debil měnim nazvy v tydlifoně?
Do štajgrove řytě! Nevim, jake ma byť počasy! Nevim co budě na oběd!! A ani
němam ty blbe bryle!!! Drapnul sem kombinački a kladivko a ty rozsednute sem
spravil. Akurat ţe včil uţ v nich něvypadam jak Švarceneger, ale spiš jak Hary
Poter křyţeny s tym pajtašem z Metryksa.
11.04.2005
Po sto rokach v knihovně
V patek dopoledně mi volala mama do roboty, ţe ma byť o vikendu hnusně, tuţ
asi nikdě něpojeděm. Tuţ moment, kaj bysme jezdili? Šak enem slibovala oběd,
no ni? Aha, uţ to z ni leze jak z chlupate deki - oběd enem za zasluhi.
Pokračovani galeji na zahradě. V duchu sem poděkoval Zakopčanikovi za
počasy a smutně sem dodal, ţe to se něda nic robiť, bo jak budě let jak z konve,
tuţ to bysme teho na zahradě moc něporobili. V duchu uţ sem sy planoval klidnu
sobotu a nedělu. Eště neţ mama zavěsyla, přypoměl sem ji ten oběd, ale dluhe
ticho ve sluchadle mi potvrdilo, ţe oběd byl pevně svazany s robotu. Nakoněc
ale v mamě zvitězyla laska k svojemu děcku a něochotně zavrčela, ţe jasne, ţe
mě čekaju s nudlama s makem. Do řyti! Odpoledně cestu z roboty sem sy pojčal
jakesyk dyvidyčka a přy tym mě napadlo, ţe enem čumim na bednu a dluho sem
něbyl v knihovni. Šak nejsem ţadny kulturni barbar, čitať umim, akurat mam
problemy s vracanim kniţek, bo ty jejich lhuty leťa jak bruslař z Bludovičaka.
Kaj mam asy prukaz? Naposled sem tam byl tak dva měsyce zpatki, no moţna
eště pozdějši.

Večer sem mrknul na tu spuchlu bloncku, co sy piše ten denik, ale ten prvni dil,
jak tam jezdila po te štangli, byl lepši. Před spanim sem eště pro istotu mrknul na
předpověď a šel chrnět klidny.
V sedum rano mě zbudila mama, ţe se nikde nejede. Kurnik šopa! Tuţ jasne, ţe
se nejede, jak venku leje jak z praskleho strupa. Chtěl sem eště zalomiť, ale uţ to
něšlo. Cely tyden, jak stavam na šichtu, sy dycki pravim, ţe bych sy eště chvilu
přyspal a semtam aji zaspim, ale jak moţu, tak němoţu. Chvilu sem se
převaloval, jak spluva v hubě a nakoněc sem stanul. Poţral sem a v devět sem se
přystihnul, jak sedim u druheho turka, čumim z okna jak zhipnotyzovana ţelva a
přemyšlam, co robiť. Tuţ zkusym tu knihovnu. Na prukaz sem se vysral, bo ten
sem neměl šancu najisť. Chvilu sem hledal dešnik, bo sem nechtěl přylezť
zmokly jak slepica, a vyrazyl sem. Ani sem nědošel k zastavce a uţ sem měl v
butach vody, jak kanoista, co něumi robiť s laminatem. Asy sy budu muset kupiť
nove.
Před desatu sem stepoval u Sykoraku a hledal vchod do knihovny. Tuţ co je?
Šak nejsem vul, no ni? Ţe by ju mezytym, co sem tam ten pulrok něbyl, zrušili?
Jak pravil muj oblibenec Vladik Čech, jak něviš, zoptej se přytela na telefoně.
Vytočil sem Laďu - novinařa a to doslova, bo ten pajtaš eště spal. Po paru
něspisovnych větach mě poslal do haja. Tuţ vlastně na luku. Na Černu luku. Kdo
kdy viděl na Černe luce knihovnu? Vypada to, ţe sem tam něbyl dele jak pul
roku...
Tuţ sem se vypravil hledat knihovnu na Černu luku. Jak sem byl u te lavki, co
vede na Slezki hrad, zavahal sem, bo cyvilizace ubyvalo. Znova sem vytočil
Ladika. Hňup! Pyskoval jak mama. Měl hned řeknuť, ţe je to vedle byvale
Lesanki.
Za chvilu sem byl tam. Posrandoval sem s knihovnicu, ţe bych rad jakesyk
kniţki. Jak začla skumať, esli sem tam přyhlašeny, zneistěl sem, bo sem nevěděl,
esli sem ty minule pokuty zaplatil, tuţ sem rači řeknul, ţe sem tam chodil kdysy,
eště jako maly harant. Mrkla do občanki, zapsala sy paru capin a propustila mě
sy vybrat. Tuţ sem to tam prošel a omrknul a zystil, ţe skifiny su za přyplatek.
Na chvilu sem lapnul aji k tym komputerum, co tam maju, ale jak sem ani na
třeti pokus něnašel nic zajimaveho, něnapadně sem se zdvihnul a robil, ţe sem
enem spočival. Potem sem u jedne police spozoroval taku pěknu robku. Přyšel
sem skoro aţ k ni a leţerně lapnul do jedne ruki nejbliţši bichlu, ať vidi, jaki sem
sportovec a začnul sem listovať. Za chvilu sy mě všimla, ja sem se na ňu lehce
usmjal, šak to znatě. Naraz k ni přyšel taki pajtaš v kvadru a šlajfce a odtahnul ju
pryč. V pravy čas, bo uţ mě brala do pazury křeč. Dal sem kniţku zpatki do

egala a vybiral dalši. Myslim robki. Ale krom padesatilete babki s hulku uţ tam
ţadna něbyla a knihovnica vypadala něpřystupně, tuţ sem se na to vysral.
Nevadi, třeba přyště.
Nakoněc sem sy pojčal Tomaša Klancyho, bo sem sy spomněl, ţe o nim mluvil
ten muj sečtěly kamoš Franta z roboty a Štefana Kinga, bo sem od něho viděl
uţ hafo filmu a něčital ani jednu kniţku. Jak sem byl maly smrad, horory sem
měl misto čitanki. U vydeja kniţek mě překvapili, bo mi dalši bichlobaba vydala
prukazku enem s mojim menem a čarovym kodem, nikdě ţadne kolonki na
datumy a kniţki. Kurec, jak budu vědět, co sem sy pojčal, jak to neni nikdě
napsane? Naštěsti mi vyjela papir z komputera, kaj to bylo přesně podle abecedy
aji s datumama, do kdy to třeba vratit. Musym sy to doma zaloţiť na viditelne
misto.
Nechtělo se mi isť na oběd ven, tuţ sem sy v Delvitě kupil kilo hrancli (ten
rambo tam furt robi). Doma sem to narval do fryťaka a pouvaţoval, či sy dať
dalši dyvidy a nebo kniţku. Vyhrala střybrna placka, bo u teho moţu jesť a navic
mam uctu ku kniţkam a s masnymi pazurami by to dopadlo zle. Film stal za
guvno. Jakisyk Šoking hazard, sami zombicy, Dada, co spiva harantum ty
přyhluple songi, tam valila jedneho do paly šutrem a potem mu brokovnicu
zrobila plastycku operacyju gzychtu. Vypnul sem to, doţral hrancle a vytahnul
teho Kinga - Osviceni. Čital sem cele odpoledně. Tak sem se do teho zaţral, ţe
sem sy ani něvšimnul, ţe uţ se venku setmělo. Jak uţ sem němoh vydrţet scani,
mrknul sem do temne přecyně a v duchu sem sy nadal, ţe sem jak maly cyp. Ale
fakt tam byla tma a vypinač tak daleko. Aji bych se vsadil, ţe se tam cosyk
pohlo. Chvilu sem čekal, esli se samo něrosviti, nebo se mi přestaně chceť, nebo
cosyk vyskoči a rafně mě do dupy, ale nic. Kura, asy mi šibe - a nebo ta tatarka
byla stara. Jak uţ sem myslel, ţe scypnu jak Tycho de Brahe, popadnul sem
Klancyho, mrsknul po vypinaču, utikal se vyscať a zas zpatki do bezpeča
obyvački.
Po osme sem sy pustil ku Kingovi Misky bez zvuku, aby mi bylo veselši. Kurnik
šopa, ten chachar musel mět děctvi jak cyp, jak piše take kniţki. Dal sem čital a
semtam mrknul na ty kraski v bedni, ale ţadna se mi tam na prvni pohled
něpozdavala. Eště ţe sem měl vyply zvuk, bo ten pajtaš, co to kaţdy rok uvaďa,
je mi rok od roku protivnějši. Ani něvim, keru robku nakoněc vylosovali, bo z te
kultury sem byl tak unaveny, ţe sem těsně před koncem dostal Kingem do pysku
a usnul.
14.04.2005

Rodina ma drţeť pokupě
V nedělu sem dorazyl k mamě pro istotu přesně na dvanast, kdyby měla jakesyk
hlupe napady ohledně roboty. Kurnik šopa, v posledni době se jaksyk často
schazame cela rodina, bo tam zas byla segra s harantami a dokoňca aji ten jeji
pajtaš Mirek. To ten pulrok uletěl jaksyk rychle, pravil sem. Segra se na mě
podivala, jak bysem ji rozšlapnul barbinu. Rači sem sklapnul pysk, bo jak je včil
uţ celkem teplo, ten vul přyšel enem v tryku s kratkim rukavem a to co on ma na
rukach, mam ja na stehnu. Fotr, sam chlap jak hora, uţ měl parurazy blbe pindy,
esli nahodu nejsem adoptovany.
To, ţe Mirka ma mama rada jak osynu v řyti, uţ sem řykal. Ale čemu za to
musym trpět ja? Na nedělni oběd bylo ryzoto s čimsyk divnym vevnitřku! Kura,
Eurest aji doma! Ryzoto on něnavidi tajak Bubilkova zrcadlo. Moc mu to
nelezlo, ale zeţral to cele. V Tybetu mu asy něvyvařovali. Po obědě sme dali
kafe a mama začla fantazyrovať, co bysme mohli přyšti tyden na zahradě zasadit.
Tuţ ja bych aji věděl, ale nevim, esli je semtex volně prodejny. Asy sem
něvypadal moc nadšeny - šak kdo by byl po takim blafu - a tak mi hned přydělila
nove přeryti zahrady. Tuţ do dupy, deprem sem sy spravil řbet a uţ zas? Se na to
moţu vysrať. Fotr nalel po pulce, segřynemu gizdovi pro istotu menši, bo mu
určitě eště nězapoměl jednu oslavu maminych narozek, jak se pajtaš přykuřyl a
chtěl tancovať na stole. Volovi nědošlo, ţe ma horni desku skleněnu.
Mama, jak sy dala slivku, jak by do ni pustili eletryku. Kecala o zahradě, o okoli,
o susedach a něbyla k zastaveni. Nakoněc ju osvitil duch stareho Mičuryna. Pry
bysme mohli na zahradě sadit kobzole, hrach a čemu ni aji oves? Tuţ to bylo uţ
aji na fotra moc. Bylo vidět, jak mu zaskočilo, ale drţel pysk. Mama dal mlela tu
svoju samomluvu, ţe to budě asy male, ţe by bylo dobre přykupiť jakisyk věči
pozemek, nebo kus pola. Tuţ a jak by uţ byl pozemek, ţe bysme tam mohli
traviť leto, šak naco jezdit kajsyk do řyti a utracať chechtaki?
To uţ aji segra zneistěla, bo uţ se asy viděla, jak travi dovolenu na polu, opaluje
se mezy řadkama kobzoli a kupat se chodi do děckeho nafukovacyho bazenka.
Něnapadně ţduchla do teho jejiho, aby cosyk řeknul, ale ten drţel pysk, bo seděl
naproti fotra a navic ma k robotě na zahradě odpor. Od doby, co posekal zahonki
komplet aji se skalku, uţ mu mama rači robotu nědava. Mama čim dal nadšenějši
nasměrovala svuj mamolog na mě. Zavčasu sem se ju snaţil zarazyť, ţe ja
dovolenu ani něplanuju, bo furt enem robim a robim jak stary Ţabčik. Semtam
mě napadně, ţe mama ma v pale membranu - jak mluvi, tak něslyši. Začla mi to

ličiť v ruţovych barvach, jake to budě fajne.
Zničehonic se do hovoru přydal foter. Pry nejlepši budě sy na to nove pole
pořydit slipki a husu. Pozor! Fotrovi uţ něnalivať! Mamě se zasekla huba a
chvilu na ňho čuměla jak třynastka na mamineho robertka, bo něpochopila jeho
ironyju. To byla voda na mamin mlyn. Fotruv napad hned adoptovala a vylepšila
aji o bravka. Nakoněc aji začla planovať, koho pozve na zabijačku. Všecy sme
uţ pochopili, ţe mamě do ţradla musel kdosyk sypnuť jakesyk vitaminy na
povzbuzeni mozku, bo to inač něbylo moţne.
Segra ale stejnak měla bobki, ţe misto vyvalovani v plavkach na zahradě budě
pleť hektary, tuţ pod stolem kopala do teho svojeho inteligenta, ať teţ cosyk
ţbleptně. Mirek je, slušně pověděne, jednoduchi, ale inač je blby jak tago. Jak se
chtěl zastať segry, tuţ pravil, ţe to neni dobry napad, ţe uţ maju na dovolenu
cosyk objednane a přece něbudu okopavať kobzole a starať se o bravki. Mama
zhasla jak kdyţ dupnětě na kralika Duracela a skoro sem viděl, jak se ji bělmo
zatahlo černu foliju. Pravila mu, ţe ať se něstara, ţe takeho pajtaša, jak je on, by
tam stejně na robotu něchtěla. Ţe ma fajneho šikovneho synka (kura, čim sem sy
to zasluţil???). Do teho segra, ţe Mirek neni ţadny pajtaš a ţe ta skalka tenkrat,
ţe to bylo nědorozuměni. Z pokojika přyletěla nejmladši se zoptať, co je to
pajtaš. Jeji bracha ju odtahnul zpatki a zaslechnul sem cosyk o uchilakovi. Mala
se rozbečela, ţe tata neni ţadny uchilak. Do teho Mirek, ţe mama ho vubec
nězna, jak mu furt enem nadava. Do teho zas mama, ţe jak ho moţe znať, jak je
on furt v krymě. On zas na to, ţe měl enem podminku. Do teho tata, ţe podminka
- něpodminka - krymoš jak krymoš. Mirek to završil pamatnu větu, keru naš byt
eště asy něslyšel: "Vy tomu tak rozumite, vţdyť ste jenom haviř!"
Tuţ take poklidne rodine odpoledně.
Pochopil sem, ţe zakusek asy nědostanu. V klidu sem dopil kafe, rozlučil se, ale
stejně mě asy přes ten řev něslyšeli a pomalu sem šel do přecyně. Eště sem
zaslechnul cosyk o gizdach, co uţ něsmja překročiť prah. Jak sem se v předkloně
zavazoval buty, levym okem sem zahlidnul fotrove nohi, jak sy to štraduju istym
krokem ku dveřam a před nim pozpatku cupitaju nohi teho segřyneho
přycmrndavača. Tata ho drţel za limec pod bradu, otevřel dveře a vyhodil ho na
chodbu. Buty za nim letěly o vteřynu pozdějši. Segra v obyvačce ani něcekla, bo
to něbylo poprve, co se ti dva kohuti porafali. Akurat ţe dycki to skončilo enem
u přetlačovani.
Tuţ to vitě, haviři - ti se s nikim něseru. Na druhu stranu, o bravku a kobzolach
asy u nas dluho něpadně ani slovo.

18.04.2005
Vzdělavať se je třeba zavčasu
Uţ sem vam pravil o kolegini Mirce? Je to taka domacy puťka, navrat do roboty
po mateřske dokoňca obečela, bo co sy pry jeji Sabinka bez ni doma počně?
Sabinka je typicki rozmazleny baňkart, bo mama ju kaţde rano kontroluje a radi
před cestu do školy, co sy ma oblest, esli je venku zyma, nebo leje, esli je
učesana a podobne. Odpoledně zyšťuje, co bylo ve škole (za tu otazku sem dycki
mamu v duchu proklel) a před odchodem ze šichty zas vola, co ma dom kupiť a
na co maju s tatinkem chuť na večeřu. Tuţ kajsyk sem čital, ţe se temu řyka
opiči laska, no ale kaţdy je iny. Třeba budu stejny, aţ budu mět jakehosyk gizda
ja, ale to je eště v nědohlednu. Třa prve zehnať jakusyk robku. Venku se včil
oteplilo a roby choďa ve fajnych trykach. Šak sem se šel ve štvrtek na chvilu
projisť po Masarykaču. Kura, ty bestyje jak se trochu otepli, hned podprdy dolu a
enem tak nalehko. Sednul sem sy na lavku u vodotryska a čučel jak puk. Kdyby
mě nězačnul otravovať ten bezďak, co smrděl jak by se před štyrmi dňami zesral,
seděl bysem tam aţ do večera a obdivoval ty vlnicy se tryka.
Ale to sem odbočil. Jasne, ţe Saba je podle mamy to nejchitřejši děcko na celym
světě. Šak uţ to pět roku slychame skoro den co den. Tuţ se Mirka s tym jejim,
no spiš enem Mirka, bo jeji stary ma doma slovo tajak němy na aukcyji,
rozhodla, ţe ju přyhlasy na jakesyk viceročni gimnazyjum. Tuţ cosyk take sem
znal enem z filmu pro pamětniki, ale za posledni pulrok sem se nechtě o tym
vzdělaňu poučil tak, ţe bych z fleku moh robiť teho pajtaša, kery kontroluje ty
testy. Mirka o tym totiţ furt mele.
Někeřy kolezy uţ su na to tak alergičti, ţe dufaju, ţe Saba vyhořy. Tuţ zda se mi
to k temu děcku trochu krute, ale jak to řeknu nahlas, partyja mi dycki
přypomeně jeden zajezd z roboty do muzea v Roţnově, kdy ta mala bestyja pul
cesty prořvala, bo Miruna zapoměla jejiho plyšoveho medvěda, a pul cesty
cyleně progrcala. Čemu cyleně? Bo se snaţila schvalně zacyliť na kaţdeho, kdo
byl v okoli. U oběda zas řvala, ţe to neţere, Mirka ji krajala řyzki na male kuski
a přesvěčovala ju, ţe to papa. Uff, aţ sem se otřepal. Cestu dom sy naštěsti
něpamatuju, bo Jura kupil v muzeu jakusyk medovinu, co chutnala po lihu a
řeknu vam, to bylo lepši anyztetykum, jak kdyţ mi kdysyk robili na Fifkach
slepaka.
Miruna od loňska hlupně s testami, kupuje kniţki a nuti to něbohe děcko, vlastně

tu malu saň, učit se kaţdy den a v robotě sy potem stěţuje, ţe se Sabince moc
něchce. Kdosyk ji raz poradil ty internetove stranki Scyjo, či jak se to piše. To je
jakasyk firma, co pry za těţke chechtaki prodava otazki, kere potem na tych
testach něbudu. Od te doby Miruna tak dluho otravovala Tomaša (to je ten naš
macher na komputery), bo na jejim komputeru neni internet, aţ ji ty stranki
vytisknul. Potem asy tyden vyryvala jak přypity bagrysta, jak je to vzdělavani
drahe a kaj ma ona ty chechtaki brať a někrasť. Přyněsla aji jakesyk ofocene
otazki, podle kvality to byla tak sedma kopija, nadšeně obsadila kopirku na pul
dňa a jela jak nadopovany frezař. A bo Sabinka asy něbudě ţaden Ajnštajn, tuţ
od te doby řešime testy všecy. Začlo to něnapadně. Miruna raz u oběda
nadhodila jakusyk otazku, kera zněla zajimavě a tak abysme němuseli dumať nad
tym, z čeho je ta bledězelena mačka k te ryţi, řešili sme kolektyvně matyku. Od
te doby sme pravidelně debatovali nad otazkami, kere Saba něpochopila. Miruna
sala informace jak vyschly molitan a doma to filtrovala Sabince. Pravda, musela
vyněchať někere něpodstatne detajly, přyklad "to by vyřešil aji debil", a nebo "to
chce vaţně na tu školu, jak nězna take zaklady? Tym se bavi moja babka ve
starobincu." Je fakt, ţe někere otazki nam daly pěkně zabrat, bo kdo napřyklad z
hlavy vi, ţe jak z města A vyjede v sedum rano rychlik a z města B ve stejnu
dobu vyleti eroplan a jeden jedě rychlosťu osumdesat za hodinu a druhi
rychlosťu pětset za hodinu, tuţ jaku barvu ma vchod do letišťa a podobne
capiny? Eště včil se mi mota pala.
Tuţ ale jak nas tak dluho s tu školu srala, trochu sy nas udobřyla v patek, bo na
koňcu šichty postavila na stul flašku, abysme pry ji pomohli zahnať něrvozytu z
pondělka, kdy Saba budě robiť ty skuški. Trochu sme se lizli a nakoněc aji temu
děcku v duchu popřali štěsťa, bo podle Miruny ju čeka vikendova šichta nad
otazkami a před spanim ji pry budě čitať z encyklopedyje. Tuţ to je moc aji na
mě.
Po šichtě sme šli s partyju eště na dvě, bo ten myslivec bylo třa čimsyk zapiť.
Dali sme sy enem dvě - prvni a posledni - a šli dom jak sedum divek. Večer sem
těsně před komatem přemyšlal, esli mama s tatu tak trochu nězanedbali moje
vzdělani.
20.04.2005
Buty na kolcach
V sobotu bylo venku pěkně, tajak by uţ bylo leto. Cytil sem, jak ve mě jaro

zapina jakesyk divne mechanizmy, tuţ sem se vzdor chuti na pivo vydal
odpoledně do Komeňaku. Jak sem prochazal kolem Čapkarni, spoměl sem sy,
jak sme se tam minule chtěli kupať s Jarynem a Marcelem - no magořy. Enem
sem vlez do parku, malem mě sejmuli tacy dva mali gizdi na kolach, co robili
zavod z teho minykopca. Ale co, šak sem byl teţ mlady, pravil sem sy, jak sem
sy oprašoval řyť od hliny.
Zašel sem mrknuť na Ostravicu, poprochazal se tam kolem tych lavek a
spominal na svoje prvni robki, jak sem jim tam kdysyk eště jako mlady vlasaty
chachar zkumal ty natekle hrudniki pod trykami. Kura, to byly časy, rači
něspominať. Zaplašil sem spominki a přepnul na včil. Kolem lavek se prohaňaly
fajne robki na kolečkovych bruslach s dupami napresovanymi do uplych kraťasu
a s minytrykami těsně nad břuch. Krom jedne, kere visel lalok jak pytel na zmyje
přes pasek a kere se to tryko vyhrnulo asy omylem, mě všecke tak jaksyk vnitřně
"oslovily". To fajne počasy se mnu robi divy.
Do dupy s jarem! Jaruna na mě sere jak na placaty kameň, Milena uţ teţ přes
měsyc něvolala, tuţ asy sme se rozešli, Dana od Dřevoprodeja sy asy zpatki
nabuchla teho jejiho byvaleho pajtaša, bo jak sem ji raz volal, vzal to jakisyk
gizd a přectavil se jejim přyjmenim, no a susedku odvedle se od jisteho
šmigrusta bojim potkať. Budu se museť poohlednuť po jakesyk nove robce. Šak
uţ mam ty roki, kdy uţ by bylo třa zasadit to semeno na ten strom a robka na
stalo nikdě. V robotě je to na guvno, tam su same zadane a nebo hlupe bloncki a
v hospě sy navaleny narazym tak akurat přypitu servirku, co vypada jak Hejma a
nebo jakehosyk tranďaka na chlopskim hajzlu, tajak raz Jura ve Dţbaně. Ten vul
sy teho všimnul aţ u nich ve vchodě, jak se začli obirať. Štrnasť dni se s nami
potem něbavil, ţe sme ho něvarovali. Do dněskaj něvime, jak to vlasně dopadlo,
bo jak na to přydě řeč, jaksyk dycki zmlkně a začně o čimsyk inym. Tuţ ale taki
zufalec eště nejsem abych něpoznal babu.
V tym parku jich bylo jak ludi v Češině na burze. Ţe by jakasyk nova moda? Tuţ
to vypada zajimavě, ţe bych to teţ skusyl na tych bruslach, zauvaţoval sem? Šak
na lednich umim a na tych kolcovych to zas taki rozdil něbudě a aspoň budu
moderni. Všecy kolem vypadali, jak by se s nimi narodili na nohach, tuţ to budě
jednoduche. Akurat ty chraniče a přylby se mi moc nělibja. Někeřy ludě v tym
vypadaju jak by šli na maškarni za Dominatora. Tuţ to ja nejsem ţadny měkoň,
ja přylbu něpotřebuju.
Na ponděli po robotě sem sy naplanoval projisť se centrem po sportovnich
obchodach s tym, ţe sy kupim ty jezdicy buty. Bazary sem rači vyněchal, bo
kolobrusle z bazaru se mi jaksyk ekluju. Něrad bysem, aby mi v plne rychlosti

uletělo keresyk kolco a ja sem se s rozrazenu lebku přydal k tym dvum pajtašum
na pamatniku, keřy ukazuju cestu ven z Komeňaku. Škoda mluviť! Jak by se na
mě v tych sportšopach domluvili. Nejlevnějši brusle staly štyry litry, tuţ běţtě do
dupy! Co je na tym take drahe? Za štyry litry mam lacnějši kolo, no ni? Šak su to
enem buty s přyšrubovanymi kolcami. V poslednim kramě sem se uţ celkem
nasrany zoptal roby u pokladni, čemu je to take drahe. Začla mi vysvětlovať, ţe
to su značkove bauery se sylikonovymi kolcami a odlehčenymi loţiskami na
duralovym podvozku. Zdalo se mi, jak by to měla naštudovane z jakehosyk
letačku, bo to mlela jak ten německi pajtaš v tych reklamach na ty miksery, co
zaplatitě jeden, dostanětě dva a jak se vam za měsyc poseru oba dva, tuţ sy
potem moţetě struhať kobzole na nanosytku. Řek sem ji, ţe chcu enem take
obyčejne, sylikon ať sy něcha na stare roki, aţ uţ ji budě tryko volne. Podivala se
na mě tajak hajzelroba na tisycovku a pravila, ať nejsem sprosty, bo zavola
ochranku. Tuţ sem rači zavřel pysk a šel, bo ten rambo v rohu uţ větřyl a
vypadal, ţe se němoţe dočkať, aţ zkusy teoryju z posylovni v praxy.
V utery sem sy postěţoval partyji v robotě, co je to za burdel. Jak to slyšela
Karla, co sedi vedle s Jarunu, přyletěla s očami rozzařenymi jak temelinske
kobzole, v ruce haldu letačku ze všeckich obchodu, co v Ostravě egzystuju a
začla v nich přede mnu listovať. Za chvilu mi ukazovala jakesyk kolobuty za
štyrysta. Tuţ to je ono! Čumili, co se tam obzajtovali okolo, hned začli
pomluvať, ţe za tu cenu to budu enem buty. Pravil sem jim, ať buď poraďa, nebo
ať idu do řyti. Zustal enem Kamil a začal mě školiť - on je taki sportovec
teoretyk - vysvětloval mi rozdil mezy sylikonovymi a umělohmotnymi kolcami a
mezy vazacymi a přeskovymi butami. No mlel pantem jak stara Blaţkova, aţ mi
šla pala kolem. Tak mě doblbnul, ţe sem nakoněc zapoměl, v kerym tym kramě
měli ty nejlevnějši. Rano se musym Karly zoptať eště raz. Tuţ doufam, ţe mě
něpošle do dupy.
25.04.2005
Kolcobuty uţ mi pravja pane
V robotě nic noveho, tajak dycki, akurat Miruna je marod, tuţ Sabina asy
přymački nězrobila. Partyja od pondělka planovala nad mapu cestu do Prahi, bo
tam v sobotu měl hrať Banik, tuţ sem jim nězavazně slibil, ţe pojedu teţ. V
patek rano mi Pepa s omluvu pravil, ţe pry Jaruna chce strašně moc jet s nimi,
tuţ jeden z nas asy něbudě moct jet. A ţe pry je jim moc lito, ale los padnul na
mě. Tuţ kurnik šopa, jaki los? A kdy se losovalo, ja sem nic něviděl, no ni?

Potem sem ale viděl Jarunu v novym uplym tryku a zecvaklo mi, čemu jedě ona
a ni ja. Paru minut na to mi volala segra, aby mi přypoměla sobotni sraz u ni.
Chvilu sem spominal a potem mi došlo, ţe jeden z malych gizdu ma svatek, či
narozki, tuţ sem zahuhlal, ţe nevim esli přydu, bo moţna budu robiť. Potem sem
sy spomněl, ţe se vlasně asy uvidi tybeťan s fotrem od pamatneho vyneseňa a
tak sem honem dodal, ţe teda přydu. Pravila, ţe mam štěsti, ţe sem sy to
rozmyslel, bo přece nejsem taki ichtyl, abych se vysral na jeji děcka. Tuţ nevim
nevim.
Kura ale co ja temu malemu kupim? Zaslechnul sem od Jarunine kolegině, co
seděla nasraně u nas v kanclu od te chvile, co Jaruna slibila chlopum svoju
praţsku spoluučasť a pomluvala ju, ţe v centru je jakisyk novy obchod s
gumovymi bombonami. To mě zaujalo, bo přece něpujdu s prazdnymi pazurami,
tuţ sem sy něchal vysvětliť, kaj to je a po robotě sem vystupil u Impiku. Kupil
sem celu krabicu, kilo a pul teho bylo, tuţ doufam, ţe budu oblibeny stryk.
Doma sem mrknul na svoje krasne nove kolobuty kupene ve štvrtek večer za
pětikilo, ale byl sem moc utahany na to, abych je šel zkušať, tuţ sem sy slibil, ţe
o vikendu je projedu. Usmaţil sem sy pul kila hrancli, zalel to pul sklenku
tatarki, kidnul tam kečup, posypal nakrajenu cybulu a přypravil sklenku ogurek.
Měl sem pojčane dyvidyčko o tym Potěmkinovi. Jakasyk grupa ludi na jednym
mistě, všude kolem jacysyk něznami hastroši, o kerych se něsmělo mluvit, potem
se zystilo, ţe vlasně něegzystuju a ţe ta banda ţije v rezervacyji. No sloţite, jak
uhačkovať cosyk ze zvonkoveho dratu. Ţe bych to musel vidět dvarazy...
Kolem desate, jak sem odpočival a travil hrancle aji s filmem, jakisyk amaterski
Ţan Mišel Ţar začal hrať dole na zvonki. Jak zazvonil asy popate, zdvihnul sem
domacy kecafon, abych mu řeknul, co sy myslim o jeho mamě a ţe by mu bylo
lepši v tych hajzlovych trubkach a on to Pepik. A ţe pry tahně po hospach s
dvuma robkami (staru konečně kopnul do dupy aji s tymi jejimi Straţnymi
gazetami) a spomněl sy na mě a pry esli moţu všecy navrch. Mrknul sem na
hadry ze šichty, co leţely mezy obyvakem a kuchiňu, taliř se zbytkami na
novinach v obyvačce, rozdělany fryťak v kuchini a pomyslel na dvě kočki, co
čekaju dole - a pravil sem, ţe ja. Kuchiň sem zavřel, mokre ručniki z dlaţki v
kupelce nacpal do pradelniho koša, hadry z celeho kvartyra nakopal pod luţko
do loţnice - tam snad nikdo něskonči. Od vytahu sem se eště vratil a nacpal sy
do pysku pul tuby pasty, bo sem měl v hubě po te cybuli jak v ţumpě. Jak sem
uviděl ty dvě robki, zalitoval sem, ţe sem něvyrval zvonkove draty ze stěny.
Nevim čemu, ale čekal sem Olsenovic dvojčata a to spiš byly Marta a Tena. Měli
sebu pytel čipsu a flašu ferneta a navic uţ se nacpali všecy do vytahu, tuţ sem jě
uţ němoh vyhodiť.

Z robek se vyklubaly kupodivu sympatycke baby, bo sme prokecali pulku nocy.
No ja moc ani ni, bo sem furt v pysku cytěl tu cybulu, tuţ sem mluvil enem tak
na pul huby jak Ransdorf na schuzy. Jedna z nich sy pozdějši všimla te piksle s
gumidkami a rozzařyla se jak svařečski drat. Byla trochu spuchlejši, tuţ sem
pochopil, ţe ma asy rada sladke a nabidnul sem ji. Kdyţ tak zbytek odsypu
gizdovi do sačku. Šak kilo a pul bombonu je pro take male děcko nězdrave, no
ni? Tuţ sme eště kecali, popili, trochu posrandovali, ale oni se po druhe rozlučili,
ţe pry eště maju spicha s bandu v Ptakovi. Tahali mě sebu, ale mi se něchtělo.
Tuţ mi Nela (ta s tymi bombonami) aspoň napsala čislo mobila a ať zavolam, ţe
sem fajny synek.
V sobotu rano sem stanul celkem čily a v duchu sem se pochvalil, ţe sem odolal
a něšel v nocy s nimi a aspoň moţu vyskušať ty buty na kolcach. Po turku se mi
to trochu rozleţelo v pale a rozhodnul sem se, ţe neţ pujdu robiť Romanova před
ludi, prve to zkusym doma. Posnidal sem posledni třy bombony (beztak ty
gumove to male od segry něma rado...) a začal sy vytyčovať trasu. V kuchini je
lino, tuţ to je podobne jak cesta, to by mohlo isť. Opatrně sem sy nazul buty.
Stanul sem a zkusyl pomalu sunuť jednu nohu tam a zpatki jak Fred Aster na
lyţach. Celkem to aji šlo. Zkusyl sem to obuma nohami dohromady, ale jaksyk
sem to nězvladnul a taktak sem se zachitil kuchiňskeho stola. Naštěsti sem sebu
nejebnul na zem, ale taliř se zbytkami ze včerejši večeře a poloprazdna flaša od
tatarki letěly nadul. Do dupy, tak kuchiň byla mimo, bo v bruslach se pro to
něohnu a zuvať sy to včil něbudu, jak mi to začlo tak fajně isť. Teţ sem sy
všimnul jakichsy černych čar na tym světlym lině mezy tym sklem a tatarku. To
sem asy zrobil tymi černymi kolcami. Přesunul sem se do přecyně. Chvilu sem
se pozoroval v zrcadle a pravim vam, něvypadal sem zle. Posunoval sem
střydavo levu a pravu nohu a dokoňca se zkusyl aji otočiť a odstrčiť od teho
zrcadla. Meter sem popojel. Tuţ malo mista, tak sem zkusyl obyvak. Chtěl sem
zkusyť aji nohi zdvihať, ale to mě bral balanc. Jak sem se otačal u televize,
jaksyk blbě sem o ňu šprajcnul a vypadalo to, ţe tepich budě v televizy. Tuţ sem
zazmatkoval a chtěl ju chytnuť. Kdybych byl boski, šlo by to celkem fajně... Jak
sem sebu jebnul na řbet a mignul se palu o stul, viděl sem před očami štyry vlajki
unyje. Moja draha Orava to ale přeţila. Aspoň ţe tak.
Zdělal sem sy ty ďabelske kolca z noh a bechnul s nimi do přecyně do kuta.
Potem sem sy šel na chvilu spočnuť, bo se mi začala motať pala a mi došlo, ţe
mam asy otřes mozku. Po tym, co sem se hodinku spočnul, sem se rozhodnul
svoje smrtelne zraněni překonať a vyrazyť za rodinu na Dubinu, aby mě mohli
politovať a přypadně se mnu probrať detajly mojeho pořbu.

26.04.2005
Svatek u segry. Nebo narozki. Nebo kdovico.
Uţ jak sem se obuval, bylo mi jasne, ţe uţ tu dluho něbudu. Jak sem se
nadechnul a ponořyl sy zavazať buty, paru hvězdiček se vratilo a zatancovalo
kazačok. Nědalo se a tak sem se rači odplahočil zpatki na luţko a eště chvilu sem
se prospal. No spiš to bylo koma, bo se mi zdaly divne věcy. Zbudil sem se
odpoledně a bylo mi trochu lepši. S chozenim to ale něbylo moc slavne, bo
kostrč mě bolela tajak by sy mě vybral kaněc za robu. Odplahočil sem se na
zastavku a ani sem neměl sylu cosyk odpovědět jakesyk stařeně, co sy přede mnu
odpluvla a zasyčela cosyk o hnusnych oţralcach. Lokalka nějela a mi
zaškruňgalo v břuchu. Spomjel sem sy, ţe sem posnidal akurat teho gumoveho
gryzliho a tym padem gizdovi nic nenesu. Do dupy, co včil a co potem?
Odbelhal sem se k řekovi na Českobratrsku a kupil dva hamburgery. Jeden sem
na mistě zeţral a druhy nacpal do kapsy, ať tam něpřydu s prazdnymi rukami. V
lokalce sem se asy na chvilu vzdalil, bo mě zbudila bolesť, jak sem trochu sjel ze
sedadla, ale naštěsti včas, bo inač bysem to přejel.
Uţ jak sem zvonil u segřynych dveřy, bylo mi jasne, ţe se švara s fotrem zas,
tajak uţ parurazy, usmiřyli, bo jejich teskny řev "baničku my sme s tebouuuu"
byl slyšet aţ na chodbu. A jak sem je viděl, jak seďa na sedačce ruki kolem
ramen, docvaklo mi, ţe tatove pindy o tym hňupovi, ke keremu uţ nikdy
něvkroči, odplavila vodka. Enem mě viděli, začli jeden přes druheho cosyk
vysvětlovať o něspravedlive penaltě. Guvno sem jim rozuměl, tuţ se musym
večer mrknuť na zpravy. Mama sy hned postěţovala, ţe kaţdu přyhravku
banikovcu zapijaju štamprlu. Segra uklidňovala oslaveňca, bo ten byl nasrany, ţe
čemu ma oslavu, jak hraje Banik. Upřymny synovec trucoval v pokojiku, bo mu
mama s tatu něpovolili cestu do Prahi. Šak sy eště zarozbijaš vlaki, aţ buděš
starši. Druhi minygizd šmejdil po kuchini a uţiral přychistane ţradlo. Opatrně
sem sy lapnul na řyť a zastenal bolesťu, abych všeckich upozornil na muj
nadchazejicy koněc.
Hňup švager zbystřyl a zoptal se mě, esli sem sy začnul vydělavať na ţivobyti
jako chlapska štětka a ţe pry v Praze na hlavnim dobře plaťa. Uvaţoval sem, esli
ho vic urazym, jak ho jebnu vazu, nebo jak se ho zoptam esli vi, ţe jeho mama s
tatu byli surozency, ale švihlo mi ve řbetě, tuţ sem sy nalel a rači čuměl na ty
bile a červene pajtaše v bedni. Foter sy pochvaloval, ţe uţ na ty numera na
řbetach něvidi, ale naštěsti divacy mu dycki daju znať, jak je u balona dezerter z

Bazalu. Chtěl sem se Matušoviča zastať, ale foter mi nalel dalši a mi to celkem
pomahalo, tuţ sem se rači napil.
V poločase přyskakal oslaveněc a začal otravovať, ţe chce darek. Popřal sem mu
tak, aby něbylo poznať, ţe něvim, co vlasně slavi a z kapsy sem vytahnul ten kus
řecke kravy v husce. Pravda, ta dluha cesta a moja kapsa mu na krase moc
něpřydaly. Maly na to něvěřycně čučel a pomaly začnul nabirať. Mama mě
zachranila, bo mu pravila, ţe stryk moc a moc robi a něstiha kupovať darki,
takţe slibuje, ţe přyšti tyden ho veme do mekdonalda a kupi mu se ţradlem aji
cosyk na hrani. Foter se enem blbě tlemil a švager vyuţil něpozornosti a
hamburger zeţral. To ale neměl robiť, bo segra se nasrala a začla mu vyčitať, ţe
se cele dopoledně sere v kuchini s lahudkami a on tu ţere taki hnus kdoviodkuď.
Švager chtěl cosyk chitreho odpovědět, ale skončila přestavka a tak oněměl.
Roby se přesunuly do kuchině, bo uţ su poučene. Gizdi tahli s nimi, bo je segra
nalakala na jednohubki.
Zadival sem se na fotbal, ale trochu mě rušily ty oranţove fleki, co probihaly
mezy hračami. Nikdo iny sy ale něstěţoval, tuţ mi došlo, ţe to je muj vnitřni
kolega - otřes mozku. Tuţ přece nejsem měkoň, abych s tym šel k dochtorovi, no
ni? Šel sem to rozchodiť a přytym sem mrknul na trucujicyho synovca, kery měl
zrovna hovor z Letne a potichu řval do tydlifona banikovski pokřyk na devět,
aby je aspoň tak podpořyl. Spomněl sem sy na Jarunu a vratil se k bedni, esli ju
tam kajsyk něuvidim, bo slibovala odvaţne tryko modrobile barvy. Jak sem viděl
fotra s tybeťanem, jak se tam obimaju a beča, pochopil sem, ţe Sparta dala gol.
A fakt...
Jak to skončilo, roby měly ohled a přyněsly druhu flašu. Švager se rozhodnul, ţe
se odreaguje na mě a tak začal špijonovať, čemu chodim, tajak by mi spadlo v
heřmanicke sprše mydlo (eště se tym vul chlubi). Nechtělo se mi chlubiť, ţe sem
sebu jebnul v obyvaku a eště k temu na bruslach, ale jaksyk sem musel vyvratit
podezřeni, ţe sem na veřejnych veckach vlez do obsazene kabinki, tuţ sem cosyk
zahuhlal o pracovnim uraze. Vul to pochopil po svojim, šak všecy vime, ţe je o
trochu inteligentnějši jak kavovar a začal blbě vtipkovať. Tuţ sem se nasral,
nacpal do kapsy třy chlebički, bo beztak uţ sem tam měl hnuj po tym řekburgeru
a šel se obuvať. Vysral sem se na tkanički a z but zrobil nazuvaki. Jedina mama
se zajimala, co mi je, tuţ sem ju potěšil, ţe umiram a ona po mě zdědi všecke
problemy a dluhi. Uchechtla se a pravila, ţe umiram od puberty a furt nic. Kurňa,
ani vlasni mama něpozna, jak je to se mnu vaţne.
Jak sem se pomaly zhibal pro kšiltovku na botniku, oslaveněc mi skočil na řbet a
jasal, ţe pujdě se strykem do meka a ţe stryk je super. Jak mě přešly ty oranţove

mţitki a ja sem se postavil z kolen zpatki na nohi, spoměl sem sy na teho
Herodesa. Mladši bečela v kutě a mama ju uklidňovala, ţe stryk veme aji ju. Do
dupy! Jedina segra měla rozum, bo mi na cestu přyněsla eště jednu štamprlu, no
spiš taki maly hořčičak a jedině diki temu sem se dom dostal celkem
bezbolestně. Syce sem zajel aţ ku Svobodě, ale hned mi to jelo zpatki.
Doma sem se naloţil do horke vany a usnul. Zbudilo mě, jak sem se nadechnul
nosem pod hladinu. Dobra zprava ale byla, ţe řbet uţ bolel meně. Tuţ sem se
rozhodnul, ţe esli to do rana přejdě, tak nedělu stravim na kolobutach v
Komeňaku. Vylez sem z vany, nacpal se do ţupana, z kapsy bundy vytahnul a
zeţral ty byvale chlebički, do zvonku nacpal kus toaleťaku, kdyby zas jakisyk
pajtaš měl napad přysť na navštěvu, přyvazal sem sy osušku přes řbet polštařek a
šel spať.
28.04.2005
Jake to bylo poprve venku na kolobutach
Rano, hned jak sem otevřel očiska, sem se zaradoval, ţe otřes mozku je pryč, bo
ty oranţove fleki, na kere uţ sem sy začal zvykať, byly v dupě. Cytil sem se
fajně do te doby, neţ sem se pohnul. Bolesť, jak by na mě spadnul hajcman. Tuţ
sem rači zustal leţet a přemyšlal sem, co s tym. Co tak zajisť do lekarni? Ale v
nedělu dopoledně asy něbudě otevřena kaţda. Bo sem sportovec od narozeňa,
spomjel sem sy, ţe sportovni maseřy pouţivaju na naraţeniny masaţni olej. Tuţ
jasne, ten by mi moh pomosť, ale kaj vzat v normalni domacnosti masaţni olej?
Olej jak olej, no ni? Dolez sem do kuchině krokem Dţeksna, kipnul do pazury
trochu stolniho oleja a zkušal s ňu došahnuť na bolavu nadřyť. Jak sem cytil, ţe
mi ten sajrajt teče po nohach, bylo mi jasne, ţe to něbudě aţ take jednoduche.
Teţ mě napadlo, ţe bych moh zajisť poprosyť kerehosyk suseda, ale přy mojim
štěsti by mě odchitla šmigrustova susedka a nebo by sy o mě kerysyk pomyslel
kdovico. Tuţ to zkratim. Po deseti minutach snaţeňa sem vypadal tajak ti
naolejovani pajtaši na tych sutěţach, co se předvaďaju, kery ma věči svaly, ale
kostrč mě bolela furt. Rači sem se zevlek a vlez sy do vany smyť ten humus.
Mydlo se snaţilo, ale něstačilo. Tuţ sem se vratil do kuchině pro jar (šak na
masne taliře dycki pomoţe) a přy tym sem se vyhibal střepum, co sem zapoměl
sklidiť, černym šmuham a rozletemu oleju. Po štvrhodině sem smrděl jak cytron
a kuţu na řbetě sem měl suchu jak ten leţak v Mauzoleju. Nakoněc sem
přehodnotil sytuacyju, brusliť se pujdě aţ odpoledně, včil cosyk zeţeru a zkusym
sklidit ten burdel jak v tanku. Kdybych sy ja cyp ten brufen vzal hned rano,

ušetřyl bych za jar a olej.
Po jidle sem vletěl na ten burdel. Něbylo to vubec jednoduche, bo jak sem se
němoh zhibať, musel sem to robiť vkleče. Tuţ to musel byt pohled pro bohi. Ja
vkleče na linoleu prvni s lopatku a smetačkem, potem s kiblem a hadru. Kdyby
mě tak kdosyk viděl. Kuchiň sem dal za slabu hoďku jakţ takţ do puvodniho
stavu, krom tych černych čar od brusli, na ty musym kupiť asy sylnější maras na
dlaţku. Zeţral sem eště jeden brufen a šel sy po tym vykoně spočnuť.
Brufen zabral, bo odpoledně něbylo po bolesti krom mirneho šimraňa ani
pamatki. Tuţ viditě, šak sem pravil, ţe dochtora nětřeba, ţe to přejdě samo.
Venku bylo fajně, tuţ sem se začal chistať na tu kolobutovu akcyju. Vyhrabal
sem staru černu kšiltku, ty spravene černe brylki, tmave tryko a stare
manţestraki, kere sem sy kdysik sam zkušal barviť na černo. Kolobuty sem
narval do baťoha, kery jediny něbyl v něnapadne barvě ostatnich hadru. Nevim,
kery vul mi ho kdysyk dal pod stromek, či ku kerymsyk narozkam, ale pravim
vam, modrozelenoruţova neni moja oblibena barva. Tuţ ale co, iny němam a
přece to něponěsu v igelitce jak jakisyk teskoturysta.
Vyrazyl sem směr Komeňak. Snaţil sem se isť něnapadně a ledabyle jak
vysluţily agent efbiaj, ale jak sem šel kolem Čapkarni, v odrazu dveřy sem viděl
vysluţileho prostatyka, co sy něse hemerojdy v baťohu na řbetě. Vlez sem do
Komeňaku, dněskaj ţadni pazgřyvcy na kolach, co by mě sloţili do travy, bo to
bych asy hned tak něstanul, a robil sem jako ţe sem na vychazce. Popiskaval sem
sy a čuměl po stromach a vyhliţal ptaki. Došel sem aţ na tu hlavni třydu a sednul
sy na lavku, ţe počkam, aţ se to tam trochu vyprazni. Na lavkach seděli
mladeţnicy, někeřy se cicmali, ini pokuřovali, dalši hrali na travě fotbal, kolem
svištěly děcka na bruslach, na kolach, litali čokli a projiţďaly fajne robki. Došlo
mi, ţe bych musel čekať asy aţ na noc. Jak kolem projel taki přyplešly pajtaš
kusek před duchodem a za nim taka mlada kočena a oba vykrucali piruety jak
Romanovi, pravil sem sy jak stary Ţabčik, ţe překonam sam sebe. Tuţ sem se
eště kusek prošel směrem k pamatniku a tam sem sy našel osamocenu lavku.
Vytahnul sem kolobuty, teniski dal do baťoha, zkušeně nazul, šak mam praxyju
ze včerejška, a zkusyl se postaviť. Do řyti! To neni jak na linu nebo na tepichu v
obyvaku. Malem sem sebu hned jebnul na řbet. Tuţ to chce předklon dopředu,
kdyţtak ať aspoň sebu jebnu na gzycht. Zkusmo sem se odrazyl jednu a druhu
nohu a - štajger čum! - ono se to rozjelo. Chvilu sem se tam enem tak odraţal
tajak lyţař, co misto voskem namazal sadlem a zkusmo sem zamiřyl zpatki k
pamatniku na tu velku plochu. Divnym stylem sem se dopravil aţ ku schodam,
lapnul sem opatrně na řyť, bo mi tam zas zabrnělo a vyjimečně sem něčučel po
babach, ale po kolobutojezdcach. Počkal sem, aţ odfičelo tych sedum děcek, co

jezdilo tajak by se s bruslami uţ narodili a postavil sem se k dalšimu pokusu.
Včil sem zkusyl přy tym aji zdvihať nohi a jelo to fakt lepši. Zas se bliţila
jakasyk věči banda, tuţ sem vyrazyl dozadu za pamatnik směr cyklotrasa. Chvilu
sem uvaţoval, ţe bych se vyšplhal na ten kopec, ale včas mi došlo, ţe bych to
asy zpatki ţivy něsjel a tak sem se vydal na druhu stranu, směrem k radnici podel
Ostravice.
Tuţ to byla jizda. Čim sem jel del, tym mi to lepši šlo a přypadal sem sy, ţe aji
vypadam přy tym lepši. Parurazy mě vzal balanc (naštěsti dycki doprava bo
doleva do Ostravice bych valil rychlejši jak haviřski vytah) a jebnul sem sebu
pyskem do travy, ale inač sem byl celkem vysmjaty, bo se mi to zalibilo. Akurat
mě na te cyklostezce srali duchodcy s čoklami, co sy z teho robja vychazkovu
drahu. Jak eště něumim moc zatačať, vkuřyl sem mezy parek, co sy vykračoval
prostředkem ruku v ruce a myslel sy, ţe uhnu ja. Jak sem se snaţil zachitiť,
vyrval sem robě igelitku s čimsyk těţkim, co mě převaţilo a jak se mi zkřyţily
nohi, bechnul sem sebu do křovja. Baba mi vyrvala igelitku, chlop mi nadal do
zloděju a ani je něnapadlo mě z tych větvi vymotať. Pazgřyvcy zasrani! Tak mi
zdupať krasojizdu. Jak sem se vyplantal ven, zystil sem, ţe mam rozervane
tryko. Tuţ moţna na ty chlupy, co mi lezu ven, ulovim jakusyk robu.
Jel sem dal, ale začly mě boleť hnaty, bo ten gizd Kamil měl asy pravdu s tymi
sylikonovymi kolcami. Koněčně skončila cyklodraha a jak by mi kdosyk
vyměnil kolca. Jelo to jak po ramě. Teţ tam byly ine kachle, ne jak ten
šmirgelpapir na te cyklostezce. Kurec palec, tu zustanu, pravil sem sy a i kdyţ z
teho mostka chodilo dosť ludi, začnul sem skušať otački. Tuţ snaţil sem se, ale
moc mi to něšlo a nohi bolely čim dal vic. Nakoněc se tam začli motať tacy ti
mladi pajtaši v galatach aţ pod řyť na tych jezdicych fošnach a robili tam take
psy kusy, ţe sem se zastyděl a vyrazyl kolem Amosa pryč. Hnaty uţ mě bolely
tak, ţe sem je ani něcytil a ţizeň sem měl tajak dehydrovana lama. Spomjel sem
sy, ţe u kurtu byla jakasyk putyka, ale ta dalka, tuţ ale sem tvrdy a přece to včil
něvzdam a něpřezuju se, no ni? Ani nevim, jak sem se tam dobelhal. Z te hlavni
sem nědokazal odbočiť, tuţ sem v plne rychlosti vletěl na tu hlinu. No ţe se
ptatě, jasne ţe jebnul, ale enem na kolena. Esli se ţivy dostanu dom, manţestraki
moţu vyhodiť, bo uţ mi lezly chlupy aji na kolenach. Jak se ale přezuť?
Nejbliţši lavka deset metru ocuď, seru na to, ty kachle mě něrozhoďa. Tuţ
kachle mě něrozhodily, ale jak sem parurazy zapadnul kolcami mezy ty škviry,
vzdal sem to, ţabčik něţabčik, lapnul sem do hliny, kolobuty zezul a do bufiku
došel enem ve fusaklach. Prvni škopek zasyčel jak ţaba ve vysoke pecy. Jak sem
sy šel pro druhi, přypadal sem sy jak Elvis v dobach nejvěči slavy - tak se mi
klepaly nohi. Servirka se na mě čuměla jaksyk podezřyvavě, tuţ ty chlupy z
tryka asy nězabraly. Po třetim pivu sem nacpal kolobuty do baťoha a krokem, jak

y Meresjev usnul v termitišťu, sem zamiřyl dom.
Syce sem sy rozerval tryko a galaty, v pysku sem byl podřeny tajak by mě
pohladil Fredy Kryger a někeřy mladeţnicy se mojemu stylu jizdy tajně
chlamali, ale na druhu stranu, celkem mě to chitlo a hlavně - přes bolesť v
hnatach sem něcytil bolesť ve řbetě. Tuţ sportu zdar!
2.05.2005
Vikend s gizdami a bělaskami
Celkem pěkny sobotni den, kery popišu indy, mi skazyl podvečerni telefon od
segry. Enem sem pravil halo a uţ spustila. Vyčetla mi všecko moţne od teho, ţe
sem se narodil aţ po to, ţe sem nic nědal malemu gizdovi k narozkam. A do řyti,
ja sem na ně zapoměl jak na smrť! Sem taka cytliva povaha, tuţ sem se
zastyděl. Segra naraz smečovala otazku, esli mam vubec ty jeji děcka rad. Tuţ
jasne, ţe mam, no ni? Tuţ esli mam, tak vemu v nedělu maleho na Banik.
Zbystřyl sem a zoptal se, čemu s nim nějdě švager. Pry ma zas jakisyk šolich.
Tuţ to istě, v nedělu, to zas asy kajsyk nasava a nebo s tu jeho chitru partyju
vymyšlaju, jak vydělať chechtaki bez roboty. Skusyl sem ji eště chvilu
oponovať, ţe určitě uţ budě vyprodane a tak podobně, ale segra tasyla trumf.
Listki uţ ma a dokoňca aji na trybunu! Tuţ budu jak Mamula. Začla se rozplyvať
o kolegovi z roboty, co bydli kajsyk na Zarubku a listki ji za cosyk zaistil. Tuţ to
neni poprve, co o nim tak mluvi, asy sy na něho budu museť posvitiť, bo švager
je syce cyp jak lampa, ale sem ze stare školy a nevěru nětrpim. Nakoněc sem ji
kivnul. Budě to taka fajna panska izda.
Večer mě odchitnul Marcel z baraku a vytahnul mě pokecať na jedno, tuţ sem v
nedělu trochu dospaval. Enem co sem dočital sobotni noviny, uţ dole trubil
taksyk na Bazaly - segřyn ţigul. Dole sem trochu zazmatkoval, bo vzadu seděla
vedle maleho synovca aji kopija segry a šklebila se na mě jak Pavlovska do
kamery. Potem mi došlo, ţe ju segra němohla něchať samu doma, bo upřymny
synovec němoh robiť chuvu, bo jel teţ fandiť, ale něchal se vysadiť uţ u Alberta.
Přece sy před partyju nělajzně, ţe ho vozy mama autem. Cestu sme prohodili
paru dřystu a uţ segra brzdila u zastavki na Bazalach. Chvilu sem něchapal,
čemu lezu z ţigula obě děcka a mavaju mamě. Ta jim enem podala baťoh,
pocalovala kaţde na jedno lico a pravila, ţe po sedme je zpatki. Hodil sem šipku
na kapotu ţigula a zařval sem ji do stěraču, co se robi, šak to měla byť panska
izda, no ni? Kopija začla natahovať a oryginal chvilu vypadal, ţe se rozjedě aji

se mnu. A pry, ţe male sem teţ nedal nic k narozkam, tuţ mě snad něubydě. Na
to se nědalo nic řeknuť, tuţ sem zeslez, bo ludě na zastavce blbě čuměli. Jak sem
se potem smutně čuměl na vzdalujicy se světla, zecvaklo mi, ţe mala ma narozki
aţ v listopadu. Kura, podraz!
Tuţ sem oba chachary popadnul za pazury a tahnul ich k braně. Hned ve vchodě
mě nasrala hlidacy baba, bo jim prolezla baťoh, vytahla mineralku a tvařyla se,
jak by sem tam chtěl propašovať bombu. Mali byli vyvaleni a jak pochopili, ţe
piti s nimi něpujdě, ta menši začla bečeť, ţe scypně ţizňu. V robě se zbudily
mateřske cyty, bo ju pohladila po hlavě a pravila ji, ţe tatinek ji istě cosyk kupi v
bufiku. Tuţ do dupy, či vypadam jak tatinek?! Dvuch harantu??! Oba začli
vyhliţať bufik a za chvilu uţ mě tahli k frontě. Kaţdy sy poručil kofolu,
popkorn, kobzole a slane tyčki. Eště ţe tam teho vic němjali. Chtěl sem sy dať
škopek, ale mala nahlas pravila, ţe mama řykala abych sy pivo nědaval. Rudy
jak spartakijadni trencle sem popadnul gizdy a valil hledať mista.
Lapli sme na řytě a chvilu byl klid, bo se cpali tym ţradlem a chlemtali tu kofolu.
Něnapadně sem se rozhlidnul, esli tam neni kdosyk z roboty. Ti ale naštěsti na
trybunu něchoďa a z kotla mě tu ti sleponi něuviďa. Klid byl enem chvilu. Mala
naraz zařvala, ţe vidi bělaski. Rozhliţal sem se kolem jak ichtyl na ohňostroj a
potem mi zecvaklo, ţe myslela fotbalisty, co pravě vletěli na travu. Pul zapasu
přemyšlala, jak nazvať mladoboleslavaki, bo na oranţovočernu ju nic něnapadlo.
Jak po chvili začal kotel skandovať znamy štyrslabičny upraveny nazev
banikovcu, obratily se na mě dva rozzařene gzychty, kere na mě mrkaly a uţ uţ
to vypadalo, ţe se přydaju. Zamračil sem se na ně a asy se zlekli, bo teho něchali.
Enem do sebe dycki ţduchli, jak slyšeli jakusyk nadavku. Naneštěsti kusek od
nas seděl zněuznany trener, kery kaţdu nahravku komentoval, tajak by čital v
ginekologicke přyručce. Podle počtu praznych kelimku to vypadalo, ţe druhi
poločas uţ budě drţet pysk. Začal sem se sustředit na zapas a na maleho, kery
měl oči navrch paly a furt se ptal, co se tam robi. Ja sem byl ve svojim ţivlu a
vysvětloval a vysvětloval - šak vitě, sem sportovec od narozeňa. Mala mi to
trochu kazyla, jak semtam zařvala "jůůů ten oranţovy pan spadnul, jeeee ten bily
spadnul takyyy!!!" Kusek sem ju odsunul, aby to něvypadalo, ţe patřy k nam, ale
paru šancy sem potem propasnul, bo jak to mala zaregistrovala, skočila mi na
klin a začla mi ze srandy zakryvať oči. Eště ţe to nězrobila ve chvili prvniho
banikovskeho gola, kery dal Magera - to bych ju asy daroval temu trenerovi
vedle. Řvali sme s malym jak hňupi. Mala na nas chvilu hleděla a potem sy začla
robiť z letačku loďki. Začlo mi byť jasne, ţe to budě dluhi zapas. Jak začlo let,
enem smutně proněsla, ţe ji zmoknu motylcy. Nasadil sem sy černe brylki.
Brankař baniku měl skoro celu dobu veget, bo se skoro furt hralo na pulce hosti.
Chvilami vypadal, ţe sy zrobi z vypletu branki hupacy syť, bo se tam zjevně

nudil.
Jak hlasatel ohlasyl minutu nastaveni a rozhodči potem odpiskal poločas, ucytil
sem z obuch stran celkem štyry hladove a ţiznive očiska. Jak sem v bufiku platil
za dva parki a třy kofoly (pivo uţ sem měl strach sy kupiť), spoměl sem sy, čemu
jim segra dala do baťoha obyčejnu vodu, bo po kofole su pry hiperaktyvni. Ty
třy decy skoro eksli a ja sem v duchu politoval segru aji se švagrem, ţe sy večer
uţiju. Jak sme se vracali zpatki na lavki, prozvonil mě upřymny synovec.
Zavolal sem mu zpatki a posluchal, jak do tydlifona nadšeně řve, esli ho vidim,
ţe mi mava z kotla. Hňup! Osumtisyc ludi na stadyjoně! Odplul sem sy a tipnul
sem ho, bo sem sy všimnul, jak se mala vyptava komplet modrobileho chlopa, co
seděl vedle nas, esli fandi Boleslavi. Lapnul sem ju za pysk a chtěl mu to
vysvětliť, ale naštěsti vypadal, ţe k němu ten dotaz ani nědorazyl.
Po poděkovani trenerovi Komňackemu se pokračovalo. Děcka byly zklamane,
bo jak sy motylcy a ti druzy vyměnili strany, uţ se věčinu hralo moc daleko od
nas. Malu uţ to přestalo definytyvně baviť a začla komentovať ludi okolo. Maly
je asy po mě, bo dal nadšeně sledoval zapas. Jak tam Tomašak jebnul druhi
banikovski gol, zas sme skakali jak tvarnica na trampolině. Paru minut před
koňcem všeckich osum fanušku Boleslavi pochopilo, ţe uţ to jejich tym asy
něvyrovna, zebrali se a šli dom. Kotel začal vypušťať bengalske ohně (kura, tuţ
to by mě zajimalo, čemu hlidačum vadi mineralka, ale rachejtle ni). To děcka
nadchlo a začly škemrať, ať teţ jakusyk rachejtlu vytahnu. Robil sem, ţe
něslyšim a sledoval sem, jak se na hřyšťu do sebe pustili. Mladi teţ ztichli, bo se
uţ těšili na bitku. Partyja ale uţ byla asy utahana, bo teho zavčasu něchali a
dohrali to vklidu. Hvizd rozhodčiho ukončil to boleslavske trapeni, kere bylo
jasne od prvni minuty. Enem škoda, ţe tam Banik něnavalil vic golu. Jak sem byl
nadšeny z vyhry, odkival sem gizdum ani nevim jak, ţe jim obum kupim
banikovski šalek. Tuţ taki kusek hadry němoţe moc stať. A moţna na to přes
tyden ti mali vydřyduši zapomenu.
Jak sem s nimi konečně vylez na hlavni magistralu, segra pravě blokovala
zastavku trolejbusu a poliš, co stal kusek odtamtuď robil, ţe ju něvidi. Chudak
měl dosť roboty s autami a s jednu babu, co se rozhodla překličkovať cestu mimo
přechod s kočarem. Strčil sem gizdy do ţigula, otevřel sem pysk, abych jednu
větu popsal, jak sme se měli, ale potem sem sy to rozmyslel. Mali, plni zaţitku a
kofeinu se začli na zadni sedačce rvať, tuţ sem pro istotu segře odmitnul, ţe mě
sveze dom. Segra se tvařyla celkem vděčně, bo sy asy za ty dvě hoďki stačila
vypiť kafe a pokecať s kamoškami. Šak to ju přejdě, aţ gizdi doma usnu aţ po
pulnocy a mezytym vymenuju všecke nove slova, co se naučili.

Pomalu sem se vydal obvyklu banikovsku cestu. U mosta vedle radnice sem
viděl grcať jakehosyk fandu, co se dosť podobal na upřymneho synovca, tuţ sem
sy rači stahnul kšilt vic do čela. V Jindře sem doplnil piva, co mi chiběly na
zapase a doma sem usnul vic udřeny, jak bělascy.
6.05.2005
Na tanki do Mošnova. Malem
Jak uţ sem pravil, musym se vratit k te sobotě, keru mi tak dodrbala segra tym
kecafonem. V patek k večeru se stavil fotr. Hned zkraja mi to bylo podezřele, bo
uţ ve dveřach maval fernetem jak regulovčik a pry, ţe sme spolu dluho enem tak
něpokecali. Dvacet minut enem tak dřystal a snaţil se do mě let štamprle, ale ja
sem se nědal a tak chlampal skoro sam. Jak na chvilu ztichnul, aby nabral dech,
vletěl sem mu do řeči a zoptal sem se, co potřebuje. To ho zaskočilo, bo sy
myslel, ţe budě něnapadny. Chvilu eště robil, ţe přyšel enem tak, ale nakoněc z
něho vylezlo, ţe mě přyšel přemluviť, ať s nim jedu v sobotu na tu velku akcyju
do Mošnova. Ţe tam budu tanki a budě se tam střylať a to on ma rad. Jak byl
maly gizd, byl nadšeny z tanku a jak ho potem na vojnu před tymi sto rokami
něvzali k tankistum, je to v nim od te doby jak v kanale a jak se semtam přykuřy
a něspomina zrovna na roki na šachtě, vytahně dobu svoji vojny a litostivě duma,
kaj to moh na tym ţeleznym ořu dotahnuť. Šak jak sem chodil eště do školy,
musel sem se misto večernička čučet na tych štyrech polskich pajtašu s tym
čoklem.
Tuţ cosyk sem o te akcyji v Mošnově čital v gazetě. Jak ten cyp činski kuchtik z
radnice temu zrobil reklamu tym druhim tankem u Kotasa. No ale ţe by se mi
tam dvakrat chtělo, to ni. Fotr vycytil moju něistotu a zahral na cyty, ţe sme
spolu enem my dva uţ dluho nikdě něbyli a ţe uţ tu dluho něbudě a podobne
duperele. Tuţ přece ho něodmitnu. Co jak ho v ponděli šlak trefi a ja sy to budu
vyčitať zbytek ţivota, no ni? Domluvili sme se, ţe ho vyzvednu a pomalu sem se
ho snaţil vystrnadiť z kvartyra, bo za tu chvilu vyřnul skoro třetinu flaše a
začinal mět dumavu naladu. V přecyni sy to ale trochu posral. Jak uţ byl ve
dveřach, tak se mě zoptal, esli by mi něvadilo, kdyby jel s nami aji Jenda. To je
jeho byvaly kolega ze Švermy. Tuţ moc mi to něštymovalo, bo ja ho moc
němam rad. On jak se napije, začně vyřvavať, jake to bylo za komanču fajne, ţe
kaţdy měl robotu a haviře byli nejvěči machřy, ale fotr slibil, ţe na ňho dohlidně,
tuţ sem vul kivnul.

V sobotu rano mi tata volal, ţe mu ten fernet včera jaksyk něsednul a ţe budě
istějši, jak tam s nim a Jendu budě eště Karel. Kdyby se mu zrobilo zle, aby ho
mohli podpirať. Pomalu se mi zdalo, ţe ze mě tata robi cypa. Enem sem kivnul a
teţ ja! Fotr honem pravil, ţe Karel něpojedě bez Oty. Tuţ neţ Otu, to rači do
Feldy vemu rozmaširovaneho kocura. Ota se vymluva, ţe ma semtam
padoucnicu, ale guvno! Je to enem jeho vymluva na to, ţe jak se dycki najebe jak
medycymbal, věčinu to s nim jebně o zem a tam se zgrca. Ţadna padoucnica!
Ţadny Ota! Ţadna fotrova stara partyja! Prokuknul sem ho jak kličovu ďuru.
Chce zrobiť z moji opečovavane kary taksyk a pojizdny hajzel pro bandu
duchodcu. V Mošnově by zrobili burdel, televiza by mě natočila s nimi a večer
by sme všecy byli hned před zviřatkami. To tak! Pamatuju se, jak ten amaterski
vojak Karel na jakesyk akcyji u teho bunkru před Opavu, kaj sem ho s fotrem teţ
kdysyk vez, pušťal navaleny rachejtle mezy ludi a maval tam napodobeninu
granatu neţ ho zbalili cajti.
Něchal sem fotra domluviť a hlasem Miloša Fryby sem mu pravil, ţe ten fernet
musel byť zkaţeny, bo od rana litam na hajzel jak prutokovy ohřyvač kakaa a ţe
esli vydrţim aspoň štvrťhodiny něsrať, jedu na pohotovosť. A ať rači něchodi
mezy ty svoje kumpany, bo esli je to nakaţlive, tak se tam v tym Mošnově
zeseru všecy štyre. Fotr jaksyk zneistěl a pravil, ţe teţ uţ byl rano na hajzlu
dvakrat a ţe sy to eště rozmysli a zavola. Jak to poloţil, oddechnul sem sy, bo
vyhrať nad fotrem se mi uţ dluho něpodařylo. Počkal sem hodinku, ale uţ
nězavolal. Na oběd sem zašel pojesť do Indry.
Po obědě sem chvilu spočnul a rozhodnul sem se, ţe zas vyrazym brusyť kolca
do Komeňaku. Po prvni jizdě uţ mě přestal boleť cely člověk a včil uţ mi to
určitě pujdě lepši. Šel sem zas s kolobutami v baťohu, ale napadlo mě, ţe aţ se
raz zlepšim, pojedu hned z domu ať se němusym tahať s butami. V parku mi to
šlo fakt co raz lepši. Od pamatniku sem po cyklostezce dojel zas k te lavce a
nikoho sem něsrazyl. Zkusyl sem aji zajet k radnicy, bo jak se semtam motam z
Indry, vidim tam partyju jezdiť. Tuţ povim vam, tam to jezdi samo! Přypomělo
mi to moje jizdy na lednich bruslach kdysyk. Zrobil sem paru okruhu kolem teho
anděla s tymi vyvalenymi očami, co vypada jak by se němoh vysrať, ale začli se
tam hrnuť ludě, tuţ sem se rači zas vratil na chodnik do Komeňaku. Potem sem
pokračoval dalej kolem te hospy za radnicu a uvaţoval sem, ţe bych sy moh
opatrně sjet na jedno kajsyk do centra do jakesyk zahradki, kdyţ mi to tak idě.
Kaj ale je v centru krom Rady zahradka? Do Rady nejdu, bo tam mě znaju a jak
bysem sebu chvistnul na schodach, uţ by mě tam ani parem volu nikdo nědostal.
Navic sem se nechtěl motať přymo přes plne naměsti. Potem mě napadlo to
Domino, tam se da teţ sedět venku. Tam by se dalo dojet něnapadně po nabřeţu,
kolem kostela teho Vency a vynořym se hned na Masarykaču za koleraktorem

(aspoň na cosyk je dobry, eště ţe ho tu mame, budu aspoň něnapadny). Tuţ sem
jel dal, kolem soudu aţ pod Sykorak. Tam to je mirně z kopca, ale pro mě to byl
Bludovičak. Rozhlidnul sem se, esli mě nikdo něsleduje a pomalu sem to zešel
bokem krok sun krok jak lyţař-začatečnik. Ten protisvah byl malem moja smrť,
bo v jednu chvilu mi podjela dolni kolobuta a zabrzdil sem kolenem na
chodniku. Zadem kolem byvaleho tuzexa uţ to byl kusek, ale zas mě začinaly
boleť hnaty. Posledni zatačka a Domino na dohled!
Lapnul sem na nejbliţši stolek a v duchu pochvalil dryjak na něviditelnosť, bo se
tam motaly dvě servirki, ale ani jedna sy mě něvšimala. Tuţ eště ţe nejsem ten
celer bryta. Jak uţ sem tam seděl jak u Suchanku vic jak deset minut, něnapadně
sem se očuchal a prohlidnul, ale všecko štymovalo, krom teho špinaveho kolena.
Nakoněc sem něvydrţel a jednu z nich (tu zulcovatějši) sem poprosyl o jeden
Budvar. Čekal sem, ţe mi povi cosyk o tym, ţe kolobutařum něnalivaju, ale
enem cosyk zamručela pod fusy a za chvilu uţ mi něsla napěněnu sklinku a
zmizla aji s chechtakami zas dovnitřku. Po tym vykoně do mě pivko gichlo jak
nedělni oběd do stupački, ale druhe sem rači něryskoval, aby se mi něrozmnoţily
kolca. Po tym škopku mě aji nohi přestaly bolet a tak sem za chvilu vyrazyl
stejnu trasu dom. Ve vytahu sem uţ taktak stal. Kura, asy sy to něsmim tak
utahovať, bo jak sy ty buty dycki doma zdělam z noh, cytim jak se mi krev
navali zpatki tam, kaj celu tu dobu něbyla.
Večer ve zpravach sem se dozvěděl, ţe sem se u pamatnika taktak minul s Vencu
Klausem. Tuţ temu tam bylo tolik tych pajtašu s pendrekami. Škoda, ţe sem tak
spichal. Moh se mi podepsať na tryko.
10.05.2005
Kerfur a Datel
V utery mi volala mama, esli bych ji nesjel do Kerfuru, bo tam zas maju jakusyk
capinu ve slevě, tajak minule. Tuţ ja nevim, co ona furt s tymi praškami na
prani robi. Minule sem ji bral pět kilo a dyť to ani neni štvrť roka, no ni? Beztak
to dava fotrovi do kafe misto sladidla, bo on je ten dyjabetyk. Nechtěl sem se s
ňu zas hadať, tuţ sem se zoptal na značku a cenu a slibil sem ji, ţe ji ho ve středu
večer doněsu, hned jak ho kupim. V robotě mi to uteklo tajak mliko na pecu, bo
šef ma jakesyk problemy a asy ho vyraza, tuţ všecy su z teho uţ štrnasť dni
hotovi a moc něrobja. Karel (ten co mi dojebal komputer po Sylvestru) je na mě
poslednich paru dni jak milijus, bo sem mu kupil flašu, aby mě naučil pořadně

obiť s tym internetem, tuţ na jeho komputeru skoro cely den serfiruju. Musym
sy na listek napsat keresyk z jeho oblubenych stranek, abych sy je moh v klidu
prohlidnuť doma. Tuţ je pravda, ţe sem se celkem zlepšil, ale furt eště něumim
pořadně najisť všecko co bych chtěl.
Odpoledně po šichtě sem byl jaksyk utahany a nechtělo se mi tahať s
pětikilovym kiblem prašku lokalku, tuţ sem zajel dom, spočnul a zajel tam
Felinu. Moţna sy pravitě, esli nejsem hňup, ţe přyjedu z roboty a chce se mi jet
na kole do Heřmanic. Guvno, ludě zlati! Felina mi parkuje uţ paru dni před
barakem. Garaţ je v dupě. Fotrovi totiţ zecvaklo, ţe sem s nim s tym Mošnovem
vydrbal a tak tu garaţ, kera mu kdysyk zustala, jak prodal svoju staru stodesytku,
kera taktak jezdila a semtam startovala aji sama od sebe, jakemusyk cyganovi u
Šentala za pětikilo, pronajmul kolegovi z byvale partyje. Ten chachar vyhral ve
sportce jakesyk chechtaki a tak se na stare kolena rozhodnul, ţe sy zrobi malu
radosť a kupil sy zahranični vozydlo - staru ojetu fordku. A bo byl na to pyšny
jak Paroubek na Veronyku, přemluvil fotra, bo přece svoju Blaţenku němoţe
něchať v dnešni drsne době enem tak na ulicy. Tuţ věřtě nebo ni - fakt dal
staremu fordu meno Blaţa. A tata ze stare solidaryty, bo se spolu ve faračkach
nachodili hafo jarnich kilometru sto metru pod Beskidami, se něchal ukecať jak
patnastka na tanečni zabavě. Prostě se s tym něsral. Jeden den mi zavolal, ţe sy
mam odvezť Felinu, ţe budě cosyk přestavovať a jak sem se ho za dva dni
zoptal, kdy budu mocť zaparkovať zpatki, pravil mi, ţe musym paru měsycu
počkať, ţe tam ma Olda Blaţu. Tuţ nevim, to je jak by mě vydědil, no ni?
Ale co, venku uţ je teplo a Felda cosyk vydrţi, šak je to česke auto. Tuţ od te
doby mi stoji před domem. Akurat trochu zle spim, bo kaţdu noc ju chodim
mockrať kontrolovať, neţ usnu, esli mi jakisyk hajzel nerve zrcatka, bo mladi
gizdi se radi předvaďaju. Teţ bysem moh vykladať, šak kaţdy sme byli mali
cypi, no ni?
Jak sem potem tahal ten fotruv cuker v kiblu po schodach k mamě, potkal sem
Datla. To je stary kamoš z baraku. Chvilu sme spolu pokecali na schodach a
zaspominali, jak sme spolu blbli jak mali pajtaši. Ptal sem se ho, co včil robi a on
naraz pravi, ţe v sobotu maju s BVU akcyju a ţe to tam idě omrknuť a
zaspominať sy na stare dobre časy. BVU! Tuţ jasne! Banik - Vitězny unor.
Bojovnosť-vytrvalosť-usyli. Pro někere aji Bojovy vojenski utvar. Očiska se mi
zamţily, ušiska se mi zpotily, knedla skočila do krku a hned sem zaspominal. Na
ty ruzne tury po Beskidach a Jesenikach, na ty oddilove hry, z kerych sem byl
hotovy a na všecku tu symboliku, co k temu patřyla. Jak sem se spamatoval,
hned sem se mu vnutil, ţe bych se teţ na chvilu stavil, šak určitě potkam hafo
znamych a zapařyme.

Jak sem v sobotu čučel zachmuřeně z okna, hned sem zalitoval, bo lelo jak
alergikovi z rypaku. Potem se na chvilu vyčasylo, tuţ sem se tam vydal. Měli
sme s Datlem sraz na zastavce před byvalu šachtu Odra a jak sme dochazali k
hřyšťu, zas začly padať scanki. Chtěl sem se obratit a jit dom, ale jak sem viděl
ty male nadšene zmokle boraki, co tam politavali v kraťasach a nědbali na ten
humus v kapkach, pravil sem sy, ţe zustanu. Datel se hned vrhnul ku skupince
jakichsy odchovancu oddilu a chvilu sy tam divně lomcovali rukami, tuţ sem se
decentně vzdalil.
Ani vytrvaly dešť tych malych taborniku něodradil od teho stavjaňa tych ruznych
drah pro sutěţe a aji trybuny, na kere měli vystupiť zpěvacy. Kolem štvrte se
počasy umoudřylo a konečně začlo byť pěkně. Tuţ sem sdělal kapucu a pořadně
sy to tam prolez a prohlidnul. Měli tam stanki s ruznymi capinami, děcka sy tam
mohli zrobiť hliněne vazy, podivat se na kovaře, jak robi a hlavně sy zasutěţit.
Jak sem viděl ty male pajtaški, jak tam v helmach proti sobě machaju takimi
tyčkami, tuţ sem šel rači dal. Uplně vzadku bylo na stromě natahnute lano,
děcko vylezlo po ţebřu navrch, chlop co tam celu dobu visel, ho přypnul
horolezecku skobu a uţ fičelo dolu. Tuţ na to by mě nikdo nědostal.
Potem začal brnkať na kitaru Pepik Štrajchel, tuţ sem sy chtěl kupiť pivko a
lapnuť na řyť, aby se mi lepši posluchalo, ale zrada! Ti mladeţnicy tam prodavali
enem kofolu. Chtěl sem sy postěţovať Datlovi, ale došlo mi, ţe bych u něho asy
něpochodil a navic sem ho uţ hodinu němoh najisť. Chlampal sem kofolu a
posluchal Pepikove songi. Kura, to je teţ borec. Před paru rokami měl jakesyk
technycke problemy, pry, jakusyk dobu skoro něchodil a němluvil a včil zas
zpiva aji hraje. Jak skončil, pleskal sem mu jak na moli přehlidce. Dal sem sy
dalši kofolu a šel se mrknuť dozadu, bo tam jacysyk dva borcy robili portrety
navštěvnikum. Kura, kdybych uměl tak malovať, seru na robotu a postavim se na
Masarykač a za den mam zarobene to co ve fabryce za měsyc. Cely den sem
pořadně neţral, tuţ sem sy potem dal obědovečeřu - BVU gulaš - a lapnul se na
přectaveni vojclu s čoklami. No asy sem se neměl cpať hned do prvni řady, bo
ten jeden čokel po mě tak mlsně čuměl, ţe sem měl aji strach, aby mi ten gulaš
nězeţral. Nakoněc sy ale vybral teho golema v tym červenym a tak sem se rači
šel postaviť dozadu.
Přy zvuku kitary posledniho umělca se mi zas zastesklo po tych chvilach v lese,
u taboroveho ohňa, jak sem se učil vazať uzle, lasovať a podobne capiny. Tuţ to
byly časy, to sem byl eště mlaďoch. Začla mi byť kosa a ku vchodu začli
přystavovať autobusy, bo akcyja pokračovala o pul osme na Landeku v
kompresorovně, tuţ sem chvilu dumal, esli se tam mam teţ nasačkovať, ale byl

sem utahany z tych spominek a tak sem šel dom.
Večer sem doma lital furt scať, bo te kofoly se ne a ne zbaviť. Neţ sem usnul,
došlo mi vlasně, ţe sem do BVU nikdy něchodil... Ale strašně sem dycki chtěl,
bo sem Datlovi zaviděl, co mi o tym dycki vykladal...
Akurat ţe mama mi to nědovolila, bo fotr byl haviř a beztak by ho vyhodili, jak
by se komanči dověděli, ţe jeho synek chodi do takeho poloskautu. Tuţ take sem
měl těţke mladi.
13.05.2005
Kvitka a hokejki
Asy začlo kvesť cosyk radyjoaktyvniho, bo mam pocyt, ţe umiram. Rypak
natekly jak dusyčnaty kobzol z trţišťa, v krku jak po ostramoštu druhi den rano,
dycham jak haviř přes respirator, no hnus. Uţ paru roku se němoţu vyrovnať s
tym, ţe mam asy tu rymu z teho sena, bo kdo to kdy slyšel, aby chlapisko jak
hora mělo cosyk take. Pamatuju se, jak před rokami to bylo eště take něnapadne,
enem sem posmrkaval a teklo mi z rypaku, ale myslel sem sy, ţe to bylo temu, ţe
sem uţ v dubnu, jak se trochu oteplilo, vyrazyl ven v kraťasach. Jak sem s tym
přestal a teklo to furt, začnul sem se pozorovať. Kupil sem sy Lekařski slovnik,
Domacyho lekařa a aji Jak se lečit doma a podle všeckich tych kniţek to vypada
na jedno: mam senu rymu. Tuţ eště ţe něrobim v jezede. Ale stejnak je to na
guvno, bo v Ostravě furt cosyk kvitně. Eště paru roku počkam a potem uţ sy s
tym fakt zajdu k dochtorovi. Akurat mě sere to, jak oni to zyšťuju. Pry šedesat
vpichu do hnaty, tuţ či sem ikebana? Rači se budu lečiť sam. Šak slivka neni na
předpis.
Do dupy aji s alergiju. Partyja mě dněskaj zvala do jakesyk putyki, kaj pry je
velke platno, ţe počumime na naše a ameryčany a zařvem sy jak chlopi. Bo to
pry budě řeţba jak cyp. Naši sy určitě něbudu chtět nechat libit tu prohru z
minuleho roka, tuţ je rozněsu na kanadach. Ale mi bylo fakt tak chujovo, ţe sem
odmitnul, bo sem se tam nechtěl trapiť. Kupil sem sy v Albertě paru plzni, bo
mam po vyplatě a ambrozyju maju akurat v Kauflandě, k temu sem sy na
obyvačkovy stul přypravil plato klaroša, naladil čete dva a rozmrzely jak děcko
před rozšlapnutym legem sem se zavrtal pod deku do gauča.
Po dvuch třetinach sem to chtěl zbaliť a isť spat, bo sem umiral a depka ze hry
mi moc něpomahala. Potem sem sy spomněl, ţe sem chlap a nikdy se němam

poddavať a eště ţe tak! Jak by mě naši viděli. Teţ se do teho obuli a povim vam,
třeti třetina to byl maly zazrak. Jak měl amerycki chitač problem s masku,
spoměl sem sy na tatu, jak šel na haviřski sraz s helmu přemalovanu na
berušku a trochu sem se pochlamal. Smich mi vydrţel, bo hned nato dali naši
gol. Chitlo mě to tak, ţe sem bechnul s deku na zem a po dalšim golu sem řval
jak ťamanec, neţ rozvali dřevěnu desku čelem. Jak skončila posledni třetina, aţ
do začatku prodluţeňa sem jebal prazdnymi plechovkami od plzni o sebe jak taki
ten plechovy pajtaš na klič. Po začatku sem se spamatoval, ale enem na chvilu,
bo jak kdosyk z našich dostal puk, řval sem dycki a radil mu, co ma s nim robiť.
Tuţ eště ţe sem něšel do te knajpy, bo tam by to bylo drsne.
Eště ţe tych deset minut honem uteklo, bo ku koňcu sem přestaval dychať a
vydrţet skoro štyry minuty bez dechu a přytym řvať "Do teho, do teho" je fuška.
Neţ začly najezdy, pro istotu sem vyrval kecafon ze zdi, vypnul tydlifon a
starymi izdenkami ucpal zvonek. Istota je istota. Mama je jak dopis z finančaku -
dycki se ozve v nejnevhodnějši chvilu. Jak sem sy otviral posledni plechovku,
zrovna Ruča zahrabal a rozjel se a - dal!!! Kura, něvitě jak dluho trva, neţ
přestaně smrdět pivo z tepicha? Eště ţe potem uţ nikdo nědal, ani něinkasoval,
ale ja uţ sem stejnak neměl co vylet. Tuţ tak sme jim to natřeli barabum
hvězdopruhovanym.
Jak to skončilo, byl sem tak unaveny a vyřvany, ţe sem mluvil tajak nachlazeny
banikovec (a to sem schvalně nešel do hospy). Tuţ sem šel chrnět, ať se z teho
vyleţim.
Dněskaj je patek třynasteho a to je pro mě sygnal nikdě něchodit. Tuţ ale do
roboty rano musym, ledaţe bych zašel s tu alergiju. Večer je ten chřest, ale eště
něvim, esli vubec pujdu. I kdyţ - jak sem sy vybral na poleti te kniţki tu Pamelu,
tuţ bych ji měl přysť skontrolovať plavki, no ni?
16.05.2005
Patek třynasteho
Cely patek sem na šichtě byl tajak křeček na jeţkovi. Rozvaţoval sem, esli isť
nebo neisť pokřtit sy první kniţku v ţivotě. Tuţ tajak v kaţdym, aji ve mně je
kusek teho ekzhibicyjonysty. Abystě to zle něpochopili, ja nelitam v kabatě jak
Kolombo po parku a něukazuju děvucham to, co mam na scani. Ale jak sem se
viděl ve špiglu, pysk natekly jak cycki v šestinedělu, pravil sem sy, ţe budu robiť

něnapadneho statystu.
Doma sem dřepnul před šifoner s hadrami a vytahnul co nejněnapadnějši
kombinacyju. Předem sem zavrhnul černe tryko a ty barvene černe manţestraki z
brusleňa, bo nejsem vul, šak tak by mě všecy poznali. Jak sem hazal na zem uţ
sedmu kombinacyju, začal sem sy přypadať jak něrozhodna modelka. A či to
neni jedno? Vzal sem sy stare ryfle a stare tryko, přes to bundu a vyrazyl sem do
křtitelnice.
Chvilu sem měl strach, ţe tam nikdo něbudě, enem ja a křtitelka, tuţ sem
planoval, ţe něnapadně kupim jakusyk kniţku a vypadnu do dupy. Překvapilo
mě, ţe uţ se tam na tym malym prostoru tlačilo celkem dosť ludi, jak by tam
cosyk davali zadarmo, tuţ sem mezy ně vplul. Trochu sem se rozhliţal a
sondoval okolo sebe a teţ mě potěšilo, ţe tam byli ludě tak věkově a aji
socyjologicki (tuţ něčumtě jak Kanaďan na česku vlajku, aji také slovo znam - z
novin) ruzni, to sem fakt nečekal.
Chtěl sem sy poznačiť do bonzbloku, ţe začli o trochu pozdějši, jak slibili, ale
hned mi zecvaklo, ţe by sem byl něnapadny, jak jeptiška v tangach. Konečně
sem viděl svoju vydavatelku. Tuţ povim vam, kdo stě tam něbyli, je to celkem
fešna robka. Jak přectavovala autory a pravila, ţe jeden stoji před nimi a druhi
moţna kajsyk mezy nimi, zatnulo mi a naraz sem nad sebu viděl velku červenu
šipku, kera miřy přymo na mě a otača se ve vzduchu. No ale asy sem ju viděl
enem ja, bo sy mě dal nikdo něvšimal. Podruhe mi dupa cvakla dvojku drat, jak
pravila, ţe ji jakisyk anonymni chachar poslal fotku Ostravaka, kera budě po
chřtu vystavena u pokladni. Chtěl sem se zavrtať pod zem, ale to by asy něvyšlo,
bo o patro niţ je dalši kniţkokauf. V duchu sem probiral, kery gizd by teho byl
schopny. Kamil? Ten ma dosť problemu s novym harantem. Jaruna? Ta ma včil
plnu palu Šlegra (aji ma novy plagat na stěně v kancliku). Ať sem dumal jak
sem dumal, nikdo mi něvychazal. Tuţ to je zahada. Chtěl sem se tam isť mrknuť,
ale vrozena paranoja mě stahla za řbet zpatki do davu, bo co jak tam budě
našlapna spušt a první vul, kery tam přyleti, budu ja a fotka budě hned, no ni?
Kase se budu vyhibať jak čert křyţu.
Ukazki z Denika čital Marek Praţak. Neţ začnul, chvilu nahlas dumal, esli pry
nejsem docent z univerzyty. Tuţ to mě tak nadchnul, ţe sem chtěl vystupiť z
davu a řeknuť mu, ať mi to da pisemně, bo bych to hned šel ukazať fotrovi a
mamě, aby věděli, jakeho maju doma synka. A pry ţe hňupa! Jak začal čitať,
napadlo mě, esli sy nědal paru štamprli, aby byl co nejpodobnějši autorovi, teda
mi. Přy tym, jak popisoval problemy s Maju a mojim prašivym čoklem, sem se
v duchu usmal, bo to uţ je tak davno, co se mi chtěla nakvartyrovať do bytu. Ţe
bych sy zas nahral ten sapik do tydlifona? Kura, eště, ţe sem sy před křtem
vypnul zvoněni, bo jak by mi tydlifon zakrakal jak vrany, určitě by sy mě kdosyk
všimnul.

Semtam sem Praţakovi něrozuměl, ale beztak to byl umělecki zaměr, kery ja -
prosty občan, bo fakt němam s unyverzytu nic společneho - něchapu. Teţ mě
napadlo, ţe esli budě jakisyk iny chřest přyště, ţe by moh ukazki čitať
čistokrevny praţak, aby byla jakasyk řyť, woe.
Něbyl sem si isty, esli Jana Křtitelka dokaţe sehnať Pamelu, tuţ sem ju předtym
v emajlu poprosyl, ať vybere ku chřtu anonymniho autora anonymni robku z
davu. Eště ţe sem to něchal na ni, bo sem sy potem prohliţal kaţdu robu a
dumal, keru bych vybral ja. Tuţ fajnu robku vybrala, syce něbyla v plavkach, ale
co.
Kniţka pokřtěna, parada u koňca, tuţ moţu isť dom. Jak sem se otočil a vyrazyl
ku dveřam, naraz přede mnu Jaryn Nohavica. Otočil sem se jak na obrtliku a
vratil se na svoje místo. Potěšilo mě, ţe měl pod pazuru třy Deniki, akurat co ja
včil s tym jednym svojim s věnovanim, kere sem mu chtěl poslať? Jak po nim
chtěl jakisyk kravaťak podpis do Deniku, tuţ sem trochu znervozněl. Ale Jaryn
rezolutně prohlasyl, ţe on nic podepisovať něbudě, bo to není jeho kniţka.
Kravaťak prosyl aspoň o třy křyţki, ţe pry je to smutne, také prazne místo v
kniţce, ale Jarek nědal ani křyţek, šak to něbyly piškvorki, no ni? Prazneho
mista lituju, ale moţna cosyk do přyště vymyslim.
Jarka potem od pokladni volal jakisyk jeho znamy, esli se pry chce podivat na
fotku Ostravaka. Kura, ja sem na ňu zapoměl! Rozhliţal sem se po regalach, ţe
bych sy dal před pysk jakisyk velki atlas, ale asy bych zbudil věči podezřeni,
aspoň u prodavaček, tuţ sem se pomalu vydal mrknuť se na svůj gzycht. A fakt!
Byla tam obrovska fotka z teho zapasu Baniku, kaj byl jeden flek zvěčeny a přy
velke přectavivosti bysem to moh fakt byť ja. A nebo kdokoliv iny, kdo stal za
tym slupkem. Navíc sem byl na druhé straně na trybuně.
Jak kolem protaňcovala robka Karafiatkovic s tacem sklenek s vinem, zalitoval
sem, ţe sem narvany tyma antyhisteriminykami, bo kdosyk mi radil, ţe to
němam kombinovať s chlastem. Eště raz sem sjel pohledem po svych milych
čtenařach a čtenařkach, zebral sem svojich pět švestek a šel dom.
Pozor, včil budě vyznani! Moji drazy, fakt sy vaţim, ţe stě něvahali a přyšli stě
tam. Z teho, ţe mě něznatě, sy nic něrobtě, bo moţna je to tak lepši, eště bystě
byli sklamani, bo:
"He, tak on je to Fanda Moravec z Dolni Horni, kura tak uţ to vime. Super. Ty
Maruno, ale on je jakisyk divny, ni? Co to ma na gzychtu? Esli on to vubec piše,

ty a divej se na ty hadry, toţ co je to za člověka..." a podobne duperele.
Eště raz, všeckim co tam byli aji něbyli, diki!
A pozor, sme mistřy!!!
P.S.: ať sy kdosyk němysli, ţe ty fotki sem fotil ja. To je od pana Daniela z
Repronisu.
18.05.2005
Nabity vikend
V patek večer sem byl utahany jak autobusova vlečka, trochu s chřestu, ale
hlavně z teho klarytyna, bo to je uspavadlo jak sviňa. Naštěsti sem byl eště
trochu ve střehu, bo jak mi večer volala mama (naštěsti chvilu po tym, co sem
viděl počasy), ani sem ju nenechal domluvit a politoval sem se, ţe musym zytra
do roboty. Bylo mi hned jasne, čemu vola, bo přes travu uţ beztak na zahradě
neni vidět šopa. Mama změnila hlas s mazlaveho mydla na solvinu, popřala mi
dobru noc a třyskla s kecafonem. Ezemesku sem eště Dušanovi potvrdil sobotni
sraz a zalomil to u Mylijonařa. Byli sme totiţ domluveni, ţe dopoledně zajděme
do centra skontrolovať, esli na Masarykaču stavjaju velke platno na večerni
hokej se Švedami.
V sobotu sme se slezli před Delvitu. Překvapilo mě, ţe Dušan měl v golfačach
maleho pajtaša. Jak sem se zoptal, co hlupně, odseknul mi, ţe roba ma doma
velki uklid, tuţ su s malym na pisku. Šak něsu vanoce a nebo velikonoce, tuţ co
ta jeho mura hlupně? Platno tam něbylo, tuţ sme chtěli skusyť prolezť paru
putyk a najisť taku, kaj je aspoň cosyk věčiho, jak televiza. Daleko sme ale
nědošli.
Na Kuřym rynku byla jakasyk akcyja a maly gizd, jak viděl děcka, co skakaly na
trampolině pověšene na takich gumovych špagatach tajak Hurvinek, začal
vřeštět, jak sme chtěli odjet. Tuţ sme sy kupili cosyk na ţizeň a lapli na lavki.
Naraz kolem přepochodovala banda středověkich vojclu. Podival sem se do
kelimka, co mi to v tym stanku načepovali? Dušan mi vysvětlil, ţe němam
halucynacyje z chlastu, ale ţe dněskaj je pry bitva o Slezski hrad. Jeho mura to
pry čitala v gazetě a odpoledně tam idu. Potem na mě upřel pohled Gora
skřypnuteho ve vyhibce, esli bych tam něšel s nimi, ţe budě sranda. Bylo mi

jasne, ţe se mu tam samemu něchce, ale přece něpolezu na jakisyk rodiny vylet,
jak sem taktak uniknul rodine sešlosti na zahradě s ryčem, hrabjami a mnu v
hlavni roli, tuţ sem se vymluvil, ţe mam odpoledni.
Jak uţ sme dopijali, přyšla jakasyk minyrobka v modrym tryku a pry, esli sy
něchceme pomalovať cyhličku a ukazala na hromadu malych dřevěnych špaliku,
po kerych sem okamţitě zatuţil, bo by to byly idealni brygety do krbu. Přeměřyl
sem kočar od junyora, ale tam by se jich moc něvlezlo, tuţ sme malovani odmitli
a poděkovali. Chvilu sme se eště zdrţeli, bo nastupily maţoretki, take fajne
mlade robki v minysukňach. Kurec a mi se zas zastesklo po Jaruně. Dušan zrobil
strategicku chibu, bo ten jeho maly sy všimnul děcek, co do sebe cpaly cukrovu
vatu a začal vřyskať čimdal věči frekvencyju "ham haaaaaaaam", tuţ mu jednu
kupil teţ. Maly ale eště něma dobře skoordynovane ruki s pyskem a tak byl za
chvilu ulepeny od huby aţ po ponoţki nejenom on, ale aji Dušan a dokoňca aji ja
- něchapu! Předtym sem se chtěl přyhlasyt na tu ţracy sutěţ, ale včil sem němoh,
bo sem byl ulepeny od cukrove vaty tajak inseminator s parkinsonem. Na rukach
sem měl chuchvalce od papirovych šnuptychlu, jak sem se to snaţil zedřeť. A
přytym mam špagety tak rad. Určitě bysem tu sutěţ vyhral.
Tuţ něbudu napinať, ţadnu hospu s platnem sme v centru něskontrolovali.
Naštěsti s nami Franta něvydrbal a tak sme se těšili na večer, na tu jeho
supervelku uhlopřyčku. Jeho roba je hotovy hokejovy fanda. Jak je hokej, na
stole je vychlazene pivo, ořechy, kobzole a podobne dobroty a ona sy čita v
kuchini jakesyk babske magazyny.
A fakt! Jak sem vlez do přecyně, chlopi, co uţ tam byli delši dobu, mi
namalovali fixami na gzycht česku vlajku (tuţ jasne, ţe to byl lihač), lapnul sem
na vymezene misto a fandili sme aţ nas mandle bolely. Nědohodli sme se
předem na značce chlastu, tuţ kaţdy doněs cosyk a tak sme dosť michali, ale
bylo to celkem v rychtyku, bo to, ţe sme se Švedami vyhrali, sy pamatuju
celkem jasně.
Akurat něchapu, čemu sem se rano zbudil u Dana, kery meška pět zastavek
lokalku od Franty a navic tam s nami vubec něbyl...
19.05.2005
Odpoledni a večerni vikendova kanonada

Cestu dom od Dana (fakt něchapu, co sem u něho robil, bo on je to navic
intelektual a hokej něsnaša) sem čital ezemesku od Dušana, ţe ta akcyja na hradě
byla celkem husta. Fajně sy to uţil, bo po prvni raně z děla se junyor zesral a
začal řvať, mura ho odtahla do bezpeči a tak sy moh Dušan dobyvani hradu uţiť
sam.
Přyznam se, ţe mě tym trochu navnadil. V gazetě sem se dočital, ţe to tam ma
byť cely vikend, ale byl sem uţ zhnily najsť sy, v kolik to začina v nedělu.
Cynknul sem Laďovi (temu od novin). Nadaval jak špaček, bo sem ho zbudil.
Šak co ma chrnět v nedělu dopoledně, jak sem ja uţ stanul, no ni? A beztak mu
neni tak blbě jak mi. Navic ma jako novinař povinosť informovať veřejnosť o
tym, co se kaj robi. Ze spani zahuhlal, ţe dněskaj se hrad dobyva ve dvě. Z dalki
sem ve sluchadle zaslechnul sladki hlas, kery nadšeně vykviknul, ţe se těši na to
dobyvani, ale rači uţ včil, tuţ sem pro jistotu zavěsyl. Do dvuch eště daleko, tak
sem šel dospať tu vyhru nad Švedskem, ať sem večer čiperny na Kanadu.
Zavolal sem eště Frantovi, esli zas moţu přysť k němu. Chvilu se ošival, ale
nakoněc se něchal ukecať pod podminku, ţe budu meň chlastať, jak včera. Jak
sem se zoptal, čemu, pravil ţe pry sem se po jedenaste zničehonic začal oblikať a
ţe se jedu podivať k Danovi na jeho super akvarko, bo mam chuť na rybi salat.
No mysleli sy, ţe mi jeblo, ale rači mě něchali isť.
Kura, ţe bych sy poplantal piksly od prašku a vzal sy misto klaroša cosyk ine?
Nechtělo se mi nikoho shaňat, tuţ sem se na tu paradu šel počumět sam. Take
cypovinky v kostymach mam celkem rad a povim vam, něbyl sem sklamany.
Dorazyl sem skoro ve dvě. Uţ tam byli přypraveni vojcli v oblekach našich a
Švedu, akurat hokejki jim chiběly. Měli gvery, kopi, sekiry a hlavně velke
kanony. Z hradu zněla fajna muzyka, taka spravně depresyvni a Martin Ruţek
(kura, neni on uţ mrtvy?) čital rymovanu historyju Slezskeho hradu. Naraz jeba
jak cyp, ţe kdyby mi bylo o paru desytek roku meň nebo vic, mam plnu
pemprsku. Chvilu sem něslyšel, bo to bylo fakt blizko. Plno kuřa a borcy uţ se
hrnuli do sebe a sekali a pichali se mečami a bodakami. Semtam kerysyk spadnul
na zem a zustal leţet. Napadlo mě, jak by asy poznali, kdyby kohosyk fakt
dobili. Ale co, vojclu bylo dosť. Valili se hlava něhlava, střylali do sebe slepymi,
no aspoň myslim ţe slepymi, a zas z teho kanona. Po pulhodině to skončilo a ja
sem byl hluchi jak tetřev přy namluvach. Ale fajny kulturni zaţitek. Celkem mě
pobavil jeden poraţeny obranař Slezskeho hradu, jak na vitězne Švedy pořvaval,
ţe v prodlouţeni stejnak vyhrali Češi.
Potem sem se eště mrknul dozadu, kaj měli ti vojcli stany. Bylo tam mezy nimi
aji paru robek markitanek, asy zachranařki, nebo ošetřovatělki. Z jedne sem byl

vyvaleny jak sud Ostravaru. Byla trošku rozloţitějši, ale to, co ji viselo z teho
lajňcucha, to sem eště něviděl. Přectavtě sy, ţe nafukovacy robce oblečetě tryko
s hlubokim vystřyhem, v pasu ju stahnětě širokim paskem a potem do ni pustitě u
Aralu osum atmosfer. Kupil sem sy rači pivo na schlazeni a uvaţoval, ţe se
pujdu mrknuť do hradu, bo sem tam eště po te rekonstrukcyji něbyl, ale ten
napad měli asy všecy, bo tam byla fronta jak posledniho března před finančakem.
Nechtělo se mi stať ani lezť přes hradby, tak sem šel pomalu dom.
Do osme daleko a robiť něbylo co. Dostal sem fajny napad - zrobim sy vlajku na
večer. S vlajku se budě lepši fandit. Zebral sem stare spartakijadni tryko, syce
trochu zašedle, bo tenkrat něbyl Aryjel, nuţki, dva lihove fiksy a jel sem jak
fretka. Za pulhodiny sem byl hotovy. Fiksy teţ. Hodil sem jich do kibla a vlajku
přylepil naplasťu k nejdelši vařeše, co sem doma měl. Smotal sem ju okolo tyčki
a přypravil ku dveřam. Partyja budě čumět.
K Frantovi sem dorazyl chvilu před osmu vybaveny tajak den předtym a navic s
vlajku. Chlopi na ňu čuměli dosť zavistivě, tak sem sy ju rači hlidal. Franckova
roba něbyla doma, bo pry ten včerejšek ji na dluho stačil, tak nevim, co sme
robili. Přyšlo nas celkem osum. Lapli sme na řytě a uţ to začlo. Jak mlasknul
prvni puk do brany, řvali sme jak na Bazalach. Po druhim gole se Franta s
Kamilem a Pepikem chitli v pase, jezdili po kvartyře a hučeli jak vlak. Po tym
třetim gole do prazne kisně sme Kanaďanum sloţili smutečni song na melodyju
zname pisně "Sovětšti malčici vypustili druţici":
Kanada, Kanada,
davať goly nězvlada.
Štěstěna se nasrala,
střybrna jim zustala!
Heja heja heja heja hej!
No, Gott to syce něbyl, ale nam se to libilo.
Jak se chvilu před koncem začli valiť po papulach, kdosyk navrhnul, ţe by měli
vylučiť všeckich hraču mimo brankařu a ti by sy zbytek zapasu enem tak pinkali
z brany do brany. Něprošlo to, ale stejnak uţ se do konca nic něstalo. Po posledni
vteřyně vypuknul rachot. Otevřeli sme okno v obyvačce aji v loţnicy a řvali na
cele kolo, ţe sme mistřy. Z okolnich oken nam ostatni odpovidali, ţe oni su teţ
mistřy. Po medajlach a himně kohosyk napadlo, ţe vemem moju vlajku a
pojezdime trochu po Ostravě. Naštěsti byl s nami aji Mirek. Ten nas dycki vozy
z ruznych akcyji, bo on je vylečeny alkoholik a něvadi mu, ţe němoţe piť, navic
my ho v te abstynencyji podporujeme, bo střyzlivy šofer se dycki hodi. (To je

enem taka vsuvka pro moje přyznivce z bilozelenych taksyku, aby věděli, ţe
nejsem hňup, abych podporoval chlast za volantem.) Mirek syce semtam trochu
slinta, ale inač je v pohodě. Do te jeho oktavki se nas narvalo sedum. Chudak
Franta měl smulu, ţe zustal posledni. Aspoň sme mu zamavali, jak sme
odjiţďali. Projeli sme cele centrum, ja a Kamil vyvaleni z okna, mavali sme
vlajku a řvali na cele kolo, ţe mame zlato. Semtam kdosyk zařval z okna, ať
drţime tlamy, ţe je noc, ale hned ho vlastni sused zdrbal, ţe sme mistřy, tuţ sme
sy z teho nic něrobili, bo zlata je enem pětrazy za deset roku, no ni?
Ani nevim, v kolik sem se dostal dom. Neţ sem zalomil, jaksyk se mi ty dva
kulturni zaţitki spojily a mi se zdalo, ţe dalši rok čumim na finale na Slezskim
hradě naţivo. Fajně se ti hokejisti tymi šavlami sekali, fajně...
25.05.2005
Jak sem šel s robku na kofolu - malem
Šef uţ je zas v robotě, ale jak by mu vyměnili elektronki. Chodi kolem jak
milijus, furt se pta, esli cosyk kdo něpotřebuje, no uplně iny člověk. Od te doby,
co byl na tym pohovoru u nejvyšiho v Praze, jak mu hrozylo, ţe ho vyvala, se k
nam chova jak jeden z nas. Tuţ nevim, esli by něbylo lepši, jak by ho vykopli, bo
on je to taki mantak a bojim se, ţe jak se zas otrka, budě stejny, jak byval, no
uvidime. Na kaţdy pad, na šichtě je to včil celkem pohoda.
Ve štvrtek mi volala mama, nasrana jak ve chlivu, ţe pry dostala poštu jakusyk
upominku, ţe nězaplatila za televizu. No, ona to nědostala přymo ona, ale foter,
bo televiza je psana na něho, ale "on je taki zkurdupel zhnily, ţe pravil, ţe to rači
zaplati, neţ by kajsyk volal nebo lozyl". Koněc cytatu mamy. Tuţ to to vzala do
pazur ta prava. To zas budě točo. A teţ ja! Ať pry hned zavolam Laďovi, ţe jak
robi v novinach, určitě budě mět zname aji v televizy a ať zysti, co to je za
volovinu. Šak tata s mamu plaťa poctivě uţ roki. Pravil sem ji, ţe Laďa ji s tym
asy něpomoţe. Vztekla jak Lajka před startem mi pravila, ţe jak sem taki
něschopny, tuţ sy to zařydi sama. Ţe v nedělu je v čete den otevřenych vrat, tak
tam zajdě a zdvihně jim tam kulturu. Kura, to tak! Mama je všeckeho schopna, ta
jak by tam vletěla, tuţ večer je v hlavnim zpravodajstvi. Sklidnil sem ju, ať se
něplaši, ţe hned volam Laďovi a ozvu se ji.
Laďa se enem řechtal, jak sem mu pověděl, co mam za problem. Teţ pry mu
dom přyšel Janečkuv libesbryf a teţ omyl. Naštěsti, neţ ho napadlo zavolať na tu

erotycku linku 40 korun za minutu, zystil sy indě, ţe je to chiba. Řek mi, ať mu
povim mamine čislo z teho dopisu, ţe mi to zařydi. Jak slibil, tak zrobil. Tuţ jak
neni navaleny, je to aji fajny synek. Mama se s tu informacyju uklidnila, ale eště
paru dni vyryvala na ty něschopne hňupy, keřy ten dopis poslali něpravym
luďam. V gazetě pry pisali, ţe to dostali aji ludě, co nikdy televizu němjali a
dokoňca aji ti, co su uţ paru roku v hlině. Tuţ to jakisyk pepik v čete asy
zmačknul chujovy čudel na tiskarni.
V nedělu sem sondoval dopoledně před čete, esli mamě něcvakně v pale a pro
istotu se něpujdě přeptať. Něbylo tam ani moc ludi, minule tam byl věči naprask.
Tuţ jak uţ sem tam byl, pravil sem sy, ţe sy to tam prolezu. Šak jak platim ty
chechtaki, tuţ co bych se něpodival za co, no ni? Postavil sem se na koněc fronty
a spoměl sy, jak mě kdysyk, eště za komanču, mama posylala stať frontu na
banany a mandarynki. Jak sem se tak zamyslel a zaspominal na harantske roki,
uţ mě celkem pěkna robka s dalši bandu ludi cpala dovnitřku. Prvni sme vlezli
do studyja, kaj se natača Meduza a Na stopě. Byl tam ten chachar, co to uvaďa a
vypravjal tam jakesyk storki z natačeňa. Moc sem ho ale něposluchal, bo sem se
čučel na jednu šikovnu bloncku, co stala obřadu přede mnu. Byla tam sama, tuţ
pochopitě, ţe ze zbytka ekskurzyje uţ sem moc němjal, bo sem se ju snaţil v tym
bludišťu něztratiť. A asy sem se zamiloval. Tuţ to jaro se mnu pěkně rube.
Eště sy spominam, ţe sme byli kajsyk u takeho velkeho stola, kaj bylo mylijon
čudlu a chlop tam pušťal ruzne zvuki a ty čudle se potem samy hibaly. Tuţ to
sem čuměl jak Lasie na jizdni řad. Ta šikovna veducy stada nas teţ vzala do take
velke haly, kaj bylo hafo stolku a stolu, mezy keryma byly take stojate fošny, asy
aby redaktořy od sebe němohli opisovať. Byl tam aji ten fajny baraba, co uvaďa
Report. Ten mi dycki přypomeně Kajoša, bo on ma teţ taki kameny gzycht. To
asy z tych chemikaliji. Nakoněc nam eště ukazali, jak se robja take ty srandy do
Meduzy, jak tam ti dva pajtaši stoja a kolem nich plavu ty malovane mořske
bestyje. To bylo teţ fajne. To bych se chtěl teţ naučiť. Aspoň bych sy moh robiť
řyť z partyje, bo jak bych zrobil přyklad peefku, kde by byl obrazek Bolka a
Lolka a hlava by byla šefa a Pepika, tuţ to by byla sranda. Budu sy muset něchať
zrobiť jakesyk lepši školeni na ten komputer. Ten pajtaš s tu motorovu pilu uţ
mě něbavi a komputer mi stoji doma něvyuţity.
Robka nam potem poděkovala za navštěvu a ukazala nam, kaj mame vypadnuť.
Drţel sem se furt te svoji bloncki jak přejeta kočka barumki. Venku na tym
place, jak měli ty velke kary s kamerami, se eště zastavila a dokoňca se šla
mrknuť do jedne z nich. Jak tam lezla po tym ţebřyčku, čučel sem ji pod sukňu.
Tuţ ale enem ze studyjnich a zdravotnich duvodu, esli něma křečove ţily, no ni?

Jak uţ odchazala směrem k poště, vyrazyl sem za ňu a plny odvahi jak praskla
galuska sem ju chtěl pozvať na kofolu do Rady. Ale guvno! Naraz u ni zastavil
taki napomadovany pajtaš ve vytuněnym golfu, či co to bylo za karu, bo pod
tymi spojlerami a pruduchami to moc něbylo poznať, calnul ju na lico a odfrčeli
do dupy.
Tuţ němam ja smulu? Z čete sy moc něpamatuju a robka mi zdrhla. Budu museť
zrevidovať svuj platonycki vztah s Jarunu.
30.05.2005
Tuţ to je vedro jak cyp, co pravitě?
V patek na šichtě roby-vědmy předpovidaly, ţe vikend budě vařycy. Podezřyvam
jich, ţe maju v kancliku ropuchu ve sklence od ogurek a potvora jim tam šplha
po ţebřu navrh a dolu. Šak svuj k svojemu.
Kolega Erych mě lakal, esli s nim něchcu v sobotu zajet na taku menši cykloturu,
ţe sme uţ dluho spolu enem tak něvyjeli. Neměl sem ţadny plan, tuţ sem mu
kivnul. Ale patečni odpoledně po robotě, kere sem stravil v Komeňaku na
kolobutach (uţ bruslim skoro jak Romanovova segra), mě nahlodalo, ţe ty naše
ropuchi moţna budu měť pravdu. Projiţďal sem parkem zlehka sem a tam, na
tryku sem měl spocene kolca okolo ramen a aji nad řyťu (něchapu, čemu aji tam)
a aji sem sy našel pět přypadnych nevěst. Akurat ţe za jednu přyjel jeji kolik na
bruslach a měl věči svaly jak ja, druha byla rychlejši jak ja, tuţ sem ji furt čučel
enem z dalki na řyť (no něbyl to zly pohled, akurat sem ju němoh osloviť). Třeti
měla sebu jedno děcko, tuţ to by mi ani něvadilo, šak praksyju mam s harantami
od segry, ale ty dalši dvě, co se vymotaly zpoza křaku, bych asy něrozdychal.
Šak aji ta mamina vypadala, ţe jich ma plne kolobuty. Štvrta měla syce jakesyk
to kilo navic, ale dobře rozloţene po cele robě. Akurat ţe sy zapalovala jednu od
druhe a ja od iste doby kuřački něsnašam - přybliţně od te doby, co sem sam
přestal dymiť. Ta pata vypadala fajně, bile tilko, kratke galaty-bederki, z kerych
vykukovaly tanga jak vetřelec z břucha a řvaly na mě "Pocem cype!" Akurat ţe
moja kontrolka blikala tak vystraţně, ţe sem jim rači něodpověděl.
Byl sem z teho odpoledňa tak vyprahly, ţe do mě večer zahučely třy škopki tajak
intersyty do tunela. Potem sem sy spoměl, ţe zytra pojedu na kole, tuţ sem rači
šel dom, abych sy nafukal galuski, bo uţ su za ty roki trochu zpuchřele, jak je
furt přyfukuju.

Rano sem se zbudil do nadherneho dňa a proklel Erycha. Deprem včil mi došlo,
ţe v hicu jak na enhačku přy kontrolni tavbě se budu smaţiť beztak aţ na
Ostravicu, bo on je taki šileněc. Asy mu ten hic teţ nězrobil dobře, bo jak sem
zapnul tydlifon, přyšla mi ezemeska, ţe ten Roţnov ruši a ţe stači enem
Hlučinski kupak, bo je vedro jak byk. Trochu sem zapanykařyl, bo kaj sem asy
loni schoval plavacy trencle? Naštěsti leţely navrchu v kumbale, hned vedle
zbytku mořskich mušli a inych bestyji, kere sem sy loni dovez z dovolene a chtěl
sem sy je vystaviť na poličku. Nalel sem do lavora trochu tekuteho mydla, bo
trochu smrděly a nechal je tam močiť. Mezytym sem nafukal kolca, bo ty galuski
su fakt na guvno. Zas byly prazdne. Jak Erych zazvonil před barakem, plavki
byly eště mokre, tuţ sem je vrazyl do baťoha spolu s miněralku a paru
tatrankami a valil ven.
Cesta byla fajna aţ na ten hic. Uţival sem sy šlapani, bo sem letos na kole eště
něseděl. V Přyvoze před Černym potokem u točny lokalek sem sy všimnul
zakazu vjezda doleva, tuţ nevim co tam zas robja. Jak sem z poslednich syl
vyšlapaval ve stoje ten kopec za Petřkovicami před kostelem, uplně sem
zapoměl, ţe tam je. Jak tam valim devadesat s Felinu, přypadam sy jak na
rovince a deprem ta sviňa kolo ukaţe něrovnosť terena. Navrchu sem trochu
spočnul, bo sem dychal jak Anakin po uraze. Jak mě přešly křeče, jeli sme dal.
Kolem štěrkovni uţ sem byl vysmjaty, aby ty polonahe robki něviděly, jak
umiram.
Našli sme sy pěkny plac hned u vody, rozhledli se po okoli a pravili sy, ţe
všecko je tu přyjemne na pohled a tak zustaněme tu. Erych hned zevlek kraťasy a
valil do vody. Ja sem musel pod osušku zrobiť paru prostocviku a navlesť sy ty
mokre plavacy trencle. Trochu mě zarazylo, ţe Erych stoji furt po kolena ve
vodě a rozhliţa se po okoli jak Hrušinski ve Vesničce. Jak sem smočil nohu, bylo
mi jasne, čemu. Zymu se mi postavily chlupy na nartach. Ty zasrane plavki mě v
cytlive krajině studily vic a vic a navic sem sy všimnul, ţe nas pozoruje taka
kočena z nedaleke deki, tuţ sem enem tak přyšel k Erychovi, prohodil sem, ţe
voda je fajna, kutkem oka se ujistil, ţe roba furt čumi k nam a rozběhnul sem se
skočil svoju proslavenu pološipku. Jak sem vjel cely pod vodu, chvilu sem
přestal dychať a asy sem měl slaby infarkt, bo sem měl pocit, jak by mě přepadlo
dvěsta nasranych švadlen s jehlami. Musel sem gvaltem uplavať dvacet metru,
abych zas ucytil ruki. Otočil sem se a neţ mě chitla křeč, sem plaval spatki k
Erychovi, kery zahanbeně stal u břehu. Guvno zahanbeně! Zatimco ja sem
umiral tajak Leonardo, ten gizd hučel do te robki, co se puvodně čučela na mě!
Lapnul sem na osušku a začal vyhliţať dalši oběť. Plavacy trencle zas studily, ale
slunko pralo, tuţ celkem rychle uschly. Horši ale bylo, ţe sem cytil lehki oder

mořskich potvor. Tuţ kdyby něco, svedu to na někvalitni vodu v štěrkovni.
Erych furt hučel do te baby, kera uţ mi něpřypadala taka pěkna, jak poprve.
Potem dorazyly dalši třy rozhihňane kamoški, on se asy zleknul, bo prchnul ku
mě na osušku. Leţeli sme, kecali o ničim a hodnotili roby kolem. Jak nam bylo
horko, schladili sme se, potem zas kecali a jak robek přybyvalo, zrobili sme sy
sukromu sutěţ, kdo nasbira vic holych cycku. Potem sem asy chvilu zachrapal,
bo jak sem se probral z komatu, Erych seděl zas u tych bab a asy jim vykladal
vtipy, bo se tlemily jak divacy na Gogošou. Trochu sem se nasral, bo sy mě
vubec něvšimal. Teţ mě moh přyzvať do teho jejich spolku. Beztak měl strach,
bo ja sem znamy lev salonu. No spiš taki lviček.
Jaksyk mě začal svrběť řbet, tuţ sem se pomalu sbalil, pojčal sy jeho pumpu a
dofukal galuski. Chvilu sem laškoval s myšlenku, ţe odjedu na tym jeho
hipermegacyklu za třycet litru, bo sy mě furt něvšimal aji jak viděl, ţe uţ se
balim, ale začly mě svrbět aji stehna, ruki a gzycht, tuţ sem se na něho vysral a
jel dom sam.
Doma sem u špiglu pochopil, čemu mě všecko svědi jak bych přespal v
kopřyvach. Byl sem rudy jak zař nad Kladnem. Dal sem sy ledovu sprchu, ale to
něpomahalo. Chvilu sem trpěl před televizu, potem sem to vzdal a zavolal mamě,
esli něvi, co se dava na popaleniny. Zdvihla to segra. Jak mě slyšela, šokla mě
novinku, ţe se ji ztratilo nejmenši děcko. Tuţ ni, ţe bych se valil zrovna věšat,
ale přece to trochu zamrzelo. Segra dal pokračovala, ţe pry se to stalo na
zahradě. Trošku sem zavahal, bo to su syce hektary, ale take? Segra potem
nasraně dodala, ţe za to moţu ja, bo pry to něbohe děcko zabludilo v travě, kera
vyrostla tak vysoko, bo to nikdo někosy. Pochopil sem, nachitala mě na slivkach.
Co fotr a ten jeji pajtaš, zoptal sem se? Bestyja to čekala, bo rychlosťu bleska
odsekla, ţe tata ma posrany řbet a jeji chlop je na montaţi. Tuţ jak inač, no ni?
Vysvětlil sem ji, ţe mam popaleniny třetiho stupňa, takţe mam jakusyk
něposečenu travu u dupy. Navic mam senu rymu. Poradila mi, ať sy na řbet
nakipu zymny jogurt, narvu se antyhistaminykami a zytra ať valim posekať lany.
Bo uţ sem věděl, co sem potřeboval, bechnul sem ji s kecafonem spiš jak ona a
to se mi moc často něstava, bo ona je bestyja rychla.
Aji kdybych měl na nedělu mylijon planu, nězrobil bych ţadny, bo se mi od
soboty večera pala motala jak bych vyhral celodeni permanentku na husenkovu
drahu, cely člověk mě bolel, zevnitřku z teho kola a navrchu z teho slunka. Tuţ
sem se enem smutně pluţil zatemněnym kvartyrem, polehaval u televize a
chladil se pivami. Prvni sem sy zymnu plechovku valal po těle a potem šup s ňu
do břucha. Večer uţ mi bylo celkem lepši, tuţ přyště neţ pojedu kajsyk na kolo,

udu chvilu trenovať a hlavně nězapomenu na opalovacy krem, i kdyţ to mi
něpřypada moc chlapske, mazať se na veřejnosti jak na sutěţi kulturystu.
P.S.: Eště k patku. Paru ludi sy tu všimlo, ţe sem tu vyplul cosyk o Mlade
Frontě. Tuţ jasne, ţe stě němjali vidiny. Laďa novinař mě poprosyl, abych jim
dal eště chvilu čas na to, aby se vyjadřyli, bo novinařum to chvilu trva, tuţ sem
mu vyhověl. Ale ať uţ odpovja, nebo ni, mam to tu schovane a zanědluho to tu
matě.
2.06.2005
Uţ zas sem za hňupa
V robotě se sem tam štenkrujem kvuli temu, kdo co čita. Jasne, ţe nejvic ryjem
do Jury, kery furt odebira Pravo, bo ať se to včil menuje jak chce, třeba aji
Modre Pravo, raz to byl slabikař komanču a dosť. Navic, Jura ma furt ten zvyk,
ţe nam robi pravidelne desetiminutovki, co se kaj robi. Karel, ten čita Denik a
dycki nas ohromuje informacyjami, kere sme my ostatni čitali uţ den, nebo dva
předtym. Kamil čita Lidovki, ale něpravidelně, vlasně enem dva razy a to ešče
temu, ţe jich našel na hajzlu, jak tam raz něbyl papir. Tuţ moc sy něpočital, bo v
nejlepšim ho vyrušil šef, kery se rano ţivi domacymi jogurtami a dopoledně
pravidelně prosedi na porcelaně (asy mu jich jeho stara robi chujovo). Roby
věčinu čitaju Blesk, ale ten je teţ celkem bleskurychly. Tuţ a potem je nas tam
paru, co propagujeme Mladu Frontu včera, dněskaj aji zytra.
Spominatě, jak sme zvalili tu javorovu partyju? Den na to nas rano v robotě
šoknul Jura. Měl dluhi hovor, přy kerym se tlemil jak šťur po deratyzacy a jak
zavěsyl, vytasyl se s tym, ţe coţe to čitam za gazetu, jak v ni něpišu, kdo včera
vyhral. Tuţ jasne, ţe neni, bo koněc zapasu byl po uzavěrce, no ni? Jura se
zařechtal, bo pry ve vydani pro pepiky uţ hokejisty oslavuju jako zlate kluki a je
tam aji mylijon fotek. Zustal sem stat s hubu otevřenu tajak přy vyměně blomby,
kera uţ je zelena. Co to je za hlupota? Na šichtě zavladnul chaos, bo kaţdy začal
hajiť ty svoje noviny. Akurat Laco, co ma doma harpagonku, sy nas něvšimal a
dal robil. Temu to je celkem jedno, on něčita nic, bo něsmi utracať za hlupoty.
My, co čitame MF, sme začli spominať, kere pepiki zname. Joţin hned valil ku
kecafonu. Celu dobu sem se uklidňoval, ţe je to enem provokacyja od Jury, kery
nevi, jak by nam zhnusyl čitani, ale jak potem Pepik zbudil svojeho bratranca,
kereho neviděl ze šest roku a ten mu eště v polokomatu přeslabikoval tytulni

stranku Fronty, chitnul sem panyku.
Potem nas asy kdosyk nabonzoval šefovi, ţe něrobime, bo přyhopsal jak
přyhřaty zajic a zadal bojove terminove ukoly, tuţ sme to odloţili na odpoledně.
Po šichtě sme to probirali u piva a jak uţ sme měli trochu v kuli, chlopi mi dali
za ukol zystiť v redakcyji, jak to vlasně je. Ti nejvic navaleni navrhovali, ať tam
rači zajedu osobně, naštěsti sem měl enem dvě piva a tak sem se ubranil
cestovani do hlavniho města. Naco mame elektronyku, no ni? Večer sem před
spanim lapnul ku komputeru, dal sy eště jedno plechovkove orosene pro
inspiracyju a napisal emajl, co je to za burdel, ţe pepicy vja spiš jak ostravacy,
co se večer robilo:
Česť pracy!
Tuţ chlopi novinařšti, to stě mě nasrali.
Fakt něchapu, čemu v dnešnim vytisku (ponděli 16.5.2005) Mlade
Fronty pro Moravskoslezski kraj neni ani slovo o tym, ţe sme mistřy
světa. Člověk se cyti tajak hňup, jak se dozvi od svojich kolegu z
hlavniho města, ţe v jejich verzyji Mlade Fronty je plno velkich
tytulku o mistrach, hafo fotek, rozhovoru a dalšich capin.
Kura, tuţ či je Ostrava fakt aţ tak daleko, ţe něfunguju telefony,
emajly, či faxy?
To, ţe něpišetě druhi den o tym, kery pajtaš vyletěl ze Superstar, mi
je celkem u dupy, bo nejsem mlada děvucha, kera sy kredyt dobija enem
temu, aby teho Alibabu dostala aţ navrch. Ale jak tak nad tym dumam, kdovi
kolik informacyji nam, Ostravakum a Moravakum vlasně servirujetě s
denim zpoţděnim? Kurnik šopa, aji ten regijonalni Blesk je
rychlejši, jak vy.
Teţ mě napadlo, ţe bystě moravskoslezku verzyju vašeho platku mohli
prodavať o cosyk lacnějši, jak tu praţsku, jak dostavame něaktualni
novinki, no ni?
Sem zvědavy, co mi odpovitě.
Zdař buch!
Ostravak Ostravski

ytem v Ostravě
Teho času na ostravak.bloguje.cz/
Druhi den, jak sem v emajlu viděl zpravu z MFD, hned sem měl lepši naladu.
Fakt sem asy ten brycki celer, jak mi tak bleskovo, vlasně frontovo odpovidaju.
Ale guvno! Ţadna zelenina. Ve zpravě byla odpověď jak z automata, ţe se tym
určitě budu zabyvať. A esli něscypli, tuţ se tym zabyvaju dodněskaj, bo odezva
ţadna.
V robotě sme to zas včera probirali. Mi se o tym moc nechtělo mluviť, ale Jura
zas začal ryť jak benga u Přemka na zahradě. Chlopy pobavila moja ţadosť na
slevu za stare informacyje. A ţe pry tam teţ napišu. Potem ale z paru z nich
vylezlo, ţe se na jakesyk psani do gazety moţu vysrať a ţe je spiš přestanu
kupovať, jak z nich robja hňupy. Baby se enem tlemily, ţe furt řešime cypoviny,
bo ony by mohli čitať aji tyden staru gazetu a je jim to jedno, hlavně jak je tam
dosť drbu.
A Jura, kery to všecko zdupal, se enem řechtal a řechtal, jak by dostal sedačku z
řetizkača do paly. Tuţ sem sy odpustil jeden istě vynikajicy oběd v kantyně a
trochu sy pohral s jeho rudu gazetu. Z pismena P sem celkem snadno zrobil B a
potem dovnitřku nalepil paru fajnych članku, kery s keru, kolikrat a kaj,
oxeroxoval sem fotki z loňske vanočni podnikove besydki a zbytek domaloval,
akurat sem ten fotokomiks něstihnul cely. Škoda, bo to bylo lepši jak oryginal v
tym magazyně pro mladeţniki a mladeţnice s jebakami.
Akurat sem nečekal, ţe šef eště něvypustil všecke domacy danone a na hajzel sy
veme gazetu pravě od Jury...
7.06.2005
Oslava Kajošovych narozek
Ludě pravja, ţe dvakrat něvlezeš do stejne řeky. Někeřy teţ pravja, ţe dvakrat
něšlapněš do stejneho psyho guvna. S tym aţ tak uplně něsuhlasym, bo stači
jeden poloslepy chodec, kery to rozmaţe po celym chodniku a nětrenovany
slalomista ma co robiť, aby se vyhibal.
Ve štvrtek sem našel ve schrance mezy tym barevnym marasem z Teska a

Bauhasu libesbryf. Ve vytahu sem to trochu potrhal, bo s aktovku v jedne pazuře
a s kličami v druhe s člověka neni moc šikovny pirotechnyk. Doma sem z te
zplundrovane obalki vydoloval dva kuski opaleneho papira s pozvanku na
sobotni akcyju u Kajoša s pracovnim nazvem "Oslav moje narozky". A vida, rok
uletěl jak svačina z okna kupečka! Mnohoznačny a nicněřykajicy nazev sliboval
něčekane zaţitki. Ale před očami mi proběhnuly utrţki teho minuleho fijaska.
Ten fantomasy sestřych uţ mi jakţ takţ dorost a jaterni testy uţ mam asy teţ v
normě. Tenkrat sem se zařek, ţe k němu uţ něvlezu. A včil to ve mně hlodalo, to
vam povim. Bily se ve mě dva pocyty. Jeden byl nasratosť na ty dvě baby, kvuli
kerym sem musel nosyť paru tydňu tu kšiltovku, ale za to vlasně Kajoš němoh.
No a druhi byla nostalgija za fajnu atmosferu z jeho minulych akcyji.
Nězapomenu, jak nam kdysyk podaval jakisyk modrofijalovy truňk, z kereho se
ţlutě kuřylo. A přesně tak to teţ chutnalo. Anebo jak měl obdobi potravinařskich
barev (aspoň dufam, ţe to byly potravinařske), jak je přydaval do ţradla aji piťa.
Od te doby uţ bych se zelene babovki nědotknul ani hrablem na snih. No a o te
modre ryţi ani němluvim.
Dumal sem, dumal, přyjemne spominki převladaly, tuţ asy pujdu. Pařba se, tajak
dycki, měla odehrať v sobotu, bo jak to člověk přehnal, měl celu nedělu na
vyzdravěni a v ponděli uţ valil na šichtu zas ruţolicy. Tuţ aspoň zvenku. Něchal
sem sy večer na rozmyšlenu, bo Kajoš to chtěl nejpozdějši v patek dopoledně
potvrdiť. Nakoněc rozhodla nahoda - hodil sem sy pětikačku. Typnul sem syce
orla a ona vlasně padla skoro pana, ale bylo to na kraju stola a jak se tomu trošku
pomohlo, na zem uţ dopadnul ten ptak.
V sobotu dopoledně sem zašel do centra, abych temu oslaveňcovi kupil cosyk
uţitečneho. Dumal sem celkem dluho, kolik mu vubec je. Na prvni pohled
vypada tak na pědaštyrycet, ale nejsem sy isty, esli něchodil na stejnu školu, jak
ja. Zašel sem do jakehosyk bichlošopu a kupil sem mu kniţku Strach z padesátky
- to určitě doma něma a potěši ho to. Syce sem za to vyvalil skoro tolik, jak za
třy fernety, ale co, Kajoš je fajny synek.
V sobotu ve třy sem mačkal čudel na jeho zvonku. Igelitku s kniţku sem
něnapadně schovaval za řbetem. Otevřela mi Helena, ta co to peče s Markem.
To mě trochu vyvedlo z miry, bo Marek něpsal ani něvolal, ţe by měl přyjet teţ.
A vlasně ani na posledni ezemesku mi něodpověděl. Tuţ to je fajne, ţe tu je,
aspoň s nim zas pokecam. Přyvital sem se s ňu a lez dal, abych pozdravil
oslaveňca a naraz sem malem ohluchnul, bo zařvala jak štajger přy zavale, kaj
lezu v tych butach. Trochu zmateny sem se zezul, bo v Kajošově kvartyře, kery
spiš jak domacnosť přypominal laboratoř, sme jednu dobu měli přysně zakazane
se zuvať. Z bespečnostnich duvodu. Tak sem ťapal ve fuseklach do kuchině

zoptať se kohosyk rozumneho, co se to tu robi. Tam sem zaţil šok, bo kuchiň
vypadala jak z teho ikejackeho katalogu. Ţadne zkumavki, chemikalije, hořaki a
podobně! Pořadek jak před stěhovanim. To u Kajoša něbyvalo zvykem. Natoţ v
kuchini, kaj přychazaly na svět jeho nejlepši vyrobki, po kerych nam byvavalo
dycki tak fajně. Věčinu. Tu mi cosyk něštymuje. Leda ţe by mu tu zrobili
pořadek benga, bo uţ susedum z vedlejšich domku vadil ten oranţovy kuř, co se
sem tam valil oknem aji dveřami.
Kajoša sem našel v obyvačce. Seděl u konferaku a ţral chlebiček. Vedle seděla
jakasyk mi něznama dvojka a teţ se čimsyk krmila. Kajoš, jak mě viděl,
kivnutim mě pozdravil a ukazal na tac se ţradlem. Rozhlednul sem se dokola, ale
nikdo uţ nikdě něbyl. Dalši divna věc. Na jeho akcyjach dycki byvalo ludi tajak
duchodcu na komančich spominkovych akcyjach "Kdysyk bylo lepši". Nědalo
mi to a zoptal sem se, kdy přyjdu dalši ludě. Helena odpověděla za ňho, ţe to uţ
sme skoro všecy a přylepila se k němu, jak stara fusekla na kachlički. A do
štajgrove řytě! Uţ je mi jasne, čemu Marek něpiše, ani něbere tydlifon!
Snaţil sem se straviť pro mě novu informacyju a dumal sem, esli němam rači isť
dom, ale potem sem sy pravil, ţe to moţe byť zajimave a lapnul sem do sedački.
Ale jak na sviňu na jakisyk krajkovy bazmek z dědictvi beztak po Ludviku
šesnastym, bo Hela vyskočila jak kdyţ čivava přehryze vanočni eletrycke svički
a vrhla se na mě. No spiš na moju řyť, bo začla tu hnusnu zašedlu nadheru
zpodemě škubať a cosyk mumlala o vyţranych bestyjach, co němaju vkus. Tak
něvim, koho tym myslela. Aji bez polštařa sem se pohodlně rozvalil a prohliţal
sem sy dvojicu přede mnu. Robka, intelektualka jak cyp, elegantni brylki jak po
Urbankove, pletena halena a sukňa aţ na zem (a ty krystuski v přecyni su asy
jeji). Jeji kolik to same v bleděmodrym. Lamal sem sy palu, kaj se tacy typcy
mohli octnuť u Kajoša, ale jak nas Helena přectavila, pochopil sem - jeji segra s
chlopem. Kurnik šopa a co ja vlasně robim na rodinym dychanku? A jak ta
semetryka, vlasně Helena, dokazala z Kajoša-drsoňa zrobiť cosyk take?
Vypadalo to na zajimavy večer - telenovela v přymym přenose.
Poţral sem paru chlebičku, zajed to smaţenymi kobzolami a kivnul Kajošovi na
to, jak se ptal, esli sy cosyk dam. Doněs mi dvě decki vina. Kajoš! Ţadne jeho
koktejly!! To vino mělo dokoňca aji červenu barvu. A jak sem viděl, ţe to naliva
z oryginal flaški, byl sem fakt zklamany, i kdyţ, asy sem to měl tušiť od počatku.
Po přypitku padla moja posledni naděj, ţe by to byl jakisyk tajny lektvar - byla
to frankovka. Hodil sem to do sebe, nechal sy nalet dalši a zaposluchal se do
dřystu kolem. Zaslechnul sem cosyk o jakesyk Leonardově šifře. Dluha sukňa to
šmahem odsudila, ţe je to škvar a jeji chlop enem kival, jak taki ten plastovy
čokel na zadnim okně v autě. Kajoš dodal, ţe to eště něčital a hned schital

hnusny pohled od Hely, kera dodala, ţe to ma v loţnicy uţ měsyc na nočnim
stolku. Teţ zajimava informacyja. Chvilu sem se zamyslel, bo se zas bavili o
čimsyk nězajimavym a naraz mi docvaklo, esli se na mě cosyk něchista. Jakasyk
skryta kamera, či co.
A jak by to docvaklo nahlas - naraz zvonek. Hela se zdvihla, ţe pry to budě
Zdena. Dalši figurka do hry, tuţ fajně. Třy chlopi, třy roby. A kura! Kaj je okno?
Mizym, bo to budě beztak jakasyk hidra.
Neţ sem se stačil zdefenestrovať, do pokoja vplulo nadherne stvořeni. Dokonala
roba, vlasy, tělo, hadry, fajne oči, nos, pusa, uši - jednym slovem baba jak cyp.
Kura, ţe by Kajoš přecy enem cosyk vpašoval do teho vina? Asy sem se
zamiloval na prvni pohled. Tuţ či sem puboš? Jak Dokonala promluvila, byl sem
v dupě. Taki medovy hlas sem eště něslyšel. Asy sem na chvilku odplul kajsyk
do řyti, bo Helenine vysvětlovani, ţe diki mě našla baječneho Karlika (pry
Karlika!!!) a ţe mi chtěli zrobiť oba radosť a tak mě chcu seznamiť s jeji
sestřenicu, mi musela převykladať celkem třyrazy. V pale mi vibrovaly otazki
jak zapomenuty klič ve skličidle - jak vyměnila Marka za Kajoša, kdy to bylo,
esli u něho meška a čemu mi chtěli zrobiť radosť, ale v tym zmatku sem ze sebe
enem vyhrknul, ţe mě to těši.
Zbytek oslavy sy pamatuju jak v mlze. Ostatni štyre zas kecali o novych
kniţkach, co kdo kdy čital. Kajoš se snaţil zapojiť do hovoru s přyručku
"Pyrotechnikem snadno a rychle", ale něuspěl. Ja sem musel vypadať jak
dement, bo sem pohledem visel na Zdeničce a kival na všecko, co ji vyšlo z té
fajne tlamki. Tuţ jasne, ţe ten Limonadovy Joe se Myronu moc něvyved,
narozdil od Kamelota. Syce sem vubec nevěděl, o čim mluvi, ale kival sem jak
vztekly.
Jak kdosyk vytahnul karty (Karty! U Kajoša!! Kdyby aspoň s holymi babami),
Zdeňula prohlasyla, ţe uţ budě muset isť dom. Napadla mě hrozna myšlenka -
doma ju čeka chlop. Hned se mi ale v pale přeplo na spravnu kolej a nastupiště,
bo mě s ňu přecy chtěli seznamiť, ţe je nězadana, no ni? Asy mi to ale bylo vidět
na gzychtu, bo se rozesmjala a dodala, ţe ju doma čeka čokel. V duchu sem sy
nadal, ţe něumim zachovať něutralni gzycht a hned sem se zatvařyl tajak
prymator před fotografem. Pomoh sem ji do hubertusu, zamaval tym karbanikum
a uţ sme valili na trolejbus.
Zlate emhade, v nejbliţši době nic nějelo, tuţ sme šli kusek pěški. Kecali sme a
kecali a ja sem měl pocyt, ţe ju znam sto roku. To uţ se mi dluho něstalo. A
kdovi, esli vubec. Vylezlo z ni, ţe teţ meška v centru. Vznašal sem se štěstim,

jak ropucha nafukla helijem. Prošli sme paru zastavek, bo to šlo jaksyk samo, ale
naraz prohodila, ţe uţ ju bola nohi. Konečně přyšla chvila pro mě! Řek sem ji, ţe
to nic, ţe ju doněsu aţ na prah kvartyra. Lapnul sem ju a vyrazyl. No, po paru
metrach sem sy pravil, ţe budě stačiť enem na prah baraku. Moc pěkně se na mě
usmjala. Teţ sem se na ňu usmjal a snaţil sem se dychať porami. Do dupy!
Čemu ja něposyluju? Po kaţdym dalšim metru sem sy daval drobne mety - eště
deset kroku, fajne, eště k tamte značce, bezvadne, a včil eště k temu křaku. Mělo
to enem jednu něvyhodu. Tak moc sem se sustředil na ty drobne mety a spravne
kladeni noh, ţe sem něslyšel, co mi šepta do uši a pomalu sem aji přestaval
vnimať, jak vypada. Asy zafungovala telepatyja, bo jak sem měl ruki skoro aţ u
chodnika, naraz vyskočila, poděkovala, ţe sy spočla a ţe dal pujdě po svojich.
Ani sem se něstačil vydychať a musel sem pokračovať v romantycke debatě. Pry
ţe ten měsyc fajně sviti. Neviděl sem na pět metru před sebe, natoţ jakisyk
měsyc, ale kival sem jak nadrţeny holub.
Něchapu, jak sme se doplahočili z Michalkovickeho řbitova aţ na Bazaly. Tam
sme stravili asy pulhodiny čuměnim na osvicenu Ostravu. Trochu sme se
pomačkali, ale daval sem bacha, ať cosyk nězdupu, bo ona je ta prava. No
pulhodina to asy něbyla, moţna tak štvrť. Ono vlasně začlo let, tak je moţne, ţe
to bylo enem pět minut. Teho dešťa sem se bal, uţ jak sme vyšli od Kajoša a
Hely - kura, uţ o nich uvaţuju jak o paru - bo začlo trochu slimpať a vypadalo
to, ţe nafurt, ale jak sme šli s Dokonalu, kapki nas enem sledovaly z mraku.
Tuţ asy mi fakt hrabe, jak pišu take romantycke cypoviny.
Tu noc bylo všecko jak ve filmu. Sotva nad banikem začlo let, přysvištěl nočni
trolejbus, ja sem robil srandu, jakoţe ho stopuju a Zdenka se moc pěkně smjala.
Bydli kusek od Maja, tuţ sme se eště od zastavki pěkně prošli, ale furt slimpalo,
tak sem ji aspoň nabidnul svoju bundu. Prvni nechtěla, ale jak sem ji tvrdym
hlasem tajak basak z Uspěcha pravil, ţe musy, tuţ s chichotanim přyjala. Jak uţ
sme byli blizko baraku, dumal sem, esli mě pozve navrch a esli mam isť.
Vymyslela to nejlepši sama, ţe mě pry zas rada uvidi, ale včil uţ musy letět, bo
Bobiček uţ je dluho doma sam a rači ho se mnu seznami kdesyk venku, bo on je
divoki. Zas sem enem kival hlavu, v kere se mi honilo, esli ju mam pocalovať
anebo ni. Zas to vyřešila ona, bo mě enem tak mateřski calnula na lico a zmizla
ve vchodě. Šel sem pěški v dešťu dom. Bunda voněla po Dokonale a ja sem měl
v pale chaos, tajak Dţeksn před špiglem. Tuţ je to dobre, ţe mě pocalovala na
lico, nebo je to enem kamaradske? Zbytek nocy sem se enem převaloval tajak
puboš po prvnim rande. A navic sem zystil, ţe sem sy něvzal jeji čislo.

Osud ale neni sviňa, bo enem sem na chvilu sklopil vika, za paru hodin mě
zbudila ezemeska, ţe pry dobre rano, dněskaj musy ven s Bobičkem, bo byl na
ňu nasrany za ten včerejšek, tuţ se s nim musy udobřyť. Přy snidani sem dumal a
kalkuloval a vymyslel sem, ţe pujdu ven na kolobutach. Čemu? Tuţ je jasne, ţe
ma čokla. Bydli v betonove dţungli. Ma psysko rada, tuţ ho veme do přyrody.
Kaj je nejbliţší přyroda? V Komeňaku! A tam potka mě, no ni? Navic, ve světle
slunka ji přytahně moja sportovni postava. Musym sy vzat ty černe ryfle, bo su
mi trochu menši, ale zas teho moc schovaju.
Nakoněc mi ale štěsti ukazalo obratle, bo v Komeňaku skoro nikdo něbyl,
parurazy sem zmoknul (ja vul sem jel enem v ryflach a tryku), třykrat sem dostal
na tym mokrym asfaltu smyk a hnusně sem se jebnul do řbeta a jeden zasrany
čokel mi malem prohryz lytko, bo sem se hnal za jeho paničku - šak moţu ja za
to, ţe byla podobna Dokonale?
Zbytek neděle a ponděli sem měl zapal plic. Šef naštěsti uznal, ţe mam dost
nadrobene a moţu to vyleţet bez nemocenske. No moţna to něbyl přymo zapal
plic, ale smrkal sem a chrchlal jak tuberak. Ale bo se Zdenka zbytek neděle a ani
v ponděli něozvala, tak je to určitě zapal plic, na kery scypnu, bo mě stejnak bez
ni něbavi ţivot.
10.06.2005
Zdenka a Danyjela
Ponděli sem chtěl cele proleţeť, ať se z teho zapala plic honem dostanu. Ale jak
sem se rano poprve zbudil, uţ se mi nechtělo usnuť. Do dupy s takim
maroděnim.
Dal sem sy vedle sebe do luţka tydlifon a kaţdu pulminutu sem kontroloval
dysplej, esli mi konečně něpiše moja nastavajuca. Potem se mi ale jaksyk
rosvitilo v pale a uvědomil sem sy, ţe to je jak v kartach, včil sem na tahu ja.
Dyť ona mi vlasně psala o tym svojim čoklovi. Tuţ to ona určitě doma čeka a
čuči na dysplej tajak ja a pravi sy, esli cosyk něpodrbala. A nebo se na mě
vysrala a v robotě flirtuje se svojim šefem. Dyť ja ani něvim, kaj robi. Smet sem
sy z paly pochibnosti a začal vymyšlať jakusyk něutralni ezemesku. Tuţ to se
lehce povi, ale co ji mam napsať? Co to je něutralni ezemeska? "Ahoj, jak se
mas?" Tuţ či sem ichtyl? Přece umim napsať zabavnu zpravu, aby roba hned
poznala, jaki sem zajimavy chlop, no ni? Eště chvilu sem vymyšlal to literarni

dilo a nakoněc sem poslal "Cau, jak je?" No cyp jak lampa, pravil by foter.
Potem sem sy zas lehnul, ale tak, abych viděl na dysplej. Čuměl sem na ňho jak
kobra na kralika a v duchu sem ho hipnotyzoval: napiš, napiš, napiš. Naraz to
piplo a fakt - zprava! Otevřu to a tam ezemeska od Ladi z roboty, kdě mi nadava
do hipochondru a ţe se moţe vysrať na to robiť cosyk za mě. Tuţ z teho je vidět,
ţe mě kolezy maju radi. Čekal sem dal. Furt nic, dysplej svitil, bo sem ho furt
zapinal, esli sem něpřehlednul zpravu, ale nic. Naraz asy mikrospanek, bo mě
zbudilo krakani vran a ja v šoku sem nevěděl, co se robi. A taki fajny sen se mi
zdal. Kajoš v nim byl u mě na oslavě velikonoc a přyněs sy svuj specyjalni kufer,
z kereho namichal cosyk hnědobileho a jak sem to polknul, přestal sem na chvilu
slyšeť aji viděť. Poloslepy, jak v tym sně, sem nakoněc popadnul tydlifon,
čumim na dysplej a tam "Zdenka vola". Hlasem jak Šarski po operacyji mandli
sem pravil Halo a Zdena na druhe straně dratu zavahala, esli vola dobře. Potem
se ale zoptala, esli je doma Marcel. Jaki Marcel, pravim, to matě špatne čislo.
Začla se smjať a vysvětlovať mi, ţe sy ze mě chtěla zrobiť srandu. Potem z ni
vylezlo, esli bych nešel kajsyk odpoledně poseděť. Tuţ jasne, sem syce trochu
nascypany, ale překonam se. Domluvili sme se, ţe zajděme na kafe do Danyjely
naproti socyjalce. V ţivotě sem tam něbyl, ale kivnul sem, ţe to je dobry napad,
bo tam je to moc pěkne.
Ona zavolala! Ona zavolala! Asy ju miluju! Kura něsmim to tak ţrať, bo sem jak
puboš, co se těši na prvni pocalunek.
Do odpoledňa sem se dal dohromady. Nechtěl sem se moc paradiť, temu sem sy
oblek hned třeti tryko, co sem našel v šifoneře a narval na sebe ty černe ryfle -
trochu se scvrkly, jak schly, ale co, aspoň budu vypadať namakanějši. No nevim,
ten kusek přečnivajucyho pupka tam šel minule lepši schovať. Dvacet minut sem
stravil v kupelce, bo ten muj ručni dţiletmachtřy uţ teţ cosyk pamatuje. Ţnu sy
pysk syce co štyry dni, bo mi fusy lezu pomaly, tajak kdyţ rodi šnek, ale od
vanoc uţ je to celkem dluho. Uţ bych sy aji zasluţil novy.
Oblepeny hajzelpapirem sem se vymotal z kupelki, chvilu počkal, aţ mi to
zaschně a naraz zvonek. Kura, ţe by Zdenka? Hlupota, šak něvi, kaj meškam.
Mrknu z okna a tam kara Česke pošty a pry jakisyk balik. Tuţ valim dolu, dole
na mě chlop čumi tajak taksykař na drobne, dava mi jakusyk krabicu, podepišu
se a jak idu zpatki, zaslechnu cosyk o neštovicach. Navrchu mi to docvaklo - ja
hňup sem šel oblepeny tymi papirkami. Smyl sem to z gzychtu, nagichal na sebe
pitralon a valil na sraz, bo za deset minut to tak akurat stihnu. Krabicu sem vzal
sebu, potem se mrknu, co to vlasně je.

Zdenka uţ tam stala. Kurnik šopa - fakt baba jak cyp. Věčinu se mi stavalo, ţe
jak sem zbalil robu na jakesyk zabavě, večer se mi zdala jak miska, ale rano sem
se budil u Zemana v babske verzyji. Ale Zdenka, to je inši turek. Jak je moţne,
ţe taka roba něma chlopa? Lehce mě calnula na lico a naraz sem byl na
řetizkaču. Vlezli sme dovnitřku, našli sy misto, lapli na řytě, objednali kafe a ja
sem ju něchal dřystať. O robotě, o Bobičkovi, o tym, jaki je včil v centru burdel,
co ma rada a dalši dřysty. Ja sem na ňu enem čuměl tajak na svaty obrazek a
semtam sem přyhodil jakesyk to ano, nebo jasne, nebo tuţ to viš ţe ja. No
poseděli sme tam skoro dvě hodiny. Nakoněc navrhla, esli se něchcu isť mrknuť
na Bobička, ţe dněskaj měl celkem fajnu naladu a moţna by mě něhryznul do
nohi. A ţe mi doma uvařy kafe a moţeme dřystať u ni. Tuţ zem se mi zas
zatočila pod nohami a neţ sy to rozmysli, honem sem kival, ţe ja.
Dorazyli sme k ni, meška v šestym patře, ale maju uţ tyden dodrbany vytah, tuţ
sme museli po schodach. Ve štvrtym uţ sem cytěl kaţdy zahib u buntka a v
šestym sem dychal jak Kocembova po doběhu. Tuţ povim vam, pěkny kvartyr
ma. Zařyzeny jak z jakehosyk kataloga. Ta musy mět fajny flek, jak tolik
zarabja. Lapli sme v obyvačce, Zdenka pustila potichu jakusyk muzyku, nalela
vino a dal sme kecali. Asy jaksyk vycytila, ţe sem spiš nesměly chachar, tuţ moc
něpila a tu sedmičku sem vyřnul skoro sam. Esli včil čekatě, ţe vam tu budu
lakovať na červenobilo, jak sem potem na ňu hupsnul a valali sme sudy aţ do
rana, tuţ to vas asy sklamu. Trochu sme se pomačkali a aji pocycmali, to ja, ale
ta bestyja chlupata furt vrčela, enem sem se ku Zdence přybliţil, tuţ sem sy nic
dalšiho nědovolil a moţna je to aji dobře. Šak to bylo deprem druhe rande, no ni?
Kaj je do pateho.
Večer, jak sem dolez dom šťasny jak blecha, chtěl sem zrobiť dobry skutek a tak
sem poslal Markovi ezemesku, esli vi, ţe Helena a Kajoš meškaju spolu. Asy
cosyk věděl, bo mi za chvilu přyšla odpověď - jedno něspisovne slovo v patym
padě.
13.06.2005
Odpoledně na guvno
Dluho se doma nic něposralo, tuţ sem sy to vybral ve štvrtek aji s urokami.
Po šichtě sem neměl nic v planu, aţ večer, bo sme se po paru scukach se Zdenku
přes tyden konečně domluvili na večeřu, tuţ mě napadlo, ţe bych sy moh přeprať

paru hadru, bo z tych štyrech tryk, co obden střydam, uţ zbylo enem jedno
pouţitelne. Včil je třeba na sebe chvilu dbať, aby sy o mě něpomyslela, ţe sem
jakesyk hovado, co chodi ve spocenych hadrach. Ni, ţe by byly ty ostatni
špinave, ale jak sy ode mě raz odsednul v lokalce chlop, kery jel asy z nočniho
tahu a vypadalo to, ţe do te lokalki nastupil tak před štyrmi hodinami, trochu
sem zneistěl. Semtam, jak ma mama naladu a nabidně se sama, ţe mi přepere,
nosym hadry k ni. Neţ se to přepere a uschně, vyslechnu sy paru dřystu o
poťapanych susedkach, kere leju z okna travex na čokly, co dole seru na travu,
pochvalim mamě novy pleteny sveter svicavě zelene barvy vlasni vyroby, kery
by mohli fasovať benga misto tych refleksnich plovacych vest a nakoněc sy
vyslechnu aji paru kecu od fotra, večinu na tema "Čemu sy ty hňupe něšel robiť
na šachtu tajak ja, šak inteligentu je na světě aţ aţ!". Sytuacyja v rodině ale
posledni dobu neni moc přyzniva mojim navštěvam, bo ta zahradni buda uţ
skoro neni vidět přes travu a tak sy rači peru sam. Moja stara automatka, keru
vyhlasyli vyrobkem roku 1993, naštěsti eště zvladně tych paru hadru, co ji
naloţim a jak po kapsach nězapomenu papirove kapesniky, nebo ozubene kolco,
dycki vypere na jedničku. No dobre, tak na jedna minus.
Parurazy uţ sem zvaţoval, ţe bych se pořidil novu, ale šak to znatě, dokavaď to
funguje, naco valiť chechtaki do čehosyk noveho, no ni? Tuţ raz se to stať
muselo. To bylo tak. Jednu ruku se zacpanym frňakem sem vysypal hadry z koša
a hodil jich do prački. Sypnu tam bajoko trochu teho svinstva, co kupuju mamě v
Kerfu ve slevě a semtam sy něnapadně trochu odsypu tak aby to něpoznala,
zmačknu čudel a idu čumět na bednu na tu bandu tych ameryckich mladeţniku,
co spolu kamaraďa a střydavě spolu bydla a něbydla, chrňa a něchrňa a robja sy
male haranty. Tuţ ta Rejčl, to je moja oblibena robka. Kdyby se Jaruna trochu
vic snaţila kaţde rano u špigla, byla by ji trochu podobna. Aspoň obočim a
vlasami. Ale Jaruna je mi včil volna. No nic. Ani nevim, jak to skončilo, bo
naraz zvonek tajak by hořelo, na budiku o hodinu a pul vic a v bedni uţ davno
cosyk ine. Letim ku dveřam, v přecyni sebu jebnu aţ rozvalim ten velki špigel,
bo dostanu smyk na mokre dlaţce, otviram a tam susedka z kvartyra pode mnu.
Chechtaki, co dala za holiča, vzala zjevně voda, a pry esli mi cosyk něpřeteklo.
Nakukla mi přes rameno, potem pravila enem "Přydu pozdějši. No spiš muj
chlop!" a valila pryč. No ani se ji nědivim. Jak sem se otočil, pohled pro bohi. V
přecyni centymeter vody, v tym plavala krabica s moju objednanu kniţku
Rychlych šipu, co přyšla v to ponděli a keru sem ja hňup bordelař něchal leţeť
na zemi (do řyti, šestset v dupě! - to sem chtěl ušetřyť nakupem přes ten
internet), uprostředka halda střepu, mezytym ja enem v trenclach s kolenem, z
kereho valila krev. No musela sy chudak mysleť, ţe tam kohosyk zabijam.
Valil sem zastaviť pračku. Ta sviňa se rozhodla, ţe budě ţdimať, napušťat a

vypušťať vodu v jeden raz a přytym ji prdlo v kuli, no vlasně v hadicy a voda
vesele lela na dlaţku uţ kdovijak dluho. Vypnul sem vodu a chitnul depku.
Burdel, tajak kdyţ navaleny kapitan Nemo otevře okna, aby vyvětral, všecke
hadry mokre a špinave, v čim ja zytra pujdu do roboty? Lapnul sem kibel, stare
ručniki a na hodinu sem se zabavil. Potem sem vybral nejčistši tryko a
přečvachal ho v ruce. Jak sem ho dokrutil, zas zvonek. Tuţ do dupy, to budě asy
susedčin stary a idě mi rozbiť cyfernik. Zaletěl sem do kuchině pro tluček na
maso, bo s nim budu vypadať drsnějši a ten jeji pivni rambo sy na mě moţna
nětrufně. Otevřu dveře s rozmachlu ruku a malem jebnu přes pysk ... Dokonalu.
Tuţ to mi eště chibělo. Prvni sy myslela, ţe se s ňu chcu tak nětradyčně rozejisť,
ale jak viděla ten zbytek burdela za mnu, překonala strach a zoptala se, co se
stalo. Stal sem tam enem v mokrych trenclach s krvavu hnatu a s paličku v
pazuře, no musel sem vypadať jak automasochista začatečnik. V kaţde robě, aji
v te nejdrsnějši, je asy trochu te starostlive mamy, bo jak sem ji paru větami
vysvětlil, co se mi porobilo, hned se hrla dovnitřku, ani něbyla moc nasrana, ţe
sem nědorazyl na planovany sraz a za dvě hodiny byl kvartyr v puvodnim stavu.
Co v puvodnim - tak pěkně tam eště něbylo. Aji ta pliseň v kupelce byla fuč.
Akurat ţe z teho uklidu byla Zdenka tak unavena, ţe se ji na planovanu večeřu
vubec nechtělo a teţ uţ bylo hodin jak na radnicy. Tuţ sem navrhnul, ţe
přypravim jakusyk minutku sam. Mrkla okem na muj sporak, kery je beztak
starši jak ona a ty zapečene zbytki ţradla na nim moţna pamatuju aji Husaka,
potem se mrkla na moju kdysyk zanovni mikrotrubu, kera občas robi nejenom
vlny, ale aji bleski a naraz stala v přecyni, ţe se domluvime na indy, ţe Bobiček
uţ doma učitě smutně vrči a naraz byla pryč.
Tuţ jak se sere, tak se sere. Ani večeřa, ani muchlovani a eště k temu pračka v
dupě.
15.06.2005
Spominki moţu aji zabijať
V sobotu mě Zdenka pozvala dom na odpoledni posezeni a podřystani. Celkem
sem se těšil, bo u ni je to take fajne a ni jak u mě. Jak se podivam na svuj kvartyr
nězaujatymi očami a porovnam ho s jejim, tuţ vidim hotel a šopu. Rači se
schazam u ni. Tam mě akurat trochu sere ten jeji Bobiček. Čokel zasrany, enem
ju romantycki chitnu za pazuru, hned se přysere a začně vrčeť jak varťas na
křyţovatce. A Dokonala se hned odtahně a začně sy ho usmiřovať. Parurazy uţ

mě aji napadlo, esli raz něbuděme ţiť ve trojko. A misto harantu buděme měť
male čokliki. Ale třebas sy zvyknu.
Seděli sme na gauču, kecali o sobě, semtam srkli vina, jak čokel zmiznul do
ineho pokoja, aji sem se odvaţil Zdenku obejmuť a vyzkušať, esli ma všecke
zuby. No romantyka. Ale nic vic, bo jak ju Bobiček chvilu něslyšel mluviť, enem
jaksyk divně hekať, šel se podivať, co se robi a uţ to bylo v dupě. Jak nas raz zas
tak přerušil v nejlepšim, Zdenečka se odtahla, tak fajně se usmjala, jak to robki
umja, jak cosyk chcu a naraz pravila, co planuju na dovolenu a esli v tym
počitam s ňu. Musel sem sy pořadně promnuť očiska, bo sem se němoh zbaviť te
blikajicy červene vystraţne dyjody na pozaďu jedneho vička. Naraz byl zpatki
jeden červeněc paru roku dozadu...
...Zamilovany par se doma chista na dovolenu s partyju, straviť fajnych štrnasť
dni v dřevěne chajdě kajsyk u jezera. Ona uţ se těši, aţ budě kaţde rano na terase
vitať slunko ruku v ruce s nim, on se snaţi narvať basu piv do baťoha a
přectavuje sy, jake to budě fajne pokecať s kolegami večer na terase přy zapadu
slunka s orosenym radkem u pysku. Ona se poprve pořadně vstekně, basa
zustaně doma a deset plechovek radka cestuje na chajdu schovanych v rezervě.
Jak se ubytuju, ona chce furt pořadať vylety po okoli a poznavať krasy krajiny,
kdeţto on je nasrany, ţe ho furt nuti kajsyk lozyť po jakichsy posranych
kopcach, dychať čerstvy vzduch a rvať jakesyk kvitka misto teho, aby sy zašel s
partyju enem tak na hřyby a potem, jak guvno najdu, enem tak na jedno dvě do
nědaleke knajpki. Jak on po večerach hraje s kolegami svoje oblubene karty, ona
furt vyryva, ţe uţ prohral dosť chechtaku a ţe esli se chcu někdy vzať, měl by se
naučiť zbytečně něrozhazovať a podobne duperele. V pulce dovolene ona
něnavidi zbytek partyje, kera sy robi z něho srandu, ţe je pod pantoflem, on
něnavidi partyju, ţe se mu posmivaju, partyja něnavidi ju, ţe z něho robi cypa a
věčinu to vrcholi večer, jak se všecy poštěkaju a ona idě spať s vyhruţnym
vyrazem v pysku a dluho do nocy slyši řehot z terasy. Po předčasnym navratu z
romantycke dovolene on prvni a posledni raz pouţije nahlas před babu vyraz
kuřy řyť. Naraz ma zas volne večery, v botniku dosť mista a misto společneho
čučeni na Esmeraldu moţe čumět na Eurosport...
Asy sem byl moc dluho ticho, bo naraz se mnu Zdenka třepe a pry esli němam
padoucnicu, bo sem enem seděl, čuměl do blba a trochu mi kipala slina z pysku.
Vymluvil sem se na dědičnu chorobu, kopnul sem do sebe zbytek teho vina a
odmotal se obuvať. V přecyni se eště ptala, esli sy něchcu lehnuť, neţ to přejdě.
Pravil sem, ţe potřebuju na vzduch a ţe to budě dobre. Tuţ mě enem přydrţovala
a na cestu mi popřala, ať mě to brzo přejdě a ozvu se, ţe musyme dořešiť tu
společnu dovolenu, bo jeji kamošce onemocněl chlop a tak ji v robotě nabidla, ţe

ma zaplacene Řecko na 10 dni pro dva ludě a esli kdosyk o to něma zajem. To by
nas fajně sbliţilo, pravila eště.
K vytahu sem se dostal taktak, bo přes ty červene světla, co mi bliskaly do bělma
sem ani něviděl.
20.06.2005
Tyden v depresyji
Zbytek soboty uţ se mnu nic něbylo, bo sem se doma trapil, esli sem to
něpřehnal. V mojim trapeňu mi pomahala flaša ferneta, tuţ sem se nětrapil
dluho.
Rano sem se zbudil zalomeny u gauča v obyvačce, v pyščisku jak v němytym
hrncu po obědě z minuleho tydňa a pala mě bolela, tajak by sem zkušal provaliť
betonovu desku. Teţ se neni čemu diviť, bo u Zdenki sem měl dvě sklenki vina a
doma sem vyřnul skoro pul ferneta na ţal sam. Nedělu sem proleţel jak chromy
velblud. Jak uţ byl večer, odvaţil sem se ji napisať ezemesku, ţe ať se něhněva,
ţe mi zabylo zle a ţe s tu dovolenu to neni špatny napad. Eště neţ sem šel
chrněť, přyšla odpověď, ţe to je fajne a ţe se domluvime přes tyden, jak se
sejdem. Tuţ hura, eště mam šancu, bo ona je fakt taka fajna robka.
Přes tyden to v robotě stalo za haviřsku spluvu. Šefovi asy kdosyk hrabnul po
premijach, bo nas honil jak nadmute kozy. Z roboty sem chodil utahany jak
šňurki od Hurvajza, počasy teţ stalo za guvno a na mě lezla jakasyk divna
depresyja. Zdenka furt měla cosyk ine, erobik, cvičak s Bobičkem, scuka s
kamoškami, tuţ sme se cely tyden něviděli. V patek uţ mě ten řetizkač šichtaoběd-šichta-dom-televiza-chrnět
nasral a uvzal sem sy, ţe jak něbudě Zdenka o
vikendu mocť, vyrazym kajsyk na kole, ať trochu rozhibu teho zhnileho
ostravaka v sobě. V sobotu ale bylo hnusně, tuţ sem cely den proseděl doma u
novin a bedni. V gazetě Centrum sem se dočital o jakimsyk brusleňu v nedělu
přes centrum a spomněl sem sy, ţe to budě asy to same tajak loni, jak pulka
Ostravy vyrazyla na okruţni izdu centrem na kolobutach za doprovodu cajtu ve
Fildě a něchavala za sebu plno nasranych řidiču. Tuţ to by mohlo byť zajimave.
Šak uţ jezdim celkem fajně, teţ bych sy to moh zkusyť.
Začinalo to ve štyry odpoledně, tuţ sem na sebe o pul narval černe tryko, světle
galaty (jak sebu jebnu, tuţ budu jak haviř), bo ty černe sem sy rozerval minule,

kšiltovku a pomaly vyrazyl směr Komeňak. Dojel sem taktak, bo kolem
Čapkarni sem to přes ty rygole jaksyk něvybral a gichnul sebu na koleno a řyť.
Banda uţ stala přypravena na startu a konferencyjer radil, co a jak. Zamichal sem
se do davu, aby sem něbyl napadny, ale rači na kraj, bo jak mě předjedě jakesyk
rychlejši děcko a ja se zleknu, tuţ abych to měl blizko na travu u obrubnika.
Potem se vyrazylo. Partyja nasadila hned zkraja tempo, keremu sem něstačil.
Předjiţďali mě aji mali pajtašcy s bruslami, kere moţna pamatovaly eště
Tošenovskeho na věţi. Tuţ co, šak to neni zavod, no ni? Ale jak se ku mě čim
dal vic přybliţoval ten cajt na te motorce, kery uzaviral peloton, rači sem
prohrabnul asfalt a proměnil ten odpoledni smaţak s hranclami na něčekanu
energiju. Cely okruh trval asy pulhodiny a valilo se přes park, po Sokolske,
kolem rozkradene Unyjon baňki, kolem červene školy, kolem maleho parku u
pošty, po tych kocuřych palach kolem pošty (kery vul to vymyšlal - druhe koleno
v dupě), přes Kuřy rynek, zpatki kolem parku, zas Unyjon a cyl. Po dojezdu sem
byl trochu zklamany, bo sem myslel, ţe dostanu aspoň jakesyk to modre tryko za
přeţiti, ale to se asy fasovalo na začatku.
Lapnul sem se na travu a chvilu vydechnul. Děcka měly o zabavu postarane, bo
tam byly take ty gumove skakacy bebechi a na podyju tam dřystal taki ten bavič
Vesely Jirka. Kupil sem se jedno čepovane (za tu snahu by nam to teţ mohli leť
zadarmo), zajel eště mrknuť k pamatniku, esli se tam teţ cosyk něrobi a chtěl
sem jet dom. U vychodu měli měštšti cajti jakesyk cvičeni "Chiť utikajicy robu a
narvi ju do sanytki", ale čemu, to sem něpochopil, bo sem se syce parurazy snaţil
projet co nejbliţ kolem nich, ale blbě čuměli, tuţ sem rači valil pryč, bo sem
dostal strach, ţe mě narvu do te druhe sanytki, co přyjela za chvilu.
Tuţ povim vam, ten tyden stal jaksyk za guvno.
24.06.2005
Jak zdrbať svatek aji bouling
Ve středu sem valil z roboty jak vytuněny trabant, bo sem měl na štyry hodiny
domluveny ten pokec. Zkraja tydňa sem uvaţoval, ţe se po robotě sednu doma v
klidu ku komputeru a hodinku budu dřystať, ale jak sem sy spočital, kolik by
sem nacpal telekomu do chřtanu, rači sem se něchal poradiť od šichtoveho
komputermachra a zašel sem do jedne něnapadne internetove kavarni. Naštěsti
tam bylo enem paru ludi, tuţ sem sy objednal kafe, lapnul ku volnemu
komputeru a snaţil se robiť něnapadneho. Do teho odpovidaňa sem se celkem

vţil, bo jak mi servirka doněsla moju černu břečku, škublo se mnu jak s
bezrukim v lokalce a honem sem se snaţil ramenami zakryť monytor, ale ona
měla zjevně cosyk ine na robotu. Po hodině sem zrobil fintu, keru mi poradil
Tomaš, jak sem se ho na šichtě zoptal, jak zrobiť to, aby nikdo na cyzym
komputeru něpoznal, kaj kdosyk lozyl. Zaplatil sem kafe a internet a valil dom.
Před barakem sem potkal Marcela. Byl uţ trochu přykuřeny a začal mě tam
obimať a vyřvavať, ţe sme se uţ dluho něviděli a něpokecali a ţe musyme zaisť
na jedno. Tuţ čemu ni, slinu sem měl a doma stejnak něbylo co robiť. Aspoň
spočnu oči od teho komputera. Zašli sme do Indry, bo to je nejbliţ a je tam fajně.
Marcel měl fajnu naladu, bo v robotě dostal premije za jakisyk zlepšovak, či co.
Dal sem se enem do kaţde nohi jedno, bo mi tam jaksyk něšmakovalo. Marcel
ich za tu dobu vychlampal štyry. Neţ sem mu přestal rozumět, zoptal se mě, esli
něchcu ve štvrtek přysť na bouling, ţe idu s partyju. Moc se mi nechtělo, bo
krom Marcela sem tam znal akurat Jaryna z dyvidy pujčovni, ale Marcel byl
něoblomny - neţ odpadnul.
Cesta dom něbyla moc jednoducha, bo Marcel měl před tymi štyrmi škopkami
asy aji cosyk tvrdeho a tak sem ho musel trochu podpirať. Jak sme šli kolem
byvale socyjalki, ten vul se chtěl vsadiť, ţe ten věţak je vyšši jak radnica a ţe
tam vyleze, pluvně zvrchu a budě počitať vteřyny a potem to same zrobi aji z
radnice. Naštěsti sem mu to rozmluvil. Doma sem enem zazvonil u jeho dveřy a
valil pryč. Eště ve vytahu sem slyšel tu jeho megeru řvať jak cyganki na
Masarykaču a nevim, esli ty dvě tupe rany byly od dveřy a nebo dveřami do jeho
paly.
Doma sem se dal enem chleba s paštiku a neţ sem šel chrněť, mrknul sem se do
gazety. Kura! Zytra slavi Zdenka svatek! A do dupy! Tuţ co včil? Marcelovi uţ
sem slibil bouling. Tuţ co, šak to zvladnu oboje. Po šichtě kupim bombonyjeru a
wiskas, zajdu popřať Zdence a esli se ji budě chceť, vytahnu ju na bouling. Šak
jak moţe chodiť na erobik, tuţ sy moţe zasportovať aji s kulu. Před usnutim sem
dumal, esli ju ti oţralcy něpoplaša.
Ve štvrtek sem se stavil ze šichty v Albertu, kupil fajnu bombonyjeru, zavolal
Zdence, esli je doma a řek sem ji, ţe se na chvilu stavim. Otevřela mi ve fajnych
minyšatečkach, taka jakasyk rozhicovana, tuţ sem myslel, esli neni chora či
cosyk take. Hned ve dveřach sem ji dal bombonyjeru a popřal ji k tym meninam.
Robila překvapenu, ale prozradilo ju přypravene nalete vino v obyvačce na stole
a taliř zakusku. Lapli sme se na stolki a lykli sy na jeji zdravi. Jak pokladala na
stul prazdnu sklenku, zoptala se mě, čemu to enem srkam jak nemocny kozel.
Vylez sem s pravdu ven, ţe mam s partyju domluveny ten bouling a ţe sy něchcu

davať moc vina před pivem, bo posledni dobu mi michani něrobi dobře a ţe bych
chtěl, aby šla teţ, bo to budě fajna zabava. Bylo vidět, ţe ju to překvapilo, bo se
zatvařyla jaksyk inač a nalela sy eště jednu. Na to sem ji řeknul, ţe němusy
spichať, bo mame sraz aţ za hoďku, no ale na to enem cosyk zamručela, tuţ
nevim. Od te chvile se mi tam cosyk něpozdavalo. Chvilu sme pokecali enem tak
jaksyk suše o tym, co noveho a tak, ale byla jakasyk zymna, tuţ moţna ţe ma
svoje dni. Rači sem teho něchal a zeţral paru zakusku, ať něřekně, ţe to
kupovala zbytečně.
Potem sme vyrazyli. Měli sme s partyju sraz před Lasem. Mimo Marcela a
Jaryna přyšli eště třy jejich znami. Od viděni sem znal akurat Frantu. To je take
amaterske Rambo. On sy kupuje take ty barevne gazety se svalovcami, plagaty
sy lepi doma na stěnu a kaţdy druhi den je v posylovni. Akurat ţe jak to
kombinuje s pivem, tuţ ma ty svaly take trochu něforemne. Jak sme se
přectavovali, jaksyk dluho drţel Zdenku za ruku, čučel na ňu a pindal take
hlupoty. Tuţ ni, ţe bysem ţarlil, ale calovať ji ruku skoro aţ do podpaţi fakt
němusel.
Vevnitřku bylo celkem plno. Lapli sme ku draze a Marcel hned objednal pro
všeckich škopki. Vul, mysli sy, ţe jak ten jeho šifoner doma slope pivo, tuţ
musy kaţda roba. Objednal sem Zdence kolu a bechera a ostatnim sem řeknul, ţe
ma dněskaj svatek. Všecy ji pogratulovali a potem uţ sme začli hrať. Zdenka se,
zas s takim divnym vyrazem, vymluvila, ţe hrať něbudě, bo ju boli ruka a ţe se
na nas budě enem divať. Tuţ sme střydavo hazali. Měl sem smulu, ţe předemnu
hazal Rambo, bo dycki jak odhazal, hned sy šel lapnuť na moje misto vedle
Zdenki a snaţil se ji asy valiť jakesyk kliny do paly. Čim vic měl v sobě piv, tym
byl ukecanějši a vypadalo to, ţe Zdenka se u teho ohromně bavi. Ku koňcu uţ to
zašlo tak daleko, ţe sy vyhrnul kratke rukavy u svojeho tryka, aby byly vidět ty
jeho hruški a něchal sy Zdenku omacať, jake je ma tvrde. Tuţ povim vam, ţe se
mi něhazalo moc dobře, jak sem viděl, jak mu ona omacava hnaty, obdivně u
teho kiva hlavu a koketně se usmiva a na mě se podiva enem semtam. Jak sy ten
kašpar sdělal to svoje propocene tryko uplně (pry aby se mu lepši hazalo), nasral
sem se, zaplatil utratu, lapnul Zdenku za ruku a odvlek ju pryč.
Venku se mi škubala jak čolek na asfaltě, aţ se mi vytrhla a pry co robim, ţe ona
se naramně bavila, bo slaviť svatek s bandu navalenych chlopu u kuţelek byl
dycki jeji sen a tak divně se u teho zašklebila. Chtěl sem ji vysvětliť rozdil mezy
boulingem a kuţelkami, ale řekla, ţe idě dom, bo slibila mamě, ţe sy Bobička
vyzvedně kolem desate.
Kurnik šopa! Uţ vim, co mi bylo celu dobu, jak sem byl předtym u ni, divne.

Bobiček něbyl doma! Ţe by to mělo jakisyk vyznam? Tuţ čert aby se v tych
robach vyznal.
28.06.2005
Zdenko, ať s tebu idě Syla
V patek na šichtě přyšla v pauze na chleba s turysťakem řeč na kino. Laďa začal
basniť o třetich Starwors, ţe na tym byl minuly tyden v Kinestaru a byl nadšeny.
Jura se ho zoptal, kolik za to vyvalil chechtaku. Bo byl aji s robu, tuţ přes třy
kila (za listki a kupu ţradla). Partyja začla hned rozebirať, co by se dalo pořydit
za třy kila a ţe do kina je to moc drahe a ţe Laďa je znamy Ročild. No on je spiš
vul jak anděl. Poslal ich do dupy a šel hryzť do chleba na chodbu.
Na obědě se s nami dal do řeči Tomaš (ten naš komputermacher) a pry ţe slyšel,
ţe se chlopi chistaju do kina na Hvězdne valki. Zatvařyl se tajuplně jak Ţiluv
ostrov a vytahnul z kapsy obal s cedečkem, na kerym bylo fixem napsane SW3.
Začal na nas pomrkavať, tajak by chitnul cosyk z pruvanu a pry ţe za flašku je to
naše. Franta ho poslal do dupy, bo pry mu synek doma pravil, ţe se to da stahnuť
z teho interneta zadarmo a ţe esli chce na nas vydělavať, tuţ s taku ať idě strčiť
hřebik do zasuvki. Tomašovi zmrznul usměv na pysku a zaškemral, ţe teda
aspoň za baliček spirmintek. Z kantyny odchazal o cedečko lehči, ale spokojeně
přeţvykoval jak vul na pastvě.
Cedečko zebral Franta, bo ten ma nejvěči televizu a domluval termin a
osazenstvo. Mi se to jaksyk nězdalo, čučet na posledni dil takeho fajneho filmu
na male bedni. Prvni, druhi a třeti, vlasně štvrty, paty a šesty dil sem viděl
kdysyk u jakehosyk kamoša na videu a byl sem nadšeny, bo to bylo fakt něco. O
Leje v gaťkach a podprdě se mi tenkrat dluho zdalo. Ale aji ten přyběh byl fajny.
Prvni a druhi dil uţ mě tak něnadchnul, bo tam byl taki ten ušaty srandovni
pajtaš a uţ to jaksyk nemělo tu atmosferu. Pravil sem chlopum, čemu sy na to
rači nězajdu do Kinestaru. Velke platno, hukot, iny zaţitek. Šak Starwors je
klasyka jak cyp. To sy zasluţi velke platno. Divali se na mě chvilu jak na vola.
Pry čemu uvaliť kilo a kajsyk lozyť, jak to moţeme mět doma enem za balik
ţvykacych gum a za ušetřene chechtaki se moţeme k temu dať pivo. Šak v kině
se slopať něsmi. Vysral sem se na nich, šak co ich budu přemluvať, zajdu sy na
to sam. Nebo se Zdenku, esli budě chceť.
V sobotu sem vyrazyl pro istotu dopoledně do Kinestaru předobjednať listki. Se

Zdenku sem to měl celkem po minule akcyji pokaňhane, ale stejnak sem
zamluvil dva. Beztak ju přemluvim - jak uvidi, ţe lezu s prosykem, budě naměko
a pujdě. Listku bylo dosť, tuţ sem vybral fajne mista a jak uţ sem tam byl,
zavolal sem mamě, esli ji eště nědošlo to fotrove sladidlo. Chvilu něchapala, ale
jak sem se opravil, ţe sem myslel ten prašek, co ji kupuju pravidelně v Kerfu,
řekla ţe sem hodny synek, ţe se staram, ale eště ma. A ţe robi dněskaj jahodove
knedle, tuţ esli chcu, ať se stavim. Tymi mě přecpavala v děctvi, temu sem byl
taki spuchly, ţe na mě děcka ve škole pořvavaly "Bača tlusty ţere chrusty!". Na
jednu stranu bych si aji dal, ale cosyk se ve mě šprajclo a rači sem šel do Indry
na gulaš a pivko.
Po dobrym obědě sem eště s masnymi pazurami zavolal Zdence, trošku se
omluvil, ţe sem to minule zdrbal a zoptal sem se, esli by něšla do kina. Neměla
taki nadšeny hlas jak dycki, ale jak sem do ni chvilu hučel, nakoněc suhlasyla.
Ptala se, co to budě, ale to sem sy něchal jako překvapeni. Eště mě chvilu
přemluvala, ale byl sem tvrdy jak baleny rohlik z Kerfu, tak teho něchala.
Domluvili sme se na pul šeste v Kinestaru u jezdicych schodu. Ja uţ sem tam byl
v pět, bo bylo třa zaplatiť tu rezervacyju, a potem sem se eště flaknul kolem.
Ludi jak na sjezdu kajesče - ţe se jim tu chce lezť v takim hicu misto teho, aby
kajsyk machali pupki ve vodě. Dokonala byla přesna jak rakosnicke dygi pět
minut po kupeni. Měla na sobě svateční fajne haderki a vypadala jak ty robki na
te sutěţi krasy, jak je tam ředitelem ten odbarveny kudrnač. Syce nevim, čemu se
baby stroja a maluju do kina, jak je tam celu dobu tma jak v dupě, ale asy to
maju v genach. Někeřy chlopi se za ňu mlsně otačali. Jeden na to asy
nezapomeně, bo ta jeho přezrala rebeka, kera byla vpředu vuzka, kery on tlačil,
sy teho všimla a prudko mu s nim jebla do buntka. Eště na jezdicych schodach
byl chudak v předkloně.
Zkusmo sem Zdenku calnul na lico a něbranila se - tuţ hura. Vypadalo to na
dalši šancu. Poučeny nězdarem s Jarunu sem ju zaved k tym kolam a praţenym
kukuřycam, ať sy cosyk vybere. Ale co, ať neţeru, šak se mi to třeba vyplati. Tuţ
jasne, ţe sy vybrala tu nejvěči pikslu popkorna a ten nejvěči papirovy kastrol s
tym přeslazenym asfaltem. Stalo to skoro tajak listek. Odněs sem ji to do salu,
lapli sme do křesel, mrkli na reklamy a uţ začly ty ţlute jezdicy tytulki a ta fajna
břynkačka, podle kere by aji male děcko poznalo, co to je. Pyšně sem mrknul na
Dokonalu, kera s vyvalenymi očami čučela, jak zleva zprava litaju raketki a
střylaju kolem dokola. Potem se překvapeně zoptala "Na cos mě to vzal?". Tuţ
šak sem sy pravil, ţe budě nadšena. Kdo by něznal klasyku.
Ponořyl sem se do teho jak but do přejeteho holuba a přestal vnimať okoli.
Semtam mě vyrušilo enem to, jak Zdenka zuřyvě přehrabovala tu krabicu s

popkornem a rozhliţala se kolem dookola. Tuţ povim vam, film byl fajny, krom
tych scen, jak tam ona dřystala temu Anakinovi "Miluju tě" a on ji "Miluju tě",
ale to sem sy všimnul, ţe Zdenka dycki zbystřyla a jaksyk se ji zalesklo v očach.
Na koňcu, jak ta Padme porodi a idě sy ověřyť, kaj je vlasně ta Syla, kera
všeckich provaza, vytahla Zdenka šnuptychel a něnapadně se vysmrkala. Jak
začly jet tytulki, zdvihli sme se, ja sem vzal Zdence ty prazne krabice, pustil sem
ju prvni (a mrknul se, esli mi cosyk něchala - aspoň hlt te koly tam zbyl) a vyšli
sme plni dojmu před Futurum.
Zdenka mě lapla za pazuru a pravila, ţe to byl celkem fajny romantycki film aţ
na paru scen, kere by sy přectavovala inač. Tuţ hlavně tam bylo moc tych raket,
to by zrušila, bo to odvaďalo zbytečně děj od tych dvuch zalaskovanych
mladeţniku. Potem tam bylo moc tych robotu, šak by stačili ti dva srandovni -
ten, co vypadal jak chodicy vysavač a ten druhi, co vypadal jak něšikovny
opravař potrubi. Teţ ten koněc pry byl moc drsny. Šak mu němusel sekať
pazury, aji hnaty. Mohli se domluviť, no ni? Teţ ji něbylo jasne, jak moh dychať
v tym munduře z uměle hmoty, do kereho ho nakoněc narvali. A čemu ty
dvojčata něněchali přy sobě? A kura... Rači sem ji ani něpověděl, ţe je to vlasně
seryjal.
Dom sme jeli lokalku. Seděli sme vedle sebe a ja sem se ptal, co zytra. Do koňca
tydňa uţ měla obsazene, tuţ to mi bylo jakesyk divne. Tuţ chodime spolu, anebo
ni? Nakoněc ale pravila, ţe v sobotu bere mama Bobička na zahradu a vyznamně
mrkla. Tuţ doufam, ţe mu tam po ni něbudě smutno. U Alberta mi enem popřala
dobru noc a calnula mě na lico. Popřal sem ji, ať ju provaza syla. Podivala se na
mě, jak bysem ji řek cosyk sprosteho a šla dom.
Tuţ nevim nevim, jak to budě s tu Dokonalosťu. Kaţdy přece zna Starwors, no
ni?
1.07.2005
Sem o třy kila lehči a to něcvičim!
Zdenku doprovazala dom syla, ale mě včera akurat v robotě vul šef. Dopoledně
bylo tajak z instruktaţni přyručki pro šefy "Jak dostat ze svých podřízených
největší výkon". Šef si spomněl hned po svojim prvnim danone, ţe do oběda mu
musym přyněsť vykres, co na nim robim uţ štrnasť dni. Šak neni kaj spichať. No
a bo vykres měl k hotovemu tak daleko, jak Dţeksn k černochovi, nadřel sem se

jak mezek. Ale stihnul sem to, bo v presu podavam nejlepši vykony. Snad teho
nězačně šef zneuţivať. Turka sem sy dal aţ po obědě. Aspoň sem splachnul tu
pachuť teho pry kuřecyho masa. A potem, ţe na kuře se něda nic zmrviť. Šak to
chutnalo jak mamina slana babovka.
Jak sem tak srkal černu břečku a robil sy na stole pořadek v tym burdelu z
papiru, našel sem svuj zahrabany tydlifon. A kura, deset něpřyjatych hovoru. Ţe
by Zdenka chtěla pokecať o vikendu? A guvno! To mě prozvaňal muj upřymny
synovec. Pajtaš zas cosyk potřebuje, ho moţu osrať. Eště ţe mě napadlo sy rano
vypnuť zvoněni. Enem sem ho poloţil, naraz ezemeska a v ni "Strejdo, mamka te
zve odpoledne na kafe". Ha, vida ho, gizda. Aspoň sem ho donutil cosyk do mě
investovať. No u segry sem uţ dluho něbyl, tuţ ţe bych zajel? Bliţa se dovolene,
ţe by se segra chtěla domluviť společně, jak mamě vymluviť přerobeni zahrady
na rodine rekremačni centrum?
Po šichtě sem vyrazyl. Jak sem cynknul u dveřy, mělo mi zecvaknuť, ţe ten
jasavy dusot něpřyněse nic dobreho. A teţ ja. Enem se dveře otevřely, viděl sem
v přecyni trojicu vysmatych gzychtu - dva měli napřaţenu pravu ruku a třeti
levu. Chvilu sem myslel, ţe mě chcu pozdraviť, neţ se ozvalo trojhlasem
"Vysvěčenííí". Do štajgrove řytě, zas mě dostali. Za třy kila bych měl kavy celu
pikslu aji se servirku. A marně sem jich přesvěčoval, ţe mala eště něchodi do
školy. Bestyje male, byly rychlejši jak ja, neţ sem zavřel šrajtoflu. Asy začnu
nosyť enem kartu.
Ledva sem se jich zbavil, lapli sme se v obyvaku na sedačku a segra začla mleť
bantem. Co noveho u znamych, kdo s kym, kolikrat a čemu a same ine zajimave
dřysty. Jak pravila, ţe Ivana (keru se mi snaţila segra loni nastěhovať do
kvartyra) se vdava, škublo mi pyskem, bo sem sy přectavil, ţe ten nešťasnik sem
moh byť ja! Asy sem se moc šklebil, bo nasadila svoje oblibene cedečko, ţe
scypnu sam a neščasny, všeckimi opuštěny stary cyp a ať něpočitam s tym, ţe se
jeji děcka budu o mě na stare kolena starať, bo budu mět dosť roboty s ňu.
Nědalo mi to a pochvalil sem se, ţe mam fajnu znamosť.
Segra od radosti vytahla flašu koňaku, co schovavala pro přypad, ţe by raz jeji
stary dorobil učňak a začla ze mě tahať rozumy, jak se menuje, jak je stara, kaj
meška, kaj robi, jaki ma gzycht, esli ma svuj kvartyr, kolik ma děcek, no tajak by
ji chtěla zrobiť hipoteku. Řeknul sem ji paru informacyji, kere mi přypadly
duleţite, ale hlavně to o tym otravnym čoklu. Segru zajimalo, čemu něma děcka,
ţe věčina rob v jejim věku uţ jakesyk ty minyharanty ma a pry esli ona něbudě
jakasyk divna. Začal sem se naparovať jak ţaba s pohorku na dupě, ţe eště
něpotkala teho praveho, ale trochu mi to začlo vrtať v pale. Čim dal vic mě segra

srala s tymi otazkami, co furt vedla, tuţ sem se to snaţil stočiť indě, ale ta
bestyja se dycki vratila ku Zdence. Jak sem dodyktoval do něviditelneho
dyktafona čislo jejich but, vylezlo ze segry, ţe bych měl Zdenku přyvesť ukazať.
Tuţ to ani omylem! Eště sy pamatuju, co familija zrobila s moju prvni vaţnějši
kamošku. Potym, co ju pustili z kratke rekreace v Opavě, se mi dodněskaj vyhiba
a tvrdi o mě, ţe moja familija robi u tajnych, bo kdo to kdy viděl, aby ji přy prvni
navštěvě svitil kdosyk lampu do oči a vyptaval se, kaj robila švigermutra z
dědkove strany od fotroveho švigerfotra. Nevim, čemu sy vymyšla take capiny.
Segra s matku su enem trochu zvědave. A ta lampa uţ byla roţnuta, bo bylo šero.
A za to, ţe sy tak chujovo lapla, nikdo němoţe. No nic. Zdenku musym před
přypadnu navštěvu familije pořadně přypraviť. Nejlepši budě rohipnol.
Chvilu bylo ticho, bo se segra nadechovala, tuţ sem převed řeč na hektary travy
na zahradě. To ale něbylo spravne tema, bo se do mě segra hned pustila, ţe
posledni raz musel na zahradě sekať travu něbohi upřymny synovec a esli pry
chcu, aby sy utnul hnaty. Šak sekačku sy moţe utnuť hnaty enem ichtyl, no ni,
pravil sem. Segra se na mě podivala jak by mě chtěla zeţrať a pravila, ţe
synovec je cely děda. Tuţ to ja, v tym přypadku by sy moh useknuť ni enem
hnaty, ale moţna aji ruki. Potem sem ji vul slibil, ţe tam moţna o vikendu
zajedu, abych měl klid. Do dupy! Segra se rozzařyla jak kdyţ poleje lampijon
benzynem, lapla kecafon a hned volala mamě, ţe v sobotu tam s ňu jedu ja a ona
s malymi moţe k te vodě. Do dupy! Zas mi kdosyk organyzuje ţivot! Nalel sem
sy eště sklenku koňaku, lopnul sem ju, něchal sem ju dřystať s mamu o novym
katalogu marasu na gzycht a vypadnul pryč.
Večer mi aspoň zdvihla naladu ezemeska od Zdenki, ţe ať sy s tym Řeckem
nělamu palu, bo uţ to padlo. A ona ţe pry jedě s kamošku na jakisyk erobicki
zajezd do Chorvacka. Tuţ to mě celkem zaujalo, bo na ty poskakujucy robki se
rad divam, ale přecy se něbudu vnucovať. A esli pry chcu s ňu kajsyk o
prazninach, ať cosyk vymyslim.
No vida. Včil budu komusyk organyzovať ţivot ja!
Sobota se Zdenku
V patek sme v robotě oslavili začatek praznin, bo Miruna cela nadšena, ţe se
němusy dva měsyce trapiť s učenim, postavila po obědě na stul flašu. Dom sem
šel přes Masarykač, bo sem sy tam u jedneho kamoša vyzvedaval dyvidyčko.
Celu cestu sem teho litoval, bo podle nazvu to budě určitě capina, bo po čim

inym moţu roby tuţiť, jak po chlopach, no ni? Na Masarykaču to bylo jak v Zoo.
Same klece, rachot, a mylijon očumujucych ludi. U Radka sem dal kafe, mrknul
do jeho dyvidyteki, kaj ma hlavně dila filmoveho studyja Verbatym, misto
jedneho sem zebral pět kolec a valil sem dom. Z něba začlo teţ valiť, tuţ sem
dom dorazyl jak finalista Miss mokre tryko. Akurat ţe mi nikdo celu cestu
nětleskal.
Doma sem vrazyl film do dyvidyčka a lapnul na řyť s kobzolami v misce. V
polovině filma mi volala Zdenka, esli plati zytra naše rande, ţe jeji mama jedě s
Bobičkem na chatu. Maly synek ve mě zaryčel ščestim, ale do telefona sem ji
klidně řeknul, ţe jasne ţe plati. Potem cosyk točila, co sem moc něvnimal, bo
sem se snaţil zdvihnuť ovladač nohu ze země z tepicha, aţ sem se zarazyl, jak
pravila, esli ji pomoţu zytra vybrať plavki, co chce kupiť do Chorvacka. Jasne ţe
ja, to bych moh robiť denně. Domluvili sme se, ţe ju po obědě vyzvednu,
mrkněm do obchoda a valime zpatki k ni dom. Jak sem se zas zadival na film,
zas tydlifon. Mama! Kura, ona ma beztak moje dyvidy napojene přes tydlifon a
dycki, jak na cosyk fajneho čučim, ona to vi a otravuje.
Mama mě zvala v nedělu na oběd, ţe přyjdě segra aji s rodinu. No vida, dluho
sme se něviděli, co? To tak! Cosyk sem zamručel, ţe mam moţna šichtu, abych
sy něchal čas na rozmyšlenu. Potem mama dodala, ţe němam zapoměť zytra
posekať travu na zahradě a to mi zatlo, bo sem na to zapoměl. No zapoměl - ja
sem segru něbral moc vaţně, tuţ sem sy to ani něukladal do paly. Honem sem
zebral ovladač - uţ sem v tym fakt dobry a uţ chapu, ţe moji předcy byli
orangutani - a nacvakal sem stranku 171 na teletekstu. Přytym sem mlel jakesyk
kraviny. Jak sem zystil, ţe zytra ma přysť okluzni fronta, nic uţ mi něbranilo
slibiť, ţe travu posekam. Spokojeny sam ze sebu, ţe sem to tak fajně zařydil,
sem sy šel zrobiť večeřu a jak sem se dodival na Četnika, zecvaklo mi, ţe sem se
předtym nědodival na to dyvidy.
Rano naštěsti lelo jak z konve, přesně podle planu. Honem sem mamě zavolal, ţe
holičska uprava zahrady se budě museť odloţiť a ţe sem z teho něščasny, ale na
oběd přydu. Po obědě sem se doma sprchnul, učesal a navoňal - šak vitě čemu -
startnul svoju formulu a vyrazyl ku Zdence. Cestu sem ji cynknul, takţe uţ stala
před domem a mavala na mě jak na taksyka. Lapla vedle mě a pry směr
Šokinpark. V duchu sem se zoptal, čemu ni Kerfur, šak to je bliţ a bebechi su
tam stejne, no ni, ale rači sem nahlas nic něpravil, bo sem nechtěl zdrbať ten
večer.
Ani sem nětušil, kolik malych kramku je v tym parku. Včil uţ to vim. Mylijon!
Zdenka sy totiţ někupovala enem plavki, ale aji slunečni brylki, plaţovu tašku,

krem na opalovani, krem po opalovani, šampon na opalovani, plno malych piksel
s dalšimi kremami, hučku na palu, asy šestero tryk, třy tilka, jakesyk kraťasy,
sandale do vody, sandale na prochazki, nafukovacy balon a liter ferneta. Prolezli
sme komplet všecke kramki. A to ni enem v tym Šokinku, ale aji v Tesku a v
Kerfu. Byl sem z teho tak unaveny, ţe sem rači drţel pysk, jak sem viděl tych
paru špagatu, co sy kupila misto plavek. V pale mi bzučela kupa přypominek, ţe
jak jedě beze mě enem s kamošku, ţe by bylo nejlepši, aby se kupala enem v
prostěradle, ale byl sem utahany, tuţ sem byl ticho. Jak na mě visely taški jak
baňki na vanočnim stromku, naraz tydlifon. Zdenka mi musela zašmatrať v
kapse. Tuţ to bylo celkem fajne, akurat ţe mi volala mama. Zdenka robila
hensfry a ja sem musel na cele kolo posluchať, ţe uţ něprši a esli seču travu.
Přypadal sem sy jak vesničan na vychazce ve městě, bo se jacysyk mladeţnicy
vedle poţďuchovali a ukazovali sy na mě pazuru.
Všecko zle je k čemusyk dobre. Naloţeny jak velblud sem dotahnul kupu
igelitek ku Zdence, zkontroloval byt, esli se tam kajsyk něschovava ta zubata
hryzacy bestyja, co funguje na wiskas, dal sem sy dvojiteho turka, bo sem skoro
usynal a chvilu sme enem tak plkali. Potem mi šla Zdenka ukazať v loţnicy
hromadki, kere měla přychistane na baleni na ten mořski erobik. No ale mě spiš
zajimaly ty jeji hromadki, kere ma tak fajně uskladněne na těle.
Dom sem šel chvilu před pulnocu. Utahany jak lano od vytahu na Bezruču, ale
na gzychtě sem měl permanentni usměv...
Akurat mi včil vrta palu, čemu Zdenka něpotřebuje odvezť k autobusu, jak jedě
ve středu do teho Chorvacka.
11.07.2005
Nedělni sluněni na zahradě
Neţ napišu, jak sem se měl v tych Beskidach, musym eště popsať tu minulu
nedělu.
Zrana sem zadufal, ţe na zahradu zapomenu, ale po štyrech vyhruţnych
ezemeskach od segry a něpřyjatym hovoru od mamy sem dostal strach. Po te
sobotni nocy sem byl vlačny jak čerstva huska, tuţ co bych pro rodinu nězrobil,
no ni? Narval sem do feldy jakesyk bebechi, kere uţ dluho potřebuju odvezť a jel
sem.

Chajdu sem malem něpoznal. Ta zelena sviňa fakt jaksyk porostla. Prodral sem
se do kulny, vytahnul ten šileny stroj, co foter kdysyk zestavil z bebechu, kere
našel na smeťaku, pry aby ušetřyl, a dal sem se do roboty. No vlasně sem eště
pulhodiny hledal prodluţovačku a nakoněc sem ju našel na konzervach.
Upřymny synovec sy asy po minulym sekani zašel na cosyk fajneho do ledvin.
Slunko peklo jak na Slezke v pecu, tuţ sem shodil tryko, zapnul pekelny stroj a
tahal sem a tam. Přy te monotoni robotě sem dumal, co budu robiť ten tyden, jak
budě Zdenka pryč a kaj ju potem vemu na dovolenu. Ţe bych se dupnul přes
kapsu a zaplatil to Řecko? Kura, ale mam to cele financovať ja, anebo na pul?
Tuţ to je dylema. Musym se poptať chlapu na šichtě.
Naraz mě vyrušil z dumaňa divny zvuk. Sekačka odskočila o dva metry a po
zahradě se rozstřykly kuski uměle hmoty. Přy ohledani sem identyfikoval
oblibeny kiblik od male segřyne kopije. Kurnik šopa, co se tu v te dţungli eště
skryva? Mam štěsti, ţe tam haranti něněchali petangove kule. Tuţ aspoň doufam.
Dal sem sy pauzu a šel sem se do chajdy uklidniť a najsť cosyk proti slunku, bo
mě jaksyk začinal paliť řbet. Naša familija asy moc něvěřy minysterstvu
zdravotnictvi, ţe slunko zabija, bo sem nic něnašel. Prolez sem aji šopu a v rohu
sem našel kališek s napisem Nubian. Kura, to se uţ něvyrabi, no ni? Faktor dvě,
tuţ to je idealni na dněskaj. Akurat mě trošku zněklidnil rok spotřeby 1987.
Chvilu sem rozvaţoval, ale lepši neţ špilku do ucha, tuţ sem se tym napatlal.
Jak na sviňu zrovna přyjel sused a jak sem se venku hrnul ku sekačce, začal se
řehtať jak osel se ščukavku, ţe pry kdy mam sutěţ? Čuměl sem na ňho jak vul,
bo sem něchapal, co mysli. Naraz se začal divně vrtěť a natahovať svaly. Tuţ je
fakt, ţe sem se trochu lesknul z teho Nubianu. Porval sem utěrku a skušal zbytki
teho oleja do teho utřeť, ale drţelo se to jak snopel špigla. A teţ to jaksyk divně
začinalo smrděť.
Chvilu sem dumal, ţe bych tam teho hňupa něchal nakrucať se sameho a jel bych
pryč, ale to by mě mama asy vydědila, tuţ sem zatnul zuby a dosekal zbytek. Jak
sem zhrabal všecku posečenu travu na jednu kupu, dumal sem, co s tym. Spoměl
sem sy, ţe fotr to dycki nosyl kolegovi na zahradu kusek vedle pro kraliki.
Narval sem to do pytla, hodil sy to na řbet, zařval, přendal to do ruk a tahnul to
pryč. Akurat ţe sused něbyl doma, tuţ sem mu to vysypal před branku.
Ze zahrady sem jel k našim na ten slibeny oběd, jak uţ sem zrobil taku šichtu.
Postěţoval sem sy, ţe tam němaju ţaden opalovacy krem, akurat sem v kulně
našel stary Nubijan, tuţ jak tam chcu traviť dovolenu? Segra se mi vysmjala, ţe

se tam němam co jezdiť opalovať, ale robiť a mama pravila, ţe s tym slunkem
narobim, ţe ona se teţ nikdy němazala a jaku ma dněskaj zdravu koţu. Fotr se
enem tak uculoval. Neţ mama doněsla na stul, mezy řehtanim mi šeptnul, ţe v te
ampulce měl olej do sekački. Do štajgrove řytě! To abych se zas sprchnul jarem.
Aspoň ţe byl řyzek, to mi trochu zdvihlo naladu. Děcka sledovaly, kdo ma jak
velki kus a ten starši gizd sy to aji přemeřoval pravitkem. Po obědě sem enem tak
relaksoval a posluchal, kaj letos pojedě segra na dovolenu. Tuţ přesně tam, kaj
sem tušil. Jak přestaly s mamu pomluvať švagra, začly se vyptavať mě, kaj jedu
a segra mě nabonzovala, ţe mam Zdenku. Neţ to mama stravila, uţ sem stal v
přecyni a obuval se, bo mi bylo jasne, co budě nasledovať. Mama se rozzařyla
jak prskavka na zacloně a tahla mě zpatki. Kura, asy začla posylovať, bo mě
dotahla do obyvački aji jak sem se zachitaval všeckeho moţneho. Fotr vytahnul
flašku a nic nědbal na to, ţe sem vyřvaval, ţe sem felinu.
Prozradil sem enem paru detajlu, zbytek doplnila ochotna segra a jak sem drţel
pysk, aji sy cosyk přymyslela, ale neměl sem sylu se braniť proti te ţenske
mafiji. Po přypitku mě milostivě propustily. Fotr do mě eště na chodbě nalel třy
pulki od radosti a mama eště z balkona vyřvavala, kdy budě měť vnuki. No
ostuda jak cyp.
Večer sem se eště stavil ku Zdence. Hromadek na zemi přybylo, tuţ sem chtěl
zas skontrolovať ty jeji a to bystě něvěřyli, jak je ten spaleny řbet cytlivy.
13.07.2005
Něčekany lastminyt
Minuly tyden byly dva svatki. Všimnul sem sy teho na posledni chvilu aţ se v
robotě partyja začla dohadovať, kdo sy veme dovolenu. Naraz kaţdy začnul
vytahovať haranty, stolete babki, zaplacene dovolene, naraz kaţdy slavil Cyryla
aji Metoděja, o Husovi ani němluvim. Tuţ mi to bylo vcelku jedno, ale teţ sem
se zapojil, aby mě něpomluvili, ţe sem jakisyk divny. Nakoněc mě to začlo aji
baviť a vyhadal sem sy volno ve štvrtek aji patek. Pozdějši mi zecvaklo, ţe
vlasně němam kaj jet a Zdena stejnak budě kajsyk v dupě. Tuţ ale hlavně, ţe
sem vyhral, no ni?
Zdenka od pondělka balila, tuţ sem ji pomahal. Spiš sem ju ale sral otazkami,
čemu sy bere toto a ni tamto a podobne. Temu mě asy tak brzo vyhodila. Tuţ

sem zašel na jedno, bo zas bylo horko jak na Enhačku.
Potkal sem tam Vencu s Emilem, tuţ sem sy přy pivku postěţoval, ţe mam paru
dni volna, babu v řyti a nevim co s tym. Pivo dalo pivo a Emil mi navrhnul, ať
jedu s nim zytra na chalupu, ţe s nim jedě partyja. Tuţ a čemu ni?
Akurat mi zabylo trochu lito, ţe bych Zdenku nědoprovodil na autobus, tuţ sem
vyšel před knajpu a zavolal sem ji, abych cosyk nězdrbal. Překvapilo mě, jak
nadšeně suhlasyla, ţe to něvadi, enem ať jedu s kamošami. Spiš sem čekal, ţe mi
to budě vyčitať, šak zname roby, ale asy je fakt Dokonala.
S chlopami sme domluvili paru detajlu a ja sem vyrazyl dom baliť. Tryko,
kraťasy, plavki a pro istotu mikinu a byl sem hotovy. Potem mi došlo, ţe němam
ţadne ţradlo, tuţ sem sednul do feldy a jel do obchoda pro basu piv, jakesyk
flaški, štanglu salamu a chleba. Musel sem se v duchu pochvaliť, jak sem skvěly,
bo sem se tak honem dokazal sbaliť na ten lastminyt, co sem chitnul v knajpě a
Zdena se chistala uţ tyden.
Rano mi volal Emil, esli něvadi, ţe mi do auta nasadi jakusyk Janu, co bydli
kusek ode mě a něma se tam jak dostať. Tuţ čemu ni, aspoň mi to spiše uběhně.
Ani mě něnapadlo, jak tam asy měla puvodně cestovať. Jana za paru minut
volala a domluvili sme se po obědě u ni, bo bydli fakt hned vedle. Po obědě sem
se dal eště turka, nahazal paru tych bebechu do feliny a vyrazyl sem. Před tym
domem staly dvě kočeny, kere se asy pravě stěhovaly, bo tam měly haldu kramu.
Prozvonil sem Janu a dosť mě překvapilo, jak ta jedna kočena, co čekala na
stěhovaka, vytahla tydlifon. Začlo ve mě kličiť podezřeni, kere se potvrdilo, jak
do telefonu pravila "Ahoj Jana" a čučela mi přytym do oči.
Tak sem se seznamil s Janu aji Hanu (bo to byly segry), kera se nakoněc
rozhodla, ţe pojedě teţ. Kočeny nastupily a ja sem se spomněl, ţe sem se chtěl
eště rozlučiť se Zdenku.
Zazvonil sem u ni, zeběhla dolu a jak viděla muj naklad, zmrznul ji jaksyk
usměv. Začnul sem ji honem vysvětlovať, co a jak, ale parurazy sem se zakoktal,
bo mi deprem včil došlo, co sy asy Zdenka mysli. Rozlučili sme se celkem
zymně. Slibil sem ji, ţe ji budu kaţdy den psať ezemeski, ale ona furt enem
čučela na ty robki a kivala hlavu jak taki ten čokel na zadnim okně starych
škodovek.
Tuţ hura do Beskid!

18.07.2005
Jak bylo v tych Beskidach
Dufam, ţe všecko vyličim tajak se to na tych horach stalo, bo paru chvilek mam
takich jakichsy rozmazanych a cosyk sy něpamatuju vubec.
S Janu a Hanu sem dojel celkem fajně, akurat sme chvilu bludili za vesnicu, bo
sem dal naivně na jejich slova, ţe ta odbočka je ta prava. Naposled, jak sem jel k
Emilovi na chajdu, to uţ je paru roku, tuţ to včil byl běh slepeho jednonoheho
oryjentačniho běţca. Ta odbočka, co navrhovaly segry, končila v jakimsyk
malinovym křaku, tuţ sem v duchu zaklel, bo sem musel cufat skoro sto metru.
Na dalši odbočce sem se teţ ja vul dal nachitať, bo vypadala slibně, ale teţ
guvno! Končila u jakesyk hogofogo vily, na braně mramorovi lvi a za nima
beztak kulometne hnizdo pro nězvane navštěvniki. Chvilu sem zvaţoval, ţe feldu
potichu odtlačim, ale ty dvě kozy vzadu se furt pohihňavaly, tuţ sem zaturoval a
zas cuval jak rak po jabčaku. Třeti odbočka koněčně byla ta prava, i kdyţ uţ sem
temu po paru kilometrach lesem přestaval věřyť a robki vzadu teţ drţely papule.
Jak uţ se les začal měniť v prales, chtěl sem to zas obratiť, ale za posledni
zatačku uţ se vynořyla znama dvuchpatrova chajda.
Ani sem něstačil zaparkovať a roby uţ skakaly z feldy a valily se přyvitať s
partyju. Ja sem enem zadumaně čučel na chalupu a v pale mi letěl film z minula,
co sem tu všecko zaţil. Parurazy se mi aji zhupnul břuch a zabylo mi zle, bo
mam paměť tajak slon. Zbytek filmu mi zrušil Emil, kery mě uvital s pulitrem v
pazuře a zrobil se mnu kolečko, aby mě kaţdemu přectavil. Tuţ pro mě by bylo
lepši, jak by měl kaţdy z te hromady ludi na pale vytetovane meno, bo ja sem
stary sklerotyk. Paru sem sy ich pamatoval a z tych, co sem něznal, mě zaujal
parek Amiku, Dţon a Kejt, kere Emil loni potkal na turystyckovydělavacy cestě
po Ameryce. Pravil sem im na uvitanu paru slov, co sem sy pamatoval z kurzu,
co mi kdysyk platili v robotě, ale asy to něbylo ono, bo se zatvařyli jaksyk divně.
Šel sem sy vybaliť. Ţradlo sem hodil do kuchině, našel sem sy misto na spacak,
kere bylo suche a vypadalo, ţe aji delši dobu suche zustaně. Potem sem eště
chvilu šiboval feldu sem a tam, aby byla teţ v suchu a zkusyl sem zavolať
Zdence. Něbrala to, tuţ sem šel mezy kolektyv k bečce. Večer potem Emil
rozlosoval dvojice na vařeni na dalši dni, bo přece tu něscypněme hlady a furt
enem ţrať tatranki, to se teţ něda. Na mě vyšla jakasyk Maša a hned na zytra. Ze
začatku sem sy ju něpamatoval, tuţ sem se rozhliţal a dufal, ţe to budě buď ta

loncka s tym hrudnikem, jak by tam měla štyry plne termofory, a nebo ta
šikovna černovlaska. Guvno! Z roha na mě mavala taka převyvinuta odratovana
maxyroba a na plny pysk se na mě zubila svojim dvojitym pirsyngem. Na pysku
měla vic ţeleza, jak Lance špic na přednim kole. Tuţ co se dalo robiť. Byl sem
celkem utahany, tuţ sem šel brzo do spacaku. Před tym neţ sem zalomil, sem
mrknul na tydlifon a tam třy něpřyjate hovory od Zdenki, tuţ sem hned volal
zpatki, ale něbrala to. Aspoň sem ji napsal laskiplnu ezemesku.
Ve středu rano sem se zbudil jakimsyk divnym pocytem a teţ ja! Vedle spacaku
seděla Maša, zvonila ţelezem v oboči tajak stary Šupčik, jak v Hrabuvce vozyl
ţelezo do sběru a enem sem otevřel očiska, pry hned ţe iděme vařyť. Pomalu
sem ji vysvětlil, ţe funguju aţ po turku a lup - za chvilu uţ sem ho měl hotovy.
Tuţ hospodyňka to budě asy zdatna. Jak sem dopijal, přyletěl jakisyk udychany
chlop, kery mi byl povědomy, cely onajkovany a Maša hned šeptla, ţe Dţon je
zvykly kaţde rano uběhnuť pět kilometru. Hryzal sem se do jazyka, ale stejnak
sem se nakoněc slyšel, ţe teţ rad běham. Maša se rosvitila a hned přeloţila
Amikovi, ţe tu ma kamoša na litani po ranim lese. Teţ se rosvitil a cosyk začal
ţbleptať. Z Mašineho pohledu sem pochopil, ţe se mě cosyk ptal, tuţ sem zas
zamachroval, ţe rozumim a pokival sem palu, bo sem sy myslel, ţe mě obdivuje,
v jake sem kondycy. On kivnul, ja sem kivnul, tuţ fajně sme sy rozuměli. Maša
to potem akurat trochu posrala, jak mi pravila, ţe mi na tu šestu hodinu, neţ s
Dţonem zytra vyběhnu, přypravi zas turka.
Schliple jak nad prazdnu pikslu od vijagry sem potem lapěl v kuchini a čučel, jak
Maša robi oběd. Zkontrolovala konzervy, roztřydila ich podle druhu a velikosti,
vytahnula velki kastrol a někere začla otvirať a kipať dovnitřku. Moc fantazyje
něměla, bo tam hazala same stejne druhi. Trošku sme se rafli a nakoněc mi
něochotně dovolila do teho gulaša narvať aspoň jednu pikslu fazoli. Jak se potem
zašla na hajzel odlehčiť, sypnul sem tam eště porkovu polivku, ať to ma jakusyk
chuť, no ni? To mi přypomělo moje alchimistycke roki, jak sem zkušal doma
klohniť všecko moţne aji němoţne z teho, co bylo zrovna doma. Rozhodnul sem
se to okořeniť, ať to něšmakuje tajak z konzervy. Ve špajzce sem našel kořeni,
co Emil beztak eště kupoval v Pramenu, vyhrnul sem sy rukavy a vrhnul se do
roboty. Jak na sviňu se pravě vratila Maša z hajzlu a furt mi čučela přes rameno,
co to s tym gulašem robim. Jak sem byl do teho zaţrany, přeslechnul sem
krakani z tydlifona. Zas jakesyk něpřyjate hovory a ezemeska, čemu ji něberu
tydlifon. Jak něberu? Tuţ něstiham a ona hned mysli kdovico tu robim. Jak sem
ji volal zpatki, zas to něbrala a neţ sem ji stačil napsať ezemesku, naraz Maša
zařvala z kuchině jak velblud, jak uvidi dvě cyhly a se zavřenymi očami lapala
kolem sebe. Tuţ ţe by ji něšmakoval ten muj upraveny gulaš? Tuţ moţna, ţe
sem tam teho kořeňa sypnul vic, jak sem myslel na Zdenku, ale co, aspoň to budě

pořadne ţradlo pro chlopy. Neţ otevřela oči, hodil sem tam eště jednu konzervu,
abych to spravil. Deprem potem sem sy všimnul, ţe to byla čočka. Tuţ co, rači
všeckim nabidnu před ţradlem jako aperytyv vodku.
Všecy oběd zeţrali a ani něprotestovali, tuţ to mě překvapilo. Někeřy si aji přyšli
přydať. Moţna to bylo tym, ţe se ţralo aţ kolem pate a předtym sme hrali ve
stodole voliš, tuţ všecy byli vyhladli. Chtěli sme hrať venku, ale nikomu se
něchtělo litať daleko pro balon a teţ skoro furt scalo. Ve stodole to bylo fajne, bo
se balon večinu odrazyl od stěny a vratil se do hry. Emil nakoněc jednu stěnu
polel pulitrem piva, ţe hrala lepši jak někeřy z nas. Asy myslel mě.
Po te gulašove obědovečeřy sme se zlezli kolem bečki a kecali o hlupotach. Byla
trochu kosa, tuţ kohosyk napadlo zatopiť v krbu, ale to sem se mu snaţil
rozmluviť a hned sem nalel po vodce, bo sem sy hned spočital, ţe krb rovna se
hlad a špekački a ty by musela přypravovať sluţba, čili ja s Mašu. Hlad je ale
sviňa. Jak sme tak lapěli u piva a kecali, dostal sem na ty špekački chuť.
Navrhnul sem pulnočni opekani, bo romantyka a hlavně, o pulnocy uţ budě měť
sluţbu kdosyk iny. Maša to trochu zdupala, bo prohlasyla, ţe ty špekački rači
přypravime hned, ať s tym potem neni robota. Magnet na kravu! U kaţdeho
nařezavaneho vuřta sem sy potem přectavoval, ţe je to panenka vudu. Maša byla
celkem šťasna, ţe sme spolu sami v kuchini (kura, asy po mě jedě), bo se furt
tlemila přes ty svoje plechi, kecala něsmysly a řechtala se mojim kecum tak, aţ ji
zvonilo oboči. Jak uţ mě to moc něbavilo, přyšly mě osvobodiť Jana s Hanu, pry
ať to řeţu u nich a Maša ať přypravi zbytek. Tuţ tak se mi jaksyk zdalo, ţe ty třy
by němohly pluť na stejne loďce. Tuţ sem řezal jak stareho řezbařa syn a
někerym robkam sem tam ze srandy vyryl aji meno.
Jaksyk nam chutnalo, tuţ sme zeţrali parki aji na dalši den. Maša byla nasrana,
bo furt enem pendlovala mezy kuchiňu a nosyla chleby, ogurki, křen, hořticu,
kečup a dalši capiny. Kolem druhe se definytyvně nasrala a pry ţe idě spať, bo
neni otrok partyje něnaţranych hovad. Dival sem se, kaj sy lehně, abych byl
potem co nejdal. Jak na sviňu se rozvalila vedle mojeho spacaku. Aţ usně,
musym sy ho přesunuť.
Kolem třeti se kolem motal Dţon a cosyk se mě ptal českoanglicky či jak. Moc
sem mu něrozměl, tuţ pokračoval dal a asy za dvacet minut, jak uţ sem na ňho
zapoměl, do mě bušil tenyskami. Myslel sem, ţe mu jeblo a chtěl sem mu jednu
natahnuť, Ameryčan-něameryčan, ale měl sem trochu problem stanuť, tuţ sem sy
ho přestal všimať. Chvilu do mě eště bušil a potem pravil "Běhat". Ja vul sem se
s nim vlasně domluvil na to běhani a to diki Maše. Tuţ sem kivnul a nalel mu, ať
se nam lepši běha. Kolem šeste sme se shodli, ţe dněska uţ to asy něma cenu, bo

tam leje. Rozlučil sem se s nim a po štyrech, abych nězbudil ostatni, sem se na
třeti pokus dostal ku svojemu spacaku. Přes pulku spacaku byla roztahnuta
Mašena a vypadala jak Mašina! Musel sem se temu cypatemu přyrovnani v
duchu smjať, ale asy to bylo aji nahlas, bo Mašina cosyk zahuhňala a oddychla.
Mi to zaznělo jak para z lokomotyvy a rozřechtal sem se nahlas. Po hodině
marneho snaţeni dostať zpod ni spacak (no moţna to bylo paru minut) sem se
vysylil a začal sem uvaţovať, ţe buď budu spať bez spacaku, nebo se naloţim
vedle ni. Dalši vydechnuti, přy kerym sem přysambohu viděl aji oblak pary, mě
přesvěčilo, ţe tam bych asy něusnul. Začal sem něnapadně zpod ni škubať svuj
spacak, ale ty kila masa a ţeleza zrobily svoje. Jak sem byl tak blizko, ţe se mi
trochu rozostřyly očiska, naraz sem ten jeji pirsyng na gzychtu viděl jak male
kolca od lokomotyvy a rozřechtal sem se ji kusek před gzychtem. Zavřel sem
očiska, abych se trochu zklidnil a furt trhal spacakem. Trochu se pohnul, Mašina
se odvalila, ale mi v pale bliklo hlašeni "Pozor pozor, plně naloţená souprava se
přesunula z druhé na třetí kolej" a zas sem se rozřehtal tak, ţe sem sy posmrkal
bradu. Naposled sem zabral, Mašina popojela, spacak se uvolnil a ja sem se
pozpatku aji s vysvobozenym spacakem vykulal dveřami, co byly za mnu
parakotoulem z asy sto schodu dolu do přyzemi do přecyně. Dole sem skončil
zamotany ve spacaku jak Tutanchamon. Za zahlavek sem sy vybral
nejpohodlnějši nejmeně smradlave buty a za chvilu sem spal tajak ze schodu
zhozeny.
22.07.2005
Rychly utěk z akce Beskidy
Rano, jak sem se zbudil, cosyk se mi něpozdavalo. Pala mě bolela, jak bych sebu
chrapnul ze schodu. Chtěl sem stanuť, ale němoh sem se hibať. Spoměl sem sy,
ţe sem sebu fakt jebnul z tych schodu. Divne bylo, ţe neţ sem robil ten
kaskaderski kusek, bylo uţ skoro vidno, ale včil byla tma jak v dupě. Tuţ přece
sem něprochrněl cely den, no ni?
Skušal sem se zdvihnuť a jebnul sem palu do čehosyk dřevěneho. Kolem
dookola sem cytil čerstvu hlinu, tajak sem raz na zahradě bechnul pyskem do
kvitek. Kurnik šopa, co se robi? Ţe by mě partyja rano našla pod schodami,
pomyslela sy, ţe je po mě a hned zčerstva mě pořbili? Tuţ to ni, teho sem se bal
jako maly harant od te doby, jak sem u kamoša viděl jeden horor eště na stare
promitačce. Bracha jeho fotra zdrhnul do Německa a semtam mu cosyk take
poslal. V tym filmu zakopali uspaneho chlopa v truhli do hliny a on se tam

zbudil a deprem potem z šoku scypnul. Štrnasť dni sem se potem poscaval a
mama byla nasrana, ţe musy furt prať. Tuţ to ni, tuţ to fakt ni!
Začal sem zmatkovať, skušal sem kopať do teho vika, ale moc mi to něšlo.
Zařval sem na cele kolo jak syrena, ať mi kdosyk pomoţe, bo se tu udusym.
Ječel sem a ječel a ječel ... a naraz se mnu třepe Mašina a ja leţim na zemi, buty
pod hlavu, ruki přymotane tym spacakem k tělu tajak něvylihly Emanuel. Do
dupy, musym přestať michať tvrde s pivem, bo mam potem divne sny. Pravil
sem ji, ţe ani něvi, jak sem rad, ţe ju vidim. Ona to ale pochopila po svojim, bo
cely štvrtek se mě drţela jak straveny wiskas buty.
Jak sem se vymotal z teho spacaka, všimnul sem sy na schodach paru rozbitych
obrazku zhozenych ze stěny. Docvaklo mi, ţe to je asy moja robota. Poslal sem
Mašinu zrobiť mi kafe a jak radostně odchřestila do kuchině, snaţil sem se to
sklidiť, neţ to zysti Emil. Jak sem kopnul posledni střep pod schody, přyšel Emil
a ptal se, čim to tam cynkam, ţe je deprem deset a partyja chce eště chrněť a ja tu
robim burdel. Pravil sem mu, ţe sem zvykly stavať brzo rano a trochu sy
pocvičiť. Podival se na mě jak čokl na rohlik a šel dospať. Zapřysahal sem se, ţe
uţ nikdy něbudu chlampať. Nebo aspoň do soboty, neţ pojedu dom, abych se dal
do šichty do rychtyku.
Šel sem do kuchině pro teho turka, bo sem potřeboval postaviť na nohi a vyhnať
z pyščiska tu chuť scypleho čolka. Mašina zrovna zalivala vodu, tuţ sem ji
poděkoval. Jak tam tak stala, tlemila se na mě jak na svaty obrazek a od te
konvice šla para, spoměl sem sy na nočni vlakove přyrovnani a malem sem se
zas rozřechtal.
V kuchini lapěl Dţon a cosyk do sebe ladoval. Jak mě viděl, cosyk se zoptal, ale
ja sem mu rozuměl akurat paru slov, kere sem sy pamatoval z teho kurzu - klasyk
ingliš brek fest. Tuţ mi bylo teţ fest do breku, ale něstěţoval sem sy. Ukazal na
svoje ţradlo a na mě. Asy se chtěl poděliť. Jak sem viděl, co měl na taliřu,
natahlo mě jak kukačkove hodiny a musel sem na vzduch. Jeden krajic chleba s
nutelu, dalši krajic s hořticu a turysťakem a k temu misu flejksu s mlikem. Enem
ameryčan moţe po take nočni vodkove kupeli ţrať na snidani cosyk take.
Chodil sem kolem chalupy a větral sy vnitřnosti. Zašel sem aji trochu hlub do
lesa a deprem potem mi začlo byť konečně trochu lepši, bo sem sy trochu teho
nakladu odlehčil vedle muchomurek. Vratil sem se do chalupy, kaj uţ partyja
stavala. Druhu směnu chitla Hana s Karlem. Karel s tym celkem vydrbal, bo dal
vařyť hrnec vody a do teho nahazal paru sačku ryţe. Potem vzal zbytek našeho
včerejšiho gulaša, dolel to vodu, přysypal jakesyk kořeni pro chuť a narval do

teho tu ryţu a hotove - pry ryzoto.
Po obědě se slezli ti, kerym uţ bylo fajně a uţ něspali, u šipek. Emil tam měl
take ty fajne eletrycke, co byvaju v knajpach. Ty mi celkem idu. Furt sem
vyhraval a Emil zuřyl, bo byl dycki těsně za mnu. Potem se k nam přydala Kejt.
Jak trefila porcelanovy taliř po Emilove prababce, chitře pověšeny na stěně
kusek od šipek, Emil enem polknul, ale jak srazyla a rozvalila pamatečni amforu
z jakehosyk muzea z Řecka, Emil polknul, lapnul ju a něnasylně ju odved pryč z
obyvaku se slovami "Běţ sy rači kajsyk štrykovať". Jak sem vyhral asy osme
kolo, Emil se nasral a vypnul šipky, ţe pry ať se to neniči a ţe iděme hrať kulec.
Myslel sem, ţe chce isť do knajpy, kera je od jeho chajdy asy štvrť hodiny
normalně a hodinu a štvrť po sedmi pivach, ale guvno! Od moji minule navštěvy
mu na huře přybyl kulečnikovy stul. Ročild jakisyk. Pravda, platno uţ
něvypadalo jak nove, teţ uţ asy cosyk zaţilo, ale hrať se dalo. Ta bestyja Emil se
kajsyk musel doslechnuť o mojich kulečnikovych "uspěchach" a chtěl mi včil
zrobiť ostudu za ty šipki. A teţ ja.
Hralo nas pět. Mašina se k nam přyfařyla, ţe chce hrať se mnu. Vysvětlili sme ji
pravidla a ona pochopila, ţe to něpujdě, ale stejnak chtěla hrať, aby mohla byť
přy mně. Ve fizyce sem nikdy něbyl moc dobry a podle teho ta moja hra
vypadala. Po kaţdym mojim ţďuchu se cela partyja enem uchechtla a měli
cypate pindy. Mašinu to sralo a dycki se na nich mračila. Všimnul sem sy, ţe jak
se zamrači, spoji se ji skoro oboči a bo měla na kaţdym oboči dva kruţki,
vypadala tajak předni maska od audyny. Sral sem na nich a hral sem jak nejlepši
sem uměl. Prokladal sem to slivku. Šak to znatě - člověku je rano zle a v ţivotě
uţ něchce lopať, ale jak se mu ulevi, uţ sy aji po kališku da.
Jak se dalo čekať, kulec nědopadnul moc dobře. Partyja byla čim dal navalenějši
a robili ze mě čim dal věčiho vola. Jak byla na řadě Mašina, neţ nabrala kulu,
Emil pravil cosyk srandovniho o tagu, mě a jejich ţeleznych ozdobach. Jak do
teho vzteki jebla, bila kula šla vzduchem a zrobila Emilovi společnosť tam, kaj
uţ dvě měl. Emil naraz leţel na zemi, bučel jak vesela krava a valily mu slzy.
Asi uţ nechtěl hrať. Něchali sme ho tam, lapli slivku a valili sme ven. Venku uţ
bylo celkem šero. Banda tam měla vytahnuty sud a hrala tam roztahovaka. Včil
němyslim taku tu hru, co hraju ginekolozy v poledni pauze. Roztahovak se hraje
tak, ţe kaţdy hodi nuţ do země druhemu, ten musy dať na to misto hnatu, nebo
ruku a druhu volnu to hodiť dalšimu. Tuţ ale beztak tu dřystam zbytečně, bo to
všecy znaju, no ni? Neţ sme zmizli do lesa z dosahu přypadneho Emilova
erpegečka, viděl sem, jak Kejt provalila s rozmachem Fibingerki noţem předek
Milanova butu. Ten uţ měl v sobě pivniho anestetyka jak přechlastana stodvacka
benzyna, bo sy ani něvšimal, ţe mu z hnaty vali krev, enem se na ňu tlemil a na

jeji "Ajmsory, Ajmsory" odpovidal "Šak se nic něstalo, ty sy taka fajna robka a
ja mam butu dosť".
Z lesa sy pamatuju enem to, ţe sme lapli na jakisyk pařez a Mašina sy furt chtěla
připijať tu slivku. Na to, jak umim šipki, na to, jak ona umi kulec, na to, jake ma
fajne ozdoby, nebo na to, jaki sem fajny synek. Do teho ten měsyc a voňavy les...
Naraz poplašny zvonek v pale a hlašeni "Pozor pozor, na druhou kolej přijíţdí
vlak z Chorvatska". Taktak sem uhnul francuzaku z ozubenych kol. Tuţ chlope,
něhlupni, nadal sem sy v duchu.
Šak maš doma Zdenku, nebo ni?
Ale Zdenka je v Chorvacku kdovi s kim a Mašina je tu, včil a cela řyčna, hadali
se ve mě dva Ostravacy.
Hňupe, dyť Zdenka je dokonala a s Mašinu bys ve dne ven něvylez, no ni?
Šak kaj bych lozyl ve dne, včil je noc.
Hovado, Zdenku znaš dluho a sy zamilovany.
Šak jak dluho sem ju teţ musel přemluvať.
Jak sem tam tak furt uhibal, musela sy mysleť, ţe mam parkinsna. Nakoněc sem
z teho vycofal tak, ţe sem ji pravil, ţe musym scať a ţe hned přydu a ona na to,
ţe pujdě se mnu mi pomosť a zamrkala obručami. Jak mě natahlo, cosyk sem
zablekotal a přyskokami sem valil do chalupy. Zamknul sem se na dolnim hajzlu
se zbytkem slivki, na chvilu zavřel oči a dumal o ţivotě...
Rano sem staval skoro, bo sem šel celkem skoro spať. Jak sem sy spoměl, co se
včera všecko stalo a co se mohlo stať, zastyděl sem se aţ do fusekli. Emilovi sem
se omluvil za ten kulovy uraz, co mu zrobila Maša, ale ten se tvařyl, jak bysme
to na ňho planovali a moc se mnu němluvil. No on vlasně moc němluvil s nikym,
enem sy tak v lehkim předklonu furt cosyk pištěl. Mašina se mi vyhibala cele
rano, no eště, ţe tak. Tuţ co tu. Nakoněc sem se rozhodnul odjet dom spiš, bo
ryzyko přejeti Mašinu, kera by mohla vyuţiť moju přypadnu dalši večerni
něpozornosť, bylo moc velke. Červene fleki v kuchini na linu mi přypoměly
Milana, tuţ sem se poptal, esli eště ţije. Pry ho odvezli večer do dědiny na
pohotovosť, bo mu z te hnaty furt valilo. Bliklo mi v pale, ţe ho beztak kajsyk
pořbili. Blby film! Sem narušeny na cely ţivot!
Pomaly sem se zabalil, obešel partyju, s Dţonem a Kejt fajně pokecal a esli sem
to dobře pochopil, pozvali mě k nim na podzym. Tuţ ale teţ sem sy to moh
cypatě přeloţiť a on mi moh tvrdiť, ţe uţ mě nikdy něchce viděť. Asy bych se
měl trochu v te angličtině pocvičiť, jak moţna pojedu do te Emeryki.

Eště sem se zoptal tych dvuch kopretin, co sem tu vez, esli něpojedu se mnu, ale
pry teho eště musa moc stihnuť. Ale pry určitě v Ostravě někdy zapařyme. To se
asy Zdence něbudě libiť. Do štajgrove řytě, Zdenka! Mrknul sem na mobil.
Ezemeska, ţe fajně dorazyly, trochu pocvičily a potem s robkami pokecaly. Tuţ
ţe by ale kecaly do 3:23, jak odesylala tu ezemesku? Napsal sem ji, ţe se bez ni
nudim a jedu dom, abych sy u ni trochu šplhnul.
Jak sem odjiţďal, viděl sem stať u dveřy Mašinu, keru drţel kolem ramen Karel.
Trochu mě znervoznělo, ţe na mě laškovně mrkla. Naraz sem sy ţivě přectavil,
ţe kdyby se ji svazaly ty obruče v obočach s tymi v pyščisku a pořadně se to
utahlo, vypadala by trochu jak ten Predator. Rači sem na to dupnul a valil směr
Ostrava.
Cely dalši tyden sem makal jak šrub a robil přesčasy, abysem přyšel na ine
myšlenki, bo Zdenčine ezemeski mi chodily dycki po pulnocy a ja sem se uţiral
vztekem, co tam asy robi. Chvilami sem byl v pohodě a bylo mi to jedno. Ale
esli tam něco s kimsyk měla, tak... tak...
V utery večer dorazyla zpatki ţiva a zdrava. Do včerejška neměla čas se se mnu
sejit, ale napsala mi, ţe mě čeka v nedělu na oběd. Tuţ to sem zvědavy na ty jeji
zaţitki.
26.07.2005
Nedělni fotomaraton
V nedělu sem se sprchnul, nalel sem na sebe puldecy oldspajsu tajak ten pajtaš v
reklamě a chvilu před dvanastu sem vyrazyl směrem k byvalemu kinu Maj. Byl
sem čimdal vic nervozni, bo sem sy v duchu přectavoval, co mi Zdenka povi o
tym Chorvacku, co a s kim tam zaţila atakdal. Neţ sem zespodku zazvonil,
musel sem se třyrazy zhluboka nadechnuť a vydechnuť. Děcko, co jelo kolem na
kolobce, se mě zoptalo, esli mi neni zle, ţe sem taki rudy a ţe mi zavola sanytku.
Gizd jakisyk.
Zdenka mi otevřela bzučakem. Navrch sem se vypravil rači po schodach, aby ji
něbyl napadny muj rudy pysk. Navrchu mě čekala černoška. Chvilu sme byli jak
kosmopolitni par, ale za chvilu sem se vydychal a zas sem měl barvu tajak dycki.
V obyvačce bylo hadru jak v seknhendu. Kura, od středy je doma, no ni? Ţe sem

nědrţel pysk, bo mi hned něrudně vysvětlila, ţe tamten sveterek je od Dyty,
tamtu sukňu a halenku musy vratit Michale, tuty buty měla pojčane od jakesyk
Lenki. Ani sem ju něněchal domluviť, bo to by bylo na dluho.
Chvilu sme sy davali přednosť, kdo prvni začně dřystať o dovolene, bo sme byli
pryč oba. Ja sem teho moc na vykladani neměl, tuţ sem ju pobizal, ať začně ona,
ale ona mě furt štenkrovala, ţe ja sem odjel spiš a navic s takimi krasotinkami.
Moţna se mi to enem zdalo, ale ty posledni slova měly přychuť jak vanočka s
arzenykem, tuţ sem ju chtěl poškadliť a řeknuť ji o jakesyk lesni odbočce, ale
vnitřni ostravak mě varoval, ţe by se moc něpobavila. Něurčitě sem ji popsal
tych paru dni v přyrodě, cosyk o sportu, chozeni po lese, hledani hřybu, vařeni a
tak no a potem sem začal mamiť, co ona v Chorvacku. Furt se ji jaksyk nechtělo
vykladať a vymluvala se, ţe musy dodělať oběd. Vrazyla mi do ruk balik fotek a
zmizla v kuchini. Poctivě sem si všecke prohlednul, někere aji proti světlu, šak
co kdyby. Na věčině byly krajinki, loďki, moře, plaţ, slunečniki, vysmate
děvuchi, cvičicy děvuchi, semtam jakisyk chachar, ale všecko moralně v
rychtyku. Chtěl sem ty fotki skontrolovať s negatyvem, esli mi kerusyk
nězatajila, ale film sem něnašel a navic uţ mě Zdenka volala do kuchině.
Dovčilejška mi dycki od ni chutnalo, i kdyţ dava do gulaša jakusyk divnu travu,
ale dneska to bylo jakesyk ine. Asy sem se tvařyl jak děcko ve školni jidelně, bo
se mě zoptala, esli mi chutna. Asy sem dluho rozmyšlal, co odpověděť, bo mi
vysvětlila, ţe je tam specyjalni kořeni od mořa. Tuţ snad mě z teho šlak nětrefi.
Jak sem spucoval cely taliř, chtěl sem hned zkontrolovať, jak je opalena, ale
nalakala mě do obyvački na darek. Jak idě o darki, zas sem ten maly harant, co
nadšeně rve barevny balicy papir - a zas a zas rozbaluje teplaki a nebo pleteny
sveter. Valil sem do obyvački jak favoryt na zavodu chrtu. Zdenka to brala
vaţně, bo mi omotala pysk šatkem, abych nic něviděl. Šatek voněl slaně. Asy ho
nosyla na plaţi kolem pasu. Jak sem sy to přectavil, bliklo mi v pale, ţe bych rači
tu kontrolu opaleni, ale to uţ mi Zdenka pravila, ať natahnu ruki. Ani sem
nědychal a fakt sem se němoh rozhodnuť, co bych rači. Potem sem ucytil v
rukach cosyk tvrde a pochopil sem, ţe to je ten prezent. A vida - plna miska
malych mušli.
Byl sem spokojeny, bo z dovolene mi dluho nikdo nic něpřyvez, jak něpočitam
tu smradlavu scyplu meduzu, co mi předloni z Bulharska dovez Karel ze šichty,
ţe pry do akvarka. Vul jeden. Akurat sem se asy neměl ptať, esli ich
vlastnoručně nalovila. Prvni přykivla, ţe ja a jak sem zyšťoval detajly, z jake
hlubki, esli s brylami, nebo bez, tuţ zas přykivla, potem zavrtěla hlavu a potem
nasraně dodala, ţe to nalovili jacysyk domorodcy. Tuţ ale hlavni je, ţe sem ich
dostal ja. Potem mi eště dala flašu rakije, tuţ sem hned nalel po pulce. Něčekal

sem, ţe to budě take sylne a trochu sem se zakuckal, ale Zdenka to kopla jak
Matušovič penaltu. Asy to něpila poprve.
Jak sem pochvalil fotki, vytahla z kabely cedečko, ţe pry kdosyk z partyje sy dal
robotu a od všeckich, co měli dygifoťak, to nacpal na jedno a pro všeckich
namnoţil. Tuţ to je rychlosť. Ta technyka leti jak cyklista s prasklymi brzdami z
Bazalu. Lapli sme k jejimu noutbuku, ja sem sy dal eště pul kališku teho
chorvackeho ředidla a začli sme prohliţať. Kurnik šopa, osumset fotek, to bych
něnafotil za cely ţivot. Znova sem viděl plaţ, moře, loďki, cvičicy robki. Naraz
sem spozorněl, bo se tam objevily fotki města. Zdenka špitla, ţe byly na vyletě.
Tuţ na jakim vyletě? Šak nic take neměly zaplacene, enem tu dovolenu a auto
tam neměly. Tuţ rači sem se neměl ptať. Pry tam byli jacysyk syncy hazenkařy
na sustředěni a pry je pozvali na vylet jejich mikrobusem. V pale naraz rudy
vykřyčnik - jacy syncy, jaki mikrobus, beztak luţkova uprava - ale nahlas sem ju
pochvalil, ţe vyuţila přyleţitosť prohlednuť sy pamětihodnosti Chorvacka. Asy
to něčekala, bo se na mě mile podivala a začla mi kaţdeho z tych synku
menovať. Tuţ to zas němusela. Něnaviděl sem kaţdeho z nich a v duchu sem ich
proklel. Enem trener mi byl sympatycki, bo byl asy tak stary jak ja. Jak sme byli
tak okolo dvuste fotki, naraz se ten kruţek erobiku začal misyť s tymi
hazenkařami. Zdenka zrovna pomluvala trenera, ţe synkum dosť věcy zakazoval
a vubec to pry byl taki suchar. Hned mi byl eště sympatyčtějši. Fotka čislo 267
mi vyrazyla dech z pluc, bo na ni bylo pět chlapskich holych řyti. Nic
hnusnějšiho sem eště něviděl. Dopil sem svuj kališek a nalel dalši. Jak tu fotku
viděla Zdenka, rozřechtala se jak sympsnovic synek a začla ličiť pro ňu jakusyk
srandovni sazku. Skušal sem sy zevnitřku propichnuť oba bubinki. Okolo štyrste
fotki se naraz začly objevovať hole cycki od jejich spolucvičenek. To mě celkem
nadchlo aţ do fotki, na kere byla stejnak oblečena Zdenka. Ani sem se němusel
divať, jeji pohled sem cytil aţ na řbetě. Tuţ sem ju celkem klidnym hlasem
pochvalil, ţe na fotkach su pěknějši jak ve skutečnosti. Tuţ asy nic moc
pochvala, ale nic pěknějšiho sem praviť němoh, bo ostatni ať sy vystavuju co
chcu, ale něchapu, čemu musy moja Dokonala vystavovať svoje Dokonale. Aby
mi tak cyzy gizdi slintali nad robku.
Hrudnich košu přybyvalo, ale uţ mě to ani něbavilo, tuţ sem přyvital, jak kolem
šestiste fotki Zdenka navrhla, ţe uţ to zavře a doohliţame to indy. Potem mi
vypravjala eště paru historek o tych hazenkařach, kere sem všecke zas proklel,
bo byli mladi a fit. Uvaţoval sem, jak dostať kerusyk fotku se všeckimi, ţe bych
sy z ni doma zrobil vudu terč na špendliki. Posledni větu sy mě Zdenka zyskala,
bo pravila, ţe to všecko byli mladi zajicy, keřy enem čučeli po puberťačkach, co
byly oblečene do rybařskich syti a robily, ţe to su plavki. V duchu sem s nimi
syce suhlasyl, ale konečně sem se nahlas od srca zasmjal. Na oplatku sem

Zdence tajně prozradil, ţe ty kopretiny, co sem vez, se vzadu v autě cycmaly. To
ji zrobilo viditelně radosť. Aţ taku, ţe mi potem v loţnicy ukazala, kaj je všudě
opalena. Tuţ do dupy - fakt všudě! O tym sy s ňu eště budu muset podřystať.
Po devate uţ sem se chistal isť dom. Sbalil sem zbytek rakije na večer a - naraz
Zdenčin tydlifon. Mrkla na čislo, chvilu dumala, potem to vzala a cosyk drmolila
jakimsyk mi něznamym jazykem. Pamatuju sy paru slov. Bog, dobro doputovat,
chvala. Jak to tipla, pravila mi, ţe pry sy Michala zapoměla v tym hotelu brylki a
majitel penzyjona volal, kaj to ma poslať. Tuţ fakt Dokonala robka - za 14 dni se
naučila aji celkem dobře chorvacki.
Jak sem šel dom, dumal sem, čemu majitel volal ji a ni Michale, ale po te rakiji a
dvojite kontrole opaleňa sem byl taki utahany, ţe sem byl rad, ţe sem trefil
kličem do zamku.
26.07.2005
Nedělni fotomaraton
V nedělu sem se sprchnul, nalel sem na sebe puldecy oldspajsu tajak ten pajtaš v
reklamě a chvilu před dvanastu sem vyrazyl směrem k byvalemu kinu Maj. Byl
sem čimdal vic nervozni, bo sem sy v duchu přectavoval, co mi Zdenka povi o
tym Chorvacku, co a s kim tam zaţila atakdal. Neţ sem zespodku zazvonil,
musel sem se třyrazy zhluboka nadechnuť a vydechnuť. Děcko, co jelo kolem na
kolobce, se mě zoptalo, esli mi neni zle, ţe sem taki rudy a ţe mi zavola sanytku.
Gizd jakisyk.
Zdenka mi otevřela bzučakem. Navrch sem se vypravil rači po schodach, aby ji
něbyl napadny muj rudy pysk. Navrchu mě čekala černoška. Chvilu sme byli jak
kosmopolitni par, ale za chvilu sem se vydychal a zas sem měl barvu tajak dycki.
V obyvačce bylo hadru jak v seknhendu. Kura, od středy je doma, no ni? Ţe sem
nědrţel pysk, bo mi hned něrudně vysvětlila, ţe tamten sveterek je od Dyty,
tamtu sukňu a halenku musy vratit Michale, tuty buty měla pojčane od jakesyk
Lenki. Ani sem ju něněchal domluviť, bo to by bylo na dluho.
Chvilu sme sy davali přednosť, kdo prvni začně dřystať o dovolene, bo sme byli
pryč oba. Ja sem teho moc na vykladani neměl, tuţ sem ju pobizal, ať začně ona,
ale ona mě furt štenkrovala, ţe ja sem odjel spiš a navic s takimi krasotinkami.
Moţna se mi to enem zdalo, ale ty posledni slova měly přychuť jak vanočka s

arzenykem, tuţ sem ju chtěl poškadliť a řeknuť ji o jakesyk lesni odbočce, ale
vnitřni ostravak mě varoval, ţe by se moc něpobavila. Něurčitě sem ji popsal
tych paru dni v přyrodě, cosyk o sportu, chozeni po lese, hledani hřybu, vařeni a
tak no a potem sem začal mamiť, co ona v Chorvacku. Furt se ji jaksyk nechtělo
vykladať a vymluvala se, ţe musy dodělať oběd. Vrazyla mi do ruk balik fotek a
zmizla v kuchini. Poctivě sem si všecke prohlednul, někere aji proti světlu, šak
co kdyby. Na věčině byly krajinki, loďki, moře, plaţ, slunečniki, vysmate
děvuchi, cvičicy děvuchi, semtam jakisyk chachar, ale všecko moralně v
rychtyku. Chtěl sem ty fotki skontrolovať s negatyvem, esli mi kerusyk
nězatajila, ale film sem něnašel a navic uţ mě Zdenka volala do kuchině.
Dovčilejška mi dycki od ni chutnalo, i kdyţ dava do gulaša jakusyk divnu travu,
ale dneska to bylo jakesyk ine. Asy sem se tvařyl jak děcko ve školni jidelně, bo
se mě zoptala, esli mi chutna. Asy sem dluho rozmyšlal, co odpověděť, bo mi
vysvětlila, ţe je tam specyjalni kořeni od mořa. Tuţ snad mě z teho šlak nětrefi.
Jak sem spucoval cely taliř, chtěl sem hned zkontrolovať, jak je opalena, ale
nalakala mě do obyvački na darek. Jak idě o darki, zas sem ten maly harant, co
nadšeně rve barevny balicy papir - a zas a zas rozbaluje teplaki a nebo pleteny
sveter. Valil sem do obyvački jak favoryt na zavodu chrtu. Zdenka to brala
vaţně, bo mi omotala pysk šatkem, abych nic něviděl. Šatek voněl slaně. Asy ho
nosyla na plaţi kolem pasu. Jak sem sy to přectavil, bliklo mi v pale, ţe bych rači
tu kontrolu opaleni, ale to uţ mi Zdenka pravila, ať natahnu ruki. Ani sem
nědychal a fakt sem se němoh rozhodnuť, co bych rači. Potem sem ucytil v
rukach cosyk tvrde a pochopil sem, ţe to je ten prezent. A vida - plna miska
malych mušli.
Byl sem spokojeny, bo z dovolene mi dluho nikdo nic něpřyvez, jak něpočitam
tu smradlavu scyplu meduzu, co mi předloni z Bulharska dovez Karel ze šichty,
ţe pry do akvarka. Vul jeden. Akurat sem se asy neměl ptať, esli ich
vlastnoručně nalovila. Prvni přykivla, ţe ja a jak sem zyšťoval detajly, z jake
hlubki, esli s brylami, nebo bez, tuţ zas přykivla, potem zavrtěla hlavu a potem
nasraně dodala, ţe to nalovili jacysyk domorodcy. Tuţ ale hlavni je, ţe sem ich
dostal ja. Potem mi eště dala flašu rakije, tuţ sem hned nalel po pulce. Něčekal
sem, ţe to budě take sylne a trochu sem se zakuckal, ale Zdenka to kopla jak
Matušovič penaltu. Asy to něpila poprve.
Jak sem pochvalil fotki, vytahla z kabely cedečko, ţe pry kdosyk z partyje sy dal
robotu a od všeckich, co měli dygifoťak, to nacpal na jedno a pro všeckich
namnoţil. Tuţ to je rychlosť. Ta technyka leti jak cyklista s prasklymi brzdami z
Bazalu. Lapli sme k jejimu noutbuku, ja sem sy dal eště pul kališku teho
chorvackeho ředidla a začli sme prohliţať. Kurnik šopa, osumset fotek, to bych

něnafotil za cely ţivot. Znova sem viděl plaţ, moře, loďki, cvičicy robki. Naraz
sem spozorněl, bo se tam objevily fotki města. Zdenka špitla, ţe byly na vyletě.
Tuţ na jakim vyletě? Šak nic take neměly zaplacene, enem tu dovolenu a auto
tam neměly. Tuţ rači sem se neměl ptať. Pry tam byli jacysyk syncy hazenkařy
na sustředěni a pry je pozvali na vylet jejich mikrobusem. V pale naraz rudy
vykřyčnik - jacy syncy, jaki mikrobus, beztak luţkova uprava - ale nahlas sem ju
pochvalil, ţe vyuţila přyleţitosť prohlednuť sy pamětihodnosti Chorvacka. Asy
to něčekala, bo se na mě mile podivala a začla mi kaţdeho z tych synku
menovať. Tuţ to zas němusela. Něnaviděl sem kaţdeho z nich a v duchu sem ich
proklel. Enem trener mi byl sympatycki, bo byl asy tak stary jak ja. Jak sme byli
tak okolo dvuste fotki, naraz se ten kruţek erobiku začal misyť s tymi
hazenkařami. Zdenka zrovna pomluvala trenera, ţe synkum dosť věcy zakazoval
a vubec to pry byl taki suchar. Hned mi byl eště sympatyčtějši. Fotka čislo 267
mi vyrazyla dech z pluc, bo na ni bylo pět chlapskich holych řyti. Nic
hnusnějšiho sem eště něviděl. Dopil sem svuj kališek a nalel dalši. Jak tu fotku
viděla Zdenka, rozřechtala se jak sympsnovic synek a začla ličiť pro ňu jakusyk
srandovni sazku. Skušal sem sy zevnitřku propichnuť oba bubinki. Okolo štyrste
fotki se naraz začly objevovať hole cycki od jejich spolucvičenek. To mě celkem
nadchlo aţ do fotki, na kere byla stejnak oblečena Zdenka. Ani sem se němusel
divať, jeji pohled sem cytil aţ na řbetě. Tuţ sem ju celkem klidnym hlasem
pochvalil, ţe na fotkach su pěknějši jak ve skutečnosti. Tuţ asy nic moc
pochvala, ale nic pěknějšiho sem praviť němoh, bo ostatni ať sy vystavuju co
chcu, ale něchapu, čemu musy moja Dokonala vystavovať svoje Dokonale. Aby
mi tak cyzy gizdi slintali nad robku.
Hrudnich košu přybyvalo, ale uţ mě to ani něbavilo, tuţ sem přyvital, jak kolem
šestiste fotki Zdenka navrhla, ţe uţ to zavře a doohliţame to indy. Potem mi
vypravjala eště paru historek o tych hazenkařach, kere sem všecke zas proklel,
bo byli mladi a fit. Uvaţoval sem, jak dostať kerusyk fotku se všeckimi, ţe bych
sy z ni doma zrobil vudu terč na špendliki. Posledni větu sy mě Zdenka zyskala,
bo pravila, ţe to všecko byli mladi zajicy, keřy enem čučeli po puberťačkach, co
byly oblečene do rybařskich syti a robily, ţe to su plavki. V duchu sem s nimi
syce suhlasyl, ale konečně sem se nahlas od srca zasmjal. Na oplatku sem
Zdence tajně prozradil, ţe ty kopretiny, co sem vez, se vzadu v autě cycmaly. To
ji zrobilo viditelně radosť. Aţ taku, ţe mi potem v loţnicy ukazala, kaj je všudě
opalena. Tuţ do dupy - fakt všudě! O tym sy s ňu eště budu muset podřystať.
Po devate uţ sem se chistal isť dom. Sbalil sem zbytek rakije na večer a - naraz
Zdenčin tydlifon. Mrkla na čislo, chvilu dumala, potem to vzala a cosyk drmolila
jakimsyk mi něznamym jazykem. Pamatuju sy paru slov. Bog, dobro doputovat,
chvala. Jak to tipla, pravila mi, ţe pry sy Michala zapoměla v tym hotelu brylki a

majitel penzyjona volal, kaj to ma poslať. Tuţ fakt Dokonala robka - za 14 dni se
naučila aji celkem dobře chorvacki.
Jak sem šel dom, dumal sem, čemu majitel volal ji a ni Michale, ale po te rakiji a
dvojite kontrole opaleňa sem byl taki utahany, ţe sem byl rad, ţe sem trefil
kličem do zamku.
1.08.2005
Stodvacku na čektek
V patek sem vez mamě jakesyk bebechi. Hned ve dveřach mě přyvitaly nadavki,
ale naštěsti to něbylo na mě, jak sem za chvilu zystil. Mama s fotrem dvojhlasně
nadavali na jakusyk zfetovanu bandu dluhovlasych hašišaku, keřy pry kajsyk
chcu tancovať a bengam se to nělibi, či co. Došlo mi, ţe mysla ten Čektek.
Tuţ mi je jakisyk tuctuc fesťak kajsyk u dupy, ať uţ legalni či ilegalni, bo ja sem
ze stare školy a poslucham spiš Kviny a nebo Ozyho, i kdyţ - ten mě posledni
dobu sere, bo kaj su ty časy, jak ţral nětopiřy paly. Včil se něcha doma natačať
aji se svoju familiju, kdě něfetuje akurat enem křeček, chodi tam ve slipach,
vypada jak by se přeţral rohipnola a cely je taki divny. Tuţ ale zpatki k familiji.
Musel sem sy vyslechnuť paru desytek slov jak z knajpy štvrte cenove bez
obsluhi od obuch, tuţ sem rači vypnul ušiska, vypil kafe a valil dom.
V sobotu bylo naraz všecko inač, bo upřymny synovec se přes vyslovny zakaz
segry ("Doma budeš, bo dostaneš po tlamě, hňupe!") vydal s kamošami ve stare
otřyskane stodvacytce do Čech - pry sy zapařyť. No v tym horku sy museli
zapařyť akurat tak vajca. Mama ţhavila kecafon se segru, ta se synovcem a
svojim chlopem a potem zas se mnu. Mlademu prvni vyhroţovali, potem
nadavali, prosili, nakoněc aji slibovali. Pry ať se vrati dom, bo ze zprav to uţuţ
vypadalo, ţe tam všecy dostanu do pysku. Bylo vedro jak v huti, ja sem chtěl na
Hlučin, ale familija je familija, no ni? Lapnul sem doma na řyť k internetu a
posylal mlademu informacyje ezemeskami. Segra do mě tak hučela, ţe uţ sem
skoro aji startoval Feldu, ţe bych pro něho zajel. Šak čemu ni, je to eště děcko.
Odpoledně sme se sešli všecy u našich. Tam to bylo jak na Slezke, pochmurna
nalada, bo boje, vlasně "Legální potlačení nepovolené technopárty", začly.
Večer, jak mama se segru viděly zpravy, bečely jak by robily gulaš pro cely
barak. Ja sem se poprve v ţivotě shodnul se švagrem, bo sme z teho byli

něskutečně nasrani.
Mlady volal aţ v nocy. Pry ma paru modřyn na řbetě a jednu pod okem od
jedneho Dartvejdra a ţe na to seru a jedu s kamošami dom. Akurat ţe maju
vyvalene jedno bočni okno, tuţ snad ich nězastavja poliši a něbudu sy mysleť, ţe
to kajsyk šlohli. Chudak synek, dorazyl domlaceny, jak by spadnul ze schodu.
Nědokazal pochopiť, čemu ich tam zvalili, jak oni se chtěli enem trochu pobaviť.
Ja temu moc něrozumim. Vebe prvni zatarasy sjezd z dalnice, ludě stoja v koloně
jak na banany za komanču, bo se nědostanu tam ani zpatki, potem ich policajti
rozeţenu. Ludi, co idu pěšobusem, tam nakoněc pusťa, aby ich za paru hodin
vypraskali jak o Velikonocach a nakoněc se eště v televizy pochvala, jak su
šikovni, ţe to tak fajně zvladli.
Mlademu otrnulo, bo rano se chtěl vydať s partyju na jakusyk demonstracyju do
Prahi. Segra zas volala, ať mu domluvim nebo ho nakopu do řyti, bo ona na ňho
něstači, stary je zas kajsyk v dupě a doma ji mlady zničil dva povlaki na luţka,
na kere načmaral "Stop nasili, Bijte si svoje děti, Sme zpatki na Narodni". Tuţ co
s nim?
2.08.2005
Pondělni oddech
Vikend byl naročny, bo sme čekali na upřymneho synovca, aţ se vrati z te
Bublanovic zabijački (včil mě napadlo, esli slovo PAROUBEK neni od
PARUBAŤ...), tuţ sem se rozhodnul, ţe sy v ponděli vemu nahradni volno, kere
sem měl něvybrane z minula. Šef chvilu cosyk mektal do kecafonu, ale nakoněc
sem ho ukecal.
Ţadne spočivani něbylo, bo gizd mě zbudil před poledněm, ţe pry potřebuje na
ten Internet, bo mama mu doma zas přecvikla drat. Segra tak semtam řeši vysoke
učty za kecafon, jak mlady hleda do nocy videa s cyckatymi robami. Šak ma na
to věk, no ni? Neţ sem ho stačil poslať do řyti, ţe chcu eště pospať, uţ lapěl u
komputera. Pulhodiny sem o nim nevěděl a jak sem uţ zas usynal v obyvačce,
naraz pry, ţe ma hlad. Prolez mi špajzku a jak tam našel akurat dvě tatranki s
divnym datem vyroby, podival se na mě jak bernardyn na prazny pytel od
wiskasu. Chvilu sem odolaval, ale nakoněc mě přemluvil. Vytahnul sem paru
chechtaku a poslal ho do Alberta. Neţ se vratil, sednul sem ku komputeru a

zkontroloval, na co tam čučel. Mezytym volala segra, ţe mlady zdrhnul a asy
fakt jel do te Prahi. Tuţ sem ju uklidnil, ţe je u mě a enem sy odskočil. Malem
mi prasknul bubinek jak zaječela, esli sy vzal sebu všecke bebechi. Trochu mi
zatlo, ale odřeny baťoh byl v přecyni. Eště mě potvora donutila zkontrolovať,
esli tam ma všecko, tuţ sem tam nakuknul a našel sem tam ten ručně malovany
transparent z tych povlaku. Šikovny synek. Uklidnil sem segru, ţe je všecko v
rychtyku a jak sem to poloţil, šel sem sy dočitať ty stranki.
Kurnik šopa! Z tych zkrvavenych mladeţniku a vypovědi očitych svědku mi moc
dobře něbylo. Tak ich zrubať... Včil abych se bal, ţe jak na zahradě šlapnu
susedovi na jeho travu, pozve na mě benga s antonem a ti mi spravja fasadu
lepši, jak plastycki chirurg. A ni enem ja.
Mezytym se synovec vratil, ale bo se mi nechtělo ty parki ohřyvať, zeţrali sme
ich enem tak s chlebem a kecali a kecali. Pravil sem mu, ţe mama ma o něho
strach, bo sy mysli, ţe chce do te Prahi. Na to se on rosvitil a pry, ţe do ţadne
Prahi němusy, bo kerasyk dobra duša zorganyzovala demonstracyju přymo u
Zednikova hradu. Pravil sem mu, ať se sklidni, bo ani tam ho mama něpusti, bo
ju eště něpřešel ten tik v oku z teho vikenda. Jak na mě chvilu smutně čučel jak
Telma na Luisu, v pale mi to chvilu rachotilo a nakoněc vypadnul napad. Pujdu
se synovcem před radnicu, budu oblibeny stryk, tym sy zrobim očko u segry aji u
mamy, bo budu robiť upřymnemu ochranku. A zas moja reputacyja ve familiji
stupně jak volebni preferencyje komančum.
Tuţ to sem zvědavy, jak to dopadně. Dufam, ţe tam nědostanu jednu nebo dvě
do mordy.
3.08.2005
Jak bylo na te demonstracyji
Měli sme se synovcem sraz na zastavce u Alberta. Mlady přyjel na čas, na řbetě
zas ten svuj orvany ruksak a v nim asy ten transparent. Dumal sem, jak mu
řeknuť, ţe sem cele dopoledně na šichtě přemyšlal o tym, ţe by bylo lepši isť
tam bez něho, bo sy eště ţivě pamatuju, jak nas v listopadu zrubali ti motorkařy
v přylbach na Narodni. No nas ... vlasně vas ... teda ich. Ať to něvypada, ţe sem
byl teţ u teho. A co jak se to jaksyk zvrtně? Bez transparenta se budě utikať
lepši.

Snaţil sem se mu to rozumně vysvětliť, ale on furt dřystal, ţe mu to dalo kupu
roboty a dvě mamine cychi, tuţ sem mu nakoněc pravil, ţe sem furt eště sylnějši
a byl klid. Celu cestu k radnicy se tvařyl jak kuřy řyť. To mi přypomělo Jarunu
a hned sem spomněl na Zdenku, bo sme se uţ paru dni něviděli. Furt kajsyk
trajda a ma na mě jaksyk malo času.
K radnicy sme dorazyli chvilu po štvrte. Uţ tam bylo ludi jak na spartakijadě a
vpředku na schodach byl jakisyk mim. Otviral pysk, maval rukami, ale něbylo ho
slyšeť. Jak sme přyšli bliţ, slyšel sem enem, ţe se omluva, ţe ho ludě pořadně
něslyša, bo eště něma mikrofon. Tuţ co je to za demonstracyja bez pořadneho
amplijona? Pry mikrofon budě, ale pozdějši. Tuţ sem enem tak sledoval ludi, co
tam byli a bylo ich cele naměsti. Někeřy měli v pazuře transparent, ini pivo a
všecy vypadali spokojeně. Mlady mi kajsyk zmiznul, bo byl ve svojim ţivlu.
Pozdějši sem ho viděl litať s jakimsyk odredovanym chacharem a cosyk řešiť.
Po jakesyk době dorazyl chlop s reprakami a koněčně bylo temu mimovi
rozuměť, akurat ţe ja sem začal měť ine starosti, bo sem zas viděl mladeho
proletěť s dalšim gizdem a v ruce měl lahvač. Tuţ aby se mi tak navalil, dom ho
poněsu na ramenach a segra mě přyzabije. Eště ku všeckemu byl hic, ţe bych aji
to vodni dělo přyvital, ale nikdě něbylo vidět. Chtěl sem to skontrolovať
pruchodem za radnicu, ale ti kašparcy z radnice to zamkli. Ha! Pud sebezachovy
začal robiť na plne obratki. Včil od kruhača najedě komando v antonach, natlači
nas ku zdi radnice a zrobi nam na řbetach pamatku na zabijačku. Po jelitach sem
nětuţil a teţ mi začlo byť jaksyk cypatě ze slunka, tuţ sem se šel rači opřeť o
byvalu unyjon baňku do stinu. Tam na mě ţadne komando němoţe.
Naraz mě kdosyk jebnul do řbeta. Uţ sem daval pazury navrch, abych se vzdal a
uvaţoval sem, v kere kapse mam občanku a jak ju temu bengu dam s pazurami
nad hlavu, ale guvno. On to byl Laďa - novinař. No jasne, ten němoţe na take
akcyji chibět. Nadal sem mu do najemniku stodoly, bo mě vylekal. Omluvil se,
ţe nechtěl a bo pravě začli pušťať tu jejich ducduc muzyku, keru němusym,
poslal sem synovcovi ezemesku, ať se z naměsťa ani něpohně a zašel sem s
Laďu na jedno do Indry. On byl celkem spokojeny, bo taku učasť v Ostravě
něčekal, bo pry se to začlo organyzovať celkem pozdě. Zoptal se mě, esli s nimi
potem pujdu v pruvodě a to mi zablikala vystraţna kontrolka. Šak pruvodu sem
se nachodil eště za komanču dosť, no ni? Jak sme dopili, on valil zpatki chitať
informacyje a ja hledať gizda. Chvilu mi to trvalo, bo ludi přybylo. Nakoněc sem
ho našel. Pravě tlačil do dredu kliny jakesyk mladeţnicy. Tuţ ni, ţe by byla
škareda, ale ty pačesy mi přypominaju, co sem raz vytahnul z odpada od
umyvadla, jak sem se přestěhoval do teho svojeho kvartyra. Ona ho naštěsti moc
něvnimala, bo se enem tak něpřytomně kivala do rytmu teho ducduc, tuţ sem ho

drapnul a odtahnul kusek dal. Pravil sem mu vyhruţnym hlasem Franty Krygra,
ţe esli ho uvidim eště slopať pivo, kopnu ho do řyti tak, ţe uţ něbudě museť isť
nikdy na operacyju slepeho střeva. To ho asy vylekalo, bo aţ do koňca se uţ
drţel u mě.
Jak koněčně vyhlasyli koněc, banda se vydala na pochod přes centrum a Stodolni
aţ ku Tošenovskeho hradu. Řvali cosyk o policejnim statě a o tym, ţe Paroubek
je cyp, ale moţna sem jim něrozuměl dobře. Pravil sem varovně upřymnemu
synovcovi, ţe pujděme kusek s nimi, ale enem k zastavce na lokalku a potem ho
posadim do ni a povali přymo dom a esli mě sklame a vystupi, druhi den zajdu k
nim dom a rozlamu mu všecke jeho cedečka. Bo jak by to zrobil a nědorazyl
dom, segra aji s mamu by mi zrobily ze ţivota peklo a jejich vyčitky "Ty
něschopny gizde, pošlu tě se synkem jako dozor a ty ho oţereš jak hovado a eště
přyjdě dom pozdě" bych slyšel eště na rozptylove luce. Na zastavce sem ho
nacpal do lokalki a zamaval mu. Potem uţ sem šel dom.
V devět volala segra, čemu sem synka tak dluho drţel doma, bo dorazyl aţ včil a
byl omotany v tym transparentě. Hryznul sem se zevnitřku do pysku, abych ho
něproklel nahlas do kecafonu a enem sem ji pravil, ţe sem mu ukazoval fotki z
dovolene v Beskidach. Segra na to skočila a poděkovala, ţe sem ho tak fajně
pohlidal a ţe se mu nic něstalo.
Gizd jeden, budu sy museť kupiť jakesyk špičate buty!
5.08.2005
Jak sem dodrbal planovanu večeřu
Včerejšek stal za haviřski šnuptychel.
Zdenka měla konečně jeden volny den v tydňu, tuţ sem teho chtěl vyuţiť a
pozval sem ju na večeřu. V pale uţ mi promitačka chrlila film. Zajděme do
jakesyk fajne restauracyje, Zdenka fajně poji a popije, trochu pokecame, trochu
sy omačkame pazury a potem moţna pujděme skontrolovať, esli je čokel doma.
Tuţ plan to byl fajny. V pět sme měli sraz před radnicu, bo sme prvni uvaţovali,
ţe zajděme do tamte restaurački. Tam sem uţ dluho něbyl. Naposled tak deset
patnasť roku slaviť čisy narozki či co to bylo. Detajlu uţ sy moc něpamatuju,
akurat vim, ţe jeden vul z partyje se tam přeţral kroket, kere zapijal červenym
vinem a potem mu něbylo moc dobře. Celu cestu aţ k zastavce trolejbusu robil

stopy jak raněny jelen.
Zdenka dorazyla, ale do radnice se ji nechtělo a ţe bysme se mohli projsť po
městě. Ja sem byl uţ celkem hladny, bo v robotě dněskaj byly filety a to je lepši
sy dať enem polivku. Ta syce teţ chutnala jak voda z kvitek, do kere spadnul
masox, ale cosyk ţrať musym, no ni? Ale co, roba ma přednosť, tuţ sme šli. Byla
celkem zyma a semtam aji krapalo, ale Zdenka vypadala spokojeně a vykladala,
co v robotě, co na cvičeni, ţe byla s Bobičkem na očkovani a chudačisko se tam
poblulo dochtorovi na kolena, no a ine fajne pindy. Jak uţ sme přešli pomalym
krokem skoro celu spravenu Sokolsku, uţ sem začinal byť trochu nasraty, ale
enem tak v duchu, bo ona je taka fajna. V břuchu mi hralo, jak bysem zeţral
igelitku cykad, palu uţ trochu navlhlu, husy koţu ze zymy tajak antyperle, bo
sem sy vul vzal enem tryko, ale zas mi probliknul ten osobni Kinestar v pale a
trpěl sem dal. A ona furt dřystala a dřystala.
Naraz přyšla řeč na zpravy. Na chvilu sem se dostal ku slovu, tuţ sem se
pochvalil, ţe sem se byl v utery podivať u radnice, kolik ludi je nasranych na ty
benga v černych hadrach, co zvalili tych mladeţniku. Zdenka prohlasyla, ţe ty
zfetovane troski na te luce měli policajti zvaliť po tych odredovanych palach eště
vic, aby byl klid, bo taki burdel sy přece němoţu dovolovať robiť. Tuţ skoro
všecko, co ji vyleze z pysku pro mě dovčilejška bylo svate. Nědalo mi to a
kontroval sem, ţe tam byl synek od segry a dostal po papuli a přytym nic něrobil,
enem se chtěl trošku zabaviť. A ona na to, ţe jak je hlupy, tuţ ma co sy zasluţil.
Ţe ona by nikdy na taku akcyju něšla a ţe takich gizduv třeba pozavirať, jak tam
niča cyzy věcy. A v televizy pravili, ţe něbylo povoleni, tuţ co tam měli co lezť.
Jak sem byl hladny, zmrzly a navlhly jak hadra na dlaţku, pravil sem ji, ţe bych
něčekal, ţe budě mluviť jak přyhlupla uklizečka od nas ze šichty, kera ma
dorobenych pět třyd zvlaštni školy a ja ju podezřyvam, ţe kaţdy den jak přyjdě k
nam do kancliku, mysli sy, ţe vidi novych ludi, bo se s nami zdravi, tajak by nas
viděla poprvy raz a přectavuje se menem a přymenim. Na chvilu se mi zazdalo,
ţe ma Zdenka pod koţu na obličeju eště jeden pysk, bo i kdyţ se navrchu tvařyla
normalně, ta druha hlava vevnitřku se zatvařyla zle jak nasrany agent Smis.
Kura, asy bych měl omezyť ty horory.
Tuţ asy uţ tušitě, ţe z večeře nic něbylo a esli byl, či něbyl ten jeji blucy čokel
doma, sem uţ teţ nězystil. Eště chvilu sme sy vyměňovali nazory a potem ona
řekla, ţe sy to idě dom promysleť a celkem nasratě odešla.
To ma člověk z teho, ţe předem cosyk planuje. Do štajgrove řytě! Ţe sem rači
nědrţel pysk.

9.08.2005
Jak sy udobřyť nasranu mamu
V patek mi volala mama do roboty. To mě dycki rozhodi, bo věčinu cosyk chce a
sloţitě mi vysvětluje, jak je to pro ňu duleţite a kdesyk cosyk a ja sem potem na
všeckich najedovany. Uţuţ sem ju chtěl čimsyk odradiť hned v uvodu, ale
předběhla mě a pry, co chcu k narozkam. No ja, srpen! To to uběhlo, ten rok.
Potěšeny tym, ţe ma mama taku starosť o svoje davno dospěle děcko, sem začal
dumať, co bych tak potřeboval a polohlasem sem sy to přemluval do kecafonu.
Televizu něpotřebuju, pračka je syce v dupě, ale něvadi, aspoň se semtam
vidime, auto mam fajne, moţna tak... Neţ sem to stačil dořeknuť, pravila mi, ţe
neţ sy to rozmyslim, povi mi cosyk o planu na vikend a začla vykladať o zahradě
a o tym, ţe rybiz uţ je tam velki jak višně a ţe jak ho kdosyk něobere, zhnije a
čemu sme to tam sadili a ţe segra aji s tym jejim zhnilym gizdem na ňu seru a
fotra tam teţ nědostaně a ţe je němocna, no dřysty prdy, tajak dycki. Doběhla
mě, bestyja! Abych se ji zbavil a moh sem v klidu dal spočivať (bo šef ma
dovolenu), kivnul sem ji na to a ţe tam v nedělu zajedu a oberu to. To sem neměl
robiť. Dalši kibel kecu jak od opice scanek a pry čemu aţ v nedělu a do neděle to
opada a zhnije a co to ma za gizda nevděčneho. Neţ bechla se sluchadlem,
skončila slovami "Jak sys maly sral do plinek, teţ sem tě něpřevlikala aţ na druhi
den. A viš ty co? Něstarej se, ja sy to zařydim sama". A kura, to vypada, ţe
dluho něbudě navštěva s obědem.
V sobotu odpoledně sem měl cestu kolem našich, tuţ sem se stavil na kratku
navštěvu, abych to trochu porovnal s tym rybizem. Doma byla cela familija a
všecy na mě čuměli tajak by mě přystihli v luţku se susedovic křečkem. To mě
celkem vylekalo, tuţ pravim, ţe pravě jedu pro ten rybiz a esli cosyk něchcu eště
na zahradu zavesť, abych trochu oteplil vzduch v obyvačce, bo mi to tam
přypadalo jak v mraţaku na Slezke. Mama prohlasyla krematornim hlasem, ţe uţ
tam zajela lokalku rano a ţe uţ se celkem po te zpatečni cestě uklidnila. Nevim,
esli sem zrobil dobře, ţe sem se zoptal, co se stalo v lokalce, bo v bytě se
ochladilo eště tak o štyry stupně a dokoňca aji maly od segry se na mě podival,
jak bysem mu rozšlapal pokemony. Mama nasadila hlas jak Švorcova na schuzy
a začla.
Ona se svojim nemocnym řbetem musela jet lokalku aţ do Kijovic, pulku cesty
dlubala kolenem do takeho mladeho gizda, kery ju nechtěl pustit sednuť, na
zahradě se trapila ohnuta skoro dvě hodiny neţ narvala ty dva plne kible rybiza.

Zpatki naštěsti byla lokalka praznější, ale u vozovni sy naproti ni lapnul taki
slušně oblečeny starši chlop. Naraz na ňu začal tak divně pomrkavať, tuţ chvilu
myslela, ţe je chory, potem ji došlo, ţe ju asy chce sbaliť, tuţ mu prvni nadala do
uchilaku a potem sy chtěla přesednuť, ale jak chitla druhi kibel, narazyla na
smradlavu pazuru bezďaka, co seděl za ňu. Ten baraba ji uţiral rybiz! Tuţ to
bylo to divne mlaskani za ňu. Jebla ho po ruce a chtěla se přesunuť, ale jak
lokalka škubla, kibel se něbezpečně naklonil a paru hrsti se vysypalo. Začla to
sbirať, bezďak chtěl pomahať, zas se po nim ohnala a bo měla ruki jak Hanybal
po večeřy, bezďak asy dostal strach a něchal ju tak. Dom přyšla nasrana jak po
bernardynovi, ţe nikdo neměl odvahu se zoptať, co se ji stalo a tym, ţe sem se
zoptal ja, sem sy to u ni zesral eště vic.
Tuţ sem se chvilu zkušal omluvať a jak moc něreagovala, zoptal sem se, esli sy
moţu zrobiť aspoň kafe a nebo zajděme eště dněskaj na matryku, aby sy mě
něchala vyškrtnuť z občanki. Cosyk odfrkla, tuţ sem rači zaplul do kuchině. Jak
sem se za chvilu vratil s turkem, ani se mi nechtělo do obyvački. Chtěl sem
zalezť do pokojika, co je včil přerobeny pro male gizdy, ale zaslechnul sem
cosyk o hlasovani. Chvilu sem posluchal a došlo mi, ţe familija dyplomatycki
hlasuje, co se zrobi z teho rybiza. Ani sem tam němusel byť do konca, bo mi
bylo jasne, jak to skonči. Mama ich prvni něcha hlasovať a potem stejnak
rozhodně ona. A teţ ja!
Upřymny synovec s fotrem hlasovali pro vino. Mama chtěla rozhodně kompoty.
Malym gizdum to bylo šumafuk, bo tym to nejvic chutna, jak to moţu zobať
přymo z křaku, segra to chtěla zmrazyť, ať je s tym co nejmeň roboty. Svojimu
staremu ale šeptla, ţe nejlepši by to bylo stejnak splachnuť. A včil začla ta
spravna demokracyja. Mama ostatnim vysvětlovala, čemu pravě ten jejich navrh
je na guvno.
Vino z rybiza? Tuţ stě hlupi? Kompoty su zdravějši a del vydrţa.
A ty bys furt enem chlastal a eště to uč teho mladeho.
Zmrazyť? Nejlepši je to čerstve, v mraţaku z teho zmiznu ty vitaminy.
Nejmladši napadlo, ţe by se teţ mohla upesť rybizova buchta, ale to ji segra
honem rozmluvila. Pry, podivej se na stryca. V mladi enem ţral buchty od babki
a divej se, jak se včil furt němoţe zbaviť teho pupka. Bestyja jedna, ja ji teţ
něvyčitam nahlas před rodinu, ţe ma na řyti taku celulitydu, ţe jak byla naposled
v plavkach na kupaku, dva přykuřeni mladeţnicy tam po ni pořvavali, esli sy ju
moţu vyfotiť, ţe jejich foter je amaterski astronom - ţe by mu mapa měsyca
zrobila radosť. A kurnik - ja a pupek?

Uţ se mi to nechtělo del posluchať a napadlo mě, jak sy mamu usmiřyť. Tuţ
pravim, ţe esli se divala na minuly receptař. Pry ni. Tuţ sem ji začal valiť kliny,
ţe Přemek tam vyhlasyl sutěţ o nejlepši vypěstovany rybiz a ţe jak sy s tym dala
taku robotu, ţe by mohla vzorek poslať aji do televize, no ni? Mamě blysklo v
očach a zoptala se na hlavni cenu. Jak sem byl v raţi, pravil sem ji, ţe fajna
sekačka od Manfilda.
No ... uţ sem zas oblibeny synek. Po kafi, dvuch zakuskach a pozvance na
nedělni oběd sem dostal od mamy balik s adresu Přemek Podlaha, televiza, Praha
a valil sem na hlavni počtu. Tuţ dufam, ţe keremusyk bezďakovi, co to najdě v
popelaku, ta vitaminova bomba prodluţi zdravi.
12.08.2005
Rok se s rokem zešel
Včera sem měl narozki. Dalši rok v dupě.
Rano uţ sem lez z luţka s depku, bo sem tušil, ţe mi tajak kaţdy rok nikdo hned
rano něpopřeje. Venku hnusně lelo. Před barakem sem malem šlapnul do stejka s
paru pivami a slivovicu (hruby odhad), keru měl kdosyk před paru hodinami eště
v břuchu. Jak na sviňu tam byla ta megera susedka, co sem za ňu raz odklizal
snih. Hned zrana mě zdrbala, ţe mam tyden a ať to hned sklidim, bo do teho
ludě šlapu a roznašaju to po chodniku aji do baraku. Rebeka jedna, jak bysem to
tam nagrcal ja. Rači sem šel pro metlu a lopatu, bo ta jeji střapata štěkajicy
bestyja, co sy ju pořydila nědavno a prohlašuje o ni, ţe je čistokrevna, skakala
něbezpečně blizko mojich kolen. Susedka navic měla v ruce svazek kluču, a
něrad bysem měl napis FAB na lopatce. Tuţ samo, ţe sem přy uklizani do teho
hnoja trochu aji šlapnul.
V lokalce se k temu smradu z tych spocenych ludi přydal aji muj parfem z leve
buty. Lapnul sem na jedine volne misto, kaj se hrnul jakisyk mladeţnik, zavřel
sem oči, tvařyl se, ţe ten smrad neni muj a dumal. Kaţdy rok to je stejne. Mama
vi, ţe mam narozki - šak ten den, kdy mě vytlačila na svět, asy nikdy
nězapomeně, jak mi dycki přypomina. Ale popřeje mi deprem aţ na domacy
oslavě, kera byva pravidelně nasledujucy sobotu. Ale co, šak nejsem maly, no
ni? Jak sem se tak zadumal, naraz otevřu oči a čumim na nězname koleje. Do
dupy, co se robi? Vyluka či co? Asy sem trochu zdřymnul, bo sem přejel dvě
zastavki. Honem sem přestupil do spatečni lokalki, kaj něbylo ani jedno misto

volne, bo polovina byla obsazena duchodcami, keřy valili do noveho Kaufu pro
levne jabka v akcyji a druha pulka byli robotnicy, co jeli do fabryk a vyhřatych
kancliku. Tuţ to ten den fajně začina.
V robotě teţ nikdo ani slovo. Ja se tahnu jak vul s fernetem, něcham ho chladiť v
lednicy a guvno. Ale co, šak uţ sem velki synek, no ni? Tuţ jasne, ţe sem
něčekal balonki a kolegu vyskakujucych z dorty, keřy by řvali "Překvapeni!", ale
potřepať pazuru od srca by mi mohli. Zatnul sem zuby, šak co je komu do
mojich narozek. U oběda mi to nědalo a nahodil sem něnapadně řeč na narozki.
A partyja začla spominať, kdo naposledy slavil na šichtě. A hned kdosyk spoměl,
jak sme minule slavili Karlove narozki aţ tak, ţe Jaruna usla vkleče na hajzlu a
zbudila ju aţ uklizečka. Tenkrat z teho byla celkem ostuda, bo kerysyk chumaj ju
vyfotil, jak tam vkleče obimala misu a šef to našel. Jaruna na nas potem štrnasť
dni něpromluvila ani "Dobre rano, hovada".
Naraz se Jura zarazyl a pravil, ţe ja mam přecy narozki v srpnu. Vyznamně sem
zamrkal. Koněčně! Spoměli sy, pajtaši. Všecy se začli omluvať, ţe to je ostuda,
bo zapoměli, tuţ sem se chvilu dival, jak to fajně hraju a furt sem čekal jakesyk
to překvapeni. Nakoněc sem pochopil, ţe ti gizdi na mě fakt zapoměli. Musel
sem vypadať smutně jak cygan s vuzkem plnym šrotu před zavřenu sběrnu, bo
mě hned začli utěšovať, ţe mě zytra zvu do knajpy. Zytra... tuţ co se da robiť. Po
obědě sem ich pozval na štamprlu, jak uţ sem se s tym tahnul aţ z domu, ale
naraz kecafon. Mama. Pry ať zytra dovezu to maso a ty ostatni bebechi aţ kolem
pate, bo idu s fotrem na jakusyk navštěvu.
Maso a bebechi! Na sobotni oslavu. To je teţ v dupě. Slavim narozki u našich a
musym sy na ně doněsť ţradlo. Bo naši pry maju maly duchod. No ale furt lepši,
jak by cela familija nalezla ku mě dom. Tuţ dufam, ţe sy něbudu museť přyněsť
aji darki. V pale se mi naraz spustil stroj. No ja, ale zytra mam isť s partyju do te
knajpy. Tuţ to musym ten provijant dovesť k našim dněskaj. To ale něsmim piť!,
zařval sem o sekundu spiš, neţ sem do sebe kopnul pulku. Malem sem sy to
chrstnul do gzychtu.
Po šichtě sem nakopnul svoju drahu Felinu a zajel do teho noveho Kauflandu, co
se menuje něvim proč Karolina, kdyţ ta stavala aţ za kolejami. Sem uţ asy stary
foter, bo sy pamatuju, jak sem kolem jezdil lokalku jako maly gizd. Nakupil sem
podle rozpisu a zavez to k našim do lednički. Neţ sem mamě vysvětlil, čemu
sem tu uţ ve štvrtek a ni v patek a neţ mi ona nadala, ţe se to do soboty skazy,
uběhla pulhodina. Furt mi nikdo něpopřal...
Večer, jak sem čučel na atletyku, přyšla ezemeska od Zdenki. Přala mi tam

všecko nejlepši a ţe mě chce pozvať na večeřu. Tuţ pozdě, ale přece! Eště ţe
sem to dočital do koňca, bo uţ sem se chtěl začnuť oblikať. Psala tam, ţe to
dněskaj nějdě, ale ţe přyšti tyden v sobotu se na mě moc těši.
Tuţ povim vam, ťuknul sem sy o špigel na zdravi dvuma velkimi fernetami a šel
sem spať v devět hodin.
16.08.2005
Jak sme hledali hvězdy
Jak banda slibila ve štvrtek, tak aji splnila. Dokoňca mě aji v patek něchali
vybrať, kaj zapadněme. Nechtěl sem to mět moc daleko dom, kdybysme to
nahodu přehnali. Bo přece enem se lepši idě po štyrech ze Stodolni, jak z
Hlučina.
Hned ze šichty nas jelo pět - ja, Kamil, Franta, Jura a Milan. Laďa chvilu teţ
uvaţoval, ţe by šel s nami a doma se vymluvil na přesčas, ale potem mu kdosyk
přypoměl ten monokel, co měl na pysku tyden po jedne oslavě narozek. Ladik
tenkrat furt dokola mlel, ţe jak šel rano do roboty, kdosyk mu prudko otevřel
vytah přymo do pysku, ale my sme stejnak všecy věděli, ţe to ma od teho
svojeho chodicyho šifonera, co mu doma robi generala. A navic, otisk od
struhadla na ogurki se těţko kamufluje.
Navrhnul sem Dilo. To je taka celkem fajna knajpa na Kuřym rynku. Dole je
hospa a navrchu taki kulturnějši pivni bar. Kulturnějši v tym, ţe se tam chlašče to
same, co dole, akurat je tam navic dţubox, kulečnik, šipki a jakesyk ty automaty
pro poťapane mladeţniki, co doma kradu chechtaki mamě a tatovi, aby je do
nich mohli nahazať.
Lapli sme se na ty lavki, řyť na řyť, bo to tam je těsne jak sraţene galaty a chvilu
enem tak dřystali o šefovi, co to zas robi za capiny, o polityce, potem o tym
Šebrlem, ţe beztak dostal iněkcu se slivovicu a tak podobně. Jak robka doněsla
prvni škopki, chlopi mi jeden po druhim potřepali pazuru a Franta mi za všeckich
předal maly zalaminovany listek, o chlup věči jak velka krabica od zapalek. Tuţ
čekal sem spiš bombonyjeru a nebo jakusyk flašku, ale jak sem sy pořadně
přečital, co na nim bylo napisane, pravil sem sy čert vem flašku. Byla to
pozvanka na tydeni akcyju v jakesyk podnikove chajdě kajsyk v Jesenikach
koňcem srpna. Jak chlopi viděli, ţe mi zvlhnul zrak jak šesnastka na prvnim

ande, začli mi vysvětlovať, ţe to tak planovali od počatku a ni, ţe zapoměli, ale
chtěli mě překvapiť. Tuţ moc sem jim něvěřyl, ale chuj s tym. Tajně sem aji slzu
utřel. Tuţ něbudu im přecy vysvětlovať, ţe mi slzely oči z pruvanu, no ni?
Švarna robka nosyla piva jak děckam zmrzku a my sme se fajně bavili, bo sme se
spolu uţ dluho v knajpce nězešli. Asy po třetim sem sy uvědomil, ţe leto je v
dupě a ja sem eště nikdě něbyl, krom tych paru dni v Beskidach. Se Zdenku je to
teţ take všelijake, nevim esli ma cenu cosyk s ňu planovať, tuţ ty Jeseniki by
mohla byť taka fajna dovolena.
Čarek na listku uţ bylo tajak kdyţ se rosypu zapalki a naša dyskuzyja byla
čimdal vic odbornějši. Milan naraz začal vypravjať, ţe cosyk lita po obloze. Tuţ
to synek zaspal a nebo uţ je navaleny jak sysel, pomyslel sem sy, bo Diskavery
uţ je zpatki aji bez teho kusku izolački. Kamil to pravil na celu hubu a hned za to
dostal zdupane od Milana, ţe je kus hňupa jak nevi, ţe dněskaj padaju hvězdy.
Nadchli sme se jak mali syncy, bo kdo z nas neměl v děctvi doma stavebnicu
dalekohledu z Mladeho technyka a něčuměl s nim na měsyc (ja enem chvilu, bo
mi ho tata zabavil jak zystil, ţe se čučim na susedku v protějšim baraku jak se
večer převlika), a rozhodli sme se, ţe jak dopijem, ţe bysme zašli na ten zazrak
počumět ven. Dali sme sy kaţdy na cestu eště jeden fernet, aby nam něbylo
zyma, zaplatili sme ten plot a vylezli na Kuřy rynek.
Museli sme vypadať jak ty Velikonočni sochi, jak sme tam tak stali uprostřed
rynka a čuměli do něba. Jak se mi začla točiť pala a furt sem viděl guvno, ten
nejchitřejši z nas navrhnul, ţe bysme se mohli lapnuť na ty lavki, aby to bylo
pohodlnějši. Enem sem to dopověděl, bechnul sem sebu na nejbliţši a ostatni se
rozlezli na dalši lavki. Enem Jurovi, kery měl o dvě piva vic, bo ho nejvic sušilo,
se nechtělo chodiť daleko, tuţ sebu dřystnul na zem. Furt sme ale viděli guvno.
Kamil začnul vyřvavať, ţe to je teţ napad, čumět na hvězdy uprostřed města, jak
je všude kolem ten světelny smog. Smog sem nikdě něviděl, ale Kamil dosť čita,
tuţ tomu asy budě rozumět lepši jak ja. Začli sme dumať, kaj bysme našli lepši
misto na sledovani tych padajucych kusku hvězd, abysme němuseli cestovať
kajsyk aţ do Beskid. Kamiluv napad, ţe vrazy do jedne lampy sponku z paska od
galat a vyskratuje celu Ostravu, sme hned zavrhli, bo ten vul neměl pasek.
Naraz přyšel Franta s napadem. On je z nas tak nejchitřejši (šak vitě čemu, no
ni?) a navic je byvaly gumak, tuţ sy nas něchal nastupiť do řady a zavelel k
odchodu. Chtěli sme mu zrobiť radosť, aby sy zaspominal na stare časy, tuţ sme
šli jak jeden chlop a vyřvavali sme Leva, Leva, Leva. Enem Milan-dyslektyk furt
Prava, Prava, Prava. Dolezli sme tak aţ k byvalemu Kahanu, tam nas to přestalo
baviť a začli sme vyzvidať, kaj to vlasně iděme. Franta nam pohrozyl, ţe jak

uděme zvědavi jak stare babki, tuţ nam zavaţe očiska. Pochodovali sme dal a u
Sykoraku začnul kdosyk spominať, ţe jak byl maly pajtaš, lez přes ten mostni
obluk a malem sy u teho dřystnul do galat. Začli sme rozebirať, esli je to moţne
a chtěli sme to aspoň skusyť, ale Franta nas zas zeřval a tak sme šli dal.
Na druhe straně Ostravice uţ se mi z teho pochodovaňa začinala motať pala a
trošku sem moţna aji myšlenkami zdřymnul, bo sy pamatuju enem, ţe sme lezli
do jakehosyk kopca a furt do kopca a furt do kopca. Tuţ skoro jak na
Kilimanţaro, ale moţna ţe uţ starnu. Franta byl furt vepředu a povzbuzoval Do
teho, Do teho. Tuţ ţe bysme lezli na Banik? No ja, zapněme ty štyry velke
latarně a posvitime sy na ty perzeidy.
Po paru hodinach (moţna meň, nebo vic), sme doškobrtali na jakisyk kopec, kaj
to smrdělo jak na Zarubku. Franta uţ trochu něartykulovaně vysvětloval, ţe je to
byvala halda a ţe vevnitřku eště trochu hajcuje. Bechli sme sebu všecy na řytě a
čučeli na hvězdy a povim vam, bylo to fajne, bo na dupě to fajně hřalo a kolem
pofukaval studeny věter. Fajny byl aji pohled na osvětlenu Ostravěnku. Poznali
sme radnicu a hadali se, kdo kaj meška. Akurat Milan furt čučel enem do něba,
bo on je z Hlučina a svuj barak vidět němoh. Trochu nas rušily jeho vykřyki -
Tam! He tam! He, čum ne? Teţ sme začli skumať oblohu a fakt - paru šmuh sem
aji viděl. Akurat něvim istě, esli to bylo před nebo po tym, co sem přyvřel oči.
Zbudila mě kosa jak cyp. Jura se mnu třepal, ţe nětrefi dom. Halda asy dohořela,
bo sem se klepal jak osoleny kaper. Nevim, čemu budil mě, bo ja ocuď teţ
nětrefim. Uţ trochu svitalo, tuţ sem se rozhlednul a pochopil sem, čemu sy
vybral mě. Nikdo iny uţ tam něbyl! Do štajgrove řytě! Dvojhlasně sme ty bestyje
převlečene za kolegi prokleli a vyrazyli směrem, kerym sme sy mysleli, ţe sme
večer přylezli. Nakoněc sme vylezli u Zoo, tuţ to sme se asy něvydali spravnym
směrem. Chvilu sme pospavali v te kose na zastavce, neţ přyjelo cosyk, co nas
dovezlo bliţ cyvilizacyji.
Dom sem dorazyl zmrzly, špinavy a pomačkany jak listek na Šťasnych deset a
hned sem zapadnul do luţka. Neţ sem usnul, s hruzu sem sy uvědomil, ţe za
paru hodin mě čeka dalši oslava. U našich...
19.08.2005
Sobotni narozki s familiju

To tabořeni pod širakem na haldě mi moc zdravja něpřydalo, bo jak mě probral z
komatu budik v tydlifoně v jedenast, cytil sem se jaksyk chujovo. Chvilu sem se
spamatovaval a spominal, co se robilo a čemu leţim v obyvačce na gauču
špinavy od hliny a potem mi docvakla ta hruza - za paru hodin mam slaviť
narozki navoňany a ve formě. Znatě to, jak je člověkovi, jak se probere po take
chlastacy lazni. To by se nejrači otočil a prochrněl cely den. Ale nevim, co by mi
familija pravila na to, ţe sem něpřyšel na oslavu vlasnich narozek.
Napustil sem sy horku vanu a chvilu se tam rochnil, ale jak mě začlo brať spani,
rači sem se sprchnul zymnu vodu a vylez ven. Hadry ze včerejška sem hodil do
igelitki. Musym to mamě něnapadně podstrčiť do te jeji tatramatki, bo bych ji
asy něvysvětlil, od čeho mam ty hnědočervene fleki na řbetě a na řyti.
Cesta mi trvala del jak normalně, bo sem sy větral palu. Celkem to pomohlo.
Hned ve dveřach sem dostal zdrbane od mamy, ţe sem tam mel byť ve dvě a je
dvě patnasť a kaj se flakam. Pravil sem ji, esli něrobila kdysyk uvaděčku ve
Vitku. Zle se na mě podivala a pravila mi, ţe esli budu drzy, nědostanu ţaden
darek. Familija uţ byla rozlezla kvartyrem jak pliseň v kupelce. Děcka litaly po
bytě, mavali na sebe vařechami a řvali po sobě cosyk asy latinski. Ta mladši
hulakala, ţe ona chce byť Hary Potr a ten věči na to, ţe ona němoţe byť Potr, bo
něma izvu, ale esli fakt chce, ţe on ji ju zrobi noţicami. Na to ona začla vřyskať
eště vic a šla za segru, ţe ju chce bracha zabiť. Segra zařvala na maleho, ať ju
nědraţdi, bo ho zvali vařechu. Kura, taki chaos a to sme eště nic něvypili.
Mama zavolala všeckich do obyvački, ţe se budu předavať darki. Prvni mi
potřasla pazuru, popřala všecko nejlepši do dalšich rokuv a take ty dřysty,
pocalovala mě na obě lica s tym, ţe ma opar a dala mi nafuklu igelitku z Teska a
malu krabicu velku jak zešit. Chtěl sem to hned rozbaliť, ale zeřvala mě, ţe darki
se rozbaluju aţ nakoněc. Foter mi enem potřas pazuru. To je cely on. Cely ţivot
někupuje darki a něchava to na mamě, bo raz, jak mi bylo asy osum, byla mama
nemocna a darek měl kupiť tata. Komedyja jak cyp, jak mi pry tenkrat
jedenasteho, po puldenim bluděni městem, předaval s vyrazem baseta papirem a
mašlu obaleny hasak. Fakt hasak! Pry, ţe se mi to budě raz hodit. Mama zrobila
scenu jak v Myronu, narozki na guvno a od te doby pry foter darki někupuje.
Dalši mi přala segra s jejim starym. Dali mi jakusyk podluhlu krabicu, celkem
těţku, tuţ to určitě něbudu ţadne hadry, ledaţe by to bylo brněni. Jeji stary mi
potřas pazuru a zakvakal cosyk o tym, ţe uţ se mi ta štyrycytka bliţi a ţe
konečně budu chlop a zařechtal se přy tym vtipu jak stryk Jedlička. Asy se mu
fakt libil, bo ho za večer eště štyrykrat zopakoval. Ku koňcu uţ enem robil teho

stryka. Šak uţ sem vam raz o nim psal, ţe se divim, ţe sy vubec umi zavazať
buty. Potem přyšly konečně na řadu děcka. Maly mi dal jakesyk autičko ze svoji
zbirki a kopija segry mi dala aštverku s jakimsyk obrazkem. Zoptal sem se, co to
je za mikulaša a něchapal sem, čemu se rozbečela a zdrhla do pokojika. Segra mi
se zatnutym pyskem vysvětlila, ţe mi mala chtěla zrobiť radosť a namalovala mi
obraz moji nastavajucy roby, bo uţ se těši na tetičku. Tuţ podruhe uţ sem v tym
robu viděl, ale ty fusy mi nikdo něvymluvil.
Potem sme si dali všecy krom děcek po pulce, familija mi popřala všecko
nejlepši a hlavně zdravi ("a ţe uţ budeš chlop - hahahaha!") a potem mě vyzvali,
abych to rozbalil. Začnul sem Tesko tašku. To sem fakt nečekal. Kostkovana
košula jak pro dřevorubca, manţestraki a zelenohnědy pleteny sveter. Kura, či uţ
je zyma? Akurat, ţe jak se mě eště před paru dňami mama ptala, pravil sem ji, ţe
chcu kniţku o tym Leonardovi. Chtěl sem se zoptať, v kerym vyprodeju kupila
zelenu a hnědu vlnu, ale nědala mi šancu, bo mi nadšeně pravila, ţe podle
jakehosyk katalogu je včil hněda a zelena nejvěči moda. Poloţil sem to vedle na
stul. Odbalil sem malu krabicu, v kere by mohla byť ta kniţka, ale teţ guvno -
bombonyjera. Akurat nevim, čemu byla zabalena ve vanočnim papiře.
Tajak kaţdy rok. Chtěl sem Merkur, dostal sem dřevěne kostki, chtěl sem
angličaki jake měl Patryk z vedlejšiho baraku, dostal sem pleteny sveter, chtěl
sem kolo, dostal sem galaty a košulu, chtěl sem magnetofon, dostal sem okarynu.
Všecko je enem otazka zvyku.
Včil sem lapnul krabicu od segry a ichtyla. Tuţ to mi nikdo něuvěřy - vevnitřku
byla taka ta ţelezna skladacy kolobka. Tuţ či mi je osum? Segra mi začla
vysvětlovať, ţe jak jezdim na kolobutach, musym skusyť aji totok, bo to je včil
moderni. Maly zmiznul v pokojiku a za chvilu přytahnul kopiju segry a oba začli
skakať kolem kolobki a vyřvavať, ţe budu jezdiť se strykem po parku. No potěš.
Tuţ to bych skusyl tak leda v nocy, aţ budě Komeňak komplet prazny, bo jak mě
kdosyk uvidi na kolobce, nedejboţe z roboty, kdovi co by sy moh pomysleť.
Potem sme pojedli slavnostni oběd - maso, kere uţ sem viděl v Kauflandu, jak
sem ho kupoval a kobzolovy salat. Přy zakuskach začla segra tahať rozumy, co
ja a ta moja, ale asy pochopila, bo sem enem pokrčil ramenami a uţ se dal
něptala. Švager s fotrem řešili Banik se Zlinem, kery měl za chvilu začnuť.
Skusyl sem se zapojiť do odborneho rozboru eště nězačnuteho zapasu, ale jak se
parurazy podivali zle mojim směrem, pochopil sem, ţe včil asy mohli sedět na
Bazalach. Šak ja vas nědrţim, no ni? Skusyl sem mamě povykladať, jak je to včil
v robotě na guvno, ţe šef se po nas vozy jak po kalandře. Chvilu posluchala, ale
potem začla se segru řešiť cosyk o jakichsyk rodinych putach. A tak sem seděl

na svojich narozkach, ţral sem chlebički, kobzole a křupki, zapijal to červenym
vinem, bo fernet mi od včerejška jaksyk něšmakoval a kupodivu mi bylo celkem
fajně.
Ku koňcu uţ sem se enem bavil sledovanim teho segřyneho pajtaša, jak do sebe
leje jednu za druhu, kere mu čepoval foter, posluchal sem jeho pindy o tym, jak
vi jak vydělať velke chechtaki a ţe se na to musy chitře a tušil sem jak dopadně.
Segře uţ to teţ bylo jasne a přemluvala ho, ať uţ něchlašče, ţe ona ho dom
něpotahně, ale ten byl s kaţdu štamprlu chitřejši a samostatnějši a nakoněc ji
pravil, ţe on je hlava rodiny a jak se ji to nelibi, tuţ ať idě dom. Jak znam segru,
to posral. Segra se zebrala a šla za mamu do kuchině. Foter uţ měl teţ celkem
dosť. Dopil sem to červene, poděkoval za darki, rozlučil se a zamaval spicymu
fotrovi. Nikdo mě nědrţel, tuţ sem šel.
Dom sem šel uţ za šera a napadlo mě, ţe to je kusek, nikdo tu neni a co
kdybych... Tuţ jasne, vytahnul sem ju a zkusyl, jak se na ni jezdi. Celkem fajne,
akurat člověk musy davať pozor na šutry a velku rychlosť. Jak sem dojiţďal před
barak, motal se pravě dom přykuřeny Marcel. Eště s tym moc něumim a tak sem
ho taktak minul. Naštěsti mě ale něpoznal, bo enem zařval cosyk o mladych
hajzlach, co jezďa po chodniku. Rači sem eště raz objel cely barak, neţ sem se
dostal dom. Doma sem schoval nove hadry hluboko do šifonera, kolobku
bechnul do komory, lapnul sy před bednu, zeţral pul te bombonyjery a usnul sem
přy krokodylach na Nešlu.
24.08.2005
Narozki - něnarozki
Přes tyden se nic něstalo, co by stalo za zapis. Akurat sem se parurazy přejel
doma na kolobce po chodbě, bo ven se mi za světla a střyzliva nechtělo a chodbu
v baraku mame velku. Raz sem syce musel letěť o patro vyš, bo zrovna jak sem
vytačal zatačku kolem vytahu, buchly dveře od susedki. To tak - aby mě potkala
na chodbě, jak zkušam kolobku jak jakisyk mladeţnik. Malem sem sy rozvalil
palu, jak sem zakopnul o schod.
Němoh sem se dočkať soboty, bo oslava mojich narozek u Zdenki budě určitě
lepši jak u našich a včil němyslim enem darki, šak rozumitě, no ni? Pěkně sem se
oblek, navoňal zbytkem stare špice a vyrazyl. Ku Zdence sem dorazyl jak
zescany, bo jak sem chtěl přejsť cestu u Plynarni, jakisyk pajtaš v otřyskanym

Typu mě obchlustnul z jedine kaluţe v širokim okoli. Kolera a scypli tchuře na
bestyju karvinsku.
Zdenka se chvilu divila, od čeho sem mokry na nohavicy a potem na mě aji
šibalski mrkla a pry, ty nědočkavcu jeden. Vysvětlil sem ji, ţe mi něrupla
pemrpska, ale oblel mě jeden chumaj v autě. Na to uţ nic něpravila a pozvala mě
dal. V obyvačce bylo prostřene pro dva. Nalela nam po sklence vina a po
přypitku šla nachistať oběd. Zrobila mi fajne maso s oblohu a hranclami. Po
obědě mi potřasla pazuru a popřala mi všecko dobre v ţivotě a dala mi darek.
Nětrpělivě sem rval obal jak zdrbana skartovačka a jak sem se konečně dorval
dovnitřku, snaţil sem se nasadiť překvapeny a šťasny gzycht.
Kolinska a budik.
Tuţ tu vodu určitě vyuţiju, ale ta tikajicy capina s ruţami a andilkami mě šokla.
Trošku mi přypoměla darki od mamy. Kura, ţe by egzystoval jakisyk obchod
přymo pro baby, kere něvja, co kupiť chlopovi? A to sem Zdence přes tyden
něnapadně sugeroval, ţe bych něpohrdnul kniţku, jak mě familija tak sklamala s
darkami. Čuchnul sem sy aspoň k te smradlave vodě - a to sem teţ neměl robiť -
tym se v ţivotě něpoleju, bo to byl čuchovy remix jak v chlopskim burdelu.
Zdenka byla celkem potěšena, ţe se mi budik libi a začla mi předvaďat, jak fajně
zvoni. Tak ni enem, ţe ta sviňa tika jak časovana bomba, ale ona eště zvoni jak
lodni syrena. Zahuhlal sem cosyk něurčiteho a schoval darki do přecyně, abych
na ně nězapoměl. V duchu sem planoval, v kerym popelaku ich odloţim, ale včas
mi docvaklo, ţe by se Zdenka na keresyk navštěvě u mě mohla po nich zhaňať.
Tuţ to musym eště vymysleť inač.
Mezytym Zdenka vykladala o čimsyk inym, akurat ţe mi utěk začatek, bo sem se
zamyslel a tak sem enem tak kival a dumal nad tym, esli by se mnu nejela na tu
chatu, na keru mě pozvali kolezy ze šichty. Počkal sem, aţ zrobi pauzu mezy
větami a jak se nadechovala, zoptal sem se ji na to. Podivala se na mě jak
Jehovista na vojensku kniţku a pry ţe mi pravě vysvětlovala, jak v robotě něstiha
a ţe je rada, ţe mohla jet aspoň do teho Chorvacka, bo kolegině su chore a ona
musy dřeť za ně a pry esli ju vubec poslucham. Tuţ jasne ţe poslucham, aspoň
semtam, ale zoptať se moţu, no ni? Na to mi trochu najedovaně odpověděla, ţe
jasne, ţe by se mnu rada kajsyk jela a esli sy spominam, ţe sme planovali Řecko.
Do dupy, na to sem uţ zapoměl, tuţ sem ji pravil, ţe ať je rada, ţe sme neletěli,
bo sme mohli skončiť hned vedle teho modreho ocasa na tych řeckich horach, bo
včil to pada jak zdrbane zavory. Chvilu krutila hlavu a ja sem byl rad, ţe sem ju
utluk argumentami, ale ona sy tym kivanim hlavy enem asy rovnala myšlenki, bo

se nadechla a dluhim monologem se do mě pustila, ţe cele leto čeka, aţ ju kajsyk
vyvezu, ja furt na ňu němam času a jak se sejdem, hned cosyk poseru a podobne
dřysty prdy. Neţ sem sy stačil dať do kupy odpověď na prvni vytku, ona uţ byla
u dvanaste.
Jaksyk sem něstihal. Jak to ty baby robja, ţe jim ta huba mele a mele a chlop
něma šancu? Zas sem se trefil do minypauzy a pravil sem ji, ţe to je fakt fajne,
jak se se mnu hada na narozki, kere se slavja aţ měsyc po termině. Tuţ jasne, ţe
ne měsyc, ale zni to lepši, neţ tyden a paru dni, no ni?
Trochu se sklidnila a nalela po dvuch deckach, ale cosyk zymneho zustalo ve
vzduchu, bo jak začla dřystať zas o tym a tamtym, trochu mě sralo kaţde jeji
slovo. Nechtěl sem ty narozki uplně zdrbať, tuţ sem vypnul poslech a uvaţoval,
jak ju přemluviť, aby jela se mnu. Kdyby jela, moh bych aspoň před chlopami
machrovať, jaku mam šikovnu babu, ale co jak ona budě vyryvať, jak buděme
mět svoju zabavu?
Asy sem se zadumal trochu vic, bo jak sem se vynořyl, viděl sem na sobě dvě
oči, z kerych lezly dva otazniki a čekalo se na moju odpověď. Kura, ale na co?
Tuţ sem kivnul, ţe ja, bo tym se beztak nic něskazy a beztak se ptala, esli
vypada fajně. A guvno! Odkival sem ji, ţe pujděme do kina a ona mě zve.
Kdybych aspoň věděl, esli mi něnabizala jakesyk moţnosti, přyklad straviť
odpoledně a večer v loţnicy a nebo isť do kina. Chtěl sem zajisť do kupelki a
před zrcadlem sy pluvnuť do gzychtu. Misto kontroly hromadek buděme čučet
na film. Tuţ ale co se dalo robiť, beztak uţ měla kupene listki.
Cestu do Kinestaru sem eště pruboval, esli se mnu pojedě na tu chajdu a asy si
spoměla, narozdil ode mě, ţe mi uţ raz pravila, ţe němoţe a zas mě lehce
zdrbala. Potem zas plantala o te svoji erobicke dovolene, ţe je rada, ţe ji to vyšlo
a ţe uţ měli dvakrat sraz s tu partyju, ale ţe v robotě něstiha, tuţ sem hned
smečoval, ţe to je smutne, ţe ma tolik roboty, ale dufam, ţe to zvladnu na
dovolence aji bez ni, bo jedu ty dvě robki, co sem je vez do tych Beskid - tuţ
jasne ţe nejedu, ale cosyk sem sy musel vymysleť, abych ju trochu podraţdil.
Moc to něvyznělo, bo sem sy nemoh spoměť na jejich mena.
I kdyţ bylo venku celkem teplo, kolem nas byla taka kula se vzduchem asy tak
minus třy. Tuţ snad aspoň vybrala jakisyk fajny film, bo doma furt mluvila, ţe je
to tajne a take dřysty. Jak sem viděl plagat na Valku světu, trochu mě potěšilo, ţe
sy pamatuje, jak sme se o tym před časem bavili, ţe to byla kdysyk moja
oblibena kniţka a ţe bych to chtěl porovnať, esli to ten Štefan z teho
dynosauřyho parku zrobil přesně podle te kniţki. Jak sem potem na listkach viděl

Roman pro roby, trochu se mi v krku grclo tymi hranclami. Asy sy všimla moji
momentalni indyspozycyje, bo mi na usmiřenu doněsla plny kibel teho
praţeneho nic, co člověk zeţere třy kila a ma pocyt, jak by zeţral hrsť
polistyrena.
Lapnul sem do sedadla s naladu jak řecki patolog po přesčase. Hned vedle seděl
par chobotnic, co se omacaval jak na osobnim konkurzu na Miss a chvilu ty
chapadla měli aji na mojim sedadle aţ sem měl strach, ţe mě přyberu mezy sebe.
Z filmu sem měl guvno, bo to byla taka capina pro roby a teţ sem pulku filmu
uhibal před chlupatymi rukami teho chobotnicyho samca. Ku koňcu uţ sem byl
tak otraveny, ţe sem se vymluvil, ţe musym na zachod, bo mam cosyk s
ledvinami. Na chodbě sem ten vztek rozchazal aţ do koňca filmu. Jak sem potem
viděl Zdenku, jak vyšla nadšena, něudrţel sem autopilota a zoptal sem se, kdo ţe
to ma dněskaj narozki. Nafukla se jak vystupni kontrolorka ve Vulkanu a pry ţe
mi chtěla zrobiť radosť a teţ abych trochu poznal ţensku dušu. Fakt řekla dušu!
Tuţ nevim, keru dušu myslela, ale viděl sem tam enem hole cycki, dupy v
tangach a udřystane roby. Počkal sem, aţ sme vyšli ven, ať něrobime sceny v
kině, bo by na nas mohli začnuť vybirať listki. Venku proběhnul kratki, ale
uderny dyjalog.
Vyměnili sme sy všecke dojmy od počatku našeho scuka u Kajoša aţ po včil.
Zystil sem, ţe něsnaša moje kamoše, tuţ sem ji proklel teho zasraneho
vojerskeho čokla. To sem asy neměl, bo se chvilu nadechovala a potem se
otočila na podpatku a chtěla isť pryč. Potem se otočila eště raz zpatki a vyčetla
mi, ţe moc robim. Tuţ a co? Mam uněsť šefa a poţadovať vykupne, abysem se
uţivil?
Dřystali sme tak asy deset minut, kolem chodili ludě z kina a čučeli na nas dva,
jak po sobě štěkame jak Lajka na řydicy pult. Jak uţ došly argumenty, obratili
sme se a kaţdy šel po svych.
Jak uţ byla ode mě tak dvacet metru, nědalo mi to a zařval sem na ňu, ţe ten
budik je stejnak hnusny...
26.08.2005
Depresyja jak Bazaly
Od tych zdrbanych narozek s tym fajnym kinopřectavenim se specyjalnim

zavěrem sem taki jakisyk němasny něslany, jak kompot v Eurestu. Furt dumam,
esli sem zrobil dobře, ţe sem na Zdenku tak vyjel a esli sem to rači neměl
spolknuť a udusyť v sobě. Ona neni špatna robka, enem mě semtam dosť sere,
ale to asy robja všecke roby. Akurat ţe ne všecke maju takeho blbeho čokla.
Ale ni, určitě sem dobře zrobil, ţe co na srcu, to na jazyku, šak nejsem uţ maly
harant, abych se musel přetvařovať, no ni? Ale na druhe straně, co jak uţ se
něuvidime a to byla prvni a posledni dokonala roba v mojim ţivotě? Co jak zytra
cestu na šichtu přy nastupovani spadnu pod lokalku a ta mě posmyka od Plynarni
aţ k Repronysu? Co jak se se mnu urve vytah v baraku a dole mě zeškrabu z teho
linolea, co je věčně zescane od psu?
Fajně sem sy tu svoju depresyju pěstoval, enem co je pravda. Jak susedčin synek
tu zeleninu v květinaču na balkoně. Ani sem s chlopami nešel na jedno z roboty,
jak mě v ponděli a utery lakali. Jedine, co mě potěšilo, ţe se paru ludi zešlo a
dalo do kupy a aji z darku sem měl radosť, bo darku neni nikdy dosť.
Včera se to trošku začlo s naladu lamať, bo se banda dopoledně zlezla v kancliku
u Kamila a začla planovať tu slavnu dovolenu. Ani sem nevěděl, kaj to vlasně
pojeděme, ale bo nejsem šofer, tak mi to je šumafuk. Trochu mě syce poděsyly
zpravy o povodňach, ale co, enem ať leje, to je nejlepši počasy na moju
depresyju.
Tuţ co, začinam novy ţivot (i kdyţ sem uţ dvarazy volal Zdence, ale to bylo
určitě omylem, šak ju mam na prvnim mistě v tydlifoně), rozhodnul sem se
trochu zaeksperymentovať. Něcham sy narosť taku tu pipinu na bradě, ať je
jakasyk změna. Robam se to určitě libi, šak jak leťa na teho, co robi ty
parakotoule na tych lyţach, no ni? Kura ale čemu mi něbrala ten tydlifon? Ale
co, je mi to jedno. Na te dovolene budě určitě fajně a moţna tam aji ulovim
jakusyk novu rybku. Akurat nevim, esli tam vubec jakasyk roba pojedě. Na te
planovacy schuzy o tym něpadlo ani slovo. Trochu mi zatlo, bo jedě aji Karel a
esli ma za kamošku eště Mašinu...
No nic, baťoh nabaleny, hadry, jakesyk to ţradlo, fernety, pro istotu dvě
plaštěnki, nove goreteksove buty, na ty sem pyšny, bo byly v akcyji a někup to
za třysta, trochu te kultury - snad mi ty hovada, jak se navala, teho Leonarda
něspala v krbu. Chvilu sem dumal, esli sebu něvzať aji gumovy člun, v kerym
sem kdysyk padloval kaţde leto a včil uţ ani nějdě poznať puvodni barva přes ty
gumove laty - je kajsyk ve sklepě pod tu haldu bebechu, co sem tam za ty roki
odloţil - ale podle te bloncki na Nově uţ leť něbudě.

Odjiţďame dněskaj odpoledně po robotě. Musel sem partyju přemluviť, aby se
jelo aţ v šest, bo chtěli hned ve štyry, ale ja musym odpoledně eště na ten Kuřy
rynek. Chvilu vyryvali, ale nakoněc sme se domluvili. Eště, ţe to budě take
tajne, ţe mě tam nikdo něpozna.
Tuţ se tu mivajtě fajně, ludě zlati a aţ se přyšti sobotu vratim, esli to přeţiju,
všecko vam po pravdě napišu.
5.09.2005
Zpatki v cyvilizacyji
Tak sem zpatki. Ten tyden sem sy fajně vypraznil palu a ta chata teţ něvyhořela,
tuţ je všecko v rychtyku.
V ten patek na Kuřym rynku sem skontroloval, esli je všecko tajak ma byť,
zdalki něnapadně zamaval vesele Partyji a valil dom čekať u kufru na šofera.
Měli sme jet dvuma autami jak vagonki, bo Jeňyk ma řydičak syce třy roki, ale
ten jeho ţďorb jezdi tak rok a navic nězna cestu. Ku mě ale trefi a bo ja sem byl
na vyzvedavacym seznamu posledni, domluvili sme se, ţe se obě kary scuknu u
mě. Naštěsti sem měl jet s Karlem, kery v domluvenu hodinu palil gumy u
baraku a komandoval, ať makam makam, ţe je čas vyrazyť. Po pěti jeho
cygarach, kdy štradoval ulicu a vyhliţal Jeňykovu dačiju, vypadal dosť
nervozně. Osadka jeho kary se vsazala, co asy Jeňyk vymamlasyl. Mezytym
volali ti, co měli jet s Jeňu, čemu ţe ich něvyzvedava. Za pul hoďky, jak uţ měl
Karel ohryzany igelit na cygarpiksle, se ozval Jeňa. Pro istotu volal Leošovi, bo
vi, jaki je Karel choleryk. Pry mu u Vodarni upadnul vyfuk, ale ţe je domluveny
s kamošem, ţe mu to eště večer spravi a esli něvadi, ţe pojeděme aţ rano. Jak to
Leoš přetlumočil, Karel proklel všecke Jeňove minule i buducy potomki, ale ten
furt škemral, ţe tam sam nětrefi. Karel chvilu chodil sem a tam a cosyk mumlal,
ale nakoněc v nim zvitězyl ten lepši Karel, bo štěknul, ţe v sedum rano je tu,
vyhazal z auta partyju aji s bebechami a nasraně odjel. Leoš to řeknul do
tydlifona Jeňovi a ten byl asy rad, bo mu začal ličiť, jak jeho kamoš, co
kladivkem spravi kaţde auto, uţ se přypravuje. Cyp jak lampa, no ni? Ja sem to
enem s usměvem pozoroval a potem pozval chlopy k sobě. Šak uţ stejnak měli
byť na dovolene a bagle měli přypravene.
Rano sme stavali brzo a čekali, aţ se ozve před barakem ten Jeňuv zahranični

ţďorb. Přyjel na čas a dokoňca spiš jak Karel. Akurat se mi zdalo, ţe ten jeho
kamoš-opravař mu tym kladivkem semtam vylepšil aji karoserku.
Odjezd a cesta uţ proběhla normalně. Na chajdu sme dorazyli před obědem.
Chataštajger se rozčiloval, ţe nas čekal uţ večer a ţe kvuli temu šel spať aţ ve
dvanasť, ale štyry plechove Radki ho sklidnily. Ubytovali sme se ve dvuch
pokojach a šli obhlidnuť okoli. Povim vam, fajna chata, pěkna, zachovala. Je to
od Milanove roby ze šichty a je vidět, ţe tu nějezďa ţadne hovada, kere jak se
navala, začnu sy hrať na demolični četu. Přyzemi a prvni patro, fajna jidelna a
bar, kolem lesy, to budě super tyden. Poděkoval sem chlopum eště raz za fajny
darek k narozkam. Karel pravil, ţe ať děkuju aţ na koněc. Pry to budě
organyzovana dovolena, ţe ma plan akcyji na kaţdy den a ţe se dom vratime
"zoceleni na těle aji na duchu". Kaj na take dřysty chodi? Na sobotu odpoledně
bylo v planu akurat sbirani hřybu v okoli. V tym ja nejsem moc dobry, tajak
dycki sem našel akurat paru nejedlych, dvě olvejski s přylohu, jeden gulaš, co
prošel střevami a staru zduřelu barumku. Ale aspoň sem se fajně prošel. Všecy
ostatni, tajak sem čekal, doněsli plne košiki jakichsyk hřybu. To mě trochu
nasralo, tuţ sem im navalil paru klinu do pal, ţe to určitě nejsu jedle hřyby, bo se
v tym vyznam. Večer u vina sme naplanovali nedělni pěšovylet po krasach
Jeseniku. Kamil něplanoval, bo se mu tam zalibila jedna robka od partyje
ubytovane v přyzemi a robil na ňu k vedlejšimu stolu take ty svoje gzychty typu
Čenski s ječnym zrnem.
Rano sme nabalili ruksaki na pul dňa, oblekli se, ja sem sy obul svoje vyhodně
kupene goreteksy a vyrazyli sme. Asy uţ vychazam z formy, či kereho šlaka, bo
po pěti kilometrach se mi zdalo, ţe sem ušel dvacet. Nevim, esli to bylo tymi
butami, bo mi čim dal vic přypadalo, ţe mam nohi ve dvuch svěrakach. Asy sem
ich měl před zajezdem trochu rozchodiť. Karel, kery měl mapu, buzolu aji
kompas, se sam menoval horskim vudcem a určil jakusyk fajnu zkratku, pry
čemu by se chodilo po namalovanych značkach. Prvni to vypadalo schudně, ale
jak se začly nohi bořyť do jakesyk rašeliny či čeho, trochu sem zněistěl. Ty
baraby to celkem nadchlo, bo na sebe začli pořvavať jak na burze, o kolik kdo
klesnul. Potem Leoš zajel aţ po kolena a všeckich proklel, obzvlašť tych, co na
ňho začli pořvavať "Frodo, Frodo!" Ţadna tyčka něbyla po ruce, tuţ zme chvilu
uvaţovali, ţe ho tam něchame medvědum. Jaksyk zněistěl a začal nam nabizať
ruzne usluhi, od čištěňa butu aţ po zaplaceni piva večer v knajpce. Tuţ nas
přemluvil. Jak sme ho vytahli, musel isť chvilu před nami a chvilu za nami podle
teho jak se měnil věter, bo smrděl jak hovnocuc (kdovico v te baţině zcyplo).
Leoš ale něbyl jediny, kdo měl mokro v butach. Ja, i kdyţ sem nikdě nězapadnul,
sem zystil, ţe mi tam teče, či co, bo mi čvachtalo ve fusaklach. Tuţ maju přece

yť něpromokave, no ni? Tuţ co to je za tereni buty?
No něbudu to protahovať. Ušli sme podle majstra přes mapy Karla pědadvacet
kilometru v celkem baţinatym tereně, ale mi se zdalo, ţe to bylo minymalně
osumdesat, bo mě bolely hnaty jak Meresjeva po přystani. Jeden strom sem viděl
cestu dokoňca dva razy. Ku koňcu uţ sem cytil, jak se mi ve fusaklach robi
penycylin. Jak sme se vratili na chajdu, taktak sem dolez na pokoj a fusakle
vyhodil z okna. Vyhodne buty za třysta zklamaly, tak sem na ně nadaval před
všeckimi. Partyja mi poradila, ať je hodim na noc vyschnuť na krb. Pry ţe kvuli
mě a Leoša zatopja. Či sem vul? Šak byla kosa jak cyp, tuţ jasne, ţe to něbylo
enem kvuli nas, ale přesto mě to potěšilo. Ale něbyl to moc dobry napad.
Rano sem pochopil, čemu byly take levne. Buty celkem vyschly, tuţ to ja, ale
podešva se scvrkla tak o třy centymetry na kaţde straně a ohla se směrem navrch
a buty včil vypadaly dosť divně. Jak sem sy je rano něvěřycně prohliţal, všimnul
sem sy, ţe to prvni pismeno neni G, ale C.
Svině ťamanske, taki podraz!
7.09.2005
Jeseniki šou
Smiřyl sem se s tym, ţe dalši vylety stravim ve svojich jetych tenyskach, syce teţ
od ťamanu, ale mam uţ ich třeti rok a furt sluţa dobře. Ve středu (asy) měly po
dalši tuře po okoli celkem dosť a kandydovaly na tytul Bezďacka buta roku
2005. Pravil sem partyji, ţe s vyletami končim, bo přece něpojedu dom boski.
Dni letěly, jak by kdosyk spalil kalendař, tak ani nevim, kery den přyjely jakesyk
dvě nove robki, pry zname od Leoša. Ţe by v nedělu? Ni, spiš v utery. Karla a
Dana. Jedna byla celkem šikovna, taka mladši kopija Broţove, barbina jak cyp,
akurat jak otevřela pyščisko, hned sem sy spoměl na stryka, kery robil s tatu na
šachtě a mluvil tak, ţe se aji foter semtam styděl. Druha mluvila celkem
rozumně, ale ta zas jak ten stryk vypadala, tuţ sem se zařek, ţe s nimi nic. A
vlasně sem se eště oficyjalně něrozešel se Zdenku, tuţ co.
Ledva přyjely, hned začly jedna přes druhu dřystať o čimsyk, co pry hibe celym
narodem. Tuţ ja sem to moc něposluchal, bo se mnu pravě hibaly ty knedle ze
zelim, co byly na oběd, a tak sem robil, ţe mě to nězajima. Pry jakesyk reality

šou. Tuţ cosyk sem o tym čital, ale jaksyk moc mě to něoslovilo. Co sem sy
něpřečital, to mi pověděly ty dvě. Pry tamten s tamtu, tamta s tym, ten šaha na tu,
ten na teho, no moc sem se v tym něvyznal, bo sem před odjezdem viděl enem
paru minut, jak sem přepinal na spravy. Na obuch bylo vidět, ţe tym ţiju, bo o
tych sutěţicych mluvily tajak o svojich kamošach. Paru ludi z partyje se teţ
přyznalo, ţe to sleduju, šak čemu ni. No a nas paru, co na to něčumja a tak se v
tych Hanzach a Kačkach a Sašach a Sylvach něvyznali, sme přemyšlali nahlas,
čemu do takich capin ludě lezu. Tuţ jasne, ţe pro chechtaki. Akurat sme se
němohli zhodnuť, esli se da na ty kamery po paru dňach zvyknuť. Polovička
tvrdila, ţe v ţadnym přypadě, pry by byli furt ve střehu a něrobili by nic, za co
by sy doma museli pluvnuť před zrcadlem do gzychtu. Druha pulka zas tvrdila,
ţe časem sy zvykněš na všecko, aji na hřeby v nohach. Debatovali sme dluho jak
poslancy na čete dva, furt sme po sobě pořvavali, aţ kdosyk dotahnul kameru a
pry, ţe nas nahraje a uvidime. Partyja se teho chitla, aspoň jakasyk sranda a teţ
uţ měli trochu v palach a nakoněc na stole leţelo pět kamer.
Tomaš, ten naš macher na komputery, měl tu nejmenši. Chvilu sem něvěřyl, ţe
to je kamera, bo to bylo velke jak plaskula ruma. Ten pajtaš musy měť dycki to
nejmodernějši, co egzystuje. Se divim, ţe mu to ta jeho doma toleruje. Druha a
třeti byly stejne, bo Kamil sy dycki kupuje to same, co Patryk. Nevim, esli něma
vlasni nazor, a nebo ze zavisti. Štvrta byla od Jeňyka. Syce dosť obita a divně
vrčela, ale podle něho normalně nahrava, tuţ co. Pata byla Leošova zasluţila
kamera, co uţ ju roki taha na všecki akcyje, ale nikdy nam nic z teho natačaňa
něukazal, bo raz zapomeně kazetu, druhi raz nabiť bateryju, potřeti toči s
beklajtem a podobne hlupoty. Aji ho podezřyvame, ţe to je enem umělohmotna
maketa z bazaru.
Samozvani reţiseřy rozestavjali a spustili kamery a enem tak pulhoďki sme
dřystali o všeckim a ničim. Všecy seděli jak po šaraticy a snaţili se mluviť
slušně, semtam aji kdosyk pouţil cyzy slovo, aby vypadal jak by meškal v
knihovni, no banda cypu. Potem sme to střydavo napichali do bedni (krom
Leoša, bo mu došla baterka) a přes hodinu na to s přetačanim čučeli. Nikdo furt
něchapal, co je take zabavne na te reality šou. Tuţ jasne, pulhoďka je malo, ale
ty kazety teţ něsu nekonečne a štab za stěnu němame. Tuţ aspoň sme dufali.
Tomaš potem navrhnul taku chujovinu, ţe pry jeho kamera ma taki reţim, ţe se
sama po určite době zapně na paru minut a natača, potem se sama vypně a zas
dokola. Jeňykovi se to moc něpozdavalo, bo to ten jeho zazrak asy něuměl.
Potem on navrhnul, ţe budě kolem nas něnapadně chodiť a natačať zajimave
akcyje. Jak uţ sme měli dosť upite, přyšlo nam to jako fajny napad. Baby sy
odskočily přeleštiť pyski a my sme trochu poklidili stul, bo přy tym předchozym

sledovaňu to vypadalo jak na smeťaku.
Tomaš furt lital kolem tych kamer, machal rukami jak mlada vrana, ať sy ho
něvšimame a tak sme začli debatovať. Někerym uţ to moc něšlo, bo vino a
gořalka je vino a gořalka. Dana sy dokoňca strčila cygaro do špički. Tuţ to mi
řeknitě, kera rozumna roba sy bere taku capinu na hory? Tomaš vyřvaval, ţe mu
to eště něfachči, tuţ sme otevřeli dalši flašu a začli nove tema - čemu ty eroplany
vlasně padaju. Jak uţ byla skoro vypita, někeřy dobrovolnicy aji předvaďali pad
takeho bojingu naostro. Ja uţ sem začinal trošku dřymať, ale dycki mě zbudil
divny zvuk, jak kdyţ se startuje sekačka na travu a plantajicy se Jeňyk. Zebral
sem posledni syly a zkusyl stanuť, ale ni moc uspěšně, bo koktejl červene-rum,
kery sem pil posledni pulhodinu, mi moc něspevnil krok a tak sem se odplazyl
jak Šaryk po štyrech do luţka.
Rano, no spiš před obědem, sme podnikli ozdravnu cykloakcyju, to byl teţ
zaţitek a na kamery sme potem zapoměli. Semtam sme syce přystihli Jeňyka, jak
kolem špehuje s tym svojim vrčicym kramem, ale naučili sme se na ňho davať
pozor a ve sprše se zamykať. Eště ţe ten jeho bebech tak vrči a kamarad s
kladivkem, kery by to spravil, je tak daleko.
V patek před odjezdem nas šoknul Tomaš. Tuţ to je vul. To mi řeknitě, kdo iny
by tahal na hory taki ten placaty komputer s kompletni vybavu? Pyšny, jak
bezruki na hajzlu sy nas všeckich sezval do zasedački a do noutbuka slavnostně
vloţil cedečko, na kerym bylo fiksem napisane Jeseniki šou.
To hovado! Ten gizd!
Ten pajtaš z nas zrobil notory, oţralce, co lezu po štyrech, hňupy, co zadrhavaju,
furt dokola opakuju jedno slovo, no bandu ichtylu na vyletě. Teţ něchapu, jak se
Jeňyk dostal babam do te kupelki. A ten Leoš na hajzlu mě asy budě dluho
strašiť. Jedine plus celeho cedečka bylo, ţe sme měli dukaz, ţe Karel chrape. A
to, ţe ten gauč poblul teţ on.
Tomaš ale zapoměl, ţe Karel je nělečeny choleryk, bo se potem divil, čemu mu
Karel misto poděkovani to cedečko rozdupal. Ale hlupy neni, bo na Karluv
hlasyty dotaz, esli ma kopiju, krutil hlavu jak v zadni řadě na tenyse. Ale je
moţne, ţe mu v tym pomohla Karlova ruka zamotana do jeho tryka a nohi deset
centymetru nad dlaţku.
9.09.2005

Jak dopadnul zdravotni cyklovylet v Jesenikach
To, ţe v te chajdě su aji kola na pojčani, zystil Kamil, jak raz zabludil do
jakehosyk skladišťa, kaj to vypadalo jak v šopě. Plno burdela, kiblu, vercajk
rozhazany po zemi a mezytym pět kol, na kerych jezdil beztak eště Tleskačuv
vnuk. Jak se tam tak poflakoval a snaţil se dostať ven, vylapil ho tam
chataštajger. Prvni sy myslel, ţe tam chce Kamil cosyk čornuť a neţ to Kamil
vysvětlil, malem dostal ryčem do tlamy. Nakoněc se všecko vysvětlilo, Kamil ho
pozval na jedneho Radka v brněni a fajně pokecali.
Kamil k nam potem přylez s pyskem tajemnym jak ta Moňa od Leonarda a pry
ať s nim ideme ven, ţe nam ukaţe cosyk fajneho. Moc se nam nechtělo, bo sme
měli pravě poobědovu syjestu, ale nakoněc nas přemluvil. Ven sme museli isť se
zavřenymi očami jak v jakesyk pohlupave sutěţi. Před chajdu stalo pět bicyklu,
kere vypadaly dost divně. Na naše něvěřycy pyski a hlupe otazki, co s takimi
ţďorbami buděme robiť, Kamil enem maval ruku a skakal nadšeně kolem jak
nadrţeny klokan. Pry ţe bysme sy mohli zrobiť cyklovylet po Jesenikach. Paru z
nas se ozvalo, ţe na tym kole bez leve šlapki to asy něbudě ono a ja sem sy teţ
rypnul, bo sem sy přectavil, jak by se mi asy jelo na tym prostřednim, kere
nemělo sedlo. Zas mavnul paprču a pry, ţe to da všecko do zytra do kupy a ţe uţ
to ma domluvene. Tuţ ja, uvidime. Kamil na tym robil cely zbytek odpoledně a
večer přylez aţ kolem desate, strhany jak plagat. Bechnul sebu do luţka a pry, ţe
zytra valime, bo kola su jak nove.
Druhi den po snidani (někeřy chleba s paštiku, ti co šli spať pozdějši enem pivo)
sme vyrazyli ku te cyklogaraţi, kaj uţ od rana strašil Kamil. Venku staly stejne
kola, jak minule, akurat čistši a na prvni pohled bez vad. Zoptal sem se, kaj je to
pate. Kamil se rozhlednul jak špijon a pry, ţe ho spotřeboval na nahradni dily.
Typnul sem sy, ţe chataštajger mu zdvihně kulturu, aţ to zysti.
Vylosovali sme mezy sebu štyry ščaslivce, keřy maju dosť odvahi a dobre
zdravotni poištěni. To nam zabralo přes štvrhodiny, bo jak kdosyk vyhral, hned
to z dobreho srca daroval inemu a tak dokola. Nakoněc sme měli jet ja, Kamil,
Leoš a Karel. Tuţ sme vzali ruksaki se svačinu a vodu a jeli sme. Jeňa se eště na
cestu zoptal, esli zname naspaměť čislo na pohotovosť. Vul.
Karel se tajak dycki ujal vedeňa. Ma to v krvi, bo jeho foter byl jakisyk vysoki
pajtaš na Kaenve eště jak nas krotili rudi bigbratřy. A teţ měl nejlepši kolo. Ja
sem fasnul to, co předtym nemělo tu šlapku a zdalo se mi, ţe ten klinek, co tam

Kamil vevalil, byl jaksyk maly, bo jak sem přešlapoval, šlapka dycki o kusek
poskočila. Ale chuj s tym.
Vesele sme valili z kopca a věter nam fukal v řepach - no dobre, koněc srandy -
věčina z nas uţ vypada skoro jak stary od Oscvaldove. Hňupi sme sy
něuvědomovali, ţe to co včil sfarame, buděme museť na spatečni cestě vyšlapať.
Po paru kilometrach sy zavislacy vydupali prvni kuřpauzu a Karel nad
turystycku mapu dumal, kaj vlasně pojedem. Bliklo mi palu, čemu to robi aţ
včil, ale co, tu se neni kaj ztratiť, no ni? Trochu sem zneistěl na dalši křyţovatce,
bo zahnul na lesni cestu. Tuţ kola uţ nic vic němohlo co překvapiť, akurat my
sme se na sebe podivali nervozně, ale jeli sme dal.
Na prvnim potučku, kery ved přes cestu, stroskotal Kamil, bo něpředpokladal
taku hlubku. Ona to spiš byla taka mala Odra. Jak se mu zastavilo předni kolco
ponořene do pulki špic, enem heknul Mamo moja a na plocho sebu jebnul do
vody. Dali sme pauzu, neţ se Kamil vynadaval a přestal kopať do okolnich
stromu. Co ale včil? Na převlečeni nic neměl, galaty měl mokre a přece nepojedě
tak, bo sy něchce zapařyť ţadne duleţite organy. Za naše fajne rady, aby jel nahi
a galaty sy pověsyl na štanglu aby mu proschly, nas posylal do řyti. Nakoněc se
zlitoval Leoš a pojčal mu svoje galaty, bo jeho trencle vypadaju jak kraťasy a tak
budě něnapadny. Něchapu, čemu na sobě nosy tolik hadru, ale pry mu to
vyhovuje, bo mu je fajně teplo. Jeli sme dal. Kamil furt vyryval, ţe se cyti
chujovo jak je naostro, ţe ho ty kraťasy škrabu na kulach a kdy je naposled Leoš
pral a v jakim prašku a podobne duperele.
Cesta dal byla celkem fajna aţ na teho staršiho chlopa v pumpkach, kereho sme
asy vystrašili, jak kolem něho proletěl naš peleton a on sebu chrapnul do kopřyv.
Dluho nam hrozyl berlu - no spiš to byla asy turystycka hulka. Jak se pěšina
zuţila a začlo přybyvať kořenu, šišek a podobnych v lese zbytečnych bebechu,
začli sme remcať. A jak sme sy koněčně všimli ţlute turystycke znački, začli
sme nadavať nahlas, esli Karel neni nahodu ichtyl, kery nas naved na cestu pro
turysty. My tře sme demonstratyvně zastavili, nahlas začli stavkovať a chtěli
zakladať odbory. Karel sy teho všimnul aţ po sto metrach a jak se vratil, začlo
kolektyvni vyjednavani. Našu klidnu debatu utnul ten duchodca s hulku, kery se
naraz vynořyl za zatačku a rychlym krokem se k nam bliţil s nadavkami. Celkem
rychle sme se rozhodli, ţe bysme mohli eště kusek popojet a v dyskuzyji
pokračovať tam. Naskočili sme do sedel, někeřy s bolestivu grymasu a
vykřykem, a jeli sme dal po značce, kera - sviňa - začla vesť do kopca. Po deseti
minutach sme zastavili, bo to by musel letět jak Chuantorena, aby nas doběhnul a
pokračovali sme v dyskuzyji.

Tuţ co?
Podle mapy mame před sebu eště kus cesty (esli to je vubec mapa tute oblasti) a
vrstevnice, kere byly sobě bliţ a bliţ, něvěstili nic dobre. Za sebu mame šilenu
pomstychtivu bestyju, kera zdrhla z domova duchodcu, ty bolaki od kopřyv a
špinave nohavice nam asy něodpusti a kdovico ma pod tu červenu šusťakovku. V
dalce sme ju zas zahledli (tuţ to neni moţne, on musy mět teţ kolo!) a tak sme se
zas o kusek přesunuli. Dal uţ sem ale nemoh jet, bo sem asy cestu vytratil z
přehazki jakesyk duleţite dily a ten kopec uţ se začal podobať Lyse a tak sem
tlačil. Karel navrhoval jet dal, bo raz mu přece ujet musyme, no ni? Kamil
navrhoval něbezpečneho stařyka zabiť - asy se přy tym padě do vody jebnul do
paly. Leoš se tvařyl jaksyk divně, ţe by sy cosyk skřypnul do sedla? Tuţ zas sem
musel sytuacyju zachraňovať ja. Navrhnul sem na nejbliţšim mistě se schovať,
stařyk kolem projdě a my se vratime po cestě zpatki. Jak sem sy všimnul
Kamiloveho zděšeneho gzychtu, honem sem dodal, ţe tu malu Ostravicu
tentokrat rači opatrně přebrodime. Karel sportovec moc něsuhlasyl, bo to něbyl
jeho napad, ale ostatni byli pro. Včil enem najsť fajne misto. Cesta vedla chvilu z
kopca, tuţ sme trochu chitli naskok. Leoš asy něbyl uplně mimo, bo naraz přyšel
s tym, ţe ma fajny napad. Pry bysme mohli aji s kolami vyšplhať na tamten
nědaleki posed. Byl mimo. Bych něvěřyl, jak moţe taki lehki vanek na
něspravnych mistach škodiť.
Za posedem se naštěsti objevil celkem husty křak, kaj sme zapadli. Celkem
pozdě sme sy všimli, ţe to su ostruţiny, ale kola uţ byly hozene uprostředka a v
dalce se zas červeně zablisklo, tuţ sme se dohodli, ţe to buděme řešiť aţ ten
chlop přejdě. Seděli sme tam jak bysme chtěli cosyk vysedět a zavislakum
zakazali kuřyť. Jak dědek dluho něšel, Karel se nasral, jak by sy to uvědomil aţ
včil, vyskočil a pry, ţe se něněcha šikanovať jednym slabym dědkem, bo sme
štyre a sami sylni chlopi. Akurat jak tak honem stanul, jaksyk se mu podlomily
nohi a zas sednul na řyť. Změnili sme oficyjalni stanovisko - my se vlasně před
nikim něschovavame, enem tak spočivame, zdravě se stravujeme ovocem,
někuřyme, bo zrovna odvykame a něřveme, bo něchceme plašiť lesni zvěř. Hned
se nam lepši sedělo. A jak kolem kdosyk šel a klepal sy přy tym turystycku
hulku, byla to enem nahoda, ţe sme pravě něměli o čim dřystať.
Kola sme potem z ostruţin dostali celkem snadno, bo sme pro nich poslali
Kamila, kery to cele spiskal. Syce prvni nechtěl, ale jak mu Karel domluvil tak,
ţe ho ţduchnul do křaku, Kamil se zaleknul a kola nam vytahal. Věčina z nas uţ
nechtěla jet dal, bo měla teho něbezpeča dosť a teţ nas bolely řytě a nohi. Po
cestě, keru sme přyjeli, sme se vracali zpatki. Koněc sem odsral ja, bo ten klinek
uţ měl fakt nejlepši roki odfarane a taku namahu něčekal. Rozlučil se se mnu asy

dva kilometry před chalupu. Tuţ jasne, ţe v tym kopcu. Zkušali stě někdy šlapať
do kopca enem jednu nohu? Krom Karla se mnu banda kolegijalně - šak mame ty
odbory - šlapala pěšobusem aţ do chajdy.
Kola sme bechli před tu šopu a šli to zapiť. Kamil chtěl isť teţ, ale vyhnali sme
ho zrobiť z tych štyr kol zas pět, bo zvenku hulakal chataštajger a vyhroţoval, ţe
zabije teho gizda, kery mu rozebral jeho zanovni šimano.
Tuţ a potem pry, ţe sport je zdravy.
13.09.2005
Šefova druha pala
Minuly tyden stal za guvno, bo jak sem nastupil prvni den po dovolene do
roboty, vletěl mi do kanclu šef, začal se ku mě nakrucať krkem a pry ať se mu
podivam, co mu to tam raši. No fajny začatek dňa, eště před snidaňu vidět cosyk
take. Měl tam zhnisanu bulu, kera vypadala jak jebak, z kereho brzo vypadně
pimpongač. Vysypal na mě nastudovane dochtorske vyrazy a pry, co sy o tym
myslim. Tuţ co je lepši? Němluviť nic a ryskovať, ţe mi veme premije, ţe
něspolupracuju a nebo mu zkusyť cosyk řeknuť a přy tym mu nagrcať za krk (bo
mě z teho fakt natahovalo)? Čemu sy na taki humus něveme rolak? Zamumlal
sem pod nosem, ţe to něvypada zle a z čeho ţe to ma. Odpověď uţ sem mu
něrozuměl, bo vyletěl ven a valil do dalšiho kanclu, kaj pochtival dyjagnozy a
rady po dalšich luďach. V robach vyhral mateřski pud před odporem a začly se
přeřvavať, ţe na to je lepši černa masť a ţe na to je lepši bila masť a ţe na to je
lepši zelena masť... Kamil mezytym vystřykal naš kanclik hajzelluftem, aby pry
zabil ty bacyly, kere z teho šefovi beztak vylezly. Jak to pravil, hned mě začlo
svědiť na krku. Chvilu sme sy z něho robili srandu, ţe buděme jedina fabryka v
republice, kera budě mět dvojhlaveho šefa. Dumali sme, kera pala budě mět
hlavni slovo a esli se něbudu mezy sebu hadať. No sranda.
Jak sem potem čital došlu poštu, kera se nakupila na mojim stole, mezytym co
sem vegetil v Jesenikach - same oběţniki, nove zasady naměstka, nove zasady
ředitela, akurat uklizečka a vratni něvydali ţadne nove zasady - vtrhla k nam
Jaruna a pry, esli mame jakesyk sloţki a šanony navic. Po tydnu sem měl v pale
vygumovane, tuţ co to je šanon? Mezytym, co Kamil krutil hlavu, ţe němame,
trochu sem sy ju zas prohlednul. Vypada včil jaksyk inač. Něchala sy zrobiť
melir a aji se fajně maluje. Tuţ ţe by uhnala jakehosyk chlopa? Musym se

něnapadně zoptať partyje. Ale to vitě, ţe mi to je jedno, ale enem tak pro zycher.
Asy ty sloţki fakt potřebovala, bo obletěla všeckich na patře a nakoněc skončila
u šefa, kaj ječela jak Viktorka, ţe jak ma robiť, jak něma zakladni vyrobni
materyjal. Šef ju posluchal na pul ucha a mezytym sy v kapesnim špiglu ohliţal
svojeho hnisaveho kamarada a něpřytomně kival palu. Slyšeli sme přes otevřene
dveře, jak Jaruna změnila taktyku. Poradila mu, ať sy to skusy vymačkať, ale rači
ve vaně, bo teho tam budě beztak liter, pry se mu ulevi. Ale ţe předtym ať ji
zeţeně ty šanony. Šef zebral kecafon a vytočil hospodařku. Ramenem drţel
sluchatko a obuma rukama se snaţil dlubať do te piramidy na krku. Asy ho to
zabolelo, bo naraz zařval jak kinkong akurat ţe hospodařka pravě zdvihla
kecafon a myslela sy, ţe sy kdosyk robi srandu. Nasrany rozbolavěly šef ju
vyved z omylu, bo ju zdupal jak dyrygent na třy doby, ţe čemu něma ty bebechi,
na kere před třemi měsycami psal ţadanku. Jaruna se před nim nakrucala v
bokach, tuţ dal řval, ţe to potřebuje co nejspiš, bo jeho podřyzeni němoţu robiť.
Ta bestyja mu potem začla fukať na ten jebak, tuţ šef eště zařval, ţe sy to zajdě
kupiť sam a ţe ji potem da paragon. Hospodařka asy protestovala, ţe to neni take
jednoduche, bo zařval, ţe ho to nězajima a bechnul s kecafonem. Jaruna mu
poslala vzduchem pocalunek a odplula pryč.
Jak sem šel potem uplnu nahodu kolem, slyšel sem, jak šef nahlas duma, koho
poslať do obchoda. Enem tak sem se mu tam vplazyl a hlasyl sem se před jeho
stolem, tajak prvňak. Šef mě přehliţal a mě začla pracka boleť, tuţ sem sy ju
podepřel levu a třepal dal pazuru, bliţ k jeho gzychtu. Tuţ ţe by mi kdosyk
sypnul do raniho turka prašek na něviditělnosť? Šef čuměl skrz mě, jak přes
Hopkirka, hibal pyskem a vraštil čelo, naraz se usmjal a vytočil čislo. Jak sem
slyšel, ţe vola k sobě Laďu, nasraně sem odešel. Laďa se nam potem přyšel
pochvaliť, ţe sy moţe pojčať sluţebni karu, aby byl spiš zpatki. Do dupy, teţ
musym začnuť nosyť šefovi slivki z vlasni zahradki.
Laďa se vratil po štyrech hodinach a volal na mě, ať mu idu helfnuť. A čemu ja?
Jak sem u te kary šahal po tych štyrech teskotaškach, ohnal se po mě, ţe to ni, ţe
to je jeho nakup. Vrazyl mi do ruk velku krabicu, v kere byly jakesyk
kancelařske bebechi, na ňu dal druhu a pry aţ to odněsu, ať se eště vratim, ţe
tam eště cosyk ma. Cyp jakisyk, budě sy ze mě robiť poskoka? Jak sem mu
řeknul, co sy myslim o jeho předkach a jejich přybuzeneckich poměrach, pravil,
ţe sy to teda odněse sam, jak mě to tak obtěţuje. Vul. Je uraţlivy jak male děcko.
Odtahnul sem to na patro šefovi na stul. Ten to rozhodil po kanclach a Laďu před
všeckimi pochvalil, jaki je fajny pracant a jak dokaţe všecko fajně zařydiť.
Měl sem po naladě a chtěl sem aji Laďu bonznuť za ty jeho teskotaški, ale

nakoněc sem se na to vysral. Pajtaš, leze šefovi do dupy a ten vul mu eště
proplaca vazelinu, aby se mu lepši lezlo. Chvilu předtym, neţ sem šel dom, sem
se stavil za šefem a mezy dveřami sem mu pověděl, ţe sem před chvilu našel na
tym internetě članek o jednym chlopovi ze Zlina, jak mu teţ na krku začlo cosyk
velkeho rostnuť a jak s tym šel potem k dochtorovi, ten ho poslal za
specyjalistami a tam mu na rengenu zystili, ţe mu tam rostě jeho něvyvinute
dvojče. Eště na vratnicy sem se chlamal, jak sem sy spoměl na ten šefuv vyraz,
jak by sy lapnul holu řytu na sadroveho trpaslika. Ti skini v tych černych
mundurach, co hlidaju, aby z fabryki nikdo nic něodnašal, na mě čuměli, jak
bysem pod trykem pašoval frezku.
To maš za pracanta Laďu, ty gizde.
16.09.2005
Divny nakup v Kaufu
Včera sem byl nakupiť v tym novym Kaufu, bo v ledničce uţ byla vidět delši
dobu zadni stěna a mama k temu teţ přyhodila menši seznam. V kecafonu pry,
kupiš mi enem paru věcy, ja teho moc něpotřebuju. Jak sem to slyšel, rači sem sy
vzal aštverku. A teţ ja. Dyktovala skoro deset minut. Asy sy mysli, ţe ten kufer
v moji felině je nafukovacy. Tuţ to mi pověztě, naco kupuje tolik mineralek a
trvanlivych mlik? Dyť foter lope stejnak enem pivo. Kafe mu dochtor zakazal
před paru rokami. Tuţ co s tym mlikem robi?
Po šichtě sem nakopnul feldu a vyrazyl. Drapnul sem vuzek a šel bludiť mezy
regalami, kaj eště nědavno jezdily autobusy. Jak sem měl pul vuzka plneho,
naraz vidim u sodovek znamu postavu.
Kurnik, Zdenka.
Vnitřni pumpa mi začla plašiť, ale enem do te chvile, neţ sem sy spoměl na
posledni rozhovor u Kinestaru. Rozešli sme se tenkrat ve zlym, ale co, ludě sy
maju odpušťat a ona je furt taka fajna, no jak obrazek. Roztlačil sem vuzek a
chtěl ju pozdraviť. Moţna dame řeč a jak se omluvim, třeba zajděme spolu na
večeřu a moţna aji k ni dom. Šak moţna bych se aji s Bobičkem naučil meškať.
Všecko je enem otazka zvyku, no ni? Naraz spoza regalu vylez taki ulizany
černovlasy pajtaš s culikem a hrnul se k ni. Trochu mi přypominal segřyneho
ramba, uple tryko, nafukle ruki, pysk jak z kameňa. Chvilu sem myslel, ţe je to

ochranka, ale jak se s ňu začal cycmať, zatmělo se mi před očami. Tuţ do
štajgrove řytě, to ma byť nahrada za mě? To musela dluho hledať, enem co je
pravda.
No ja, ale co včil? Projisť kolem ni a robiť, ţe ju něvidim a nebo přysť a pověděť
cosyk srandovniho a isť do dupy? Dylema. Rambo ji dal robil ručni kontrolu
hromadek, lepil se na ňu jak snopel na nehet a ona se chichotala jak Klukova
zamlada. Chvilu sem uvaţoval, ţe do ňho najedu tym vuzkem, bo s tymi štyrmi
balikami mineralek, platem mlik a jednu pětikilovu pikslu praška na prani sem
měl pruraz tajak rozjeta vetřyeska, ale jak sem viděl, ţe ona se teţ na ňho lepi a
směje se, tajak dovčilejška enem se mnu, pravil sem sy, ser na ně a val pryč,
dokavaď je čas.
Přepnul sem se do reţimu, kery pouţivam, jak idu po naměsti a snaţim se
vyhnuť takim tym pajtašum v kvadrach s dotaznikami v rukach, co odchitavaju
ludi jak rudoši bizony a tahaju z nich rozumy, kolik beru, kaj meškaju, kolik
maju harantu a podobně. Ti dva byli tak do sebe zaţrani, ţe sy mě ani něvšimli.
Ufff. Tuţ co, včil vypadnu na vzduch a zbytek kupim k večeru, šak se mama
něposere, no ni? Jak uţ sem byl skoro u pokladni, naraz slyšim zdalki svoje
meno. A kura, budě dotaznik.
Šel sem pomalu k nim jak školak vylapeny s cigarem na wecku a pozdravil
Zdenku. Zdravila se se mnu, tajak by mě pulroku neviděla a přectavila nas s
"Vládíkem z erobiku". Asy mu uţ cosyk o mě mluvila, bo jak mi podal a
zmačknul pazuru, cytil sem, ţe ten by rozlusknul jednu ruku kokosovy ořech.
Tlemil se furt na mě, jak by znal moje čislo trencli. Zdenka se mě potem ptala,
jak se včil mam, potem povykladala, co robi ona a ţe je to fajne, ţe sme se
rozešli tajak cyvilizovani ludě. Chvilu sem dumal, esli sy robi srandu, nebo mě
zkuša. Kurnik šopa, či uţ sy něpamatuje to kino v Kinestaru? A nebo sme se eště
potem kdesyk zešli a ja sem byl tak navaleny, ţe nevim, ţe sme se rozešli
kulturně? Kival sem hlavu, posluchal jeji dřysty a v duchu sem ji sugeroval, ţe se
ji chce scať, ať uţ mě propusti. Po deseti minutach jejiho monologu,
doprovazaneho ušklebkami te svalnate culikate roby vedle ni to utrpeni skončilo.
Rozlučili sme se a ja sem valil k pokladni. Zbytek kupim indy.
Eště ţe sem kupil tu vodku. Doma sem sednul k bedni, čučel na ten vojerski
seryjal, lel do sebe jednu za druhu a spominal.
Na jednu stranu mi bylo trochu lito viděť svoju byvalu Dokonalu s kimsyk inym.
A na druhu stranu, dobře ti tak gizde.

20.09.2005
Zadymeny vikend
O vikendu mě mama vyslala skontrolovať našu hektarovu zahradu, esli je dobře
zabezpečena proti povodňam. Pry ţe leto je v dupě a přyšti tyden ma let jak
mladeţnikovi z jebaku, tuţ ať valim a jak uţ tam budu, ať to tam trochu
zkulturnim a pomalu aji zazymuju, bo beztak se tam uţ pojedě aţ zas na jaře.
Tuţ hlupně či co? Kaj viděla, ţe leto uţ je v dupě? I kdyţ, posledni dni je zyma
jak v Rusku.
Neměl sem nic naplanovane, tuţ sem se neměl na co vymluviť a teţ sem sy
pravil, ţe tam moţna vyţenu z paly myšlenki na šefuv jebak a nebo Zdenčineho
kulturystu. Nacpal sem do Feldy paru bebechu, jakesyk ţradlo, teho Leonarda,
kereho furt němoţu dočitať, bo je to bachrate jak podhrli z bravka a jel sem.
Jak sem dojiţďal k braně, maval na mě synek jedneho suseda, co ma chajdu
kusek od naši. Mu je kolem třyceti roku a jeho porodnik musel měť kluzke ruki.
Ja ho moc němusym, bo on se dycki snaţi se mnu dať do řeči, bo sy mě raz
oblibil a je schopny prodřystať aji hodinu. Taki něškodny varyjot. Teţ sem mu
zamaval, ale to sem neměl robiť, bo on to pochopil tak, ţe ho rad vidim a rad s
nim podřystam. Otevřel sem branku, parknul felinu vedle chajdy a uţ se ten
pajtaš dral dovnitřku. A hned začal, ţe uţ sem tu dluho něbyl a co furt robim a
esli spominam, jak sem mu minule hazal ten balon přes plot a jak je v robotě a co
robi mama a jak se uča ty segřyne děcka, co tu dycki tak fajně litaju a robja
burdel na celu kolonyju a dřystal a dřystal a dřystal. Jak uţ mi lez na nervy,
pravil sem mu, ţe sem sy enem tak odskočil zhrabať listi a spicham, bo mam
dněskaj odpoledni. Pochvalil mě, ţe sem taki pracant, co robi aji v sobotu a začal
vykladať o tym, jak jeho tata eště robil před duchodem a jaki byl macher a jak ho
měl šef rad a ţe měl nejvěči premije... Pala se mi motala tajak sem kdysyk dostal
medycymbalem a šefuv jebak aji se Zdenku mizely v něnavratnu. Jak se
nadechoval, skočil sem mu do řeči a ţe uţ musym, abych to stihnul shrabať,
zabuchnul sem mu před vysmjatym pyskem branku a šel sem k šopě pro hrabě.
Eště na mě hulakal, ţe ať sy davam bacha, ţe posledni dobu se tu rozmohlo
sypani shrabane travy před cyzy branki a ţe se uţ partyja domluvala, ţe aţ teho
gizda chiťa, ţe ho pro vystrahu pověsa za fliger na kijovicku zastavku. Spoměl
sem sy na jeden červeněc a rači sem zmiznul v šopě.
Počkal sem tam deset minut a škviru ve dveřach sem ho sledoval, esli pujdě do

dupy. Měl vydrţ, ale nakoněc to vzdal a šel hazať kameně do vody.
Vylez sem s hrabjami, chvilu lital po zahradě a za chvilu uţ sem měl fajnu kupu.
Jak sem se začal shaňať po syrkach, jak na sviňu přyjela susedka od vedle s malu
cerku. Jak viděla tu kupu lisťa, podezřyvavo sy mě prohledla a pry ţe dufa, ţe to
něchcu paliť, bo mala je alergicka na dym. Tuţ jasne, ţe ni, uklidňoval sem ju.
Mam na to pytle, narvu to potem do auta a odvezu na skladku. Pochvalila mě, ţe
sem ohleduplny a ekolog a šla s malu do chalupy. Tuţ to tak, ja sy budu sviniť
felinu listim. Stači, jaki burdel mi tam raz zrobil Venca, jak sme v Makru
kupovali to dyvidyčko. Eště ţe maju okna na druhu stranu. To zas neni taka
kupa, aby to hořelo dluho, no ni?
Skontroloval sem, esli je furt s malu vevnitřku a škrknul syrku. Moc se temu
nechtělo hořeť, bo to bylo trochu eště vlhke, ale jak sem do te kupy narval dvoje
noviny, nakoněc sy to dalo řeknuť. Akurat s tym čmudem sem jaksyk něpočital.
Věter lehce fukal směrem k susedce. Zaslechnul sem jakesyk vyryvani. Do dupy!
Uţ sy teho všimla. Pro ten přypad sem měl po ruce přypravenu staru celtu, eště
po fotrovi z vojny. Honem sem to přykryl a robil něnapadneho. Susedka vylezla,
rozhledla se, viděla přykrytu hromadu a mě, pod nos sy cosyk zamručela a šla
zas dovnitřku. Dalši noviny a dalši syrki a uţ to zas hořelo. Aby ten čmud nešel k
ni, vzal sem sololitovu fošnu z šopy a rozhaňal sem ten dym pryč. Něbylo to ale
to prave, bo sem to rozdmychal na všecke strany a ju to zas přylakalo ven. Celta,
zpod kere se dymilo, uţ tak něnapadna něbyla, ale na přymu otazku "Vy tu pálíte
listí?" sem odpověděl, ţe nic něpalim a asy sem ju přesvěčil, bo zakrutila hlavu a
šla pryč, bo ji mezytym začla bečeť mala. Fajne, včil budě vic času.
Eště tak dva třy pokusy a je z teho hromada popela. Zas sem škrknul a uţ to šlo
celkem fajně, bo to bylo eště rozhicovane z posledniho přykryťa. Jak uţ to bylo
skoro jak Hus na posledni akcyji, naraz vidim na schodach susedku s malu na
rukach. Bechnul sem na to celtu a robil, ţe tam nejsem. Susedka přyšla aţ k plotu
a pravila male "Podívej, Maruško, to je ten ošklivý pán, kvůli kterého kašleš. On
pálí listí, víš". Moje tvrzeni, ţe to musy isť od suseda asy nemělo ten spravny
psychologicki učinek, bo v tu chvilu chitla ta celta.
Musel sem vypadať jak vul, jak sem tam tak stal před hromadu dymicyho lisťa,
přykryteho hořycy celtu a snaţil sem se přesvěčovať susedku, ţe ja nic něpalim.
Rači sem se zbalil, počkal aţ listi dodymi a valil dom.
U branki mě odchitnul zas ten mondrala a pry, ţe ma pro mě tajemstvi. Ţe v
Kijovicach určitě musa meškať jacysyk indyjani, bo před chvilu zřetelně viděl
kuřove sygnaly, o kerych čital v kniţkach od Karla Maja.

Do štajgrove řytě, ţe ja sem tam jezdil...
26.09.2005
Udřeny vikend
Tak uţ je konečně ten šileny vikend za mnu. Tak sem se uţ dluho nětěšil do
roboty.
Roby v patek na šichtě kvokaly, ţe ma byť přes sobotu a nedělu pěkně. Hned
sem dumal, ţe bych cosyk podniknul, bo to je moţna posledni fajny letni vikend.
Chvilu sem zvaţoval, ţe bych zrobil cosyk pro zdravi a vylez na jakisyk kopec.
Nebo moţna budě lepši vyjet kajsyk na kole. Kolobuty by teţ němusely byť zle.
No a taka fajna hospa se zahradku by teţ němusela byť marna. Banda z Hrabuvki
mě uţ dluho laka do Dakoty, ţe pry to tam něpoznam, tuţ ţe bych zašel?
Nakoněc to odpoledně rozhodnul Erych, kery mi stručně pravil, ţe třa zas
oprašiť rezave kolo a zytra ţe valime na Moravku. Ani nevim jak sem mu to
odkival. K večeru uţ sem zas vymyšlal, jak z teho ven ale přytym sem dal
olejoval kolca a leštil ram. Přeslechnul sem asy tydlifon, bo sem tam pozdějši
našel něpřyjaty hovor od mamy, ale bo mi bylo jasne, ţe to budě zas beztak o
zahradě, rači sem něvolal zpatki.
Chvilu sem se čučel na ty Vyvolene, ale mam potem dycki něpřyjemny pocyt,
jak se čistim zuby a robim na sebe gzychty do špigla, tuţ sem to rači vypnul.
Rano, enem sem začnul chistať baťoh, uţ mě Erych prozvaňal. Abych rozhibal
zhnile tělo, zněs sem tu svoju ukrajinu po schodach. Chvilu sem dole spočnul a
přectiral, ţe se rozcvičuju, bo mě to jaksyk zmohlo. Erych vyrazyl a ja ve vleku
za nim. Uţ u Makra sem ho začnul v duchu proklinať, čemu jezdim s takim
pajtašem pohlupavym, kery jezdi do roboty v ţlutym trykotu a zda se mu o
Lancovi. Jak uţ byla mezy nami špara tak ze štyry kilometry, docvaklo mu, ţe
něstiham a spomalil. Trochu ironycki se mě zoptal, esli nahodu něchcu
doprovodiť na nejbliši nadraţi, ţe bych zbytek dojel vlakem. Vymluvil sem se,
ţe sem posledni dobu jakisyk zgichany po rozchodu se Zdenku. To ho zaujalo,
bo se zařadil vedle mě a ignoroval šofery, keřy jezdili kolem a trubili jak
nadrţeny jelen. To mě překvapilo, bo na take pajtaše dycki nadava.
Tuţ sme chvilu jeli ram vedle ramu a ja sem mu ličil naše společne dni, jejiho

čokla, naše hadki a nakoněc teho Ramba. Asy ho to celkem zebralo, bo potem jel
kus cesty dosť otřeseny, ale moţna to teţ bylo tym kamijonem, co ho malem
srazyl.
Vylet byl fajny, fajně sem se pročistil hlavu, akurat Erych měl pravdu, ţe sem uţ
dluho nikdě něbyl, bo dať se na oběd smaţak a hrancle moţe na cyklovyletě v
polovině etapy enem cyp. Nohi mi potem ztěţkly jak něpohodlnemu
podnikatělovi a měl sem co robiť, abych vubec dojel dom. Erych mě potem eště
lakal na jedno, ale ja sem taktak zesednul ze sedla a malem sem se vyvratil na
chodnik. Eště ţe tam bylo to zabradli. Zamaval sem mu a deprem aţ zajel za roh,
sem zkusmo přehodil nohu přes ram a stal chvilu obuma nohama na zemi.
Zaperoval sem a jak sem se všimnul, ţe mě špehuje susedka z přyzemi, zrobil
sem paru dřepu, jakoţe se rozcvičuju. Taktak sem stanul.
Doma sem vlez pod sprchu a enem tam tak pulhodiny stal a něchal na sebe leť
vodu. Potem sem se ohřal jakesyk zbytki, lapnul do křesla a spočival. Jak mě po
paru minutach začlo brať spani, naraz tydlifon. Tuţ zakon schvalnosti, no ni?
Beztak mama. Ale ni, segra. Chvilu sem dumal, esli to mam zdvihnuť, bo mama
ji beztak pravila o tym, ţe sem ju včera něchal zvoniť, ale nakoněc se ve mě
pohlo svědomi a vzal sem to. Tuţ něbylo to přani dobre nocy. Ubečena segra mi
snoplila do tydlifona, ţe sem ji taktak rozuměl. Pochopil sem enem to, ţe jeji
stary je debil a hovado - ale to sem stejnak uţ věděl - a esli bych němoh přyjet,
bo beze mě to nězvladně. Rodina se musy pomahať, pravil sem se v duchu, jak
sem teho lahvoveho synka vracal do lednički. V lokalce bych usnul, pravil sem
se a jel rači felinu. Ţe sem to bral!
Tuţ jasne, ţe by to beze mě nězvladla! Segra se totiţ před tydněm rozhodla, ţe je
třeba přes vikend vymalovať obyvak a přecyň, bo uţ to tam vypada jak by tam
buchly saze. Upřymny synovec hned vyrukoval s tym, ţe ma jakusyk brygadu,
ale beztak jel gizd na Banik do Prahi, tak zbyl enem švager a dva mali natěrači -
amateřy. Švager ma jakesyk dobre obdobi, bo jim dovolil čmarať po zďach, jak
se to stejnak budě natirať. Enomţe jak potem v patek večer po vyklizeňu celeho
kvartyra duleţitě jak vratna na kolejach veešbe rozmichal barvu a začnul přetirať
ty beruški a ostatni ozdoby, co ti gizdi stihli do vyški jedneho metra načmarať,
zystil ţe tuha habe se zas tak snadno přetřeť něda, zvlašť jak se ten starši někere
kresby předmaloval kruţitkem a aby byly vyraznějši, dorobil ich lihovu fiksku.
Segra se do ňho hned obula a ţe čemu ich to něchal robiť a on na to, ţe děcka se
maju něchať vyblbnuť. Nakoněc se pohadali, bo segra mu pravila, ţe se to budě
museť škrabať a on, ţe to stači natřeť a budě a segra zas, ţe něbudu ţiť jak u
cyganu s ryhami ve stěně a on, ţe neni jeji otrok a ţe na škrabani sere. No řvali
po sobě jak Banikovcy na Matušoviča. Nakoněc to odsral aji sused, kery se v

jedenast v nocy přyšel zoptať, esli se švager něchce tu škrabku strčiť do řyti.
Nevim, co mu slibila, ale škrabal celu noc jak Monte Chrysto. V sobotu rano ho
našly děcka na hromadě zeškrabane omitki, flekateho jak po neštovicach a
něvěřyly, ţe je to foter. Segra pry hned, kdy začně malovať. Misto snidani, tuţ
nězabili bystě ju? Semtam bych aji uvěřyl, ţe to ty roby robja schvalně. Švager
se vytočil, ale aji tak popadnul kibel a valeček a jel jak fretka. Natřel jednu stěnu
a pry kdy budě snidať. Segra zas, ţe esli se mysli, ţe ty třy chleby ze salamem,
co mu zrobila před chvilu, byl zakusek a ţe neni kantyna a ať maka a počka na
oběd, bo v tym burdelu, co je v celym kvartyře z teho škrabaňa, se ji něchce ani
byť, natoţ mu cosyk chistať. On začnul vyryvať, ţe esli se ona mysli, ţe třy
chleby stača chlopovi jak hora, tuţ to ţe se plete. Potem segra objevila ty sgrafita
gizdu aji v loţnicy, kera se neměla malovať. Jak ich valila, ten starši bonznul
upřymneho synovca, ţe ty kosoštverce ich naučil on. A bo ten byl v dupě, vylela
se zlosť na švagrovi, ţe on za to moţe, ţe děcka su něvychovane a on stoji za
guvno, bo ani něumi vymalovať. Švager jak měl hlad a byl nasrany na cely svět,
zařval na celu Dubinu, jebnul s valečkem aţ to obchlistlo štvrť obyvaku a šel do
dupy. Tajak byl, ve flekatych hadrach, bez chechtaku a dokladu. Se divim, ţe ho
nězbalili benga hned za prvnim rohem. Segra mi hned volala, ale přece se
něbudu brať tydlifon na cyklovylet, no ni? Pěkně vyzvaňal doma a čekal aţ se
vratim. Deprem potem nastala moja chvila. Ţe sem se vracal.
Ja, dolamany po cyklovyletě jak kdyţ bechnětě se špagetami ze schodu, sem měl
domalovať zbytek. Do štajgrove řytě! Segra syce pomahala, ale stejnak odpadla
kolem pulnocy. Eště předtym mě přemluvala, ať aji vyměnim zamek, ţe budě
aspoň řyť, ale uţ sem měl všeckeho plne stolički a vrčel sem jak nasrany Šaryk.
Kolem jedne rano bylo hotove. Jak by ten hňup čekal za dveřami, pulhodiny po
jedne se přyplantal a na to, ţe vypadnul bez koruny, se motal jak klubko z kopca.
Furt mě chtěl obimať a dřystal cosyk o tym, ţe rodina se musy pomahať a ţe se
mi odvděči, aţ se oţenim, ale kdovi, esli se teho dočka, bo kera by se mě chtěla
vzať. Jak sem měl v ruce ten valeček, napadlo mě, ţe bych mu moh trochu
vymalovať střeva.
Sprchnul sem se a ustlal se v kuchini, kaj mě rano zbudily dvě hrlički, kere
kolem sebe tokaly a vrkaly, jaku ţe tu přecyň a obyvak maju krasne. Enem mě to
utvrdilo v tym, ţe se asy fakt něoţenim.
29.09.2005
Statni svatek v segřyne reţiji

Včera sem chtěl vyuţiť volneho dňa naplno. V utery večer sem přerušil spojeni s
Telekomem, vypnul sem aji tydlifon a těšil sem se, jak se fajně spočnu.
Naplanoval sem se, ţe rano budu chrnět tak do deseti, jedenasti, potem se zajdu
kajsyk na smaţak a na jedno, v Komeňaku se nadycham čerstveho povětřa, zajdu
za Jarynem do pujčovni a pojčam se ze třy filmy na dyvidyčku a cele odpoledně
se budu kulturně obohacovať a cely svět mi moţe byť ukradeny.
V pul osme mě zbudil jakisyk hňup budikem z přyklepove vrtački. Jasne, ţe uţ
sem něusnul. V kuchini sem zystil, ţe v sačku uţ je kavy tak na turka pro
barbinu. Přytym sem se den předtym pravil, ţe musym kupiť novu. V přecyni
cosyk smrdělo tajak v opičarně. No začatek dňa na guvno.
Kolem dvanaste sem vyrazyl na oběd. Všecko v rychtyku, syr dobry, hrancle
křupave, tatarka čerstva, pivo zymne. V Komeňaku sem potem lapnul na lavku a
chvilu očumoval ludi. Paru švarnych robek sem aji zahlednul, ale včil po tym
fijasku se Zdenku budu chvilu opatrny. U Jaryna sem prvni omrknul novinki, ale
nakoněc sem se vybral staru česku klasyku - Pane vy ste vdova, Kulovy blesk a
Peliški. Fajně naladěny a natěšeny na klidne odpoledně sem dorazyl před barak.
Před barakem překvapko - ţigul s nadivku. Segra a mali gizdi! Chvilu sem
myslel, ţe idu enem kolem, ale jak sem viděl, jak nervozně mačka muj zvonek,
docvaklo mi, ţe ty dyvidyčka sem se asy pojčal na guvno. A teţ ja!
Ze segry vylezlo, ţe ji zabylo lito, jak se spoměla, ţe sem furt doma enem sam a
ţe se mi chce teţ odvděčiť, jak sem ji tak fajně a narychlo pomoh s tym
malovanim. A tak upekla rybizovu buchtu, vzala gizdy a pomoţe mi fajně straviť
volny den. Šak sme surozency a dluho sme spolu enem tak něpokecali, no ni? A
u mě na navštěvě teţ uţ paru měsycu (nebo roku?) něbyla. Tuţ to je hodna.
Chvilu sem dumal, jak zrobiť, abych se dostal dom tak aspoň na dvě hodiny
napřed, abych poklidil ten burdel, ale bo nejsem Kaprfild, nic mě něnapadlo.
Odemknul sem a neţ sem stačil kopnuť aspoň za dveře ty galaty, kere sem se
tam něchal včera, jak sem přyšel ze šichty, gizdi uţ robili rychly okruh
kvartyrem. Neţ se segra zezula, stačil sem aspoň v obyvačce zhodiť ze stola za
gauč ty naučne magazyny o ţenskim nitru a ty štyry taliře se zbytkami ţradla z
minuleho dňa odněsť do kuchině. Jak sem to daval do dřezu, trochu mě natahlo,
bo na tym jednym uţ ty zbytki gulaša měly jakusyk podezřelu barvu a voněly jak
cosyk ine. Esli to vubec byl gulaš. Z loţnice sem slyšel ty dva baraby, jak se ta
mala pta teho věčiho, co to ma stryk na tym luţku za fleki. No co, raz sem
večeřal v luţku. Cestu z kuchině sem narazyl na segru, kera chtěla nakrat tu
buchtu, ale rači sem ji pravil, ať se idě sednuť do obyvački, ţe to všecko

přypravim sam. Bo ty zaschle zbytki na pecu by němusela rozchodiť a linku sem
uţ teţ dluho něčistil.
Nakral sem buchtu, postavil vodu na kafe, bo segra doněsla svoje - take to
granko s kofeinem. Ja to moc němusym, ale jak neni ine, tuţ co. Zahlednul sem
oba male baraby, jak vletěli do kupelki a zabuchli za sebu dveře. Tuţ dufam, ţe
se něbudu hrabať v tym košu na špinave pradlo, co mam přypraveny, ţe odvezu
mamě. Uţ měsyc. Z obyvaku se ozvala segra, ţe mi tu cosyk smrdi jak scyply
křeček a ţe neţ zrobim to kafe, ţe mi tu trochu zetře prach. Gizdi na mě hulakali
z loţnice, esli mam jakusyk sodovku, bo maju ţizeň. Mrknul sem pro istotu do
lednički, esli tam krom piva nězbyla jakasyk mineralka a zystil sem, co to tu
smrdi. V nocy museli vypnuť eletryku, bo ten šumkovy salam z předminuleho
tydňa, co sem nedojed, dozral. Kura, tu ledničku budu muset vzat savem. Nebo
rači kupiť novu. Saček s poloţivym zbytkem salamu sem hodil za okno, zalel
kavy, vzal buchtu a šel za segru.
Obyvačka vypadala jaksyk inač. Něchapu jak to zrobila, bo v kuchini sem byl
tak maksymalně deset minut. Stul byl čisty, ale přesunuty pod okno tam, kaj byla
skřyňka, kera včil byla vedle dveřy. Gauč byl teţ inač natočeny a televiza byla
přehozena ze stolkem. Kura, ja sem zapoměl, ţe segra ma tu stěhovacy nemoc.
Večer budu hodinu čučet na televizu, neţ mi dojdě, ţe je indě.
Segra mi potem začla robiť školeni o pořadku, ţe bysem se měl najsť jakusyk
robku, bo inač zhniju ve špině a kdo se o mě budě na stare kolena starať. Ţral
sem buchtu, srkal k temu to granko a posluchal na pul ucha. Zoptala se, co je s tu
babu, o kere sem mluvil minule. Po pravdě sem ji pověděl, ţe sme se asy rozešli.
Politovala mě a potem začla o jakesyk jeji zname, kera je skoro tak stara jak ja a
je rozvedena, bo se vzala takeho cypa, kery dycki pul vyplaty prohral ve Fortuně
a ţe by nam to spolu pasovalo a esli ji moţe o mě řeknuť. Tuţ pravil sem ji, ţe se
eště rozmyslim. Obyvačku proběhli dva gizdi s mojimi trenclami. A vida, ty uţ
dva tydně hledam, kaj asy byly? Potem začli otravovať, esli jim pojčam jakesyk
hrački. Tuţ kaj ja bysem vzal hrački, no ni? Zapnul sem im komputer, ale jak
sem im začnul vysvětlovať, jak se ovlada ten Duk, segra mi mrkla přes rameno a
pravila, esli mi něšibe, učiť male děcka take krvaki. A přytym gizdum se to tak
libilo. Tuţ sem to aji přes jejich protesty vypnul, našel štyry stare pastelki, třy
fiksy a papir, ať sy kresla, ale po očku sem ich sledoval, bo se mi vybavila ta
sykstynska kapla, keru zrobili z jejich kvartyra.
Segra dřystala a dřystala, semtam se mrkla na hodinki a ja sem se semtam
litostivě mrknul na dyvidyčka, kere leţely na stolku pod televizu. Jak uţ sem se
dozvěděl o všeckich novinkach na Dubině, co kere děcko umi noveho, ţe

upřymny synovec ma uţ vic jak štrnasť dni přytelkiňu, tuţ ţe to asy uţ budě
vaţna znamosť, zničehonic segra poslala gizdy oblesť a ţe uţ musa valiť.
Pocalovala mě na lico a byli v dupě. Fajn, šesť hodin, eště neni nic ztracene.
Lapnul sem k bedni, nacpal do dyvidy chřtanu Peliški, ať se spravim naladu a k
temu doţvykaval zbytki buchty. Jak sem se šel před dalšim filmem vyscať,
všimnul sem se potem v kupelce ve vaně paru jakichsy malych červenych
koleček. Tuţ do dupy, ty bestyje mi pomalovaly vanu fiksami.
Kolem osme volala mama, aby se postěţovala, ţe foter byl ve špitale. Trochu mi
zatlo, bo foter se posledni dobu stěţoval, ţe ho boli na plucach. Po pěti minutach
se z teho vyklubalo, ţe byl na pohotovosti s bolavym zubem. Nakoněc z ni eště
vylezlo, ţe švager se na stare kolena asy polepšil, bo o vikendu pry vymaloval
obyvak a přecyň a dněskaj, o statnim svatku, misto aby šel s partyju do knajpy,
jak to robil pravidelně, vymaloval loţnicu. A ţe je na segru taki hodny, ţe
nechtěl, aby se unavovala a tak ju aji s děckami poslal na prochazku, ať spočnu.
Do štajgrove řytě, tuţ co to je? Měl sem sto chuti ji povědět, čemu ju vypral z
kvartyra a čemu ona rači šla, ale taki gizd nejsem.
Něcham sy to na jakusyk fajnu rodinu zešlosť.
4.10.2005
Kolobkove spominki
V nedělu sem byl pozvany k našim na oběd. Tuţ jasne, ţe ni enem tak zadarmo.
Foter planuje na přyšti tyden jakusyk oslavu vyroča odchodu do duchodu s
byvalu partyju a bo jim mama něpovolila navaliť se doma, naplanoval ţe to
zrobja na zahradě ve velkim stylu - grylovani, unyformy, magnetofon s
dechovku a podobne capiny. Chtěl to zrobiť uţ v letě, ale mama byla tenkrat
zasadně proti, bo o prazninach tam pry budě relaksovať cela familija nebo cosyk
take. Tuţ mi to je celkem jedno, ať se tam navala jak sudy z kopca, ale dufam ţe
tam přespja, bo s převozem někerych jeho kolegu moju felinu mam špatne
skušenosti. Z Otove padoucnice mam beztak kajsyk pod sedadlem eště zbytki.
Mama se překonala, bo zrobila pečenu husu. To uţ sem dluho neměl, tuţ sem se
přeţral jak somalec z dvuch tyktaku. Ani sem se němoh hibať. Chvilu sme
spočli, dali se kafe a uţ mi mama cpala do ruki apětku ze seznamem capin pro
fotra na tu akcyju a hnala mě do Kaufu. Tuţ sem pojezdil vuzkem mezy
regalami, poţduchal paru duchodkiň, kere maju ve všeckich Kauflandach na

světě stejny zvyk - něchavať poloprazne vuzki uprostředka te nejmenši ulički - a
valil sem zpatki k našim. Předal sem maso, flaški a dalši bebechi a valil dom.
Dole ve vchodě sem se srazyl s Datlem. To to leti, skoro před pulrokem sme
spolu byli na te akcyji BVU. Na chvilu sme podřystali před barakem o tym, jak
to tam minule dopadlo, co se robilo potem v te kompresorovně a tak dal. Jaksyk
fajně se nam dřystalo, tuţ mě napadlo, ţe bysme mohli zajisť do Indry na jedno,
bo to je nejbliţ. Zavčasu sem se spoměl, ţe on vlasně něpije a jeho nejvěči
alkoholicki ulet byla kofola s rumem kdysyk na vojně, jak mu jeho mama poslala
dopis, ţe mu scypnul křeček. Tuţ sem ho pozval aspoň na kofolu.
Jak uţ to tak byva, jak sme probrali naše včilejši přeţivani, zabludili sme do
děctvi. Shodli sme se, ţe to byla nejlepši etapa našich ţivotu. Se slzu v oku (kura
te cybule bylo na tym utopencu jaksyk moc) sem spoměl, jak sme kdysyk něchali
na pisku chvilu bez dozoru třy duhovki, bo sme se tak trochu mlatili, kdo vlasně
vyhral a mezytym nam je zeţralo tehdy dvulete děcko od susedki. Jak sme potem
něnapadně zpoza rohu sledovali tu sanytku a hasyče, keřy do hodiny přyjeli.
Dodněskaj něchapu, čemu ta rebeka volala aji hasyče, ale ona byla dycki lehce
histerycka.
Teţ sme spoměli, jak sme se robili luki z věšaku a potem se s nimi snaţili
přestřeliť naš barak. Paru šipu syce skončilo v hrncach s polivku nasrane susedki
a potem sme museli zdrhať, ale jeden se mi podařylo dostřeliť aţ do ryny.
Nejlepši ale byly zavody na kolobkach, co sme robili z haldy u Ostrčilki. Kurnik,
aji Datlovi se včil zda jakasyk menši. Moţna se propada. Kdysyk to byval kopec
jak cyp, jak sme stali navrchu a navzajem se poţduchavali, kdo pojedě prvni.
Tenkrat vyhral Datel, bo on měl pazuru zlomenu a ja enem naraţenu. Ale zas
jeho kolobka s nafukovacymi kolcami vydrţela a moja dřevěna byla tak akurat
na otop.
Ani nevim, jak to přyšlo, naraz se slyšim, jak se chlubim, ţe sem dostal k
narozkam ten moderni skladacy bazmek, kery by určitě tu pekelnu izdu z haldy
vydrţel. Datel se rozzařyl jak Černobyl a pry ţe by ju chtěl vyskušať. Tuţ měl
sem syce v sobě uţ třy piva, ale kontrolni poistka furt eště fungovala. Pravil sem
mu, ţe na mě je eště moc světla, ale on furt doraţal a doraţal jak kanarek, co
zeţral viagru. Ţe na take moderně eště nejel. Tuţ sme špekulovali, kaj to zrobiť.
Za chvilu uznal sam, ţe po ulicy by s tym asy nejel, bo teţ uţ neni ţadny
mladeţnik. Navrhnul muj kvartyr a hned se ptal, esli mam dluhu přecyň. Bliklo
mi v pale, jak sem doma testoval kolobuty a navrh sem zrušil. Tak pry esli by to
nešlo na chodbě v baraku. Tuţ to by šlo, ale na to sem měl v sobě malo piv.
Potkať tam susedku odvedle, tuţ mam o ostudu postarane. Nakoněc sem to

vydumal. Mame přece dluhe sklepy a tam stejnak nikdo něchodi, tuţ tam to budě
v rychtyku. Zaplatil sem piva a ty třy kofoly za Datla a vyrazyli sme.
Doma sem vytahnul z komory ten skladacy bebech, na kery sem od narozek
něšahnul a ignoroval sem Datla, kery se svicavymi očami přeměřoval moju
přecyň. Natlačil sem ho do vytahu a za chvilu sme přystavali ve sklepě. Prvni
jeho jizda nědopadla moc dobře, bo po tych rokach kolobkove abstynence uţ
neni zvykly udrţovať rovnovahu a susedka teţ neměla nechavat tu tašku se
zavařenymi ogurkami a marmeladu před sklepem. Jak se zeškrabal to meruňkovo
logo Najku z bundy, zkušal to eště raz. Uţ mu to aji šlo. Něchapu, co přyvolalo
suseda z přyzemi, esli Datlove nadšene vykřyki a nebo to, jak sem ja navalil do
haldy trubek a jebnul sem se palu do odstavene stare galekski (kura, na co tu ma
kdosyk lešenařske trubki?). Jak se rozvalily dveře a v nich sused s vystraţně
zdvihnutu berlu svoji roby, schoval sem honem kolobku za roh. Musel sem se
jebnuť fest, bo se mi před očami rozdvojoval. Ale teţ to mohlo byť tymi štyrmi
pivami.
Sused se zarazyl, bo nečekal, ţe tam potka dva chlopy s vyvalenymi očami.
Potem uţ to jaksyk něbylo ono, bo Datel byl jakisyk zamlkly a nevim, esli to
bylo tym, ţe se bechnul do kotnika a nebo tu susedovu poznamku "Nenechte se
rušit, hoši".
Padaju, bestyje, padaju
Jak sem šel před paru dňami kolem te věţe, co zbyla z Indřycha, bechnul mě do
hlavy kaštan. Tuţ to mam štěsti. Ale furt lepši jak cyhla, no ni? Jak sem ho
něnapadně zdvihal ze země, abych se ho strčil do kapsy, zaspominal sem na
dobu, jak sme jako mali haranti - pijonyřy museli překonavať udernicke zavazki
a tahali sme do školy tuny kaštanu, ţaludu, bukvic a inych podzymnich ţďorbu,
kere padaju ze stromu a kere tak maju radi ludě, co němaju chechtaki na garaţ.
Dokonce mi aji raz prošla omluvenka, jak sem přyšel pozdě, ţe sem byl sbirať v
Komeňaku kaštany, aby mi je pijonyřy z inych třyd něvyfukli před nosem a my
sme měli tytul Třyda měsyca a učitelka fotku na hlavni nastěnce.
No vlasně malem prošla, bo ta bestyja přemudřela chtěla ukazať, kolik sem ich
nasbiral. Jak sem vytahnul z kapes třy šnuptychle, rozcumlany bombon a pět
ulepenych kaštanu z minuleho roku, hnala mě bestyja na pohovor k ředitelovi,
esli sem to němyslel jako jakusyk provokacyju.

No a jak sem včil zdvihal pod tu byvalu šachtu ze země dalši kaštan, bo je to taka
fajna spominka na děctvi, naraz slyšim "Hele, ten dědek nam to tu všecko
vysbira". A tacy dva mali gizdi s plnymi igelitkami na mě čučeli, tajak bysem im
nabizal bompary před školu.
Včil uţ se přecy rekordy ve sběru ve škole nětrhaju, tuţ čemu to ti mali
barabčicy sbiraju?
Sme syce kraj razovity, ale fakt něvěřym temu, co se všade kolem šuška, ţe to
někeřy ludě vařa a ţeru.
Tuţ uţ stě jedli kuře s kaštanovu nadivku? Pche!
7.10.2005
Zdravotni dovolena
Po te šlupce ve sklepě mi bylo jaksyk chujovo, tajak sem se tenkrat bechnul do
paly na tym kolobutim testu doma. V ponděli sem volal do roboty Laďovi, bo ten
včil zastupuje šefa, kery byl s tym svojim jebakem na minyoperacyji a včil se
dolečuje doma. Laďa je taki ten typ, co jak dostaně funkcyju, nafukně se jak
něšikovný potapěč a robi dusno. V kecafoně robil machra, ţe je moc roboty a esli
fakt němoţu přysť, ale nakoněc pravil, ţe mi tu dovolenu milostivě napiše.
Polehaval sem cely den, bo ta pala mě fakt bolela jak bysem dostal tvarnicu z
třetiho patra. Chvilu sem myslel, ţe to je otřes mozku, ale bluť se mi nechtělo.
Odpoledně sem schrupnul, ale zbudil sem se zas s bolesťu hlavy a to uţ mě sralo,
bo jak člověk idě spať s bolenim a stava teţ s bolenim, to je na guvno. Tuţ ale
šak nejsem ţadny měkoň, přece něpujdu k dochtorovi, no ni? Minule mi ta
bestyja chtěla robiť hnusne věcy s gumovymi rukavicami a kdovi co by mi zrobil
včil. Poslal sem Laďovi ezemesku, ţe moţna nepřydu ani v utery.
V utery rano sem se zbudil kolem poledňa. Pala mě bolela eště vic, jak včera.
Vzal sem se dalši ibuprofen a dumal, ţe asy umiram. Tuţ a co jak mam jakisyk
nador? Šak se furt piše, ţe ty komputery a tydlifony zařa do paly a člověku to
moc něprospiva. Asy třa psať zavěť. Pojed sem kusek sucheho chleba, bo sem
neměl chuť, potem sem lapnul ku komputeru a hledal informacyje o bolesťach
hlavy. Hned na prvni strance sem našel haldu informacyji a tak sem se tym začal
probirať. Dočital sem se, ţe by to mohla byť migrena. Teţ tam psali, ţe by za to

mohla taka ta mala sviňa, co se zahryzně do člověka, saje mu krev, nafukně se
jak ţaba s vodovodni hadicu v dupě a do člověka pušťa fajne věcy. Potem sem se
dostal kajsyk na stranki o nadorach na mozku. Kurnik šopa, to bylo fakt fajne. Po
pulhodině čitaňa sem byl přesvěčeny, ţe to mam. Fakt. Aji sem cytil, jak se mi v
pale cosyk nafukuje. Rači sem ten ţďorb vypnul a šel pojesť dalši červenu
lentylku.
Odpoledně se mi zrobilo trochu lepši, ale v pale mi eště trochu hučelo. Naraz
kecafon - kura taki rachot, jak bysem byl ve zvonicy a začli vyzvaňať. V
kecafoně podle hlasu přypity Marcel a pry, ţe to svinstvo asy bylo skaţene a esli
mi je teţ tak zle jak jemu. Cosyk mi přebliklo přes nador. Svinstvo? Skaţene?
Naraz rele cvaklo a vyhibka se přehodila na spravnu kolej. Před očami mi
proletěly obrazy z pondělniho večera.
Zvonek u dveřy...
Marcel s dvuma petflašami s čimsyk ţlutym...
Sedime v obyvačce...
Burčak...
Koštujeme...
Sedime v kuchini na zemi...
Koštujeme...
Řvu z okna rusku himnu...
Sedim na zemi ve vytahu...
Zavěsyl sem mu to a rozhlednul se po obyvačce. V rohu pod fikusem sem našel
dvě prazne petflaše. Do štajgrove řytě, šak sme se pravili, ţe enem trochu
okoštujem. Spoměl sem se aji, ţe to chutnalo jak skaţene droţdi s jabčakem, ale
Marcel pravil, ţe to ma od znameho a ţe to je zaručeně dobre. Teţ pravil, ţe to
dojdě v břuchu. A potem věřtě znamym.
Tuţ ale aspoň mam istotu, ţe to neni nador.
10.10.2005
Pohlednicovy fotbal
Na sobotu sem se po tym divnym tydňu celkem těšil, bo sem chtěl večer v klidu
čučet v bedni na tych našich pajtašu, jak to navala tym oranţovym bludnym
Holanďanum tajak loni. Partyja na šichtě se domluvala, ţe pujdu všecy zas k

Frantovi na jeho megatelevizu, ale ja sem měl po tym tydňu ludi aţ aţ a všecy
mě jaksyk srali.
Dopoledně sem byl nakupiť paru bebechu do spiţki a lednički a teţ cosyk na
ţrani k temu zapasu. Chtěl sem kupiť paru plechovych Radku, ale potem sem se
to rozmyslel, bo sem se eště dolečoval z otravy tym jedem od Marcela a jaksyk
sem ani neměl chuť. Kupil sem se velki pytel smaţenych kobzoli, arašidy a liter
kofoly, ať mam jakusyk tu energiju na fanděni a něusnu hned po prvnim gole.
Nachistal sem se to v obyvačce na stul a tak z nostalgije se na aštverku načmaral
fiksami minytransparent "ČEŠI DO TEHO!", ale rači sem zatahnul ţaluzyje, aby
mě ten hňup odnaproti, co semtam šmiruje susedku z třetiho dalekohledem, jak
se producyruje naha v obyvačce, něpomluvil.
V sedum sem lapnul ku spravam, abych se mrknul, esli se nezměnil reţim.
Zmačknu čudel na ovladaču a jeb! Rana jak kdyţ ušklhně hroch, tma v celym
kvartyře a od bedni smrad, jak kdyţ sem v elektrotechnyckim kruţku spalil
pajku. Tuţ to něvypada na poklidny večer u fotbalu, no ni? Pomalu sem lez ku
vchodovym dveřam jak Ţiţka po druhim uraze a na chodbě sem nahodil istič.
Ale guvno guvno, zlata rybko! Světlo v kvartyře svitilo, ale televiza zustala
černa.
DO ŠTAJGROVE ŘYTĚ!
Tuţ to je jak naschval, jak se na cosyk raz těšim, dopadně to na guvno. Co ja včil
budu robiť? Byl sem tak nasrany, ţe sem chvilu uvaţoval, ţe bych šel spať a na
Baroša aji s Rosyckim se vysral. Po dvojdecce kofoly na sklidněni sem se pravil,
dumej chlope, přecy to něvzdaš. Co jak syncy bez tvoji podpory prohraju? Tuţ
co včil a co potem? Za partyju z roboty ku Frantovi něpojedu, bo sme se v ten
patek jaksyk nazorově něshodli a po tym, co sem ich poslal do řyti aji s tu jejich
debilni uhlopřyčku, by mě beztak něpustili dovnitřku. Co tak jakasyk knajpa s
platnem? To se mi nechtělo, bo tam zas budě smrad jak ve fabryce na cygara a
plno navalenych.
Naraz mi problikla v pale mama. Ta ma přecy v kuchini stary Merkur a semtam
čuči na naučne seryjaly o vařeni, jak vařy pro fotra dršťki. Zavolal sem ji, esli se
moţu na chvilu staviť a cosyk se pojčať a jak pravila, ţe beze všeho, uţ sem
startoval feldu. Tuţ a co? Přecy něpujdu se svojim bolavym řbetem pěški s taku
těţku televizu, no ni? Mama mě hned ve dveřach chtěla častovať kafem, tuţ to
beztak cosyk budě chceť. Pravil sem ji, ţe nechcu, ale ţe sem se přyšel pojčať na
večer televizu. Blisklo ji v očach a pyšně mě vedla do kuchině. Rozhliţal sem se
kolem dokola a hledal Merkur. Mama mi ukazala v kutě jakusyk minykisňu.

Chvilu sem ostřyl a fakt - televiza. Pry to vyhodně kupila v Albertu za pětikilo,
navic to ma aji radyjo a drat na přypojeni do auta a člověk se moţe čučet na
seryjaly aji na vyletě. Pochvalil sem ju za fajny nakup a dal sem se zhaňal po
Merkuru. Ale ten pry je na zahradě, aby tam foter moh sledovať spravy. Pochopil
sem, ţe dněskaj večer uvidim z Baroša tak akurat černobily flek. Mama mi
vrazyla ten japonski zazrak do pazur, jak pravě do kuchině vešel rozespaly foter.
Pry chvilu pospal, aby něusnul přy tym fotbale a pry, co tu robim. V kostce sem
mu vysvětlil o co idě a odmitnul sem jeho nabidku, ţe bysem se čučel s nim s
tym, ţe mě boli pala. To tak! Zas cely večer posluchať jeho rady amaterskeho
rozhodčiho "Jak to hraješ ty hňupe?" nebo "Nepusťho, nepusťho!" V nejlepšim
přyjdě mama a chce se enem mrknuť, esli na prvnim uţ skončil ten seryjal.
Poděkoval sem a valil dom.
Jak sem ten kram poloţil na sedačku spolujezdca, padnul mi pohled na ten drat
do kary. Tuţ zapas pravě začinal, ţe bych to zkusyl počumět na kusek ve felině
přy cestě dom? Vrazyl sem to tam a chvilu sem tam šteloval s antenu, ale rači
sem teho něchal, bo kolem feliny dvakrat přošly dvě benga a divaly se dovnitřku
tak jaksyk divně. A čumět na zapas na bengarně jako podezřely z vlupaňa do
vlasni kary sem nechtěl.
Doma sem ten kram zapojil a bechnul sem ho na stul hned vedle kofoly, bo inač
bych viděl guvno. Deset minut sem ladil, bo s tym rybařskim prutem misto
anteny se nědalo nic pořadneho chytnuť. Jak byl dobry obraz, slyšel sem k temu
Vyvolene a jak sem pro změnu naladil teho komentatora, viděl sem teho fusateho
pajtaša na čete, co furt něvaha a dřysta.
Cela dřyna stala za pavuči prd, bo s Holanďanami hral aji rozhodči. Štěsti čučelo
asy na iny program. Tuţ nevim. Rozhodči, kery se menoval jak nemoc, mi byl
podezřely od prvni chvile. V nedělu jak sem potem volal mamě, bo oprava moji
bedni ranami do řbeta něpomahala, sem ju prosyl, esli bych se ten pohlednicovy
bazmek moh pojčať na del, neţ se kupim cosyk lepšiho. Neţ sem zavěsyl, foter
se ptal, esli sem se večer dival a esli vim, ţe se Kolina dal přeoperovať gzycht a
něchal se nastřeliť vlasy.
Ale furt sem na tym něbyl tak zle, jak Kamil, kery raz musel s robu a malym
gizdem do obchodu na nakup, jak naši hrali jakisyk duleţity zapas. Jak se
roščiloval, čemu něšli spiš, vyslechnul sy cely vodopad vyčitek a nakoněc
stejnak musel isť, bo jeho roba je sylnějši. Potem se v obchodě celu dobu
nabizal, ţe zeţeně to a tamto a furt odbihal do elektra, kaj byla puštěna televiza a
stejnak neviděl ani jeden gol.

13.10.2005
Zas mam na co čučet
V ponděli cestu na šichtu sem dumal, jak něusnuť ve stoje a něchrapnuť se hlavu
do teho madla, bo lokalka byla narvana, jak košik jablek. V tym polospanku sem
uvaţoval, co kdybych se kupil novu televizu? Šak penize jakesyk na učtě mam a
čučet na ten mamin maly ţdorb, z teho by jeden oslepnul.
V robotě sem se prvni resuscytoval turkem a kolem osme, jak mi začly fungovať
všecke turbiny, sem se mrknul, esli se Laďa eště něvratil z porady u naměstka a
stravil sem hodinu na internetě. Rozhodnute! Kupim se televizu. Šak ta Orava,
bestyja stara, uţ ma cosyk odsluţene a te uţ zostřy obraz enem tak rana
krumpačem do obrazovki. Spoměl sem se na tu reklamu, jak tam ti dva
mladeţnicy leţa v luţku a čuča na strop, na kerym maju přymontovanu televizu.
Kurnik šopa, tuţ to by bylo cosyk!
Startnul sem vyhledavani, bo v tym uţ sem odbornik a hledal televize na strop.
Po pěti minutach sem pochopil, ţe televiza na stropě něbudě to prave pro mě.
Zaprve aji ty nejlacnějši staly jak burane Punto a jak sem objevil drţak na taku
televizu, kery stal jak nova stodvacytka s plnu nadrţu benzyna, pravil sem se, ţe
se poohlednu po ine. Teţ blby napad - televiza na strop. Co jak to člověk, co
pravě neni kutil Tym, jaksyk cypatě přyšrubuje a potem ho to přy přenose z
parlamenta pořbi na gauču? Tuţ ale zas bysem byl aspoň raz v televizy, no ni?
Spominal sem, jak se menuje ta bestyja od Franty, co ma uhlopřyčku jak nasada
od metly a přytym sem našel jakisyk Filipes. No tak to teţ nechcu, bo ta barva
kisni se mi moc něpozdava (a dvacet litru je teţ dosť). Či kradu? Pomaly sem
sniţoval naroki a zmenšoval uhlopřyčku a naraz sem se dostal k minypohlednicy
za pětikilo, co mam pojčanu od mamy. Tuţ tudyk cesta nevede. Obešel sem
kancliki a něchal se poradiť od kolegu. Franta chtěl začnuť dřystať jako prvni,
ale zarazyl sem ho hned v počatku. Nakoněc mi fajně poradil Joţin. Vychvalil mi
Sanyjo, ţe pry ma od nich televizu, radyjo, magneťak, dyvidyčko a všecko super.
Tuţ fajn, budu hledať Sanyjo. Hledal sem dal, jak Maruška jahody, aţ sem se
dostal k jedne bedni od japončiku, kera něvypadala zle a štyryapultisyc mě teţ
nězruinuje. Napsal sem se značku fixem na kus papira. Pul roboty hotove,
vybrane sem měl, ale včil kaj ju kupiť?
Hned po robotě sem vyrazyl do Pryjora, bo tam sem kdysyk kupil fajne radyjo.

Ukazal sem mladeţnicy za pultem listek se značku. Usmjala se na mě a pry, ţe
temu něrozumi, ţe je tu enem na vypomoc a nic něvi, ale ţe mi zavola kolegu.
Přyšel dalši mladeţnik, mrknul na listek a pravil, ţe ten typ němaju, ale ţe mi
moţe nabidnuť inu, kera je stejna, vypada lepši a stoji sedum. Tuţ to sy robiš
srandu, nebo sy šel do roboty pod zvlašť nizkim ţeleznym mostem?, zoptal sem
se v duchu teho synka. Pravil sem mu rozhodnym hlasem, ţe chcu tu, co mam na
tym listku. Asy byl na jakimsyk kurzu asertyvity, bo mě začal přesvěčovať o
tym, ţe bych se měl kupiť tu draţši, bo ta ma lepši obraz a česki teletekst a
jakesyk pip či co. No vul jak anděl. Přecy nědam za jakusyk kuru v bedni skoro o
třy litry vic. Slušně sem se rozlučil a šel. To o tym buranovi uţ asy patřylo
komusyk inemu.
Kaj včil, pravil sem se? Datart, tam maju podle reklam všecko, tuţ ţe mě
něnapadlo začnuť tam. Synkovi u televizy sem vrazyl do ruki papirek. Přečital,
pokrčil ramenami, ţe ten typ němaju a nabidnul mi iny, kery měl v nazvu jedno
X navic a stal o dvaapultisyc vic. Tuţ to je den na guvno. Šel sem dom a celu
noc se mi zdalo, jak s ţeleznym karabačem valim po řbetach šefy elektrošopu,
keřy najimaju take pohlupave gizdy.
V utery sem na šichtě dal řeč s chlopami a vylel sem se srce. Někeřy mě litovali,
druzy nadavali, ţe sem škudla, jak mi sejdě na paru tisycach. Seru na nich, na
hňupy.
Odpoledně sem zajel s felinu do Šokinparku, co se včil menuje Avijon, ale mi se
vic libi ten stary nazev. Prolez sem eště raz Datart, ale ty robotniki asy kajsyk
centralně klonuju. Nakoněc sem skončil v Elektrowordu, kaj do mě jeden pajtaš
tak dluho hustil, aţ sem nakoněc - unaveny jak Garfild přy pondělku - kupil tu,
co sem měl napsanu na tym listku. Akurat, ţe v nazvu měla ine čislo, něbylo to
Sanyjo, ale Sony a stala skoro osum. Tuţ ať něţeru. Doma sem chvilu zapojoval
a ladil (naštěsti enem jeden drat do eletryki a druhi do anteny) a za slabu hodinu
uţ sem zas byl člověk.
Ale stalo to za to - Finy sme včera rozdrtili jak pepř v hmoţdiřu. A kdybych ju
měl uţ v sobotu, naši by ty Holanďany rozněsli na kopytach.
14.10.2005
Přesunuta biblijoteka

Před paru dňami, jak sem robil velki uklid, sem v přecyni pod skřyňku na buty
našel prukaz do knihovni. S hruzu sem se přečital datum posledni navštěvy, bo
co se tyka vracaňa kniţek, sem stary burdelař.
Pul dňa sem potem prolizal kvartyr, neţ sem našel ty štyry bichle, kere sem se
minule pojčal. To zas budě dřystu a šrajtofla se teţ prohně. V sobotu rano sem
nacpal kniţki do igelitki a vyrazyl směr Černa luka.
Dorazyl sem na misto, hned vedle byvale Lesanki, tam jak minule, ale knihovna
nikdě. Tuţ barak tam stal, ale nikdě ţadne ořbetovane papiry, kere by se daly
pojčať. Něvahal sem a točil kamoša, kery mi radi v intelektualnych věcach. Laďa
byl vytočeny jak stodvacka se zaseklym sytičem, bo sem ho zbudil, ale neţ mi s
tym bechnul, poslal mě k Sykoraku. Chvilu sem dumal, esli to neni jakasyk
nadavka, ale potem mi docvaklo, ţe tam kdysyk bichlopujčovňa byla.
Dorazyl sem k Sykoraku a fakt! Novy vchod, ve vestybulu robka, co zbirala
kabaty a baťohi, aby kdosyk cosyk něšlohnul a vevnitřku všecko nove - špigel
glanc. S gzychtem "šak sem se to pojčal před tydněm", sem vratil kniţki, zaplatil
dvěsta pujčovneho, vyslechnul se kazani jak v kostele a pravil, ţe se polepšim.
Bichloroba mě poštenkrovala, ţe kdybych přyšel o tyden spiš, měli vyhlašenu
amnestyju na take gizdy jak ja a ţe bych ušetřyl. Kurnik šopa! Posypal sem se
vlasy popelem a šel se porozhlednuť, co sem se za ty dvě kila předplatil.
V přyzemi pujčovňa, čitarňa a paru komputeru na hledani kniţek. V prvnim patře
děcke odděleni, tam raz zajdu, jak budě prazno, omrknuť jakesyk ty Majovki.
Akurat nevim, esli mi tam budě platit prukaz. Šak co, duchem sem mladeţnik.
Vyš bylo hudebni odděleni, tam raz teţ mrknu, esli tam němaju jakesyk stare
Olimpiki. Internetove odděleni mě nězajima, to mam doma a Brycke centrum teţ
ne, bo na to znam malo sloviček. Ale je fajne, ţe tam moţu kdykoliv zajsť.
Lapnul sem potem v čitarni do křesla, ţe se přečitam jakusyk gazetu. Naraz
čumim jak Kajinek na pilnik, kolem noh se mi motal čokel. Tuţ fakt! Rozhliţal
sem se, esli něvypadnul z jakesyk kniţki, bo jako maly gizd sem takich kniţek
čital plno, ale podle robky, kera mu visela na koňcu voditka, sem pochopil, ţe je
to teţ navštěvnik. Tuţ či čokli umja čitať? Jak šel kolem mě, naraz začnul robiť
divne věcy s moju nohavicu, ale bo robka byla celkem švarna, něnakopnul sem
ho a přesunul sem se dolu k regalum a schoval se tam před nim. Naraz ťapot ze
schodu a volani te robki "Sisinko pomalu!" Čokel se zas začal bratřyť s moju
nohavicu a maval ocasem aţ encyklopedyje padaly na zem. V duchu sem se
odpřysahnul, ţe uţ se pazury od turysťaku nikdy něbudu utirať do galat.

Překročil sem kňučicy bestyju a šel zpatki do čitarni.
Čitani uţ mě ale tak něbavilo, bo sem po očku sledoval Sisinku s majitelku. Jak
sem slyšel, ţe včil pujdu o patro vyš, zajasal sem, popadnul vybrane bichle a po
zapsani valil pryč, bo Sisina zufale vyla steskem po moji nohavicy, s keru
planovala svadbu.
Jak pujdu do biblijoteki přyště, podplatim tu robu v šatni, ať s kabatem odebira a
věša aji čokly.
17.10.2005
Filozofovani o robach
V ponděli uţ se vratil šef z te nemocenske. Krk ma eště ovazany, aby mu to
nězhnisalo, ale to mu vubec něpřekaţa v tym, aby nas hned od rana začnul honiť
jak nadmute kozy, zkurdupel jeden. Odpoledně sem byl zedřeny jak omitka.
Cestu dom mi trochu zpestřyla fajna přyhoda. Jakisyk navaleny pajtaš se
rozhodnul, ţe ukaţe revizorum, ţe je rychlejši jak člověk po šaraticy a jebnul
sebu ze schodu na mustek. Neţ dojela zachranka, nědobrovolně daroval tak
puldecki z čela a rypaku.
Doma sem se sednul k nove bedni, chvilu projiţďal programy, ale nic
zajimaveho tam něbylo, krom jakichsyk pařycych se kudlanek, tuţ sem drapnul
jedneho Radka a lapnul se do křesla, ţe zas podumam o robkach tajak o vikendu.
Čas leti jak splašeny nosoroţec a ja tu furt hnipu sam. Za paru roku mi budě
štyrycet, a to eště moţna, esli budu hodny, ale přece něscypnu sam ve vlasnich
plinach, no ni? Zdenka ma svojeho svalovca z posylovni, Jaruna se zamilovala
do Ladi, bo jak byl chvilu ten minyšef, tak ju asy rajcoval a včil spolu vrkaju na
chodbě kaţdu kuřpauzu tajak dvě hrlički. Kaj taki stary chlop, jak ja, ma zehnať
robu?
Cestu na šichtu? To tak. Po ranu v lokalce kaţdy vypada, jak by jel pravě ze
Švermy po rekordu - a to aji roby. A ja věčinu eště v lokalce stejnak dospavam.
V robotě? Tuţ moţna by se tam aji cosyk našlo, ale filter mylijonu oči ve
fabryce a propiračka našeho vztahu v kaţdym kanclu - tuţ to němusym. Přyklad
- sekretařka od řydi, ta s tym bečkem, to je celkem fajna robka, pěkně

tvarovana, ale přyrodni bloncki rači něbrať, pravil dycki Kajoš, eště jak byl
normalni, to myslim bez Heleny. Přectavtě se, letos jel na dovolenu na jakesyk
Lanzarote, namisto na Ţerki, tajak kaţdy rok s partyju vařyť dryjaki na čerstvym
vzduchu. No sekretařka je švarna jak obrazek, ale jak cosyk začně dřystať, je
třeba ju zavčasu buď zarazyť, anebo se zarazyť špunty do uši, bo ji potem z
pysku lezu perly jak z ustřyc.
V kantyně? Tuţ tak hluboko snad něklesnu, bo te baby, co vydava polivki, se
bojim. Taki fus ma stryk Matěj, jak se třy dni něholi. Kdyby aspoň fajně vařyla,
obětuju chechtaki na holicy strojek, ale ty jeji patoki se ani ţrať nědaju, tuţ co s
taku fusatku doma, no ni?
Cestu ze šichty? To sem věčinu tak unaveny, ţe teho moc něvnimam.
Předminuly tyden sem se obhliţal take dvě fajne robki, jak sem stal na tym
spojovacym otočnym kolcu v lokalce. Jedna aji reagovala na moje chlipne
pohledy. Chvilu sme na sebe čučeli a smjali se na sebe, akurat ona to potem
zdrbala větu, esli se něchcu sednuť. Tuţ ni, ţe bych vypadal taki stary, ale to
zasrane depeo ma ve všeckich lokalkach, jak jedu kolem Kolkove Ostravice,
nahravku o tym, ţe mladeţnicy maju pustiť sednuť starych ludi. A zas guvno!
Na Stodolni? Tam je věčina navštěvnic stejnak pod zakonem, tuţ tam ţivotni
partnerku, kera by mi navařyla, vyprala a časem převlikla plinki, stejnak
něnajdu.
V jakesyk knajpě? Tam moţna aji ja, ale asy starnu, bo jak sme tam s partyju,
tuţ kecame o ţivotě, o vojně, hrajem bouling, šipki a na nic ineho neni čas. A ţe
bych chodil sam do knajpy baliť roby? Tuţ to ni.
Kamoški a kamoši? To sem jaksyk prošvihnul, bo uţ su za ty roki všecy
sparovani jak dědek s babku v košiku na šiti. A abych kamošovi obluzoval jeho
robku, taka sviňa nejsem. I kdyţ... Jedna by za hřych stala. Moţna chvilu
počkam, bo oni vypadaju, ţe se co chvilu rozejdu, bo on furt jezdi na sluţebki
kajsyk do dupy a ona je taka druţna. Akurat ona je fiksovana na jeho svaly, tuţ
jak by to bylo akutni, oprašim staru permanentku do fitcentra. Ale ono beztak za
ty roki zkrachovalo, tuţ mi asy ta něvyčerpana permoška propadla.
Kdosyk v baraku? Tu na vyběr moc neni, bo buď tu su robki tak ze štvrte pate
třydy, anebo ta velikonočni vajcova suseda, ale ta se něchce vdavať, ta chce
enem to bez te uzdy.
No a co dal? Nic. Parurazy se mě segra snaţila dať dokupy se svojimi

kamoškami. Tuţ ale věřtě robam přes třycet roku, kere su furt same a eště k temu
znaju moju segru! Dycki sem to odmital. Před časem segra dřystala cosyk o
jakesyk robě u nich v baraku. Pry by se mi libila, bo je to muj typ. Nevim, kaj
segra bere istotu, ţe je to muj typ, jak nevi, jake roby se mi libja. A ja uţ teţ ni.
Nic sem tenkrat něpravil, ale včil sem dumal. Je bloncka? Tmavovlasa? Velka?
Mala? Ma bochanki? Da se s ňu podřystať o vojně, prezydentach, o Elvisovi a ni
enem o porodach a kremach na pysk? Tuţ ale snad nejsem taki zufalec, ţe se
něcham dohodiť robu od moji segry, navic bych ji beztak musel kaţde vanoce
děkovať za to, ţe mi našla robu.
Asy sem uţ stara bedla. Něumim zbaliť robu, ani něumim byť zbaleny. Zustanu
na věki sam! Mam začnuť spořyť na uplatki pro synovce a neteř, aby se o mě, aţ
budu stary němohucy pajtaš, kery se taktak doplazy z luţka k ledničce, postarali?
Tuţ to beztak scypnu kajsyk na Landeku přykryty Rudym Pravem.
No... Aţ budě volať segra, něnapadně se ji zoptam na tu jeji susedku.
21.10.2005
O ţradle, co litalo, jak bylo ţive
Posledni tyden něslyšim o ničim inym jak o ptači chřypce. Su teho plne noviny,
plna televiza, radyjo, aji internet, papalaši v parlamentě to řeša, tuţ to budě určitě
duleţite. Uţ aji schranku vybiram opatrně, aby z ni něvyletěl jakisyk chory ptak
a něvykloval mi očiska.
Rozhodnul sem se, ţe se něcham naočkovať proti temu bestyjstvu, bo to hlavni
higijenyk doporučuje. Paru dni sem se přemluval, bo jehla v dupě, ani v ruce mi
něrobi odmala moc dobře. Jak sem uţ byl vnitřně přesvěčeny, tuţ naraz čitam, ţe
ten očkovacy dryjak uţ je vyprodany. Tuţ je to moţne? Ale co, aspoň o iněkcu
meň.
Ale bo to něchcu brať na lehku vahu, rozhodnul sem se zrobiť jakesyk
protiopatřeni do buducna. Chvilu něbudu chodiť na navštěvy k Leošovi, bo ten
doma chova kanary. Něbudu jesť kury, slipki, husy, ani nadivane holubata.
Holubi partyju na Masarykaču budu obchazať oblukem. Susedce z přyzemi
vyrazně vysvětlim, ţe uţ něbudě hazať vrabcum zbytki z okna, bo to beztak
enem dojidaju tulave kočki a krysy. A dvakrat tydně zrni za krkem cestu ze
šichty - to teţ naštve. Něbudu krmiť labutě na Ostravicy, Lučině, ani Odře a to

ani jak by se tam zčistajasna objevily. Přyšti rok něpojedu na dovolenu do
Turecka, Rumunska, ani do Řecka. Tuţ ni, ţe bych se tam chistal, ale hned je mi
lepši, jak vim, ţe tam němusym.
Jak sem se to tak zesumiroval, byl sem na sebe pyšny jak jednonohi
provazochodec, ţe všecko řešim v klidu a bez histeryje. Moţna teţ k temu
přyspělo, ţe sem něbadal po tym internetě a něhledal přyznaki te nemocy, bo uţ
by sem ju beztak měl. A v lekarni sem teţ moc peněz něněchal. Stejnak sem tu
pětistovku něpotřeboval.
Jak sem doţvykal paru tych vitaminu, spoměl sem se, ţe v ledničce mam pečenu
kuřy hnatu, co mi zbyla z oběda, kery sem se robil sam podle jedneho fajneho
receptu. Tuţ co včil? Přece to něvyhodim, no ni? Chvilu sem se krutil jak
klikovka z vetřyeski, ale potem mi docvaklo, ţe ten bacyl z teho vychodu to
němoh tak honem stihnuť a navic sem nacpany zdravim z lekarni, tuţ se mi
němoţe nic stať. Asy.
Obliznul sem všeckich deset, bo ta moja specijalni směs kořeňa to zrobila lepši
jak v Kaj ef ce. Zalitoval sem svojeho skalopevneho rozhodnuťa nejesť ţradlo,
co litalo, jak bylo ţive. Šak co - kdosyk leze po skalach, skače z mosta a ja se
budu robiť adrenalin tym, ţe dal budu ţrochať kuřata a jejich křydlate přybuzne.
Ale s tu bestyju z přyzemi se to stejnak vyřydim!
25.10.2005
Radnični narozki
Na sobotu sem planoval dopoledně navštěvu radnice, bo tam byla akcyja na
oslavu vyroča sedumdesatipěti roku, jak mě ve středu poinformoval Ladik
novinař. Sam bych tam nešel, ale přes tyden sem potkal Dušana, kery se tam teţ
chistal (a slibil, ţe včil přyjdě bez maleho gizda). Tak o tym vykladal, ţe mě
celkem nadchnul a ţe pry skusyme vyzkumať, esli ma radnica jakesyk sklepeni a
tajne chodby. Měla tam byť prohlidka cele radnice, aji kancliku prymatora, před
radnicu měly byť jakesyk koncerty, ukazka roboty policajtu a hasyču a teţ
jakesyk ty stanki s pivami. Ale člověk mysli a mama měni.
Misto raniho turka sem se v kecafoně vyslechnul dřysty prdy o tym, ţe esli
dněskaj nězajeděme zazymovať, tuţ dalši tyden jak uvala mrazyki, kvitka

poscypaju, čerpadlo to rozerve aji s weckem a za opravu se nědoplatime. Čemu
kura něvola aspoň paru dni předem? Přypoměl sem ji, ţe uţ sem byl přecy
zazymovavať před měsycem, ale to sem asy neměl, bo spustila obvyklu
mamonadu, ţe se dycki musy doprošovať, jak cosyk potřebuje, ţe sem něvděčny
baňkart, ţe ona uţ je stara a nic nězvladně a jako karove eso vytahla to s tu
autodrahu, co mi foter kdysyk zehnal od strykoveho znameho z Německa pod
stromek a ja sem ju na Třy krale prošlapnul. Tuţ to je vaţne, pravil sem se v
duchu a pochopil, ţe radnicu asy něuvidim. Na druhu stranu by to němuselo byť
aţ take zle, bo beztak budě zazymovavať aji segra a moţu s ňu něnapadně zavesť
hovor na tu rozvedenu robku u nich v baraku.
Před barakem našich sem naloţil kufer osmi taškami ruznych bebechu (tuţ něvez
sem je minule ze zahrady mamě dom??) a Felda klesla jak bych robil taksykařa
temu přeţranemu turbulentnimu tryju. Cestu tam sem vykladal o poklidne rodine
zešlosti na zahradě, ze segru, pajtašami a mamu a v duchu sem se modlil, ať
něspomeně slovo "ryč". Mama mě vyvedla z omylu, jak pravila, ţe segra vytahla
pajtaški k radnicy, bo pry je tam dněskaj jakasyk slava. Do štajgrove řytě!
Nafuněny jak kafepresovač sem vyloţil mamu před branu, něchal ju ponadavať
na ty gizdy, co nam před branu nasypali tu metrovu kupu posekane travy,
poslechnul rozkazy, zryl uţ jedenkrat zryty hektar, zasypal to jakimsyk
sviňstvem, odpojil, rozebral, vyčistil a schoval čerpadlo, pohrabal listi a spalil tu
hromadu (naštěsti susedka s cerku tam něbyla). Jak sem šel potem pohnojiť travu
za šopu, našel sem tam hromadu čerstve hliny, na kere byl hornicki kahan,
helma, křyţ z větvi a na tym dřevěna fošna s napisem "Poctivemu haviřovi zdař
Buch". Tuţ ţe by ty hovada, co tu měly s fotrem předminuly vikend tu akcyju,
na kere sem robil odvoz a dovčilejška sem eště neměl odvahu o ni napsať, tam
pořbili kerehosyk kolegu? Mamu sem radši směroval pryč od šopy.
V jednu, zedřeny jak strup na koleně, sem pravil mamě, ţe hotove a valime dom.
Chvilu se tvařyla, tajak by tam planovala byť aţ do večera, furt hledala, co sem
eště nězrobil, ale nakoněc rezygnovala a o pulhodiny pozdějši sem ju (bez
jedineho slova celu cestu!!!) vyloţil před barakem. Tuţ to mam kliku, dněskaj
stihnu aji tu radnicu. Chtěl sem se cestu tam staviť v Indře na cosyk, ale beztak
před Radnicu budu stanki, tuţ se dam parek a nebo cosyk ine. Chtěl sem eště
prozvoniť Dušana, ale spoměl sem se, ţe jak sem mu rano volal, ţe se akcyja
ruši, cosyk hudlal, ţe stejnak z teho nic něbudě, bo tam musy s malym.
Na podyju před radnicu se pravě nakrucala faldy Špinarka. Syce uţ neni
nejmladši a teţ by mohla takich ze štyrycet kilo zhodiť, ale jak se opře do
mikrofona, furt mi běha mraz po řbetě tajak kdysyk. Poslechnul sem se dvě

pisnički a valil na prohlidku. Měl sem smulu. Očumovani kancliku bylo enem na
jakesyk barevne kartki, kere sy těsně předemnu rozebrala banda cyganskich
děcek. Tuţ něvadi, počkam na dalši. Omrknul sem lejzrovu střelnicu, keru
okupovala okartičkovana banda cyganskich děcek. Polišovi, co to tam
organyzoval, jaksyk divně cukalo leve oko, bo ti mali gizdi miřyli všude indě,
jak na terč a jeho přykazum asy něrozuměli.
Zašel sem se kupiť kobzolovy placek, bo uţ sem měl hlad a dal sem se k němu
fajne pivko. Dycki na takich akcyjach zkušam ty placki, něcham se zlakať
velkimi napisami PRAVY DOMACY a stejnak mě dycki z teho pokruti. Ale ten
celkem ušel, aji oleja z něho kipalo meň jak obvykle. Fajně naladěny sem zkusyl
druhe kolo u kartiček, ale zas guvno, předběhli mě jacysyk mladeţnicy. Tuţ to
ni, pravil sem se a postavil sem se prvni ku schodam. Po pulhodině čekaňa, kdy
sem proštudoval všecke obrazki v hale, sem dostal kartku, počkal sem eště štvrť
hodiny a konečně sem v doprovodu celkem fajne robki lez po schodach navrch s
bandu dalšich ludi.
V druhim patře sme se mrkli na obrovski luster, nad kerym je pry hned radnični
věţ. Něnapadně sem ustupil, bo co jak by se to zesulo přymo na mě. Potem nas
robka nahnala do zasedački pro zastupitele a povim vam, maju tam fajne stolki.
Potem zme zešli o patro niţ a konečně sme stali před dveřami k proslavenemu
prymatorovi. Před jeho kanclikem sem se trochu upravil vlasy, ať zrobim dojem,
bo sem se chtěl zoptať, esli planuje zrobiť z teho jeho protestsongu ostravsku
himnu. Šak co, jak moţe mět Banik himnu, čemu by němohla mět aji Ostrava, no
ni? Robka nam potem vrazyla do ruk kluče na jakusyk sutěţ, to mě potěšila, bo
uţ sem se těšil, ţe vyhraju domek, byt a nebo aspoň babetu. Jak sme byli
vevnitřku, chvilu sem myslel, ţe se prymator kajsyk schovava, bo on neni
nejvěči, ale guvno. Pry je zrovna kajsyk v Koreji. Tuţ němam ja smulu? Chcu
podřystať ze synkem od Bobřy řeki a on zas kajsyk cosyk komusyk vařy. Ale ma
to tam synek fajne, cele ve dřevě. Akurat nevim, čemu ten jeho tajemny tajemnik
durazně vykladal, ţe z teho kancliku němoţe nikdě utesť. Ty kluče byly k take
male bedně, co v ni byla mala radnica a ten, komu pasoval jeho kluč, se ju moh
odněsť. Tuţ jasne, ţe sem se odněs akurat kulove s přehazovačku. Ale jako
odškodne sem dostal aspoň igelitku s darkami, ale potem sem se všimnul, ţe ju
dostali všecy, tuţ zas nejsem vyjimečny.
Venku sem potkal Dušana s robu. Ona vypadala nadšeně, ţe su spolu kajsyk za
kulturu a pravě ho nutila vlezť aji s malym pajtašem na taku tu velku hasyčsku
plošinu. Podle barvy gzychtu bych řek, ţe něcha gizda navrchu a zleze po
konstrukcy dolu. Jak sem ho tam viděl s tym malym, spoměl sem se na segru a
zavolal, esli tam eště je. Musel sem odejisť o kusek dal, bo sem vubec něslyšel,

co segra vyklada, bo jakesyk děcko z te plošiny řvalo, jak by ho na noţe brali, ţe
chce za mamu. Segra aji s gizdami to uţ všecko prolezla a pravě seděli v picerce,
kaj kdysyk byvala Babeta a esli pry se něchcu staviť. Zamaval sem Dušanovi,
kereho ta jeho pravě pyskovala, čemu bere děcko na take něbezpečne atrakcyje a
vyrazyl sem kolem Unyjon banki, kera se včil menuje inač.
V picerce se přybuzni cpali, jak by tyden něţrali. Upřymny měl za ušami bule
jak Lendlove mički a mali gizdi se dělili o jednu picu, z kere vydlubavali syr,
šumku, olivy aji ţampijony. Segra uţ dojedla a před ňu na stole byla eště jedna
pica zabalena na dom. Nědalo mi to a zoptal sem se, esli švager zas robi, ţe sy
tak uţivaju. Segra ukazala na tabulu, kaj bylo napsane, ţe v sobotu k jedne pice
druha zadarmo. Kurnik šopa, to kdyby tak robili v knajpach. Vychlastejtě svojich
pět a druhich pět dostanětě gratys. To sem nevěděl, asy tu budu chodit v sobotu
pojesť.
Chtěl sem se něnapadně poptať po te susedce, ale během te hodiny, co mali furt
robili pitvu te picy a upřymny špicoval ušiska, o čim se to vykladame, se mi to
něpodařylo. Upřymny se mě naraz zoptal, esli by němoh odpoledně ku mě, bo
večer hraje Banik a ať němusy jezdiť s mamu a tymi barabami dom lokalku.
Vymluvil sem se, ţe cosyk mam, bo beztak chtěl enem před tym zapasem isť
chlastať na Stodolni. Segra nas asy moc něvnimala, bo hleděla na ty svoje dvě
ratolesti, kere se dohadovaly, kdo zjed věči kus a dlubali se do pysku, aby ten
věči kusek vytahli ven na přeměřeni. Ale křyvdil sem ji, bo hned jak je srovnala,
pravila upřymnemu, ţe nikdě, ţe dom pojedě s nimi a šak vi proč. Našpicoval
sem uši, bo sem nic nevěděl, mrkal sem na segru jak s ječnym zrnem, ale
něpověděla bestyja nic, enem vyznamně protočila panenki. Synovec teţ. Tuţ to
budě asy cosyk něpřystupneho, o čim pajtašci eště něvja. Neţ sme se rozešli,
přypoměla mi, ţe přyšti patek se obědva u nich a ať nězapomenu. No vida,
moţna aji na susedku dojdě. No ja, ale oběd u segry? Nervozni jak motyl u
jehelnička sem dumal a dumal. Čemu? Oslava? Či? Koho se moţu beztrestně
zoptať? Mama ani segra něpřychaza v uvahu, foter ten vi beztak guvno. Švager?
Zas se ze mě budě robiť srandu. Asy budu museť podplatiť upřymneho a třeba se
aji dozvim, čemu ma doţivotniho zaracha.
Doma sem uvaţoval, ţe bych zašel na ten Banik, ale jak sem se dočital v
novinach, ţe hraju s jakusyk Vysočinu (kura, co to je?), zustal sem doma lapět na
řyti, střydavě usynal u bedni a spočival. Eště ţe sem nešel, bo mi v ponděli na
šichtě vykladal Kamil, ţe pry hrali jak ponocni.
27.10.2005

Uţ vim, co budě v patek
V ponděli mě banda z roboty přemluvila na jedno, abysme splachli ten den-vul a
pomluvili šefa, keremu s tym jebakem z krku odoperovali asy aji kusek mozka,
bo je včil jakisyk iny. Kdysyk dal ukol. Jak kdosyk vyryval, zdrbal ho jak financ
kozu, pajtaš odešel a stejnak se to zrobil po svojim a aţ chtěl. Včil je schopny s
kimsyk štvrhodiny dyskutovať a zduvodňovať a analizovať a normalizovať, aţ
ho umořy. Divne věcy se robja. Moţna bysme mohli trochu postavkovať a
vydupať se kohosyk noveho. S transparentami by mi moh pomosť upřymny
synovec. Uţ vidim, jak pochodujeme před fabryku s cychami, na kerych je
napsane "Chcem noveho šefa", "Šef ztratil hlavu - pryč s nim" a podobne. Přy
mojim štěsťu by se teho koryta ujal Laďa lezdoprdelka - znamy odborař a to by
bylo z dešťa do dvametry hluboke kaluţe.
Jak sme se rozchazali po jednym dom, spoměl sem se cestu, ţe sem se chtěl
poptať upřymneho synovca, co se to robi u nich doma v ten statni svatek v patek.
Vytahnul sem tydlifon, ale jaksyk zle se mi ostřylo, tak sem ho trefil aţ
napodruhe. Předtym sem se musel vyslechnuť trochu te staroslivosti mamy,
čemu volam v deset večer a čemu mam taki divny hlas. Moc sem nězabihal do
detajlu a honem sem se rozlučil. Ten gizd mi to něbral, tuţ asy uţ chrněl.
V utery sem trochu zaspal. Zdal se mi taki divny sen, ţe mam všude po kvartyře
kamery, keryma vidi šef, co pravě robim a přes repraki mě dyryguje na dalku, co
mam robiť dal. A jak to nězrobim, tuţ mě vyhodi z kvartyra. Take video na
přani. Naraz v šoku otevřu oči a na budiku šest rano. Do štajgrove řytě, to uţ
přecy robim! Tak honem sem se něoblek ani tenkrat, jak se vratil foter jedne
moji byvale studenske laski a my sme pravě byli v polovičce praktyckich testu
podle přyručki "Sexuologie pro střední školy". Naštěsti uvěřyl, ţe sem ji enem
bral miru na vrchni dil monterek do dilen. Tuţ amaterski boks je sviňstvo, to
zanechava nasledki.
Na šichtě mi moc něpomoh ani turek. Asy sem neměl den předtym michať ty
utopence s kobzolami, arašidami a korbačikami k temu pivu. A ten Kamiluv
kobliţek na koněc, co mu zbyl ze svačiny, teţ něbyl moc dobry napad. Šef byl na
jakesyk vystavě, tuţ ho zas zastupoval Laďa. Vysvětloval sem mu, ţe lokalka
měla vyluku a ţe to je poprve, co se mi cosyk take stalo. Přypoměl mi tu oslavu
narozek od Jaruny tak před rokem a pul. To pry sem přyšel aţ v osum. Cyp
jakisyk, tuţ či ma na to dyjař? Teţ mu něpřypominam, jak byl za vola v tym
Vegasu. Pravě jak sme byli v nejlepšim, zahikal mi tydlifon jak osel (uţ se umim

stahnuť z Interneta ruzne zvuki a umim sy ich přyřadiť k ruznym luďam - mam
tam aji kdakani slepic). Laďa byl ale duleţity jak meter a pul vysoki městski
straţnik a tak sem moh zazvoniť zpatki aţ za dvacet minut. Misto upřymneho mi
jakisyk břytki vysoki hlas oznamil, abych byl te laski a něvolal do hodiny. Kura,
do jake hodiny? Či synovec robi v hodinařstvi? Za štvrhodiny volal celkem
nasrany, ţe kvuli mě ma na přyště referat o politycke sytuacyji v čeer. Pozdě mi
došlo, ţe ten pajtaš měl školu. Tuţ ale jak kvuli mě? Kdyby se vypinal zvoněni v
hodině... Zavčasu sem se ale zarazyl ve vyčitkach, bo sem vlasně po nim cosyk
chtěl. Na moje "Jak se maš, co děvuchi" vypalil, ţe čemu ho zhaňam. Tuţ sem
hryznul do kisleho jabka a zoptal sem se, čemu je u nich v patek ten sraz. Chvilu
bylo ticho, potem se mě zoptal, esli se "robim kozy" a ţe apryla uţ bylo a ţe
kvuli mě utraca chechtaki za kredyt. Tuţ kurnik šopa, co sem prosral? Fakt
nevim, pravil sem mu. Zas ticho, potem sem slyšel nadech a take smutne, ţe mi
volal stejnak enem proto, ţe se naivně myslel, ţe mu chcu dať svoju felinu. Dať
felinu?
Do dupy, šak ten pajtaš ma narozki! A esli se němylim, tak osumnaste!!
Abych to napravil, zařval sem "Řyjéééén" a vysvětlil mu, ţe včil mame v robotě
s partyju taku novu srandu misto apryla a ţe vlasně volam kvuli teho, abych z
něho dostal, co by se tak přal. Chvilu robil uraţeneho, ale byl sem asy dosť
přesvěčivy, bo sem mu navrch slibil, ţe ten referat za něho zrobim ja. To ho asy
znormalizovalo, bo jak nakoněc pravil, ţe v patek na ty kluče od feliny ani
němusym davať mašlu, uţ byl zas v klidu. Ufff, to bylo o kozy chlup!
Včil mam pěknu depresyju. Referat - tuţ snad cosyk zesmolim, akurat mam
obavy, esli to zhryze učitelka. Moţna potem cela rodina pujdě do krymu. A teţ
ten darek - moc času němam a napad teţ ţaden. Osumnast ma synek enem raz v
ţivotě, no ni? Ale ţe bych mu dal svoju felinu, tuţ zas tak moc rad ho němam.
No ale v ponděli sme se bavili o levnych ţďorbach z autobazaru, ţe se da kupiť
stara stovka za liter. Tuţ ţe bych byl oblibeny stryk? A mrtvy bracha a syn?
No nic. Idu sepisovať referat o tym, jak je těţke se dozvoniť do televize, jak tam
dva pajtaši dřystaju o polityce, jeden z nich je potem z teho smutny a ubečeny
jak napul přejeta koza a vola ředitelum televizy a klepe s nima tepichi. Potem se
mrknu na ten Internet, esli tam něnajdu jakisyk bezpečnějši darek pro
osumnastileteho mladeţnika. Tuţ přyklad - babetu, ať s ňu synek moţe zajet na
Masarykač.
31.10.2005

Upřymny uţ je plnolety
Celu středu sem bludil centrem jak turysta amater a dumal, co kupiť upřymnemu
k narozkam. Autodrahu? Šak ma osumnast. Jakusyk kniţku? Esli je po svojim
fotrovi, tak se umi taktak podepsať. Kolo? Z teho něbudě mět radosť, bo to
něsmrdi benzynem. Cosyk na sebe? Sam něnavidim hadry k narozkam. Hasak?
No nic, to uţ sem hluboko v historyji.
Prochodil sem všecke kramki v centru, od stankařu aţ po ťamany v byvale
Hrušce, ale napad ţaden. Nakoněc, jak uţ sem se nevěděl rady, sem zabludil do
teho sklepa, kaj prodavaju tydlifony, magneťaki, prački a podobne capiny. Jak
sem se tam obzajtoval, naraz se mě pta taki razovity občan města, kery vaţil o
deset kilo vic, jak vypadal (bo byl ověšany zlatymi řetazami jak paranoidni
cyglista), esli cosyk zhaňam. Ja nejsem rasysta, ale s takimi luďami na takich
mistach rači nězačinam hovor, bo se dycki spomenu na Kamila, jak mu raz cestu
z knajpy jakisyk pocestny prodavač nabizal uprostřed Bělaku dygitalki za
něodolatelnu cenu. Kamil chvilu odolaval a moţna aji temu se zbudil druhi den
na chiře na Fifkach, kaj stravil fajnych deset dni zafačovany jak Ramzes druhi.
Slušně sem mu odpověděl, ţe ni, ţe se enem divam, esli tu kdosyk něvratil moje
ztracene autoradyjo. Na to se otočil a byl v dupě. Tuţ nevim. S taku teho asy
moc něproda.
Zkušal sem se přectaviť, co by mi zrobilo radosť v osumnasti (familija by mě asy
dobila, jak bysem mu pozval na oslavu jakusyk štětku) a dostal sem napad.
Spoměl sem se na teho kolegu, co sem u něho kdysyk kupoval mikrotrubu pro
mamu a skušal mu zavolať. Akurat ţe čislo bylo zrušene. Naštěsti znam chlopa
jeho segry a tak sem za štvrhodiny měl jeho nove čislo. Prvni byl trochu
překvapeny, ale nakoněc se spoměl a slibil, ţe se skusy po čimsyk mrknuť.
Ve štvrtek mi volal, ţe se to moţu po šichtě vyzvednuť. Jak mi předaval balik,
pravil esli mam v patek čas, ať se stavim k radnicy, bo tam budě na jakesyk
akcyji. Něchal sem se vysvětliť detajly, ale s litosťu sem odmitnul, bo uţ mam
inu akčni zabavu.
V patek sem vyrazyl uţ dopoledně, ani sem něsnidal, bo sem se těšil na oběd.
Přyjel sem do fajneho chaosu, bo mali pry rano zeţrali celu pikslu jakichsyk
vitaminu, aby někuckali. Přyšti tyden maju slibeny jakisyk film v Kinestaru a bo
o to něchcu přysť, upřymny im poradil, ať se nadopuju vitaminami a oni to
pochopili po svojim. Segra se pravě hadala s mamu, esli maju zajet na

pohotovosť a přy tym pohledem zabijala upřymneho, ale enem tak trochu, bo
měl přecy narozki.
Rodina rada nakoněc rozhodla, ţe ty male amaterske dochtory buděme sledovať
a esli nězačnu bluť ty vitaminy, něbuděme plašiť. Upřymny mezytym šmejdil
kolem tašek jak poliš kolem beemve v zakazu zastaveni, ale věčina nas měla hlad
a navic se bliţila dvanasta a segře začinalo cukať oko, tuţ sme zasedli ku
svatečnimu stolu. U ţradla se nic něstalo, enem mladši synovec, jak je něnaţrany
po tatovi, se nasypal všecke nudle do taliřa a to vytlačilo polivku na ubrus. Mala
ječela, ţe na ňu nězbyly ţadne nudlički. Foter skušal upřymneho, esli vi, co je
dněskaj za svatek a malem odešel od řyzka, jak mu gizd pravil, ţe Den matek.
Mama tahala fotra zpatki k řyzku, ţe dněskaj němusy vědět, bo ma narozki. Foter
vyryval, ţe pravě temu to musy vědět, jak se ten den narodil, ale mama odštěkla,
ţe uţ je asy tak natěšeny na darki, ţe je z teho zmateny. Upřymny krutil očami
jak by měl padoucnicu, švager ţral jak by přyšel z krymu a segra odnašala od
stolu pravitko, kerym se zas gizdi chtěli měřyť řyzek, kdo ma věči. No rodina
pohoda.
Pojedli sme, eště chvilu synovca napinali, ţe sme něchali darki doma a podobně,
ale nakoněc sme mu popřali. Od segry a švagra dostal zlaty řetaz se znamenim,
zymni bundu a tenyski s fajfku přes celu hnatu. Od mamy a fotra ryfle, sveter a
povlečeni. No ja, uţ je dospěly, tak dostava darki tajak ja. Potem přyšli mali
gizdi s divnym vyrazem, popřali mu a dali mu jakusyk malu krabičku. Jak to
otevřel, mama začla ječet jak syrena a segra se ich s řevem ptala, esli jim něšibe.
Foter se řechtal jak Šemik a švager něvěřycně čuměl na malu myš, kera se krčila
na dně piksly. Gizdi začli vysvětlovať s kim ju vyměnili a za co, ale ten system
byl na mě moc sloţity, ale stejnak bylo zbytečne nad tym dumať, bo Maruška
(kdo da take meno šťurovi!) poleti z baraku spiš, jak zbytki z oběda.
Upřymny se tvařyl, jak by se myš přal ze všeckeho nejvic. Mali mu začli
vysvětlovať myši ţivot. Jak mu mala kopija segry pověděla, ţe je to holčička,
segra viditelně zbledla. Ze svojiho děctvi se reprodukčni cyklus krys dobře
pamatuje, bo sama byla uspěšnu chovatelku, neţ ji mama tych dvacet šťuru
splachla.
Jak sem se nahlas zoptal, esli eště ma cenu předavať muj darek, synovec bechnul
s Marušku do pětilitrovki od ogurek, keru mu podaval menši synovec. Eště před
převzetim mojeho darku ju ale musel přestěhovať, bo ve flaši byla asy štvrtina
ogurkoveho laku. Mezytym, co segra vymyvala flašu a neteř kupala Marušku,
předal sem upřymnemu darek. Trochu se divil te igelitce, ale co, neměl sem čas
zhaňať balicy papir. Zasrandoval, ţe sem mu ty kluče od te formule moh předať

enem tak. To asy překvapilo segru, bo pustila na zem Maruščine jedna plus nula.
Vyhruţně ku mě vykročila a mě trochu vyděsyl ten kusek z te flaški, co měla asy
něvědomki v ruce. Tuţ přecy něpodřeţe svojeho nejmilšiho brachu, no ni?
Mama začla lamentovať, esli mi něšibe, davať malemu synkovi auto a švagrovi
enem iskřyly očiska. Tuţ co se všecy mysla, ţe sem Rokefeler?
Synovec ich eště chvilu napinal a potem vylovil z igelitki krabicu. Uţ na prvni
pohled to něbyly klički od kary, tuţ segra ten střep poloţila na stul. Mama jak
viděla, co to dostal, mě pochvalila, ţe podporuju umělecke cytěni jejiho vnuka a
ten po chvilce zklamaňa vybuchnul nadšenim, ţe včil se budě mocť kaţdu pařbu
nafotiť a přes komputer to dať pro kamoše na Internet. To uţ se mama tvařyla
meň spokojeně a jak ji začal cvakať kolem gzychtu a hned ji to ukazovať, skoro
se na mě mračila. Upřymny byl nadšeny jak Burger před druhu přestavku.
Všecke darki se nafotil, Marušku se zlatym řetazem, sebe v novych hadrach, aji
to povlečeni.
Vypadalo to na klidnu rodinu zešlosť. Mama se potem vytasyla se svoju maslovu
dortu, po kere ju dycki bere ţlučnik a potem nadava, ţe přyště se na to vysere a
stejnak dycki zrobi stejnu. Segra potem zrobila chlebički a všecy sme se
slavnostně ťukli se synovcem jeho prvnim šampusem. Tuţ jasne, ţe to něbyl
prvni, ale všecy sme se aspoň tak tvařyli.
Jak sem šel v nocy dom, přykuřeny synovec mi daval popusovať Marušku. Tuţ
snad to ta mala bestyja přeţije, bo přes ten ogurkovy oder sem cytěl sylny smrad
jaru.
Rano sem volal svojimu dodavatelovi foťaku, co se zaruku a tak. Ale neměl
jaksyk naladu, bo pry na Kuřym rynku dostal v patek do pysku. Tuţ snad ten
Olympik synovcovi aspoň chvilu vydrţi.
1.11.2005
Radyjove odpoledně
Jak asy věčina vi, dněskaj bylo to nahravani denika v ostravskim rozhlase. Celu
šichtu sem bojoval s tymi dvuma gizdami, co ve mě ţiju. Gizd-ekzhibicyjonysta
vyřvaval, ţe jasne ţe idem, bo to budě sranda jak cyp. A esli ni, vemem sebu
vajca a nahaţeme to na palu temu synkovi, co to budě čitať. Gizd-introvert, taki
lehki Rejmen, enem tichučko špital, ţe něpujdě nikdě, bo venku je na kaţdym

ohu špijon, kery vi, kdo je. Tuţ jak se ma člověk potem rozhodovať, no ni?
Něchal sem to nahodě a osudu. Esli němam isť, tuţ to mě istě šef zahrně haldu
ukolu, kere měly byť včera hotove, nebo zavola mama a budě chceť cosyk, co
něpočka do zytra. A nebo potkam nadhernu robku, kera mi na ulicy vyzna před
všeckimi lasku a poţada mě o pazuru. V horšim přypadě o pět korun a budě
hnusna jak štajgruv chlupaty řbet. Nebo napadně meter sněha a ja budu muset
odhazovať cestu před barakem.
Pomalu se bliţil koněc šichty a nic. Kolem šefoveho kancliku sem se něpliţil
něnapadně, tajak dycki, ale dupal sem jak jeţek, co zeţral štvrťmetrove ozubene
kolco. Šef enem zdvihnul hlavu a dokonce mi aji zamaval. Kurnik šopa, to je
divne. Dokoňca ani ţadny hovor od mamy. Venku modro, slunko, ţadne
přehaňki. Tuţ něda se nic robiť. Vystupil sem u Elektry a zamiřyl přes skoro
dokončeny Masarykač do radyja. Bliklo mi, ţe tam budu davy ludi a ja se tam
ani nědostanu. To mě trochu sklidnilo, bo gizd-introvert začnul machrovať a
utlačovať gizda-ekzhibicyjonystu. Jak na sviňu, před radyjem ani but, ţadne
nadšene davy, tuţ depresyja dolehla a ja sem zamiřyl dom. Po paru metrach mi
zecvaklo, ţe je eště čas. Zrobil sem hodiny a šel pomalu zpatki. Dovnitřku se mi
eště nechtělo, tuţ sem zalez do Lasa a dufal, ţe sebu aspoň bechnu na jezdicych
schodach, zlomim se hnatu a budě to vyřešene. Nic.
Nakoněc sem se dodal odvahi, bo uţ nejsem maly chachar a vlez sem do
rozhlasa. Nikde ţadna švarna regulovčica v plavkach, enem chlop za sklem.
Zoptal sem se ho, kaj je ta akcyja. Eště ţe tam neseděla jakasyk rebeka, bo takich
se bojim od dob paru navštěv na kolejach veešbe. Chlop mi vysvětlil, kaj mam
isť. Bylo to kajsyk za rohem. Syce tam něbyly ţadne šipki, ale trefil sem to
napoprve. Kurec palec! Čekal sem sal nabity jak haviř po vyplatě, kaj se lehko
ztratim a misto teho tam lapělo tak dvacet třycet ludi. Nasadil sem gzycht ala
Superman, kery pouţivam v obchodach a temu mě tam nikdo něobsluhuje. Gizd-
Rejmen řval na cele kolo, esli mi něšibe a co tam robim. Myslim, ţe to musel
slyšet aji ten chlop v reţiji.
Eště ţe něchali otevřeny unikovy vychod, tuţ sem moh kdykoliv zdrhnuť. Potem
štajger tych s tymi magneťakami řeknul paru rad co a jak a chlop začnul čitať.
Snaţil se synek, snaţil a partyja v předni řadě se pochechtavala. Za chvilu uţ byli
vysmati jak Koţeny na madračce a chlamali se tak, ţe se rozřechtal aji ten
chlopek, co to čital. To mě celkem potěšilo. Cela akcyja uběhla jaksyk honem,
bo sem se ani něuvědomil a uţ se pleskalo na koněc. Potem se začli všecy fotiť
kolem teho čitatěla a u teho sem byť němusel. Tuţ včil uvidime, co z teho
rozhlas zrobi. Snad to paru ludi potěši.

Dik moc všeckim, keřy přyšli. Fakt sy teho vaţim.
Doma sem potem lapnul před špigel a zkušal dřystať tajak ten manik v rozhlase.
Aji mi to šlo, tuţ ţe bych to další cedečko namluvil sam? Ale bojim se, ţe to zas
ze mě dřystal enem ten gizd-ekzhibicyjonysta.
3.11.2005
Zmazany OstravaBlog
Štajger z Ostravablogu se nasral, bo sem mu dluho nic něposlal a stare članki
vymazal. Nic se něda robiť. Naštěsti mi jich poslal, takţe kdo stě jich něčitali
tenkrat a matě chuť, moţetě se ich přečitať včil v kupě.
Naša pyšna Ostravjenka - 22.3.2005
Sedim se tak na svojim nejoblibenějším mistě a přemyšlam o něsmrtelnosti
bruka. Jak sem šahal po hajzelpapiru, spomněl sem sy, jak sem kdysyk jak maly
harant byl na druţebnim pijonyrskim taboře, kaj sem se branil jet, ale musel sem,
bo tata hornik to dostal přidělene v robotě a to se něodmitalo. Jak tam partyja
zystila, odkaď sem, hned mi dali přezdivku "Ostravska klobasa". Celkem mě to
sralo, tuţ sem ostatnim začal řykať teţ podle ţradel, napřyklad "Pardubicki
pernik", či "Znojemska ogurka". Ale přyznam se, nemělo to taki zvuk, jak
ostravska klobasa, na keru sem uţ ke koňcu pobyta celkem slyšel. Přypadal sem
se jak mantak temu, ţe sem z Ostravy.
Teţ se spominam, jak sem jedneho gizda musel pořadně zbuchať, bo tvrdil, ţe
Ostrava smrdi a ja teţ. Jak sem potem s pijonyrami vyraţal do Beskid, v duchu
sem se mu omluval, bo ty navraty vlakem staly za to. U okna zme dycki ze
zavřenymi očami sutěţili, kdo spiš pozna hranice Ostravy po čuchu. A to, ţe
sneţi černobile jak na stare televizy Merkur po dvanaste večer, to sem teţ bral
jako normalni. Aţ ty hory mě přesvěčily, ţe kajsyk je chiba.
Eště na vojně sem se něrad chlubil, odkavaď sem. Něstal sem o to jejich věčne
posylani do sklepa, ţe pry se mi tam budě jako hornikovi lepši spať. Teţ sem se
parurazy zbudil s gzychtem natřenym černym kremem na buty. Stary mi potem
vysvětloval, ţe sem ze spani řval, ţe chcu dom, tuţ mi to chtěl ulehčiť. Tuţ prvni

ok fajne spominki. Po roce uţ sem se aji naučil "bez problémů krásně pěkně
česky", bo kdo měl furt posluchať ty jejich blbe posměški.
No ale co chcu praviť. Jak tu člověk v te naši Ostravjence ţije, skoro se ani
něuvědomuje, co všecko se tu změnilo. Nědavno měli přyjet na navštěvu znami z
Čech aji s děckama, tuţ chtěli vědět, co tu. Hňupi se těšili na město obsazene
hornikama v plne polni a jak budu překračovať kusy uhla na ulicy. Jak sem je
povodil po znovuobnovenym Slezkim hradě, po minyměstečku vedle Černe luki
a teţ sme zabrusyli do dolu Michal a hornickeho muzea, aby s te horničiny teţ
cosyk měli, byli nakoněc spokojeni. Vytahnul sem je aji navrch na radnicu a sam
sem byl překvapeny, jak je ta naša Ostrava zelena. Oni nadšenim ani nědychali a
určitě to něbylo tym, ţe jeho robka ma strach z vyšek. Nakoněc sme skončili na
Stodolni a to sme ju ani něprošli celu. Jak odjiţďali, vyslechnul sem se sladke
slova pro muj sluch: "Ty se máš, ţe tady bydlíš!"
Naraz sem pochopil, ţe muj děcki stud je v dupě. Včil sem hrdy, ţe sem z
Ostravy a ţe sem Ostravak.
Teţ chcu litať do roboty - 30.3.2005
Kurnik šopa, ţe ja vul ty chechtaki za gazetu něutratim za cosyk ine, přyklad za
deset deka vlašaku a dva rohliki. Zas mě tam nasrali, pazgřyvcy. Pry se poslancy
pohadali, esli je lepši do roboty jezdiť autem, vlakem a nebo litať eroplanem. Pry
ţe autem je to strašně dluho a ve vlaku je kosa.
Tuţ jasne, oni se budu vozyt řytě v eroplanu a voliči ať se jezďa třebas na
štyrkolce, šak neni kaj spichať, jak člověk něřydi stat, no ni? Paryurazy uţ sem
do Prahi jel karu a aji sem řydil a pravim vam, ţe to je pěkně na guvno. Neţ sem
dojel do Brna, byl sem malem šedivy jak tata, jak ho raz zavalilo. Obchvat
Olomuca trochu pomoh, ale ten nědorobeny Cyryluv skok to tam eště mrvi.
Tuţ čitam dal a zas rudo před očami. Jeden poslaněc strany, keru němoţu
menovať, ale kera nam paru desytek roku pila krev, se tam stěţoval, ţe mu je ve
vlaku kosa. Tuţ to je jasne - jedine řešeni aby nam něnachladnul, bo to by byla
pro stat něnahraditelna strata je, ţe do roboty budě litať. Ostatni moţu mrznuť,
hlavně ţe on se poveze řyť v teple, no ni? Tuţ jaka kosa? Parurazy sem jel teţ do
Prahi ţeleznym ořem, dokoňca aji tym Manaţerem a to bylo cosyk. Taka fajna
blonďata pruvodči se furt kolem mě točila jak děcko na řetizkaču, nabizela mi
ţradlo, kafe, vodu a pry všecko v ceně. Akurat špagety po ranu němusym, to mě
aji natahlo. To druhe kafe sem musel zacvakať a hned sem se přypadal, ţe ten
vlak sponzoruju.

To sem ale odbočil. Jak sem se dočital, ţe jeden spatečni listek na eroplan z
Ostravy do Prahi stoji jak levnějši horske kolo, malem se mnu jeblo o zem. Hned
sem chtěl volat mamě, ţe jak ji přydě duchod, moţe se zaletět mrknuť se na
Vaclavak, ale asy by tu srandu něpochopila a jak mě pozvala na nedělu na oběd,
beztak by se mi pomstila dršťkami, kere něnavidim, bo mi přypadaju, jak by uţ
to raz kdosyk zeţral.
Zkusym navrhnuť šefovi, ať poduma nad sponzoryngem mojich cest na šichtu.
Ţe bych lital přyklad přes Brno. Měl by nad tym zauvaţovať, bo taki pohled na
našu krasnu vlasť z okna letadla poranu, to by mi určitě zdvihlo naladu a potem
by se mi aji lepši robilo a ty pracovni vykony by hned byly vidět na produktyvitě
fabryki. Ale myslim, ţe by mě šef poslal do řyti a nebo poletim, ale inač.
Tuţ abych to uzavřel, pro někere obyvatele našeho kraja, co jezďa po našich
něsylnicach a nědalnicach a sem tam vlezu do ořa, musel byt ten poţadavek
našich poslancu jak zamavani červenymi trenclami před volem.
A ja se teţ tak přypadam.
Kolera kolektor! - 28.4.2005
Paru dni zpatki sem kajsyk valil svoju Felinu a bylo to strašně duleţite, bo uţ
včil něvim, odkuď a kaj, enem vim, ţe sem jel od Čapkarni do centra. A kura,
ani sem se nědostal k radnicy, bo tam byla čerstva červenobila značka. Tuţ sem
to švihnul k Albertu, prokličkoval kolem červene školy a na Českobratrske sem
se cpal doleva, ţe se do teho centra musym dostať. Guvno! Teţ nic.
Na chvilu sem zastavil, popřemyšlal a nakoněc sem dorazyl kaj sem chtěl, ale
byla to obiţďka jak cyp. Celu cestu sem dumal, co se tam stalo, esli přystali
marťani, nebo se Banik zazračně v puli sezony zvetil, stal se mistrem a ludě
slavja, či uprostřed Sokolske odhalili pamatnik Zednikovi a nebo esli se tu
omylem nědokutali haviřy z Polskej.
Na šichtě sem tym chtěl pobaviť kolektyv, ale pravili mi, ţe sem něinformovany
hňup, bo pry se tam stavi jakisyk kolektor. Tuţ jak něinformovany, šak sem o
tym nic něčital. Ti pajtaši syce věděli, ţe stavjaju kolektor, ale jak sem se jich
zoptal, co to je, všecy byli v řyti. Dohromady se potem shodli, ţe je to jakisyk
tunel pod Ostravu, ale na co, to uţ vymysleť nědovedli.
Jak sme potem šli ze šichty na jedno, dumali sme, na co je taka ďura uprostředka

města. Kdosyk se spoměl, ţe tam snad budu natahane ty inţenyrske sytě, draty
od kecafonu a podobne. Po třetim pivu sme vymysleli, ţe by vyšlo lacnějši
vyuţiť ty chodby po haviřach, tuţ na co je mame, no ni? Po patym pivu zas
kdosyk prohodil, ţe s tymi chodbami se počita na metro, abysme byli moderni
tajak v hlavnim městě. Akurat, ţe ty vlaki budu jezdiť hlavně svisle. Po osmym
uţ sme se na jakusyk jamu vysrali. Jednak někerym uţ něbylo pořadně rozumět a
věčina uţ stejnak skoro chrněla.
Rano, jak sem se motal kolem schranek do roboty jak mura u lampy, potkal sem
susedku, kere děcka choďa na Ostrčilku. Postěţovala se mi, ţe kerysyk pajtaš z
radnice rozhodnul, ţe ten placek vedle školy, co na nim haranti hraju košikovu a
podobne sporty, přeměni na parkoviště.
Tuţ to mě doţralo! Jakesyk draty se budu hověť pěkně v ďuře a děckam se
zebere misto na hrani a nacpu se tam auta?! Tuţ něbudě lepši dať se do znaku
Ostravy misto koňa kocura?
Mam napad. Co tak něchať parkovať auta v tym kolektoru, aby byl aspoň
smysluplně vyuţity a Ostravacy by aspoň byli spokojeni. Ti starši, bo by na
jejich plechove ţďorby něpršelo a ti mladši, bo by se měli kaj hrať.
Ostravacy přyšli o hokej a pisnički - 17.5.2005
V patek sme se s partyju v robotě domluvili, ţe v sobotu večer vyrazyme na
Masarykač počumět na hokej se Švedami, bo velke platno na naměsti a banda
ludi, to je atmosfera tajak na Baniku. Borcy mě pověřyli kontrolu stavby lešeňa
na platno, bo bydlim nejbliţ z nich centru. Naměsti bylo plne ludi, ale lešeni, ani
platno nikdě. Tuţ co se robi? Zoptal sem se paru ludi okolo, esli se vi cosyk o
platně, ale nikdo nic nevěděl. Tuţ ţe by se Ostrava bavila bez hokeja? Zavolal
sem Frantovi, ţe platno asy něbudě a esli se moţeme nastěhovať na večer k
němu, bo on ma nejvěči televizu.
Odpoledně, neţ sem vyrazyl k němu, sem se eště mrknul na naměsti, ale guvno.
Enem paru zufalcu v dresach tam bludilo jak zmateny turysta a hledalo to co ja.
Tuţ fajn, na sobotni Švedy to asy něstihli nainstalovať, ale určitě něpřypravja
ludi o nedělni finale na naměsťu, jak mame hrať o zlato, no ni? V nedělu ale to
same, ţadne platno, ţadne promitani, ţadne kolektyvni fanděni.
A potem mi to zecvaklo.
No jasne, ţe mě to hned něnapadlo!

Čemu by se měli Ostravacy baviť u hokeja na Masarykaču, jak je třeba
chechtaku na duleţitějši akcyju! Hromadny vylet zastupitelstva na brycke
ostrovy cosyk stoji, no ni? Trochu sem se uslintnul přy přectavě hokejove party,
kera by se dala zorganyzovať za 1,2 mylijonu, ale potem sem se utřel bradu, bo
mi došlo, ţe naši papalaši ty finance istě utraťa daleko uţitečnějši.
Kerysyk vul špatně naplanoval cestu. Vsadil bych se, ţe kdyby měli jet spiš,
nebo pozdějši, jisty přectavitěl města by určitě něchal platno postaviť, aby moh
fanuškum hokeja před zapasem, přy komerčnich pauzach, během normalnich
pauz aji po zapase zahrať na kitaru a cosyk fajneho zaspivať.
4.11.2005
Spominki na Vše svatych
Jak sem eště lital po Hrabuvce na kolobce, byvalo všecko ine jak včil. Trava byla
zelenši, jabka věči, Ostravica špinavši, ludě ini. Aji ten svatek Dušiček.
Babka temu pravila Vše svatych a ja sem temu dycki něrozuměl. Jake vše? Tuţ
či svati měli vši? Mama mě dycki chrapla po hlavě, ať se z babki něrobim
srandu, bo ja sem se ptal v taku něvhodnu dobu, jako přyklad v plne stare bedni,
co eště tenkrat jezdila. Jak sme potem dorazyli na řbitov, přypadal sem se dycki
jak v bludišťu. Nikdy sem něchapal, jak ten rodiny podzemni kvartyr moţu naši
najsť hned napoprve. Raz mi hned za branu tata pravil, ţe vyhlašuje děcku sutěţ
o ţvykačku Pedro a ţe ju vyhraju, jak je dovedu k našemu hrobu. Jak sme po
štvrhodině byli zpatki u brany, cela familija pochopila, ţe ze mě oryjentačni
běţec asy něbudě.
Naši se dycki mysleli, ţe mi zrobja radosť, jak pujděme zasvitiť co nejpozdějši
večer, jak uţ budě tma. Tuţ ono to ma cosyk do sebe, ty blikacy male světla
sviček, co se kruťa ve větru. Děcka na to čuča jak na vanočni stromek a oči jim
sviťa. Akurat bystě něsměli mět mamu, kera za burdel v obyvaku, nebo
rozhazanu aktovku vyhroţovala "Nezlob mě bestyjo, bo tě necham sameho na
řbitově!". Eště ţe ty navštěvy byly enem jedenkrat za rok.
Semtam sme tam aji potkali synki od nas ze třydy. Spominam, jak sme se raz ve
štyrech hrali na schovku mezy tymi mramorovymi deskami. Mama mě tenkrat
zvalila jak obili cepem, bo jednu staru babku malem šlak trefil, jak davala kvitka
na hrob svojeho chlopa a ja sem naraz vyskočil a zařval směrem k synkam "Piki

piki za sebe".
Teţ spominam na Michala, s kerym sem seděl v lavicy, kery zabludil do te
budovy, kaj se vystavuju mrtvi. Tenkrat tu schovku vyhral, bo sme ho našli aţ za
hodinu sedět vedle teho vchodu v křaku, zeleneho jak Sevak. Mistni udrţbař byl
asy velki srandysta, bo na ňho bafnul aţ se synek ucvrnknul. Řek nam to ale aţ
druhi den ve škole, bo zbytek dňa němoh mluvit.
Jak sme tam pozdějši pochovali babku, chodil sem semtam za ňu povykladať, co
noveho, jak mi idě škola, jak mi nějdu roby a ine pindy. Pobyl sem tam dycki tak
pulhodiny a bylo mi fajně, jak by babka eště ţila. Ani mi němusela odpovidať.
Babka byla dycki fajna.
Včil je to ine. Ludě přyjedu autami aţ před řbitov a kdyby mohli, zajedu aţ k
rodine hrobce, nakupja u stanku jakesyk to kvitko, čim věči tym lepši, aby ich
zbyla časť familije, kera přyjdě indy, něpomluvila, smetu stare svički, zapala
nove a vala pryč. Na rok pokoj. Letos sem tam potkal dokonce paru něšťasniku
aji s čoklami.
Ale tym, co tam spočivaju, to stejnak moţe byť jedno, no ni? Tuţ klidne spani,
babi...
8.11.2005
Co bylo ve Frontě
Tuţ ni, ţe by něbylo o čim psat, ale myslim se, ţe ne všecy ludě čitaju Mladu
Frontu a nebo Idnes a tak sem se domluvil se štajgrem z ostravske redakcyje MF,
ţe to tu přepišu pro tych, kerych by to mohlo zajimat.
Vaše knihy Deniky Ostravaka jsou nejprodávanějšími kniţními tituly v
České republice. Dokázal je porazit jen světový hit: Šifra mistra Leonarda,
coţ je dílo, které boří kniţní hitparády po celém světě. Udivil vás takový
zájem o vaše "dřysty"?
Udiv neni to spravne slovo. Jak se to poprve objevilo v te desytce, byl sem z teho
trochu vedle, ale potem sem se pravil, šak co, jak tam moţu byť take kidy, jak
ten Zeman, tuţ čemu ni moje?

Ano, prodávají se hrozné "kraviny", ale vaše knihy lidi i čtou. A je vidět, ţe
nejen "našinci". Deniky Ostravaka leţí hned u vchodu jednoho obřího
knihkupectví v Praze. Myslíte, ţe máte co říci praţskému čtenáři? Ţe se
vůbec můţe pročíst přes dialekt, ve kterém se vyjadřujete?
Tuţ jasne ţe ja. Šak všecy vime, ţe polovina Ostravy šla do Prahi za lepši
robotu, no ni? A temu zbytku, kery tomu něrozumi, to kdyţtak ti Prastravacy
vysvětla.
Taky mne napadlo, jestli to nečtou bývalí Ostraváci z nostalgie. Myslíte, ţe
"nás" uţ je v Praze fakt tak moc?
Podle teho, co semtam čitam v dřystach, to ale čitaju aji pravověrni Praţacy a
němaju s tym problem.
Jak vás vůbec napadlo začít se vyjadřovat k dění ve městě a ještě
ostravským dialektem?
Co to je za otazku? To je jak bystě se zoptal přyklad premijera, jak ho napadlo
byť premijerem.
No, to bych se klidně premiéra zeptal, co ho to napadlo stát se premiérem.
Ale zkusím se zeptat jinak - dneska uţ ostravština není tak slyšet, jako ještě
před pár lety, kdy v televizi, kdyţ promluvil někdo z Ostravy, byl hned
slyšet "kratky zobak". Proč je podle vás ostravský dialekt slyšet čím dál
méně?
Ja bych neřeknul, ţe je slyšet meně, šak se projditě po Masarykaču a posluchejtě.
Enem v medyjach se preferuje čista čeština a hlavně jeji odnoţ - čista přaţština.
To s vámi souhlasím. Docela mi vadí, kdyţ praţsky mluví moderátoři, kteří
by měli přece jen mluvit spisovnou češtinou. Celou dobu jste v anonymitě.
Proč to?
Bo sy myslim, ţe pro moje dřysty neni duleţite, esli se menuju Kamil Hovorka a
nebo Juraj Pištěk.
Jasně, ale takto si lidi myslí, ţe jste kdoví kdo. Slyšel jsem uţ několik
zaručených zpráv, kdo asi ve skutečnosti jste. Vystoupíte někdy z
anonymity?
Tuţ řeknitě mi, co se pravi. Kdo vlasně sem?
No říká se, ţe by se pod Ostravakem mohl skrývat Jarek Nohavica nebo
dokonce, ţe by to bylo podobné primátoru Zedníkovi... Co vy na to?
No to o tym Jarynovi to aji zahřeje pod vaťakem. Ale k temu druhemu - to je
třeba dement, dementovať honem a zavčasu, neţ se teho kdosyk chitně. A s tu

anonymitu. Jak mi povitě jeden rozumny duvod, čemu vystupiť, tuţ vystupim. A
dyť ja uţ sem vystupil. Kaţdy den vystupuju. Z lokalki. Krom soboty a neděle.
Řekněte aspoň něco málo ke své osobě tak, abychom vás více znali, ale
přitom nepřišli na to, kdo jste.
Tuţ lovim v paměti cosyk, co by potěšilo čtenařu, zvyklych na ty dřysty prdy, co
maju kaţdy den v tych svojich bliskavych a šipovitych gazetach, ale nic němoţu
najsť. Tuţ snad, ţe piju rad červene vino. A meškam v Ostravě. Uţ sto roku.
Ale no tak! Kolik vám je let?
Jak rano stavam na šichtu, to je mi šedesat, ale jak potkam na ulicy dvě mlade
robki v uplych trykach, hned je mi třyadvacet. Ale nejrači bych byl, jak by mi
bylo zas tak šesnast sedumnast. S takimi zkušenosťami, co mam včil.
Pracujete manuálně nebo duševně?
Nědavno sem na zahradě ryl hektar a to bylo fest manualně, ale přytym sem dosť
dumal, jak teho zrobiť co nejvic přy nejmenšim pouţiti syly. Ale stejnak mě řbet
bolel eště dva dni potym.
Co děláte, kdyţ zrovna nepracujete ani neblogujete? Jaké máte zájmy?
Tuţ ja sem taki něnapadny pajtaš, kery přyjdě z roboty, kukně na zpravy,
semtam na jakisyk ten film na dyvidyčku, raz za čas zajdě s partyju na jedno dvě,
vymete kdejaku kulturni akcyju, stavi se k našim, pojezdi na kolobutach
Komeňakem. No ale včil uţ začina byť zyma, tuţ asy se budu muset mrknuť po
běţkach, ať sem teţ moderni jak ti pajtaši, co tam kaţdu zymu brusa travu.
Kdyţ jsme u těch filmů na DVD - kam dnes člověk přijde, slyší o
Vyvolených a Velkém bratrovi? Jaký je Váš názor na reality show, kde
jinak neznámí lidi se najednou stávají skoro "celebritami", aniţ by cokoliv
dokázali.
Tuţ co, kaţdy chce měť tych svojich patnast minut slavy. Aji tacy ludě, keřy
pomalu nejsu schopni dat dohromady větu, no ni? Šak ono to raz skonči a ludě
na ně zapomenu. Temu humbuku kolem moc pomohly gazety a magazyny.
Člověk se na to ani němusy divať a stejnak se druhi den dovi, co se robilo a kdo
s kim. Aţ to skonči, ludě zas zasednu ku kniţkam, či spiš k čemusyk inemu v
bedni misto teho, aby čučeli kaţdy večer na bandu, kera je schopna se za
hromadu chechtaku aji pozabijať.
Na jednu stranu je to fajne, bo kaţde utery, štvrtek a sobotu su někere hospody
prazne. Ale nevim nevim. Přes tyden se partyja na šichtě bavila o tym, ţe uţ se
chista druhe kolo.

Co se vám nejvíce líbí na Ostravě?
Jak řeknul klasyk - to, ţe je to regijon razovity.
Co se vám naopak nelíbí? Měli bychom se nad něčím zamyslet?
Posledni dobu se mi nelibi ten burdel, co je ho cele centrum, ale to asy kaţdemu.
Člověk jak idě po obchodach, tuţ aby se na to vzal monterki, bo to je jak na
taksysu. Samy vykop, sama překaţka. Škoda, ţe tam něskaču šemicy od
měsckich cajtu, to by bylo dokonale. Teţ dufam, ţe chitřy pajtaši na radnicy
přemluvja ty hlupe a na Karolině postavja cosyk smysluplneho, přyklad jakesyk
zabavni centrum misto dalšiho šokinparku.
Jak hodnotíte současnou politiku? Co byste těch chlapíkům nahoře poradil?
Poradiť? Vy sy myslitě, ţe oni by se něchali poradiť od kohosyk takeho, jak ja?
Šak oni su tam přecy temu, ţe su nejchitřejši a ţadnu radu něpotřebuju, no ni? A
k te sytuacyji - on to neni včil pravě ţivot na zamku, ale furt lepši, jak poslednich
padesat roku. Enem dufam, ţe se to jaksyk nězmrvi a ja něbudu museť na stare
kolena kupovať velki kufer a zhaňať kajsyk vizum...
Ještě k ostravštině - jak víte, ţe některé výrazy jsou přesně podle
ostravského dialektu. Pouţíváte nějaký slovník nebo jste dostal od někoho
"nalívárnu", co se jak říká nebo dokonce píše? Kdyţ vidím, jak pouţíváte
tvrdé y po ř, říkám si, jestli to tak v ostravštině fakt má být.
Slovnik něpotřebuju, pišu jak mi zobak narost. Co se tyka tvrdeho i po ř, tuţ
skustě se keresyk slova řeknuť nahlas a potem sy to přectaviť napsane.
Přyklad:
"Tuţ to je řyť" a "Tuţ to je řiť".
"Měl sem přysť v devět hodin" a "Měl sem přisť v devět hodin".
Nebo: "Jakisyk pajtaš mi ukrad kolo" a "Jakysik pajtaš mi ukrad kolo".
Tak ja k temu přystupuju.
Kurnik šopa, to včil bylo jak v bedni, jak byvaju take ty vyukove lekcyje
angličtiny. Tak mě napada, to by mohla byť celkem sranda, taki "Televizni kurz
Ostravštiny", no ni?
Zdař buch
S Ostravakem mailoval Petr Ţiţka
10.11.2005

Ţe by nova roba na horyzontě?
V ponděli po šichtě sem bechnul doma s brašnu a šel enem tak na jedno do
Indry, bo sem tam uţ dluho něbyl. Tydlifon sem něchal leţet doma a tajak dycki,
jak ho němam sebu, kdosyk mě zhaňa. Ale byla to enem mama, segra a upřymny
synovec, tuţ nic duleţiteho. Od mamy třy něpřyjate hovory a potem enem
ezemeska, z kere i kdyţ měla enem jedno slovo, sem cytil nasranosť: "LISTI!".
No ja, na zahradě uţ asy opadaly všecke ty buki. To tam asy budu muset eště
letos zajet. Smazal sem ju a zapoměl. Segra psala, esli se němoţu staviť, bo
potřebuje s čimsyk pomosť. No a upřymny enem prozvaňal. Gizd! Šetřy! Stryka
by oţebračil. Uţ sem nechtěl volat zpatki, bo bylo pul desate, tak sem enem
napsal, ţe se k nim stavim v utery po robotě.
Rano sem se přyspal, bo sem jel felinu, bo přecy něpojedu po šichtě přes pul
Ostravy lokalku. Karel mě jaksyk nahlodal, bo pravil, ţe na koncu Dubiny jak se
jede na Bělu, cosyk robja s cestu a pry se tam něda odbočiť. Ale tak daleko ja
vlasně nejedu, tuţ snad se tam jaksyk domotam.
Se segru sem se dal kafe a potem z ni vylezlo, ţe susedce kape kohoutek. Chvilu
sem dumal, co za bestyju chova v panelaku kohuta a čim ho krmi, ţe ji scypa, ale
segra mě dostala zpatki do reality. Šel sem se prohlednuť ve špigle, esli vypadam
jak instalater a jak sem zystil, ţe ni, tuţ sem razně odmitnul. Před časem sem se
něchal ukecať, abych u nich jedne stare babce vyklepal tepichi (něchapu, jak mě
tenkrat segra ukecala) a jeţibaba potem na celu Dubinu ječela, ţe do teho
něsmim tak valiť, bo to je ručni arabska robota. Jak sem ubral, zas poučovala, ţe
čemu to tak hladim a esli němam sylu, tuţ ţe zavola svojeho maleho vnuka. To
uţ mě nasrala a přectavil sem se ju misto teho tepicha. Přy pate raně sem zlamal
klepač. Od te doby mě babka pokaţde zdravila uţ zdalki a nic po mě nechtěla.
Aţ zas včil.
Chtěl sem se z teho vykrutiť, tuţ sem vymyšlal, čemu musym honem dom, ale
nic mě něnapadlo. Segra mě drapla za rukav, tahla mě do přyzemi a uţ zvonila u
tych prokletych dveřy. Čemu ja nědokaţu segře nic odřeknuť? Dveře se furt
něotviraly, tuţ sem uţ chtěl isť pryč, ale naraz z dalki taki sladki hlas - uţ běţím.
Divne. Jak se dveře otevřely, něchapal sem. To ţe člověk starně, to mi je jasne,
bo kaţdy mame doma špigel a holiť se se zavřenymi očami moc nejdě, no ni?
Ale aby člověk tak omladnul? To sem naposled viděl u Hermanove - dej ji buch
věčny klid a šalek kolem krku. Jak sem pořadně zaostřyl, všimnul sem se, ţe to
asy něbudě ta stara harpyja, kere sem před sto rokami klepal tepichi, ale moţna

jeji pravnučka. Jak nas segra přectavovala, konečně mi docvakly kolca v pale na
spravne mista, bo to byl kdosyk iny, kdo se nastěhoval po te babce, jak ju před
časem odvolali k vrchnimu tepichmajstrovi.
Segra mě vychvalila jako odbornika na vodovody a domacy opravy všeckeho
druhu a Blanka (tak se menovala) mě zavedla do kupelki. Asy sem byl z teho
trochu mimo, bo jak se mě ptala, esli by něbylo dobre zastaviť vodu, enem sem
kivnul hlavu, ţe ni. Jak mě potem obchlistlo tak ze pět litru vody a jebnul sem se
hasakem do kolena, změnil sem nazor. Blanka se enem smjala. A docela pěkně.
Tuţ chlope, něhlupni, šak ju vidiš poprve, no ni? Přepnul sem do reţimu
ostravak-normal a dokončil tu instalatersku robotu. Segra nas tam potem něchala
u kafe s tym, ať se potem eště zastavim. Tuţ jasne, šak tam mam bundu, kliče od
feliny a musym se usušiť tryko.
Dřystali sme o všeckim moţnym a ja sem v duchu spominal na byvalu
Dokonalu. Jak sme se lučili, zoptala se, esli se na mě moţe semtam obratiť, jak
by se ji zas cosyk doma zdrbalo. Dal sem ji čislo na tydlifon a snaţil se tvařyť
tajakby nic, jak se ho přycvakla na viditelne misto na ledničku. Dumal sem, ţe
bych se zašel na zachod a cosyk tam polamal, aby mě shaňala co nejspiš, ale
potem sem se řeknul, ţe to by bylo moc napadne. Rozlučili sme se a ja sem s
vysmatym pyskem šel zpatki k segře.
U segry uţ byl aji upřymny synovec, tuţ sem se ho v dobrym rozmaru zoptal,
čemu po nocach otravuje svojeho oblibeneho stryka. Vylezlo z něho, ţe sy nevi
rady s tym foťakem, bo mu jaksyk nejdu ty fotki do komputera. Kurnik šopa, ţe
by byl zdrbany? S tym moc zkušenosti němam a něchcu ze sebe robiť hňupa
před přybuznymi - stači ţe ho semtam robja oni ze mě - tuţ sem se vymluvil, ţe
dněskaj uţ spicham dom, ale ţe se do konca tydňa eště stavim a dame to do
kupy.
Segra mě šla vyprovodiť aţ k autu. To nikdy něrobi a tušil sem, čemu, tak sem ju
předběhnul a pravil ji, ţe ja, ţe susedka je celkem šikovna robka. Na to mi
pravila, ţe jasne ţe je a ţe ju ma pro mě vyhlidnutu uţ davno a ţe ji budu eště
děkovať, ţe nas seznamila. Viditě ju bestyju? Uţ je to tu! Šak sem to tušil, ţe ji
budu muset děkovať. Vidim robu poprve a segra uţ mě vidi s kulu na noze.
Cosyk sem zamručel a valil rači dom.
Na šichtě sem se druhi den po obědě (ať mi nikdo nětvrdi, ţe mačka na buchtički
s kremem moţe byť ţlutozelena) něchal od komputeroveho machra Tomaša za
krabicu pralinek, bo on je na sladke, zrobiť rychlokurz "Aji debil s
transplantovanym mozkem z velbluda dokaţe vytahnuť fotki z dygiťaku do

komputera". Cestu dom sem plny sebeduvěry poslal synovcovi ezemesku, ţe v
patek určitě přyjdu.
A moţna se Blance do te doby doma cosyk posere, no ni?
11.11.2005
Jak pomosť jednym vrzem Francuzum aji Čechum
Nalada na šichtě byla ten tyden tajak to počasy. Všecy zamračeni, jak kdo co po
kim chtěl, ten na ňho vyjel a uţ se štěkali jak v psym utulku přy navštěvach.
Bliţi se koněc roku, tuţ nas šef honi jak nadmute kozy a jak je chvilu klid, přyjdě
Jaruna a začně otravovať s Pařyţu. Abystě rozuměli, asy před měsycem Jaruna
vyhrala v jakimsyk radyju zajezd k Ajfelovce. Byla z teho tak hotova, ţe
štvrhodiny litala z kancliku do kancliku a vyřvavala "Vyhrala sem pařyţ, vyhrala
sem pařyţ".
Chvilu sme mysleli, ţe v kantyně byla sutěţ o pulkila salatu, ale jak se sklidnila,
vysvětlila nam, ţe to je zajezd pro dva ludě na vikend. Od te doby pravidelně
skoro kaţdy den přyleze a dřysta, jake to budě fajne, akurat eště nevi, s kim tam
pojedě. Roby uţ se naučily ju něposluchať a tak poslednich paru dni sy zvykla
lezť k nam. Dycki se přyjdě cosyk pojčat a jak uţ tam je, začně o tym svojim
itynerařu, kery den kdě budě. Uţ to zname naspaměť. Bastyla, Ruryvoli, Luvr,
Konkord, Šanzelyze, Vitězny obluk, Ajfelovka, Monmartr, Pigal, Sorbona,
Versaj a eště halda dalšich, ale to uţ se dycki zacpeme uši zevnitřku a robime, ţe
robime. To věčinu zabere, bo jak ji pět minut nikdo něodpovida, nasraně odejdě
pryč a do druheho dňa da pokoj.
V utery zas začla, ţe uţ němoţe dospať a kdesyk cosyk, bo přyšti tyden uţ vali.
Kamil se ji zoptal, esli sebu bere hasyčak. Jaruna čita akurat tak Ţenu a ţivot a v
bedni čuči enem na Navalene, tuţ nas ani něpřekvapilo, ţe odpověděla, ţe jasne,
bo to pry budě fičak. Kamil enem litostivě zakrutil hlavu a popřal ji šťasnu cestu.
Zbytek kanclu ji povykladal, kaj to vlasně jedě a co se tam včil robi. Jak sme
skončili, přypadal sem se, jak bych děcku zebral plyšoveho medvěda, bo to
vypadalo, ţe uţ se netěši tajak předtym. Počet spalenych aut a nočnich bitek ju
viditelně šoknul. Kurnik šopa, kaj ta roba ţije? Do oběda sme kecali o tym, čemu
se to tam tak zvrtlo. Bylo nam Jaruny lito, tuţ sme ju uklidňovali, ţe se to časem
moţe stať aji u nas.
Po obědě nam přyšly robki z Jarunineho kanclika poděkovať za napad. Od te

chvile robja kaţde rano po přychodu na šichtu desetiminutovku aktualit, co kaj
zhořelo a kde co kdo rozvalil. Obzvlašť na turystyckich autobusach se davaju
zaleţeť. Cosyk mi pravi, ţe Jaruna asy něpojedě.
Zkusym ji navrhnuť, esli by tu vyhru nechtěla nechat někerym našim politykum.
Ţe by tam mohli zajet a zrobiť tam pořadek, tajak před časem na te polni
dyskotece. Francuzy by jim byli vděčni za vyřešeni kryze a moţna by dostali aji
jakisyk ten metal, nebo funkcyju.
No a jak uţ by tam byli, tuţ by tam aji mohli zustat, no ni?
14.11.2005
Prvni upřymne foceni
V patek sem zas rano provětral felinu, bo sem slibil odpoledně se staviť
upřymnemu pomosť nahrať ty fotki z teho dygiťaka. Povim vam, ţe cesta
lokalku je bestyjstvo, bo někeřy ludě se moc němyju a jak člověk chitně misto
vedle chlopa, kery do třech do rana chlastal, tuţ to je jak by tam byl s nim, ale
furt je to lepši, jak jezdiť do roboty rano autem. Věčinu stihnu předběhnuť
jakehosyk unaveneho mladeţnika a jak uţ sedim, aji chvilu zdřymnu. Ale zkustě
pospať jak musytě řydiť auto. Stači na chvilu zavřeť na křyţovatce oči a uţ
jakisyk uspichany pajtaš ve vytuněnym golfu za vami trubi jak kuň hajneho
Robatka. Ale co, dospal sem v robotě na wecku přy novinach.
Šichta celkem uběhla a aji oběd ušel. Tuţ ţe by změnili firmu, co nam vařy?
Vypadalo to na pěkny den. Guvno! U segry mi otevřel švager. Jak sem ho dluho
něviděl, tuţ sem zapoměl, ţe ten gizd tam eště meška. Pozdravil sem se se segru
a s pajtaškami, poprosyl o kafe a lapnul ku komputeru, abych se v praksy
vyzkušal, co sem se naučil u Tomaša v rychlokurzu. Ten vul ale, misto aby v
obyvačce lapěl u Eurosportu a nebo aby hledal v novinach jakisyk inzerat, jak
snadno zbohatnuť, stal mi za řbetem a furt radil, ať zmačknu efjedna, bo to pry
pomoţe. Ţe mu kolega pojčal posledni ročnik magazyna Počitač pro kaţdeho a
tam psali, ţe to funguje v kaţdym programě. Jak sem byl z něho nervozni,
pomačkal sem cosyk ine a misto obrazku z dygiťaku se mi rozjel internet. Ten
vul do mě začnul ryť, ţe se hraju na inteligenta a ani fotki něumim vyvolať. Eště
pindal cosyk o tym, ţe včil su to same novoty a jemu stačil Lubitěl, jak byl maly
a jaki byl spokojeny. A jak uţ byl v tym, začal vyryvať na reţim a ţe kdysyk
bylo všecko lepši. Tuţ jasne, vydřystej se, šak se ti ulevi. Eště do teho začni
montovať polityku, pravil sem se v duchu, jak sem vypinal jakisyk program na

psani tekstu, kery se mi zas omylem rozjel. A teţ ja. Chvilu vyryval na modre
ptaki, chvilu vyryval na červene kvitka, aţ sem se nasral a zoptal sem se ho, esli
rači něchce chvilu drţeť pysk, ţe se snaţim přemyšlať. A čemu nadava na
polityku, jak něbyl schopny se udrţet jednu robotu dele ani za komunystu. To
sem asy neměl, bo sem to moh tušiť, šak se zname uţ jakisyk ten rok. Doštěkali
sme se jak dva ryntyntyni. Nakoněc se zebral a pry, ţe tu němusy byť a ţe se idě
sklidniť do knajpy. Eště na chodbě ho bylo slyšeť, ţe enem mezy kamošami
uznavaju jeho kvality.
Konečně sem měl klid na robotu. Segra v kuchini chistala buchtu, či co, maleho
pajtaška sem poslal zrobiť domek z lega, kopiju segry sem prvni přesvěčil, ţe
tata určitě někdy přyjdě a ať mi nakresli mezytym obrazek. Upřymny se kajsyk
flakal s kamošami, tuţ sem klidny zasednul ku komputeru. Zaspominal sem, co
mi radil Tomaš, v duchu sem se řeknul, šak nejsi velblud, no ni? A tak po
pulhodině konečně začly lezť fotki z foťaku do komputera.
Zvědavy jak opica sem čučel na prvni umělecke pokusy teho mladeho Saudka.
Hm, kusek oka od segry, rozmazana mama, mylijon rozmazanych sklenek na
stole, Maruška jak ţere ogurku, kohosyk noha, asy upřymneho. Potem seryja
poskakujicych pajtašku, nasrany gzycht švagra a rozmazana dlaň přes celu fotku.
Tuţ to by mohly byť ty narozki. Dal tam měl jakesyk plagaty na stěně nad
luţkem, fotka zaclony, jakesyk postavy venku. A vida, tu upřymny objevil bzum.
Začlo mě to baviť, bo to byla taka mala rodina reality šou.
Včil jakasyk brunetka, celkem pěkna, ale to něvypadalo na spoluţačku, asy
učitelka. Paru mladeţnic vytlemenych do objektyva. Jacysyk kamoši. Kura,
čemu se někeřy ludě tvařa přy foceni tajak cyglista, keremu přy sjezdu haldy
upadlo sedlo? Potem zas ta brunetka, jakasyk tmavovlaska, starši bloncka, tu sem
se zvěčil, ale to fakt něvypadalo na spoluţački. Všecke fotki tych robek
vypadaly, jak by byly focene zdalki, nebo zpoza okna. V duchu sem se zařechtal,
ţe by byl mlady na stare roby? Tuţ to by měla segra radosť. Dalši a dalši obrazki
fajnych robek, ale ty by spiš byly pro mě jak pro mladeho. Potem sem se jednu
fotku vratil. A kura...
Malem mi gichla klavesnica na zem, bo se mi naraz za řbetem ozvala segra, jak
mi to idě. Jak sem se zleknul, přehmatnul sem paru klapek, abych zrušil tu fotku
z te televize přede mnu a naraz tam byl internet a fotki jak z ordynace od
dochtora Uzla. Segra něhla ani okem, bo je asy zvykla. Zamumlal sem, rudy jak
kladenski usvit za komanču, ţe se dam eště kafe. Segra mrkla po nědopitym
turku, tuţ sem ho eksnul a podal ji hrnek. Jakţtakţ sem se spamatoval, tuţ sem
eště posrandoval, ţe doufam, ţe mi to vymyje a nězrobi mi druhaka. Podle jejiho

gzychtu sem se zapisal za uši, ţe to dalši kafe pit němam.
Jak zmizla, znova sem otevřel ty posledni fotki. Kdybysem měl dysketu, aji bych
se je nahral, bo na nich byla Blanka fakt švarna. Kura, ale čemu se ju ten gizd
maly fotil? Zmateny jak jeptiška ve veřejnym domě sem segře nahlasyl, ţe fotki
su nahrane, dalši kafe se kvuli ţlučniku nědam, nakvap sem se rozlučil a valil
dom. Dole u schranek sem potkal jakusyk znamu robku, v zamyšleňu sem ju
automatycki pozdravil a pokračoval dal, bo v hlavě mi to jaksyk divně šrotilo.
Deprem ve felině mi došlo, ţe to byla Blanka. Celu cestu sem se nadaval do
hovad, ţe sem se něstavil na kus řeči a jak včil musym před ňu vypadať.
Večer u bedni, jak sem rozvaţoval, jak dať řeč s upřymnym, mi zecvaklo
posledni kolco dňa: co to bylo za maleho gizda s ňu?!
18.11.2005
Pověz mi, cos robil tenkrat sedumnasteho...
Pověz mi, cos robil tenkrat sedumnasteho listopadu a ja ti povim, cos byl zač. I
kdyţ tu v Ostravě je to celkem jedno, co kdo robil, bo tenkrat to byl patek, tuţ to
je jasne, ţe všecy enem čekali, aţ na dygitalkach odkuka druha, no ni? Lepši by
bylo se asy zoptať, co kdo robil předtym, ale včil uţ je to na nic, bo věčina
prodělala autolobotomiju, pulka zbytku se rači nic z minula něpamatuje, bo pry
začli svobodně ţiť a dychať od teho pamatneho dňa, no a zbytek? Ten by se rad
cosyk pamatoval, ale tenkrat měli okno a maju ho aji včil.
Jak uţ tak vyzvidam, co kdo tenkrat robil, asy bych měl začnuť tym, co sem robil
ja. Teho dňa sem lapěl ve Slovanu a lel do sebe jedno za druhim na ţal, bo mě
vyleli ze skuški z fizyki. Na ty elektrony a protony a pozytrony a buhvijake
gizdotrony sem nikdy neměl palu. Včil by bylo fajne tvrdiť, ţe to bylo z emdeha
(šak pamatujetě, no ni?), bo bysem moh ze sebe robiť politycku trosku a cosyk
na tym vytřyskať. Ale co bych se vymyšlal, ty dřysty o dyktatuře proletaryjatu z
te bachrate zelene bichle sem syce něchapal, ale jak se to člověk naučil naspaměť
a odvykladal to s iskru v oku, dostal za jedna a měl pokoj.
Neska uţ bych se po osmi pivach plazyl dom jak Meresjev. Tenkrat sem proleţel
celu sobotu a nedělu a v depresyji dumal o buducnosti, bo mi bylo jasne, ţe dalši
učinkovani na Bani něbudě snadne, bo to byl posledni opravny termin a foter se
zařek, ţe s flašku nikdě něpoleze. To tak, robiť ze sebe hňupa kvuli hňupa.

Paru přednašek sem potem asy aji vynechal - jasne, ţe abych se pomstil reţimu a
deprem, aţ sem potkal u Lva přecedu esesem, kery pravě robil naborařa na
stavku, začnul sem se zajimať, co se robi. Jak uţ sem byl celkem nachistany na
odchod ze školy, moh sem ostatnich pozorovať z odstupu. Bylo fajne sledovať,
jak se ludě vybarvuju jak oko po raně dveřami. Zaryty stranik vykladal detajly o
Havlovi a o tym, jak trpěl, profak, co s nami chodil slopať do Slovanu, naraz
těţce onemocněl, šprti byli celi nešťasni, ţe přydu o semester a ostatni normalni
se vrhli do teho viru udalosti nadšeni z teho, ţe se robi cosyk duleţiteho.
Furt mam před očami tu zezačatku rozpačitu demonstracyju na naměsti Lidovych
milicyji, jak se všecy prohliţali tajak poprve na nudaplaţi. Byl sem rad, ţe sem
tam potkal aji fotra, kery doma vyryval, ţe tam ho rozhodně nikdo nědostaně a
co to ti mladi gizdi robja a ine dřysty prdy. Potem sme na sebe enem v davu
mavli, on s partyju, ja s partyju, tajak bysme se na demonstracyjach potkavali
kaţdy den.
Potem uţ to valilo se starym reţimem z kopca tajak sob na skibobu. Akurat
škoda, ţe spadnul deset branek před cylem. Moh se aspoň polamať hnaty. Dnešni
mladi uţ taktak vja, ţe tu bylo cosyk inač, neţ mělo byť. Eště paru roku a nikdo
uţ nespomeně, jak zavirali něpohodlnych ludi do kryminalu za nazor; ţe
estebacy něbyli policajti, co řydili dopravu na křyţovatkach; ţe jak chtěl člověk
do cyzyny, nestačil mu kufer a auto, ale potřeboval doloţku a nakoněc ho stejnak
ulični vybor něpustil, bo neměl zaplacene znamki na štvrleti. O praznych
obchodach uţ ani nemluvim.
Ludě holt zapominaju na všecko zle, co se jim kdysyk stalo. Akurat nevim, esli
je to v tu tym přypadku dobre, bo by u dalšich voleb mohli ledasco pokaňhať...
22.11.2005
Tuţ tak je to
Ten maly pajtaš, s kerym sem viděl Blanku, mi celkem vrtal hlavu. Tuţ niţebych
neměl rad male děcka, ale beztak ani něbudě jeji. Moţna sy přyvydělava
hlidanim děcek, nebo bere opuštěne pajtaški na vikend dom.... Sam sem temu
něvěřyl, tuţ sem dumal, esli zavolať segře a vytahnuť z ni, do čeho mě to chtěla
navlesť, ale co jak to byl fakt enem jakisyk přybuzny na navštěvě? Vypadal bych
jak Herodes. V pale mi blikaly vystraţne světla tajak na přejezdě u Šentala. Roby
s děckami zrobenymi kimsyk inym něbrať. Rači se uplacať vlasniho Golemka.

Spoměl sem se na Borysa z abituryjenckeho srazu ze zakladki. To byl uţ na
zakladce taki rodiny typ. V osmičce planoval, jak se veme jakusyk fajnu robku a
budu spolu mět tak zepět zešest děcek. Na tym srazu vytahnul fotku celkem
pěkne bloncki a jedne šikovne cerki. Jak sme se ho ptali, kaj je tych dalšich pět
planovanych děcek, krutil se jak vrtak v panelu. Stalo nas to hromadu chechtaku
za fernet, neţ sme ho navalili tak, aţ začal na tu svoju bestyju a na to poděděne
děcko nadavať. Neţ se ho vzala, naslibovala mu, ţe budě rodiť tajak stara od
šťura, bo jeji minuly stary pry nechtěl vic děcek. Ale enem ju Borys přeněs přes
prah, naraz z ni začlo lezť, ţe v robotě dostala lepši misto a ţe karyjera a ţe dalši
gizdy moţna pozdějši no a nakoněc mu zustala na krku akurat ta rozmazlena
Izabelka, kera mu ve třynasti rokach neřekla inač, neţ "Borysy". Ma to tak
kdosyk smulu.
V utery sem se šel projsť po obchodach v centru, bo pry uţ mělo začnuť valiť
sněhem a moje zymni buty pamatuju eště federacyju. Ostrava je mala, to tvrdim
furt. Jak sem bez novych but lez z Bati, koho něvidim? Blanka. Vykračovala sy
tajak na špacyru, tuţ sem se pravil, ţe se zahraju na špijona a chvilu sem ju
sledoval. U byvaleho Esa sem to ale v tym davu ludi, co pravě lezli z Pryjora,
jaksyk zdrbal, bo sem se zahleděl na teho Gota, co se tam pravidelně producyruje
s krabicu na chechtaki v ruce a zpiva evergryny aji nejnovějši hity ve svoji
štyrtonove verzyji a skončil sem Blance na řbetě, bo tam zrovna stala frontu na
baňkomat. Tuţ ni, ţe by to něbylo přyjemne, ale slyšet suche "Co děláš?" z teho
roztomileho pyšťku mi moc něsedlo. Jak poznala, ţe sem to ja, omluvala se a ja
sem chvilu hral překvapeneho, kaj se tam bere. Nakoněc sme skončili v
Atlantyku, ţe se dame kafe a trochu podřystame.
Pokecali sme o všeckim moţnym, od jeji šefki aţ po vanočni nakupy. Jak uţ na
to přyšla řeč, tuţ sem se rozhodnul kuť podkovu, dokavaď je eště ţhava.
Vykladal sem o darkach pro segřyne gizdy, ţe tajak kaţdy rok nevim, co jim
kupiť, bo tych bebechu je včil tolik, ţe člověk nevi co spiš. Minuly rok sem jim
kupil jakesyk nařadi, z kereho segra něbyla moc nadšena, a jak se nakoněc
hodilo, no ni? Na to ona, ţe pro Danečka uţ ma darki nakupene, bo on je taki
skromny synek, ţe napsal Jeţiškovi enem o autodrahu a nove lego. A vida,
Daneček. Nasadil sem kameny gzycht tajak ten haviř za byvalu unyjon baňku. Po
tych rokach uţ to umim a dal sem ze sebe robil vola, ale nakoněc to z ni vylezlo.
Daneček je fakt jeji pětilety synek.
Tych kaf nakoněc bylo vic, bo Blanka začla vykladať o tym seladonovi, kery ju
pry před šesti rokami opil na jakesyk akcyji kecami a potem aji jakimsyk
sviňstvem a tak dluho do ni hučel, ţe ona je ta prava, aţ mu uvěřyla... Tenkrat
byla mlada a hlupa - včil uţ by se něněchala ukecať. Kurnik šopa, to su věcy.

Teho gizda sem v ţivotě něviděl, ale z jejiho vykladani mi byl tak protivny, ţe
bych mu objednal nastěny kalendař "Ja, prymator z Prokešaku 2006".
Potem sem ju doprovodil k Elektře na lokalku, aby jakisyk baraba nězrobil
Danečkovi brachu. Jak sem šel dom pěški, dumal sem, esli Daneček něnapsal na
ten dopis pro Jeţocha eště jedno přani - noveho tatu.
O vikendu sypalo, jak by nahuře neměli chechtaki na Hedenšolders. To asy moc
něnadchlo mamu, bo mě pozvala na oběd, schvalně zrobila dršťki (pry vnitřnosti
po pekinsku - cha, šak poznam dršťki, no ni?) a celu dobu, co sem ten gumovy
hnus ţvykal, mi přypominala, ţe sem něpohrabal to listi a co včil budě, jak je to
cele zasněţene. Bylo mi to celkem ukradene, bo sem cely vikend dumal nad tu
maminu z Dubiny.
Cestu dom sem se něnapadně zrobil paru kuli a značkoval sem auta, stromy a
stěny v okoli. Šlo to fajně, bo ten snih byl akurat tak na kule a sněhulaki. Zkušal
sem se přectaviť, jak se kuluju s malym pajtaškem a zaspominal sem, jak měl
semtam tata fajnu naladu, vyvez mě v Hrabuvce na haldu na saňach a sjiţďal se
mnu. Cestu dom sme se dycki kulovali. Tuţ taki maly chlopek doma - to by
moţna němuselo byť špatne. Aspoň bych měl s kim zajsť na jedno, aţ budě mět
občanku, no ni?
25.11.2005
Aby se člověk bal vyjsť večer z baraku
Minuly tyden se věštcy z hidrometeorologickeho ustavu zahleděli do skleněne
kule a zahlasyli, ţe brzo přyjdě snich, tuţ to se člověk moţe byť isty, ţe tu budě
cobydup. Moţna aji v prosyňcu. Ale tentokrat se aji trefili. A bo sem se po jedne
zymni krasobruslařske přyhodě s moju felinu zařeknul, ţe bez zymnich gum na
namrzlu cestu uţ něvyjedu, rozhodnul sem se přezuť včas.
Kolega ze zakladki robi v gumoservise, tuţ sem mu zavolal a pravil mu, ţe se
stavim domluviť se na vyměnu but pro felinu a aji trochu podřystať. Byl rad, bo
se vidime enem dvarazy do roka. Jaksyk se to protahlo, bo sme se trochu
zakecali po zaviračce u štamprle nad kalendařem, co jim tam visel. Tuţ kdyby
tam měli jakesyk krajinki, to bysme dluho něhodnotili a ja bysem moh byť doma
na zpravy. Ale tak sem šel o dosť pozdějši. Šak co, sem zvykly chodiť po centru
pěški aji nad ranem a jak ma člověk v sobě paru fernetu, tuţ hned se cyti tajak
mladši bracha od teho steroidoveho měcha z Tyrol.

Jak sem se potem dočital o tych mladeţnikach, co se rozhodli pocvičiť se v
karate na luďach venku a zystil sem se paru detajlu od Ladika - novinařa,
zacvakalo mi u dupy. Parta holohlavych hajleru tahla centrem a enem tak ze
srandy semtam kohosyk kopla do řbeta, nebo zhodila na zem a zkopala. Dokonce
aji jakasyk mlada děvucha mezy nimi byla. A teţ sy parurazy kopla. Tuţ co to
je?
Jak sem se přectavil, ţe ti gizdi šli po podobne trase, jak ja a ţe sem moh dostať
teţ do budki, spoměl sem se na jedneho svojeho znameho. Venca. Taki vyrazny
typ, hrudnik jak kus hovězyho, v hlavě syce teţ cosyk podobneho, ale rovny a
hodny synek. Před paru rokami se vracal odkuďsy přes Přyvoz pěški dom a
zapamatoval se akurat prvni ranu do hlavy. Z teho hodneho synka, kery chodil
do posylovni enem temu, aby se vlez do hadru, kere mu roba kupovala schvalně
věči, se stal paranoik, kery bez boksera a kesru nězajdě ani vynesť kibel ze
smetim. Chtěl se aji zrobiť papiry na gver, ale naštěsti nězrobil psychotesty, bo
kdovico by s ňu porobil.
Tenkrat ho zvalili jak na masochistyckim šmigrustě, ţe měl dva měsyce
nemocensku. Aji z roboty ho potem vyvalili, ale vysvětlili mu, ţe pry to s tu
dluhodobu nemocensku vubec nesuviselo. Škoda, ţe sebu tenkrat neměl
osobniho policajta. Ale nevim, esli by mu to bylo k čemu, bo podle otisku but na
gzychtě, břuchu a řbetě jich muselo byť tak deset.
Po te středečni mladeţnicke mlatičce sem se rozhodnul, ţe začnu šetřyť
chechtaki a na nočni pochuzki Ostravu se budu pronajimať policejniho ředitela.
Tuţ přecy neni moţne, jak ho sem tam aji se mnu přepadnu a daju nam po čuni,
aby jaksyk nězařydil, aby byl v Ostravě pořadek, no ni?
29.11.2005
Haluze na věnec
Přes tyden sem se parurazy zešel s Blanku. Kurnik šopa, s tu robku se tak fajně
dřysta, tajak bysme se znali uţ davno. Jak sem s ňu, přypadam sy taki jakisyk
pomyleny. Tuţ ţe by to byla ta prava? Na tych srazach sem čekal, ţe sebu veme
ten ţivy přyvěšek, ale ani raz. Dycki přyšla sama. Ani sme o nim moc němluvili,
enem paru vět a to věčinu, jak sem se na cosyk zoptal ja. Moţna na ňho aji
začinam byť zvědavy. Musym podumať, kaj bych ich tak moh pozvať oba dva,
bo navštěvu Indry by Blanka asy něocenila. Ţe by zoo? Ale tam maju na zymu

eztak zavřene. Na Zednikovu rozhlednu? Na to nejsu dobre povětrnosni
podminki. Tuţ je to moţne? Zyšťuju, ţe s malym děckem neni kaj isť.
Všimnul sem se, ţe uţ tu je prvni adventni neděla, bo mi volala v patek mama,
esli přyjdu na oběd. Uţ se jakisyk ten patek zname, tuţ sem se hned přeptal, co
budě a co mam přyněsť. Pry pečena kura na zeli, tuţ to mě čeka beztak cosyk
namahaveho. Ale co - zahrada je zasněţena, chajda zazymovana, všecke bebechi
sem odvez tam aji zpatki, tuţ snad to něbudě nic tak hrozneho. Ţe sem se ptal!
Pry mam doněsť hrsť chvoji. Mama zas chitla (tajak poslednich paru roku)
vanočni bacyl, co do nas obchodnicy rvu uţ od zařy. Jak sme byli mali haranti,
ţadny advent, ţadne věnce, enem bronzova, střybrna a zlata neděla. A jak mama
šupla v obchodě veducymu do kapsy stovku, tuţ sme dostali aji čokoladovy
kalendař. Jeden ze segru napul. A včil na stare kolena budě plesť adventni věnce!
Tuţ eště tak betlem ze špuntu od piva podle navodu ve Vlastě, no ni?
Co se tyče haluzy - v centru sem ich rval enem raz a uţ by mě nikdo
něpřemluvil. Kdysyk na mě jakasyk stara harpyja s divnym čoklem, co vypadal
tajak by ho protahli dvarazy skartovačku, zavolala v Komeňaku měscke cajty, bo
se ji nězdalo, jak se ty křaki divně třepu. Cajtum sem chtěl prvni namluviť, ţe
sem aktyvni měscki zahradnik, kery sy po večerach nadrabja směny, ale
něvypadali, ţe by se řechtali Novotneho vtipum. Tuţ sem jim po pravdě řeknul,
ţe mam krutu mamu a ţe esli nědoněsu chvoji na věnec, něbudě večeřa. Syce mě
politovali, ale od teho křaka mě hnali s napomenutim. Od te doby rači uvalim
paru chechtaku navic za benzyn a jezdim to rvať do lesyka pobliţ zahrady.
V sobotu sem se stavil na Dubině. Nahodu byla u segry Blanka, ale stejnak
bysem se za ňu stavil. Jak sem im prozradil, kaj jedu, hned mě zaukolovaly, ţe
chcu teţ jakesyk ty haluze. Kdyby tam byla enem segra, tuţ se z teho vymluvim
a nědostaně nic, ale Blančinemu pohledu srny přejete tatrovku sem neuměl
odolať. Jaksyk sem se tam zdrţel, tuţ se mi uţ potem nikdě nechtělo a stejnak
lelo jak z prasklych Ţermanic.
V nedělu rano, jak sem zahnal ty sny o stare od premijera, kera mě honila na
skladacy kolobce po haldě v Hrabuvce a řvala, ţe esli nězastavim, tuţ mam na
svědomi jak dopadnu volby, sem proklel cely hidrometeorologicki ustav aji s
vratnu. Venku bylo šero a hnusně a dešťova clona. Dufal sem, ţe to po snidani
přejdě, ale guvno, tuţ sem navlek neopren a svoje stare coretexy, kere sem se uţ
parurazy chistal hodiť do popelaku před barakem po tym fijasku na akcyji v
Jesenikach, ale je mi lito teho bezďaka, kery by ich vyhrabal a raz se v nich
prošel v dešťu. Neţ sem lapnul za kormidlo, byl sem navlhly jak štrnastka na
prvnim rande, ale v duchu sem se přesvěčoval, ţe to nic neni. Cestu tam sem

potkaval same řydičske nědouki, tuţ sem kaţdeho jednotlivě aji jako skupinu
proklel do sedmeho menyskusa a hned se mi aji ulevilo.
V kolonyji to vypadalo prazně, tuţ sem nešel aţ do lesyka, ale fiknul sem paru
větvi ze smrčka susedě, kere nevonělo moje listi. Šak nema mět ty větve přes
naš plot, no ni? Na guvno bylo, ţe sem doma zapoměl svuj superostry noţik a
tak sem to musel piţlať tatovym přyborakem upravenym na brusce, kery sem
vyhrabal v šopě. Tych haluzy ale něbylo moc, tuţ sem se stejnak musel vypraviť
do lesyka, ale to uţ mi bylo celkem jedno, bo sem byl za tu chvilu komplet
promočeny. Po pulhodině sem narval kufer od feliny polovinu lesa a bo mi byla
celkem kosa, uvaţoval sem, ţe zatopim a trochu se zhřeju, ale potem sem se
pravil, ţe budu tvrdy jak zubni šuter a valil sem dom. Po paru minutach v zymne
feldě mi mě zabylo sameho lito a pustil sem pec na plny kotel. Uţ vim, čemu
sem to nechtěl robiť. V letě mi asy do trubek musel vlezť šťur a potem tam
scypnuť, bo to tam po zatopeni zasmrdělo tajak v činske vyvařovně pro bezďaki.
Zajel sem to prvni hodiť segře na Dubinu, ale něbyla doma, tuţ sem mokry, s
haluzami v pazurach a zabahněny jak ten Joţin zazvonil u Blanki. Otevřel mi
jakisyk povědomy pajtašek, kery na mě chvilu čučel, potem zařval, ţe uţ budě
hodny a s brekem zmiznul v kvartyře. Tuţ to asy něbylo nejlepši zeznameni.
Potem přyšla Blanka, vzala haluze a lakala mě na buchty. Chvilu sem aji chtěl,
ale jak sem se přectavil, ţe bych se musel zezuť buty, isť tam v mokrych
zapařenych fusaklach a potem se lapnuť v tych mokrych ryflach na sedačku,
vymluvil sem se na to, ţe parkuju v zakazu zastaveni a valil do centra.
U našich sem se zevlek hned za dveřami. Jak sem tam tak pochodoval enem v
trenclach, naraz přyletěli ti dva segřyni gizdi a začli mě očumovať a cosyk
pindať o tym, ţe jejich foter cviči a ma břuch jak stul a ni jak plavacy kruh, tajak
ja. No super! To budě fajny oběd. Nahazal sem hadry na topeni a v tatovych
teplakach znački Vietdydas sem sednul k obědu.
Zaţitek z dobreho ţradla mi kazyla mama se svojimi otazkami, komu sem něchal
ty haluze od segry a esli je aspoň pěkna a umi vařyť dršťki. Podle teho, jak se se
segru na sebe uchichtavaly, mi docvaklo, ţe mě propiraly cele dopoledně jak
pokaţena tatramatka. Jak sem pojed, navlek sem na sebe polosuche hadry, sednul
do mokre feliny, před barakem zkusyl vyklepať jehliči z kufra (kura, paru haluzy
a větvi jak v Tatrach?!) a šel se schrupnuť, bo sem byl utahany jak kuň.
Večer mi volala Blanka, ţe děkuje za haluze a věnec uţ ma hotovy. Pry ať se
přyjdu podivať, bo maly uţ nebeči, jak se řekně moje meno. No fajne. Tuţ to se
tam hned těšim vic.

2.12.2005
Fusaty chlop s berlu, roba s křydlami na řbetě a čertisko
Rok utek jak mliko na pecu a uţ je tu zas ten čas, kery maju tak rady male hodne
děcka. Zlobive uţ meň, bo tym doněse Mikulaš s čertem tak akurat uhli, ale
nevim, esli to aji neni lepši přy včilejšich cenach eletryki. I kdyţ eště němam
male pajtaški, kaţdy rok přesně vim, kdy je Mikulaša, bo segra mě dycki milu
ezemesku upozorni, ţe se synovcy a mala neteř těša na nadilku. Maju Mikulaša
radi teţ tak, jak sme měli my, jak sme byli mali. Akurat ţe tenkrat sme chodili na
haviřskeho Mikulaša.
To se dycki foter s partyju z rubani natahali do kulturaku svoje gizdy a rozdali
jim kolekce od eroha. Mezytym, co nam kulturni referent pušťal na promitačce
Nu pagadi, fotřy se narvali jak jabka v sadu, bo tam bylo aji občerstveni. Pro
děcka ţluta sodovka a zakusek a pro dospěle chlebiček a štamprla za symbolicku
cenu. My sme potem litali po celym sale, hazali sme po sobě čokoladove baňki a
oni se na nas enem blbě tlemili. Věčinu sme odchazali dom aţ posledni, bo foter
byl zodpovědny za vyučtovani a dycki se divil, ţe mu cosyk chibi, nebo
nadbyva. Jeden rok sme tahli dom osum kolekcy, plato chlebičku a aji paru
zakusku a na druhi rok sme tahli dom bečicy segru, bo na ňu ani kolekcyja
nězbyla. Foter ju chtěl podplatiť pulku, ale potem mu došlo, ţe v sedmi rokach
eště něpije a po ni by mohla vyryvať eště vic. Tuţ ji aspoň ve večerce kupil
druhu kolekcyju a zbytek cesty sem prořval ja.
Jak sme byli trochu věči, byli sme raz u znamych, kerym robili Mikulaša jejich
znami. Ten kvartyr byl celkem maly, tuţ se nas tam pět harantu nemohlo skoro
ani hnuť, bo pokojik byl zamknuty a nesmělo se tam. Mamy do nas furt hučely,
ať se opakujem basničku, inač valime do pekla. Měl sem z teho předněsu věči
strach jak z čerta. Jak se odemkly dveře do pokojika a vylez Mikulaš, mamy
obdivně zalapaly po dechu, bo měl fusyska z vaty, keru bylo tenkrat dost těţke
zehnať. My děcka sme spiš čuměli na čertoanděla, bo třeti, co měl přysť,
nědorazyl tuţ ti dva zaimprovizovali a vyrobili takeho dvojmutanta. Pravoplatna
roba od Mikulaša měla zlate třasně z vanočniho stromka přes vlasy, kaj ji
vyčuhovaly rohi. Na sobě jakusyk cychu, kera byla na paru mistach špinava, jak
by na ni usnul haviř ve faračkach a vzadu čuhal ocas. Chvilama na nas byla jak
anděl a chvilama jak čert. Tuţ zaţitek na cely ţivot. Eště dluho sem se potem v
nocy budil hruzu. Ostatni děcka teţ ani někvakly a enem sledovaly to divne
monstrum.

Potem jedna aktyvni mama postrčila svoje děcko k Mikulašovi a pravila mu
"Zpivej!". Gizd hleděl na Mikulaša, snaţil se nevnimať tu dvojitu bestyju vedle
něho a třaslavym hlasem spustil, ţe vanoce přychazaju. Druhe děcko ten
čertoanděl před vykonem pohladil po hlavě a tak sme ho uţ do konca navštěvy
neviděli, bo se zamklo na vecku a jeho tata potem zlomil v zamku šrubovak s
vanočnimi nadavkami. Třeti děcko asy poznalo svoje rodiče, bo celkem
neochvějnym hlasem cosyk odvaţně mumlalo a my sme enem něnavistně
sledovali, jak rozbaluje baliček a ma tam dva banany a ostatni enem jeden. My se
segru sme potem zrobili duo a zmiksovali do kupy dvě pisnički, kere sme
omylem odrecytovali, ale balik sme teţ nakoněc dostali. Mama s fotrem se dalši
rok divili, jak sme jim tvrdili, ţe sme uţ na take akcyje stařy a ţe tu čokoladu a
ovoce nam moţu předať doma.
Večer se projdu centrem a podivam se, esli zas budu chodiť Mikulaši, anděli a
čertiska a obdarovavať děcka tajak kaţdy rok. Snad zas něpotkam, tajak před
dvuma rokami, čerta, kery se opiral o Mikulašovu berlu a z druhe strany ho
podpiral ten s tymi křydlami na řbetě. Tenkrat sem chvilu myslel, ţe ma cosyk s
nohu, neţ sem přyšel bliţ a ten chlupaty gizd na mě dychnul.
6.12.2005
Blančin plan
V patek měla Blanka svatek. Asy tych paru posezeni a podřystani s ňu začinam
brať jaksyk vaţně, bo sem cele dopoledně na šichtě dumal, co ji kupiť a esli ju
kajsyk pozvať. Něrad bych to zdrbal, tajak tenkrat se Zdenku, bo včil uţ vim, ţe
pozvať robu na jeji svatek na bouling s oţralu partyju neni ten pravy darek, kery
by ocenila. Nakoněc sem se rozhodnul, ţe ji kupim bombonyjeru a pozvu ju
kajsyk na večeřu, esli eště nic něbudě mět domluvene s kimsyk inym.
Bombonyjera něurazy - jak člověk neni cukrovkař a nebo nědrţi pravě dyjetu.
Přy druhim turku sem vymyšlal, kaj Blanku vzať. Na Dubině něznam ţadnu
restauracyju a v Hrabuvce akurat Venušu, ale tam sem byl naposledy tak před
patnasti rokami a to byla knajpa, kaj bych něvzal ani kolegu s šedym zakalem,
kery po uraze ztratil čuch. Potem sem se spoměl eště na tu picerku Fontana, co je
vedle byvaleho Buďaku, kaj sem jako maly harant chodil na pohary, jak mi
zbylo kapesne. Tam ju pozvu, pravil sem se, tam je fajne přytmi, moţeme vklidu
dřystať a moţna se aji pomačkať pazury.

Po svačině sem ji zavolal a měl sem štěsti, bo pry nic něma a pry mi chtěla teţ
zavolať, bo cosyk potřebuje. Tuţ ţe by ji zas kapal kohutek u vany? Domluvili
sme se na pět před picerku. Chtěl sem jet feldu, bo je to rychlejši a lokalka mi
stači cestu na šichtu a zpatki, ale vnitřni hlavni planovač mi pravil, ţe co kdyby...
Byl sem tam o pulhoďki spiš, abych kupil eště tu bombonyjeru. Cukalo mi kupiť
aji jakesyk kvitko, ale nakoněc sem se na to vybodnul, abych něvypadal, ţe moc
tlačim na řezny kotuč.
Blanka přyšla přesně, fajně nastrojena, fajně navoňana, radosť na ňu bylo čučet.
Lapli sme do picerki, objednali se kaţdy po jednym tym slanym kolcu a
dvojdecku vina. Dlabali sme, semtam cosyk zdřystli a jak sme měli druhu
dvojdecku a pokoj se rozlival vnitřnosťami jak měsyčni svit nad Zarubkem,
Blanka mě začla opatrně načinat s tu svoju prosbu. Pry esli bysem neměl chuť
zrobiť cosyk fajneho pro děcka. Tuţ čemu ni, pravil sem, šak ja mam děcka
celkem rad. V duchu sem se spoměl, jak se ti segřyni gizdi raz na navštěvě u
našich trenovali uzlovani, co se naučili z jakehosyk mladeţnickeho magazyna a
jak sem sebu potem dřystnul v přecyni, jak sem se obul a zrobil krok na chodbu.
Ale to uţ je davno. Blanka kula, dokavaď byl ingot vařycy. Pry ţe by to zrobilo
radosť jejimu malemu, kery je trochu nascypany a aji segřynym děckam a všecy
by určitě byli radi. Pobidnul sem ju, ať uţ to něnatahuje jak gumu v trenclach a
vybali to na mě cele. Tuţ ja! Pry ţe ma na ponděli pozvaneho Mikulaša, ale chibi
jim čert, bo ten kolega z jeji roboty, co ho měl robiť, sebu dřystnul na jezdicych
schodach na hlavnim nadru a včil maju syce dres pro čerta, ale němaju do něho
vyplň. A cholera! Tuţ co to je za pajtaša, co něumi jezdiť na schodach? Beztak
byl navaleny a takeho čerta šlak tref.
Chvilu sem polykal v duchu naprazno, bo nikdy sem nic takeho něrobil a ani
nejsem dobry herec. Kdysyk sem u dochtora symuloval chřypku, ale ani sem se
nědostal do ordynacyje, bo mě vyrazyla hned sestra. Blanka mě začla
povzbuzovať, ţe to neni rola na Oskara a ţe stači, jak budu chřestiť řetězami,
robiť nahlas blebleble, semtam zatočim ocasem a budu kulať očami jak přy
padoucnicy. Tuţ pověztě mi, co sem měl robiť? Furt se na mě tak pěkně divala,
tuţ nakoněc sem ji kivnul. Šak co? Jak se dam předtym jednu dvě štamprle,
pujdě mi to samo, tajak dycki. Ale gizdi - a upřymny zvlašť - mě nesmja poznať,
bo to by bylo řeči jak v parlamentě přy hlasovani o platach. Jak sem ji to odkival,
zbytek večera svitila jak černobylski jetel a aji na to pomačkani pazur došlo.
Doprovodil sem ju před barak, ale na navštěvu uţ bylo pozdě a maleho stejnak
hlidala jeji mama a tak sem valil na lokalku.

Kura, asy sem zamilovany. Jak sem s ňu mluvil a večer na ňu myslel, zas sem
cytil take to zname šimrani v břuchu. Enem aby to ale něbylo z teho fazoloveho
gulaša, co byl v patek na oběd.
8.12.2005
Mikulašske tryjo
Přes vikend se mi to rozleţelo v pale a v ponděli na šichtě uţ sem se něbyl taki
isty, ţe se mi na tu Mikulašsku chce isť. Vrtalo mi to v obvodach a vnitřni gizdintrovert
uţ mi zas radil, ať se na to vyseru, idu dom a na štrnast dni vypnu
kecafony, neţ se na to zapomene. Ale co, jak sem to slibil tym fajnym
usměvavym očam, neda se nic robiť.
V osum zvonil tydlifon. Blanka. Myslel sem, ţe se chce přesvěčiť, esli večer
přydu, a uţ sem ji chtěl vytknuť, ţe mi nevěřy, ale bylo to horši. Uţ němaju ani
Mikulaša. Ten vul byl v nedělu s děckami kajsyk na horach a robil tam hlupoty a
včil leţi doma nascypany s anginu. Tuţ to je fajne. Sem zvědavy, jak dokaţu
naraz robiť aji čerta, aji Mikulaša. Blanka asy tušila, na co myslim, bo mě
uklidnila, ţe nic takeho němusym robiť a ţe stači enem, jak zeţenu u nas na
šichtě kohosyk. Jasne, to neni problem, v pět sme tam, slyšel sem se, neţ sem
zavěsyl. No nejsem ja vul? Koho tak asy přemluvim?!
Prvni sem se zoptal Kamila. Ten je rad, ţe to němusy robiť doma, bo jeden rok
ho donutila stara, aby pry děcka měly radosť, ale jak se před akcyju zvěčoval
sebevědomi vodku, jaksyk to nězvladnul a stara s nim potem skoro měsyc
něpromluvila inač, neţ "Ţer!" a "Skliď po sobě ten bordel!". Co tak Pepik? Od te
doby, co je jeho roba u tych Jehovistu, nechce o ničim, co se tyka svatych ani
slyšet. Jaruna? Ta nema k Mikulašum dobry vztah, bo ji raz jeden anděl zbalil
chlopa, s kerym pravě chodila.
Zkusyl sem se zoptať aji šefa, ale ten se mnu od minuleho tydňa něpromluvi inač
neţ "Kde je ten projekt?" nebo "Nehrab se mi na stole!" a enem cosyk odfrknul.
Zbyval akurat Laďa. Celu dobu mě sledoval a jak sem k němu zamiřyl do
kancliku, uchechtnul se enem jak Ransdorf a pry "Zhaniš Mikulaša, co?". Tuţ
přecy nevemu Laďu, teho ichtyla, k segře dom, aby mi tam robil ostudu, no ni?
Vul se potem budě myslet, ţe sme kamaradi a neţ Laďu za kamoša, to se rači
nastěhuju na měsyc do kvartyra tu našu přyhluplu uklizečku. Ten gizd byl asy
na jakimsyk psychologickim rychlokurzu, bo na mě vychrlil haldu duvodu, čemu
on je na to ten pravy a jak skončil, aji sem temu věřyl. Tuţ jak na školeni

herbalajfu. Akurat to potem trošku podrbal, jak pravil, ţe pujdě, ale budě robiť
anděla. No neni to hňup? Chceš isť za anděla s tymi deset centymetru dluhimi
fusami?, zoptal sem se ho. Chvilu sme potem dyskutovali o tradycach, chvilu o
domacych zviřatach, ale Laďa furt trval na svym a ţe jak něpujdě za anděla, tuţ
ţe moţu isť za oba sam. Ţe bysem se moh dat dopředu na pysk masku Mikulaša
a zezadu masku čerta a byl bych jak ten zly gizd na koncu prvniho dilu o tym
malym brylatým eletrykařovi s bleskem na čele.
Nakonec sme se dohodli. Byl sem zvědavy, co na mě s taku zbyde za kostym.
Ve třyštvrtě na pět sme zvonili u Blanki, kaj sme se měli převlesť do tych hadru
a kaj nas měl čekať anděl, kery eště nětušil, ţe budě hrať cosyk ine. Anděl byla
Blančina kolegiňa z roboty Marta, taka srandovni roba ("Říkejte mi Martička,
chachachacha..."), ni moc štihla, no spiš spuchla, kera se všeckemu chichotala
jak mladeţnica, ale na taksametru uţ měla najete tajak dvakrat do Bohumina a
zpatki a eště kusek. Jak se od Ladi dozvěděla tu novinu, zařechtala se jak Šemik
a pry, ţe to budě sranda a ţe to bere, ale v tym přypadku ona chce robiť čerta, ať
je jakasyk změna. Tuţ to je fajne, nakonec budu robiť teho svateho ja, ale čemu
ni? Aspoň mě pod tymi fusyskami upřymny něpozna.
Narvali sme se do tych hader. Laďa měl trochu problem, bo ten andělski dres na
nim visel jak ţupan od Ruţičkove a Martička zas v tym čertovskim vypadala jak
kdyţ se zasekně stroj na plněni parku. Tuţ taka fajna komicka trojka. Uţ včil
sem litoval, ţe sem tu lez, ale co, hlavně jak děcka a Blanka budu rady,
uklidňoval sem se v duchu. Jak sme byli jakţtakţ hotovi, poslali sme Blanku
napřed, dali se po štamprli na uspěch akcyje a vyrazyli k segře, kaj uţ byl
přypraveny aji Blančin Daneček. Laďa se cpal dopředku k Martičce, bo to od
prvni chvile vypadalo, ţe ti dva se budu rozumět. Marně sem jim zezadku
vysvětloval, ţe Mikulaš by měl isť prvni, ţe on je hlavni štajger a oni enem
poskocy. Nědali se řeknuť.
Zazvonili sme. Přyšla otevřeť segra, chvilu nevěřycně čuměla na tu trojku a
potem nas pozvala divnym hlasem dal. Martička začla na cele kolo robiť zvuk, o
kerym se myslela, ţe tak robi čert a tlukla přy tym řetazem o dlaţku. To se moc
nelibilo segře, bo jak byl ten řetaz asy čerstvě natřeny jakusyk barvu, nechaval
na dlaţce a linoleu fajne čary. Tuţ aspoň trefime zpatki, no ni? Vlezli sme do
obyvački, kaj byly zhromaţděne děcka a ja sem se ich chtěl zoptať, esli byly cely
rok hodne, ale ani sem se nědostal ku slovu. Kopija segry, jak viděla teho
spuchleho čerta s tym řetazem, začla bečet jak kdyţ vraţďa ovcu. Jeji bracha,
taki maly zkumavy gizd, začal ryť do Ladi, ţe anděla s fusami eště neviděl a esli
je to vubec pravy anděl a ať zkusy zamavať tymi křydlami a ţe pravy anděl ma

křydla o pulmetra delši a podobne pindy. Sebeisty Ladik mu pravil, ţe jasne, ţe s
nimi umi mavať, ale ţe to mezy normalnimi luďami něsmi robiť, bo jak by se to
dozvěděl pambuch, měl by z teho opletački. Jak mu maly parurazy zatahal za
perutě, Ladik jaksyk ztratil sebeistotu aji s rovnovahu. Ja sem mezytym zašel k
Danečkovi a konečně sem se zoptal, esli byl cely rok hodny a esli umi jakusyk
pisničku. To by bylo fajne, kdybych přy tym nětrefil berlu luster. Jak jebla jedna
ţarovka, kopija segry zvyšila frekvencyju řevu o šedesatpět hercu a segra se na
mě podivala tajak mama, jak sem ji raz rozsednul hrnek ze svadebni vybavy.
Daneček enem stal v rohu a vypadal, ţe by nejrači skočil mamě do naruči, akurat
ţe mezy nim a mamu stala naša svata překaţka. Klepal se, borak maly, jak
čivava na severnim polu. Martička chtěla napraviť sytuacyju a zoptala se male,
esli ji ona povi jakusyk basničku. Akurat ţe zapoměla, ţe neni hodny anděl, ale
čertisko a mala začla po jejim pohlazeni vřyskať eště vic, aţ sme se začli bať, ţe
na nas jakisyk sused zavola socyjalku. U dveřy stal upřymny synovec, usmival
se pod nos, hral sy ze zapalovačem a jaksyk divně se dival Laďovi na křydla.
Nakonec sme dostali kusek basnički aspoň z Danečka (esli se da za basničku
povaţovať "Mikuláš, Mikuláš, Mikuláši náš"). Nechali sme jim tam baliki na
zkaţeni zubu, co nam přypravila Blanka a valili zpatki k ni. Eště ve dveřach sem
slyšel teho maleho chitrolina, jak vyklada segře, ţe se vubec nebal a ţe Mikulaša
v ryflach teţ eště neviděl.
No nakonec to neskončilo aţ tak zle. Aspoň pro mě, bo vděčna Blanka mě
pozvala na nedělu na svatečni oběd. Kdovi ale, jak skončil Laďa, bo odchazali s
Martičku, kera se chichotala jeho vtipum a druhi den na šichtě byl taki jakisyk
divně zamlkly. Ale moţna to bylo aji tym, ţe na čele měl eště obrys andělske
hvězdy, bo sme včera něnašli nic lepšiho na lepeni jak Herkules.
9.12.2005
Teţ bysem chtěl byť politykem
Nedavno sem se nastavil raniho kohuta, kery mě budi na šichtu, jaksyk zle.
Zakokrhal inač neţ měl a jak sem uţ němoh usnuť, tuţ co? Vyrazyl sem na
šichtu spiš. Taka cesta do roboty ma vyhodu v tym, ţe lokalka neni ucpana jak
syfon u vany a člověk se moţe v klidu lapnuť kaj chce a aji se přečitať noviny.
Roztahnul sem se na dvojlavce a začital se do přylohi pro Moravu a Slesko a co
něvidim. Ostravski prymator měl minulu středu jakesyk vystupeni. Pry se ho na
jakesyk schuzy zoptal synek od novin, co je na tym pravdy, ţe bral uplatki, jak se

jednalo o Karolině. Prymator chvilu dumal, potem se nasral, ţadal omluvu a jak
se ji nědočkal, bez řeči odešel pryč. Tuţ temu pravim chlopske řešeni problemu.
Dumal sem o tym cely zbytek cesty a rozhodnul sem se, ţe sy z něho vemu
přyklad, bo on je taki progresyvni a zkusym to v robotě. Přyleţitosť přyšla eště
ten den.
Kolem desate k nam do kancliku vrazyl šef jak snih do Třynca a zařval na mě,
kaj mam ten projekt, co mu slibuju uţ od minuleho uterka a esli to nebude mět
na stole do deseti minut, tuţ mi zrobi liposukcyju mozku. To je cely on, dycki
enem naslibuje a skutek utek. Chvilu tam nademnu stal jak svata dala nevěděla
komu a potem se eště raz zoptal, jak to teda budě. Demonstratyvně sem se
zdvihnul a zoptal sem se ho, esli se mi omluvi. Šef na mě něvěřycně čuměl jak
letuška na listek na vlak, tuţ sem bez řeči prošel kolem něho směr kantyna.
Snaţil sem se přy tym tvařyť tajak prymator. Tam sem chvilu pobyl, vypil kafe,
dal se zakusek na sklidněni nervu a po jakesyk době sem se vratil do kancliku.
Partyja na mě čuměla jak na hrdinu. Aspoň mi to tak v prvni chvili přypadalo.
Třeba dodať, ţe ten projekt uţ je tyden hotovy a leţi zavaleny v te haldě papiru a
svinstva na šefovym stole.
Cytil sem se jak vyherce prvni ve sportce, akurat mi kazylo naladu, ţe se zbytek
dňa někeřy enem tak pod fusy pochechtavali a ini se zas na mě tak litostivě
divali. Na konec šichty se mě šef pozval, řval po mě jak Brykner přy zapase a
nakoněc pravil cosyk o karnym řyzeni. Teho němam zapotřebi, tuţ sem očami
propatral barevny nětřyděny sběr na jeho stole, vytahnul povědomu barvu a na
třeti pokus sem z ni vylovil ten slavny projekt. Šef zas čuměl jak Frodo na pistni
krouţek a potem mě propustil s tym, ţe se to eště ohledně teho karneho řyzeňa
rozmysli.
Tuţ nevim, jak to dopadně, bo od te doby misto pozdravu enem huhla. Nevim,
esli sem zrobil dobře, jak sem se bral přyklad z polityka. Zapoměl sem, ţe to su
přecy nadludě, kerym projdě všecko, pravidla něpravidla. A obyčejni ludě zas
utřu pysk.
13.12.2005
Nedělni řyzek u Blanki
Minuly tyden mi celkem uletěl, bo sem furt myslel na ten nedělni oběd, kery mě
čekal. Coţ o to, nebyl sem ani tak nervozni z teho, ţe u ni budu poprve jest, jak

spiš z teho, ţe tam budě aji ten jeji barabčik. Co jak se spomeně, jak se mě
zleknul tenkrat s tymi haluzami? Nebo co jak nebude chcet jesť, jak tam budu ja?
A nebo pozna, ţe sem byl člen te svate trojice?
Se stolovanim s cyzymi pajtašami němam moc skušenosti, krom segřynych
gizdu. Dumal sem, čim se ho tak zyskať a napadlo mě kupiť mu jakusyk hračku.
Vyrazyl sem do Pryjora, prolez hračkařstvi, ale nic se mi tam něpozdavalo. Jak
sem šel kolem regalu s autami, spoměl sem se, jak kdysyk syncy ve škole nosyli
angličaki, aby se pochvalili, kdo ma lepši a poštenkrovali nas, kerym mama s
tatu nic take někupili. Semtam se mi zadařylo přesvěčiť někerych poťapanějšich
na vyměnu angličaku za rozbity budik a nebo inu capinu. Chvilu sem uvaţoval,
ţe bych se sobě kupil paru tych malych piksel s tymi Buragami a doma se
vynahradil děcke roki, ale potem sem to odloţil. Šak tu nejsem naposledy.
Vlasně uţ to planuju roki.
Uţ sem chtěl šahnuť po jakimsyk autě, ale potem mě napadlo, co jak se s autami
něhraje? A co tak jakusyk stavebnicu letadla? Byl sem něrozhodny jak cygan
před uřadem prace, ale nakoněc mě napadlo, ţe kaţde děcko ma rado sladke, tuţ
nic nězdrbu, jak mu kupim jakusyk čokoladu, no ni? V tym kramku vedle
lazeňskich oplatku, jak tam maju ty ruzne ţďorby z čokolady, sem vybral take
fajne auto a měl sem aji hračku, aji ţradlo. Hotove. Jak uţ sem byl v Pryjoru,
vlez sem aji do drogeryje kupiť se jakisyk ten pitralon, ať na navštěvě něsmrdim
jak břydok, bo stary mi uţ zas došel. Ja nevim, mi to snad kdosyk tajně upija, či
kereho šlaka. Neţ sem vylez z Pryjora, kupil sem eště kvitko. Ja mam syce
alergiju, tuţ sem to drţel co nejdal od pysku, ale roby to maju rady a co bych
nězrobil pro to, abych se stal oblibenym.
V nedělu sem prolez šifoner a navlek na sebe to nejlepši, co sem našel. Tuţ
jasne, ţe se mi to nězadařylo hned napoprve, ale po půlhodině stravene před
špiglem sem se aji sam sobě libil. Prohrabani te kisně mělo aji svoje plusy. Našel
sem hadry, o kerych sem se myslel, ţe sem ich uţ davno vyhodil. Přyklad, take
fajne tesylki, v kerych sem chodil eště do tanečnich. A nebo ten sveter, v kerym
sem byl na prvnim a poslednim lyţaku v ţivotě a po navratu sem se zařeknul, ţe
ho nikdy něvyhodim, bo voněl po te robce, keru sem tenkrat popusoval na
chodbě, jak vypli tu eletryku. Ta bestyja to syce druhi den před všeckimi zapřela
a eště se mi vysmjala, ţe se vymyšlam, ale ja sem věděl svoje. Ten sveter syce
včil smrděl jak by ho nosyl ze dva roki bezďak, ale co, spominki su spominki.
Po jedenaste sem se zebral a vyrazyl. Pro istotu sem se vzal aji dešnik, bo co
kdybych zas zmoknul? To uţ by ten maly asy něudychal a moţna by se vratil do
plinkovych roku. Cesta fajně ubihala, lokalka byla poloprazna a za chvilu sem

vystupoval na Dubině. Před dveřami sem se pět minut kontroloval, esli vypadam
normalně a nakoněc sem zazvonil. Blanka otevřela fajně nastrojena a usmjata.
Ani nevim, co mi vonělo lepši, esli ty řyzki, nebo ten jeji pitralon. Ve dveřach
sem ji dal to kvitko a pravil sem ji, ţe mam cosyk pro maleho. Akurat ţe mi ten
puget v tym kvitkokramu jaksyk blbě zabalili proti mrazu, bo kvitko po
rozbaleňu vypadalo scyple a jaksyk ho to tahlo k zemi. Blanka se tvařyla, ţe to
něvidi a vazu postavila šikovně ku stěně a kvitko opřela o zeď. Šikovna robka,
no ni?
Potem přyšel maly a prohliţal sy mě jak sazkař listek ze štasnych deset. Snaţil
sem se nětvařyť jak zmokly nosyč haluzy, ani jak Mikulaš, abysme měli dobry
začatek. Jak se zdalo, ţe se chce na cosyk zoptať, vrazyl sem mu do ruk to
čokoladove auto. Poděkoval a valil pryč. To by moh byť začatek pěkneho
přatelstvi.
Neţ Blanka přyněsla na stul, pomahal sem ji trochu v kuchini. No, moţna sem se
tam trochu motal, ale pravila, ţe ta sklinka uţ stejnak byla nakřapla. Jak sme
lapli k polivce, přyšel Daneček s tu čokoladu a pry, ţe sy neni isty, esli to moţe
jesť, bo emulgator, lecytyn a barvivo E 160 C nejsu jeho oblibene přysady.
Blanka ho utěšila, ţe se moţe rozděliť s kamaradami ve školce. Zapnul sem
radar a v duchu uvaţoval, esli taki maly chlop uţ moţe umět čitať a nebo mu to
sloţeni přečitala mama. Blanka mi pravila, ţe mlady uţ čita skoro rok a ţe nevi,
kaj se to naučil. A vida, genyjalni děcko, tuţ to je fajne. Uţ sem viděl v
magazynach ty tytulki - "Vymyslel sem lek proti rakovině a za to všecko vděčim
svemu nevlasnimu tatovi, kereho mam rad jako vlasniho". Daneček to ale trochu
zdrbal přednašku, jak su ty barviva něbezpečne v ţradle pro děcka. Kurnik šopa,
co tych malych barabčiku ve školce uča?! Asy sem to řeknul nahlas, bo sem
dostal odpověď, ţe Daneček dostal od babički zajimavu kniţku "Zdravá výţiva
malých dětí". Trochu sem se spotil na krku.
Jak Blanka doněsla řyzek, Daneček zas nahlas komentoval učinki E160 na vyvoj
plodu. Po řbetě mi uţ tekly čurki jak z třy dni stare pemprski. Povim vam, ţe mě
potem potěšilo, jak sem viděl, jak temu malemu Ajnštajnovi musy mama pokrať
řyzek. Potem se chvilu cpal a bylo ticho, bo nesmi dřystať přy jidle, tuţ sem se
chvilu věnoval řyzku a Blance. Vypadala moc fajně. A navic, řyzek s
bramborovu kašu je moje nejoblibenější ţradlo, tuţ sem byl spokojeny.
Jak sme dojedli, chtěl sem umyt taliře, abych se ukazal ve fajnym světle. Guvno!
Maly začal s přednašku, jak je myti v dřezu neekonomicke, jak maju myčku.
Zatnul sem zuby a uklidňoval se pohledem na Blančinu bluzku (fajny vystřyh),
kera enem krčila ramenami a pry, ţe to ho naučil jeji tata. Po jidle šel maly

naštěsti do luţka, tuţ to mi zas přypomělo, ţe je to děcko a ni maly veděc a zas
sem ho měl chvilu rad.
Dvě hodiny sme v klidu dřystali o hlupotach přy kavě. Maly syce nespal, ale byl
zalezly v jakimsyk domku z dek a čital tam jakusyk bichlu. Po svačině sem se
chistal pomalu dom, ale umluvili mě na pekseso. V tym sem byval přebornik, bo
mam paměť na obrazki. Ten maly ţgol mě ale rozněs na kopytach jak šemik
guvno. Jak potem dotahnul eště šachi, honem sem se vymyslel vymluvu, ţe uţ
musym dom, bo se ma eště staviť mama s baňkami na stromek. Prohru v peksesu
eště vydrţim, bo to je děcka hra, ale kdyby mě zetřel aji v šachach, tuţ to bych se
aji pobečel jak Vladko na hajzlu. A navic šachi ani neumim hrat.
Večer potem volala nadšena Blanka, ţe sem se malemu celkem libil, bo se ptal,
kdy zas přyjde stryk prohrať. Tak nevim - dycki sem se snaţil intelektualně drţet
krok s robu a včil abysem dohaňal děcko...
15.12.2005
Čemu nejsem Prastravak
Znam paru ludi, keřy se narodili tu v Ostravě, zrobili školy tu v Ostravě, paru
roku robili tu v Ostravě a - naraz chitli praţsku chřypku, v Ostravě scypla Lajka,
hup na Manaţer a valime do hlavniho města. Tam na nas čekaju s otevřenu
naruču a hned nam daju šestinasobny plat, co sme měli tu, mobil a mercedes a
konečně se buděme ţiť jak pambuh v raju.
Taki cestovatel se potem vrati na rodnu hrudu umyt tatovi a mamě okna na
vanoce, vybrakovať špajzku, potem podřystať s kamošami v knajpě a po
sedmym pivu z něho naraz leze, ţe jak odečte ţivotni naklady a hipoteki a
podobne duperele, tak ma o chlup vic, jak měl předtym tu. Akurat ţe rano se
moţe přyspať, ţadne pichački na šestu a dom se vraca večer na zpravy. Jak se
zadařy a v robotě něhořy plan. Šikovna asystentka v minysukni mu raz za čas
měni fotki děcek na komputeru. Vlasni robu naštěsti eště poznava, bo ta uţ
neroste. Po devatym pivu konečně přestava spivat a mluvi, tajak mu zobak
narost. Akurat ţe to uţ mu věčinu neni moc rozumět.
Dalši zas odchod z Ostravy obeči, bo jak mu zrušili misto ve firmě, nic ine, kaj
by se uchitil, tu něnašel. Chvilu se zkuša přeoryjentovať na jakehosyk ineho
manaţera, ale nakoněc mu nězbydě nic ine, jak se slzami v očach zbaliť kufry a
kupiť se mistenku na hlavnim nadru. Časem se uchiti a včil chodi s celu familiju

usliť misto do Komeňaku na Letnu. Eště furt mluvi tajak mu zobak narost a
fandi Baniku, tuţ eště by se dal povaţovať za Ostravaka.
Potem su tacy, co enem vypravči ve Svinově mavně zelenym praporkem, uţ v
občance škrkaju lihovym fixem misto narozeňa a začinaju mluviť tajak
moderator v radyju. V ţadnym přypadku něchcu byť spojovani s tym divnym
městem u polskoslovenskich hranic, nebo kaj to vlasně leţi. Jak slyša slovo uhli,
tvařa se tajak Kavan u Ruţoveho pantera a dumaju, esli to neni to, co se bere na
boleni břucha. Vitkovice, Enhačko, radnica, Banik, Stodolni, Černa luka, Kuřy
rynek, halda, nic - vubec nic, ticho po pěšině, jak by im kdosyk přeoral paměť,
ţadna reakcyja.
Co s takimi, keřy se něchcu pamatovať, kaj hrali jako mali gizdi kulički? Jak to
zhrnu, někeřy chcu, ale je im potem smutno, někeřy musa a teţ je im smutno a
někeřy spichaju, uţ aby byli pryč, a su radi. Co se da robiť. Člověk je tvor
stěhovavy, ale teţ jak je kajsyk zvykly, nechce se mu indě. Deprem jak cosyk
opustime, uvědomime se to.
Sam nevim, co bych robil, jak bych dostal jakusyk lakavu nabidku. Mam v
Ostravě rodinu, partyju, robki, mista s paměťu, kere jak vidim, hned spominam,
co sem tam zaţil, ale na druhu stranu, co jak mě indě čeka cosyk zajimaveho?
Šak to znatě - nikdy něprav nikdy.
Ale jedno vim istě. Ať uţ mě ten věter z Beskid odfukně kaj chce, na Ostravu
nikdy nězapomenu, bo to se neda.
16.12.2005
Něbyl by ţivot lepši bez televizni kisně a novin?
Ve středu sem dolez ze šichty zmordovany jak momentovy klič, tuţ misto teho
abysem vyrazyl zhaňať cosyk pod ten vanočni jehličnan, bo uţ je nejvyši čas,
lapnul sem se na řyť, otevřel se Radka v brněni a včerejši noviny. Šak co,
nemusym kaţdy den čučet enem na bednu. Furt se cosyk robi.
V Praze na letišťu chitli jakehosyk duleţiteho terorystu, tuţ to budě Usama s
fusama nasrany, bo to byl pry jakisyk jeho poskok. Škoda, ţe neletěl z Mošnova.
Tam ho moh srazyť ředitel letišťa, kery se semtam prohaňa po přystavacy draze
svojim autem a hraje se na letadlo. A nebo ho moh chitnuť za fliger ostravski

policejni ředitel a zas sme mohli byť slavni. Od te doby, co dostal do budki od
tych mladeţniku, uţ ma beztak furt oči na šťopkach.
Běţcovi na dluhe tratě, teho času sejšelskemu turystovi pry vyšel denik, kaj
popisuje, jak su ti naši pajtaši ve vladě skrznaskrz podplaceni. Tuţ a neni to
škoda papiru? Šak to stejnak všecy vja.
Kerysyk pajtaš z vlady se převlek za Santu. Ani nešlo poznať, kdo to je, bo sy
pysk polepil fusami skoro aţ k očam. Tuţ děcka pozor - letos asy něbudě
nadělovať Jeţišek. Nevim, co všecy furt hlupnu s tym Santu. Jak tu vladli
komanči, musel darki nosyť Děda Mraz. Včil zas Santa. Kdo budě symbolem
vanoc, aţ vyhraje za paru roku volby přyklad Strana zelenych? Vanočni
krokodyl?
Na polach v Nošovicach budě dal rostnuť zeli, bo hejtman pravil tym
vydřyduchum, co měli malo, ţe na nich dlabe a ţe ti japončicy postavja tu svoju
fabryku na auta v Mošnově, esli to pujdě. Tuţ to je fajne. Třytisyce ludi mohlo
mět robotu a včil utřu pysk. Kraj moh byť světovy. Mohly se tu robiť fajne
japonske auta a moţna, ţe bysem na stare kolena aji svoju Felinu prodal a kupil
se jakisyk ten Hjundaj. A včil nic. Teţ sem byl paru roku pravidelnym
navštěvnikem na uřadě prace, tuţ vim, jake to je ţit enem z podpory. A to tenkrat
byla eště daleko menši jak včil.
Na druhu stranu ale - jak bysem měl kajsyk barak, kaj sem se narodil, proţil
děctvi a meškal tam cely ţivot a naraz přyšel jakisyk pajtaš s dyplomatku a
razytkem, vrazyl mi pod nos papir a řeknul mi "Tu maš deset tisyc a val, bo
statni zajem", obul bysem se pohorki a kopnul ho do dupy, ţe by se zastavil aţ u
vytahu na radnicy.
Neni to lehke. Kaţda dvacka ma dvě strany. Rači sem se otevřel stranku o
chechtakach, bo tam snad něbudě nic k vynervovani. Sto typu, co kupiť pod
stromek, tuţ to je fajne, to ušetřy něrozhodnym luďam nervy. Uţ nětřeba dumať,
co komu kupiť, stači se vystřyhnuť dvojstranku a vyrazyť na nakupy. A nebo
eště lepši - vystřyhnuť obrazki a dať ich pod stromek. Aspoň člověk ušetřy.
Pomalu mě to čitani přestavalo baviť a tak uţ sem se nedozvěděl, co Vladko
zrobi s tymi mylijonami. Aspoň se to přečitaju přypadni obyvatele stupački.

Tuţ nevim - mam čitať dal noviny? Jak je čitam, roščiluju se nad kaţdu stranku.
Jak je něčitam, přypadam se v robotě před ostatnimi jak vul, bo nevim, co se kaj
robi a němoţu nadavať s nimi. To se člověk něvybere...
19.12.2005
Předvanočni uklid
Minuly tyden sem měl paru dni dovolene, bo sem se cytil jakisyk nascypany.
Asy sem cosyk chitnul jak sem řezal ty zasrane haluze na zahradě. Byl sem na
tym tak zle, ţe sem se aji zašel k našim na oběd, i kdyţ mi bylo jasne, jak to tam
budě před svatkami vypadať. A teţ ja! Mama litala kvartyrem s kiblem a hadru
jak kometa a nasrany foter věšal vyprane zaclony. Všecko naleštěne, všude
pořadek, enem v obyvačce eště bebechi vytahane z šuflad.
Pomalu sem v kuchini srkal nudlovu polivku. Mama vytirala otevřene šuflady a
chvilu nědavala pozor na fotra, tuţ se ku mě sednul a pry jak to idě. Bylo mi
jasne, co budě nasledovať. Ani nečekal, co mu odpovim a pry, ţe tak mama
hlupně uţ skoro měsyc. Včera pry dokonce myla okna a na ňho pry fukalo, tuţ se
šel zehřať do knajpy. Co je na tym pry špatneho? Tuţ ale vysvětlujtě to mamě.
Za trest ho neska schvalně nechala věšat zaclony, bo věděla, ţe mu to nězrobi
dobře. A pry bestyja aji kajsyk schovala napečene cukrove a on ani němoţe
skusyť. A teţ ho pry nutila vysavať, aji jak vi, ţe on něsnaša hukot te sacy
bestyje. Vymluva se, ţe to je od teho zavalu, ale cela familija vi, ţe to byl guvno
zaval. Šak co je to za zaval, jak spadnu tak zeštyry kible uhla, no ni?
Ani sem ho moc něposluchal, bo za ty roki je to furt stejne. Navic to ani
něstihnul dovykladať, bo naraz do kuchině vlezly nadavki - "Tuţ ja se tam dřu
jak šmirgelpapir a ten gizd šmatlavy tu sedi na řyti a vyklada!" - a hned za nimi
mama. Poloţila před tatu seznam (podle mě tak roboty na pulroku) a prstem
ukazovala, co eště neni zrobene. Bylo mi ho chudaka skoro lito, bo "Novu
přyčku do přecyně" němohla mysleť vaţně. Ale mohla.
Na fotrovi bylo vidět, ţe kdyby měl před sebu hromadu pisku, narve tam hlavu a
zbaběle se odšmatlal robiť. Ja sem ku gulašu přykusoval dalši vyčitki. Ni enem,
ţe ji ten baraba s ničim něpomoţe, navic eště zdrhně do te zasrane putyki, napere
se tam jak hovado a v nocy ji pošlape vydrhnuty tepich a ona to musy rano čistiť
eště raz. Došlo mi, čemu sem měl vlchke fusakle. Potem spustila dalši vodopad,
ţe všecko musy zrobiť enem ona, peče, vařy, smaţi, pere, ţehli, na všecko je
sama, nikdo to něoceni, tuţ se aspoň těšila, ţe na svatki budě vymalovane.

Něrozvaţně sem pravil, ţe dyť ten malbyt deprem zloňska doschnul. To něbyla
dobra poznamka, bo mi za chvilu bylo jasne, ţe cukrove jako zakusek nědostanu.
Neţ sem dojed zbytek gulaša, dozvěděl sem se, ţe sem něvděčny gizd, cukrove
enem ţrať, ale ţe bych pomoh s přypravu, to ni. Patnasť kilo muki, cukru a
dalšich sraček musela odtahnuť v rukach a mlady pan se vozy řyť autem a ji ani
něnakupi. Tuţ a ţe by mi tak cosyk řekla? Sam od sebe sem se nabidnul, ţe ju
zavezu na vanočni nakup do Kaufu. Něduvěřyvě se na mě podivala, trochu
roztala jak Maryjanskohorska po posypu a naraz byl přede mnu tacek s
cukrovym. Zas sem oblibeny synek. A ty jeji rohlički, to je jedna baseň.
Mama potem zapalila svičku a to přylakalo fotra, kery ju sfuknul, bo pry je to
něbezpečne a přypoměl ji, ţe často nechava puštěny plyn. Mama zaječela jak
syrena, ţe se to stalo enem raz a uţ je to osumnast roku, tuţ čemu to furt
přypomina. Foter cosyk zabručel a schoval zapalki na linku, kaj mama
nědošahně, bo ona neni zrovna Tošenovski. Mama zrudla jak stranicka kniţka a
hlasem nasraneho Terminatora pravila, ať ji okamţitě da ty zapalki a co je to za
něcytlive hovado, ţe ona chce zapaliť svičku za něboheho stryka Danyjela a on ji
v tym brani. Foter se zarazyl jak vrtak v panelu, bo nevěděl jak reagovať, ale uţ
bylo pozdě. Mama byla jak rychlovarna konvica. Pravila, ţe nevi, čemu ţije s
takim barbarem, kery ji ani nědovoli zasvitiť za mrtveho brachu a ţe je načase uţ
to pořešiť. Foter začnul koktať, ţe to tak němyslel a ţe zapoměl, ţe je uţ zas
vyroči a ţe... Mama enem mavla ruku, vzala stolek, zebrala zapalki a krom svički
zapalila aji malu umělohmotnu haluz, kera byla ve vaze - asy omylem. Potem
prošla kvartyr a pozapalovala všecke svički, co našla. Foter za ňu nešťasně
šmatlal a daval pryč všecke hořlave bebechi, bo mama ve svoji nasratosti
něvnimala. A nebo vnimala a enem tak fotra draţdila. Kurnik šopa, za ty roki, co
su svoji, sem se v nich něnaučil vyznať. Furt su na sebe tajak kočka s myšu a
stejnak su furt spolu.
Dojed sem cukrove a mrknul do obyvački, esli tam cosyk něhořy. Tam na gauču
dvě hrlički, kere se mačkaly pazury a spominaly na stryka. Pravil sem, ţe uţ
pujdu a přypoměl sem mamě ten pondělni nakup. Přykivla vodnatymi očami,
foter se vysmrkal, takţe bylo všecko tajak dycki a moh sem valiť dom. Cestu
sem se přečital ezemesku od Blanki, ţe včil před svatkami moc něstiha, ale esli
něchcu přysť v nedělu aspoň na kafe. Tuţ snad do te doby vyzdravim, pravil sem
se.
Doma sem potem teţ zaspominal na stryka. Spoměl sem se, jak mě raz na
Ostravicy učil plavať, malem mě utopil, potem mě malem nechal vykrvacať, bo
se něvšimnul, ţe sem šlapnul na dně na kus rozbite flaški a on furt ať šlapu vodu.
Raz mě s nim naši pustili do Vitkovic, jak tam eště bylo kupaliště. Nechal mě

sameho na dece, bo tam oblboval jakusyk robku a šel ju odprovodit na chvilu na
jeji deku. Jaksyk se tam zdrţel a ja, maly pajtaš sem ho šel hledať, ale něnašel
sem ani stryka, ani potem uţ našu deku. Tuţ sem šel dom v plavkach a s brekem.
Stryka potem policajti dusyli paru hodin jak hovězy, neţ se vyjasnilo, kaj sem.
Potem uţ sme spolu dluho plavať něšli. Vlasně uţ nikdy. Akurat nevim, čemu
mama zapaluje svičku včil, bo vyroči teho jeho neštěsťa je přecy v letě, no ni?
Asy bych měl napsat, ţe mi to zecvaklo v pale okamţitě, ale to bych kecal.
Deprem večer sem se uvědomil, čemu ty svički. Před vanocami přecy mival
stryk svatek! Vyhrabal sem se z luţka a v kalendařu se ujistil, ţe mi zeply
spravne kolca. V sobotu je Danyjela. A kurnik šopa...
Jak měl svatek stryk, tuţ to budě mět asy aji Daneček, no ni?
21.12.2005
Dankuv svatek
V sobotu mi eště něbylo moc dobře, aji sem uvaţoval, ţe v ponděli zajdu do
dochtora. Ale chtěl sem Blanku aji s malym překvapiť. Pozvala mě syce na
nedělu, ale beztak to byla skuška, esli sleduju kalendař. Do obchodu se mi moc
nechtělo, ale přecy něpřyjdu na svatek bez darku, no ni?
Dav ludi směrem na Masarykač mě varoval, ţe cosyk neni tajak ma byť.
Posledni dobu moc nesleduju televizu. Ţe bych ja vul prošvihnul jakisyk převrat?
Ţe by jakasyk demonstracyja? Rozhliţal sem se po luďach, esli nenesu jakesyk
transparenty, ale krom divnych uštvanych vyrazu v očach na nich něbylo nic
divneho. Spoměl sem se na jeden stary film o patku třynasteho. Stahnul sem
hlavu mezy ramena, bo byla zyma jak v ruske ledničce a ja sem jaksyk po te
podzymni probirce hader němoh doma najsť šalek.
Jak sem dorazyl do Pryjora, došlo mi co se robi a v duchu sem se nadal do
hovad, co se cpu o Zlate sobotě do obchodu. Ludě lezli dovnitřku aji ven, tlačili
se jak sardynki, hračkařstvi narvane jak parlamentni bufik přy hlasovani. U
stanku ze zlatem bylo celkem volno, ale zas tak dobře se s Danečkem eště
nězname. Motal sem se tam asy deset minut jak po štyrech jizdach na husenkove
draze, aţ mi zabylo horko. Šel sem rači ven trochu se schladiť na naměsti. Dav
se mnu obkruţil všecke stanki. Prvni kolo sem moc něvnimal, bo se na mě
zezadu tlačila taka vyvinuta roba. Chvilu sem myslel, ţe ju přytahuju a uţ sem se
chtěl na ňu mile usmjať, ale jak sem se otočil, cukla sebu a vytahla svoju ruku z

moji kapsy. Rači sem se přendal šrajtoflu do naprsni kapsy. Druhe kolo uţ sem
čučel na nabidku tych stanku, bo roba se ode mě s nadavkami v cyzym jazyce
odpojila. Moţna sem ji neměl řykať, co se o ni myslim.
U jedneho stanku sem potkal Dušana. Byl na vychazce s malym. Teţ uţ měl
paru koleček za sebu, podle praznych kelimku od svařaku, s kerymi se hral v
kočarku jeho maly, bych řek tak sedum. Dušan mi poradil stanek, kaj pry maju
nejlepši medovinu, tuţ sme se dali po jedne spolu. Potem mě eště zlakal na punč,
ale vymluvil sem se, ţe odpoledně jedu autem. Darki třeba nakupovať s čistu
palu. Chvilu sme eště podřystali, dali se placek a Dušan potem uţ musel dom.
Maly mu usnul a typnul bych, ţe to bylo z olizovani tych kališku. Stara ho
zabije.
Ta medovina mě fajně zahřala, tuţ sem eště raz obešel naměsti a furt ţaden
napad, tuţ šup zpatki do Pryjora. Ludi tam bylo eště vic jak před chvilu, tuţ sem
se pomotal v přyzemi, zauvaţoval, ţe mu kupim jakusyk kniţku, ale tam byla teţ
řada jak na Lenina a tak sem se nechal davem zas vyvaliť ven, bo ten placek v
břuchu vypadal, ţe teţ za chvilu pujdě. Ja nevim, ţe se dycki přemluvim kupiť se
ty stankove placki. Kdo vi, na čim to smaţa, dycki mi je po tym zle, ale hlad je
hlad. Vybral sem cosyk u prvniho stanku a šel dom do tepla.
Po te medovině mi bylo celkově lepši. Doma sem porobil trochu vanočni uklid -
utřel sem flek na lince, kery uţ mě dluho sral. Chvilu sem dumal, esli se něstaviť
na oběd k našim, ale došlo mi, ţe mama asy budě eště furt robiť pořadek a tak
sem se ohřal cosyk z mrazaku. Po obědě sem se oblek a valil na Dubinu. Jel sem
Felinu, bo na zastavce a ve zmrzle lokalce by se mi ten bacyl moh vratiť. Před
barakem u segry sem se zahral oblibenu hru všeckich řydiču "Najdi volny meter
a vlez se tam". Jakisyk vul v beemve stal tak, ţe zabiral dvě mista. Měl sem sto
chuti ho odtlačiť, ale přecy se něbudu ničiť svoju krasotinku a stejnak sem se tam
nakoněc vlez. Naknap ale vlez.
U Blanki mi otevřel jakisyk vlasaty špinavy blonďak s vypulenymi očami jak
ţaba s hadicu v dupě a s postavu zapasnika pět roku po ukončene karyjeře.
Chvilu sme se měřyli a on potem procedil skrz zuby, ţe je Blančin bracha. Chtěl
sem mu povědět, ţe sem teţ bracha, ale z kvartyra odvedle, ale něvypadal na to,
ţe by měl pro podobne srandy smysel. Spiš vypadal, ţe nema ţadny smysel.
Blanka se prvni divila, co tu robim, ale jak sem předal Danečkovi svuj nakup,
enem se usmjala, přectavila nas s brachu (Adam, kura aji menem mi byl
něsympatycki) a pozvala mě dal. Bracha na mě čuměl jak by mě rači viděl za
dveřami a Daneček nevěřycně čuměl na ten balik, co sem mu doněs -
termofusakle, česka vyroba za skvěle ceny! Pravil sem, ţe aspoň mu něbudě

zyma, aţ pojeděme spolu na hory. Danek zdvihnul jedno oboči, Blanka se
nervozně zachichotala a ten vlasaty gizd se enem ušklibnul - šak sem to moc
dobře viděl kutkem oka. Honem sem mu rači vysvětlil, ţe to su zdravotni
ponoţki s povzbuzujicym učinkem aloe vera. To ho zaujalo, zoptal se, esli mam
listek se sloţenim a začal se je skušať. Vlasatec se na mě dival podezřyvavě jak
indyjan na huštacyho koňa a ja sem mu to oplacal. Přypadal sem se jak druhi
kohut na smeťaku. Blanka pomahala malemu genyjovi, kery měl velke, ale fakt
velke problemy se ty fusakle nazuť. Adam do mě začal ryť otazkami, kere sem
se dobře pamatoval z doby, jak sem ja deptal segřyne napadniki. Za štvrhodiny
sme se myslim ujasnili, co se o sobě my dva myslime. Za chvilu, jak dopil
zbytek kofoly, řek ţe uţ pojedě (jeď, gizde!), rozlučil se srdečně s Blanku aji s
malym, mi řek enem nonazdar a konečně vypadnul. Jak sme mu mavali z okna,
ani mě moc něpřekvapilo, ţe lapnul do teho beemve, ale tym, ţe mi drcnul do
Feliny, tym mě fakt nasral. Jak chceš gizde valku, maš ju mět. Uvaţoval sem, ţe
se stavim cestu od Blanki do jakesyk drogeryje pro paru sviček a špendliku, ať
ma synek fajny večer.
Potem sme se s malym zahrali paru kol pexesa a bylo to celkem vyrovnane, tuţ
sem asy stupnul v jeho očach. Akurat mě trochu sral, jak furt dřystal o fajnym
strykovi Adamovi, kery mu kupil k svatku fajny dřevěny hlavolam a k narozkam
auto na vysylačku a k loňskim narozkam autodrahu a k předloňskim... Uţ tu
něbyl a zas mě nasral.
Blanka mi eště uvařyla čaj, tuţ sme lapli a ja sem vyzvidal, jake maju spolu
vztahi, i kdyţ sem to tušil. Pry moc dobre, tuţ kdybych to nahodu s Blanku
myslel vaţnější, asy bych měl problemy s tym, ţe Adam k nam něsmi. Blanka
eště chvilu vykladala, ţe ju podrţel v době, jak se Dankuv bijofoter zachoval jak
hovado. Jak popisovala, jak mu Adam ručně a stručně vysvětloval, ţe totok se
segram něrobi, aji sem se chvilu myslel, ţe bysme se mohli spolu rozuměť.
Jak sem jel dom, uţ zas sem ho něnaviděl. Na narazniku byl dvumilimetrovy
šram! Ty bestyjo, v drogeryji v Tesku maju nonstop!
23.12.2005
Tolik litaňa kvuli jednemu dňu v roce
Zytra to vypukně. Z radyja budu cely den vyhravať koledy a cela Ostrava budě
taka inši - taka melancholicka. Moţna aji trochu sněhu napadně a jak se zadařy,
večer budu vzduchem litať vločki jak vši s padakami. Rano děcka stanu, věčina

udě strojiť stromek, někere uţ ho maju nastrojeny, dopoledně budu čučet na
pohadki v kisni, fotřy budu mezytym zabijať a porcovať kapra, mamy budu
chistať cukrove na stul a v někerych rodinach aji děcka skusa vydrţet bez jidla,
aby viděly to zlate prase. Večer zazvoni zvonek, děckam se rozzařa oči jak vrany
nad Černobylem a potem enem budu brať jeden balik za druhim, rvať balicy
papir a za dveřami člověk uslyši "Je, Nokija, supr!" nebo "Mami, ty sy zlata,
skvěle hadry!" a nebo teţ "Třeti papuče? To sy snad ani nezaslouţim".
Ale včil je eště patek a ja sem tajak kaţdy rok zas v dupě. Cely rok se dycki
přemluvam, abych darki pod stromek pro familiju nakupoval pruběţně, ale
nakoněc to dycki dopadně tak, ţe eště třyadvacateho večer litam po Masarykaču
a zhaňam cosyk na posledni chvilu. Tuţ jakesyk ty bebechi uţ mam, ale eště
třeba cosyk kupiť mamě, aby něvyryvala, co za něpodarka nevděčneho to
přyvedla na svět a aji cosyk pro segru, bo ta je schopna mi kaţdy rok přypominať
ten kopačak, za kery dala kdysyk štvrťročni kapesne.
Spominam, jak to bylo kdysyk, jak sem byl maly pajtaš. Ludě tolik něhlupli, bo
něbylo tolik peněz a teţ děcka něbyly tak rozeţrane. Přyklad u nas. Mi stačilo,
jak sem pod stromkem našel Merkur a nebo jakusyk stavebnicu letadla. Pozdějši
mi tata zrobil radosť Malym chemikem. To byl tenkrat velki hit. To byla taka
velka černa kisňa, plna sklenek, v kerych byly ruzne praški a ruznobarevne vody.
Duleţity byl u teho navod. Pamatuju se, ţe mi ta krabica vydrţela enem do
druheho svatku vanočniho, bo den předtym sem kajsyk zaloţil navod a
něnapadlo mě nic ine, jak slet paru tych vod a prašku do jedne sklenki. Rana jak
z Aurory, zaclony modrozelene, tepich červenooranţovy a mama modrofijalova.
Mama sprdla fotra a ten to musel isť hodiť do popelaku. Eště, ţe tenkrat něbyli
bezďacy, co šňupaju včil v popelakach, bo to eště ze štvrhodiny iskřylo.
Teţ sem zaţil haldu srandy s Mladym elektronykem. Piksla plna dratku a
ţarovek a odporu a kondenzatoru a baterek. Jak se to pospojovalo, fajně to
blikalo. Jak sem raz mezy ty draty skusyl zapojiť našu andulku, esli se ji postavi
peřy, teţ mi zablikalo a dva dni mě bolela hlava od te mamine facki. Ja ja,
tenkrat mi stačilo malo.
Neska su děcka inši. Jak ide vidět pod darkami stromek, hned se mysla, ţe tatu
vyhodili z roboty a mamu přeřadili do skladu. Ve škole se chlubja, kdo dostal
lepši gejmboj a draţši mobil. A nejlepši je, jak su v rodině dva barabčicy, keřy uţ
umja počitať a navzajem se trumfuju, kdo dostal darki za vic peněz. Hamba
mluviť. Ale co, taka uţ je doba.

Aţ pujdětě neska večer na svatečni prochazku, nahodu zabluditě na Masarykač a
uviditě tam jakehosyk něšťasnika v modre bundě, jak lita od jedneho zavřeneho
stanku ku druhemu a zkuša aji dratem otevřet Pryjor, rači se ho něvšimejtě, bo
ten šileny vyraz v oku a ta slina u pysku, to neni enem tak.
Na Sylvestra se dam zavazek. Přyšti rok začnu nakupovať darki uţ v lednu.
24.12.2005
Konečně štědry den
Eště chibi paru dřystu o tym pondělku. V ponděli sme jeli s mamu do teho
Kaufu, jak sem slibil. Na to, ţe do svatku bylo eště celkem daleko, tam bylo ludi
jak na te pamatne akcyji v Kerfu Tlačil sem vuzek a sledoval mamu, jak do
něho haza same ţradlo jak basketbalista amater. Dumal sem, jak to ten foter robi,
ţe se z teho předvanočniho nakupu dycki vykruti. Kdysyk se rači braval
předvanočni šichty, potem se zas vymluval na bolavy řbet, hlavu, ruki, nohi a
pozdějši, jak mi ledva doschnul řydičak, raz za rok mi milostivě pojčal auto,
abych zařydil tu duleţitu chlopsku robotu a odvez mamu do obchoda. A ja,
mlady a hlupy nadšeně suhlasyl a to jeţděni mi zustalo do včil.
Po dvuch hodinach vuzkoveho slaloma bylo nakupene pro cely barak aji s
přylehlym okolim a ja sem skladal narvane přepravki do Feliny. Na posledni
chvilu sem mamu odtahnul od te klece ze stromkami, bo uţuţ tam miřyla. Totak,
eště stromek povezu! Raz sem to dopustil a jehliči sem měl ve Feldě eště v letě.
Ţaden stromek, šak matě ten uměly, ten vyhodny kup z Polska! Mama se na mě
podivala tajak bysem vysal urnu s babku, bo furt tuţi po ţivym, ale jak uţ raz
kupili ten uměly, přecy něbudě utracať za ţivy, no ni? Navic ju v tym foter
vydatně podporuje, bo je mu jasne, ţe z uměleho je meň marasu, kery on dycki
musel sklizať. Tuţ se aspoň nakupila paru haluzy, ja sem je obalil igelitkami a
valili sme dom.
Ryby naštěsti němusym kupovať, bo to je jedina vanočni povinosť fotra. Ma
kamoša rybařa, vlasně spiš ryboprodejca, byvaleho ryboprodejca a choďa
kupovať dycki spolu. On dycki kontroluje ryby, bo zna všecke ty finty přy
vaţeni a ma přy tym kupovaňu dycki pindy jak čojka. S fotrem kaţdy rok doněsu
male hejno ryb za vyhodnu cenu. Moc ale něušetřa, bo doma potem slavja
vyhodny nakup. Něpamatuju se rok, kdy by foter zabijal kapra střyzlivy.

Tym pondělnim nakupem to ale něskončilo, bo sem eště musel zajet s mamu
včera na "doplněni špajzki", tuţ sem se pro istotu rači vzal dovolenu, abysme to
zvladli dopoledně vklidu, dokavaď budu prazne obchody. Akurat ţe stejny napad
mělo třyštvrtě Ostravy, bo na parkovišťu bylo volnych akurat asy osum mist pro
invalidy. Kruţil sem jak rogalista ve vichřycy a naraz vidim roţnute světla
spatečki, tuţ sem hned smykem zastavil vedle a hazal vyhruţne pohledy na ty
dva gizdy, co tam byli o pulvteřyny spiše, aby pochopili, ţe to je moje misto.
Chlop v koţene bundě za volantem se daval načas, vul jeden, tuţ sem parurazy
vyhruţně zaturoval a mama na ňho robila něslušne posunki. Kaj se totok
naučila??? Asy ji zakaţu ty amerycke filmy.
V obchodě bylo tak štyryrazy vic ludi jak počet aut na parkovišťu krat počet
sedadel a na mě začla padať klaustrofobija. Mama zas plnila vuzek, jak by čekala
hladomor a jak bysme v ponděli nikde něbyli. Tuţ nema ona Alzhajmra? Pry ni a
berem enem čerstve potraviny. Jak sem viděl tu frontu u salamu, snaţil sem se ji
vysvětliť, ţe sem vegetaryjan a ţe by to cela familija měla teţ zkusyť. Asy sem
něbyl moc durazny, bo mě postavila na koněc te řady jak maleho synka, vepředu
zkontrolovala, co tam všecko maju, potem na mě vychrlila, co mam kupiť a šla
pro dalši věcy indě. Eště byla na dohled a ja uţ sem nevěděl, co to vlasně mam
kupiť. Ale co, beztak za chvilu přyjdě a neţ se dostanu na řadu, zahraju se na
mobilu. Jak sem se za štvrhodiny dostal konečně na řadu, salamova roba se mě
zoptala, co chcu a ja, zblbly z teho mobila na ňu - hada! Asy uţ teho měla teţ
moc, bo mi s klidem odpověděla, ţe uţ němaju. Tuţ sem ukazoval na salamy a
ţe teho dvacet a teho třycet, podle teho, kery se mi libil. Jak na bestyju, jak sem
se odrazyl spokojeně od pulta, dorazyla mama, zkontrolovala co sem kupil, zle
se na mě podivala a tlačila mě zas na koněc řady. Pro změnu sem se zle zatvařyl
ja a asy pochopila, ţe ji musa stačit ty salamy, co sem kupil.
Spoměl sem se, ţe nemam nic pro gizdy a teţ sem chtěl eště cosyk kupiť Blance
a Danečkovi, bo mě pozvala na prvni svatek vanočni na oběd, tuţ sem v
hračkařstvi nahazal do vuzka jakesyk autička a panenku. V duchu sem se usmjal,
ludě blazňa tak dluho s nakupovanim a ja to mam hotove za paru minut.
U pokladni byla řada jak na listki na Pendolino. Začnul sem nahlas vyryvať,
čemu su někere pokladni prazne a asy to slyšel kerysyk ten manaţer s tym
sluchatkem v uchu, bo za chvilu pomalym krokem došla odpočnuta pokladni.
Akurat ţe mama uţ vytahala pul vuzka na pas u te, kaj sme stali, tuţ přecy to
něbudu davať zpatki.

O tym, jak dluho sem vyjiţďal z parkovišťa ani nema cenu psat. Jak sem jel
krokem, aspoň sem se moh prohlednuť ostatni auta. Moja Felda je stejnak
nejkrasnějši.
U mamy sem pojed, domluvil detajly na Štědry den a jel pomaly dom. Potem
sem zrychlil, bo sem se spoměl, ţe mam darki akurat pro gizdy. Hodil sem auto
před barak a valil na Masarykač. Dal sem se jedno včeli ţihadlo, nakupil
všeckim prověřene termofusakle, pro Blanku sem kupil jeden taki darek, kery se
mi libil na prvni pohled a valil sem k Sykoraku kupiť upřymnemu taki ten maly
bazmek, co se da na krk, nahraje se tam cedečko a poslucha se to. Tuţ furt lepši,
jak to loňske autičko, na kere se tvařyl jaksyk divně. On upřymny se mnu moc
němluvi od te doby, co se kamaradim s Blanku, tuţ to beru trochu jako uplatek.
Vlasně se mi spiš vyhiba a ja sem eště něnašel čas se s nim chlopski promluviť.
V tym kramu daval osobně šef ku kaţdemu bebechu, co kdo kupil, tašku darku
(mi dal nejvěči - fajne - zas mam cosyk navic pro gizdy), tuţ sem slušně
poděkoval, popřal fajne svatki a valil dom.
Neska od rana čučim na pohadki v kisni, misto oběda sem se dal jakesyk
cukrove, bo chcu vidět zlatu sviňu a včil uţ valim za familiju. Přyjedě tajak
kaţdy rok aji segra s malymi, ale jak na sviňu aji se švagrem, tuţ to budě tajak
dycki - rodina pohoda...
28.12.2005
Štědry den s celu familiju
Jak sem v sobotu po kratke melancholicke prochazce po Komeňaku dorazyl k
našim, byla tam ve vzduchu cytiť taka ta vanočni atmosfera. Mama něnapadně,
ale tak, aby ju kaţdy slyšel, vyryvala v kuchini, fotra něbylo vidět, v obyvačce
seděla nasmolena segra s tym svojim, kisňa vyřvavala naplno, před ňu seděla
mala kopija segry a čuměla na ňu jak kralik na zmyju, mezytym jeji bracha
obhliţal stromek, esli uţ tam cosyk neni kajsyk schovane. Pod oknem seděl
upřymny synovec, jak vztekly cosyk mačkal na tydlifoně a něreagoval na moje
dotazy, jak se ma a esli uţ ma jakusyk děvuchu. Zoptal sem se segry, co je
noveho a to sem neměl, bo začla mleť bantem jak šlajfira a mlela a mlela...
Jak skončila, chvilu sem to odmocňoval a vyšlo mi, ţe se asy cestu s tym jejim
chitrolinem pohadali, kdo je lepši šofer a kdo by neměl vubec šahať na volant.
Šel sem rači za mamu, kera pravě mluvila o fotrovi, co je to za něspolehliveho
gizda, kery před hodinu šel do sklepa pro ogurki a furt ho neni. Blisklo mi hlavu,

esli se mu cosyk něstalo, bo roki uţ na to ma, ale mama pravila, ţe jak dluho
nešel, prošmejdila cele přyzemi a od Kovalskeho se ozyval hlasyty zpěv. On ţije
sam, bo za cely ţivot něnašel tu pravu a dycki kolem vanoc ma deprese a zahaňa
je s kaţdym, kdo je pravě po ruce. Tuţ to foter robi dobry skutek, pravil sem, ale
měl sem se to nechat pro sebe, bo mama pravila, ţe sme oba stejni gizdi a ja ho
eště v tym chlastu podporuju. Tuţ cela mama.
Potem přyšla do kuchině segra a zas spustila o tym jejim, ţe jak tu jeli, ten vul
projel všecke křyţovatki na červenu a ţe se nikdy od ni něda řeknuť. Mama ji
začla přyzvukovať, ţe take gizdy něsnaša, bo nědavno ju jeden malem přejel na
přechodu. Rači sem se vratil do obyvački. Švager se ku mě spiklenecki lapnul a
pry, ţe chape, ţe je to moja segra a esli bysem ji nemoh vysvětliť, ţe v ramcy
urychleňa provozu je třeba vyuţit světel, co to da a ţe se podle vyhlaški moţe jet
na posledni problik oranţove. Tuţ tos uhadnul, ja se tak necham zatahnuť do
vašich hadek. Cosyk sem zabručel a převed řeč na to, co koštujem neska. Kaţde
svatki jeden z nas chlopu přyněse cosyk fajneho. Loni sem investoval vanočni
premije a kupil visku za pětset, ale rači sem ju měl vychlastať doma sam, bo s
fotrem sme byli jaksyk rozhadani a on celu dobu vyryval, ţe to je divne a ţe to
chutna jak voda s mydlem a podobne duperele. Předloni švager dotahnul jakusyk
frndţalicu ze Slovenska, bo tam ma familiju. Koněc večeře mam jakisyk mlhavy,
mama nam třem tenkrat odmitla dať kapra, ţe ledva vidime jeden druheho, natoţ
tak vidět na kosti a dostali sme řyzek.
Letos to bylo na fotrovi, akurat ţe furt byl kajsyk v dupě. Teţ uţ se pomalu
začinalo tmiť a děcka uţ začaly otravovať s tym, ţe uţ maju strašny hlad. Segra
pravila, ţe pro něho zajdě ku Kovalskemu. Za chvilu ho dotahla. Tata měl oči jak
by kral kilo cybule a začnul mamě vysvětlovať, ţe sused uţ se skoro věšal a ţe
ho foter zachranil na posledni chvilu. Mama chvilu vahala, potem k němu
čuchla, ale mavla ruku a poslala ho smaţiť kapra. Foter se oddechnul, počkal aţ
mama zapadně do obyvački a začnul na nas mavať jak vodni mlyn přy
povodňach, abysme my chlopi šli za nim. Nevim, kaj zehnal taku fajnu slivku,
ale byla zaroveň jemna aji ostra jak břytva. Hazali sme kapra a řyzki na panev,
dali se do druhe nohi a probirali rozdily v řyzeni rob a chlopu. Mama se segru
rovnaly cukrove na taliře, vyměňovaly uţrane kuski a ze srandy se předhaňaly,
kera se horši vdala. Tuţ aspoň doufam, ţe ze srandy. Kolem pobihali dva mali
pajtašcy, kere uţ omrzely pohadki v kisni a co dvě minuty se ptali, kdy uţ budě
večeřa, ţe uţ umiraju hlady.
Jak bylo nasmaţene, foter nas slavnostně pozval k štědrovečernimu stolu, my
sme se namačkali lokeť na lokeť a začlo se jesť. Mama nalela rybi polivku a
maly bracha začnul hned kopiji segry popisovať do detajlu, co všecko plave v

tym hrncu, jak se to vařy. Mala začla natahovať, ţe ty rozpuštěne oči jesť
nebude. Švager se nasmolil, bo na polivki on se potrpi, dal malemu baňu a male
pravil, ţe tu bude tak dluho, dokavaď nezy cely taliř. Ta se v tym začla nimrať a
upřymny se ji zastal, ţe ať ju aspoň o štědrym dňu tata nenuti. Švager se po nim
enem ohnal, ale mama ho zdrbala jak financ kozu, ţe esli tu budě eště chvilu
mavať rukami jak oţraly regulovčik, vyhodi ho aji s taliřem na mraz. Asy se
mamy zleknul, bo zbytek večeře uţ drţel pysk a krok. Mali se na upřymneho
vděčně podivali a začli robiť v polivce kruhi. Ostatni sme robili, ţe nic nevidime,
ale mama, jak ostatnim zbirala taliře, vzala něnapadně aji jejich nědojezene
zbytki. Jak sme se davali druhe, mali uţ ani němohli sedět, jak to s nimi šilo.
Dali se třy male kuski z ryby, dvě lyţki bramboroveho salatu a uţ chtěli ku
stromku. Včil ale začlo oblibene varyjetni čislo fotra, kere sem v děctvi
něnaviděl. Zjed jeden kusek kapra. Přydal se salatu. Dojed salat. Přydal se řyzka.
Potem eště trochu salatu. Jak by vubec něvnimal ty nasupene male gzychty, kere
mu v duchu přaly dvacet kosti v krku a jednu v oku. Nakoněc odsunul taliř, ţe uţ
je dost najezeny. Mali se celi ţhavi vrhli ku stromku, ale za chvilu byli zpatki, ţe
tam nic neni. Upřymny zesmutněl, ţe určitě Jeţiška vyplašili a včil buděme mět
pod stromkem všecy akurat kulove s přehazovačku. Malym zatlo, trochu se
sklidnili a zatahli upřymneho do loţnice vyhliţat z okna Jeţiška. Roby mezytym
pomyly nadobi a ja s chlopami sem nahazal zabalene krabice pod stromek.
Neţ sme zavolali zvonkem male, chtěl sem eště zapaliť prskavki, ale mama s
gzychtem nasrane Marfuše ukazala na velki vypaleny flek v knihovně a mi cuklo
v kutkach, bo sem se spoměl na prvni vanoce s umělym stromkem. Segra potem
zazvonila na zvonek a do obyvački se nahrnuly všecke třy děcka. Bo ať se hraje
upřymny na dospěleho jak chce, rozzařene oči měl teţ.
Hromada rozervanych vanočnich papiru rostla, děcka nadšeně vřyskaly nad
kaţdym darkem, ja sem se dočkal od upřymneho potěšeneho povytahnuťa oboči,
jak rozbalil ten empetrojkovač. Ja sem dostal zas hromadu tych tekutych sraček
na pysk po holeňu, jakesyk kniţki, pleteny sveter, šalek a čapku (od koho asy...),
od kohosyk v obalce tisycovku (typuju švagra, to je taki vul bez napadu) a od
malych dvě prupiski. Jak uţ byl zas stromek vidět cely, mali se šli hrat do
přecyně s novymi hračkami, mama vytahla vanočni zakusek a čuměli sme na
pohadku. Moc sme z ni ale neměli, bo švager semtam nahlas zachrapal.
Jak sme kolem desate konečně dokoštovali ten puliter slivki, segra s rodinu se
pomalu chistala dom, tuţ sme ich šli vyprovodiť ven. Před autem ich eště
upřymny zkusmo vytočil, bo se zoptal, esli ho hoďa na Stodolni. Oba ho
doštěkali jak ryntyntyni (švagrovi ale uţ moc něbylo rozumět, bo nas s tatu

předtym předběhnul o paru kol) a pry ţe o vanocach ma byť s rodinu. Enem na
mě mrknul a pry, ţe se robil srandu.
Pozoroval sem segru, jak všeckich nacpala do ţigula a došlo mi, ţe jak bych se
měl vybrat, esli jet s ňu, nebo se švagrem, vybral bych se ju, bo ona je prostě
lepši šofer. Akurat sem ji to nikdy neřek. Jak sem potem dorazyl dom, eště sem ji
po jedenaste zavolal a řeknul ji to s tym, ţe to je muj posledni darek k vanocam
pro ňu.
Měla z teho věči radosť, jak z tych termofusakli.
30.12.2005
Sylvester je tu - zas se budě bilancovať
Štědry den je fuč aji s balicymi papirami od darku a zytra uţ je Sylvester. Zas
budu o rok starši. Budu aji o rok chitřejši?
Kaţdy se uţ těši, jak budě posledni den v roce bilancovať, co dokazal, kolik
chechtaku zarobil, co se noveho kupil, kolik novych děcek se mu narodilo a
podobne. Ja se do teho moc něpohrnu, bo co se tyka přecevzeti, z loňska mi jich
moc něvyšlo.
Uţ před Štědrym dněm sem se loni vzal aštverku, sednul se ku stolu, nadepsal to
"Plan přecevzeti na rok 2005", na hodinu se zadumal a dal do kupy take
sedmero:
- meň pit
- nejest tolik
- vybirať se slušne roby a na del jak dva dni
- brať tydlifon pokaţde, jak vola mama
- byť častějši se segru a jejimi barabčikami
- doma konečně po deseti rokach vymalovať
- najsť se robu a zaloţiť se vlasni familiju

Papir sem se potem nalepil na ledničku, ať to mam na očach. Jak u mě loni
slavila Sylvestra partyja ze šichty, kerysyk vul to pouţil na cosyk ine, neţ sem
planoval ja, bo došel Harmasan, ale bo mam celkem dobru paměť, moţu se včil
řeknuť, ţe mi tak vyšlo akurat to s tym jezenim a co se tyka piťa, uţ nelezu na
kaţdu akcyju.
Na roby mam smulu. Jaruna byla slušna roba a nebyt teho, ţe sem ju polel
tenkrat v Kinestaru tym pivem, moţna sme to mohli dotahnuť dal. Jak sem
potkal Zdenku Dokonalu, myslel sem se, ţe to je ta prava. Nebyt teho jejiho
čokla a divneho vkusu. Moţna Blanka je ta prava. Zname se necele dva měsyce,
ale vypada na fajn robku.
S tym tydlifonem sem to myslel dobře, ale dycki jak vidim na dyspleju "Mama",
cosyk se ve mě šprajcně, začnu mě boleť pazury a spomenu se, ţe dycki vola
buď, aby mi cosyk vyčitala a nebo jak potřebuje zryť zahradu a nebo inu duleţitu
ručni robotu. Kurnik šopa, šak ma aji ceru, no ni? A neţ se to rozmyslim, věčinu
tydlifon přestaně vyzvaňať. Tuţ či za to moţu ja, ţe ma mama taku malu vydrţ?
Co se tyka segry, sem s ňu a s malymi skoro na kaţde rodine akcyji. Tuţ to by
se teţ dalo počitať za splněne.
Malovať sem se chistal uţ celkem třykrat. Poprve, jak měla přysť na prvni
navštěvu Zdenka, podruhe, jak sem planoval oslavu svojich narozek a potřeti, jak
mi v obyvačce za televizu spadnul kus omitky velikosti maleho zešitu. Nakoněc
sem to ale zas odloţil a ten obraz posunul o pulmetra niţe.
A to posledni přecevzeti? To se lehko napiše, ale těţko zrobi. Ale uţ na tym
robim.
Tuţ to viditě, člověk planuje a přyroda měni. Letos to zrobim inač. Misto abych
se ničil ledviny s partyju a ryskoval, ţe zas kerysyk z nich malem zapali
rachejtlami protějši barak, pobudu s fajnu robku a jejim malym pajtaškem, bo mě
Blanka pozvala na Sylvestra k nim dom. Podřystame, pojime chlebički,
pohrajem se s malym pekseso a esli něusně, zajděme se mrknuť na ohňostroj
ven. A jak usně, kdovi...
A vymalovať moţu aji napřesrok, no ni?
2.01.2006

Den po Štědrym dňu
Přy tym před a povanočnim litaňu sem se ani moc nědostal ku komputeru, abych
tu popsal, co noveho. Den po Štědrym dňu sem byl pozvany k Blance na oběd.
Doma sem zabalil ty dva darki pro ňu a pro Danečka a valil k nim.
Navštěva nězačla pravě nejlepši. Otevřel mi Danek a pry, ţe mamce neni moc
dobře. A fakt. Blanka se motala kvartyrem zelena jak turysťak z Hipernovy,
omluvala se a pry ţe to nic neni, ţe se enem přeţrala teho mamineho salatu. Bo
jeji mama ji ho dycki zrobi lavor, jak na kupani maleho děcka a ona ho moţe
snidať, obědvať aji večeřať. Zoptal sem se ji, čemu nězavolala, ţe sme to mohli
odloţiť. Pry to začlo před dvuma hodinami a ona se myslela, ţe to přejdě. A
navic, jak cosyk slibi, tuţ to plati, aji jak by to měla odleţet. Tuţ fajna robka, no
ni? Poprosyla mě, esli bysem němoh dať na taliř sobě a Dankovi ja, bo ona jak
vidi ten salat, natahuje ju jak pendlovki. Pravil sem ji, ať se idě klidně lehnuť, ţe
se o maleho postaram jak o vlasniho a ona ať spočně. Vděčně se na mě usmjala a
calnula mě na lico. Chtěl sem uhnuť, bo co jak by to bylo cosyk infekčniho, ale
něstihnul sem to.
Naloţil sem nam salatu, bechnul kaţdemu jeden řyzek z kury a lapli sme se ku
stolu. Blanka se zas omluvala, ţe se s nami něda a ţe se idě dať dalši hlt Smekty.
Tuţ co, aspoň podřystame jak chlopi. Salat byl fakt vyborny, ta jeji mama robi
lepši salat jak moja. Akurat ty ţampijony tam němusely byť, tuţ sem je
vydlubaval a daval bokem. Danečkovi se jaksyk nědařylo pokrať to maso a bo uţ
vim, jaki je šikovny na take praktycke věcy, pomoh sem mu s tym. Vděčně se na
mě podival a s plnu pusu mi začal vykladať, co všecko mu přyněs Jeţišek. Eště
ţe Blanka byla pryč, bo inač by byl ticho, bo "při jidle se nemluvi". To tak,
kdyby take pravidlo platilo v naši familiji, nevim nevim, bo přy obědě se teho
doma dycki nejvic pořešilo.
Pry ţe byl cely rok moc a moc hodny, bo do dopisu napsal enem lego a
autodrahu a Jeţišek mu doněs navic velke dřevěne šachi, krabicu jakichsyk
lamohlavu, cedečka s pohadkami, jakusyk encyklopedyju. Vic se něpamatuju, bo
on eště trochu šišla a s plnym pyskem řyzka uţ mu ku koncu něbylo rozumět.
Po fajnym obědě sem maleho zahnal do luţka s tym, ať se cosyk přečita a necha
mamku spočnuť, bo ji je furt zle a šel sem za Blanku do loţnice. Leţela tam jak
lazar a mi ji zabylo tak lito. Dal sem ji balik pro maleho a pravil ji, aby mu to
večer něnapadně podstrčila kajsyk za stromek, ţe to na Štědry den přehlednul.
Potem sem ji dal ten baliček, kery se mi zalibil na prvni pohled v tym stanku

kusek od Pryjora. Chtěla to hned rozbaliť, ale pravil sem ji, ať se to necha na
večer. Zaprve ji uţ budě určitě lepši a zadruhe se moţe mysleť, ţe ji to doněs teţ
Jeţišek. Tuţ ja sem taki romantyk. Teţ je ale moţne, ţe sem se chtěl vyhnuť
přypadnemu dalšimu přenosu bacylu, bo jak by viděla tu darkovu sadu
"Naramkove hodinki-prstynek-voňavka", beztak by se něudrţela.
Chvilu sem eště podřystal o tym, jak bylo u našich a jaksyk sem se zakecal, bo
po pulhodině sem se všimnul, ţe Blanka vypada eště bledši jak předtym.
Napadlo mě, esli to neni ţlučnik a chtěl sem ji zavolať sanytku, ale ona nechtěla,
ţe ta Smekta a to černe uhli určitě zaberu a ţe se enem chvilu prospi a budě
dobře. Pochopil sem, ţe navštěva je u konca a rozlučil sem se s tym, ţe večer
určitě zavolam, esli uţ ji je lepši. Bo to by bylo naprd, straviť koněc roku na
dyjetě ve špitale, no ni? Chtěla mi dať pusu na cestu, ale rači sem stanul a enem
ji zamaval. Jak sem se v přecyni obuval buty, přyšel za mnu Danek a pry esli
mamka spi, bo ho trochu boli břuch. Pravil sem mu, ţe to je z teho řyzka a zahnal
sem ho do luţka.
Ať se mama tvrdi co chce, ja nejsem hipochonder, šak mě znatě. Ale celu cestu
dom sem na sobě pozoroval jasne přyznaki střevni chřypki, kombinovane se
ţlučnikovym zachvatem a akutnim zapalem slepaka. Tuţ fakt! Doma sem se
uvařyl černy čaj, lapnul se do křesla ku svoji oblibene kniţce - Domacy lekař od
A do Zet - , přykryl se svoju oblibenu televizni deku a kontroloval, esli všecko
sedi. Jaksyk mě to čitani zmohlo, bo sem se tam zbudil zalomeny jak klikovka
akurat na Donutila. Jak skončil, spoměl sem se, ţe mam eště volať Blance, ale v
devět uţ měla vyply tydlifon, tuţ to určitě nejela do špitalu. Neţ sem usnul,
ponadaval sem se v duchu na něvydařenu navštěvu a s duvěru, ţe to na Sylvestra
vyjdě lepši, sem usnul...
5.01.2006
Sylvester s Blanku - konečně sami?
Uţ zas dřu jak pisek v motoru. Prvni tyden na šichtě nic moc, do dalšiho
Sylvestra daleko, ale co se da robiť. Sylvester je za mnu a zbyva popsať, jaki byl.
V ponděli, na druhi svatek vanočni, mě rano kolem desate zbudil tydlifon. Šak co
bych se něpřyspal, jak něbylo kaj spichať, no ni? Volala Blanka, omluvala se za
ten včerejši bolebřuch a pry, ţe to bylo fakt s přeţraňa tym salatem a teţ pry "...z
toho...no však viš...no...čekám to...nooo...tu návštěvu...". Koněc doslovne cytace.
Chvilu sem se přypadal jak Zeman v mlečnym baru, bo sem něchapal a chvilu

sem se aji myslel, esli to něbyla otrava jidlem a Blance z teho něšiblo a včil
mluvi z cesty. Jak sem byl uţ dluho v tydlifoně ticho, pochopila, ţe to budě
muset řeknuť na plnu hubu a teţ to řekla. Aha... Do noveho roku sem ju chtěl
přyvitať nětradyčně, esli budě maly spať. Tuţ nic, aspoň mrkněme na ohňostroj a
potem buděme čučet na kisňu. Z mojeho hlasu asy cosyk vycytila, bo se hned
ptala, esli se nehněvam a esli přyjdu a podobne dřysty. Tuţ jasne, šak sem
vydrţel tak dluho, tuţ mě něrozhodi tyden navic, no ni?
Tyden uletěl jak mucha před placačku a naraz patek a sněhove naděleni. Eště ţe
sem měl v patek volno, bo nevim, jak bysem se dostal ze šichty. Odpoledně
tydlifon! Blanka mi hlasem roby, kera rozvalila svojemu chlopovi zanovniho
jaguara oznamovala, ţe ma maly problem. Pry jeji kamoška, kera meška v Praze,
se stavila v Ostravě na jeden den přy cestě na chajdu kajsyk u Čadce, kaj měla se
svojim chlopem a dvumi mistnimi oslaviť novy rok. Ten snih jim trochu nabural
plany, bo němoţe ani tam, ani zpatki do Prahi a ţe je to spoluţačka ze školy a
fajna kamoška a to a tamto a nakoněc z ni vylezlo, ţe ji nabidla, ať zustanu u
Blanki a oslavja to s nami a s malym. Aha... Tuţ to je eště lepši. Kajsyk vzadu v
lebce mi začala blikať mala dyjodka, tajak kdyţ je vybita bateryja a nad ňu se
objevovala bublina s napisem "Eště neni pozdě, pozvi partyju ze šichty a Blance
zavolej, ţe sy chory! Moţna přyjdě aji Jaruna! Zatrsatě zas na Stodolni!". Huš,
vypojil sem bateryju z dyjody a zaplašil vlezle myšlenki. Jak sem ji to odkival,
jak bych slyšel ve sluchatku buchnuť kus kameňa.
Tuţ ţe bych z teho byl dvakrat nadšeny, to zas ni. Celkem sem se těšil, ţe aţ
maly po pulnocy usně, skontroluju, esli Blanka chodi do solarka a esli se na ni
pohodlně leţi. To mi narušil pondělni tydlifon. Tuţ sem myslel, ţe aspoň
skontroluju hromadki, enem tak, esli mam dobry hmat. To mi narušil patečni
tydlifon. V duchu sem se začnul intenzyvně přectavovať oblevu. Myslel sem na
to zbytek dňa aţ do večera, kdy zas zavolala Blanka a cela vysmjata mi pravila,
ţe Kamča (to byla ta vlezla kamoška) se dovolala na tu chajdu a zrušila ten
Sylvester kvuli te kalamitě. Tuţ fajne - moţu se vysmoliť na celu oblevu.
Poděkoval sem za zpravu, zoptal se, co všecko mam přyvesť, esli vubec vyjedu a
popřal sem ji dobru noc.
V sobotu dopoledně uţ nesněţilo, ale Felině to nijak zvlašť něubralo na objemu.
Tuţ sem ju aspoň symbolicki omet a pravil sem se, ţe přynejhoršim pojedu
odpoledně lokalku. Šak do štyrech hodin času dosť. Hrom vem fotra aji s jeho
přyhluplymi kamošami, keřy davaju autam ţenske mena Kdybych měl Feldu
zaparkovanu v garaţi tajak kdysyk, snih by mi moh byť ukradeny. Nakoněc to
ale dopadlo dobře, bo po obědě protahli aji našu ulicu a s Felinu se dalo vyjet.
Tuţ sem jel. Cestu sem se eště stavil do Kaufu kupiť paru sačku smaţenych

kobzoli a paru kofol a uţ sem brzdil smykem na Dubině. Doslova. Trochu sem
škrknul o vedle stojicy Fabiju, ale přes tu haldu sněha to bylo jak od
anestezyjologa.
Otevřel mi Danek a hned ve dveřach mě informoval, ţe přyjela teta Kamila a
stryk Viktor z Prahi a ţe budu slaviť Sylvestra s nami. No slava. Blanka mě
přectavila celkem šikovne, fajně stavjane bloncce, kera se na mě tak fajně
usmjala a potem mě seznamila s jejim chlopem, kery vypadal jak mladši bracha
Harapesa. Zajimave, ţe člověka, kery se menuje Viktor, sem se přectavoval
přesně tak. Během pěti minut z něho vylezlo ţe "...bydléj v Praze na Smíchově v
jedna plus jedná, ale to jym zatím stačí, páč na malý je ještě čás a vobá máme
dobréj dţób a karyjéra je zatím přednější a dyť sme spolu teprvá pět lét a to je
stejně ještě brzó na svatbú a co tý kdy to toho vobá s Bláňou praštíté a...". Esli
eště cosyk mluvil, uţ nevim co, bo sem se ucpal uši zevnitřku a sledoval skrz
něho snih za oknem. Tuţ ten je ukecanějši, jak Laďa ze šichty. A něpřyjemny jak
jebak v nose.
Chvilu sem uvaţoval, ţe se k tym fajnym Blančinym chlebičkum dam jakesyk to
anestetykum, bo čim vic ten pajtaš dřystal, tym vic mě sral. Potem sem se
spoměl na svuj sylvestrovski předzavazek o tym, ţe budu meň chlastať a tak sem
enem symbolicki cumlal sklinku myslivca jak děcko cumel. Teţ mi ale bylo
hlupe se navaliť před Dankem, bo co by se o mě moh pomysleť, no ni? Kurnik
šopa, uvaţuju posledni dobu jaksyk moc rozumně.
Tym dvum ale na jakimsyk děcku guvno zaleţelo, bo Viktor do sebe lel jeden
fernet za druhim jak by ředil maltu a Kamila teţ chlampala, jak by měla
vychazku z protialkoholni lečebni. Čim vic byl navalenějši, tym vic sem
pozoroval, ţe se mota kolem Blanki jak kliščě kolem transfuzni stanice. Blanka
se jeho dřystum enem chichotala, tuţ nevim. Musym se na tebe davať pozor,
gizde. V osum Blanka uloţila Danečka, bo Sylvester je syce enem raz v roce, ale
pětilete děcko zas tak moc něvydrţi. Danek usnul jak po vaječnym koňaku a ti
dva se začli rozjiţďať eště vic. Kamila se lapla ku mě na gauč a začla mi
vykladať o tym, jaki je Viktor fajny synek a jak se spolu seznamili na jakesyk
skupinove terapiji a ţe on je ten pravy na cely ţivot. Tuţ ni, ţe by se to zle
posluchalo, ale jak sem cytil, ţe se na mě čimdal vic lepi, šel sem skontrolovať
Blanku s Viktorem do kuchině. Blanka chistala jednohubki a on do ni hučel jak
Intersyty v tunelu jakesyk dřysty prdy o společnym ţivotě a věčne lasce. To by
mi ani něvadilo, enem kdyby ju ten baletni pazgřyvec přy tym nědrţel okolo
ramen. Blanka se zas enem chichotala, tuţ to mě skuša, nebo co, pravil sem se?

Zeţrali sme chlebički, zeţrali sme jednohubki, praţacy svorně dopili fernet a
začli mi upijať myslivca. Kolem desate synkovi uţ začly vypadavať někere slova
z vět a Kamila na mě byla nalepena jak hajzelpapir na but. Jak sme zas lapěli na
gauču, začla mi davať take zajimave sugestyvni otazki, jak doktor Uzel. Pry esli
mam cosyk proti skupinovemu seksu a vyměně partneru a dřysty o věrnosti a
podobne. Chtěl sem se pořadně promysleť odpověď, ale nědařylo se mi, bo se mi
snaţila prodřet svoju nohu moje fusakle. Pravila, ţe ona s Viktorem se poznali na
take fajne poznavacy party (ja tak, tuţ guvno skupinova terapija!) a ţe to ich
sbliţilo a ukazalo, ţe patřa k sobě navěki. Něchcu vypadať jak nětykavka, ale ku
koncu uţ mi to bylo celkem protivne, bo ty fusakle byly nove od mamy, z vanoc
a přecy něpujdu dom v ďuravych.
Omluvil sem se, zašel do kuchině zas skontrolovať Viktora a jak sem viděl, ţe je
dotěrny jak Jehovista ve vytahu, pravil sem mu, ţe z te vyměny nic něbudě, bo
mi minuly tyden skončila nemocenska, kera se tykala koţniho. Chvilu mu šrotily
kolca v pale, potem jakby se mu přeply vyhibki, obratil o třystadvacetpět stupňu
a začnul vykladať o svoji robotě.
Okolo jedenaste uţ byl tak mimo, ţe nas začnul všeckich přesvěčovať, ţe letos je
jednatřycateho prosynca zvlaštni den, bo se na jeden den měni zymni čas na letni
a tak včil uţ se vlasně bliţi dvanasta a třeba isť nachistať a odpaliť rachejtle, kere
se dovez aţ z Prahi z rynka a kerymi chtěl zpřyjemniť Slovakum pulnoc. Eště ţe
Daneček spal, borak maly. Mama mu syce slibila, ţe ho zbudi na ohňostroj, ale
Viktorovi pravila, ţe ho rači necha spat.
Ten vul se odplantal do přecyně, fakt se oblek, teda vlasně se enen obul buty,
zbalil igelitku, z kere čuhaly ruzne špilki a barevne trubki s napisami fireworks a
podobne, pravil ţe to pujdě nachistať, bechnul dveřami a byl v dupě. S Blanku
sme něchapali, čemu je slyšet vytah, bo ona meška v přyzemi. Chvilu sme čekali
u okna a vyhliţali Viktora. Jak uběhlo deset minut a jeho něbylo, Blanka
přykryla chrnicy Kamču deku, tak polosmutně se na mě usmjala a šli sme teho
pajtaša hledať.
Pulhodiny sme bludili kolem baraku, aji ho volali, ale nic. Potem sme šli zpatki a
prolezli cely vchod odvrchu aţ nadul. Jak uţ se bliţila pulnoc, navrhnul sem, ţe
ho moţeme hledať aji po pulnocy a ţe bysme se mohli isť aspoň přypiť na
šťasny novy rok. Tuţ sme se aspoň sami dva přyťukli tym alkosyfonem,
novoročně se pocalovali, popřali se všecko nejlepši a ať nam to vydrţi, přykryli
Kamču, kera sebu mezytym bechla na tepich, deku a šli se podivať na posledni
misto, kde moh baleťak eště byť. Tuţ jasne, ţe chrněl ve sklepě, opřeny o
vytahove dveře, vedle sebe tu igelitku a v ruce zapalki. Blanka skočila pro druhu

deku, bo s nim nešlo hnuť, ja sem mu vzal syrki, bo stačila ta kanonada venku,
na krk sem mu pověsyl fiksem napsanu cedulu "Nenič mne, slouţim všem!" a
něchali sme ho tam. Předtym, neţ sme kolem jedne zalehli s Blanku v loţnicy,
sem se dal budik na šest, abych tam byl spiš, jak se ten mamlas zbudi. A aji na tu
kontrolu hromadek došlo...
Jak sem s nim rano třepal, chvilu nevěděl, kaj je, kdo sem ja a kery je rok. Doma
dostal turka a zbytek navštěvy promluvil tak sedum slov. Kamila teţ mluvila
enem o něutralnich tematach a seděla ode mě meter daleko. Po obědě poděkovali
za azyl a omluvili se, ţe chcu eště před navratem do Prahi stihnuť jednu
navštěvu. Blanka se mi po jejich odchodu furt enem omluvala, ale co? Šak
člověk ma poznavať nove lidi, no ni?
Jak na novy rok, tak po cely rok.
Tuţ měl kdosyk z vas lepši Sylvester?!
6.01.2006
Taku hromadu sněhu nikdo nečekal
Povim vam, taku haldu sněhu tajak minuly patek, sem uţ dluho neviděl. Jak
začlo rano sypať, tak sypalo a sypalo cely den a celu noc, jak by tam nahuře
chtěli splnit plan za Štědry den aji za minule roki, kere byly spiš na vodě jak na
sněhu.
Vločki za oknem u svařaku byly pěkne a romantycke do te doby, neţ mi
zachrochtal tydlifon a v nim mama. Přectavtě se, ţe v takim nečase mě chtěla
hnať autem pro sylvestrovski nakup do Kaufu, bo sem ji to pry na Štědry den
slibil. Chvilu sem se snaţil vymluvať, ale nakoněc stejnak prosadila svoju, bo jak
dycki začně s tym, co sem to za nevděčneho gizda a ţe ona mě nosyla devět
měsycu a potem se o mě starala jak o vlasniho, všecko co sem chtěl mi kupila,
tuţ se mi ji dycki zţeli, aji jak vim, ţe věčina z tych jejich dřystu neni pravda.
Oblek sem se jak na poznavacy zajezd do gulagu a vyrazyl před barak. Sypalo
tak, ţe nebylo vidět ani na druhu stranu cesty, natoţ na zaparkovane auta. Chvilu
sem dumal, esli sem nězbyl na světě sam, bo po cestě nejelo ţadne auto a na
chodnikach něbylo ani člověka. Šel sem se projsť ku hlavni cestě, bo meškam na
vedlejši. Tam to ţilo, ale jaksyk spomaleně. Dokonce sem viděl aji pluh, ale byl
moc daleko na to, abych mu skočil do cesty, ulomil mu stěrač, pošermoval mu s

nim před pyskem a jak by se zleknul, donutil ho, aby to protahnul na ulicy, kaj
meškam. Auta jezdily na dvojku a to aji ty velke, zahranični a paru ludi se
prodiralo zavějami. Něuběhlo ani štvrhodiny a hlavni cesta vypadala tajak by po
ni ţaden pluh něprojel. Došel sem zpatki k baraku. Moje stopy byly teţ zavate.
Spominal sem, kaj sem vlasně zaparkoval. Třem autam sem oškrabal espezetki,
neţ sem našel svoju drahu Feldu. Byla tak o pulmetra vyši a o meter delši. Omet
sem bok, skusyl odemknuť dveře a v duchu sem se proklel, bo uţ paru roku mi
Kamil z roboty radi, ať se to dycki na podzym nastřykam jakusyk grafitovu
sračku, ţe to potem pujdě lepši otvirať. Zarval sem, ţe sem malem urval těsnění
a nakoněc to šlo. Akurat ţe tak pulkila sněhu sem měl naraz na sedadle. Bechnul
sem dveřami, eště raz se podival na to iglu na kolečkach a šel dom.
Doma sem měl na tydlifonu pět něpřyjatych hovoru od mamy. Volala mi enem
temu, aby mi pověděla, ţe v radyju mluvili o kalamitě a aby ludě nějezdili
autami. Tuţ šak to vim aji bez ni a vykladal sem ji to uţ rano, no ni? Eště sem se
musel vyslechnuť paru nadavek na cestaře, bo jak se rano brodila tym lavinovym
pasmem aspoň pro chleba, musela isť po cestě, kaj ju malem přejel taki maly
traktor, kery jel se zdvihnutu radlicu misto teho, aby odhrabaval na chodniku
snih.
Včil asy čekatě, ţe teţ ponadavam na cestaře, tajak kaţdy. Je fakt, ţe věčinu je
počasy překvapi, šak kdo by včil v zymě čekal snih, no ni? Ale na druhu stranu
je to nevděčna a namahava robota a ja bych to něrobil ani zadarmo.
Tuţ hoši, keřy stě nam protahli cesty - dik moc. A ty barabo, co jezdiš se
zdvihnutu radlicu, ať přyště sněţi enem na tvuj usek!
10.01.2006
Ruske auta vydrţa všecko - skoro
Ve štvrtek mi volala segra a pry jak se mam v tym novym roce, esli sem zdravy,
jak se mi dařy v robotě a co Blanka. Dycki, jak je segra na mě jak na bravka před
zabijačku, je to znameni, ţe cosyk budě chceť. Zoptal sem se ji na rovinu, co
potřebuje. Uraţenym hlasem pravila, ţe esli se němoţe zoptať na zdravi a ţe
dycki přecy němusy volať enem jak cosyk potřebuje. Tuţ to je fakt. Začnul sem
ji popisovať ten muj fajny Sylvester u Blanki a nevynechal sem ţadny detajl. Jak
uţ sem dřystal skoro deset minut, naraz mě přerušila uprostředka věty a mi
došlo, ţe mě zas doběhla.

Pry ţe maju dodrbane auto. Zoptal sem se jak to, ţe ho eště maju? Myslel sem,
ţe uţ ho davno darovali sběrnym surovinam za odvoz. Chvilu robila uraţenu, ale
dluho to něvydrţela. Pry trochu škrkli o smrk, jak se vracali z te Čeladne. Kurnik
šopa, z jake Čeladne? Segra jezdi kajsyk po horach a mi se nic něřekně? A čemu
mě něvzali sebu? Pomalu z ni vylezlo, ţe ten jeji pajtaš domluvil oslavu
Sylvestra u jeho znamych na chajdě na Čeladne. Jeli ve štvrtek dva dni před
Sylvestrem, tuţ ani nězaţili tu fajnu zafujanu Ostravu. Zoptal sem se ji, esli jeli
vlakem. Na to ona, ţe ni, ţe ţigulem. Zoptal sem se pomalu, esli je ten jeji pajtaš
vul a nebo ich chce všeckich pozabijať. Všecy vja, jak kaţde dva roki domluva
technycku a kolik ho to stoji, aby s tym ţďorbem, co ma taktak převodovku, moh
zas dal sviniť luft v Ostravě. Ţe by se na ňho kupil zymni gumy? To ať vyklada
svojim pohlupavym kamošum v knajpě, s kerymi dohromady ma ikve jak ten
plot piv a fernetu na jejich listku. Segra se ho začla zastavať, ţe cesta tam byla
celkem fajna, Sylvester byl teţ v rychtyku, pokavaď pomině to, ţe švager s tym
kolegu o pulnocy řvali na celu dědinu rusko-turecku himnu ve svoji verzyji, ale
ţe jak se v nedělu odpoledně vracali, teho sněhu bylo jaksyk vic a kusek za
chajdu zrobili hodiny a pravym předkem trochu škrkli o jakisyk vanočni
stromek. Naštěsti se nikomu nic něstalo. Auto je pry včil něpojizdne a asy aji
delši dobu budě, bo ho nechali tam a jeji chlop domluvil s tym kamošem odtah.
Tuţ to ho tam mohli zahrabať sněhem a něchať ho tam zhniť, bo švager je
organyzačni talent tajak ostravski prymator raper. Aspoň ţe domluvil, ţe ich ten
jeho kamoš odveze zpatki dom. Syce aţ po štyrech hodinach čekaňa na mrazu,
ale aspoň cosyk.
Tuţ to su věcy. Politoval sem ju, ale v duchu mi v lebce cvakaly kolca, bo ona
něvola enem tak, aby mi pověděla, ţe maju naburane auto. Neţ se mi v pale
spojilo jedna a jedna su dvě, segra vytahla pikoveho krala - pry ţe potřebuje v
patek s malym do Poruby k dochtorovi, bo jezďa kaţdy tyden na jakesyk cvičeni
se řbetem a esli bych ich tam němoh odvezť. Začnul sem se vykrucať jak kliště,
bo v takim počasy, jak je včil se mi nejezdi moc dobře. Ona Felina v take zymě
ani moc nětopi a jezdiť dycki štvrhodiny enem s tym pruzorem jak z tanku, to je
celkem uměni. Chvilu sem ju přemluval, esli něchce jet lokalku, ale jak začla s
lehce histeryckim hlasem spominať, co ona kdy pro mě zrobila, - ide vidět, ţe v
ni eště koluje mliko od mamy - začnul sem měknuť jak pichly kopačak. Skusyl
sem eště fintu s něpřystupnym šefem, s patečni duleţitu poradu a nakoněc aji
fintu se zadřenym motorem. Jak by neslyšela. Chvilu posluchala a potem tasyla
eso: "Kdyţ nemuţeš, nemohl bys mi ho na par dni pujčit?"
Chvilu sem dumal, esli sem se něpřeslechnul a pro istotu sem se zoptal, esli fakt
mysli moju Felinu. Tuţ fakt, něrobila se srandu! Moju opečovavanu štyrkolovu
lasku, kera měla letos sladkich jedenast roku? Kere leštim v letě kaţdy tyden

hodinu před barakem pruduchi a křydlo? Keru prolizam po kolenach s
vysavačem jak mravenečnik? No dobre, tak ni kaţdy tyden, ale raz za měsyc to
robim. Nebo raz za dva... Svoju felinu bych něpojčal ani nejlepšimu kamošovi,
kery by měl najete štyry roki reli Pařyţ Dakar, natoţ robě. A teţ sem ji to opatrně
pověděl. Povzdechla se a jaksyk honem se rozlučila.
Za štvrhodiny tydlifon. Mama! Stačil sem enem řeknuť "Ahoj" a uţ to z ni valilo
jak kdyţ gichně stupačka. "Segra s dvumi malymi děckami, starosti nad hlavu,
auto rozbite, byt maly, linka rozbita, televiza im dosluhuje, maly nemocny, chlop
pohlupavy, co všecko pro tebe zrobila, ty taki gizd něvděčny, šak sme ti na tu
karu teţ přyspěli..." a dalši halda - enem zmačkany toaleťak tam chiběl. Počkal
sem, aţ budě nabirať dech a zařval sem "Dobre, dobre, ať se ju pojča, ale esli
najdu na volantu otiski teho šimpanza v licke podobě, budě jezdiť lokalku!".
Naraz byla mama jak milijus. Aji na oběd mě pozvala. Ani sem se neptal na kdy
a co budě.
Tak jaksyk tušim, ţe moje mile autečko asy dluho něuvidim...
13.01.2006
Leden, ten gizd jeden
Zas tu mame leden. Na koncu roka sme tu trochu posrandovali s tu sněhovu
kalamitu a včil koněc srandy a hibaj do roboty.
Mirek se na šichtě chlubil, ţe chtěl vyuţit, jak měl karu zavalenu sněhem, tuţ se
večer po navratu z knajpy rozhodnul, ţe se zrobi iglu. Jeho roba uţ je zvykla na
to, ţe mu semtam hrabně, obzvlašť jak se da vic jak povolene třy piva, tuţ mu
omotala okolo krku šalek, vnutila mu čapku od synka, taku tu, co nosa ty
přepadove komanda, jak idě vidět enem oči a na pysk je teplo a on hodinu
přyhazoval na svoju staru stodvacku lopatu snih, na střeše vytvaroval komin,
zrobil se aji male pruzory, aby tam měl trochu světla a nakoněc se rozhodnul, ţe
tam přespi, bo chtěl dycki tabořyť v zymě. Akurat jak z kraja zymy něnamazal
grafitem, stejně jak ja, němoh se dorvať dovnitřku a něpomahalo ani škubani, ani
nadavki "Odevřy dveře, ty sviňo, co sediš vevnitřku!". Druhi den se potem na
šichtě litostivě stěţoval, ţe dalši sen z děctvi zustaně něsplněny. A teţ ho
nasmolilo, ţe druhi den bylo to iglu eště věči, bo ho viděl večer sused a pochopil
to tak, ţe se robi garaţ a zbantoval potem cely barak, ţe se tam moţu odkladať
snih ze svojich kar, aby mu s ňu pomoh. Chudak Mirek, do května asy něvyjedě.

Včil uţ naštěsti nesněţi, akurat mrzně jak v ruskim filmu, chodniki su jak by ich
sponzoroval Oskar, duchodcy a ludě s berlami šklhaju zadarmo aji bez brusli,
enem na Prokešaku je zametene tak, ţe uřednicy moţu chodiť do roboty přymo z
aut v ponoţkach.
Na co se člověk vlasně moţe v lednu těšiť?
Do dalšich vanoc hromski daleko, do praznin jakbysmet, nejbliţ su ty vajcove
svatki. A vlasně eště ten dovezeny svatek - Valentyn. Ale to se mnu zas tak moc
něcviči, bo nejsem mladeţnik, abych hlupnul s listkami se srcami. Stejnak je to
enem komerčni svatek k tahani chechtaku z kapes. No dobre, dobre, loni mě ty
valentynske trencle s napisem "Jsem bejk" od Mileny překvapily a potěšily.
Kdyby aspoň bylo vic slunka. Ale na šichtu se plazym za tmy a jak je nad
Ostravu inverzni dekel tajak na krabicy od but, lezu z roboty syce ni za tmy, ale
za šera a eště se dusym. A ten smog je posledni dobu tak fajně nastěhovany, šak
komu by se u nas nelibilo, jak sme fajně usazeni v kotlině mezy horami, no ni?
Na šichtě polovina astmatyku, keřy jak v radyju slyša, ţe se jim ma zle dychať,
zbytek šichty mavaju před pyskem papirovymi sloţkami a vymluvaju se, ţe
němoţu robiť, bo je jim zle.
Lednove vyprodeje v hipersupermegakramach, o kerych všecy tak nadšeně
dřystaju a na kere se roby těša vic, jak na sylvestrovski ohňostroj, mě nělakaju,
bo teho zhaňaňa bebechu mam dosť eště z před vanoc. A stejnak všecko mam a
nic něpotřebuju. Moţna by mi zrobil fajně vylet na hory, akurat ţe přes tyden dřu
za astmatyki a o vikendu to vydychavam zas ja.
Leden je pro mě nejhorši měsyc v roce. Depresyja mi visy na řbetě jak hrudnik
miss 1940 celych jedenatřycet dni.
Nikomu bych to nahlas něřeknul, ale je mi fakt tak zle, ţe uţ aji ta myšlenka na
Valentyna, keru sem před chvilu zavrhoval, mi něpřypada taka špatna. A moţna
se na ňho aji těšim. Šak do konca ledna moţu dumať, co kupim jedne šikovne
robce.
17.01.2006
Patek třynasteho

Ve středu po robotě sem zlehka omet felinu, minutu nad ňu stal a v duchu se s ňu
lučil a potem sem se vydal směr Dubina. Moc sem se tam nězdrţoval, enem sem
předal klički a technyčak a valil sem dom. Segra mi z vděčnosti dala
bombonyjeru a flašu slivovice. Trochu sem se otřepal, bo jak mi to davala, ze
srandy řekla, ţe to pro mě osobně vytahla z Lidlu. Tuţ aspoň dufam, ţe robila
srandu, bo ta bombonyjera byla fakt jakasyk pomačkana.
Stavil sem se potem na chvilu k Blance, ale enem mezy dveře, bo maly byl
jakisyk chrobalivy. Domluvili sme se na nedělu Kinestar, esli se maly da do te
doby do pořadku. Neţ sem vyrazyl na lokalku, eště sem felinu pohladil po
křydle. Tak pro štěsti.
Včil je jakisyk chujovy čas, nic mě něbavi. Na šichtě sem se pojčal paru
dyvidyček, ale u všeckich sem usnul a to na jednym skakal a kopal Vandam! Ve
štvrtek sem se stavil do bichloteki vratit kniţki, bo sem našel v přecyni odloţeny
vyhruţny dopis od hlavni bichlobaby, ţe co mi všecko zrobi, jak ty pojčane
kniţki do tydňa něvratim. Kurnik šopa, kdovi jak dluho tam ten listek leţel. Šel
sem tam syce ze strachem, ale nakoněc to něbylo take zle. Zaplatil sem enem
padesatku, potem eště jakesyk ročni poplatki, ale šak co, stejnak sem chtěl od
noveho roku meň jesť. Vybral sem se pět novych kniţek a valil sem dom. Hned
sem se do jedne začital, šak duchovni ţradlo je teţ pro tělo duleţite, no ni? Po
pěti strankach sem to uţ hlady němoh vydrţet, bo v kaţde druhe větě jakisyk
bachraty dedektyv popisoval, co pravě cpe do břucha, tuţ sem se dal aspoň
chleba se sadlem a zapnul se Papryku. Tam skoro furt enem vařa, tuţ sem u teho
trochu slintal.
Patek třynasteho začnul fajně. V osum rano mi volala mama. Se divim, ţe vola
dycki tak pozdě, bo ona tvrdi, ţe celu noc něspi a stava okolo pate. A hned
zhurta na mě, kdy pry odvezu tu tašku s kompotami k tetce Alţbětě. Ony maju
taku uchilku, ţe skoro kaţdy měsyc rvu do sklenek jakesyk to ovoce a zalivaju to
vodu s cukrem a potem to vařa. Kdyby to aspoň něchaly skvasyť, aby to mělo
aspoň jakusyk chuť. Ale to ni, ony se to potem eště vyměňuju a navzajem
koštuju, kera to ma lepši a společně nadavaju na ty svoje něvděčne gizdy, keřy to
něţeru. Věčinu mě k temu mama něpotřebuje, bo naloţi tašku, sedně na lokalku
a zajedě štyry zastavki a podruhe zas přyjedě tetka k ni. Ale minuly tyden zrobila
na jakimsyk neumetenym chodniku řyťbergra a chrapla se do nohi. Do dochtora
s tym něpujdě, ono to pry přejdě, šak ma na to taku fajnu masť od Ruţi z baraku,
ale tak se mi jaksyk zda, ţe se to budě pěstovať aţ do jara, abysme kolem ni
skakali jak na klokanich dostihach. Jak sem ji pověděl, ţe němoţu jet, bo sem na
jeji přymy rozkaz pojčal felinu na Dubinu, tydlifon na chvilu oněměl, potem se
ale spoměla, ţe sem jeji synek a pozvala mě na vikend na gulaš.

Na šichtě kolovala pozvanka na lyţařski vylet. Chlopi se chvilu štenkrovali, kery
ma lepši vybavu a kdo je lepši Janda a nakoněc se napsali všecy. Stejnak hňupi
beztak jezďa jak Postranecki. Kerysyk z nich mě tam teţ napsal a Kamil o tym
začnul na obědě, ale měl sem pravě depresyvni štvrhodinku a ta omeleta s
hraškem, co vypadala tajak by ju kdosyk zdvihnul ze země a zlehka oprašil, mi
to enem ponasobila, tuţ sem to ignoroval. Cestu z roboty sem v lokalce viděl
letak pujčovni lyţi a spoměl sem se, ţe sem na lyţach stal poprve a naposledy na
lyţaku na zakladce, ale to se asy něpočita, bo tenkrat sem moc něpolyţoval,
spiš sem pyskem odhrabaval snih. Zapsal sem se do paly, ţe to musym hned v
ponděli zrušiť.
Doma sem dočital tu dedektyvku, aji jak sem od poloviny věděl, jak to dopadně.
Akurat ţe sem potem zas dostal hlad, tuţ sem se skočil do Alberta. Jak sem
tahnul plny košik k pokladni, volala mi segra a pry, ţe su furt eště u tetki Bětki a
esli je normalni, ţe se navzajem posylaju kompoty. A pry ji mama na zytra
naplanovala jizdu do šokinparku, pry su tam jakesyk vyprodeje. Pry tam segra
stejnak chtěla jet, ale ni s mamu. A enem se to uţij, dokavaď moţeš. Tak jaksyk
tušim, ţe se mi moja milovana felda vrati brzo zpatki.
Večer mi zrobila radosť Blanka, jak potvrdila ten Kinestar, bo maly uţ je pry
lepši a tak usně aji bez ni, enem s jeji mamu, kera ho přyjdě hlidať.
Od včilejška něvěřym na patek třynasteho, ţe nosy smulu!
19.01.2006
Taka fajna romantycka sobota
V sobotu sem se od rana chistal do kina, bo Blanka nakoněc v nedělu němohla.
Bo mě mama pozvala na oběd a nestihnul bych to, stavil sem se tam ji to řeknuť.
Doma byl enem foter, bo mama pry lita kajsyk po vyprodejach. Spoměl sem se
na segru a vduchu sem se pravil, ţe davam vraceni feliny tyden, maksymalně
dva. Foter, jak by mě slyšel, se zoptal, esli vim, ţe švager uţ dlabe opravu teho
ţigula a chista se kupiť dalši zahranični karu. To chcu vidět! Esli mu to
domluvaju jeho kamoši z hospartyje, tuţ to budě jakasyk dačija nebo vytuněny
olcyt, za kery ten vul vyvali pulročni plat a za dva měsyce mu odpadnu třy kola.
Podival sem se mezytym na sporak, esli uţ tam neni hotovy oběd, ale foter
deprem škrabal kobzole. Ma na to taki zvlaštni gryf, jak ho někontroluje mama.
Během paru vteřyn šesti řezami zrobi z kobzola obdelniček podle hesla "Na

odpad nehleďte". Tuţ sem aspoň vytahnul a zjed z lednički tlačenku. Pry ju
přyvezla mama od tetki Bětki, bo ji uţ něchutna. To se moh foter něchať pro
sebe, bo mi hned zhořkla v pyščisku.
Jak sem se umyl masny pysk, něchal sem pozdravovať mamu a valil na lokalku
směr Kinestar. Blanka tam eště něbyla, tuţ sem nervozně obkruţil jedno kolco
po tym obchoďaku a jak sem dokončoval třeti, srazyli sme se u vchodu. Jak
slyšela, ţe sem tam třykrat kruţil jak Apolo, zoptala se, co je kaj za vyprodej.
Vyprodej? Tu je jakisyk vyprodej? Povaţovala to za fajnu srandu a chichotala se
eště ve frontě na listki. Akurat ţe ja sem se něbyl fakt schopny uvědomiť, co tam
vyprodavaju. Tuţ co, šak nejsem ajnštajn, no ni?
Poučeny minulym fijaskem sem ji nabidnul, esli se něchce kupiť cosyk do zubu
a břucha. Vylezlo z ni, ţe pry něnavidi jidlo v kině, bo ji to přypada divne tajak
jesť na pořbu a něsnaša ten burdel, co po promitani zustaně na sedadlach. No esli
něsnaša burdel, tuţ to asy něbuděme fajna dvojka. Potem pravila, ţe něma rada
to vnucovane ţradlo a kdyţtak uţ, tuţ rada poji čokoladove bombony. Chtěl sem
eště zaletět do Kerfu, ale poplacala se po kapse a zatvařyla se tajak Rath kdyţ idě
kolem lekarni. Tuţ fajna robka, no ni?
Lapli sme na sedadla a čekali na film. Přytym sme podřystali, co je noveho, ja
sem se dozvěděl, čemu maly jezdi se segru na tu fakultku, borak maly a potem
cosyk o Danečkovi. Neţ skončily reklamy, stihla eště řeknuť pro ňu smutnu, ale
pro mě skvělu spravu. Jeji bracha, kereho sem se po jedne navštěvě oblibil jak
osynu v dupě, dostal nabidku robiť kajsyk v Dojčlandě. Zvaţuje, esli ma jet, bo
tu nechce nechat mamu a segru same. A kurnik šopa, jeden z tych, co přebira
otcovsku rolu. Ani sem něpřemyšlal a hned ze mě vypadlo, ţe kdyby to přyjal,
sem tu ja a Blanka se moţe na mě dycki spolehnuť. Fajně se usmjala a
pocalovala mě na lico.
Potem uţ sme se pohodlně zavrtali do te dvojsedački a vychutnavali se tu
maksyopicu. No pohodlně... Celu dobu sem měl ruku kolem jejich ramen a ku
koncu mě bolela, tajak bych odtahal vagon uhla a aviju kobzoli. Film celkem
ušel. Ta robka se mi celkem pozdavala a ta opica byla jak ţiva. Kurnik šopa, to
su věcy. Ja umim komputer taktak zapnuť, semtam napsať emajl a jakisyk ten
dopis a članek a odbornicy na nich dokaţu rozhibať ty jednički a nuly tak, ţe to
vypada raz jak nasrany dynosaurus a indy zas jak smutna opica. Sem zvědavy, co
budě tak za pět šest roku.

Jak to skončilo, na Blančine přani sme eště prolezli paru obchodu. Vybrala se
fajne gaťki a spodek tajak na barbinu, tuţ asy mě to chozeni po obchodach začně
baviť.
Prošli sme se pěški do picerki Dţovany, dali sme se pozdni oběd a Blanka potem
volala dom malemu. Dobra zprava byla, ţe maly chrněl a na mamu se ani
nespoměl. Tuţ to bysme mohli mět cely večer volny. Jak sme dojidali, Blanka
mě překvapila, ţe pry eště nikdy něbyla na Stodolni. Pochopil sem to jako vyzvu
a pozval sem ju na detajlni prohlidku aji s odbornym pruvodcem.
Venku bylo fajně, no ale moţna to tak přypadalo enem nam a ni te babce, kere
zavřel dveře pajtaš, kery řydil lokalku, těsně před berlu. Šli sme pěšobusem po
dvacatehoosmeho řyjna aţ do centra. Za mostami před depeo sme to švihli
doleva a vlezli sme do centra Stodolni. Blanka byla trochu sklamana, bo čekala
davy ludi a tam bylo prazno jak v Pendolinu v jidelňaku. Uklidnil sem ju, ţe je
eště čas, bo mladeţnice se doma deprem maluju na gzychty pěknějši gzychty a
vycpavaju se podprdy a mladeţnicy eště doma cpu jeţki pod pazury. Vklidu sme
prošli celu ulicu. Blance se nejvic libily nazdobene bary, tuţ sem ji vysvětlil, ţe
přyklad Bumerang zvenku vypada jak garaţ, ale přytym su tam semtam fajne
koncerty. Hned sme se domluvili, ţe raz na jakisyk zajděme spolu. Potem se
vybrala Šerloka, ţe se tam dame štamprlu, tuţ sme na chvilu poseděli u baru a
podřystali o tych našich fajnych ţivotach. Potem sme se eště poflakovali a ja sem
dřystal o tym, kaj sme kdy byli s partyju, kde sme co zaţili (no ale to o tym
tanečnim čisle sem vynechal...).
Naraz jak kdyţ v rubani škrkně zapalku - všude plno mladeţniku a nastrojenych
štrnastek. Chvilu sme eště dumali, ţe bysme šli kajsyk zatancovať, ale šak vitě,
ţe se spiš krutim jak tasemnica v guvně, tuţ sme to něchali na indy a vyrazyli
sme směrem ku Albertu.
Jak sem odemknul, pro istotu sem něroţinal, bo sem se spomněl, ţe něma rada
burdel a aji jak sem v patek večer třy hodiny poklizal (šak co kdyby), s robami
člověk nikdy něvi.
Ludě, ona je asy ta prava, bo sme nědošli ani do loţnice. A potem se zem
zachvěla. Dvarazy. Ale moţna, ţe to enem susedovi nad nami spadla činka na
zem, bo on je taki kulturysta teoretyk, co odebira magazyny o tych svalnatych
pajtašach a raz za měsyc zdviha do zemdleni kus ţeleza, co mu zrobil jeho
kolega z ţelezarni.

Rano sem naserviroval snidani do luţka. Tuţ jasne, ţe romantyka, ale teţ moţna
temu, aby Blanka sama něodevřela ledničku, bo by se o mě mohla pomysleť, ţe
sem Fleming amater. Aby to bylo eště lepši, vrazyl sem do male sklinki aji kusek
kvitka, no vlasně to byl zbytek stromka, co sem něvyhodil po novym roce. Šak
co? Vy vyhazujetě stromek spiš, jak v unoru?
Jak sme se lučili, domluvili sme se oběd na dalši vikend. Potem sem ju
doprovodil k lokalce a jak sem byl ze všeckeho taki zblbly jak beznohi na
rotopedu, odkival sem ji aji posledni větu.
Deprem aţ doma, jak sem šel spočnuť, sem se uvědomil, ţe mluvila cosyk o
obědě a mamě.
A do štajgrove řytě! Na tym obědě budě aji jeji mama! Tuţ pozor, to uţ vypada
skoro jak zasnuby...
20.01.2006
Třeba se inspirovať u polityku
Semtam se mi zda, ţe mam jakusyk poruchu, bo se něchavam inspirovať našimi
politykami. Tuţ ni, ţe bych se fotil, vylepoval po kandelabrach a lhal na potkani,
to zas ni, ale sleduju, co dřystaju, jak se chovaju a skušam to vetknuť do mojeho
normalniho ţivota. Ţe bych měl lehce megalomanske sklony?
Šef vi, ţe mi semtam hrabně a mysli se o tym svoje, ale pry uţ to fakt přehaňam.
Čemu? Před paru dňami sem ho chtěl nasmoliť, tuţ sem se inspiroval jednym
poslancem a podepsal sem se pod projekt, kery sem pravě dodělal, jako veducy.
Šef, jak to potem viděl, zařval jak by ho chitnul soustruh za rukav, co pry to ma
byť. Ja, poučeny politycku scenu, sem mu vytlemeny jak Hočimin pravil, ţe ja
za nic němoţu, ţe to euforyja z hotoveho projektu. Naštěsti je v obraze, tuţ enem
cosyk zamumlal, škrknul napis "veducy" u mena a poslal mě do dupy. Odchazal
sem s pocytem premijera a v kancliku sem se namichal vitězne granko. Eště sem
dumal, ţe se něcham zpřystupniť mamin učet ve spořytelni, ale to by mi asy
něprošlo, bo ona na polityki smoli a asy by to něpochopila.
Ale včil mě naša politycka scena převezla jak Charon, bo velki šef minystru
vydal prohlašeni, ţe kakaovy magnat odstupuje. Tuţ je to moţne? To sy chlap?
Jak pravil ten vycpany pajtaš z teho muzea v Moskvě - zapirať, zapirať, zapirať.

Druhi den hned rano na šichtě sy mě šef zavolal do štajgerkanclu, ukazal mi
tytulni stranku novin a pry, esli teţ budu nasledovať jeho přykladu.
Hrklo ve mě jak ve starych pendlovkach, chvilu sem čuměl na pokergzycht šefa
a potem sem se začnul hajiť, ţe to je enem štvava kampaň tych ostatnich gizdu,
co se mnu seďa v kancliku, bo ja sem nic špatneho nězrobil. Šef furt čuměl jak
na karetnim mistrovsti, tuţ sem enem sklopil hlavu a pravil, ţe začnu brať praški
proti euforyji a uţ nikdy něbudu piť granko. S tym se šef spokojil a propustil mě
plnit plan.
V kancliku u turka sem proklel celu polityku a rozhodnul sem se, ţe se uţ nikdy
něbudu chovať jak polityk. Potem sem se spoměl, ţe za chvilu mame volby.
Všude plno bilbordu, plagatu, letačku, všude samy gulaš... Pomalu mi to všecko
kolovalo před očami a ja sem naraz všude viděl svoje meno. Ţe sem nejchitřejši.
Ţe sem nejčestnějši. Ţe nejezdim dvěsta v hodině po cestě.
Zas sem se nechal unest! Kurnik šopa, jak z teho ven?
V lokalce mi to zecvaklo. Stanu se politykem a jak budu šikovny, všecko mi
projdě! A jak ni, moţu aspoň natočiť cedečko.
26.01.2006
Tyden po špitalach
Jak se dařy, tak se dařy. Vikendovy oběd v dupě, bo Blančina mama sebu dřystla
na chodniku, kery jakisyk vul enem tak lehce oškrabal od sněha, aby se dostal ku
svojemu autu a zbytek s ledem něchal tak. Včil leţi ve špitale, potlučena jak
mandarynki z Kauflandu, tuţ sme se misto nad řyzkem poprve viděli nad igelitku
pomeranču a jablek na Fifkach.
Enem sme vyšli ven z brany, volala mi mama a bečela, jak kdyţ střyhaju ovcu
tupym strojkem, ţe pravě fotra odvaţa sanytka. Tak cely tyden střydam špital a
naše. Esli da Buch, nebo Přyroda, nebo Hlavni marťan, nebo kera bestyja to tam
nahuře řydi, snad budě přyšti tyden lepši.
30.01.2006
Uţ je trochu lepši

Minuly tyden sem objevil novu zabavu - navštěvy ve špitale. Povim vam, ma to
cosyk do sebe, bo tak často se naša familija uţ dluho něpotkavala. A k temu
Blanka jako bonus. Ale jak na sviňu aji jeji masny bracha. Blanka se totiţ
domluvila s moju segru, ţe ju dycki veme moju Felinu na Fifki, kaţda zajdě za
tym svojim sploditělem a zas potem pojedu spolu dom. Ja špitaly moc němusym
(bo se eště ţivě pamatuju na tu bolesť, jak mi kdysyk rvali mandle a jak mi to
zarostlo, docvaklo mi, ţe Zlateho slavika uţ asy nikdy něulovim), ale kaţdy den
sem moh byť aspoň chvilu s Blanku. No a teţ sem moh pravidelně kontrolovať
Felinu.
Blančina mama je fajna roba. Celkem sme se kapli do noty. Ji teţ furt nikdo
nevěřy, ţe je to s ňu vaţne. Jak ju přyvezli po tym řyťbergru, protahli ju
rengenem, zrobili na ni plno testu, jak mladeţnicy na přymačkach, ale nic
něnašli. Uţ ju malem vylifrovali dom, ale furt se stěţovala, ţe ju boli hlava a ţe
se ji mota jak po třyapul becherach, tuţ se ju tam něchali na pozorovani. Moţna
temu pomohlo aji to, ţe tam robi Blančin bratranec. Blanka ji nosyla vitaminy a
ona byla spokojena. Chvilu sem s ňu dycki podřystal a potem valil za fotrem, kaj
uţ seděla mama s řyzkami. Foter nam robi starosti. Tu předminulu sobotu ho
mama poslala do sklepa pro kompoty. Jak furt nešel, vyrazyla do přyzemi, bo
myslela, ţe zas uklidňuje teho sebevraha a přydě zas nameteny. Našla ho, jak
pravě zamykal sklep, na čele šram jak od Zora, pyščisko od krve, ţe pry spadnul.
Akurat ţe jak se ho vyptavala, tak nevěděl, čemu. Bylo ji podezřele, ţe je foter
naraz hrdina, bo stači, jak raz kichně a uţ se plazy kvartyrem a skuhra, ţe ma
určitě zapal plic a ať mu chista piţamo a kartaček na zbytek zubu, bo jedě do
špitala. Včil nic. Nestěţoval se, enem vykladal, ţe to nic neni. Tuţ mu rači
zavolala sanytku. A eště ţe tak, bo dochtorum se potem cosyk nězdalo na vnitřni
fotce jeho paly. Celkem ho to smoli, bo doma se syce rad enem tak povaluje, ale
špital je špital. Beztak tam ma kusek uhla eště z dob, jak faral.
Ve štvrtek, jak sme šli se segru od něho, šel sem ju odprovodiť k Felině (třeba
skontrolovať, esli ma furt stejny lak a stejny počet kol). Cosyk se mi na ni zdalki
nězdalo. Přydu bliţ a fakt - nove dyski! Kurnik, to se segra vytahla. Asy mi
chtěla zrobiť radosť a trochu mě odškodniť za to stradani bez moji milovane
štyrkolki. Ukazal sem na kola a vyznamně pocvičil obočim. Segra enem mavla
pazuru a začla vykladať o tym, jak ten jeji ajnštajn s ikve dvuch kolotočařu
domluvil se znamym jeho znameho jeho znameho jeho znameho (šak znatě
hňupa, nic němoţe byť jednoduche) obhlidku nove zahranični kary. Navnadil
segru, ţe to je super kauf, bo to je jakisyk zachovaly ford, deset roku stary,
něburany, najete enem stotisyc a chce za to enem štyrycet. Bylo to domluvene na
šest večer, tuţ segra hodila gizdy k Blance a jeli všecy tře, bo upřymny se tam

vnutil jak podomni prodavač vysavaču, bo uţ ma osumnast a teţ to přecy budě
řydiť on, jak se zrobi řydičak, no ni? Tak to aspoň pravil.
Domluviť se obhlidku auta v nocy moţe enem vul. Dojeli kajsyk k jakesyk
garaţi naproti Ferony. Tam čekali třy vytlemeni mladeţnicy ověšani řetazami,
nic něbyl problem, všecko bylo okej. Kdyby měli kaţdy na bundě pismeno,
mohli robiť reklamu jednemu bazaru. Z garaţe vytahli světlemodru karu, kera
pry vypadala, jak by ju kdosyk něchal stať uprostředka cesty, jak cestařy
malovali dvojitu čaru. Švagrovi se na prvni pohled libila, bo vypadal, ţe je
schopny hned zaplatiť. Upřymny s pohledem tyrakem trefene srny začnul
přelešťovať blatnik rukavem. Segra s obuma zatřepala, ţe pry ať se v tym aspoň
projedu. Do teho se mladeţnikum moc nechtělo, pry enem kolem garaţi. Jak do
teho lapli a švager poprve zaturoval, segra něvěřycně vystupila a šla se podivať,
esli ta kara fakt něma vyfuk. Upřymny se uchechtnul nad maminu něznalosťu a
pry, ţe u takeho auta je to normalni a ţe uţ se těši, jak s tym pojedě do školy.
Nakoněc se projeli po přyjezdove cestě a zpatki. Švager čimdal vic svitil v
předtuše fajneho nakupu jak černobylske svatojanske muški, bo on je taki
jednoduši, mu stači, jak to ma volant a vrči to. Segra ale byla podezřyvava jak
něplodny chlop s kondomem (pro pamětniki - "olačka"), bo se začla zajimať, jak
by to bylo s přepisem papiru. Mladeţnicy se začli krutiť jak korbačiki a ţe papiry
budu deprem za štrnasť dni a potem zas, ţe papiry ma sebu majitel, kery je včil v
Německu na sluţebni cestě a ţe naco hned papiry, ţe hlavni je mocť hned jezdiť
a ţe to je v oukeji a podobne duperele. Segře docvaklo, ţe ta kara ma tak akurat
papiry v popelniku - od svačiny - a tahla švagra aji s upřymnym pryč, neţ jim
mladeţnicy zrobja nědobrovolny odběr organu. Nejověšanějši pajtaš nabidnul
slevu na dvacet tisyc. Švager uţuţ šahal po šrajtofli, ale dostal po pazuře a segra
mu šeptem pohrozyla, ţe se přestěhuje aji s gizdami k mamě a on se budě muset
starať o sebe sam. Asy se to přectavil, bo se rozlučili a valili pryč.
Přy odjezdu na sebe řvali jak ty stare cygany na Masarykaču a ani se něvšimli, ţe
upřymny cosyk dřysta. Deprem jak segra chtěla odbočiť na hlavni a přepla
ušiska na přyjem, došlo ji, ţe mlady se ji celu dobu pta, esli nahodu strykova
Felina nema mět dyski. Segra zrobila hodiny, zastavila smykem u garaţi a
zdrbala ty gizdy jak premijer novinaře. Mladi robili, ţe něvja, o čim je řeč, ale
jak vylez z auta aji švager a chlustnul se do rukavic, naraz byly dyski zpatki.
Akurat ţe ine. No něvadi. Take sem uţ parurazy očumoval na burze a ty moje
stare uţ byly dodřene, jak semtam něodhadnu okraj chodnika.
Segra dovykladala a pry, ţe nove auto budě hledať sama, ţe ji s tym ale pomoţe
Adam od Blanki, bo ten se pry vyzna. No nevim, nevim. Ten by měl spiš

podumať nad lepšim šamponem a jakusyk tu dyjetu. Musym se poptať chlopu na
šichtě, esli kdosyk nevi o jakesyk levne, ale spolehlive kaře.
A čim spiš tym lepši, dokavaď je Felina eště v jednym kuse.
3.02.2006
Kaj skončil muj maly Šmejdik
Jak sem byl eště maly pajtaš, chodil sem často do Zverymeksu, bo to bylo bliţ
jak zoo a teţ to vyšlo levnější. Očumoval sem tam andulki, skušal na nich
mluviť, esli teţ cosyk nědřystnu, ale věčinu enem řvaly, jak by ich na grylovacy
tyčku napichoval. Padesat korun tenkrat pro mě byla hromada chechtaku a mama
nechtěla o ţadne uvřyskane bestyji ani slyšeť. Skušal sem ju přemluvať, ale nic
na ňu něplatilo. Dycki mi davala za přyklad tetku Bětku, kera měla teţ papagaja
a často ho pušťala ven se proletět. Raz něodhadnul přystavacy plochu na
tetčinym rameňu a skončil borak maly ve vařycym hrncu mezy hovězym masem
v gulašu. Z teho podle mamy plynulo, ţe mět doma ptaka je něbezpečne.
Časem sem se přeoryjentoval na hryzavce. Chtěl sem takeho teho bileho šťura,
co mu tacy ti pajtaši v bilych plašťach přyšivaju třeti ucho na řbet. To teţ
něprošlo, bo mama se šťuru bala jak čert křyţa a foter měl k bilym myšam
jakisyk divny vztah, kery sem tenkrat něchapal. Jak uţ sem otravoval dluho,
nakoněc mi povolili křečka. Jasne, ţe mi nědali chechtaki, aby sem se ho kupil
sam, ale mama ho tenkrat zehnala přes kohosyk asy z křeččiho seknhendu.
Jak sem ho poprve viděl, pravil sem se co to je za něpodaru. Menši, neţ normalni
křeček, spiš taki šťur, vypelichany jak by usnul v tatramatce a trochu šmatlal na
předni nohu. Zrobil sem mu fajny domek ze zbytku překliţki, keru sem omylem
přybral v modelařskim kruţku. To bylo dilo! Hral sem se s tym tenkrat s
lupenkovu pilku a lepidlem šesť hodin. Měl tam okna, aji vchod, vysoku věţičku
aji s namalovanym cyfernikem a dokonce sem mu oplotil taki maly vyběh, aby
se moh projsť venku a nězdrhnul. Vepředku teho vyběha měl krmitko.
Časem jaksyk spuchnul a bylo na nim vidět, jak dycki vystrčil čumak, ţe se mu
tych deset centymetru k ţradlu zda daleko. To sem nemoh něchať enem tak.
Třeba zrobiť cosyk pro jeho zdravi. Přerobil sem mu vychod zepředku dozadu
chalupki, aby to měl dal a cestu k ţradlu trochu zasportoval. Byla to ale zbytečna
robota.

Druhi den po moji přestavbě sem našel vpředku chalupki vyhryzanu ďuru. Ta
zhnila bestyja, misto aby pocvičila přy cestě k ţradlu, se vyhryzala co nejbliţší
cestu a zničila moju fajnu stavbu. Promluvil sem se s nim ruku v ruce z oči do
oči, vysvětlil sem mu, ţe to robim pro jeho dobro a rozešli sme se plni
vzajemneho pochopeňa. Skusyl sem mu to eště přelepiť hrubšim kusem
překliţki, bo trojka pro ňho byla jak zakusek, ale proţral sviňa aji sedmičku.
Bestyja jedna něchapava, nevnimal moje dobre rady a furt myslel enem na sebe.
Tak mě nasmolil, ţe sem chalupku hodil do popelaku a bechnul ho do sklenki od
ogurek. Ja sem byl spokojeny, on asy teţ, bo včil meškal přymo v krmitku,
akurat ţe ten styl ţivota dluho něvydrţel.
Ani vam nevim, kaj sem se včil v zymě na něho spoměl...
7.02.2006
Naposledy ve špitale
Dni lezu jak drabant s ďuravu nadrţu a ja se cytim zbity jak balon na volejbal.
Foter aji Blančina mama uţ su ze špitala doma. Aji se tam parurazy potkali a
podřystali u kavostroja v přyzemi. Brzo uţ zas budě sněţiť na moju Felinu před
barakem, bo Adam fakt segře zehnal jakusyk karu. Sem včil trochu zmateny, bo
bych mu přal, pajtašovi namachrovanemu, aby ta kara stala za psy štěk, ale jak
budě v rychtyku, moja karka uţ budě furt enem moja.
Parurazy uţ sem byl u našich skontrolovať fotra. Vymluvil sem se, ţe mam
zdrbanu ledničku a esli se moţu dať do jejich mrazycy kisně jakesyk ţradlo. Tuţ
přecy něbudu vykladať, ţe sem se přyšel podivať, esli je foter zdravy. Trochu mě
smoli, ţe se vubec něstěţuje a něchce mluviť o ničim, co se tyka špitala a jeho.
Asy budě jakisyk spomaleny, bo indy by mě poslal do dupy aji s věcami do
lednički, šak to moţu dať v takim mrazu za okno, no ni?
Dva dni předtym, neţ fotra pustili dom, sme se ve špitale raz zešli jak Hujerovcy
na třydnich schuzkach, bo segře ani Blance neměl kdo hlidať gizdy, tuţ ich
dotahly sebu. Nevim, jake to bylo u Blančine mamy, ale na fotrovym pokoju
bylo za chvilu dusno. Kopija segry očumovala dalši třy chlopy, co tam leţeli s
fotrem na pokoju a po pěti minutach začla tahať segru za rukav. Ta se ji
něvšimala a dal vykladala fotrovi, jak ten jeji makak malem kupil pruhovane
auto bez papiru. Maly synovec teţ počumoval po ostatnich, ale nětahal za
rukavy. Ni, ţe by byl slušnějši, ale on se hned na plny pysk zoptal, co to tam visy
temu panovi z luţka za saček a esli v tym ma čaj. Segra s mamu robily, ţe

něslyša. S hruzu sem sledoval, jak se ten maly pysk natača ku mně. Neţ se stačil
zoptať mě, odpověděl mu přymo ten chlop. Mama se segru zrudly jak nadpis na
sobotni Nove svobodě, foter se chechtal a obum malym v hlavach šrotily kolca,
jak, proč a kaj. Naraz mě kdosyk zatahal za rukav. Preventyvně sem zrudnul teţ,
ale byla to enem segra. Zoptala se, esli němam chuť na kafe, ţe děcka maju hlad
a esli bych s nimi nězašel do bufiku cosyk im kupiť. Chtěl sem tam eště chvilu
pobyť, bo pravě přyšla taka švarna sestra, ale obě roby vypadaly jak Vujtek
minuly patek, tuţ sem lapnul pajtaše za ruki a valil ven.
Zavolal sem Blance, ţe idu s gizdami do bufiku a esli mi něchce přydať
Danečka. Šak co? Dvě děcka sem zvladnul, třy zvladnu teţ, no ni? Vypadala
potěšeně. Nakonec sem byl rad, ţe spočnu u kavy. Děcka se nacpaly k pultu a
začly se dohadovať, co budu chtět. Švorcova za pultem se enem usmivala.
Kopija segry nechtěla zakusek, bo pry je v nim moc kaloryji - to vypada, ţe
segra zas viděla svoju řyť ve špiglu a drţi dyjetu - a tak se dala dva majonezove
chlebički. Maly chtěl punčovy řez, tuţ sem vzal dva aji pro Danka, kery nam
drţel misto u okna. Jak ten zystil, co sem mu to kupil, začnul mě celkem nahlas
školiť, ţe sladkosti s přychuťu chlastu nejsu vhodne pro male děcka a chlast
škodi dospělym, natoţ děckam. Chlop v modrym ţupanu, kery seděl obdva stoly,
přestal luštiť křyţovku, čučel na nas a smjal se pod fusy. Sklidnil sem Danka, ţe
to je vlasně pro mě a poslal sem ho, aby se kupil cosyk sam. Mezytym kopija
vykidala pul majonezy na sveter, kery dostala od mamy pod stromek, no to mě
segra zabije. Začla bečeť jak ovca u holiča, ţe ten masny flek něpusti, tak sem ju
uklidňoval a jednym okem pozoroval Danečka, bo ten stal nešťasně před velku
nabidku štyr zakusku a nemoh se vybrať. Chtěl sem mu isť pomosť, ale synovec
se začnul dusyť, bo se skušal narvať cely řez do pysku. Valil sem ho po řbetě, ať
to z něho vyleti, bo uţ modral a řval sem na Dana, ať uţ se cosyk vybere. Přes
bekot male neteře mě asy něslyšel. Viděl sem, jak dyskutuje se Švorcovu a ta se
tvařy čimdalvic zadumčivějši. Nakoněc dorazyl s taliřkem a nastalo paru minut
klidu, bo Danek ţvykal, segra posmrkavala a jeji bracha vykuckaval kuski punča.
Usrknul sem zymnu kavu a skusyl vyčistit flek na svetru od druheho chlebičku.
Moc to něšlo. Asy sem to měl něchať tak, bo jak se to včil oblekla, měla na
kaţde straně od zypsu světly flek, jak by ju ošahaval pedofilni pekař. Synovec
zeţral oba řezy a před Danem hral, ţe je z teho punča navaleny. Jak sebu
dřystnul ze stolka na zem a začnul spivať, všimnul sem se, ţe Švorcove cuka
levym okem a pravil sem se, ţe svačina je u koňca.
Jak sme šli pryč, ten pajtaš v tym ţupaně se zoptal Danečka, esli vi, ţe ta špička,
keru pravě zeţral, je s likerem. Lapnul sem šediveho Danka a v duchu popřal
temu gizdovi v ţupaně, aby se mu ucpala infuza.

Celkem fajne odpoledně skončilo tak, ţe sem odevzdaval jedno flekate a ubečene
děcko, kere zystilo, ţe chlebički teţ obsahuju kaloryje (dik, Dane!), dalši děcko,
kere celkem věrohodně přectiralo, ţe je navalene (škola jeho fotra se nězapře) a
třeti, kere pofňukavalo, ţe mu cukrařski prumysl usmrtil
dvatisyceštyrystatřycetosum mozkovych buněk - koněc cytatu.
Jak ja něnavidim špitaly.
10.02.2006
Uţ je to tu! Uţ je to tu!
Neska rano sem se dobelhal do kuchině, očiska eště zalepene jak obalka z
finančaku a rozlamany jak posledni Dysko. Šak se neni co diviť, bo se mi zdalo,
ţe sem se s Kamilem vsadil, ţe dvacetkrat vyběhnu schody navrh a nadul na
socyjalce. Aby teho něbylo malo, celu cestu mě honila vratna, ţe uţ je po
zaviračce a uřednicy uţ maju fajront a k temu aji uklizečka, ţe to po mě
dvacetkrat něbudě znova myť.
Mrknu jednym okem na kalendař a naraz ve mě vyšlo slunko. Za deset minut
sem byl umyty a oblečeny. V lokalce na mě ludě divně čučeli, bo sem hleděl skrz
okno a enem se blbě tlemil. Na šichtě sem moc něvnimal, ale to všecy z našich
kancliku, krom pohlupaveho Ladi, kery je spiš na zbirani pivnich tacku.
Skontroloval sem, kolik mam eště loňske dovolene a upozornil šefa, ţe se
jakusyk asy vyberu. Něprotestoval.
S partyju sme se po chutnych zelenych nudlach s bleděfijalovu mačku, co byla
na oběd, vyskušali navzajem z historyje. Vyhral Franta, bo věděl, kolik zlatych
dostal Clas Thunberg.
Po robotě sem se stavil v centru a kupil jakesyk umělohmotne taliře a lyţki. Šak
kdo by se včil smolil s mytim. Teţ sem zašel do Delvity a nakupil dvě igelitki
teleţradla - paru Radku v brněni, smaţene kobzole, křupki a jakesyk ty slane
tyčki. Potem teţ aji cosyk na přeţiti.
Jak sem šel na lokalku a viděl naproti Datart, chvilu sem dumal, esli se někupiť
novu plazmovu kisňu, ale spoměl sem se, ţe mi šef zestruhal premije, tuţ mi
musy stačiť ta štvrťroku stara.

Skontroloval sem otviracy dobu sazkovych kancliku.
Kupil sem se nove zvyrazňovače. Pulhodiny sem zvyrazňoval.
Doma sem přeladil všecke sportovni kanaly, co sem našel, hned na prvni čudle,
ať to mam blizko.
Obvolal sem celu familiju a vysvětlil, ţe mam rozbity tydlifon, tak něma cenu mi
paru dni volať. Jak se mě segra zoptala, odkuď včil volam, pravil sem ji, ţe jak je
taka chitra, tuţ ať se přyhlasy do jakesyk televizni sutěţe a bechnul sem ji s tym.
Pro istotu sem přepnul na tichi profil.
Umyl sem dlaţku a schody, bo tyden mam syce aţ za tyden, ale to uţ něbudě
čas.
Dotahnul sem se peřynu na gauč do obyvački, ale eště dumam, ţe se rači přeněsu
kisňu do loţnice.
Naučil sem se naspaměť všecke pajtaše z naši vypravy.
Kupil sem se nove baterki do ovladača a pro istotu eště aji dvoje nahradni.
Skontroloval sem, esli mam furt ve sklepě lyţe a brusle, bo co jak by mě to
inspirovalo, no ni?
Něbudu ale doma vysedavať furt, bo partyja uţ zamluvila knajpu na duleţite
přenosy.
Chvilu sem zvaţoval, ţe se kupim aspoň balik pemprsek na duleţite zapasy, ale
potem sem zystil, ţe jak dam zvuk na maksymum, idě to slyšeť aji na vecko.
Skontroloval sem dyjař, esli němam v dalšich dňach cosyk duleţite v planu.
Naštěsti ni, ale stejnak bych to zrušil.
Blanku sem upozornil, ţe se paru dni něuvidime. Kdysyk zavodně lyţovala, tuţ
mě celkem chape.
Myslim, ţe sem nic nězanedbal. Zymni olimpijske hry 2006 v Turyně moţu
začnuť!

13.02.2006
Narušeny program
Muj přesny olimpijski plan mi narušila mama, bo mě pozvala na sobotu na oběd.
Chvilu sem dumal, jak se z teho vykrutiť, ale nakoněc sem pochopil, ţe to ma
byť taka oslava fotroveho navratu ze špitala. Honem sem se v pale přehral
sobotni program a nakoněc kivnul. Seversku kombinacyju uvidim u našich, co se
da robiť. Nikolu s bulami uvidim aţ v klidu doma.
V sobotu se tam zlezli komplet všecy, aji ten makak švager. Asy začnul brať
jakesyk praški, bo mi zpočatku přypadal celkem normalni. Měl sem strach, ţe
zas všecy budu chtět řešiť muj vztah s Blanku, bo uţ ju všecy znaju, ale přyloha
k polivce byla buducnosť upřymneho. Na mě došlo aţ u kavy.
Mama doněsla na stul a začla vyzvidať, jaku ţe se to vybral dalši školu, jak letos
konči. Segra pod nosem zabručela, ţe dufa, ţe to budě letos a švager vyhruţně
dodal, ţe to určitě budě letos, bo inač ho vyvali z baraku. Mlady nasmoleně
pravil, ţe moţe skončiť hned v ponděli, esli oba chcu. Švager se spoměl, ţe
vlasně eště něviděl jeho vysvěčeni, ale upřymny se to snaţil zamluviť, ţe naco
školy, ţe se stejnak budě ţiviť basketem. Švager se enem uchechtnul, ţe je
zvědavy, jak dluho mu ty oranţove balony budu chutnať. Vul se zas snaţil robiť
vtipneho, asy mu přestaly pusobiť ty praški. Potem se všecy zapojili do druţne
debaty o tym, na co su dobre školy a kdo čemu rozumi a kdo čemu něrozumi. Uţ
to vypadalo, ţe mlady dostaně misto pečene kury přes pysk. Zachranili ho mali
gizdi, bo ten starši se navalil do polivki všecke nudle z miski a mala mu ich
kradla z taliřa a pobekavala, ţe na ňu nězbylo. Mezy svojimi taliřami se zrobili
polivkovu cestu lemovanu nudlami. No fajne. Eště ţe mama je na ně zvykla, bo
enem utřela igelitovy ubrus a dal se vyptavala na upřymneho buducnosť. Foter
enem mavnul ruku, ţe se o mladeho s prumku popere enhačko s Vitkovicami,
šak ať se podiva na mě. Foter jaksyk zustal dvacet roku pozadu. Tym ale
inspiroval segru, bo pravila, ţe bych moh s mladym podřystať, bo na tu prumku
šel beztak kvuli mě. Tuţ jak kvuli mě? Šak ja sem tam teţ něšel dobrovolně, no
ni? Všecy na mě hleděli s naděju, ţe mlademu vysvětlim a nalinkuju dalši drahu.
Tuţ co, stejnak sem s nim uţ dluho chtěl podřystať o tych fotkach Blanki.
Domluvili sme se, ţe se přes tyden stavi ku mě.
Jak byla mama hotova s mladym, začla o tym, jak je to hrozne, jak včil furt
padaju ty střechi a ţe tolik sněhu uţ něpamatuje. Vzadku v pale mi zablikala
zelenočervena kontrolka. Po pěti minutach sme se všecy dozvěděli, ţe beztak uţ

naša chajda na zahradě spadla. Všecy sme ju uklidňovali, ţe střecha neni uplně
plocha a jak by se cosyk vyvrbilo, sused kery tam jezdi aji přes zymu, uţ by nam
tu fajnu novinu zavolal, bo on je taki přejicny gizd. Mama dal mlela svoju, ţe by
se tam pro istotu měl kdosyk podivať. To uţ sem se začnul trochu usmivať a
segra měnila barvu na odstin rozmichaneho Prymaleksu. Pravil sem, ţe to je
vlasně fakt, ţe jeden nikdy něvi a ţe kaj bysme se v letě jezdili opalovať a nahlas
sem začnul vypočitavať sklon střechi, stupně, centymetry napadaneho sněha,
dešť a do teho věter a nic sem se něrobil z teho, ţe do mě segra rvala něnavistne
pohledy a beztak mi přala bolestivu smrť. Švager na mě čuměl jak eskimak na
Rubikovu kostku, bo ničemu z teho něrozuměl. Mama mi visela na pysku a uţuţ
chtěla hledať papiry od poišťovni. Svoju odbornu řeč sem skončil tym, ţe
kdybych měl svoje auto, hned zytra bych se tam stavil. Mama se na mě podivala
vděčně jak Goro na vyhibkařa, foter spiš něduvěřyvě, bo ma teţ zvyrazňovač a
počmarane noviny. Potem se všecy obratili na segru, kera ni moc nadšeně
pravila, ţe to tam zajedě skontrolovať, ale zytra ni, bo to jedu na hory. Švager,
jednoduchi jak zavit na šrubku, se celkem překvapeně zoptal, ţe jak to, šak nikdě
nechtěla jet a pajtašcy začli skakať od radosti, aţ taliře litaly jak u mladeho
Bugara v děckim pokojiku.
Dusno nad stolem vyvětrala mama, jak nas po obědě pozvala do obyvački na
zakusek - kafe a ořechovu babovku. Pajtašcy se šli hrať do děckeho pokojika.
Segra uţ se s tym srovnala a aby mi teţ trochu spravila naladu, pravila abych
cosyk noveho pověděl o sobě a Blance. Z navštěv špitala ju všecy znaju, tuţ se
hned začli vyptavať. Ti mali gizdi maju uši jak nětopir, bo začli z pokojika
vyřvavať, esli je teta Blanka moja nevěsta a jakesyk přyhluple rymovački.
Nacpal sem se do papule kus buchty a cosyk sem zahuhlal. Mama byla
něodbytna jak stary vyhazovač v Zaloţně a tak sem se opařyl pysk, bo sem to
kafe vyřnul celkem nahonem. Šel sem rači umyť hrnek do kuchině. Tam pravě
upřymny luksoval zbytki z hrncu, bo on uţ je paru roku ve vyvinu, jak dycki
pravi. Chvilu sme podřystali a ja sem mu přypoměl ten naš sraz. Potem uţ sem
mrknul na hodinki a byl nejvyši čas. Nakuknul sem do obyvački a rozlučil sem
se, ţe uţ musym letět, bo Nykola něpočka. Roby na sebe něchapavě hleděly a v
hlavach im to šrotovalo jak ve stare ţdimačce. Foter se enem usmjal a pry ať
pozdravim aji Šarku. Mrkli sme na sebe jak stařy spikleňcy a uţ sem valil dom.
V nedělu večer, jak sem sledoval rychlu Novotnu, kera postupila, mi volala
vysmjata Blanka. Cely den byla s brachu a malym Dankem na Podolankach a
uţili sy fajně sněhu. Ani mi to něvadilo, bo program v kisni je něuprosny a
něpočka. Chvilu sme zdřystli. Prozradila mi, ţe sem segře nasadil fajneho bruka
do paly. Pry celu nedělu zvaţovala, esli ji ma řeknuť, ţe sem měl v sobotu sraz s
jakusyk cyzy robu. Potem se uvědomila, ţe se diki ni musy tahať na zahradu a

tak to za tepla nabonzovala a dluho něvěřyla Blančinemu ujištěni, ţe ji to vubec
něvadi, bo tu Nykolu teţ zna.
No to zas budě na přyštim obědě o čim vykladať.
15.02.2006
Zas byl Valentyn
Ten snih uţ mě smoli. Rano něbyvam pravě stabilni a neţ se dostanu od baraku
na zastavku v tym čvachtavym marase, stupa mi nalada jak Přemek po tych
deseti stupňach. Neska teţ. K lokalce sem dorazyl s jednu nohavicu mokru, bo
jak sem přelizal ten metrovy sněhovy zataras, kery odděluje kaţdy chodnik od
cesty, jaksyk mi šklhla noha a zajel sem tam aţ po koleno. Nasmoleny na cely
svět sem se postavil do teho chumla ludi, keřy se tajak ja nědočkavě mačkali, aby
nastupili do vyhřate lokalki a valili zarabjať na duchod. Jak přyjela, zrobil sem
rychly unik a k te jedine volne sedačce sem valil prvni. Těsně před cylovu
rovinku mě ale předhonil jakisyk mladeţnik se sluchatkami na ušiskach. Bestyja
zasrana, starych ludi se něvaţi. No fajny začatek dňa.
V robotě sem zystil, ţe mi došla kava. Do kantyny se mi nechtělo, ale nědoved
sem se přectaviť, jak bez turka vydrţim do oběda. Tuţ ţe bych byl zavisly?
Kamilovi mě zabylo lito a odsypal mi trochu svojeho granka s kofeinem. Ja to
moc němusym, bo mi to přypada jak sušena hlina a chutna to teţ podobně, ale
nechtěl sem ho hned poranu nasmoliť, tuţ sem se uvařyl tu břečku. Jak sem to
srkal a v duchu se přesvěčoval, ţe je v tym fakt kofejn, dorazyla Jaruna ruku v
ruce s Laďu. Vrkali spolu jak na vystavě holubu. Jak sem šel na vecko, nakuknul
sem něnapadně do Jarunineho kanclika. Pravě se chvalila robam, co od Ladi
dostala k Valentynovi. Jak sem viděl ty ruţove bombarďaki, bliklo mi v pale, co
sem dostal loni ja a rači sem myslel na cosyk ine.
Laďa to ma včil fajne. Ta jeho mu před měsycem přyšla na to, ţe se sliza s
Jarunu, bo jak byla zvykla mu prolizať tydlifon jak usnul, našla tam raz jakesyk
něvymazane spravy o čimsyk velkim a tvrdym a to byl čurbes. Ona je spiš menši
šifoner, neţ roba, tuţ ho parurazy přetahla přes pysk tu lopatu, keru ma na koňcu
kaţde ruki a potem ho vyhodila z kvartyra. Ladik sbalil kufer, kery mu bechla
před dveře, zajel se na pohotovosť něchať zašit oboči a potem se nakvartyroval k
Jaruně. Ta od te doby sviti jak nervozni karviňak v levym pruhu. Dobře mu tak,
volovi, jak se něvaţi dobreho bydla. Jak se pravi, z dešťa pod okap. Jedine plus
na tym je, ţe Jaruna vaţi aspoň pod sto.

Do oběda to celkem uletělo, bo šef mi dal specyjalni ukol - diki němu sem se
konečně dokopal přetřydiť ten burdel, co mam ve skřyni. Na oběd se v kantyně
vytahli. Z masa by se syce naţral tak somalski vrestler, ale mačka k tym knedlum
byla aspoň ve valentynske barvě. A zadarmo k temu davali maly marcypanovy
bombon ve tvaru srca. Asy na spraveni chuti.
Po obědě to začlo. Prvni se šef spoměl, ţe sem mu eště nědal na stul tu spravu z
minuleho tydňa, tuţ sem to musel narychlo do koňca šichty dorobiť. Do teho asy
patnasť kecafonu, bo kerysyk vul na ustředni přepichnul draty a naraz sem byl
povyšeny na naměstka. Do teho všeckeho chaosu přyšel Karel a chtěl se
povykladať o tym, co kupiť robě k temu svatku a něpomahalo ani to, ţe sem
čučel do komputera a robil sem hlucheho. Po štvrhodině monologu nakoněc
pochopil a šel vedle. No nevim, esli mu roby cosyk poradily. A nakoněc
pulhodiny před koňcem šichty a štvrhodiny před dorobenim te spravy pro šefa
volal Tomaš, ten naš macher na komputery, ţe musy na chvilu vypnuť syť či
kereho šlaka. Tuţ či sme fabryka na ryby? S chvilki byla pulhodina a ja sem tam
musel trčeť přesčas. To mi teţ nalady něpřydalo.
Na zastavku sem šel s pyskem zeškňuřenym jak ten, co volal dom. Vystupil sem
u Elektry a valil do Delvity kupiť cosyk Blance. Neska to s Turynem fajně vyšlo,
tuţ sme se domluvili taki minysraz v pět v te kavarni, kaj byval za komanču
Tuzeks. Eště ţe neni hokej, to uţ by mě ven nědostala. Blanka je na sladke, tuţ
sem ji kupil fajnu bombonyjeru. Od ni sem dostal takeho maleho plyšoveho
zvěřaka, kery se da magnetami přycvaknuť na ledničku. Tuţ to je fajne, vracam
se do děckich roku. Přy zakusku a kavě sme fajně podřystali o tym, co se
porobilo od minula, pomačkali sme se pazury a paru aji tych zubařskich
ekskurzyji sme zrobili. Blanka potem tak tajemně špitla, esli nězajděme ku mě,
bo Daneček je u babki a čuči tam na jakusyk pohadku na dyvidy (babka je teţ
moderni tajak ja) a ona ho ma vyzvednuť aţ v sedum. To mi trochu zatlo, bo s
tym sem něpočital a pořadek sem doma robil naposledy před začatkem
olimpijady. V obyvačce neni vidět stul a neţ se člověk po vstupu do kvartyra
rozdycha, voni to tam jak v Kauflandě, jak im vyleťa poistki od mraţaku. Cestu
dom sem vymyšlal plany, od vyhozeni poistek aţ po zavolani hasyču, ale všecko
dopadlo inač. Blance volala mama, ţe maly jaksyk hicuje. Asy cosyk chitnul ve
školce. V takim počasy se neni co diviť. Blanka mě pocalovala, omluvila se za
nědokončeny valentynski večer a valila cpať maleho paralenem.
Doma sem preventyvně nacpal a přypravil ty štyry tesko igelitki s marasem ku
dveřam, abych je rano vzal do popelaku, aţ pujdu na šichtu. Tuţ vam nevim, esli
ten Valentyn letos skončil zle, nebo dobře.

17.02.2006
Jak sem se kdysyk hraval
Semtam se mi zasteskně po te době, jak sem byl eště maly pajtašek. Po škole
sem bechnul aksňu do kuta, oblek se modre vytahane teplaki a valil před barak.
Tam sem buď lozyl po stare třešni a hral se na horolezca, nebo robil v piskovišťu
cesty a potem se hral na cestovatěla, kery na Sahaře objevuje tajne jeskině a
proliza ich.
Jak se nas zešlo vic takich, kere tata s mamu hned po škole něnutili sedět nad
zešitami a drapať našim škrabopisem ty hlupoty, kere nam kaţde dopoledně leli
do hlav ve škole, hrali sme se na policajty a zloděje, nebo v nědaleke
polozbořene budě na kosmonauty. Ta buda byla kdysyk na popelaki, ale zakaţtě
děckam lezť na taku fajnu terovu střechu, no ni? Jak uţ v ni bylo ďur jak v
Čejnyho kolegovi, jedna susedka, kera byla velka partajnica, zorganyzovala
dobrovolně-povinu akcyju Zet a za vikend stala nova buda. Tenkrat eště něbyli
sprejeřy, tuţ ta bledě ruţova barva vydrţela celkem dluho. Uţ se něspomenu, jak
se ta babka menovala, akurat vim, ţe po revolucyji se oběsyla na klice od
kupelki, bo jaksyk němohla unesť naraz tolik svobody.
Semtam sme aji prolizali sklepy a hrali se na haviře, bo tenkrat se eště věčinu
topilo uhlim, nebo koksem a kaţdy neměl gamaty. Stara Kolouškova věčně
něchavala odemknuty sklep. Nevim, esli za to moh jeji alzhajmer (tenkrat se
temu pravilo skleroza) a nebo věděla, ţe tam lozyme a bo měla rada děcka,
něchavala nam to odevřene schvalně. To sem se dycki vracal dom špinavy jak
foter po šesnastce. Mama mě zvalila vařechu a ja sem se dycki nahlas divil, čemu
tak aji něvali fotra jak přyjdě ze šichty. Jak přydala paru aji paskem, rači sem
drţel papulu a enem bečel.
Před barakem byla stara rezava ţerď, na kere ludě klepali tepichi. Jak byla volna,
semtam sme se hrali na cyrkusaki, keřy visa na hrazdě, nebo sme se na ni huštali
jak opice. To něbylo moc bezpečne, bo ten spodek byl na štyrech mistach
proţrany od ţelezoţrave mandelinki (to mi tenkrat kdosyk navykladal a ja sem
temu fakt věřyl - tuţ maly vul, no ni?). Parurazy sem přyšel dom s rozervanymi
teplakami, s kerych crčela krev a mama mě zas valila vařechu a hrozyla mi
jakimsyk tetanusem. Tenkrat sem se myslel, ţe to je jakisyk řecki buch. V
prvnim patře meškal stary Valchař. Staval dycki za zaclonu a špijonoval, esli
kdosyk neleze na ţerď. Jak sme tam vylezli, začnul na nas řvať z okna, ať valime

do dupy, bo to je na tepichi a ni na male gizdy. Věčinu sme na ňho smolili, ale
jak vyletěl před barak s nasadu od smetaka, valili sme pryč jak Kocembova.
Male děcka maju taku fajnu vlasnosť, ţe se kaţdy snaţi přeřvať teho druheho,
aby bylo vidět, ţe on je lepši. Jak to něstači, daju se do pysku a hned je jasne. Co
sme se nalitali před barakem a naječeli, jak sme se hravali na "Posledni je blbec".
Divim se, ţe z teho susedy nětrefil šlak.
Neska su ludě, aji děcka ini. Paru mladeţniku se sleze pod oknami a dřysta o
tym, co noveho se kupili, komu dava foter věči kapesne a co včil davaju v kisni.
Mluvja jak nasmoleny dlaţdič a to někeřy deprem nědavno sfukli deset sviček na
dortě. Chlop, keremu robja tu estradu pod oknem, se nasmoli a povi im od plic,
co se o nich mysli a potem na nich vytahně gver. Tuţ kaj se ten svět vali...
Něchce mi to isť přes pysk, bo sem mamě za tu větu dycki v duchu vyhroţoval,
ať ju pohryzu ty jeji masoţrave kvitka, ale musym to řeknuť: za našich mladych
roku bylo na světě lepši.
20.02.2006
S upřymnym na jedno
Skoro cely minuly tyden sem čekal, esli se upřymny synovec ozve na ten sraz s
tym pokecem o jeho buducnosti, ale vysmolil se na mě, baraba. Tuţ něvadi, šak
olimpijada mě zaměstnavala vic jak dosť, ale nakoněc mi to nědalo a ve štvrtek
sem mu po šichtě zavolal. Chvilu se krutil jak křeček ve větraku, ale nakoněc
sme se domluvili na patek, jak přydu ze šichty. Neţ sem mu s tym bechnul,
pravil mi eště, ať se na sebe vemu cosyk normalniho, bo tam moţna budu aji
jeho kamoši, tuţ ať mu něrobim ostudu. To sem jaksyk něpochopil. Ty ryfle
mam syce ze seknhendu, ale maju na dupě značku a su modre. No spiš
šedomodre. A koho smoli, ţe je ten napis v arabštině?
Zešli sme se po šichtě U ptaka. Chtěl sem mu objednať kofolu, ale podival se na
mě tajak segra, jak sem kdysyk jeji velke mrkacy panence z Tuzeksa skušal
nuţkami operovať slepe střevo podle kniţki Domacy lekař, keru sem našel na
vrchni policy v domacy knihovni a v kere byly same zajimave obrazki (a o
někerych se mi eště dluho zdavalo) a tak sem se to rozmyslel. Tuţ sem mu
nabidnul, esli se něda male pivo, ale zas ten pohled. Dali sme se dvě dospěle.
Neţ sem stačil řeknuť "Tak jak ţiješ, co škola a co roby?", měl pulku v sobě. Tuţ
to je fajne, neţ mu povim, co mam na aortě, budě leţet pod stolem. Jak sme

dopili prvni, hned maval na servirku jak regulovčik, ţe chce dalši. Tuţ buď ma
geny po fotrovi, nebo mě chce oţebračiť, bo se eště k temu objednal dva
naloţene hermeliny. Ja hermelin moc němusym, ale neţ sem mu to stačil řeknuť,
uţ do sebe valil druhi, bo pry měl hnusny oběd.
Jak měl plnu hubu, spoměl sem se, ţe se mam vlasně zoptať, co chce robiť dal po
škole, ale jaksyk sem to zdrbal, bo ze mě vylezlo "Eště fotiš stare roby?".
Zarazyl se v puli hryzu, hermelin mu v krku narost do velikosti tenysaku a bylo
vidět, jak mu to šrotuje v pale. Jak to stryk vi? Chvilu byl ticho, ale potem se
spoměl, ţe sem jeho oblibeny stryk a začlo to z něho lezť jak z chlupate deki. O
tym, ţe děvuchi ze školy ho smola, bo su mlade a pohlupave jak předni strana
Blesku, ţe se mu libja starši roby, bo su skušenější, pěknější a vůbec. Tuţ se jich
paru nafotil, šak to neni zakazane, no ni? Trochu mě tu upřymnosťu zaskočil, tuţ
sem enem mudře pokival hlavu, jak ten čokel na zadnim okně ve starych
škodovkach a potem sem se ho zoptal, esli mu něšibe. Dyť je v tym nejlepšim
věku, kolem same fajne mlade děvuchi v minysukňach, s vystřyhem aţ na břuch,
tuţ čemu čumi po starych? Začnul mi vysvětlovať, ţe to něpochopim, bo ony su
uplně ine. Ja sem furt ved svoju, ţe kdybych byl na jeho mistě, prohaňal bych
osumnastki. Na to on enem meknul "Šak maš Blanku..."
U ptaka se naraz ochladilo tak o deset stupňu. Chvilu sem dumal, jak se ho
opatrně zoptať, esli je do ni zamilovany, ale předběhnul mě, ţe pry uţ ho to
přešlo, ale ţe v tym listopadu mě chtěl zabiť. Myslel sem, ţe sem zle slyšel, a ţe
myslel sebe zabiť, ale bestyja mi to eště raz zopakoval. Tuţ sem se zoptal, čemu
se to rozmyslel. Beztak se mu v hlavě rozleţelo, jaki sem fajny stryk. No rači
sem se asy neměl ptať, bo dodal, ţe něvydumal, jak to zrobiť, aby se na to
něpřyšlo. Teţ mu pry pomohlo, ţe se naproti v baraku přystěhovala jakasyk
rozvedena bloncka s takim tym kudrnatym čoklem, co vypada jak mamine
klubka vlny napichane na jehlicy a uţ se parurazy dali do řeči, jak byl s kiblem u
popelaku.
Potem jaksyk zabava začla drhnuť, tuţ sem chtěl obratiť stranku a spoměl sem se
znova na rodinu zakazku - naplanovať mlademu ţivot po škole. Mlady se celkem
rozvykladal, ale mi furt litaly mozkotrony v pale kolem teho jeho zalaskovani.
Tuţ nikdy bych něvěřyl, ţe se s malym gizdem, kereho sem kdysyk učil ţluty
podpis do sněhu, polezu do kapusty. Jak sme dovykladali, dopil narychlo
posledni škopek, rozlučil se a valil za partyju do jakesyk knajpy na Stodolni, bo
uţ ho třykrat prozvaňali.
Jak sem potem zamyšleny platil, eště vletěl do dveřy a daval mi pod pysk
jakusyk aštverku a tuţku. Škrabnul sem mu tam autogram a zas byl v dupě.

Šel sem potem pěšobusem dom a dumal, jak mamě a segře vysvětlim ten podle
přyloţniku nalajnovany ţivot upřymneho po škole: studyjum skonči maturytu.
Jak se to něpodařy, tuţ se nězblazni. Tu přyhlašku na Baňu se poda enem kvuli
rodičum, ale na skuški se něbudě nijak zvlašť chistať a moţna na nich ani
něpujdě. V letě pojedě kajsyk na brygadu. Co zarobi, to prolifruje za vylety. A
eště se kupi kitaru se zesykem. A co dal? To se eště uvidi, bo to je daleko. Ale
moţna s partyju zaloţi jakusyk grupu a budu slavni. Koněc cytatu. Kura, dyť ten
vul umi s bidu tak na hřebeň.
Tak to vypada, ţe mozkove buňki zdědil po svojim šimpanzym fotrovi. Darvin
měl pravdu. Ja v jeho rokach sem měl ve všeckim jasno. Je syce fakt, ţe na Baňu
sem šel enem kvuli vojny a na kitaru sem se vydělal na chmelu, ale to je cosyk
ine, no ni?
Doma mi potem vnitřni oko konečně zaostřylo na ten papir, co sem mu
podepisoval. Ten gizd mi dal podepsať omluvenku na ponděli aţ středu!
24.02.2006
Semtam se mi zdaju aji normalni sny
Předevčerem sem se rano zbudil na šichtu vysmaty jak Hočimin. Ptatě se čemu?
Tuţ posledni dobu se mi zdavaju same hlupoty. Uţ mě honili dva tacy mali
mimozemštani po celym zabřeţskim Kauflandě a chtěli mi odebrať vzorki
mozku. Něstihli to, bo ich přejel taki ten pajtaš s tym elektrovuzkem, kery vozy
mlika. Nebo raz sem ve snu našel mamuti kosť na mistě byvaleho zymaku u
Kotasa. Potem se syce zystilo, ţe byla ze sadry, ale aspoň sem byl chvilu slavny.
Ani nevim, kaj na to ten muj chory komputer v lebce chodi. Ale ve středu to bylo
inši.
Zdalo se mi, ţe sedim v tym partajlamentě a pravě se hlasuje o zakoně na opravu
našich dodrbanych cest. Divne na tym bylo, ţe ta duleţita banda v oblekach
zasedala ni v Praze, ale v ostravskim Kinestaru v sale čislo sedum. Kdosyk tam
vykladal, ţe po ostravskich cestach uţ se něda vubec jezdiť, bo to tu je sama
ďura jak na pysku po neštovicach. A ten mudrlant hned navrhoval, jak to zrobiť,
aby cesty byly tajak kdysyk a volič byl zas vytlemeny a radostně klusal k urně se
spravnym listkem v pazuře. Chtěl na pulroku zavřeť celu Ostravu, zrobiť obchvat
přes Frydek a mezytym to tu cele pospravovať. Potem se hlasovalo. Pět bylo pro,
tře aji se mnu sme byli proti, ostatni ţrali v předsali popkorn. Z tych pěti to

potem eště jeden změnil, bo jak slyšel Frydek, myslel se, ţe se hlasuje o
sjednoceni s Mistkem.
Ja sem enem seděl v křesle ve druhe řadě, v duchu sem se tlemil, bo sem se těšil,
aţ na mě vyjdě řada a ja jim předněsu svuj genyjalni navrch. Mezytym nastupil
na podyjum dalši rozumbrada. Všecy jaksyk znervozněli, bo sebu přytahnul na
pultik štos papiru hruby jak činsko-ostravski slovnik a začnul na prvni strance.
Jeho navrch byl jednoduchi. Zestaviť specyjalni odbor přy minysterstvu dopravy,
kery by vyfasoval kolobki a stare ruske praporki, kere se kdysyk povině věšaly
do oken, jak bylo jakesyk to vyroči a kdo neměl vyvěšene včas, dostal dutku od
uličniho vyboru a na dalši schuzy měl z ostudy vaťak. Po revolucyji ich zbyly
beztak kajsyk plne sklady. Naměstek odboru by rozdal zaměstnaňcum kolobki a
banda by měsyc jezdila po Ostravě a do tych ďur by pichala ty něvyuţite
praporki. Vděčni řydiči by se dycki včas všimli, kaj maju začnuť šlajfovať a
nasmoleni pneuservismeni, keřy v nocy choďa po cestach s kladivkami, by utřeli
pyski. Jednoduche, levne a fajne aji pro nězaměstnane.
Pro ten navrch hlasovali enem dva a to včetně teho, co ho čital. Ale to uţ sem se
hrnul k pultiku ja. Začnul sem s tym, ţe muj navrch je nejlepši, bo jednak
doopravdy ty ďury zmiznu a teţ vyuţiju řešeni kolegi předemnu. Navrhnul sem
poslať pět jeřabu a tatrovek do Lipnika. Tam by povytahovali z Bečvy ty kry a
dovezli to do Ostravy. Tu by přybrali paru chlopu s motorovymi pilami a objeli
by Ostravu podle tych červenych praporku. Do kaţde ďury by vrazyli přesně
obřezanu kru a Ostrava by byla koněčně zas rovna.
Pravě jak sem skončil, vtrhla do salu cela ta banda, bo v bufiku došel popkorn a
pro istotu, aby byli něnapadni, začli všecy pleskať. Potem se hlasovalo a samo,
ţe sem měl nejvěči uspěch. Moţna to ale bylo aji tym, ţe večer hrali naši se
Slovakami a všecy uţ chtěli byť doma.
Potem byl v tym snu časovy skok. Neţ mě zbudila ta bestyja budik, viděl sem se,
jak stojim před radnicu, naparuju se jak ţehlička, přebiram medajlu za vystavbu
města od Nejvyšiho, šek na mylijon od něznameho sponzora a jednosměrny
listek na Sejčely od ExitTurs. Potem uţ se enem pamatuju, jak sem ujiţďal do
vychazejicyho slunka směr Mošnov po rovne cestě a tlemil sem se a tlemil...
Jak je člověk tym vysokim papalašem v parlamentě, moţe zrobiť ruzne uţitečne
věcy a aji se zarobiť, no ni?
28.02.2006

Olimpijada v dupě
V nedělu sem povysaval ten burdel v obyvačce po tych šesnasti dňach a přepnul
se zas na normalni reţim. O poslednich zapasach sem měl syce inši přectavy, ale
to by člověk musel meškať na pustym ostrově, bez tydlifonu a spojeňa na
familiju. A mama by stejnak doplavala aji tam.
Na patek sem planoval, ţe se na ten třykorunkovy zapas počumime společně s
Blanku, ale jaksyk sem ji to zapoměl řeknuť předem. Jak sem ji potem volal se
svojim skvělym planem, pověděla, ţe to je fajne, ţe nas na to fanděni aspoň budě
vic, bo v patek se k ni ma staviť Adam. Tuţ to ani zadarmo! Čučeť na taki
duleţity hokej s tym vlasatym přechitřelym masňakem. Dumal sem, jak se z teho
vykrutiť, bo do tydlifonu sem tajak dycki nadšeně suhlasyl, ale přyroda to
pořešila za mě. Danek ma zas jakusyk malu zakeřnu bestyju v sobě. Jak tak nad
tym dumam, ma to jaksyk často. Je to moţne, ţe by bylo male děcko tak často
chore? Esli raz buděme meškať spolu, abych teţ cosyk něchitnul.
Jak sem se zaradoval, ţe sem se zbavil Adama, volal foter. To bylo podezřele, bo
on tydlifony a vubec všecku tu moderni technyku něnavidi, bo s tym něumi. Raz
mi volal a to bylo omylem, bo daval tydlifon pryč ze stola a zmačknul jakisyk
čudel. Řval sem do teho jak šatnařka na plese hluchoněmych, ale něodpovidal.
Včil ale začnul dluhim monologem, jak sme zamlada čučeli na mistrovstvi spolu
a fandili, tuţ sem mu přyzvukoval a ani sem se něuvědomil, ţe sem mu odkival,
ţe ty Švedy proklejeme spolu. Večer to eště potuplovala mama, ţe ať určitě
přydu, klidně aji s Blanku, bo foter pry je cely naměko jak stary rohlik v
mikrovlnce. Pry ma posledni dobu jakesyk depresyje, ale včil je lepši. Tuţ čemu
ni? Snad to k čemusyk budě.
Jak sem dorazyl, zystil sem, ţe foter pro istotu pozval aji švagra, kery přyved
pajtaški, bo segra měla jakusyk damsku izdu. Mali vypadali natěšeně, bo im pry
upřymny dal fiksy, aby se mohli počmarať pyski na fanděni. Akurat im zapoměl
vysvětliť, ţe vlajkami.
Na chvilu se zavřeli v pokojiku a jak vylezli, vypadali, jak by je přepadnul
nasmoleny spajdrmen. Mama se hned zhrozyla, ţe tak němoţu jet lokalku dom a
esli tam něchcu přespať. Z teho navrhu byl nejvic nadšeny švager, kery vycytil
nětušene obzory v dalce. Mali prvni pozyšťovali, co budě na večeřu a snidani a
potem se honem poradili a nakoněc suhlasyli.

Ledva začla prvni minuta, foter na nas z obyvački zamaval flašku, ţe buděme
zapijať kaţdy gol. Po prvnich minutach uţ mi ledviny filtrovaly prvni dvě
štamprle a všecy sme měli taku tu fajnu fanuškovsku naladu. Potem se k nam ale
lapla mama, bo jak tam něbyla segra, neměla s kim dřystať v kuchini a furt ju
vyhaňať robiť obloţene chleby teţ něšlo. Tajak přy kaţdym zapase se prvni
něchala vysvětliť, keřy su naši, kaj je ten jeji Jarda, kaj je puk, esli hraje
Poborski a čemu tak všecy řvu.
Prvni třetinu sem jakţtakţ vydrţel. Slivka byla od fotroveho byvaleho kolegi z
Pezinka, s kerym se nachodili po rubaňach jak turysti po Beskidach. Tuţ pořadne
anystetykum. V přestavce sme dali dalši pulku, mama zdrbala pajtaše, ţe im
nědovolila čmarať vlajki na tryka a mohli sme pokračovať dal.
Druha třetina - to byla tragedyja a ni enem v kisni. Mama se furt roščilovala, jak
kerysyk z našich po ţduchaňcu sebu bechnul o led, nadavala Švedum, aţ se v
Ikeji pokladni křyţovaly, furt se ptala, čemu ten černy trestaněc furt hvizda na tu
pišťalu jak konvica a radila, co ma robiť a kaj ma isť. A to měla enem jednu
pulku, bo ju po dvuch boli ţlučnik. Ţadny odchod našeho hrača na trestnu lavku
něuznavala, bo pry to je něspravedlive a kaţdeho Šveda vyprovazala na trestnu
mavanim. Na koňcu druhe třetiny se nas po třystadevatnaste ptala, co to vlasně je
ten ofsajd. Jak o přestavce honem chistala večeřu, foter honem nalel po pulkach
aji jak nas ti ţluti pajtaši golama dosť zasobovali v třetině. Jak začla třeti třetina,
makak se sčuchnul s mamu. Syce se něptal na ofsajdy, ale všecko svaďal na
rozhodčiho a ostatni potvory a ţe jak by on piskal, tuţ by to bylo všecko lepši aji
bysme vyhrali. Vul tajak dycki. Tuţ ale stejnak bylo všeckim jasne, ţe naši hraju
jak po platu Belasponu zapitym okenu.
Po tym něštěsti sem eště u našich povečeřal, poslechnul sem se kusek fotrove
hororove pohadki O ztracenym haviřovi, keru povykladal na dobru noc gizdum a
chistal sem se dom. Spolu se mnu se zdvihnul aji švager. Chtěl sem isť o chvilu
spiš a zdrhnuť mu na schodach, ale asy mi to bylo vidět na gzychtu, bo se mě
drţel jak cukrova vata pleteneho svetra. Venku začnul dřystať, kaj zajděme
zapařyť, jak ma ten volny večer. Hňup jakisyk, ten ma skoro kaţdy večer volny,
bo o male se stara segra a jak je raz za čas dostaně na opatrovani, hned se mu
nabidně mama, ţe u nich moţu přespať. Beztak im ty pyski počmaral on.
Nakoněc mě přemluvil, bo mi chtěl řeknuť cosyk duleţite o Blance, tuţ sme zašli
na jedno do Bastyly. Asy se mi rozleţela ta slivka, bo sem se s nim aji shodnul,
ţe ten hokej je třeba zapiť. Kolem třeti rano z něho koněčně vypadlo, co mi chtěl
povědět o Blance. Pry je to skvěla roba. Tuţ fajn. Venku byla zyma jak v ruskim

filmu. Aby nam bylo teplejši, cestu k zastavce sme se trochu pořvali našu
verzyju Ladovske zymy. Mladeţnicy na nas čuměli jak šťur na Veselu kravu.
Druhi den sem se odpoledně zbudil utahany jak karavan. Přyšlo mi paru
ezemesek, esli přydu fandiť do knajpy, ale obum sem se vymluvil, ţe uţ cosyk
mam a Rusaki sem sledoval vleţe. Na pozdni oběd sem se dal šumivy aspiryn,
ale večer uţ mi bylo fajně a hokej sem se vychutnal. Jak sem zamaval smutnym
Rusakum, zavolal sem Blance a podřystali sme o Dankovi. Pry uţ mu je lepši,
tuţ sem se domluvil na kafe na nedělu. Prvni sem ale něnapadně vysondoval, esli
tam něbudě ten něuspěšny manekin z reklamy na Hedenšolders. Něbudě, ale
Blanka přyšla s fajnu jobovku. Pry ma ze šichty listki na firemni ples a esli pujdu
s ňu.
Ja, kery něnavidim plesy. Ja, kery na plesach nětancuju. Ja, kery něnavidim ty
plesove kutalki, kere hraju dycki to same a stejnak, bo asy egzystuje jakasyk
burza not pro kapely na plesy, kaj se to vyměňuju. Ja, kereho raz vyhodili z
kulturaku v Zabřehu, bo mi uţ nad ranem nechtěli nalet a tak sem šel pomahať
chlopovi, kery tam měl na starosť uklid a poklizal sem s nim stoly. Po svojemu.
Suhlasyl sem...
3.03.2006
Dluha zyma je na prd
Němoţu se pomosť, ale letošni zyma uţ mě fakt smoli. Uţ se přypadam jak ty
srnki, kere su tak utahane, ţe němoţu dojsť ani ku krmelcu. Předevčerem sem se
na šichtě zahral na novinařa a zrobil sem taku malu anketu, jak ludě řeša tu
zymni depresyju.
Baby vedle v kancliku začly dřystať jedna přes druhu, ţe na to je jediny lek a to
zajsť do nejblišiho obchoda a kupiť se cosyk noveho na sebe. Jaruna hned
stanula od stola a ukazovala mi novu bluzku, keru se kupila v ponděli a hned ji
pry bylo lepši. Pomyslel sem se, ţe kdybych se cosyk takeho kupil ja, tuţ by se
mi přytiţilo. Potem sem rači valil pryč, bo se to jaksyk zvrhlo a roby se začly
chvaliť, co se kera kupila pěknějšiho a lacnějšiho. Na chodbě sem zaslechnul, ţe
se Boţena kupila novu podprsenku, ale neţ sem se ju vratil skontrolovať, spoměl
sem se na stav jejiho hrudnika a valil sem zpatki do svojeho kancliku. Šak
němusym vidět všecko.

Cestu do kantyny sem potkal sekretařku od řydi (tu chitru bloncku). Ta mi
natěšeně odšvitořyla jak přyhřata sykorka, ţe nejlepši lek na dluhu zymu je novy
chlop a zalibně se zahleděla na svuj novy tydlifon zavěšeny na krku. Tuţ nevim,
esli by mě chlop dostal z depresyje. A nova roba? Sem spokojeny s dosavadnim
modelem.
Jak sem potem volal segře, zdrbala mě, co ju otravuju, jak čuči na duleţity dil
seryjala a ţe mojich zymnich depresyji uţ ma plnu přepravku a ať idu robiť na
zahradu, ţe je třeba pomaly přypravovať na letni provoz a robota leči a kdovico
eště... Rači sem to zavčasu tipnul. Našim sem ani něvolal, bo na moju depresyju
by navalili aji tu svoju.
Na oběd bylo cosyk divne barvy, tuţ sem se rači moc nedival do taliřa a
pokračoval v reportaţi s chlopama u stolu a v okoli. Mirek se mi vychlamal, ţe
on ţadne take pocyty něma, ale u něho to je jasne. On něma skoro ţadne pocyty,
ani emocyje, bo všecke kaţdy den splachuje pěti dvanastkami a dvumi
štamprlami ferneta. O vikendu ma změnu, to se dava deset piv a pět štamprli. Ma
to tak kdosyk pěkně nalajnovany ţivot.
Michal to řeši tak, ţe jak je mu zle, napusti se vanu bublinkami, kolem postavi
svički, pusti fajnu muzyku a relaksuje. Všecy sme se na něho divně podivali, jak
bysme ho viděli poprvy raz a ja sem poloţil doplňujicy otazku, esli tam leţi
enem tak bez roby. Kamil se ho zoptal, esli mu fakt ku štěsti stači tolik vody.
Zdenek pravil na celu kantynu, ţe to je jakesyk divne. Michal něchal taliř
nědojezeny, pravil ţe sme hňupi a rudy jak zaniceny beďar valil pryč. Tuţ fajn,
ţe vime, co mu kupiť na narozki. Zbytek uţ potem moc nechtěl dyskutovať. Pry
jim ta zyma ani něvadi a podobne dřysty prdy.
Jak sem šel večer na jedno, po třetim sem se poptal eště bandy u okolnich stolu.
Jeden to řeši ţradlem. Jak to na ňho přyjdě, vali do nejbliši cukrarni a vykupi ju.
Akurat ţe uţ se něvidi ani na buty. Dalši se zavře do obyvački, naleje se viski a
vrhně se s Holmesem do patraňa. Třeti, taki mlaďoch, kery tam moc často
něchodi, take problemy něma, ale kdyby měl, zašel by se zahrať fotbal. A
posledni znamy enem poklepal na vnitřni kapsu saka, ţe tam ma male chemicke
kolegi, keřy dycki pomoţu.
Moc mudry sem z teho něbyl. Jak sem se motal dom, potkal sem znameho z
vedlejši ulice. Ten se prvni přeptal na moju otazku, bo mi asy napoprve
něrozuměl, ale potem pravil, ţe se ho nic take nětyka, bo ma na starosti bandu
mladych gizdu, kere kaţdy tyděň navleče do turystyckeho a lezu po lesach a

horach. Pravil sem mu, ţe jak to něvadi jeho robce, tuţ to je fajne. Ale to sem
asy zdrbal, bo zamumlal, ţe uţ je patnasť roku šťasně rozvedeny a spichal pryč.
Večer, neţ sem usnul, sem dumal, esli s tym mam otravovať aji svoju Blanku.
Moc se mi nechtělo, ale nakoněc sem ju vytočil. Cele sem ji to pomalu
převykladal. Chvilu bylo ticho a potem mi navrhla, ať se stavim, ţe se dame
společnu vanu s bublinkami, vedle sviček budě stať šampus a jakesyk ty
sladkosti, večer se cosyk přečitame, na druhi den se s malym Dankem moţu dať
fotbal a potem ji zajděme cosyk kupiť.
Tuţ ty roby maju dycki jakesyk řešeni po pazuře.
6.03.2006
Ples nebo lyţe?
Paru dni sem byl z teho pozvaňa na ples nervozni jak vrana u krčniho. Prolez
sem šifoner a povytahoval veškere hadry na take akcyje a celkem sem
znervozněl. Galaty se mi jaksyk samy od sebe v pase zmenšily. Divne bylo, ţe
na delku zustaly stejne. Jak sem se na sebe navlek sako a skusyl sem roztahnuť
ruki, zařeknul sem se, ţe musym přestať posylovať, esli raz začnu, bo to v
ramenach jaksyk divně zapraštělo. A dopnuť to teţ něšlo. V leve naprsni kapse
sem našel prazny obal od olački. Chvilu sem dumal, co sem to na tym
maturyťaku vlasně robil, ale potem sem se spomněl, ţe sem to musel mět
oblečene eště na segřyne svadbě. Mam syce paru vypadku z pruběhu cele akcyje,
ale jasně se uvědomuju, ţe tam něbyl ţadny objekt, kvuli kereho by stalo za to
vyhodiť do luftu osumnasť korun (no vlasně tenkrat byly lacnějši). Jak sem ten
zmenšeny oblek svlikal, enem sem něchapavě krutil hlavu. Potem sem eště
pohledal košulu, tuţ z tych třech se snad kerusyk vyberu. Neţ sem večer usnul,
depresyju ze sobotniho plesa zahnalo přemyšlani o tym, co sem to tenkrat
vymamlasyl na te svadbě.
Na druhi den sem se po šichtě vydal k mojim oblibenym dodavatělum hadru. Na
mistě sem zystil, ţe ani jeden Kato něprodava obleki. Tuţ co to je za burdel?
Obešel sem eště raz cely Asor a aji byvalu Hrušku, ale nic. Zufaly sem zavolal
segře, kaj se vlasně prodavaju obleki. Chvilu sem dumal, ţe bych se zoptal, co
sem to robil, jak se ona vdavala, ale zavčasu sem se zarazyl. Jasne, ţe jak by to
věděla, měl bysem to kaţdy den na stole. Nebo aspoň v tydlifoně.

Segra měla celkem fajnu naladu, tuţ mi poradila, ať skočim do Lasa a nebo do
Prostějovske na Kuřym rynku, ale nejlepši budě zajet do Polska. Tuţ to asy do
soboty do plesa něstihnu, uvaţoval sem nahlas. Enem se usmjala, co sem naraz
taki hrr do plesaňa, včil v sobotu a přyšti tyden s Blanku. To uţ sem začnul tušiť
jakusyk zradu. Rozlučil sem se a zavolal Blance. Kura, asy na mě leze Al-
Zhajmer, bo sem se fakt dupnul o tyden. Blanka eště pravila, ţe přecy by po mě
nechtěla ples tak nahonem. Šak je třeba se přypraviť, no ni? Od radosti sem se
kupil na večeřu třy větrniki.
Na druhi den sem na šichtě s bandu probiral, kaj se mam kupiť oblek a všecy se
shodli na tym Polsku. Zas sem uvaţoval nahlas, ţe bych tam moh v sobotu zajet,
bo segra mi konečně v patek vrati moju drahu Felinu. Chlopi na mě čuměli tajak
Eskimak na sněţny pluh a pry kaj chcu cestovať v sobotu, jak se jede na ty lyţe,
dokavaď je eště snih. Jake lyţe zas?! Ledva sem se spamatoval z přypravy na
ples, tak zas jakesyk lyţe?
Přypoměli mi debatu před sto rokami, na kere sem pry odsuhlasyl učasť na
podnikove lyţovačce. Za boha sem se na to němoh spoměť. Tuţ to budě asy fakt
ten Alzhajmer. Pomalu by sem se měl chistať do domova duchodcu. Chvilu sem
se skušal vymluvať, ţe mam cosyk domluvene s jednu robku, ale to enem
přyvitali, ţe pry ať ju vemu sebu, bo jedno misto je volne a je třeba ho zaplniť,
bo inač budě odborařski štajger pyskovať jak šlajfira, ţe do nas furt vala tolik
chechtaku a my se teho něvaţime. Krutil sem se jak Hadamčik na tiskove
konferencyji, ţe nejsem přypraveny, ţe němam vybavu a podobne dřysty. Během
oběda bylo všecko zařyzene. Partyja naraz byla kolegijalni, bo ten mi pojčal stare
lyţaki, druhi zas lyţe, třeti mi pojča hulki, jedna je syce nalomena, ale ani se
teho něvšimnu. Skušal sem eště, ţe němam ani bryle, ani šponovki a to uţ se
začli čučet trochu něochotně, ale nakoněc se kdosyk našel, kdo ma kolegu
stejnak velkeho, jak ja. Nakoněc sem eště vyrukoval s tym, ţe na svačinu chcu
třy řyzki, ale to uţ mě poslali do dupy aji s řyzkami. Na pul pysku sem eště
dodal, esli to všecko maju aji v damskim, ale vypadalo to na defenestracyju přes
zavřene okno, tuţ sem pravil, ţe robce rači zavolam, aby to nězhaňali zbytečně.
Jak sem tušil, Blanka byla lyţovačku nadšena a uklidnila mě, ţe s vybavu se
němam robiť starosti. Nabizal sem ji, ať se přeje cokoliv, ţe všecko zařydim, ale
jak sem viděl Pepika, jak šaha po te těţke kniţce, rači sem to zamluvil. Blanka se
enem smjala, ţe sem hodny, ale ţe fakt všecko ma.
Večer sem se stavil domluviť detajly a mezy řeču a kafem sem se postěţoval, ţe
sem jaksyk vyrost z obleka. Blanka pravila, ţe esli je to ten, v kerym sem
maturoval, tuţ se ani nědivi, ale esli chcu, ţe se mnu přes tyden zajdě do

obchodu. Zkušeně sem navrhnul, ţe co kdybysme zajeli do Polska, ale potem
sme se shodli, ţe co jak tam něbudě ţaden na mě a skušať se to venku v take
zymě teţ něbudě to prave. Potem mě napadlo, jak vlasně vi, v čim sem
maturoval. Pry viděla jakesyk fotki u segry. V te chvili mě zas bechla do paly
zevnitřku ta spominka na ten prazny obal v saku.
Jak sem šel dom, pravil sem, ţe se eště mrknu na chvilu za segru a Blanka šla se
mnu. Segra potvrdila, ţe mi auto hodi v patek na šichtu, bo jejich nova kara uţ
skoro stoji za rohem. Ten Adam je zlatičko, pravila eště. Trochu sem se osypal a
jaksyk se mi nědařylo zavesť řeč na ty fotki ze svadby. Potem eště přyšel švager,
bechnul mě po ramenach a mrkal jak by měl v oku opar, pry esli zapařyme na
plese tajak na Stodolni. Asy sem ty oči vyvalil moc, bo obě roby se na ňho zle
zamračily, ţe to mělo byť překvapeni. To sem vubec něpochopil, co na tym mělo
byť za překvapeni. Blanka mi potem na schodach vysvětlovala, ţe měla strach,
abych se tam sam něnudil a tak pozvala aji segru s šimpanzem. Tuţ třyrazy
slava! Jak se tam cosyk vymamlasy, budě o tym vědět cela familija eště spiš, neţ
se dostanu lokalku dom. Spomněl sem se na Jarunu a skusyl sem se zatvařyť
tajak kuřy řyť a asy se mi to povedlo, bo mě pohladila po vlasach a šeptla mi, ţe
v sobotu moţu přespať u ni, bo Danečka se bere na vikend Adam, jak ona ma ty
lyţe. Nalada se mi trochu zlepšila a aji ty pupinki splaskly.
Neţ sem zachrapal, přectavoval sem se, jak uţ se druhi den povezu dom svoju
milu karku a těšil sem se jak kdysyk na Bolka a Lolka. Jak uţ sem byl skoro v
Chrňakově, bliklo mi, ţe mam jakesyk fotki ze segřyne svadby doma. Něchapu,
kaj sem vzal sylu vyhrabať se z vyhřateho luţka a vytahať všecke krabice. Naraz
sem byl zas zbuzeny. Probral sem cele svoje děctvi (tych fotek něbylo moc, bo
foťak byl tenkrat drahi...), všecke pajtaški, jak byli mali a segru eště bavilo
zasobovať celu familiju jejich vyvojem, potem aji paru fotek mamy s fotrem, jak
se brali a jasne, ţe aţ na dně paru fotek ze segřyne svadby.
Spať sem šel klidny, bo kolca docvakly na spravne mista. Na jedne fotce sem byl
enem v košuli a moje sako, kere bych poznal na sto metru, měl na sobě švager.
Eště na tym nejsem tak zle, bo sem se na všecko spomněl - jak segře byla furt
zyma, tuţ ji jeji paru minut čerstvy chlop - otuţilec - nutil svoje sako. Ji to
přypadalo take romantycke, tuţ ho furt nosyla, akurat ţe gizdovi byla asy potem
zyma, tuţ se vzal bez dovoleni moje, jak ju jel hledať, jak ju uněsli.
Kurnik šopa, co ten všecko něstihnul...
8.03.2006

Sobota na dupě
V patek mi segra podle domluvy dovezla Felinu na šichtu a ja sem misto oběda
oblitaval, hladil, leštil a kontroloval. Segra poděkovala a pravila mi, ţe v kufru
mam odměnu. Zoptal sem se, esli uţ maju tu novu karu, co slibil Adam, ale na to
se jaksyk divně zatvařyla a valila do města. Pry na nakupy. V kufru byla velka
bombonyjera (pravy nugat, ten mam rad) a pravy venkovni špigel. V duchu sem
proklel šimpanza, bo to by mi segra nězrobila a trochu sem poproklinal aji ju, ţe
mu to pojčala aji jak mi slibila, ţe ho k moji Feldě něněcha přybliţiť vic jak na
dva metry.
Jak sem se s tym vnitřně srovnal, šel sem eště chvilu robiť, ţe robim, bo do
koňca šichty daleko. Partyja na mě nězapoměla a svezli mi skoro všecke bebechi
na sobotni vylet. Akurat hulki chiběly, bo Lumir nejezdi na šichtu autem a
nechtěl ryskovať, ţe zrobi z kerehosyk duchodca, kery jel lokalku na kontrolu do
dochtora, raţniči. Slibil sem mu, ţe ho za odměnu v sobotu vemu Felinu z domu.
Rano sem se navlek do tych šponovek, svetra a bundy a chvilu sem se prohliţal
ve špiglu. Zauvaţoval sem, ţe zavolam, ţe sem nascypany, ale Blanka byla den
předtym natěšena jak děcko na nanuk a to bysem ji němoh zrobiť. Tuţ co, jeden
den ze sebe budu robiť cypa, šak mě něubydě. Do baťoha sem nacpal paru
tatranek a čaj s rumem a něnapadně se vypliţil z baraku. Jak na sviňu se vracal
Marcel s čerstvymi rohlikami z pekarni na Zborovske, bo ta jeho mu před
měsycem přyšla na jakisyk šolich ze sekretařku u nich v robotě a od te doby on
lita a toka jak hrlička v řyji a robi ji, co ji na tych třech dyjoptryjach vidi. Jak mě
viděl, začnul se tlemiť a pry, odkdy su maškarni dopoledně. Vul jakisyk.
Nasmoleny sem bechnul baťoch, buty a lyţe do Feliny a zajel pro Lumira a pro
Blanku. Byla nastrojena jak obrazek, jak ty lyţařki z tych katalogu. Lumir jak ju
viděl, začnul dřystať ty svoje pindy o kvitkach, bo on je taki amaterski Přemek a
chtěl se asy skamaradiť. Něnapadně sem mu naznačil do leve ledviny, ţe Blanka
uţ kohosyk ma. Asy dostal strach, bo zbytek cesty něpromluvil. Ale teţ to moţna
bylo tym, ţe ty troje lyţe ho řezaly do pazury.
Odjezd byl v osum od roboty. Přyjeli sme skoro přesně. V osum pět. Segra asy
cosyk porobila s karburatorem, či s kerym tym torem, bo zničehonic se Felda
zastavila za rondlem v Hrabuvce a robila, jak by neměla motor. Přyručku
"Oprava Felicie svépomocí" mam naštudovanu aji pozpatku, tuţ sem se
nězaleknul. Štvrhodiny sem skušal tahať za ruzne kabliki v motoru a jak uţ sem

chtěl zavolať odtahovku, naraz to chitlo. Zničehonic. Budu museť se segru večer
trochu podřystať.
Před robotu uţ stala Karosa s nastartovanym motorem. Banda uţ seděla
vevnitřku a šofer na mě hleděl jak buch pomsty. Honem sme naloţili naše
bebechi a nastupili. Jak sem nastupoval ja, zamumlal cosyk o tym, ţe tu naftu mu
proplatim. Tuţ či sem šejk, či co? Cesta celkem uletěla, zvlašť tym, keřy se
posylňovali Kamilovu domacy slivku od jeho bratraňca z Moravy. Ja sem se
enem srknul, bo sem před Blanku nechtěl vypadať jak oţralec. Dumal sem, jak
budě lyţovať taki Lešek z reklamniho, kery pil jak Olvejs Ultra a v polovině
cesty začnul usynať.
Na Bilu sme dorazyli za štyry hodiny, bo jak člověk pije, tuţ to musy isť ven a
jak člověk moc pije, tuţ to musy isť ven vickrat. Na to je jednoduchi vzorec:
počet ludi v autobuse krat počet štamprli minus počet kilometru dělene celkovu
vahu ludi a počtem kol aji s rezervu. Jak sme zastavovali uţ asy popate, šofer
nahlas pravil, ţe to je horši, jak kdyţ vez před štrnasti dňami štyry druhe třydy na
školu v přyrodě. A to tam měli dvě děcka s chorymi ledvinami.
Na parkovišťu se někeřy vymotali jak motyl z kokonu. Leška musel řydič
vyvaliť z autobusa nasylim, bo leţel na zadnim štyrsedle a chrapal. Venku se
divil, kaj to je. Lapli sme věcy a vyrazyli k vleku. Blanka se enem usmivala a ja
sem se snaţil tvařyť omluvně. Štajger zajezdu nam kupil karty na vlek,
upozornil, ţe kdo něbudě v pět v Karose, idě dom na lyţach a šel se postaviť do
řady. Blanka se obula lyţe a divila se, ţe ja sem eště v butach. Pravil sem, ţe se
musym eště skočiť na vecko a ať jedě beze mě, ţe ju potem dohonim. Dumal
sem, jak to zařydiť, abysme se viděli aţ na spatečni cestě. Napadlo mě, ţe
podplatim fernetem Fanuša, kery měl nejpěknějši kombinezu a podle obdivnych
pohledu okolostojicych rob asy nejdraši lyţe, aby mě naučil paru tych fint, jak
sjet tu kadvojku aspoň tak, abych jel do špitala přy vědomi. Přyznal sem se mu,
ţe sem na lyţach stal asy patnasť minut na lyţaku kdysyk na zakladce, neţ mě
přeřadili do druţstva na udrţbu svahu. Pravil, ţe kaţdy jaksyk začinal a ţe to
určitě jaksyk zrobime. Enem ať klidně vyjedu navrch, on přyjedě hned za mnu a
proškoli mě.
Tuţ to se lehko povi, vyjeď navrch, ale jak? Ze svojich začatku na kolobutach
sem zvykly, ţe tělo jedě indě jak nohi, ale to se da aspoň ovladať. Ty
dvuapulmetrove lyţe, na kerych se asy učil mlady Janda skakať, jely enem rovno
a skustě brzdiť hulkami proti sněhu. Neţ sem se dostal ku vleku, bolel mě břuch
tajak by mě přepadla banda ťamanu tymi hulkami na ryţu. Jak sem viděl na tym
malym laně ty male pajtaški, napadlo mě, ţe bych to moh zkusyť rači tam, bo ten

vlek něvypadal moc bezpečně, ale s tymi Jandovkami se něšlo z te řady otočiť a
ludě za mnu začli brblať, esli mi něšibe. Něbylo zbyťa, musel sem se zakotviť.
Prvni pokus nědopadnul moc slavně, bo sem myslel, ţe ta kotva je enem pro
jedneho. Chlop, co se dral vedle mě, se tvařyl jak Jaruna po Kinestaru, jak sem
drapnul kotvu a snaţil se jednu špicu strčiť mezy nohi. Cele štyry metry, co mě
to posmykalo, se tlemil. Eště ţe Blanka uţ ma Danečka, bo po tym něvim, esli
eště raz cosyk splodim. Vkleče sem se skusyl vratiť zpatki a podrazyl sem lyţe
temu vysmjatemu chlopovi, kery mezytym nasednul na dalši kotvu s jakusyk
nastrojenu robu. Jak dlaţdič. No něbudu to prodluţovať, napoštvrty raz sem
lapnul vedle jakesyk Polki, kera celu cestu dřystala cosyk o svojich děckach.
Moc sem ju něvnimal, bo sem měl co robiť, abych to ustal.
Nahuře sme se trochu povalali, bo vystupovani je teţ fajna sranda. Enem sem se
doplahočil na kraj te kolme stěny a začnul se v duchu modliť, zastavila u mě
smykem Blanka. Chtěla to sjet se mnu, ale pustil sem ju napřed, bo mi naštěsti
vypla lyţa. Jak sem se posbiral ze země, projel kolem Kamil, ale naštěsti se mě
něvšimnul, bo sem splyval s okolim. Chvilu sem vyhliţal Frantu, kery mě měl
proškoliť, ale nikdě něbyl. V duchu sem se převykladal štyrykrat otčenaš a jak
sem viděl zas skoro vystupovať Blanku, odţduchnul sem se. Šak co se mi moţe
stať, no ni? Jak se to rozjelo a udrţovalo to aji směr, uklidnil sem se a aji se mi to
začlo libiť. Nakoněc aji budu lyţovať pravidelně. Tuţ ale vydrţelo mi to do
prvni muldy, takţe asy deset metru, potem sem asy deset metru letěl a skončil
sem pyskem ve sněhu. Lyţe aji s nohami eště kusek jely. Fajny pocyt. Tajak
kdyţ se vam kdosyk snaţi zlomiť hnatu. Jak sem se zas otřepal, bo ja sem
nězmar, projela kolem Blanka, tuţ sem chvilu robil něviditělneho.
Ani nevim, jak sem se vlasně dostal dolu, ale parurazy mi proběhnul před očami
cely ţivot. Byl sem dolamany jak tatranka v michačce. Blanka projela tak
zešesťrazy a Fanuš furt nikdě. Jak sem se doplahočil ku vleku, viděl sem ho stať
kusek vedle a oblbovať jakesyk třy mladeţnice. Vypadalo to, ţe eště nejel.
Vysvětloval im cosyk na svojim vazaňu. Chtěl sem se kajsyk schovať, ale jak na
potvoru mě odchitla Blanka a dotahla mě na kotvu. Něchapu, jak se ji podařylo
mě na tym napoprvykrat udrţet. Druhi a posledni sjezd byl eště horši jak prvni.
Ten svah, kaj sem jel poprve, se mi zdal jakisyk přeplněny, tuţ sem skusyl ten
druhi od vleku. Tam mě aspoň nikdo něuvidi. Po prvnim skoku mi docvaklo,
čemu tam neni ţadny lyţař. Teţ tam mohli dať cedulu "Enem pro snouborďaki",
gizdi jacysyk, no ni? Dole sem poděkoval překvapenemu Frantovi, kery se eště
od tych rob něhnul, za školeni, zezul Jandovki a odšmatlal do restaurački na
svařak. Jak sem viděl sjiţďať fajne oblučki teho navaleneho Leška, docvaklo mi,
ţe lyţař ze mě asy něbudě.

Cestu zpatki sem enem posluchal Blanku, jak se fajně zalyţovala a jeji otazki o
mojim lyţovani sem se snaţil zamluvať. U ni doma sem bechnul lyţe a buty do
kuta, osprchoval se, ale byl sem tak dobity, ţe neţ Blanka nachistala večeřu, uţ
se mi o tym fajnym večeru enem zdalo. No co, aspoň sem měl fajnu snidaňu.
V ponděli bylo eště fajně, ale včera se mi ta sobota rozleţela v dupě a ve řbetě a
rano sem zauvaţoval, ţe bych zašel do dochtora pro jakusyk masť. Prvni sem
nechtěl, ale rozhodlo to, jak sem zystil, ţe se asy nědostanu z luţka do kupelki po
dvuch. Eště ţe meškam sam, bo jak by mě viděla Blanka, jak se prvni převracam
na břuch, potem po štyrech opatrně zlizam ze svojeho luţka a jak medvěd po
zymě lezu kvartyrem do kupelki, abych se dal horku sprchu, řechtala by se jak
Šemik. Dochtor mi napsal jakusyk brufenovu masť, ale uţ mi něporadil, jak se
tam mam došahnuť, kdyţ skoro nězdvihnu pazuru.
Jak budu tancovať na tym bale, to mi fakt neni jasne...
14.03.2006
Na bale s Blanku
Den před tym balem mě eště bolel cely člověk, ale uţ sem se s tym naučil ţiť.
Šak za paru roku to budě normalni. Do lokalki na šichtu sem se dycki vbelhal jak
jelen s přejetu hnatu a ludě mě sami pušťali lapnuť.
Blanka se mnu přes tyden zašla vybrať jakisyk ten hopsafrak. Vyvalil sem za to
syce chechtaku tajak za ojetu babetu, ale sednul mi jak přykryvka na kastrol, bo
sem koněčně ve špigle něvypadal jak přestarly maturant. Akurat sem doma
zalitoval, ţe sem se někupil aji jakusyk novu fajnu košulu, bo ty stare se k temu
obleku jaksyk něhodily. A šlajfki jakbysmet. Tuţ sem se rozhodnul pro klasycku
bilu a pro motylka. Tym přecy němoţu nic pokaňhať, no ni?
V sobotu sem se dal enem maly oběd, bo Blanka pravila, ţe na tym bale budě
ţradla v pysk. Ten pulkila hrancli mě jaksyk zmoh, bo sem se na chvilu lehnul a
zbudil sem se v pul štvrte. Kdybysem byl roba, uţ bysem měl šedivy přeliv, bo
bal začinal v sedum a za třyapulhodiny aji s cestu se ţadna normalni roba
něstihně přychistať, no ni? V klidu sem se sprchnul, oholil, polel vanočnim
sviňstvem od segry a potem sem se deset minut očuchaval, esli sem to něpřehnal.
Semtam segru podezřyvam, ţe ty ţive květy, kere dycki zabavi komusyk na
šmigrust, mi potem dava pod stromek. Potem uţ sem se oblek, parurazy
zapozoval před špiglem a valil na lokalku směr Dubina.

Všecy uţ byli přychistani, enem segra byla nervozni, esli ji ty nove šaty seďa a
esli ji neni vidět bombarďaki a esli ji něvyčuhuje podprsenka a dvarazy se eště
šla převlesť - raz punčochače a podruhi raz sveter, bo ten prvni se k tym šatum
pry něhodil. Švager jak mě viděl, se zoptal, esli tam idu tancovať, a nebo
prodavať chlast, bo vypadam pry jak kelner a začnul se řechtať jak by dostal
dvěstadvacet do paly. Vul jakisyk. Blanka byla jak vymalovana, ale ji by to
pasovalo aji jak by šla enem v plavkach. Švager cestu do kulturaku dřystal o
svojich podnikatělskich planach, jak se stať Rokefelerem za třy tydně, tuţ sem
vypnul ušiska a enem sledoval cestu. V šatni, jak ze sebe Blanka zhodila ten
kabat, byla eště pěknějši. Fajne modre šaty, kere drţely enem na takich tenkich
špagatkach tajak Hurvajz. Cely večer sem měl strach, aby ji nědřystly na zem.
Stul sme měli enem pro nas štyrech. Celkem sem se oddychnul, bo sem se bal, ţe
tam budu lapět Blančine rozjuchane kolegině z roboty. Švager hned začnul
zyšťovať, co buděme lopať, ale roby se tvařyly něrozhodně, tuţ chtěl kupiť flašu
vodki, pry podle jeho pravidla "Čiste piju - čiste bluju". Řechtal se temu enem
sam, cyp. To se robam moc něpozdavalo, tuţ hned ţe by chtěly cosyk michaneho
a sladkeho. Vyrazyli sme k baru a teţ se poručili cosyk michaneho - bavoraka.
Ţenskim sme něchali namichať jakusyk sladku sračku, co se menovala Romance
v modrém. Kdo ty nazvy vymyšla? Pingel bez zajmu nalel do sklenki jakusyk
okenu, zalel to sodu, přylel cosyk červeneho a bileho, zamichal slamku a
přysunul k nam. Jeden stal jak ty dva bavoraki, tuţ sme zaplatili, vzali ten zazrak
a vracali se ku stolu.
Tam seděla moja obţivla nočni mura. Asy stoštrnasť rob od Blanki ze šichty.
Poznal sem to celkem snadno, bo jak nas viděly, rozřechtaly se jak pohlupave a
podle těkavych pohledu ze švagra na mě tajak přy turnaju v rychlotenysu něbylo
těţke poznať, ţe skumaju, kery sem ja. Segra zrobila pod krkem leţatu osmičku,
roby zaměřyly na mě a naraz sem cytil rengenove pohledy aţ na visačce od
trencli. Postavil sem před Blanku ten modry chlast, slušně sem pozdravil a
něchal se všecke roby přectaviť, ale pyski ani mena sem něvnimal. Byl sem
vynervovany jak haviř v paternosteru a ruki se mi potily aţ na lopatkach, ale
přesto sem se slyšel, jak cosyk vtipně vykladam. Tuţ asy moc vtipne to něbylo,
bo potem jaksyk ztichly a ani uţ se nětlemily. Omluvil sem se a šel se vydychať
na vecko. Cestu zpatki sem minul tombolu a něvypadala zle. Darkovy koš, foťak,
grylovacy sada, dyvidyčko, šumka. Rozhlidnul sem se, kaj se zhasyna a dumal,
co bych zebral prvni, kdyby nahodu bechly poistki.
V sale mezytym začla grupa ladiť inštrumenty. Jakisyk polohluchoněmy par to
něpochopil a začnul na to tancovať. Malem šel aji švager, bo obřadně poţadal
segru o taněc, ale ta se na ňho zamračila, ţe ať se něrobi srandu. On se nasmolil,

o to myslel vaţně. Na to zas segra, co hlupně, šak dycki tancuje akurat
navaleny, tuţ ţe ona eště chvilu počka. Tuţ tak po sobě eště chvilu polohlasem
poštěkavali jak dva mopslicy a ja sem dumal, esli poznam, jak přestanu ladiť, bo
to fakt vypadalo, ţe uţ hraju.
Segra nakoněc kopla svoju okenu a aji s Blanku vyrazyly na obchuzku a kontrolu
hadru, co na sobě maju ostatni roby. Blanka na mě hodila omluvne očko a
pokrčila ramenami, tuţ sem ji ho poslal zpatki, ţe jasne, ţe to je v rychtyku, ale
to uţ mě švager tahnul k druhemu baru. Kura, ten dodrţuje pitny reţim jak
zajezd na Saharu. Esli tak budě pokračovať celu dobu, moţna sem se teho taňca
bal zbytečně. U baru poručil dva fernety bez ředěňa a spustil vyčitki na roby jak
stara šlajfira. Ţe jak jim chce člověk zrobiť radosť, im se to něpozdava a šak kdo
za to moţe, ţe jak byl maly, ţe se omylem nacpal fazol do ucha a kvuli temu včil
něma hudebni sluch. Kopnul to do sebe jak Kukavuz popelak a dalši se vzal ku
stolu. Jak sme dorazyli zpatki, furt eště něhrali a roby měly dalši barevny sajrajt.
Včil uţ se dal ale barštajger zaleţeť, bo tam měly michatka, napichane ovoce a
aji jakusyk paţitku a vrch sklenek oslimpany cukrem. Asy se daly uţ jeden u
baru, bo segra uţ měla taki mily pohled. Chlop s tu zlatu zahnutu trubu do ni
naraz začnul fukať jaksyk sylnějši, tuţ podle teho sem poznal, ţe uţ asy hraju k
taňcu, tuţ sem pod stolem nakopnul švagra a ten hned pochopil a vzal segru na
parket. Koněčně sem měl Blanku enem pro sebe. Ale ni na dluho, bo na mě teţ
jaksyk pomrkavala tajak se zanětem vička a mi docvaklo, ţe chce teţ tancovať.
V tym rachotě, co robila ta grupa, bych ji asy něvysvětlil, ţe nejsem pravě Aster,
tuţ sem kopnul teho ferneta a šel.
Povim vam, jak se mi ten lih z Boţkova rozleţel v břuchu, zdalo se mi aji to
moje tancovani take elegantni. Parurazy sem syce Blance dupnul na buty, ale ta
se tvařyla jakby nic. Prvni seryja nětrvala dluho a potem byla večeřa. Ţe sem se
tych hrancli nězrobil vic. Gulaš byl jak od nas z kantyny. Kdybych psal idelni
listek, dam mu meno Gulaš konstruktera. Maso tvrde jak tuha třy Ha a chuť jak
guma z pentylki. Šel sem to potem zajesť sačkem kobzoli.
Švager potem dostal ten fajny napad, ţe temu fernetu budě v břuchu lepši, jak se
zaleje červenym vinem, tuţ kupil na stul sedmičku. Zbytek večera potem
vyryval, ţe za stopadesat by měl z Interšpara štyry kvalitni v piksli. Ja sem rači
moc němichal, bo vim, co to se mnu kdysyk robilo a ty Blančine modre šaty se
mi libily tajak byly. Koněčně teţ došlo na dechovkovu seryju, tuţ sem
zaspominal, co sem se učil jako mladeţnik, jak mě mama nutila chodiť do
tanečnich ("...val tam, gizde, maš to zaplacene a raz se ti to budě hodiť..."). Přy
polce sme litali salem jak Ďţindţer s Fredem. Akurat mě nasmolil jeden starši
pajtaš, asy inteligent, kery mi pravil, ţe jak tancuju, ať němavam tymi rukami jak

Emanuel, bo jak ho eště raz uvalim zezadku do hlavy, pozve mě na vecko zepsať
smluvu na darovani organu. Vul jakisyk, šak tango, no ni?
Před začatkem tomboly před pulnocu se kajsyk ztratil švager. Posledni seryju ani
nědotancoval a šel se vyvětrať, bo to vino, kere vylopal skoro sam, se začlo
domahať hlasovacyho prava. Segra ho prvni chtěla isť pohledať, ale nakoněc se
na ňho vysmolila a kontrolovala listki. Vyhravali všecy kolem nas, my enem
kulove s přehazovačku. Ja na baly něchodim, tuţ mi to mohlo byť jedno, ale
podle segry to bylo tajak kaţdy rok. Jak se bliţila hlavni cena, domotal se švager.
V pysku byl bily jak lyţařski vosk a jak promluvil, ucytil sem svoju ledničku s
měsyc starym cytronem a zelim. Lapnul na řyť a na stul přyhodil eště štyry listki
do tomboly, kere měl sebu v saku. Jak segra viděla čislo, kere před chvilu
vyřvaval třyrazy ten vyvolavač a potem vytahnul ine a jak se promitla, ţe ten
ščaslivec se odnašal dom kisňu s dyvidyčkem, dvaapulrazy nakopla pod stolem
švagra do kostki (vim to přesně, bo tu pulku sem chitnul ja odrazem) a potem mu
eště nadala do oţralych hovad, kere musa enem lopať a lopať a nic z teho.
Švager enem něchapavě čučel a marně čekal, ţe mu to kdosyk vysvětli.
Nasmolena segra chtěla isť po tombole hned dom, ale Blanka ju vzala k baru
sklidniť. Mezytym zas začla hrať ta grupa. Švager dopil ten zbytek vina a začnul
se litovať, ţe to ma se segru trapeni a ţe se ju musy jaksyk udobřyť a dostal
napad, jak na to. Dotahnul mě k baru, dal se eště fernet (to ti zrobi dobře po tym
vině...) a pry, ţe se zajdě domluviť s kapelmajstrem, esli by se němoh jednu
pisničku zabrnkať na kitaru. Ţe to segru určitě dojme a ona na ňho budě zas
hodna. Kapelmajster nechtěl slyšeť ani za liter ferneta, kery mu švager sliboval.
Potem na ňho zavolal jakehosyk chlopa s o čislo menšim oblekem, asy ochranku,
bo švager začnul byť dotěrny jak komar po vijagře a vypadalo to, ţe mu chce tu
kitaru ukrasť. Něchal sem ich povykladať a šel zpatki ku stolu. Potem sem ich
eště viděl, jak spolu idu jak dva kolezy ven ze salu, asy na cygaro. Makak s
makakem se dycki domluvja.
Do druhe, jak bal končil, sme eště s Blanku fajně potaňcovali a ku koňcu se aji
pocycmali. Dom sme šli sami dva, bo segra němohla prvni najsť chlopa a potem
ho našla, ale zas ho němohla vytahnuť z kabinki, bo se tam jaksyk šprajcnul a
usnul a něšlo otevřeť dveře. Segra s nim beztak štrnasť dni něpromluvi. Kura, ten
se ma.
Na zbytek nocy a nedělu sem šel k Blance, bo Danek spal u Blančine hodne
mamy. Fajny bal to byl. Krom teho, ţe sme se s Blanku fajně potaňcovali, sem se
aji rozhibal dodrbane kosti z tych lyţi. Semtam je třeba te kultury.

17.03.2006
Na Stodolni budě všecko lepši. Hepši!
Rano, jak jezdim lokalku na šichtu, se věčinu snaţim chrněť. Jak mam pravě
štěsti a něpředběhně mě jakisyk mladeţnik s baťohem na řbetě, lapnu na stolek,
zavřu oči a přectavuju se sam sebe v luţku. Spať se něda, bo jak prorvu cylovu
pasku prvni, ten gizd, co to něstihnul, se věčinu postavi tak, ţe do mě celu cestu
vali tu krosnu a jak se na ňho zle podivam, vymluva se na naval.
Zkraja tydňa sem se všimnul, ţe na Stodolni stoja jakesyk minybagry. Uţ sem
cosyk čital v gazetě, ţe pry budě jakasyk přestavba, či kereho šlaka. Jak sem
dojel do roboty, podřystali sme s partyju, esli to je k čemusyk dobre.
Maju tam pry byť nove a sylnějši lampy. Tuţ to je fajne, aji v nocy budě světla
jak ve dně a jak mi zas jakasyk sviňa budě chceť ukrasť šrajtoflu, tajak před pul
rokem, chrapnu ho po pazuře a odvleču ho za pysk na Masnu k bengam. Esli
budu měť otevřene.
Teţ maju spraviť kanaly. To se teţ hodi. Mladeţnice, kere tam vyraţaju v takich
tych zdravotnich butach na vysokim kramfleku, uţ se něbudu museť brodiť v
kaluţach, jak trochu zaprši.
Aji pry lavki vybuduju. Pro ty hlasuju všeckima dvaceti. Raz sem s partyju slavil
emdeţet v Bastyle a jak sme šli kolem pulnocy na lokalku a skončili u
Bumerangu, tak nas bolely hnaty, ţe bysme aji na chvilu radi poseděli, ale
něbylo kaj. Kamil přyšel dom špinavy jak bravek, bo lapnul na zem a šak vitě,
jak březen. Vlhko, snich, špina. Enem, esli se moţu přymluviť, ať ich zrobja
pohodlne aji na spani. A bezďacy teţ uvitaju nove lavki. Raz sem tam viděl u
byvaleho Pavuka lapět na zemi orvaneho chlopa. Ludě chodili kolem a semtam
se aji kdosyk kopnul.
Franta kajsyk čital, ţe pry se to budě v určity čas automatycki měniť v pěši zonu.
Pry tam budu jakesyk vysuvne slupki, kere samy vyjedu a auta budu měť utrum.
Tuţ fajne, jak kdosyk něcha zaparkovane auto na tym slupku. Buď ho najdě
pulmetra vysoko a nebo s propichnutymi gumami.
Časem pry tam maju něchať postaviť aji jakesyk srandovni sochy, či kereho
šlaka. Tuţ dufam, ţe se pouča u autora te srandy, co stoji před Domem uměni.
Enem aby se teho děcka něbali.

A nove parkovacy mista? Tuţ to je to nejlepši, co moţu zrobiť. Člověk semtam
zajdě a uhibať po pěti pivach tym karam, co tam zmateně bluďa a marně hledaju
volne misto, to je o ţivot. Akurat se bojim, ţe čim vic aut tam budě jezdiť a
parkovať, tym spiš se ta cesta zas dodrbe a moţeme začnuť znova, no ni?
Škoda enem, ţe něprošla ta vstupni brana, keru kdosyk navrhoval. Kdyby byla
veřejna sutěţ o nejlepši napis, skusyl bych se zučastniť: "Stodolní - vaše děcka
uţ su tam"
Akurat nevim, esli ti, keřy vymysleli tu rekonstrukcyju, to pořadně domysleli. Bo
věčina tych, co tam choďa, stejnak eště něma volebni pravo...
19.03.2006
Usmrkany Vilem
Mame v robotě krom Ladi jedneho takeho cypa. Vilem. Nastupil před
štvrťrokem a asy chce nahradiť na stolku našeho šefa, bo robi jak stary Sakmar,
všude se snaţi byť prvni a jak je kajsyk shluk šefu, uţ se ometa kolem. Snaţi se
kaţdeho poučovať, co je třeba zrobiť, jak moţe, robi přesčas a uţ aji naš šef nam
ho dava za vzor. Taki oblibeny pajtaš.
Cely tyden mu teklo z rypaku jak z ďuraveho kastrola, chrchlal jak tuberak, kaj
přyšel, enem se stěţoval, jak mu je zle a všude kolem sebe trusyl bacyly. Uţ aji
šef ho poslal do dochtora, bo na poradě předved pětiminutovy zachvat kašla
pravě jak šef rozdaval ukoly. Ledva se vul zas rozdychal, zakrutil palu a pry, ţe
to je dobre, ţe on moţe robiť do rozervaňa těla. Sotva šef zmiznul, lozyl po
kanclikach a škemral, esli mu kdosyk pomoţe, bo je na tym strašně zle. Tuţ jak
pravim - cyp jak lampa.
Akurat ţe z tych jeho chrchlu, kere něchal v kaţdym kancliku na pamatku, pulka
patra snoplila a kuckala. Ti, keřy horečku rozehřyvali umělohmotne sedaki na
svojich stolkach, se zašli do dochtora, vyfasovali antybijotyka a maju klid. Ja
sem se celu dobu snaţil drţeť a jezdiť slalom mezy tymi letajicymi bacylami, tuţ
sem kus chlopa a jakisyk ten virus mě něrozhodi, no ni?
Ve štvrtek sem začnul jaksyk vic kuckať a začlo mě boleť v krku, ale kupil sem
se v Albertu třy pakly holsek a mineralku na kloktani. Roby z Jarunineho
kancliku mi poradily, ţe se mam do ondrašovki nasypať štyry vrchovate lyţki
soli a robiť se oplach mandli, to mi určitě pomoţe. Jak uţ sem měl z tych

ombonu rozedřeny krk jak bravek, co zeţral šmirgelpapir, a ze soli mě
natahovalo, enem sem prošel kolem kuchiňske linki, rozhodnul sem se to vyhnať
inač. Slivku doma němam, tuţ sem se stavil za fotrem. Byl celkem rad, ţe se
moţe s kimsyk podřystať o plejof a rad se se mnu rozdělil. Jak sme byli tak v
polovině lečebneho procesu, dorazyla mama z obchoda a pry, čemu zas
chlaščeme. Vysvětlil sem ji, ţe u mě je to ze zdravotnich duvodu a u fotra z
preventyvnich. Hned mi začla hmatať na čelo a pry, ţe sem jakisyk horki.
Dokoňca mi aji nacpala pod pazuru teploměr. Jak po pěti minutach mrkla na
rtuť, jaksyk divně se zatvařyla a chtěla mě rvať hned do luţka, bo dom pry určitě
nědojdu.
Jak sem viděl třycetosum pět, zrobilo se mi zle. Naraz sem měl vyschle v krku,
němoh sem polykať, motala se mi pala a chvilu sem zauvaţoval, ţe tam fakt
zalehnu. Foter zahnal mamu, kera se přehrabovala v domacy lekarni, na kere byl
přeškrkany napis Baťa a fixem tam byl načmarany červeny křyţ. Foter pravil, ţe
na co praški, šak sem po nim a to chce chlopske řešeni a začnul ve spiţce shaňať
med, ţe ho svařy s tu slivku. Přy přectavě takeho dryjaku sem mu rači pravil, ať
mi oboje odleje, ţe se to vemu a zrobim doma. Mama mi nabalila jakesyk ţradlo
a paru plat s aspirynem a eště se raz přeptala, esli něchcu zustať u nich. Tuţ či
sem maly harant? Do druheho dňa se vyleţim a budě dobře, no ni?
Dom sem se doplazyl utahany jak chřestyš s pětikilovym zavaţim na chřestidle.
Rači sem se hned přeměřyl. Třycetdevět jedna! Kura, umiram! Mrknul sem do te
mamine igelitki na ty praški. Nejčerstvějši byly z roku devadesat sedum. No ja,
mamine pravidlo, ţe praški se němoţu skazyť, bo su lečive. Tuţ rači scypnu
přyrozenu smrťu.
Převlek sem se, zabalil se do peřyn a snaţil se ovlivniť horečku pozytyvnim
myšlenim. Tuţ to něbyl pravě nejlepši napad, bo pod tu duchnu bylo horko jak
na Enhačku přy odpichu. Jak sem se odkopal, zas mi byla za chvilu zyma. Tuţ to
je na guvno, střydal sem to a dufal sem, ţe to zaspim. Po hodině sem se probral z
polobezvědomja a bylo mi horši jak před začatkem moji samolečby. Ani hlad
sem neměl, tuţ to je co povědět.
Chvilu sem dumal, co by mi asy zrobily ty mamine leki. V tym polospanku sem
se sam sebe přectavil, jak se to ve mě genetycki pomicha a ja pojedu na šichtu se
štyrmi pazurami, jednu nohu a tykadlem a nikdo mě něpusti lapnuť. Kura, neměl
bych zajsť do dochtora? Vlez sem se pod zymnu sprchu, to mě trochu ochladilo a
zalez sem zpatki do luţka - s domacym lekařem. Tuţ co, to je dědictvi po
prababce a přecy nejsem inkvizytor, abych se zbavoval starych bichli palenim,
no ni?

Přeskočil sem ohmatane kapitoly, kere se mnu dospivaly a zastavil se na
horečnatych chorobach. Rači sem přeskočil, co mi všecko moţe byť a přečital
sem se enem lečbu. Dočital sem aţ k babskim radam. Pryznicove zabaly, to je
moc sloţite a na to mam malo ruk. Ale posledni recept mě zaujal - tvarohovy
zabal na nohi. V te bichli fakt radili navaliť se na nohi tvaroch, ţe ten horečku
vytahně. Bylo to celkem jednoduche a dole v ledničce sem aji našel zbytek
tvaroha, bo se semtam robim domacy pomazanki. Vlez sem do luţka, hodil pod
sebe stare rozervane tryko, kere uţ němoţu nosyť ven, navalil se ten tvaroch na
hnaty a omotal tesko tašku. Hned mi bylo lepši a beztak ni enem tym, ţe ten
tvaroch fajně chladil. Tuţ to su věcy, fakt to učinkuje! Valal sem se spokojeně v
luţku skoro pulhodiny, neţ mi došlo, jak asy ten bily zabal dostanu dolu. Jak mi
bylo lepši, něrozpakoval sem se a odhopsal jak Skipi do kupelki splachnuť to do
stupački.
Asy sem měl zehnať cely tvaroch a ni enem nizkotučny, bo nad ranem se ta sviňa
horečnata vratila a v pul osme sem uţ lapěl u dochtorki (ten pajtaš, co mi chtěl
loni kontrolovať hemerojdy, uţ tam něrobi, bo měl jakisyk pruser s špatnym
receptem). Asy sem vypadal fak chory, bo jak mě viděla ve dveřach, uţ hmatala
po něschopence. Cestu do lekarni a dom sem zavolal do roboty, akurat ţe tam
byl enem Vilem. Stěţoval se mi do tydlifona, ţe je tam skoro na smrť chory a
musy robiť za všeckich, bo zustal sam s šefem. Tipnul sem mu to uprostředka
jeho dřystu a zavolal eště Blance. Starostliva robka. Slibila, ţe se večer stavi
zrobiť mi kontrolu.
Večer mě přeměřyla, zrobila mi novy čaj a dokoňca mi aji uvěřyla, ţe ty bile
stopy na tym šedym tepichu přes celu obyvačku aji přecyň su eště z doby, jak
sem maloval (eště ţe něnašla ten zbytek obalu s tvarohem - kopnul sem ho pod
luţko).
Tuţ dufam, ţe budě zytra lepši.
Jaro, kaj sy?
Chvilami se cytim lepši a mlady, tuţ sem se neska zadřystal pro Frontu.
Letošni zyma uţ mě fakt smoli, bo je dluha jak rozmotane tluste střevo. To sem
fakt eště nězaţil a mama s fotrem teţ ni a ti uţ cosyk pamatuju. Uţ se ani
něspominam, jaku barvu ma chodnik před barakem.

Prvni jarni den je tu a na chodnikach furt zmrzly snich, na střechach kusy ledu,
kere zakeřně čekaju, aţ mě dřystnu po pale, rano zyma okolo nuly, nebe furt
podezřele šede, pomaly z teho luďam začina šibať. A ni enem tym v parlamentě.
Moja felina uţ vzdycha po letnich gumach a karoseryja se stěţuje svičkam, ţe uţ
ma te Wieličky plny lak. Za chvilu tu su vajcove svatki, o kerych sme se dycki
jako mali gizdi předhaňali, kery budě věči frajer a pujdě v kratkich galatach, neţ
nam mamy vařechu a dochtořy antybijotykami domluvili. Letos to vypada, ţe jak
se pujdě na šmigrust, budě třeba obuť sněţnice na ty sněhove barykady na
chodnikach, bo neţ to staje, budě čas na prvomajovy pruvod.
Budě eště kdy slunko, nebo nas ten Nejvyši štajger chista na novu dobu ledovu?
Sem na tym tak bidně, ţe se uţ němoţu dočkať, jak mě mama vyţeně poprve na
zahradu. Celkem rad po zymě zešesťrazy přeryju naš hektar. Mama to omrkně
zkušenym okem, tajak dycki to budě zle a tuţ to zryju eště zetřyrazy. Pohrabu se
v hlině, aji prvnim brukum ometu krovki. Sklep budě beztak zatopeny, tuţ
vykibluju tajak loni všecku tu smradlavu vodu a budu se u teho vesele
pohvizdovať, ţe uţ je tu voňave jaro.
Teţ se těšim, aţ nacpu zrnka travy a kvitek do hliny jedno po druhim. Jak budě
chvilu volno, vyněsu všecek nabytek před chatku, aby segra s mamu mohly
všecko otřeť vlchku hadru a neţ se mama všimně, ţe nic něrobim, něcham chvilu
vystaveny pysk slunku, kere se budě opatrně drať zarostlymi stromami. To ale
němoţu něchať enem tak a hned vemu křaki motorovu pilu.
Uţ se němoţu dočkať jarnich slev v hipermarketach, jak buděme s mamu a segru
objiţďať všecke, abysme nakupili nejlevnějši sazenički a jak se budu přetahovať
o zlevněne zahradni bebechi s tymi, keřy byli rychlejši.
A tajak kaţdy rok potem tyděň budu chodiť zhrbeny z teho radostneho vitaňa
jara robotu.
Kurnik šopa, a je se vubec na co těšiť?
28.03.2006
Upřymnemu šiblo

V ponděli rano sem byl na kontrole a vypada to, ţe uţ sem zdravy. Beztak k
temu přyspěla šokova terapija ze soboty.
To se tak vyvaluju v sobotu dopoledně v luţku a uvaţuju, esli ma cenu psať tu
zavěť, jak uţ mi klesla horečka pod sedumatřycet a jak ni, tuţ co s tym
ozdobnym papirem a naraz tydlifon. Mama. Pry se musa okamţitě staviť aji se
segru na poradu, bo se robi cosyk strašneho. Dumal sem, co tak strašneho se
moţe robiť, ţe mě tahaju choreho z luţka v devět rano. Foter je zas ve špitale?
Zahradu napadli dřevoţravi šťuřy? Švager se přyhlasyl na Baňu? Pry ni, tyka se
to upřymneho a ţe do tydlifona to něchce vykladať. Tuţ dobre. Převlek sem se,
propocene piţamo sem zahrabal hluboko do kibla na pradlo, polel se pitralonem
(a pro istotu aji ten kibel), bo se mi nechtělo sprchovať a enem sem vylez z
kupelki, zvonek.
Malem mě v tych dveřach porazyly. Začly jedna přes druhu dřystať, ţe
upřymnemu asy hrablo, bo se pry chce ţeniť a ţe mu to musym jako jediny chlop
v rodině zarazyť. Moc chitry sem z teho něbyl, bo někere věty mi v tym duetu
splyvaly, tuţ sem se poptal, co je zleho na tym, jak se dospěly synek chce oţeniť.
Kdyby pohled zabijal, měl bych vytapetovanu přecyň. Svojimi vnitřnosťami. Pry
to je pědatřycetileta megera s děckem, kera ho chce uhnať, bo němoţe zehnať
normalniho chlopa. Ten vul uplně zhlupnul, bo jak je zamilovany jak jeţek do
ryţaku, robi same capiny. Prvni se k ni nastěhoval, potem aji prodal jakesyk
kramy z domu, aby to něvypadalo, ţe je chudy. Segra se to dozvěděla nahodu od
jeho kamoša, kery mu volal dom. Hned zrobila burdel, ale upřymny ji pravil, ţe
je dospěly a moţe se robiť co chce. Pohrozyla mu švagrem, ale marne, bo ten
zehnal jakusyk chvilkovu robotu a je zas kajsyk na montaţi.
Jak mi to všecko vypověděly, mama pravila, ţe ho nalakala na odpoledně k nim,
ţe ma zbytečnu pětistovku a potřebuje umyť okna a ţe tam musym byť a
rozmluviť mu to jak chlop chlopovi. Na mě on da. Zoptal sem se, čemu to tak
spicha, šak se moţeme domluviť přyšti tyden, jak uţ budu zdravy, no ni? Jak
mama dotapetovala druhu stěnu, pravila, ţe pry mu segra našla na komputeru v
takim tym programě na psani dopisu a řetězovych emajlu rozepsane svadebni
oznameni. Tuţ tak to asy fakt spicha. Pravil sem, ţe beru antybijotyka a ţe mam
nemocensku a jak mě doma něnajdě kontrola, dostanu misto chechtaku tak
akurat nasmolene, ale to na ňu něplatilo. Chvilu sem se eště snaţil vymluviť, ţe
je doma foter, tuţ ať mu on promluvi do duše - šak ma na to pořadnu haviřsku
pazuru, ale ten jak pry slyšel, ţe mlady se chce ţeniť, staral se enem, esli mu
budě na svadbu dobry jeho stary oblek a ţe uţ se těši na svadebni dortu. Tuţ to je
jasne. Jak se mama cosyk uveme, moţe byť člověk na vuzku a stejnak to musy

zrobiť po jejim. Nakoněc sem suhlasyl, ale enem proto, ţe se prořekla, ţe ma
napečenu makovu babovku.
Odpoledně sem se navlek jak na lyţe, přes pysk sem se omotal šalek, ať bacyly
němoţu ven ani dovnitřku a přyskokami sem se přesunul tych paru ulic k našim.
Cestu sem se rozhliţal, esli něpotkam kontrolora, ale nevim, esli choďa po ulicy
s cedulu na krku "kontrolor chorych".
Mlady dorazyl kolem dvuch a jak viděl v obyvačce segru a mě, pochopil ţe tych
pětset se nězarobi a chtěl hned valiť pryč, ale mama stihla zamknuť a bo je
viditelně sylnějši, lapnul upřymny v obyvačce na řyť a robil, tajak by se
něchumelilo. Chvilu do ňho obě duly jak do ucpane tuby, ale všecko marne.
Začnul mleť, ţe ona je ta prava a jedina a ţe se ju veme kdyby hrom na hromě
jezdil. Mama potem duleţitě pravila, ţe pujdu se segru zrobiť kafe a ţe nas
něchaju se strykem samych a mrkala přy tym na mě, jak by ji do leveho oka
vletěl kolibřyk. Tuţ kurnik šopa, či sem jakisyk seksuzoolog?
Chvilu sme enem tak mlčeli, chvilu podřystali o fotbale a o škole, potem sem se
zoptal, jak vypada a on začnul basniť. Ţe je švarna jak obrazek, ţe ma vlasni
kvartyr, ţe to děcko vubec něvadi, bo aspoň něbudě muset čekať aţ budě jeho
vlasni velke a moţu spolu robiť ruzne capiny, no dřysty prdy stara babo. Jednym
uchem mi to šlo dovnitřku a druhim ven a myslel sem se o tym svoje. Nakoněc
sem to asy podrbal, bo sem spiš enem tak do vzduchu, jak jemu, pravil, ţe ať se
rozhodně jak chce, mama ani babka mu to stejnak něschvala. Asy slyšel enem to,
ať se rozhodně jak chce, bo naraz byl v přecyni, zahulakal do kuchině, ţe stryk
ho v tym podporuje a neţ mama vybrala zatačku, vytahnul ji klič z kabatu na
věšaku a byl v dupě.
Mama se roščilila, ţe za všecko moţu ja, ţe ani rozmluviť synkovi capinu
něumim, eště ho podporuju, a neni se co diviť, jak mě němoţe mět za vzor, bo
ţiju teţ jak něpodara a ţe za jeho zkaţeny ţivot budu mocť teţ ja a co to zplodila
za gizda a kaj ma ty praški na srce. S děckeho pokojika sem slyšel pochechtavať
se fotra. Segra enem přyzvukovala. Kdyby to šlo, aji by mi přyšily, ţe sem ho s
tu robu zeznamil ja. Pomaly to vypadalo na koněc navštěvy. Jak sem šel dom,
dumal sem, ţe vyhodim tydlifon a přelepim se dole na vchodě vizytku.
A tu slibenu makovu babovku sem ani nězkusyl.
30.03.2006

Penycylin došel - koněc valaňa
Včera sem byl koněčně na šichtě. Tuţ ni, ţe bysem se tam těšil, ale furt lepši, jak
čučet do tych pěti prymaleksu doma. Celkem to uletělo, šak znatě to - čas tak
leti, jak se člověk fajně bavi. Za ten tyden se mi nakupila robota na stole, ţe
něbyly vidět fleki od kavy na desce, tuţ sem celu směnu dřel jak šmirgelpapir.
Kamil přyšel po obědě s novinku. Pry esli vim, ţe se Jaruna budě vdavať. Tuţ ţe
by se Ladik koněčně odvaţil řeknuť te svoji sumorobě z podhledu z oči do
podhrli, ţe uţ ma plne zuby teho valaňa sudu a idě za volanim divočiny? Tomu
se mi něchtělo věřyť, bo to by byl na nemocenske tak ze dva měsyce. Pry ni, pry
se bere jakehosyk mladeho pajtaša, s kerym se zeznamila na jakesyk dysce, jak
ju baby ze šichty raz vytahly na Stodolni zapařyť a zaspominať na mlade roki,
jak eště hrudniki byly jak naply pauzak na rysovacym prkně a šupa z pomeranča
něbylo sproste slovo. Pry je to na cely ţivot, bo on je taki fajny, mlaďučki, fajně
tancuje a chodi pěkně oblikany. A kurnik, Jaruně na stare kolena z nědostatku
přyleţitosti hrablo. Spoměl sem se, jak byla kdysyk hotova z Kokotka a zoptal
sem se Kamila, esli ma teţ jeho plagat v kancliku na stěně. Pry ni, bo to chtěla
zatajiť, ale jeji nejlepši kamoška Věra to roztrubila po podniku. A tuţ čemu bych
ji to něpřal, no ni? Posledni dobu na sebe jaksyk vic dba. Kupuje se od sekretařki
naměstka, kera se přyvydělava jako Avonroba, take ty barevne srački na gzycht,
co mi přypominaju mojeho Mladeho chemika a maţe se s tym obličej aji pysk.
Do holiča chodi co štrnasť dni. Nakupuje enem značkove hadry v byvalym
Fenyksu. Syce to furt eště neni ţadna Klaudyja Šofer, ale do Nahlovskeho uţ ma
daleko. Jak ji to něvyšlo se mnu, tuţ ať ma štěsti s mladeţnikem.
Chuť po boruvkovych knedlach, kere chutnaly jak kdyţ tyden zapomenu rohlik v
hrnku se zbytkem ovocne sodovki, vystřydala ina pachuť. Cosyk mi začlo blikať
na pozadi paly a ni a ni se teho zbaviť. Dralo se to na povrch jak zbludily haviř,
aţ naraz gich!
Jaruna...
Mladeţnik...
Svadba...
Kolače...
Radnica...

Kura, kaj to sem?
Upřymny!!!
Ni, to neni moţne! Oblelo mě jak susedku v přyzemi po jedne starši oslavě.
Jaruna. Mladeţnik. Dyska. Upřymny je ten mladeţnik! Jaruna ale přecy něma
děcko. Šak ale kdo mluvil o robě s děckem? Mama. Ta teho nadřysta. Přy moji
smule budě Jaruna v naši familiji. A za paru roku budě s Dankem litať po Dubině
vyplod jejich laski - chitry po dědovi a pěkny po mamě. Tuţ na zdravi!
Zbytek šichty sem něvychazal z bezpeča svoji paly. Jak to zystiť? Koho se
zoptať? Jaruny ni, bo posledni pulrok se spolu moc něbavime a přecy to
něpřerušim otazku "Ty Jaruna, něbereš se nahodu takeho kudrnateho gizda, co
meška na Dubině a mysli se eště, ţe hadica je stara od hada?" Upřymny mi
beztak teţ nic něpovi, bo raz uţ mě obvinil, jak sem se vyptaval na jednu robu,
ţe mu ju zas chcu přebrať jak Blanku. Kurnik šopa, to je sytuacyja.
Cestu dom sem v lokalce dumal o vajcovych svatkach, kere se bliţa, abych
přyšel na ine myšlenki. Kaţdy rok to je stejne. Zvaliť karabačem mamu, segru,
letos aji Blanku, trochu se přypiť a tyden potem ţrať vajca. Co tak letos vyrazyť
na jakisyk vylet s Blanku a Dankem? Jeden den kajsyk v přyrodě, šak uţ se robi
aji teplo. A co jeden den, jak vyjeděme v patek odpoledně, vratime se v ponděli
večer a štyry fajne dni nam zrobja všeckim fajně. Před očami se mi začnul
rysovať plan. Hotel s bazenem. Vyjiţďki po okoli. Naučim Danka motať
karabač, beztak to něumi. Naučim ho, jak vybrať tu nejsmradlavějši voňavku.
Naučim ho plavať, ale doopravdy, ni tajak mě kdysyk učil stryk Dan. Budě to
taki fajny prodluţeny vikend, kery nas sbliţi.
Jak sem se dostal do take fajne pohodove nalady, u Ostravice mi to zdrbal ten
chlop s tym hlašenim pro děcka a mladeţniki, kery mluvi, jak by se z teho robil
srandu a ja sem se spomněl na teho Jarunineho mladeţnika a cely zblbly sem se
v poloprazne lokalce postavil, abych pustil lapnuť starši cestujicy, keřy tam
něbyli. Taka rezata pědadvacytka na sedadle nědaleko od mojeho se enem mlsně
usmjala, jak to viděla, bo kera roba by nechtěla chlopa, kery poslucha na slovo,
no ni?
Večer sem volal mamě, abych zystil, jak se menuje ta buducy nevěsta, ale jak mi
to posedmy raz tipla, pochopil sem, ţe se mnu asy eště něchce mluviť po tym
fijasku u nich.

No nic, pujdu chrněť. Třeba mysleť pozytyvně. Enem ni Jaruna. Enem ni
Jaruna...
4.04.2006
Prvni pěkny jarni vikend
Konečně jaro! Syce trochu zymne, ale aspoň je zas semtam vidět slunko. Uţ
zprostředka tydňa sme s Blanku planovali, co zrobime o vikendu. Danek budě
mět co něvidět narozki, tuţ dostaně kolo. Ni, ţe by ho chtěl, ale Blanka rozhodla,
ţe uţ je dosť stary cap na to, aby se zrobil řydičak na minykolo. Šak jeho kolezy
ze školki uţ skoro všecy jezďa a někeřy uţ aji bez postranich kolec. Danek je ale
nězmar. Uţ s ňu vic jak rok dyskutuje o tym, esli je cyklistyka sport vhodny pro
děcko jeho věku. Jednu s podminek izdy na kole je dostatek vhodnych ochranych
prostředku (koněc cytatu). Kajsyk splašil test přyleb a ma tam zakruţkovanu
jednu, kera to vyhrala a teţ ma vybranu sadu chraniču na kolena, hnaty, loktě,
pazury a jak mu stryk Adam vysvětlil, co to je suspenzor, chce ho teţ, bo kolo s
rulku je sviňa. Tuţ něpřyzabili bystě ho, gizda maleho?
Přy tym domluvaňu sem asy trochu vic nahlas zastenal, bo sem se přectavil isť s
takim děckem cosyk kupovať. Blanka se to asy vzala k srcu, bo mi druhi den u
kafe radostně pravila, ţe se Danečka bere na vikend Adam a ty chraniče a dalši
bebechi vyberu spolu. My se enem projděme po obchodach a vyberem ten
bicykel. Povyrost sem o pulmetra jak fikus po vijagře, bo na kola sem odbornik.
Jako maly pajtaš sem raz z tatove stare ukrajiny skušal podle navoda ve Veteem
zrobiť tereni kolo. Tenkrat mě syce mama zvalila za rozervane galaty aji košulu
a foter za všecki vyvalene špice v přednim kole, ale tych sedum vteřyn letu
vzduchem sem byl pro partyju buch. Aspoň myslim.
Večer mi eště Blanka volala, ţe po tych nakupach budě spať Daneček u babki a
my se moţeme zrobiť pěkny večer. Dalšiho pulmetra navrch, bo na pěkne večery
sem eště lepši odbornik.
Tyden uletěl celkem sviţně. Chlopi na šichtě furt dřystali o Klausovi na
Ostravsku. Franta se chlubil, ţe se vystal frontu u jakehosyk stanku na jeho fotku
s podpisem. Tuţ to se hodi - aţ ho raz vyvala z roboty, moţe ju prodať na burze
a budě mět za co kupiť ţradlo. Ja sem se rači nězapojoval, bo furt nevim, čim se
podklada huštacy domacy bichloteku. Potem uţ tu byl vikend.

Kolem oběda sem zaparkoval smykem u Blanki, bo mě pozvala na zapečene
kobzole. Blanka ich robi skvěle, ale trvalo mi to třy navštěvy, neţ sem to docenil.
Poprve na mě hleděla jak klokan na zahradniki, jak sem se ptal, čemu tam neni
mlete maso, ryţa a celer, kery tam davaju u nas v kantyně.
U oběda sem se vyslechnul od maleho ajnštajna školeni o tym, co musy mět
bezpečna helma. Jak sme zaţivali po obědě, dorazyl Adam, enem na mě kivnul
bradu, ale uţ ni zamračeně, tuţ sem z teho pochopil, ţe to je přatelske gesto.
Danek se šel obuvať buty a Adam se mezytym zoptal, kdyţe ma upřymny termin
te svaďby. Blanka zrudla jak rak v polivce. A kurnik šopa, tu maju rychlu
informačni sluţbu. Pokrčil sem ramenami, ţe nevim a ţe mi to je celkem jedno,
bo to je jeho věc, šak je dospěly, no ni? Na to Adam zakrutil palu, aţ mě
obchlistlo olejem a pravil, ţe synek je pohlupavy a Blanka enem špitla, ţe ho to
určitě přejdě. Mezytym se Danek, kery se do uzlovaňa přybral aji šňurku od
kapuce, hryznul do jazyka, jak ho měl vystrčeny přy te napinave robotě a začnul
bečeť, bo ze sebe zrobil celkem pěkny baliček. Enem nalepiť znamku. Mama ho
šla rozbaliť a ja sem dumal, o čim s Adamem mezytym podřystať. Asy sem
posmolil vyběr tematu, bo sem se zoptal, esli jeho robce něvadi, ţe se furt taha ze
synovcem. Podival se na mě jak afroameryčan na potrhany papirovy saček a mi
docvaklo, ţe sme tam, kaj sme začinali. Blanka se potem na schodach eště ptala
Danka, jaku barvu kola chce a on odpovidal, ţe hlavně ať to ma trubitko.
Jak oba vypadli, Blanka mi přy kavě vysvětlila, ţe bracha je rozveděny a jeho
roba se odvezla Evičku kajsyk do Čech. Aha, tuţ to sem pohorku přymo v
hnědym. Trochu mě nasmolilo, ţe mi o tym nikdy něpověděla, ale předběhla mě,
ţe sem to němoh vědět, bo sme o tym němluvili. Začnul sem byť asy trochu
protivny, bo sem se v tym furt vrtal jak něduvěřyvy ginekolog, ţe ja o nim nic
něvim a on vi aji to, ţe upřymnemu šiblo a ja ji něstojim ani za paru slov o jeji
rodině a ţe to je divny vztah a podobne duperele. No asy sem to trochu zdrbal,
bo mi zbytek kavy přypominala Jarunu po Kinestaru. Nakoněc mi pravila, ať se
jedu do teho obchoda sam. Tuţ přecy něpojedu kupovať kolo pro jejiho synka
sam, no ni? Nahlas sem to ale něřek, bo mi konečně začla fungovať moja
červena kontrolni dyjoda v pale a ja sem se všimnul, ţe se kolem ochladilo tak o
pět stupňu.
Dopili sme kafe a Blanka šla pomyť nadobi, tuţ sem drapnul noviny a po očku
čučel na hodiny. Umyla taliře, hrnki, lyţki, linku, sporak, stul a jak začla drhnuť
galeksku, zoptal sem se slušně, esli bysme uţ němohli jet. Odsekla mi, ţe eště
neni hotova. To mě nasmolilo a pustil sem se kisňu. Blanka se zavřela v kupelce.
Vylezla tak po dvuch hodinach, nastrojena jak na bal a pry, ţe moţeme jet. Ve
mě to ale eště dobublavalo jak po třešňach s mlikem, tuţ sem včil odseknul ja, ţe

aţ skonči ten fajny program. Stala nade mnu jak buch pomsty a klepala nohu do
parket, tuţ sem rači stanul, šak to cvičidlo na břuch se moţu objednať indy.
Lapli sme do feliny a valili do Hipernovy. Cestu bylo ticho jak na plese
hluchoněmych. V Hipernově sme začli očumovať kola. Jak kolem projiţďal taki
ten bruslař, Blanka ho zastavila a pry, esli je to vhodna velikosť pro předškolni
děcko. Chvilu se měřyl kolo, chvilu nas a potem pravil, ţe on je od zeleniny, tuţ
sme chvilu proklinali společneho něpřytela - všecki prodavače. Hned se trochu
vyčasylo. Potem sme šli omrknuť nabidku do Gigasportu a bo se Blanka začla aji
trochu usmivať, navrhnul sem ji, ţe to klidně potem vemem přes Tesko a Kerfur.
Robam fakt stači malo, bo roztala jak barbina ve vysoke pecy a začla aji
odpovidať. A tak sme absolvovali někoněčny kolotoč kolem minykol, kere byly
všecke stejne, ale Blanka se pečlivě zapisovala všecke parametry a ceny a
přesvěčovala mě, abych kaţde něnapadně fotil tydlifonem. To tak. A jakisyk ten
zněuznany Rambo se mnu vymete kumbal.
Cestu dom sme se eště kupili šampus, bo sme byli z teho vybiraňa zedřeni jak
dva zavity a zrobili se pěkny usmiřovacy večer. Na planovanu Stodolni nědošlo,
ale ani jednemu to stejnak něvadilo.
V nedělu bylo počasy jak malovane a ja sem zpětně něchapal, čemu sme se včera
tak rafli. Zrobil sem snidani do luţka a tam sme podřystali o našich familijach a
zas bylo fajně. Aji sem tu velku Evu chapal, ale nahlas sem byl ticho. Moţna se
na teho blonďateho chitrolina zvyknu. Chtěl sem zrobiť eště aji oběd do luţka,
ale všecko sem uţ pouţil na vyrobu snidaně, tuţ sem ju pozval na picu, kaj
minule dlabala segra s gizdami.
Po fajnym obědě sme se šli projsť do Komeňaku, kaj bylo moc pěkně. Nebe
modre jak zeprane monterki, slunko celkem hřalo, luft voněl po jaru a ni po
Paskově a sedmikraski lezly z hliny skoro před očami, tajak by ich haviřy
vystrkovali ven. Moja duša romantyka se enem vevnitřku smjala. Kolem ludě
ruku v ruce, teţ zastup kolobuťařu a mi dycki zaškubalo nohami, jak kolem
kerysyk projel. Blanka pravila, ţe kdysyk obstojně bruslila na ledě a ţe to
němoţe byť aţ tak inši na kolobutach. Spoměl sem se na svoje kolobutove
začatki a kivnul sem, ţe určitě němoţe. Domluvili sme se, ţe ja ji přypomenu
brusleni a naučim Danka jezdiť na tym novym bicyklu. Bylo mi tak fajně po te
dluhe zasmolene zymě, ţe sem všecko odkival.
Aţ odpoledně, jak uţ byla Blanka doma, se mi zatmělo před očami. Danečka?
Jezdiť na bicyklu? Co sem komu porobil...

6.04.2006
Nahuře je kdosyk asy něsvepravny
Včera odpoledně sem se poflakoval kolem hlavniho nadru, bo sem se šel
vyzvednuť balik na hlavni poštu. Šel sem dom pěšobusem, bo mam lokalek plne
galoše z cest na šichtu. V polovině cesty mě chitla ta vanica. Tuţ do štajgrove
řytě, kdo to tam navrchu organyzuje? V sobotu sedmikraski v parku a naraz eště
buděme zametať snich před barakem? Jak sem šlapal a něvěřycně čuměl na ten
bily maras, co padal zvrchu, naraz tydlifon. Mama. Pry esli vidim, co to venku
pada. Tuţ jasne, ţe vidim, šak v tym šlapu. Hned se zoptala, kaj sem a co robim
a esli se něchcu staviť. Jak uţ se cosyk posmoli, tuţ kompletně. Ani mě dluho
něpřemluvala.
Jak sem se u našich osušil, hned na mě mama vysypala, ţe bych se měl podřystať
s upřymnym. Tuţ to je jakesyk ţerve, nebo deţoví, či jak se to menuje, šak sem s
nim přecy uţ mluvil a dopadlo to jak bojing z dvanasti kilometru. Na to mama,
ţe jasne, ţe vi, ale ţe to bylo malo a bylo to v něvhodnu dobu a nejlepši by bylo,
jak bysme se cela familija podřystali přymo s tu povětrnicu, co chce něbohemu
děcku narvať chomut na krk. Foter od hokeja odfrknul, ţe beztak je to zas enem
imaginarni kamoška, jaku měl upřymny aţ do štrnasti neţ mu narost prvni jebak
a keru mu vymluvil aţ ten psycholog s tymi praškami a ţe se chce robiť
zajimavy, ale mama se na ňho podivala jak něšikovny stolař na harfu a tak rači
zavřel pysk a čučel dal na ty jezdicy panaki s hokejkami.
Dojidal sem fajnu tvarohovu buchtu, co mi mama dřystla na taliř a posluchal, jak
mě chvalila, jaki sem fajny rodiny dyplomat, ţe všecko zařydim a ţe by se ze mě
upřymny měl brať přyklad, bo neţ ja se oţenim, tuţ se všecko pořadně
rozmyslim. A vida, eště před paru tydňami sem byl černa ovca familije, co svoju
staru choru mamu, natěšenu na male pajtaški, něchce potěšiť a furt se něţeni a
naraz sem vzor? Je to fakt stejna roba, kera se mě tak před pulrokem přy jedne
flambovane dyskuzyji ve vsteku zoptala, esli mam vubec v rychtyku ty male
ostravaki tam dole? To su změny jak v otevřenym jogurtu po deseti dňach. Začlo
mi byť v te poloze mudreho stryka fajně, bo sem se pomyslel, ţe by něbylo zle,
jak by se upřymny fakt oţenil a ţezlo a korunu mamlasa familije převzal kdosyk
iny.
Do teho dorazyla segra s malym nascypanym synovcem. V robotě se na ňu divali
skrz prsty, ţe se zas chtěla brať paragraf, tuţ vymyslela, ţe maly budě paru dni

snopliť u babki. Se snoplem rozmazanym po pysku se ku mě naklonil a
zachrchlal mi do ucha, ţe esli všecko dobře dopadně, teţ budě stryk. Snaţil sem
se zbytek navštěvy nědychať, bo mi stačilo tych paru dni s bacylem a
penycylinem doma. Ale vidim, ţe upřymny něleni a postupně zpracovava celu
familiju.
Obě roby se do mě potem svorně pustily a pry, ţe bych se fakt měl s tym
zamilovanym gizdem eště raz podřystať, ţe jak se to promyslim a dam do teho
jakusyk tu psychologiju, tuţ na mě určitě da. Zas mi bliknul před očami ten syr v
piksli. Snaţily se pulhodiny a byly fakt přesvěčivě jak ten maly plešaty pajtaš z
telešokingu, bo sem nakoněc uvěřyl, ţe sem jediny, kdo to dokaţe zvladnuť.
Segra potem uţ spichala dom, tuţ se rozlučila s tym, ţe zytra beztak přyveze aji
malu, bo ta jak zysti, ţe bracha se vala šumki u babki a ona musy do školki, paru
hodin autohipnozy a uţ je teţ nascypana.
Něchal sem se zavezť před barak, bo tym bilym sajrajtem se mi něchtělo isť. V
kaře sme ponadavali na počasy a teţ sem se zoptal, esli segra nězna tu Adamovu
Evu. Zatvařyla se jak prodavačka pět minut před zaviračku a pry ţe trochu. Uţ
segru paru roku znam, tuţ mi bylo jasne, ţe jeji "trochu" znamena, ţe vi všecko o
ni, o jeji familiji, zna všecke nemoce prodělane v mladi, seznam kamošu a
kamošek, co a kaj robi, jake měla daňove přyznani a počet krevnich destiček.
Tuţ sme chvilu poseděli v autě, bo segra něchtěla isť navrch (nevim čemu - šak
sem v ponděli aji povysaval a ten tvaroch, o kerym sem se myslel, ţe to je
scyply šťur, uţ sem teţ vyvětral) a něchal sem se povykladať, čemu ho Eva
opustila. Nic sloţiteho, raz mu vzala zvonicy tydlifon, jak ho zapoměl doma a
neţ se přectavila, vyslechla se jakisyk zajimavy monolog jakesyk roby. Chvilu se
myslela, ţe to je omyl, bo to bylo jak z takich tych drahich inzeratu, co su v
Plesku aji s obrazkem (tuţ ni, ţe bysem to sam skušal - vykladal o tym raz ten
vul Vilem na šichtě) a jak se zoptala, kdo vola, roba začla koktať a potem to
poloţila. Někere věcy něvysvětlitě. Do tydňa byla přestěhovana aji s malu u
mamy. Rozvod proběhnul v klidu. No vida, tuţ zajimavy chachar ten Adam, to
se mi moţna raz budě hodiť.
Jak sme se lučili, enem se povzdychla, ţe jak se přectavi, ţe budě mět skoro
stejně staru snachu, naskakuju ji na řbetě bolaki jak arašidy. Jak sem lez do
vytahu, zařeknul sem se, ţe ji s tym fakt skusym pomosť a esli se mi to podařy,
uţ ode mě nic nědostaně k narozkam ani pod stromek.
Doma sem skusyl prozvoniť upřymneho, kery asy něbudě tak hlupy, jak se zda,
bo jak to vzal, hned se zoptal, esli sem byl zas u babki. Jak sem mu po pravdě
řeknul, ţe ja, poptal se, kdy ţe mu zas budu promluvať do barumki. Na to něbylo

co odpověděť, tuţ sem ho pozval na patek na večeřu, ţe budu robiť parki. Chvilu
dumal a potem suhlasyl. Mamě povi, ţe u mě přespi a misto teho pujdě pařyť s
partyju na Stodolni jak skonči to přemluvani. A stejnak se mnu teţ potřebuje
cosyk probrať. V dalce sem slyšel řvať jakesyk děcko, ale něbylo poznať, esli to
je kopija segry a nebo byl u te svoji. Lučil se jaksyk unaveně, tuţ to byl asy
doma. A nebo ţe by uţ byl utahany z te svoji nove familije?
Večer volala Blanka, ţe sme ten bicykel vybirali zbytečně, bo Adam uţ jakisyk
zehnal, enem nevi, esli ho ma předať hned, aby moh Danek uţ trenovať, nebo aţ
v květnu na narozki. S hruzu sem se spoměl, kdo ma Danečka učiť jezdiť a
začnul sem Blanku přesvěčovať, ţe jasne, ţe aţ na narozki, bo to by inač něbyl
spravny darek a stejnak tam včil sněţi. Tuţ snad ten fajny sniţek uţ vydrţi aţ do
listopadu.
K druhe večeřy sem se zapnul kisňu. Jak sem viděl tu akčni chuvu, nědalo mi to,
zazvonil sem segře a nabidnul sem ji, ţe ju do teho přyhlasym.
Bestyja něvděčna! Či tak se oslovuje nejmilejši bracha?
7.04.2006
Jaro je tu - bicykly nachistať!
Za paru dni mě čeka naučiť jedneho maleho barabčika jezdiť na bicyklu. Jak se
spomenu na svoje začatki, eště mě zaboli ten zarostly štěrk v kolenach.
Tajak kaţdy maly pajtaš v mojim věku sem se přal Merkur a kolo. Misto
Merkura sem dostal dřevěne kostki a misto vlasniho kola raz foter dovlek dom z
putyki polozrezlu ukrajinu. Ţe pry ju vyhral v kupkach (taka fajna hospodska
hra) a ţe ju spolu, my dva chlopi, dame dohromady. Dřysty prdy. On furt neměl
čas, bo byl buď v rubani a nebo vyspaval, tuţ to zbylo na mě. Byl sem celkem
šikovny, tuţ sem za kapesne nakupil pikslu barvy a aspoň to natřel, bo to
vypadalo, jak by s tym kdosyk spadnul do Ostravice a vytahli ho za pul roku.
Nevim, esli se kdosyk pamatuje, jak vypadala prava ruska ukrajina. Tuţ take
typicke kolo pro desetileteho synka. Ram uspusobeny k temu, aby vydrţel pad ze
stometrove skaly na beton, a nebo nalet imperyjalistyckich eroplanu. Těţki jak
gotvaldova socha. Gumy jak z děckeho traktora. Předni brzda bez obloţeni, aby
bylo v nocy vidět, jak člověk brzdil a vzadku misto cvrka torpedo. To jak chtěl

člověk zabrzdiť, musel šlapnuť dozadku a jak pravě něpřeskočily kule v loţisku,
aji zastavil. A na takim ţďorbu sem se měl naučiť jezdiť.
Tuţ pravda, jakesyk zaklady uţ sem měl, bo raz mě něchal jeden bohatši kolega
ze školy svezť na svoji favorytce. Ujel sem tak ze dva metry, neţ sem aji s kolem
bechnul do křaku. Hned přyletěl, dal mi do pysku a pry, čemu sem mu něřeknul,
ţe něumim jezdiť a ať to navalim, bo mu to odřu. To bylo cosyk. Kolo lehučke
jak aštverka pauzaku, fajně bzučelo, jak jelo a ta pěkna modra barva. Paru nocy
sem stravil tym, ţe sem se přectavoval, jak mě jeho familija adoptuje a on potem
nahodu umře přy padu ze schodu...
Tu tatovu ukrajinu sem po prvni izdě přemenoval na buchar, bo jak sem z ni
dřystnul na zem, zrobila taki zvuk, kery mi přypoměl, jak sme byli ze školu na
ekskurzyji v Tatrovce, kaj lisovali bebechi do kabin. Ze začatku sem skušal
vylezť na ten ram, ale bylo to vysoke jak ţirafa na ţebřu, tuţ sem od synku z
vedlejšiho baraku odkukal taku metodu. To stě prostrčili pravu nohu zleva skrz
ram, poloţili ju na pravu šlapku, odrazyli stě se a skruceni jak banan stě jeli. Jak
se zadařylo, ujel sem tak z deset metru a vystupil na stejne straně, jak sem
nastupil. Jak se nězadařylo, vzal mě balanc napravo a to sem potem věčinu musel
čekať v dosť nědustojne poloze, aţ kolem kdosyk pujdě a vymota mě z teho
bestyjstva ven.
Ale byl sem vytrvaly. Něvzdaval sem to aji přesto, ţe sem v kolenach nosyl dom
šutru, ţe bysme se mohli zaloţiť štěrkovňu. Nakoněc sem tu bestyju divoku
skrotil a sluţila mi fajně aţ do šesnasti. To se mě asy mamě zţelelo, bo se
mojemu bicyklu řechtal aji ten pohlupavy Marek z protějšiho baraku, kery nědal
v jedenasti dohromady větu a věčinu enem hikal, a donutila fotra, aby odloţil
jakesyk ty chechtaki z premiji a kupil mi pořadne kolo. Tuţ jasne, ţe někupil
nove, bo na to byly pořadniki, ale od kerehosyk kolegi, pry lehce ojete. No aspoň
uţ to něbyla ukrajina, ale eska. Syce damska, s dvumi šikmymi rulkami, ale zas
se na to dalo lechko nastupovať.
S tym sem teţ zaţil fajne věcy. Pamatuju se na ten den, jak sem na haldě našel
stare berany a vyměnil sem ich za ty damske řyditka. Naparoval sem se jak
ţehlička, bo krom tych rulek uţ bylo skoro něrozeznatělne od favorytki. V
jakimsyk magazyně sem potem viděl fotku bicykla bez blatniku a byl sem z teho
vedle. Tuţ to musym mět teţ! Akurat ţe jak sem chtěl dať pryč předni blatnik,
levy šrub byl jakisyk zarezly a něšel, tuţ sem chvilu jezdil s napul uvolněnym
blatnikem, neţ měl foter čas a pomoh mi to odervať. Na to němam dobre
spominki, bo sme se synkami robili zavod na naši dluhe ulicy a ta bestyja
plechova se rozhodla v nejlepšim, ţe skusy, esli by ji něbylo lepši mezy špicami.

Tenkrat sem vyhral. Děcka syce byly proti, bo do cyla se mělo dojet na kole, ale
stejnak sem byl prvni.
Potem mi ho jakasyk sviňa ukradla aji se zamkem, bo sem ho syce přymknul k
zabradli, ale něvšimnul sem se, ţe kusek dal je zrezla ďura.
Jak neska člověk proleze obchody, něchce se věřyť, ţe kdysyk byly akurat
ukrajiny, skladacy eski a favorytki a to enem pro znamych, podle pořadniku nebo
v tuzeksu za bony. Člověk by na to neměl zapominať, bo kdo to potem
povyklada tym malym něvděčnym gizdum?
11.04.2006
Parki nakladane ve fernetu
Naša familija je jakasyk zmutovana, bo se tam jaksyk divně přenašaju myšlenki.
Neţ dorazyl v patek upřymny na ten pokec, stavila se mama, enem tak do dveřy,
ţe pry mi kupila v Polsku parki, jak mame neska ten duleţity pohovor a vrazyla
mi do pazur igelitku. Chtěla isť na chvilu dal, asy aby mi skontrolovala, esli
doma něpěstuju švaby, či kereho šlaka, ale druhu ruku sem drţel dveře, tuţ na
mě enem spikleněcki zamrkala a ţe pry sem moc šikovny. Tuţ enem aby to
obdobi trvalo dosť dluho, bo to se mi libi. Lapnul sem ku kisni a neţ upřymny
dorazyl, zeţvykal sem dva zymne parki, enem tak na chuť.
Přyšel chvilu před spravami. Prolez mi kvartyr, skontroloval cedečka a
dyvidyčka, usmjal se, jak viděl, ţe věčina ma stejne vydavatelstvi a pravil, ţe mi
k narozkam kupi aji jakisyk oryginal. Jaksyk sme nevěděli, jak začnuť, tuţ sem
pravil, ţe prvni pojime a bechnul sem cele pulkilo parku do vody. Začnul sem
chistať hořticu, křen a aperytyv. Jak byl fernet na stole, mlady po nim hmatnul
jak Zaremba po čince a trochu se uvolnil. Něhnal sem ho, bo vim, jak je těţke o
čimsyk takim mluviť, tuţ sme celu dobu, co sme do sebe cpali ty parki, dřystali o
fotbale (vul - pry esli vim, jaki je rozdil mezy Banikem a Bohemku - tuţ jak se
posčita ikve, jakisyk rozdil tam budě, no ni?).
Parku a ferneta pomalu ubyvalo, tuţ sem pomaly skusyl zabrusyť na roby. Uţ
mu něcukalo okem a aji pochvalil Blanku, ţe lepši robu sem se němoh najsť. Byl
sem rad, ţe uţ se s tym vyrovnal a zoptal sem se na tu jeho, esli ji je podobna.
Zustal vyvaleny a pry, jak to vim. Tuţ roki prakse. Jak mi ju ale začnul
popisovať, vylezla z teho roba, kera mohla vypadať tajak pulka Ostravy. Mu se

ale libi aji kdyby se všecy stavjali na hlavu, tuţ co. To znam, jak je člověk
zalaskovany, je jak Štefan Vonderka - něvidi škrabance na kisni a sdratovane
obvody.
Ale aji tak sem mu pogratuloval k fajne volbě. Trochu mě natahlo, jak potem na
mě mrknul a pravil, ţe fakt vypada dobře, "...ale stryku, fakt uplně všude, jesli
mi rozumiš" a mrkal jak kdyţ se chlop s parkinsnem hraje ze ţaluzyjami. Jasne,
ţe rozumim, šak nejsem pohlupavy, akurat mi něšlo do paly, ţe ten maly pajtaš,
kery nědavno tahal na ulicy oranţovu tatrovku, se mi tu chvali svojim milosnym
ţivotem, tuţ kaj ten svět spěje.
Kival sem, jako ţe poslucham a rozumim a potem sem se přeptal, co ona pravi a
jak se těši na společny ţivot. Přestal vykladať o mateřskich znamenkach, chvilu
krutil ramenami jak mlada sykorka, jak se uči litať, tuţ mi bylo jasne, ţe tu je
kajsyk zakopany ryntyntyn. Nalel sem dalši pulku a dumal, esli ho mam
poplacať chlopski po řbetě a nebo ho obejmuť kolem ramen, tajak kdyţ jako
maly harant spadnul z kolobki. Naraz jaksyk začnul posmrkavať jak alergik na
ţňach a vylezlo z něho, ţe ona se vlasně vdavať něchce. A bech ho! Tuţ to
vypadalo na zajimavy večer. Nalel sem dalši pulku, akurat nevim, esli fernet
bylo to spravne sladidlo na tu jeho hořkosť.
Začlo to z něho leť jak z praskleho střeva. Ţe pry je skvěla, ale bere ho enem za
kamoša, syce blizkeho, ale ţe pry je pro ňu moc mlady. Jak by mi mluvila z
duše, pravil sem se v duchu, ale kvuli ztrapenemu synečkovi sem se zamračil, jak
bysem to nědokazal pochopiť. Upřymny furt vysvětloval, ţe je syce o paru roku
mladši, ale ţe je mu to jedno, bo ju chce a da ji všecko, co ona budě chceť a aji o
to male se postara, aji jak neni jeho. Tuţ ten je v tym aţ po středni ucho.
Vykladal a vykladal jak na předvolebnim srazu a ze zlatokopki, kera chce našu
familiju přypraviť o deprem zletileho synka a chechtaki, se naraz vyklubala fajna
robka, kera ma syce poměr se zajicem, ale ma tolik rozumu, ţe mu furt opakuje,
ţe z teho do buducna nic něbudě. Zabylo mi ho aji trochu lito, jak mi se slzami v
očach vypravjal, jak uţ ho pětrazy poslala do dupy s jeho ţadosťu o pazuru.
Opatrně sem se začnul vyptavať, jak by ich chtěl všeckich uţiviť, tuţ se přyznal,
ţe chtěl bechnuť ze školu a isť robiť, ale ona ho pry zdrbala a ţe by ho uţ nikdy
nechtěla znať, jak by tu maturu nězrobil. Tuţ ta roba se mi fakt začinala
pozdavať, moţna ţe bych ju moh navesť, ţe by u mě měl upřymny umyť okna,
bo v loţnicy uţ ani něpotřebuju ţaluzyje. Dal se litoval a zalival to fernetem a
potem uţ se trochu začnul zamotavať, ţe by hlavně chtěl svoje děcko, ale jeji by
adaptoval, i kdyţ Mareček je trochu rozmazleny, ale to ţe něvadi. Vysvětlil sem
mu, ţe kdyby to male adoptoval, platil by jak za ruţoki, jak by se přypadně

ozvedli, bo sem to před paru dňami čital v jakimsyk babskim magazyně, v
kerym mi mama dala zabalene jakesyk ţradlo. To s nim trochu zamavalo, tuţ jak
se pravi na Enhačku, kul sem ţelezo, dokavaď bylo ţhave. Kolem dvuch rano uţ
sme se celkem shodli, ţe by se hned němusel ţeniť a mohli by spolu enem
skusyť ţiť.
Ve štvr na štyry uţ byl přesvěčeny, ţe se ţeniť něbudě, ţe prvni dokonči tu
zasmolenu školu, skusy se najsť jakusyk fajnu robotu a po tu dobu budě skušať
přesvěčovať tu svoju vyvolenu, ţe on je ten pravy. Byl sem na sebe pyšny, jak
sem to fajně vyřešil a neţ sem sebu bechnul v obyvačce na zem, přectavoval sem
se tu oslavu ve familiji. Jak mě přyvitaju a budu mě na rukach nosyť.
Neţ sem dostal ranu z milosti fernetovu palicu zevnitřka paly, slyšel sem
upřymneho, kery se přykryval deku a usynal "...a viš ty co stryku? na-šim ani bababce
to ne-ři-kej, oni se bo-ji, ţe se fakt oţenim, tak sou na mě strašně ho-d-ni a
plni mi všecko...co...chcu...chrrr..."
Do štajgrove řytě! Zas budu za něschopneho trubu, kery nic něvyřeši!
14.04.2006
Darek-něpodarek
Středa stala za haviřsku spluvu. V robotě sem zaslechnul, jak roby dyskutuju o
tym, čemu ma Pluto nejvic palcu. Něchapal sem, o čim to dřystaju a jak sem tak
dumal, esli něbyly na jakesyk ekskurzyji na hvězdarně a tam něbyl jakisyk
naučny program, vrazyl k nam do kancliku šef a zdrbal mě jak financ kozu, ţe
sem mu zatajil, ţe ta zakazka do Rakuska něprošla vystupni kontrolu. Deprem
jak sem se chistal dom, sem zystil, ţe za to byl zodpovědny Franta. Na lokalku
sem šel rozhozeny jak petangove kule.
Ze šichty sem jel k Blance, bo mě uţ tyden uhaňa, ţe ma pro mě vybrany fajny
darek k prvnimu maju, ale potřebuje mě ku konzultacyji. Dole u dveřy sem se
srazyl se segru, kera vypadala nasmoleně jak v parku od bernardyna. Pry se ji
rano upřymny zoptal, esli něchce do jeho svadby zajsť na liposukcyju, ať tam
něrobi ostudu. Tuţ to je gizd - enem provokuje. Po obědě pry volala mama, esli
ju segra něchce vzať novu karu po Baušopach, bo je třeba kupiť hlinu, hnojivo,
semena kvitek, zeleniny, bylinek a eště jakesyk bebechi. Celkem mě překvapilo,
ţe něvolala mi, ale potem mi docvaklo, ţe včil sem jak ten brylaty pajtaš z

Metryksa - Nědotknutělny - bo přemluvam synovca, aby se něţenil. Segra tahla
dom dvě plne igelitki a za sebu dva poškorpene gizdy, keřy se dohadovali, co se
narodi upřymnemu. Maly vykladal, ţe jasne ţe synek, aby měl s kim hrať fodbal
a mala řvala, jak by hrabla holu ruku do fryťaku, ţe chce holčiči miminko, bo
inač to vyměni s Janičku ze školki za Barbinku-prynceznu.
Blanka uţ byla nachistana, Danek oblečeny a tak sme vyrazyli po obchodach.
Cestu sem z Blanki tahal, co ţe mi to přypravila, ale byla tajemna jak strypterka
v sarkofagu. Uţ sme byli skoro u Brodveje, tuţ sem se v duchu zaradoval, ţe to
moţna budě jakasyk ochutnavka, ale jak změnila směr do drogerki, splasknul
sem jak kdyţ Ţelezny trefi přeţranu rybarku.
Daneček zaparkoval u pracych prašku a začnul celkem nahlas skumať, kere su
besfosfatove a kere ni. Blanka mě tahla k regalu se smradlavymi vodami. A
kurnik šopa! Neţ sem stačil řeknuť "Ja tě počkam tam u regalu s novinkami z
Vulkanu", začla mi chlistať na předlokti ze všeckich tych malych sklenek, na
kerych bylo napsane TESTER. A jak by to něstačilo, eště mě nutila k temu
čuchať a vypadala nadšena. Moţna sem stratil čuch, ale všecko mi to smrdělo
stejně. Tuţ pitralon to neni. Celkem pozdě mi docvaklo, co asy od ni dostanu k
prvnimu maju a aji mě to zklamalo. Tuţ voňavka přecy neni darek pro chlopa, no
ni? Ale ona furt svitila jak provazolezec na eletryckich dratach a vyzvidala, kere
mi voni nejlepši, tuţ sem enem tak nazdařbuch ukazal na jednu tu sklenku, bo se
mi nejvic libil obal. Blanka se rozesmjala, ţe pry to byl jeji favoryt, drapla mě za
pazuru a tahla mě k pleťovym maskam, bo pry se všimla, ţe se mi posledni dobu
robja pupinki. Mi a pupinki? Či sem mladeţnik? Ten jeden jebak, ten se tak
enem tvařy, ale ve skutečnosti to mam od holeňa. Všecko se to ve mě naraz
přeplo do reţimu "Všecy mě smola" a v jedne dluhe větě sem ze sebe vysypal
svuj odvěki odpor k všeckim tym kosmenautyckim sračkam. Asy sem se to měl
povědět enem v duchu, bo Blanka nasadila - temu něbudětě věřyť - kuřy řyť jak
Jaruna. Do štajgrove řytě, kaj se to ty roby uča, ţe to umja všecke? Danek
mezytym dostudoval fosfaty, poučil prodavačku, kera vypadala, ţe brzo proskoči
vykladem, ţe to niči ţivotni prostředi a přyšel se zoptať, esli pujděme na
zakusek. Blanka odpověděla jak by seděla dvě hodiny v mraţaku, ţe stryk
spěcha dom, tuţ ho něbuděme zdrţovať.
Semtam mi to mysli jak podchlazenemu eskimakovi, ale to mi zecvaklo hned.
Lapnul sem Danka, vyhodil ho do vzduchu, pošeptal mu, ţe přyště se spolu
naučime plesť karabač, s Blanku sem se rozlučil tajak s cyzy a valil na lokalku.
Dom se mi ale po te akcyji nechtělo, tuţ sem vystupil na Stodolni a šel na jedno
do Rady, bo sem tam uţ dluho něbyl. Povečeřal sem nakladany hermelin a jak
sem zehryz posledni kusek chleba a utřel se pysk, vlez dovnitřku David. Teho

sem viděl naposledy jak Koţeny kupoval kufer a hromadu opalovacyho kremu!
Chodili sme spolu paru roku na Baňu. On meška nad Dominem. Lapnul se ku mě
a dali sme se po pajdulakovi. Ten Dartaňan, co tam roznaša pivo, je celkem
učenlivy, bo nosyl dalši a dalši štamprle, enem jak prošel kolem našeho stolu. Za
dvě hodiny sme probrali všecke zname, familije, poblityku, fodbal, roby, kulturu,
chuť piva a počasy. Nakoněc sem se aji postěţoval, co ze mě chce zrobiť moja
moţna buducy roba, ţe mě skoro donutila napatlať se na gzycht jakisyk bily ter.
David se rosvitil jak by se lapnul na odizolovany drat, vytahnul jakisyk tlusty
magazyn, kaj byly misto drbu o herečkach a spěvakach na kaţde strance jakesyk
srački na gzycht a začnul přednašku, ţe to je dobre pro chlopy středniho věku, to
zas pro mladeţniki, to pro starši a to pro ty s kraterami po neštovicach. Valil sem
oči jak Goro v Kostnicy. Tuţ je to vubec normalni? Co se všecy neska proti mě
spikli, či kereho šlaka? Cestu dom padla jakasyk divna mlha...
Rano, jak sem se motal kvartyrem, abych se skulturnil před cestu na šichtu, sem
našel ve včerejši zmačkane košuli listek s nadpisem "Vaše objednávka". Pod tym
byly napsane roztřepanym pismem jakesyk štyry bebechi, moje meno a tydlifon
na Davida.
A kurnik šopa, tuţ dufam, ţe sem objednal cosyk pro Blanku na prvniho maja a
nic inšiho...
20.04.2006
Planovany vajcovy vikend
Hned druhi den sem se byl udobřyť s Blanku. Danek byl kajsyk pryč, tuţ sme
mohli v klidu podřystať o vhodnych a něvhodnych darkach. Něchapu, co ma
proti termofusaklam. Nakoněc sme se ale domluvili. Potem sem ji předněs svuj
navrh, ţe bysme mohli straviť fajny vikend aji se šmigrustem kajsyk mimo
Ostravu. Chvilu na mě hleděla jak svata dala nevěděla komu a potem pravila, ţe
neni proti, ale ţe bysem to musel všecko zařydiť ja, bo ona jaksyk včil něstiha a
potem se eště přeptala, esli to neni jaksyk nahonem. Tuţ čemu ni? Šak ja sem
organyzačni talent od přyrody, pravil sem ji. Podivala se na mě zas tak jaksyk
divně, tuţ ţe by ji segra vykladala o tym něšťasnym vyletě do Jeseniku s celu
familiju předpředloni?
Kupil sem se novy čisty zešit, abych se měl kaj psať poznamki a podle Zlatych
stranek sem obvolal paru chat. Pozdavaly se mi dvě, kere měly bazen aji volne

třyluţaki, tuţ sem se ich zamluvil obě, pro zycher. Nakupil sem ţradla na štyry
dni podle Blančineho zeznamu. Kupil sem dva karabače, bo co jak tam nězeţenu
vrbu a nebo mě na stare kolena chitně Alzhajmer a ja se něspomenu, s kolika
prutku a jak se vlasně robi? V duchu sem se přectavil, jak Blanku valime po dupě
s Dankem karabačem zrobenym ze třy prutu, izolepy, kusku zvonkoveho dratu a
dvuch hmoţdinek a oklepalo mě. Ty dva karabače sem schoval ku rezervě.
Všecko klapalo jak hulki na abituryjenckim srazu po štyryceti rokach, aţ se mi to
zdalo podezřele. A teţ ja. K večeru volala Blanka, esli sem kupil beranka, bo jak
idě o tradyce, Danek to ma naštudovane od a do zet. Tuţ jasne, ţe někupil, ale
šak to moţeme kupiť v patek cestu, no ni? Začla uvaţovať nahlas, ţe v patek
kaţdy budě v obchodach a ţe tam budu řady a ţe na tu chajdu přyjeděme pozdě a
kdovi esli vubec eště beranek budě a ţe něchať plne auto bebechu na parkovišťu
je něbespečne a podobne duperele. Roby zasmolene, pravil sem se cestu k felině,
jak to enem robja, ţe dycki maju to, co chcu? Lapnu do feliny, strčim klič, zapnu
světla, bo inač něstartuje, otočim ... a ticho.
A do štajgrove řytě! Co se robi? Tuţ děvucho moja štyrkolcova, přecy mě den
před cestu něvykiveš. Tolik sme teho spolu zaţili. Dychej, dychej! A jak včil
zeţenu tu velikonočni ovcu? Chvilu sem čuměl pod kapotu, krutil dratami od
sviček, vytahoval měrku na olej, pohmatem skontroloval kabliki, jeden se mi tam
zdal navic, tuţ sem chvilu dumal, ţe ho vyrvu, ale nakoněc sem se to rozmyslel.
Nic, ani ťuk. Rano na šichtu a odpoledně valime, tuţ co včil a co potem? Zavolal
sem tu novinu Blance. Překvapilo mě, ţe s ňu něbechlo o zem, ale pravila klidně,
ţe se mi za chvilu ozve. Štvrhodiny sem chodil kolem feliny, střydavo oteviral
kapotu, tahal za dratki, nastupoval, skušal startovať, aji kufer sem odevřel, ale
nic. Potem tydlifon. Blanka volala, ţe to zařydila inač a ţe moţu isť klidně dom
chrnět. Jak sem se zoptal, esli mi něpovi, jak to zařydila na dalku, aby moja felda
oţila, pravila enem, ať ju čekam v patek po šichtě nachistany s věcami doma. Ţe
uvidim. A teţ sem viděl.
V patek zvonek, dole beemve a vysmjata Blanka, Danek a ta chodicy reklama na
slunečnicovy olej. A kurnik šopa, tuţ to mam za to, ţe sem jako maly gizd tahal
za copy na piskovišťu Mařku Tomisovu. Včil se mi to vraca. Snes sem dolu
všecke bebechi, pozdravil se s Adamem stejnu kuřy řyťu tajak on se mnu a
něnapadně sem přendal ty dva karabače od rezervy do jeho kary. Blanka mi
nadšeně vysvětlila, ţe "bráška" byl tak hodny, ţe nas tam zaveze a bo něma
program, aji tam s nami zustaně, esli budě volno. Tuţ to je fajne, hned sem se
těšil vic. Ale co, pravil sem se, zrobime jakisyk ten vylet po okoli a neni boha,
aby sebu nějebnul z jakesyk vysoke skaly, no ni? Neţ sem vlez do te jeho

naleštěne kraksně, pohladil sem felinu a v duchu popřal, ať je zdrava, aţ se
vratim.
Cesta celkem ušla, akurat mě smolilo, ţe sem němoh lapět vepředku, bo Blanka
se vymluvala, ţe ji byva vzadku zle. Tuţ jak moţu zezadku navigovať, pravil
sem? Na to Adam enem odfrknul a ukazal na jakusyk barevnu televizu tam, kaj
ma kaţdy slušny řydič autoradyjo a nebo ďuru po najezdu hromskich učňu.
Danek celu cestu kontroloval, esli stryk nějedě rychlejši jak ma, bo nědavno
dostal od mamy kniţku se značkami a vypadalo to, ţe se ju naučil naspaměť. Jak
sme dorazyli na misto, bylo aji na Adamovi vidět, ţe lituje, ţe sebu něvzal
naplasť.
Chajda vypadala inač, neţ na tych fotkach na Internetě. Vypadalo to, ţe ten
fotograf fotil inu a nebo od posledniho foceňa tak zedvarazy vyhořela. Bazen byl
venkovni a ten zbytek vody na dně měl divnu barvu a smrděl jak vajcovy salat
měsyc po velikonocach. Recepčni sme našli po pulhodině v šopě s uhlim, jak
krmila jakusyk štyrnohu bestyju, co mohla byť pes, bravek a klidně aji mladě
velbluda. Asy to byl pes, bo ho laskiplně oslovovala "Papej Ňafíku, no to je
dobrotka, viď". Chvilu sem zadufal, ţe buda budě plna a Adam povali zpatki,
odkavaď nas přyvez, ale guvno. Krom nas tam byl eště jeden par na svadebni
cestě, ale tym bylo jedno, kaj meškaju, bo ti vychazali enem rano nadychať se
čerstveho lesniho povětřa a zas na cely den zapadli. To nejhorši nakoněc - dostali
sme štyrluţak. Fajny, s dřevěnym obloţenim, na kerym se tak fajně vyjimaly
noţem vyryte napisy tych tisycu zufalcu, keřy tu přespali před nami. Ale co,
Danek stejnak něumi čitať (no umi, ale enem tiskacym a rukopis někerych
umělcu naštěsti přypominal vyblute špagety) a tych paru povedenych obrazku z
kniţki "Ginekolog - amater" Blanka zakryla baťohami.
Cely natěšeny sem se němoh dočkať...aţ budu zpatki na šichtě...
22.04.2006
Fronta tu, fronta tam...
Ni kaţdy odbira Mladu Frontu a někerych by moţna zajimalo, co neska psali v
přyloze Vikend. Tuţ tu to matě. Ti, kerych to nězajima, poloţtě ty kameně zas
zpatki na zem, bo to dosť boli.
Dufam, ţe mě za to hlavni štajger Fronty nějebně ryčem mezy oči.

Pátrání Kdo je Ostravak?
Pro veřejnost nemá ani tvář, ani jméno. A přece je literární hvězda. Ostravak
Ostravski. Píše legrační historky ostravským nářečím a kdekdo by chtěl vědět,
kdo vlastně je. Neznámý chlapík? Vydařený mediální produkt? Nebo Jarek
Nohavica?
Ja su Ruda z Ostravy, ale všeci chlapi v robotě mi řikaji jenom Ostravak, bo ţiju
v Ostravě," představuje se muţ v černém tričku s nápisem hudební skupiny
AC/DC a v dţínové bundě. Na nohou vietnamky, za uchem startku, dlouhé
kudrnaté vlasy.
V pořadu televize HBO - Na stojáka vypráví ostravským nářečím povídku Jak
mama dodrbala mikrovlnku. Vtipný text má úspěch. Za smíchu publika se
pětatřicátník rozloučí pozdravem: Zduř!
Ostravak Ostravski opět zabodoval. Ale kdo vlastně je?
Muţ na pódiu těţko. To je herec Michal Kavalčík, který jen odvyprávěl jednu
povídku z kníţky.
Tajnosti budí zvědavost
Co víme o "pravém" Ostravakovi? Moţná nejpopulárnější český autor
současnosti svou identitu pečlivě tají. Fenomén, o kterém se baví lidé nejen v
ostravských hospodách, má svoji (ne)politickou stranu. Ta v ostravské zoo
sponzoruje papouška a členové se zdraví: Do štajgrove řytě - štajgr znamená šéf.
Jeho povídky kolují v knihách, na cédéčku, ale i po internetu, kde jeho blog
navštívily na adrese ostravak.bloguje.cz uţ téměř dva miliony čtenářů!
Ostravak je úspěšný a zůstává utajený. I v tom tkví podstata jeho úspěchu.
Neprozradil se ani při křtu své knihy, který sledoval ukrytý v davu fanoušků.
Kdyţ na slavnosti potkal Jarka Nohavicu, prý na chvíli váhal, zda se nepředstaví.
Byl se podívat i na veřejném natáčení CD Deník Ostravaka v Českém rozhlasu.
"Před radyjem ani but, ţadne nadšene davy, tuţ depresyja dolehla. Nakoněc sem
se dodal odvahi, bo uţ nejsem maly chachar, a vlez sem do rozhlasa. Potem
chlop začal čitať a partyja v předni řadě se pochechtavala. Za chvilu se rozřechtal
aji ten chlopek, co to čital. Potem se začli všecy fotiť kolem teho čitatěla a u teho
sem byť němusel," napsal v reportáţi ze své tajné návštěvy.

"Ostravak existuje!"
Kdo se skrývá za pseudonymem Ostravak Ostravski, je předmětem dohadů. Po
internetu se jeho fanoušci na chatu trumfují - padají tu takové návrhy, jako ţe
Ostravakem je ve skutečnosti tiskový mluvčí fotbalového Baníku Ostrava, nebo
snad dokonce sám Jarek Nohavica. Moţná Ostravak vůbec neexistuje a je to jen
stylizace nějakého spisovatele, moţná je spisovatelů i víc, třeba tu byly knihy
dokonce dřív neţ internetový deník, který jen poslouţil k reklamě. I to je
interpretace, která se nabízí.
"To není pravda. Rukopis jsme dostali aţ poté, co deník vycházel na internetu.
Autor rozhodně není spisovatel, neţiví se psaním, není to ani ţádná veřejně
známá osoba," tvrdí Marcela Stehlíková, šéfka ostravského nakladatelství
Repronis, kde Deníky Ostravaka vycházejí. Jeho občanské jméno je uvedené ve
smlouvě a zná je pouze ona, osobně ho nikdy neviděla. "Spolupráci jsme
konzultovali mailem, smlouva přišla poštou," říká Stehlíková.
S jeho tvorbou se prý seznámila na internetu, oVánocích v roce 2004 tam
Ostravak zveřejnil první povídku. Zalíbily se jí natolik, ţe mu napsala a
přesvědčila ho, aby začal deník vydávat kniţně. Loni v dubnu vyšel první díl,
pak rychle další dva.
Stara bedla porazil i Zemana
Malé ostravské nakladatelství se tak proslavilo a přišlo si na zajímavé trţby.
Všechny tři díly se umístily mezi dvaceti nejprodávanějšími tituly v Česku. Jen
za minulý rok zmizelo z pultů 75 tisíc knih Ostravaka. Úspěšnější byly uţ jen
Zemanovy politické šlehy Jak jsem se mýlil v politice. A nedávno vyšel čtvrtý
díl, i ten jde velmi dobře na odbyt. Co je na Ostravakovi tak lákavé? Je zábavný -
píše vtipné příhody. Je osobitý - pouţívá ostravské nářečí. Je tajemný - nikdo ho
nezná.
Píše o sobě i o vztazích v rodině. Je typický outsider, nedaří se mu námluvy, má
"depku". Pořád mu volá matka, štve ho šéf v práci, je nešika a bojuje s moderní
technikou. "Asy sem uţ stara bedla. Něumim zbaliť robu, ani byť zbaleny. Za
paru roku mi budě štyrycet. Zustanu na věki sam!" stýská si v jedné povídce.
Čtenáře láká i jeho jazyk. Píše podle toho, jak se mluví v Ostravě a okolí.

"Autor vychází z lašského nářečí, dobře ho zná. V gramatice se jej drţí důsledně,
podle slovní zásoby jde o stylizovaný jazyk ostravských hospod s prvky slangu
mladých," říká Oldřich Uličný, bohemista z Filozofické fakulty Univerzity
Karlovy.
Horník, nebo novinář...?
Kromě vlastních slov vymýšlí často nezvyklá přirovnání: smrad jak v babske
šatni po tělocviku či vysmati jak Koţeny na madračce.
"Pro ostravské čtenáře trocha patriotismu, pro české exotika - jiný jazykový kód,
který je třeba dešifrovat," říká Uličný. "Navíc je expresivní, taková řachanda -
jadrný jazyk s vulgarismy. Přesto bych se Deníky Ostravaka nebál označit za
uměleckou literaturu, " dodává.
Ajeho pseudonym? Anonymita je výborným marketingovým tahem. Čtenáře
láká tajemství. Obraz autora lačně skládají z drobných střípků z povídek:
samotář, 30-40 let, bezdětný, zamilovaný do rozvedené Blanky s dítětem, baví
ho internet...
I o jeho profesi můţeme jen spekulovat. O zaměstnání mluví jako o šichtě, do
práce chodí brzy ráno. Rád odkazuje na hornické povolání. "Farame dal, no ni?"
oslovuje čtenáře. "Foter byl haviř," vysvětluje. Je po něm? Těţko říct.
Můţe být klidně i herec či novinář. Někdo o něm na internetu tvrdil, ţe kdysi
psal do novin Horník.
"Sem jak schizofrenyk. Mam v sobě dva gizdy. Gizd ekzhibicyjonysta by lez aji
tam, kaj ho něpozvali. A gizd introvert něchce nikdě chodit, bo kolem sebe vidi
same špijony. Ale ni ţadna paranoja, sem uplně v oukeji, jak pravja zapadně od
Ostravy. Bo esli mě raz kerysyk gizd s dluhim objektyvem vypatra nebo
prozradi, uţ to něbudě ono," říká v předmluvě čtvrtého deníku.
Jeho identita by se dala odhalit. Do redakce MF DNES poslal i mobilní číslo, na
kterém je k zastiţení. A nechyběla poznámka: enem ezemeski.
Co zkusit zavolat? Hlas třeba něco napoví.
Nedostupný...

Rozhovor Posylam, tajak mi slina do komputera přyněsla
Přemluvit Ostravaka Ostravského k rozhovoru není těţké. Přirozeně měl
podmínku: zachovat si anonymitu. "Posylam, tajak mi slina do komputera
přyněsla," začal e-mailovou debatu.
* Jak byste se pěti větami popsal?
Chlop. Vysoki. V nejlepšich rokach. Z Ostravy. Se zachovalu Felinu.
* Jaké je vaše povolání?
No mohlo by byť lepši placene, s lepšim šefem a bliţ baraku, bo cesta lokalku
stoji za psy štěk, a teţ by mohli davať svačiny zadarmo a v kancliku by mohli
čepovať jakesyk to pivo, a jak by měl člověk chuť, moh by se projsť po městě a
teţ by raz za tyden mohla byť defenestracyja hlavniho kuchařa v kantyně, enem
tak pro vystrahu a ... to sem ale v inym statě. No spiš na ine planetě.
* Jak se oblékáte?
Tuţ mam na to taki postup. Zevleču se piţamo, sprchnu se, navleču se trencle,
fusakle, tryko a ryfle. Jak je zyma, tuţ aji jakisyk ten sveter se vemu. Navrch eště
bundu, buty a uţ valim. Jak přydu ze šichty, tuţ to same v obracenym pořaďu.
Akurat jak raz za čas s bandu cosyk slavime, semtam ten postup potem
domotam.
* Jak pokračuje vaše hledání nevěsty? Letí teď na vás holky víc, co jste tak
populární?
Jak moţu byť popularni, jak sem anonymni? A navic, šak mam včil Blanku a
jedna roba mi stači.
* Kdyţ se inkognito účastníte veřejných akcí, nebojíte se prozrazení?
Kdysyk sem měl pocyt, ţe nade mnu visy obrovska zelena blikacy šipka, na kere
je napisane "To je on!", ale po tych sedatyvach a paru štamprlach uţ ju
něvidavam.
* Jak reagujete, kdyţ se o Ostravakovi baví lidi v hospodě? Třeba u stolu,
kde sedíte?

Tuţ povim vam, ţe moc teho po putykach něslyšim. Ludě dřystaju o fodbale,
hokeju, o volbach, koho roba doma přepere a podobne capiny. A ţe by se mi
chtělo posedět u kaţdeho stola a špijonovať a potem se zas přesunuť, to zas ni.
* Co bylo pro vás impulzem, ţe jste začal vydávat kníţky a psát blog?
Moja skleroza. Zapisoval sem se, co se zajimaveho robilo. Abych to nězapomněl
a ušetřyl za zešity a prupiski, hrknul sem to na internet, bo to bylo zadarmo. Raz
to našla pani Repronysova a dostala napad, ţe by z teho mohla něchať zrobiť
bichlu.
* Kolik ještě vydáte knih?
Tuţ to mě podezřyvatě marně - něpišu svoje dřysty prdy, abych vydal co nejvic
kniţek a kupil se co nejvic domku. Bavi mě spisovať deni zaţitki a potem čitať,
co se o tym mysla ludě. Kdo by se pomyslel před rokem, ţe z tych mojich dřystu
padně paru stromu na štyry kniţki.
* Mluvíte stejně jako píšete, to znamená ostravským nářečím?
Jak kdy. V robotě mě stejnak nikdo něvnima. V obchodach mi nikdo něrozumi.
A v knajpě po zaviračce uţ něrozumim ani sam sobě.
* Jak si rozšiřujete (ostravskou) slovní zásobu?
Dumam, ale asy uţ nijak. Ostravsku zasobu do mě navalila babka s dědu, jak
eště ţili, tuţ včil enem vybiram dyvidendy aji s urokami.
* Kde jste byl nejdál?
Parurazy v Praze a raz sme měli z roboty zajezd do Lodţi. Chtěli za to enem
padesat korun, ale to bylo chvilu po tym, jak na chvilu zahnali komanče zpatki
do preryje - tenkrat bylo všecko levne. Jelo se staru rozvrzanu Karosu a
přypadalo mi to jak tydeni zajezd. Inač moc něcestuju.
* Zkusil byste psát třeba brněnským hantecem nebo praţštinou?
Kdybych ţil od maleho gizda v Brně a nebo v Praze, tuţ jasne, ţe bysem to
zkusyl. Ale něbudu fušovať do řemesla inym.

* Nechybí vám v Ostravě metro?
Šak mame metro. Akurat ţe je enem pro vyvolene, směr neni horyzontalni a
jezdi enem na začatku a na koňcu směny. Ale jak by na to vletělo paru chitrych
architektu, přyklad ti, co robili tu našu ostravsku přypojku na dalnicu, tuţ do
deseti roku tu mame metro jak v Bangladeţu.
***
"U nás ve Stodůlkách je všeobecným tajemstvím, ţe Ostravák je ufoun na útěku
před zákonem. Hledají ho bezpečnostní sloţky několika galaxií za prznění
jazyků, coţ je z pohledu západní civilizace zcela nepřípustné porušování
lidských i ufouních práv. Z tohoto důvodu mu byl udělen politický azyl, kde
jinde neţ v Čechách."
24.04.2006
Rychly koněc vyleta
Cely svět se proti mě spiknul. Šef mě přyhlasyl na jakisyk intenzyvni kurz o
jakichsy capinach a bo pry sem perspektyvni robotnik, s kerym se počita do
buducna, hned aji na pokračovani pro pokročile. Tuţ se před nim tlemim jak
japonski komik, ţe to je fajne, ţe stiham a po zbytek dňa se rvu pačesy, bo z tych
rozdanych materyjalu rozumim akurat někerym obrazkum, spojkam a
cytoslovcum, ale tych tam moc neni.
Přes tyden na mě uţ třyrazy zvonil otravny sused, kery se hraje na domovnika,
bo našeho domovnika před rokem trefil šlak a on s nim byl parurazy na pivo, tuţ
se mysli, ţe tu funkcyju automatycki dědi. Pry třa poklidiť sklepy, bo je tam
burdel jak v tanku a ţe pry hleda dobrovolniki. To viš ţe ja! Budu poklizať
vymačkane střeva od bezďaku, keřy maju v našim sklepě hlavni stan. Dvarazy
sem mu dal typ na susedy o patro vyš, ale potřeti sem mu omylem odkival, ţe teţ
přydu. Pry nas na to ale budě vic a z fondu se kupi basa piv, tuţ snad to
zvladněme. Semtam mi vola segra a drbe mě, ať to zdviham mamě, ale šak
nejsem blby, vim, ţe je jaro a co mi tak asy chce, no ni? Mezytym skušam volať
Blance a přemluvam tydlifon, aby ho zdvihla, ale vypada to, ţe je fakt
nasmolena.
A ja sem ani něstihnul napsať čemu, co?

Jak uţ vitě, vajcove svatki začly něslavně, ale jak sme se do druheho dňa vyspali,
všecko vypadalo lepši. Zajeli sme se na vylet, dokoňca sem aji s Adamem
vyměnil paru dřystu o te jeho barevne televizy s šipkami v te jeho kaře. Syce mi
odpověděl, ţe to bych stejnak něpochopil, ale jak sem ho poslal do Podoli,
sklidnil se. Danek mi začnul vysvětlovať jakesyk dřysty prdy o navigacyji a
satelitach, prd sem temu rozuměl, a nakoněc se mě zoptal, co je v tym Podoli a
čemu tam stryk ma isť. Adam enem přes rameno odfrknul, ţe nikdě něpujdě, bo
z lekarni nic něpotřebuje. Blanka se enem usmivala, bo měla radosť, ţe se trochu
rozumime a pry ţe sme jak mali Jardi. Zbytek vyletu sme stravili vysvětlovanim,
čemu se pravi mali Jardi a ni mali Dancy. Večer sem všeckich překvapil, bo sem
se na pul hoďki ztratil v lese a vratil sem se s hromadu vrbovych prutku a za
chvilu uplet třy pořadne šmigrustbiče. Blanka mi potem něnapadně ovazala
rozřezanu pravu pazuru.
Druhi den odpoledně dorazyli dalši zufalcy do teho "fajneho ubytovani druhe
kategoryje". Třy celkem šikovne robki uprostřed lesu - tuţ to mi pověztě, co tam
tak moţu hledať? Ale aspoň se bylo na co divať, bo to byly jakesyk zněuznane
sportovkině, kere rano cvičily hned vedle parkovišťa. S Adamem mame
kupodivu stejny vkus, bo sme ich pokrytyzovali a komentovali. Danek je asy z
ine rodiny, bo po pulhoďce ruzneho protahovaňa a ohibaňa pravil, ţe se mu
stejnak nejvic libi ten zeleny traktor s tu radlicu.
Nedělu sme stravili skoro cely den bluděnim po lese a určovanim světovych
stran. Danek měl cosyk naštudovane z domu a furt ho to nechtělo přestať baviť.
K večeru uţ ho to zmohlo a cestu zpatki uţ něchtěl isť po svojich, tuţ sem ho
vyfasoval jak baťoh na řbet a neţ sem pravil "seď rovno", chrněl. Bambelal se mi
na řbetě jak hadřeny pajac. On syce něvaţi moc, ale skustě něsť paru kilometru
na ramenach malu ovcu. V pulce cesty sem začnul stavkovať, ţe chcu střydať a
ať ho něse aji Adam, ale ta bestyja se vymluvila na jakusyk skola jozu, tuţ sem
tahnul dal jak vlečne lano na Zarubku. U chajdy sem ztrhany jak volebni plagat
navrhnul, ţe bysme mohli dať Danka spať a zajsť na jedno na dobru noc dolu do
baru. Bar temu pravim enem temu, aby bylo všeckim jasne, ţe se tam nalival
chlast. Inač to mohla klidně byť lyţarňa, stolařski sklad a nebo aji jakasyk dilna.
V baře lapěly ty třy sportovkině a slompaly zelenu. V kutě eště lapěl ten par
novomanţelu a čučeli se do oči jak na vyšetřeňu očniho tlaku. Po te tuře ve mě
zasyčely dva škopki jak slimak na pecu a bo se mi přestalo chtět spať, zoptal sem
se recepčni a barmanki v jedne osobě, esli by nam mohla oprašiť a zapnuť šipky,
kere visely v rohu. Kupodivu fungovaly, tuţ sme se s Adamem začli předhaňať,
kdo je lepši. Ty mladeţnice uţ to asy slompaly delši dobu, bo se bez ptaňa
infiltrovaly mezy nas tře a začly hrať teţ. Adam asy neni moc zvykly na pivo, bo
po třetim uţ byl taki fajně ohebny a jak sem šel na vecko (dufam, ţe to bylo

vecko a ni sklad kramu na vařeni - šak take velke keramicke konvice se něrobja,
no ni?), začnul se tak divně tlemiť a vykladať mi, ţe ta prostředni bloncka se mu
moc libi a ţe by s ňu chtěl domluviť rande.
Hrali sme dal, roby objednaly zelenu aji nam, bo se im v šipkach dařylo. Jak uţ
začinala byť šipkovana něbespečna, bo ty dvě nejmladši začly ze srandy hazať
po sobě ("...kdo trefi pušapku, ma sto bodu..."), Blanka zašla za recepčni,
barmanku a dysţokejku v jedne osobě, esli by nam něpustila cosyk pomalšiho na
sklidněni z teho dţuboksa v rohu. Potem mě lapla za pazuru a bo se mi trochu po
tych pivach s tu zelenu rozladila navigacyja, motali sme se po linu jak dva hluši
nětopiřy. Blanka mi přy tym vykladala o Adamovi, ţe uţ je tak dluho bez roby,
ţe mu semtam z teho šibe a ţe temu je tak protivny a ţe ji vykladal o te bloncce,
co pravě trefila dţuboks a esli bych se s ňu nězatancoval a nědomluvil ji to s
Adamem, bo on je v jadře strašně něsměly synek. Podival sem se na teho
něsměleho synka, kery se pravě rozetřel pěnu z piva na pysk jak fusy a
pobekaval na roby, ţe je Santa a doněse im darki a pravil sem se, co bych
nězrobil pro moţna buducy familiju, no ni?
Zašel sem přy dalšim pluţaku za tu robku (Maruška se menovala) a snaţil sem se
ji vysvětliť, co po ni chcu. Kajsyk se seplo špatne rele, bo mě jaksyk zle
pochopila a začla mě omacavať jak poliš podezřeleho. Hned mi zecvaklo, ţe to
se asy něbudě pozdavať ani jednemu z mojich spolunocleţniku, ale vypadalo to,
ţe se teho ani jeden něvšimnul, bo Adam pravě bavil kolektyv tym, ţe se
natahnul na palu červeny poddupnik, aby byl eště dokonalejši Santa a Blanka
pravě objednavala dalši zelenu. Poděkoval sem za taněc a šel rači ku stolu a
nahazal do sebe pul pytla kobzoli. Adam šel přemluvať recepčni, barmanku,
dysţokejku a kostymerku v jedne osobě, esli se moţe pojčať ten červeny zavěs
jako plašť. Naraz sem vystřyzlivěl, jak sem ucytil ruku na dupě a Blanka seděla
naproti. Ruka bludila jak turysta bez buzoly a ja sem nětušil, jak reagovať. Pravil
sem, ţe musym na vecko, ale bloncka to pochopila jako vyzvu a vystartovala za
mnu. Před dveřami se kolem mě omotala jak motorkař kolem slupa ve
stoosumdesati, začla mě oblizovať jak děcko cukrovu vatu a neţ sem se stačil
odervať, stal přede mnu nasmoleny Santaklaus, kery řval "segra, poď se podivat
na toho svojeho darečka".
Někere věcy něvysvětlitě.
Přespal sem, zalomeny jak paratko v zubu, v křesle proţranym molami v
mezypatře, bo naš pokoj byl celu noc zamknuty. Jaksyk sem počital s tym, ţe
dom pujdu asy pěšobusem, ale eště před snidaňu zešla chladna dvojka k autu,

mezy nima poskakoval maly trpajzlik a pry ať pospišim, ţe uţ jeděme dom, bo
eště musy vyšlehať babku, aby cely rok něuschla.
Zašel sem se posbirať svoje hadry (na někerych byl vidět otisk buty čislo štyry),
zebral sem třy polamane karabače a šel do kary. Klimatyzacyja něbyla puštěna,
ale mraz tam byl jak v teraryju s Leninem. Kusek před Ostravu sem eště chtěl
vysvětliť, jak to vlasně bylo, ale dva ztuhle pyski jak po injekcyji u zubařa mě
přesvěčily, ţe rači byť ticho. Posledni pokus sem zrobil, jak mi přybrzdili u
lokalki, ale Blančin pohled skrz mě a věta "všichni chlapi sou stejni" mě
přesvěčil, ţe to budě jak s masem v tlakaču - chce to čas. Rači ji to všecko v
klidu popišu.
Od te doby sem popsal asy sedum aštverek, sedum aštverek sem zas rozerval,
znova napsal a zas rozerval. Co dvě hodiny posylam ezemesku, ţe to neni tajak
to vypadalo, ale samemu mi to zni dosť hlupě.
Tuţ tak. Štěsti se na mě vysmolilo a smula se ze mě zrobila hajzelpapir. Něbylo
mi loni lepši?
28.04.2006
S Blanku polojasno
Tuţ povim vam, je to v dupě. Tak sem se těšil na jaro, ono nakoněc přyšlo, no
vlasně spiš hned leto a ja se z teho ani němoţu radovať, bo mam starosti jak
hlavni štajger v Černobylu. Blanka furt nězdviha tydlifon, ale uţ to aspoň nětipa,
enem to něchava vyzvaňať. Tuţ nevim - je to dobre nebo zle znameni? V robotě
obden chodim na ten zasmoleny kurs, z kereho rozumim ledva tak "Dobrý den" a
"Dáme si přestávku na kávu". Zkraja tydňa z šefa vylezlo, ţe zavěrečne
přeskušani se budě robiť v Praze, tuţ to se tam pry uţiju, bo je to na dva dni. Tuţ
to je fajne. Cestovani zboţňuju jak Dolejš špigel. Ale co, včil sem to zaloţil
hluboko do pořadača v pale a aţ to budě, potem to budě.
Přes sobotu a nedělu bylo nadherně, ale mi bylo jaksyk chujovo a pul soboty sem
prospal a potem sem se čučel na jakisyk film, ani něvim, co to bylo, enem se
pamatuju, ţe tam hral ten nesměly francuz, co se lečil, s tymi vlasami, jak by se
česal vysavačem. Večer sem se všimnul, ţe mam jakesyk něpřyjate hovory a
ezemeski, tuţ sem se zaradoval, ţe by koněčně Blanka? Akurat mě nasmolilo, ţe
sem se teho něvšimnul spiš, bo uţ sem se myslel, ţe ten tydlifon ovladam - hral

sem se s nastavovanim profilu pro vybrane, ale cosyk se asy něpovedlo, bo se
nědovolal ani Ladik, ani mama. Radosť byla v dupě, jak sem zystil, ţe ani ta
ezemeska neni od Blanki, ale od mamy. Pul spravy mi vysvětlovala, jaki sem
gizd, ţe něberu tydlifon, ale končilo to fajně - ať se stavim zytra na babovku. Šel
sem chrnět s tym, ţe se eště rozmyslim, bo se mi nikdě něchtělo.
Rano sem počuměl na jakesyk naučne dokumentarni filmy o rybach,
krokodylach a vaţkach, neţ mi došlo, naco na to čučim a vypnul sem to. Venku
pralo slunko jak v tatramatce a ja sem se vevnitřku uţiral. Dumal sem, ţe se
vydam za Blanku, abysme se to vyřykali z gzychtu do gzychtu. Šak tyden je dosť
dluha doba na to, aby vychladla. Za tyden vychladně sebeţhavějši ingot. Aji mě
to rozveselilo, bo sem byl sam na sebe pyšny, jake mi idu fajně razne
rozhodnuťa, tuţ sem eště mamě poslal ezemesku, ţe němoţu přysť, bo mam
alergiju. To tak - skočim ji na babovku a druhi den ryju hektary na zahradě. Na
oběd sem se dal pul kila hrancli s kuřecym stejkem. On to vlasně ani něbyl stejk.
V mraţaku sem našel kusek zmraţeneho řyzka od mamy z kdovikdy, tuţ sem ho
rozmrazyl v umyvadle pod horku vodu, ale sviňa skura mi trochu opadala, tuţ
sem ho pořadně popepřyl a bechnul do fryťaka. Ţradlo mě fajně naladilo a aji
trochu uspalo, bo jak sem se ţaluzki natočil tak, aby mi svitily na gauč k čitani
novin, ze dvacet minut sem schrupnul. No moţna to bylo vic, bo mě kolem třeti
zbudil zvonek.
Malem sem se uvalil prsty na hnatě, jak sem vyrazyl jak buřka poistki, bo sem se
myslel, ţe dole budě usmjata Blanka s pajtaškem. Guvno! Dole stala segra a
mavala rukami jak navaleny parašutysta, pry ať idu dolu. Cestu mi došlo, ţe
budě mět čerstve zpravy z Dubiny a v duchu sem se nadal do hňupu, ţe mě
něnapadlo hned se s ňu spojiť. Tuţ ale ja sem taki samostatny, no ni? Segra se na
mě smjala, vrazyla mi do pazur balik omotany novinami a ţe pry mama posyla
babovku. Z kary na mě mavali mali gizdi, keřy hned potem začli slimpať na okna
a malovať tymi spluvami obrazki. Zoptal sem se segry, co robi jeji susedka.
Bliskla na mě očami, keru pry myslim, tuţ mi došlo, ţe vi kera bije. Moc se mi
to z ni nechtělo tahať jak vlasy z ucpaneho syfona, tuţ sem ji narovinu pravil, ať
mi prvni povi jeji verzyju a potem ji povim ja moju. Chtěla mě eště chvilu
napinať, ale gizdi objevili hukačku, tuţ ich prvni srovnala a potem vysypala, co
se dověděla od Blanki. Moc to ani něpřykrašlila, to mě potěšilo. Potem mi
povykladala Adamovu verzyju, podle kere sem se navaleny sapal po všeckich
robach v tym sale včetně servirki a aji te jeji kulhave dvojhrbe feně. Šlak ho tref!
Mrknul sem na blikacy auto, bo gizdi objevili blinkry a povykladal segře svoju
verzyju. Adama sem trochu vylepšil, ţe mě na kolenach prosyl, abych mu to s tu
bloncku domluvil, šak co? Potem sem se hryznul do pysku zevnitřku a poprosyl
segru, esli by mi to něpomohla dať do rychtyku.

Segra kivla hlavu, ţe by rada, ale ma kupu roboty, furt musy kajsyk s gizdami, s
mamu po obchodach, doma roboty jak předvolebnich slibu, stary furt slibuje, ţe
domaluje zbytek kvartyra, nakoněc to budě museť zrobiť ona sama, v obyvačce
ma rozervany tepich, teţ planuje kupiť novy, no dřysty prdy stara babo. Trpělivě
sem čekal. Zamyšleně kivala hlavu a robila, ţe přemyšla, jak to zrobiť a řešeni
viselo ve vzduchu. Moc se mi do teho nechtělo, ale Blanka přecy stoji za tu
namahu (kurnik, uţ druhe rozhodne řešeni v jednym dňu - zas sem se v duchu
pochvalil). Nabidnul sem ji, esli by ji něpomohlo, kdybych vzal semtam gizdy
kajsyk na špacyr, přyklad do muzea, nebo do zoo. Trochu se roţla, bo vycytila,
ţe mi idě o věc a začla přyhazovať jak na draţbě. Co kdybych se ich vzal na ten
prodluţeny vikend? To mi zatlo, bo sem se spomněl, jak u mě raz oba spali a jak
to dopadlo. Ţe kdyţ uţ, tuţ bych rači s mamu objel ty baušopy. Bylo vidět, ţe by
dal smluvala, ale gizdi začli robiť zavody, kery spiš odevře okno a bylo aji slyšeť
malu, ţe kdo vyhraje, moţe vylezť na střechu. Nakoněc mě segra bechla do
řbeta, pravila, ať přyhodim eště velku čokoladu a ţe to s Blanku zařydi. Jak
nastupila, eště sem zaslechnul, jak pravi malemu, ať se opovaţi na ty startovacy
kabely hmatnuť, ţe mu uvali pazury u samych ramen.
Dom sem šel celkem zadumany. Ţe by to segra fakt zvladla? Čemu mě to
něnapadlo spiš? Vevnitřku ve mě vařyli ti enduro fini a abych se teho zbavil,
napadlo mě, jak je tak fajně, ţe bych moh provětrať kolobuty po take době, ať
přydu na ine myšlenki. Bylo teplo, vytahnul sem černe tryko, zystil, ţe se mi od
loňska jaksyk srazylo na břuchu, zkusmo sem se v nim prohlidnul před špiglem a
našel ine, o dvě čisla věči. Syce nějdu loviť baby, ale nechtěl sem tam byť
mladeţnikum pro srandu. Budu museť trochu omezyť ty hrancle s tatarku, co se
semtam davam kolem devate večer. Potěšilo mě, ţe sem nězapoměl, jak se na
tym jezdi a z radosti sem projel cely Komeňak dvarazy křyţem kraţem. Bechnul
sem sebu enem třyrazy - raz na cyklostezce, jak sem uhibal staršimu paru o
berlach, raz jak sem najel na kusek větve a raz jak sem se vyhibal děcku na
kolobce, kere mělo vlasni přectavy o přednosti staršim a rychlejšim.
Večer sem potěšil mamu, jak sem ji zavolal a domluvili sme se na patek, ţe
zajeděme kupiť jakesyk ty jarni bebechi a aji sem ji pochvalil tu fajnu buchtu.
Jak sem zavěsyl, spoměl sem se, ţe sem ju aji s novinami něchal leţeť před
barakem.
Přes tyden sem se nic noveho nědověděl, bo segra v tydlifoně enem slibovala, ţe
se na tym robi a "dočkej času tajak Husak vlasu", ale nalada se mi lepši. Včera
sem se něchal aji vytahnuť Ladikem - novinařem před radnicu, bo tam měla byť
jakasyk kulturni akcyja. Podyjum jak byk, halda ludi, pivo, umělcy aji z Prahi,
no veselo.

Jak sem tam viděl a slyšel, kdo všecko moţe vylezť na podyjum před ludi, pevně
sem se rozhodnul, ţe na dalši akcyji teţ vystupim. Moje vystupeni nazvu "Kisely
Ostravak a ostravački". Zeţeru na posezeni dvacet kelimku, zapiju to octem a
kulturni zaţitek budě beztak stejny, no ni?
2.05.2006
S mamu na nakupach
Jak sem segře slibil, na patek sem se domluvil s mamu, ţe nakupime jakesyk ty
bebechi na zahradu. Foter se tajak kaţdy rok vymluvil na něčekany sraz kolegu z
rubani, tuţ sme jeli sami dva.
Enem co se mama usadila na přednim sedadle, rozloţila se na kolenach sloţku s
vystřyţkami z letačku a popsala trasu. Jak sem zakrutil hlavu, tuţ jeden z tych
listku odloţila stranu. Furt sem krutil hlavu, tuţ se začla dohadovať, ţe všecko
nutně potřebuje a ţe dyť to je enem paru věcy. Nakoněc sme se dohodli enem na
dvuch obchodach a naivně sem se myslel, ţe hned v prvnim nakupime všecko.
Přy třetim objezdu ucpaneho parkovišťa mi zecvaklo, jake to asy budě vevnitřku.
Mama se malem porvala o posledni vuzek s o hlavu menši babu, kera ji do řbeta
přala, ať se ji ulame kolco a ať ju pobodaju včely. Jak sme vjeli na něpřatelsku
linyju, mamě se oči potahly jakusyk blanu a zmateně začla do vuzka nakladať
kvitka, aby ich po paru metrach vytahovala ven a davala tam ine, pry pěknějši.
Za deset minut smě měli vuzek narvany jak kdyţ Přemek jedě do televize.
Parurazy sem mamě zamaval dlaňu před očami, esli je v rychtyku. Překvapeně
zamrkala do plneho vuzka a pravila, ţe to asy fakt přehnala a vytahla třy kvitka.
Potem sme dorazyli k hlině. To sem ju trochu nasmolil, bo sem ty pytle chtěl
nahazať na ty kvitka. Tuţ sem po jeji vyhruţce o nedělnich dršťkach všecko
vyskladal ven, třy pytle rašeliny, zeminy, hnojiva a nevim jakeho sviňstva nacpal
do vuzka a navrch naloţil ty kvitka. Mezytym mama objevila male křaki a hned
dva přydala k nakladu. Potem se eště vratila pro kanacke boruvki. A eště dvoje
maliny, bo gizdi pry zboţňuju marmeladki. Jak sem viděl na koňcu regala, ku
keremu sme jeli skorostromki, povedlo se mi mamu odlakať k zahradnimu
nabytku, bo ty ceny u něho zaručovaly, ţe ho něbuděme brať. To sem se ale
přepočital, bo mama se u teho zastavila a vaţně uvaţovala, kaj se to rozestavi.
Upozornil sem ju, ţe naša zahrada je velka, jak jeji kuchiň se špajzku dohromady
a ţe sused asy něbudě suhlasyť, jak mu kvuli paru kuskum dřevěnych stolu,
stolku a altanu zbura plot. Teţ sem ji přypoměl, ţe ji před paru rokami jakasyk

sviňa ukradla jeji oblibenu konvicu na kropeni hektaru. To ju trochu sklidnilo.
Aspoň na chvilu.
Za chvilu zas začla něrvozně švihať očami zleva doprava jak v prvni řadě na
tenyse a zatahla mě k dalšimu vybranemu bebechu - eletryckim noţicam. Pry to
nutně potřebuje, bo ty křaki su čim dal věči a uţ přes ně něvidi, esli ma susedka
věči tulipany. Přectavil sem se male gizdy, jak se hraju na střyhorukeho Edu a
naskakala mi husy skura jak rybiz. Hned vedle byly sekački, to teţ chtěla, bo kdo
to ma furt sekať tu staru ručni bestyju. To uţ sem se nasmolil, bo travu dycki
sekam ja. O ulicu dal byly ryny a vuzek byl eště ze štvrtiny volny, tuţ mě začla
přemluvať, ţe ty naše su uţ beztak prohnile a nikdo to stejnak něčisti, tuţ bysme
mohli dvě třy kupiť. Zakrutil sem zas palu a zoptal se, esli zna rozměr a delku.
Štěkla po mě, ţe sem detajlista. Potem zas pry, ať vemem paru kiblu omitki, bo
jak se loni gizdi hrali na male Lendly, pul chalupy opadalo. Uţ sem rači drţel
pysk a tlačil vuzek. Parurazy sem musel skontrolovať, esli mi něupadly kolca, bo
to jelo jaksyk ztuha. Cestu k pokladně eště mama zmizla do jedne ulički a za
chvilu přyletěla nadšena jak Opočenski v jeslach a vykladala, ţe tam maju
nadherny přyrodni kameň, akurat na cestičku od vchodu ku plotu. Tlačil sem dal
a něvšimal se ji. Kusek před pokladnu sem vylovil z košika slupkove solarni
svitidlo a bechnul ho zpatki do regala. Mama se na mě podivala jak Drakula na
vymačkane rajske jabka, tuţ sem ji ukazal na dno vuzka, kaj byly dvě obyčejne
bambusove na petrolej, ţe to stači, bo su za paru korun. Aţ jak pokladni zahrala
na te svoji klavijatuře, zecvaklo mi, ţe solarni svitidlo bylo enem na odlakani, bo
mama pod kvitka schovala ty noţice, naštěsti enem obyčejne, ni eletrycke.
Vitězně s nimi za pokladnu na mě mavala a šermovala jak navaleny Dartaňan,
jak sem eště na pas skladal zbytek tych bebechu. Jak se na ňu pokladni obratila s
celkovu sumu, naraz se přeměnila v decentni robku a dala ji svoju kredytkartu. Ja
sem mezytym stěhoval ty kramy zpatki do vuzka a funěl u teho jak Sysyfos.
Jak sme vyšli ven, vrhly se na nas dva pary a začly se přetahovať o naš vuzek.
Neţ sem všecko vyloţil do feliny, jeden par pochopil, co na mamu plati a začnul
ji kaţdu poloţku chvaliť. Mama se enem usmivala a vuzek něchala im. Za deset
minut potem v kaře nadavala jak dlaţdič, bo tam něchala deset korun. Odvezli
sme ten naklad do Kijovic a všecko sem to nahazal do šopy. Mama měla strach o
ty kvitka, tuţ sem eště napustil do kibla vodu a bechnul ich tam. Jak sme potem
zastavovali před barakem, slibil sem ji, ţe tam o vikendu eště zajeděme dať to do
rychtyku.
Ten deštivy vikend mi celkem vyhovoval, bo sem ho cely prochrněl a proučil.
Ten kurz z roboty se totiţ něbezpečně bliţi ku koňcu a ja furt pořadně něvim, o
co tam vlasně idě. Včera sem se od rana rozhodoval, co robiť, bo svatek

zamilovanych. Volal sem segře, esli uţ je cosyk nove s Blanku, ale něbrala mi to.
Tuţ sem odpoledně chvilu zbiral odvahu, dal se třy fernety a vyrazyl na Dubinu.
Dvarazy sem obešel barak, neţ sem se odhodlal zazvoniť. Dole kdosyk nězavřel
dveře, tuţ sem šel aţ ku dveřam nahuře. Jak sem pustil zvonek, došlo mi, ţe
mam prazne ruki a ţe to vyzni na guvno. Jak nikdo něotviral, trochu sem ten
čudel podrţel. Po paru minutach mi bylo jasne, ţe nikdo neni doma. Zkusyl sem
aji segru. Teţ nic. Jak uţ sem se chistal isť dom, vylez upřymny v ţupaně a
čuměl na mě jak labuť na šnuptychel. Potem zakoktal, ţe nikdo, fakt nikdo neni
doma a nervozně přešlapoval z jedne hnaty na druhu. Chvilu sem dumal, ţe bych
ho nasmolil a stavil se na turka, aspoň bych poznal tu jeho odkvetlu slunečnicu,
ale potem sem se pravil smol na to.
Před barakem sem dostal fajny napad. Jak sem se vratil, dole uţ jakisyk chitrak
zamknul a tak sem musel eště raz upřymneho vyrušiť. Přyšel eště vic nasmoleny
jak předtym, ale jak viděl, čemu sem se vratil, enem se usmjal pod chmyřy.
Neţ sem dojel dom, viděl sem dvěstapadesatosum dvojic, kere se obimaly a
olizovaly pod stromami jak poštovni znamki. Někeřy zhnilejši sebu tahali aji
kusy haluzy a co paru metru se zastavovali. Věči křaki sem rači někontroloval.
Celkem upřymně sem všeckich něnaviděl. U Helbicha přystupila přypita robka,
na tachometru najete okolo padesatki, něomylně zamiřyla ku mě, lapla se vedle a
začla do mě hučeť jak navaleny nadraţak do tunela. Ţe sem celkem šikovny
mladeţnik, ona je sama, je ten prvni maj, a co kdybysme to dali dohromady,
aspoň na neska? Tuţ moţna, kdyby ji něchiběla polovina zubu a pouţivala iny
parfem, jak Bref. Od neska se uţ nikdy nělapnu na dvojsedlo.
Idu chrněť. Esli se Blanka něozve po včerejši navštěvě, tuţ uţ nikdy.
4.05.2006
Svět je hned jakisyk pěknějši
Slunko pěkně sviti, vruble fajně vřyskaju, nebe je teţ jakesyk modřejši. Enem v
robotě to stoji za tuberkulistovu spluvu.
Blanka se ozvala! V utery rano mi zakikirykal tydlifon (uţ zas sem robil pokusy
s inym vyzvaňanim). Pozdravila tajakby nic a pravila, ţe bysme se mohli zejsť
na jakesyk něutralni pudě a povykladať se, tuţ sme se dohodli na jakesyk
čajovně u Sykoraku. Jak sem se po šichtě bliţil k mostu, bechnul mě do oči napis

Knihovna. A do štajgrove řytě! Ja vul sem zas ten vzkaz od bichlobaby, co byl
předminuly štvrtek ve schrance, kajsyk zaloţil. Ta roba něšťasna zas tuţi po
svojich kniţkach a mojich chechtakach. Zapsal sem se do nadkrčniho dyjařa
vzkaz, ţe hned dalši den po robotě tam musym zajsť. Tuţ ale esli najdu
prukazku. A kniţki.
Dorazyl sem pro istotu spiš a jak sem byl z teho setkaňa roščileny, objednal sem
se turka. Čajoštajger zastřylal obočim tak, ţe v Areně popadaly rekvizyty z polic.
Opravil sem se, ţe sem eště zhluply z roboty a něchal sem se doněsť idelni listek,
či jak se temu nadava v čajovně. Čuměl sem do ňho jak somalec do magazynu o
kulturystach, bo to pro mě bylo něprobadane uzemi. Hleděl sem do teho
něšťasně deset minut a pravě jak sem dumal nad tym, esli v čaju, kery se
menoval Zelena opica budě jakisyk chlast, kdosyk mi zastinil čitani. Chtěl sem
se na čajoštajgra zamračiť, ţe něstiham a ať mi da tak eště štvrhodiny a ona to
Blanka.
Vypadala jak obrazek. Vyčesane vlasy, tilko uple jak pysk od Šer, ale hlavně -
lechce se usmivala. Tuţ to bylo dobre znameni. Lapla se naproti mě a chvilu sme
enem tak nězavazně dřystali o počasy, ţe je konečně pořadne jaro a ţe uţ člověk
němusy chodiť navlečeny. Potem sme společně počitali v te čajgazetě a jak
Blanka zystila, ţe se v tym guvno vyznam, poradila mi jakisyk zeleny čaj, tuţ
sme se objednali. Ja na čaje syce moc nejsem, ale raz to vydrţim, no ni? Trochu
mi poskočil ohryzek, jak sem tu gazetu zaviral a padlo mi oko na čaj, kery se
menoval Adamuv vrcholek. Natahlo mě a nuţ se mi otevřel v kapse, ale rači sem
drţel pyščisko.
Konverzacyja pomalu zamrzala jak přecpany mraţak a nikomu se něchtělo
nahryznuť ten zhnily ananas. A naraz - jak ve špatnym filmě - sme oba začli a
potem sme se davali přednosť jak na kruhaču. Něnapadně sem se rozhlidnul, esli
tam kajsyk něsedi ta Stylova roba a něrobi se poznamki do zešitu. Blanka trochu
naředila povětřy, bo naznačila, ţe to na te chajdě moţna trochu přehnala. Ulevilo
se mi tajak po decy gutalaksu, bo sem pochopil, ţe eště neni nic ztracene. Potem
sme se na přeskačku začli všecko vysvětlovať a navzajem se omluvať. Po
pulhodině sme se aji pazury pomačkali. Z Blanki potem vylezlo, ţe je posledni
dni jakasyk uhoněna, ţe v robotě něstiha, všecko ju tam smoli a ţe hleda inu
robotu. A teţ, ţe mě tak trochu na teho prvniho maja čekala, ale ţe Danka chitnul
strašny zachvat, bo kdosyk nahuře zapnul čudel s napisem "Břyzy - kvesť" a ţe
museli na pohotovosť. To kvitko ode mě za dveřami ju celkem potěšilo. Mě zas
potěšilo, ţe ten křak nazvala kvitkem, tuţ sem se ji poptal, esli se vubec vlezlo
do vazy. Trochu se zarazyla a zamluvila to tym, ţe ten Dankuv zachvat byl fakt
hrozny. Tuţ něvim.

Jak sme dopili tu zelenu vodu, doprovodil sem ju na lokalku a pocycmal se s ňu
pod kaţdym stromem, co sme potkali, za ten prvni maj. Neţ nastupila, navrhla,
ţe o vikendu cosyk porobime společně. Skočilo mi na jazyk, esli aji s tym
vlasatym gizdem, bo sem se spoměl na ten cejlonski čaj, ale rači sem to polknul,
bo mi došlo, ţe bysme se mohli vratiť tam, kaj sme byli eště před paru dňami.
Jak sem byl v take dobre naladě, stavil sem se k našim. Tam mi sklaplo. Mama,
jak měla starosť o ty kvitka, co sme dovezli na chajdu a něchali tam napospas
vikendovemu dešťu, hned v sobotu tam zajela a všecko narvala do hliny, dešť
nědešť. Hned sem zalitoval, ţe sem se stavoval a segra, kera tam byla, bo
potřebovala pospravovať cychi, teţ, bo podle mamy sme měli předpokladať (zas
čita jakesyk nove magazyny, bo take slovo nikdy spiš z pysku něvypustila), ţe
potřebuje pomosť a měli sme tam intuityvně (dalši!) zajet teţ. Šak paru kapek by
nas nězabilo - a demonstratyvně kichla. Pry paru kapek! Šak v sobotu lelo jak z
pazury něšikovneho stolařa. Dlabal sem na ňu a narychlo s fotrem probral tych
šesť kusku na Baniku a kivnul na segru. Segra nahonem dovykladala mamě, jak
byla s makakem a gizdami v ponděli na navštěvě u jakesyk byvale spoluţački a
jak se tam fajně pobavili a šla se mnu, ţe mě hodi dom. Uţ sem se těšil, aţ se
spravim naladu a chuť po tym čaju zbytkem mraţeneho ferneta a sačkem arašid.
V kaře mi tvrdila, ţe na te naši akcyji tvrdě robi, ale ţe to neni aţ take
jednoduche a ţe bych měl cosyk přyhodiť do banku. Chvilu sem dumal, ţe bych
ji pověděl o upřymnym v ţupaně, ale pravil sem se, ţe se to něcham na indy.
Podival sem se na ňu jak taksykař na němca a potem ju upozornil, ţe uţ ju
něpotřebuju, bo uţ sem se to dal do rychtyku svepomocy. Hleděla na mě jak
Jakeš na kliče eště jak sem vystupil a skoro bych přysahal, ţe sem ji nad hlavu na
chvilu viděl taku tu bublinu a v ni přeletělo, co všecko ze mě mohla vydyndať,
ale nakoněc se spamatovala, usmjala se a pravila, ţe nam to přeje.
Tuţ aspoň je jasne, po kim ten upřymny gizd je.
10.05.2006
Natahnuty vikend
Na ten prodluţeny vikend sem se celkem těšil, bo s Blanku uţ to zas bylo v
rychtyku.

Na šichtě sme měli ve štvrtek trochu pozdviţeni, bo šefa na rani poradě trefil
šlak. Škoda, ţe sem u teho něbyl, bo sem usynal na tym kurzu, kery je asy
někoněčny, ale Kamil mi to na druhi den povykladal tajak bysem tam byl. Pry uţ
hned z rana dorazyl jakisyk rudy a hned zkraja začnul všeckich drbať, ţe plan se
něplni, ţe všecy všecko robja blbě a nebo pozdě a jak se k temu monologu
zapojil Pepik, kery se chtěl obhajiť, bo on je celkem poctivy pracant, šef se na
ňho rozeřval jak stodvacka ze sytičem naplno. Naraz zustal stať jak stara od
Lota, dychal jak Dartvejder a lelo z něho jak z praskle ryny. Banda chvilu
myslela, ţe je přestavka, ale jak zdvihnul telefon, chvilu vykladal cosyk o
sanytce, potem zavěsyl a dřystnul sebu do te jeho polstrovane sedački, všecy
pochopili, ţe se bliţa perzonalni změny. Za chvilu dovalila banda v červenych
hadrach, cosyk mu pichli a vzali se ho sebu na projiţďku. Odpoledně volal, ţe uţ
je mu lepši, ale ţe se tam asy tyden poleţi a ţe na tu dobu ho budě zatupovať vul
Ladik, tajak dycki. No potěš!
Patek celkem uletěl. Odpoledně volala mama, ať se na ten vikend nic něchistam,
bo cela familija jedě sadiť kvitka a zkulturňovať naš hektar v Kijovicach a
duleţitě dodala, aby tam mohli v letě kulturně dovolenkovať ti, co němaju na
zahranični dovolenu. Zoptal sem se ji, co tym mysli, ţe ja sem byl nejdal v
Ţilině, jak sem se raz přepil cestu ze sluţebki v jidelňaku Plzně a zbudil mě
jakisyk Slovak, co mě bechnul kufrem. Pravila, ţe segra cosyk vykladala o
mojich premijach a Bulharsku. Tuţ to uţ sem vubec něpochopil. Ţe by se mamě
vratil ten alzhajmer? Něchal sem to byť a pravil sem ji, ţe na zahradu moţu leda
tak v sobotu, bo na nedělu uţ cosyk mam. Chvilu do tydlifona funěla jak
nadrţeny hroch a zas začla o něvděčnych něpodarkach, kere přyvedla na svět v
bolesťach a oni se ji na stare kolena tak odvděčuju, ale pravil sem ji, ţe v deset u
nich a zmačknul sem červeny čudel. Tak sobota v dupě, zbyvala neděla a
ponděli.
Večer sem zavolal Blance, co zrobime s nedělu, esli bysme něvyrazyli na jakisyk
vylet, nebo akcyju. Pravila, ţe Danek dostal jakesyk sylnějši praški na tu svoju
alergiju, ale ţe se eště něcyti aby chodil ven, jak to všudě kvitně. Pro istotu sem
se zoptal, esli mu čitala přybalovy letak a učinki. Pry ja. Tuţ to je jasne, ţe se mu
něchce ven. Domluvili sme se, ţe se stavim v nedělu aspoň na oběd a jakisyk
zakusek, podřystame a počumime se na jakisyk film.
V sobotu sem v deset zabrzdil před barakem u našich, tam enem mama a třy
igelitki dalšich kvitek. Tuţ kura, či sem alegorycki vuz? Zoptal sem se, kaj su
ostatni, šak pravila, ţe jedě cela familija. Foter pry ma cosyk s plotynkami, tuţ
musy leţeť a segra je objednana po pul roce k holičovi. Ja vul, zas sem se něchal
napaliť. Ja něnavidim všecko, co se tyče ryča a hliny, ale jak na potvoru, jasne,

ţe sem to musel přeryť cele eště raz. Mama mi potem enem podavala kvitka a
ukazovala, kaj kere zapichnuť a jak označiť. V nedělu rano mě řbet bolel, jak
bysem pul dňa sbiral rosypane padesatniki.
Blanka zrobila bravka s knedlami a zelim. Obliznul sem všeckich deset. Danek
se pluţil bytem jak by misto lentylek zeţral pikslu rohipnola a pokaţde, jak se
všimnul, ţe se ho prohliţam, nasadil vyraz napul přejete srny. Začinal mi byť
blizki, pajtaš maly. Po obědě, jak se měl isť lehnuť, se mě zavolal k sobě, esli
bysem mu cosyk něpřečital, ale byla to enem zaminka, bo jak sem vlez do
pokojiku, začnul mi hlasem hlasatěla na Slezke vykladať, jake to je sviňstvo ta
alergija a ţe ma taku kartku, kaj je nakreslene, co kdy kvitně a pani dochtorka
mu pravila, na co všecko je alergicki a ţe to vypada, ţe tak pul roku něbudě
mocť isť z domu. Pravil sem mu, ţe mu zeţenu taku tu rušku přes pysk, co nosyl
ten zpivajicy milovnik děcek. To ho očividně nadchlo, bo se na mě usmjal a
pravil mi, ţe sem fajny stryk. Tuţ to celkem potěši, no ni?
S Blanku sme podřystali o všeckim moţnym, buchta byla teţ dobra, ale ani mě ju
něněchala dojesť, bo pry Danek usnul. Stav hromadek: furt tam su.
Segra musy měť na dveřach odposlechi, bo jak sem kolem šeste šel dom, enem
se za mnu zavřely dveře, segra byla na schodach a začla mi polohlasem vyčitať,
ţe přecy enem s tu věcu, jak sme byli s Blanku rozhadani, cosyk podnikala a ţe
sem ji za to slibil pomosť a ţe sem bracha na baterki a ţe enem jak ja cosyk
potřebuju, tak je dobra, ale jak ona... Vypnul sem ušiska a pravil, ať se
vymačkně, co potřebuje. Vylezlo z ni, ţe ma v ponděli sraz ze zakladki. Ze
srandy sem se zoptal, esli ma cenu organyzovať sraz pro třech ludi, bo ostatni uţ
su beztak mrtvi, ale zatvařyla se tajak kuřy řyť. Pry něma kaj dať gizdy a ţe ma
pro mě typ - zoo. Tuţ čemu ni, esli mi je doveze. Šak jak sem přeţil Banik,
přeţiju aji zoo, no ni?
Koho by napadlo, ţe ve svatek budě v zoo ludi jak ve frontě na Lenina. U
pokladni sem stravil fajnu pulhodinu. Zepředku se na mě lepila spocena
stokilova roba a zezadku do mě ţduchal jakisyk maly pajtaš s gumovym
samopalem, kery cosyk vykladal asy německi, ale to se eště dalo vydrţeť. Jak
sme prošli branu, gizdi se rozletěli dookola a litali od vyběhu k vyběhu. Kdyby
aspoň oba spolu, ale guvno! Jak naschval - jak kopija segry letěla k medvědum,
ten věči letěl k opicam. Jak mala valila ku krokodylum, bracha uţ byl u slonu.
Jak uţ sem myslel, ţe se mi stratili, dorazyli oba a pry, ţe maju ţizeň a hlad.
Kaţdemu sem zdělal ze řbeta jejich minybaťoch, bo co ineho, neţ jakesyk
tatranki by v tym nacpanym kusku latki měli. Zas guvno! Kopija segry tam měla
plyšoveho papagaja a ten věči pajtaš štyry tenysaki. Ať mi kdosyk povi, co chtěl

obiť v zoo se štyrmi tenysakami! Vystal sem dalši frontu, kupil kaţdemu parek
v rohliku, vyslechnul se vyryvani, ţe "Ja to s kečupem nepapam" a "Ja sem chtěl
hořticu", spoměl se na stare školeni asertyvity, nalel do nich kofolu, ať ma segra
fajny večer a šli sme dal. Kofola ich povzbudila eště k rychlejšimu poznavani
zviřatek a naraz hledim od klece ku klecy - gizdi nikdě. Prolez sem to dvarazy od
tych stanku aţ k velbludam, ale nic. Jak uţ sem se začnul chistať proslov pro
segru, kaj sem chtěl vyzdvihnuť vyhody bezdětne roby, naraz rozhlas a pry, ţe
"...asi pětiletá holčička a osmiletý chlapeček hledají svého tatínka, který se jim
schoval při hře na schovávanou...". To vymyslela beztak ta mala bestyja! Přy
přebirani ostuda, bo ta roba na informacyjach na mě hleděla jak tybecki mnich na
větrak. Jak sme byli z dohledu, chtěl sem im vysvětliť, ţe take věcy se něrobja,
ale rozesmjali se a pravili mi "To byla sranda stryku, co?" Tuţ nězabili bystě
ich? Ale tak, aby se na to něpřyšlo.
Jak ich odpoledně segra nakladala, kopija mě vystrašila větu "Se strejdou bylo
fajně, můţeme přiští tyden třeba na kolotoče, ţe?"
Enem vic takich prodluţenych vikendu...
16.05.2006
Eště včil mi zvoni v uchu
V patek sem měl pul dňa dovolene, bo sem potřeboval cosyk vylitať po
dochtorach. Ladik se syce hral na duleţiteho jak vesla u ponorki, ţe mi to
němoţe dať včil jak je šef ve špitale a ţe třeba plniť plan a podobne duperele, ale
pravil sem mu, ţe mam všecko hotove a odevzdane, tuţ ať něrobi krki a podepiše
tajak kdysyk, jak za nim přyšli s tym červenym papirem. Podival se na mě jak
krtek na kontaktni čočki a podepsal.
Jak tak bludim centrem a přylehlymi ulicami, naraz vidim proti sobě isť
jakehosyk uchila. Cely nahi, dluhe vlasy a na sobě enem pemprsku. Rozhlednu
se, nikdě nikdo, tuţ to mam smolu, pravil sem se a rači sem přešel na druhi
chodnik. Uchil ale uţ v tym měl jasno, bo přešel teţ. Pomaly sem začnul
spominať, jak sem se kdysyk učil karate ze seryjalu v Pijonyrske stezce. Tenkrat
sem se teho moc něnaučil, bo se spominam, jak sem doněs ze školy poznamku
"Poškodil výukovou pomůcku (nástěnka) spoluţákem při zkoušení
závadného imperialistického sportu! Prosím přísně potrestat.". Mama o mě

doma zlomila prvomajove mavatko a Stezku mi na měsyc zakazala. Potem uţ to
jaksyk něnavazovalo.
Počkal sem, aţ přyjdě bliţ a uţuţ sem se rozmachoval, ţe bych ho bechnul přes
pysk aktovku a tym bych změnil jeho pryjoryty, ale naraz se mě zoptal, esli
němam jakusyk tu korunu, bo maju posledni zvoněni. Neţ mi zecvakly všecke
relatka, dorazyl zbytek partyje - asy rytiř a asy eletrykař z te bradavičnate školy.
No a ten v te pemprsce - tuţ to byl ten gimnasta, co nosy děckam darki. Tuţ
měl synek namale, bo jak bysem ho chrapnul přes pysk aktovku, v kere sem měl
flašu ferneta, tu umělu namalovanu krev by uţ něpotřeboval.
Hrabnul sem do šrajtofle a dal im paru drobnych, bo se eště pamatuju, jak
chodila naša třyda a ţebrala po luďach drobne - pry na maturytni večirek -
guvno! Zmazali sme se eště to odpoledně jak komiňařova roba Jarynu za štrnasť
korun z nědaleke zeleniny. To byl taki mošt pro němajetne (ti nejchudši pili
okenu). Rano z teho syce bolela pala tajak by člověk usnul ve zvonicy, ale jak to
něpřehnal a včas to ohřate vyhodil na travu nebo chodnik, rano mu bylo fajně.
Tryjo poděkovalo a valilo obirať dalšich spoluobčanu. O dvě ulice dal sem
potkal dalši grupu. Mikulaš, dvě strašidla, jeden s baťohem na řbetě, jedno cosyk
divneho v maskačach a z jakimsyk chlupatym volkmenem na ušach a k temu
synek v drese pijonyra. Tuţ jasne, ţe se teţ chtěli odpoledně trochu občerstviť a
nědejtě im, jak matě, no ni? Mladi vpřed! Za dalšim rohem dvě fajne mladeţnice.
Jedna se mi celkem pozdavala, ale segra semtam pravi, ţe mi se pozdava všecko,
co ma sukňu a neni to ze Skocka. Jak se mě ptala, esli něchcu přyspěť, jaksyk na
mě pomrkavala pravym okem. Chvilu sem se myslel kdovico, ale jak to robila,
aji jak sme se rozlučili, docvaklo mi, ţe to budě asy přerušeny nerv a ni laska na
prvni pohled.
Zbytek dopoledňa sem se fajně bavil tym, ţe sem na dalku hadal, co za dalši
maškary mě poprosa o přyspěvek na opicu. Potkal sem paru fodbalistu,
uklizečki, jednu barbinu, Pinokija s frňakem jak by se šňupnul Vijagry, lyţařa a
dokoňca aji takeho maleho pajtaša, kery jak by vypadnul z vrchniho patra
radnice, ale ten je jediněčny a něnapodobitělny, tuţ to moţna byl ten oryginal. Za
to dopoledně sem uvalil chechtaku jak za dvě flaše meruňki.
U dochtora v čekarni sem něbyl dluho, bo na potvrzeni člověk naštěsti němusy
stať frontu s duchodcami, ale aji za tu chvilu sem se vyslechnul tak ze šesť
stranek z kniţki "Domácí lékař - ordinuj si sám". Jak se ta jedna babka, kera
popisovala druhe babce svoje hnisave bolaki na nohach tak ţivě, ţe sem se ich

dokazal přectaviť, začla vyhrnovať galaty, ani sem něpozdravil a valil na čerstve
povětřy.
Cestu od dochtora sem se chtěl zajsť do Rady na smaţak a hrancle, bo mi uţ od
rana vyhladlo. Proti mě šla raznym krokem nasmoleneho Predatora, keremu
Arnold zebral spinacy skřyňku, mladeţnica. Dredy do puli řbeta, lica fajně
červene, asy namalovane křydu na asfalt, černe brylki, v jednym licu kus dratu,
asy antena na přyjem Impulzu, kvitkovane tryko a rozevlatu batykovanu sukňu
jak Marfuša. Chvilu sem dumal, za co asy idě a po chvili dumaňa sem typnul, ţe
se rano němohla rozhodnuť, tuţ vzala pro zycher všecko. Pro mě to byl jasny
vitěz moji sukrome ankety "Nejlepši posledni zvonik". Neţ došla ku mě,
vytahnul sem ze šrajtofle premiju pro vitěza - papirovu padesatku - a jak byla na
krok, natahnul sem ju k ni a pravil, ţe nešni vitěz je pro mě ona a ať se to uţije a
ať im vyjdě stuţkovak a z kere je školy. Na dalši otazki uţ nědošlo, bo spustila
syrenu jak benga, jak němoţu předjeť kolonu aut, a pry ať se něrobim srandu a
ţe sem "šovinystycke prase" a ţe ona studuje prestyţni filozoficku fakultu, uţ
druhim rokem a ţe to něma zapotřebi. Chvilu mě skušala nakopnuť, ale mam
trenynk z kurzu obkročaku, do kereho sem chodil po tanečnich.
Slyšel sem ju vyřvavať pod oknem, eště jak sem se objednaval, ale robil sem, ţe
to něpatřy mi. Jak sem platil, kelner na mě mrknul a pravil, ţe ma doma eště
horši megeru a něchal mi pět korun navic. Valil sem dom nejkratši moţnu cestu,
abych ju nahodu eště něpotkal. Měl sem štěsti.
19.05.2006
Modelařska vystavka?
Skoro sem uţ vypustil z paly tu ostudu s tu odredovanu mladeţnicu, jak mi ju
něvědomki přypoměla v ponděli ezemeska od upřymneho synovca. Ten gizd mi
napsal, esli pry vim, ţe maju posledni zvoněni a ţe je včil nova doba, tuţ ať mu
pošlu jakisyk přyspěvek na čislo učtu, kere bylo na koňcu spravy, ale kovove pry
něbere. Hned sem mu volal zpatki, ale asy tušil, ţe se něbudu ptať na varyjabilni
symbol, tuţ to rači něbral.
Odpoledně mě v lokalce odchitil Ladik - novinař. Ludě na mě hleděli zakeřně
tajak politycy z předvolebnich plagatku, bo sem zas robil pokusy s vyzvaňanim a
jak se ozvalo střylani, roba co visela na madle vedle mě, pustila tesko igelitku na
zem a jak ji došlo, ţe to je enem tydlifon a ni přepadeni lokalki, zbytek cesty na

mě hleděla zle jak Hus na seno a pod nosem se cosyk vykladala o jakimsyk
magorovi, kery ji rozbil vajca. Ladik mi volal, esli pry s nim něchcu zajsť na
jakusyk vystavu modelu. No čemu ni? Měl sem volne odpoledně a jako maly
pajtaš sem furt cosyk lepil. Eroplany ze Směru, domki z abecečka a semtam aji
kuski balzy ku stolu. To jak mama dycki zystila, prvni mě přetahla vařechu přes
řbet a aţ potem zyšťovala, esli se to da odlepiť.
Dali sme se scuka v Indře. Zbytek cesty sem dumal, kaj to asy budě. No beztak v
Domu pijonyru, no ni? Co tam sem se nastaval jako maly gizd s vlajku přy
ruznych sjezdach a schromaţděňach. V Indře sme s Laďu chvilu podřystali o
ţivotě, o robotě, co noveho, co stareho, on furt dřystal o volbach, jak ho furt
kandydati nahaňaju jak nadmutu kozu, esli se něchce enem tak podřystať a
podobne duperele. Ja sem mu na oplatku pověděl o tym varyjotskim kurze, na
kery mě vyslal šef a z kereho asy zhlupnu, bo to je čim dal sloţitějši a něma to
koňca. Ladik potem pravil, ţe slyšel, ţe se budu ţeniť. Tuţ take šoki? Co hlupně,
pravil sem mu? Šak je mi s Blanku dobře, tak čemu se dobrovolně hnať do
chomuta, no ni? Či sem lumik? Potem se mi eště on pochvalil svojim novym
objevem, nadhernu rezatu vysokoškolačku, chitru jak Emdea 2020, skvělu a
oryginalni robu. Jak sem slyšel oryginalni roba, něvim čemu mi před očami
naskočila ta dredata mladeţnica z prestyţni fakulty a němoh sem tu přectavu
dostať z paly ven.
Jak sme zaplatili a vyšli, zarazylo mě, ţe sme nězahli k Domu pijonyru, tuţ sem
zaplašil myšlenku, jak Ladik vybira bruki z dredu svoji nove robki a začal sem
zyšťovať, kaj to vlasně iděme. Enem se tajemně usmjal a pry uvidim. Jak sme
zahli na Prokešak, začly mi v pale šrotovať kolca, ale enem tak pomaly. Tušil
sem, ţe papirove letadla asy něbudu.
Na schodach do radnice začnul vykladať, ţe chista jakusyk reportaţ a ţe by ho
zajimal nazor prosteho občana a jakesyk dalši dřysty prdy. Jak sme vlezli do
haly, rozhliţal sem se a tam pět prosklenych stolku a v kaţdym slibovane
modely. Ale ţadne letadla, ţadne tanki, ale to, co ma vyrosť na te zelene luce,
jak kdysyk stala koksovňa Karolina. V duchu sem mu nadal do hovad, bo jak
sem nědavno viděl luskať prstami ostravskeho Nejvyšiho v kisni tu mezy tymi
modelami, zařek sem se, ţe tu něvkročim. Chvilu mi eště mazal medovinu kolem
pysku, ţe muj nazor je fakt duleţity a tak sem se to šel pořadně prohlednuť.
Tu posledni, oranţovu, něvyraznu, sem hned vylučil z kola, bo to asy kdosyk
odevzdal na posledni chvilu. Celkem se mi zalibil ten navrch, na kerym bylo
hafo stromku a travy. Hned sem se spoměl na Michala ze zakladki, kery měl
doma panel s tetečkami a teţ tam měl take male stromki. To se mi dosť

pozdavalo, bo jakasyk ta zelenina by tam měla byť. Šak jak kolem teho jezdivam
na šichtu a ze šichty, ta zelena plocha se mi libi tajak je. Potem mě eště zaujal ten
model, jak vyrobcum doprostředka spadnul kus velkeho dyjamanta a asy se im to
zalibilo, tuţ to tam něchali. Fajně vyrazne to bylo. Ladik mi pravil, ať se vemu
ten kupon a moţu hlasovať, tuţ ale pro kery? Jak sem tak dumal, všimnul sem
se, ţe u kaţdeho stolka je eště velka televiza, kaj se promitaju ukazki, jak to budě
vypadať ve skutečnosti, tuţ sem zrobil eště jedno kolco. Ladik uţ se nudil, tuţ
začal hučeť jak přetaktovany vysavač do te robki, co rozdavala kupony, ale jak
chvilu hrala hluchoněmu, spoměl se asy na svuj novy objev a něchal ju byť.
Někere ty kisně něfungovaly, tuţ co to je za burdel? Eště sem se všimnul, ţe
jeden ten model poblikava, tuţ sem myslel, ţe je to zdrbane a trochu sem im tam
pošteloval s tym dratkem, co z teho čuhal, ale jak to zhaslo, rači sem to strčil
zpatki a šel k inemu stolku. Tuţ esli vyhraje ten navrch, tak to tam budě jak v
jakimsyk varyjete. Nakoněc sem se vybral ten s tymi stromkami.
Venku mě Ladik trochu nasmolil, bo sem začnul vychvalovať ostravskich
Nejvyšich, jak su hodni a jak se vaţa občanu, jak ich něchaju samych rozhodnuť,
jak by to chtěli měť na Karolině oni. Jeden bruslař tam pyskem vyryl brazdu v
tych kachlach, jak se zleknul Ladikoveho vybuchu smichu. Ten vul se řechtal jak
Šemik eště u byvale Volhi. Jak se sklidnil, pravil mi, ţe sem skvěly chlop, ale
semtam uvaţuju jak male děcko. Tuţ nězabili bystě ho?
24.05.2006
Danek ma šesť
Na sobotu sem byl pozvany na Dankove narozki. On ich měl syce v utery, ale
vikend je na slaveni lepši, bo se moţe slezť cela familija a jak se kery přepije,
druhi den něhrozy, ţe by zaspal na šichtu.
Darek sem něchal na posledni chvilu, šak neni kaj spichať, no ni? Naplanoval
sem se to na sobotu dopoledně, ale jaksyk sem se přyspal, bo v patek sem po
dluhe době zas potkal před barakem Marcela a zašli sme na jedno. Mu se těţko
odporuje, bo byva něodbytny jak kontrola z finančaku. Podřystali sme o všeckim
moţnym, ja sem se postěţoval na mamu, ţe mi od uterka něbere tydlifony, bo
sem zapoměl na Den matek tajak na smrť a v ponděli večer mi přyšla sucha
ezemeska "Od vcilejska od tebe uz nic nechcu!!!". Dali sme po jednym (no
moţna aji jakesyk ty pajdulaki) a v pul dvanaste sme se před barakem dvojhlasně

zařvali kusek česke himny na povzbuzeni našich hokejistu před tymi Finami.
Kusek temu, ţe jak sme se dostali k Voda huči, odevřelo se v druhim patře okno,
sused zařval "Tu mate tu vodu, prasata!" a vedle Marcela chrstlo tak zepět litru.
Eště k temu se na koňcu ulice objevila cajtska felina, tuţ sme rači zapadli do
vchodu a zbytek dospivali ve vytahu.
Jak sem se v sobotu zbudil v pul desate, trochu mi zatlo. Po turku na
resuscytacyju a dvuch deckach šumiveho celaskona sem se jakţtakţ zvetil a
vyrazyl do Alberta. Šak tam maju teţ jakesyk hrački. Uţ sem mu malem kupil
balon za stovku, co tam měli v akcyji, jak sem se spomněl, ţe ma dostať kolo a
ţe sme se s Blanku domluvali, ţe mu zeţenu helmu a chraniče. To ale v Albertu
neměli, tuţ sem vyrazyl na Masarykač. V prvnim kramu mi došlo, ţe kupovať
helmu bez hlavy je celkem na guvno, bo roba za pultem mi poloţila zakeřnu
otazku "Jakou velikost?" a jak sem ji odpověděl "Taki věči ananas", nětvařyla se
pravě chapavě. Nakoněc sem kupil taku fajnu červenu se spajdermenem a
domluvil sem se, ţe jak mu budě mala, či velka, tuţ mi ju vyměňa.
Myslel sem se, ţe to budě taka mala fajna oslava enem ve třech, ale guvno!
Přyšla Blančina mama, ta by mi něvadila, bo s ňu se fajně dřysta o nemocach a o
tym, co člověka boli, ale jak na sviňu dorazyl aji ten masny gizd, kvuli kereho
sem se malem s Blanku rozešel. Blanka se celu dobu tvařyla tajak by uţ
zapoměla, co ten gizd porobil. Ja sem se snaţil byť dycki v inym pokoju jak on,
ale ne dycki se mi to podařylo, bo přyklad jak se přypijalo oslaveňcovi, moc se
to něhodilo. Teţ dorazyla segra od Blančine mamy, kere mluvja tetička Milada,
se strykem Jarkem. Tuţ to vam byla dvojica! Ona tak kolem pědapadesati,
oblečena jak by misto Vlasty odebirala Bravogel, namalovana jak něšikovny
klaun, vrstvu pudru na pyščisku, ţe by se z teho dala zrobiť posmrtna maska. On
kolem šedesatki, taki uťapnuty, moc němluvil, enem přykivoval "Ano Miladko,
ne Miladko, přesně tak!" Tuţ dvojka jak z kniţki.
Blanka zrobila Dankovi fajnu dortu. Byla ve tvaru aktovki, aby se uţ pomaly
chistal na to, ţe za rok povali do školy. Byl z ni nadšeny, akurat ţe se chudak
trochu pobečel, bo jak je na svuj věk taki šikovny, jak sfukaval svički, trochu mu
ohořelo leve oboči. No smradu jak na plese svařeču kolem druhe rano. Potem
sme mu všecy popřali a kaţdy mu dal darek, co doněs. Tetka se strykem mu
kupili stolni kulečnik. Hned ho chtěl skušať, ale to by něbyl Danek, aby cosyk
něvymamlasyl. Chtěl vyskušať, co viděl na kabelovce, tuţ nabral kulu zespodka,
trefil sklenku na stole a domino efekt uţ zrobil svoje. Miladka se enem smjala,
jak je šikovny a pravila, ţe neţ pujdě dom, ta sukňa ji uschně. Ja sem mu potem
dal tu helmu a chraniče. Z teho spajdermena něbyl moc nadšeny, bo začal
mudrovať o tym, ţe člověk se němoţe změniť enem tak v pavuka jak v tym

filmě, bo pavuči de en a se němoţe křyţiť s lidsku a eště cosyk dalšiho, čemu
sem něrozuměl. Z teho ajnštajna mě raz šlak trefi. Ale helmu sem celkem trefil.
Adam mu kupil ferary na vysylačku. Tuţ jasne, zbohatlik zasmoleny. Sviticy
světla, klakson, čudel na imitacyju turovaňa. To se raz musym pojčať dom.
Babka mu kupila tryko a ryfle. Hned čučel na tu cedulu za krkem, esli je to
stoprocentni bavlna, bo ine on něnosy, bo z teho pry moţe mět ekzem. Nakoněc
Blanka přyvezla z loţnice kolo, postavila ho pyšně před Danka a pravila mu, ať
se ho vyskuša. Něbyl z něho moc překvapeny, bo o tym věděl předem. Ani ho
nechtěl skušať, bo doma pry se němoţe jezdiť, šak tu mame novy tepich. Zdeset
minut sme ho museli všecy přemluvať. Šak je kolem banda dospělaku, němoţe
se mu nic stať, no ni? Nakoněc se něchal přemluviť, ale navlek se všecke
chraniče a nasadil helmu. Něstalo se mu nic. Akurat do te velke vazy vedle
televize uţ nikdo kvitka něda a to měl štěsti, ţe sem ho chitnul před obrazovku.
To budě sranda, aţ ho budu učiť jezdiť.
Pojedli sme dortu, chlebički, popili, podřystali o všeckim moţnym. Jak se bliţila
hodina H, dumal sem, ţe bych se zoptal, esli němoţeme zapnuť aspoň obraz, ţe
bysme tych našich synkuv trochu povzbudili. Skusmo sem zaved řeč na hokej,
ale po paru minutach mi docvaklo, ţe něbudě nic, bo všecy krom Blanki (kera to
někomentovala) se shodli na tym, ţe sport je na guvno, bo fanušcy su hovada,
enem se vala a rozbijaju stadyjony. Chtěl sem im vysvětliť, ţe v hokeju je to
inač, ale rači sem se to rozmyslel. Blanka se na mě enem omluvně usmjala. Z
tetki Miladki se po třeti dvojdecce vina vyklubal druhi Novotny, bo začla
vykladať vtipy, ale take ty fusate a řechtala se im jak šemik enem ona sama.
Danek se naštěsti hral v pokojiku s tym ferary. Po dalši dvojdecce začla Blance
chvaliť vyběr chlopa a jaksyk vyznamně na mě přy tym pomrkavala. Jarek enem
přykivoval. Docvaklo mi, ţe je asy nejvyši čas isť dom, bo skoro šedesatilete
roby nejsu pravě muj typ. Kolem pate sem se rozlučil, eště raz popřal Dankovi a
valil dom. Dole sem měl sto chuti nakopnuť to gizdove beemve, ale šak nejsem
vandal, no ni? Tuţ sem se aspoň rozhlednul a poloţil mu na zadni kufer pul
cyhly, co tam leţela na travě.
Hokej skončil fajně aji bez moji podpory. Akurat v nedělu sem se malem uhryz v
řyť, jak sme němohli dať ani jeden gol. Ale co, syncy, dik aji za to střybro. Šak
nejsme u zubařa, no ni?
29.05.2006
Nabity energetycki tyděň

Posledni dni sem jakisyk rozfarany, bo sem se rozhodnul, ţe to temu pajtašovi z
roboty, co zastupuje našeho klepleho šefa, nandam. Vypada to, ţe ten kurz, do
kereho chodim a robim tam ze sebe cypa, je asy fakt duleţity pro dalši postup v
robotě. Zystil sem to nahodu, bo jak včil furt nadavam v kanclu, do čeho sem se
to něchal navlesť a ţe ty skuški, co budu za chvilu, beztak nězrobim, vlez k nam
raz Ladik, pohladil mě po řbetě (fakt pohladil!) a pry, ţe čemu se ten zavěrečny
test nězrobim aţ na podzym, šak neni kaj spichať. Jaksyk se mi nechtělo mu
věřyť, ale ve vnitřku uţ sem byl přesvěčeny, ţe to je fajny napad.
Na posledni hodině sem se enem pro istotu mezy dveřami zoptal, kdy nam povja
ten podzymni termin. Lektor na mě hleděl tajak kdysyk foter, jak sem se ho
zoptal, esli je pravda, co pravily děcka ve škole, ţe muj foter se měni kaţdy den
v permonika, a pry jaki podzym. Ja, stary duvěřyvec sem mu začnul vysvětlovať,
jak jejich firma dava terminy a jak sem viděl, jak uţ se mu oboči dotyka začatku
vlasu, kere kdysyk mival, trochu mi zatlo. Pomalu sem mu povykladal, jak sem
na to přyšel. Pohladil mě po rameňu (kura, to je tyděň!) a pry, ţe se ze mě
rozverny kolega zrobil srandu, bo jediny termin je včil na začatku červňa a bylo
by celkem fajn, abych to absolvoval, jak uţ za mě fabryka vyhodila tolik
chechtaku.
Tuţ povim vam, měl sem sto chuti zajet Ladikovi zrobiť z gzychtu zaklad na
karbenatki, ale on posledni dobu začnul chodiť do fitka, tuţ sem mu chtěl aspoň
zavolať, ale něbral tydlifon, tuţ jeho škoda. Moh se dozvěděť hafo novych věcy
o svojim pysku a motyce.
Neţ sem dorazyl dom, sklidnil sem se a rozhodnul sem se, ţe tu skušku zrobim.
Doma sem odevřel tu bichlu, keru nam dali na počatku a posčital sem kapitoly a
podle kalendařa dni do skuški. Vyšly mi dvě kapitoly na den, tuţ to by celkem
šlo, no ni? Potem sem se ale všimnul, ţe kaţda kapitola se děli na podkapitoly,
oddily a jednotlive body. Tuţ šlak to tref, to uţ sme na osumnasti za den. Jak na
to? Napadlo mě poradiť se s upřymnym, šak ten ma včil dosť skušenosti s
učenim pod tlakem. Ten mi poradi, jak se narvať do paly tu bichlu. Aji v
tydlifoně bylo slyšeť, jak se nafuknul - stryk ho prosy o pomoc s učenim, tuţ to
su věcy! - a začnul mi menovať, ţe potřebuju tauryn a kofejn a ať se kupim teho
červeneho byka, tu tekutu vijagru a podobne sladke srački. A teţ ať zajdu do
lekarni a kupim se guaranu a gingo bělobu. Tuţ či sem velki Vont? Nakoněc mi
pravil gizd jeden "stryku uč se, uč se, uč se, ať nejsi uplně blby!" a s řehotem to
pověsyl.

Zavolal sem mamě, abych ji vysvětlil, ať mi včil paru dni něvola. Poptala se,
čemu ju otravuju, jak sem se na ňu vysmolil na Den matek. Furt mi to eště
něodpustila, s tu sklerozu to asy něbudě aţ take horke. Tuţ sem ji pravil, ţe se
včil učim na duleţitu skušku, kera suvisy s moju karyjeru. Naraz, jak by ji
kdosyk předratoval obvody, přepla na reţim "Nejmilejši synek ze všeckich", pry
ţe dycki chtěla měť doma inţenyra a ţe se o mě postara. Neţ sem ji stačil
vysvětliť, ţe něsutěţim o ţaden tytul, zoptala se, esli mi ma na zytra přychistať
vruble a nebo řyzki. Polknul sem nasucho, zadumal, jake chutě maju asy buducy
inţenyřy a vybral se ty vruble.
V robotě sem se vzal paru dni dovolene, nakupil ty povzbuzovaki a v lekarni sem
zebral všecko, na čim byla napsana ta guarana. Lekarnik se na mě chapavě
podival a pry esli idu zapijať svobodu a nebo se učim na skuški. Potěšilo mě, ţe
vypadam na oboji, tuţ sem na ňho enem tak duleţitě mrknul. Mrknul na mě teţ a
přyhodil mi do sačku eště jakisyk reklamni letak.
Potem volala Blanka, ţe uţ vi od mamy, ţe mě nikdo něma rušiť a ţe uţ se těši,
bo s inţenyrem eště nic neměla. Začnul sem ji vysvětlovať, ţe měť doma
inţenyra je mamin sen od doby, co segru něvzali na vysoku, ale Blanka mě se
smichem přerušila, ţe mě něbonzně a kdo vi, co ze mě nakoněc budě. Tuţ to mě
celkem potěšilo a tak sem se přykupil eště paru energopiksel navic.
Doma sem roznytoval tu bichlu a rozloţil stranki po cele obyvačce. Odevřel sem
se ty energobomby, zapil ty praški, zrobil se guarani čaje a dal se do čitaňa. To
co sem něpochopil na tym kurzu, doţenu včil, no ni? Deset minut po začatku mě
vyrušila mama s tašku nacpanu tymi pruhlednymi pikslami do mikrovlnki,
nacpanymi ţradlem, tuţ sem poděkoval, pojed a vratil se k učeňu. Tuţ ale po
dobrym jezeňu se mi chtělo chrněť, tuţ sem se zrobil turka a přečital se gazetu.
Potem sem se dal eště pro istotu jeden energodryjak a začnul se robiť vypiski. Po
paru hodinach sem se pravil, ţe nic se něma přehaňať a šel sem chrněť. Ale asy
sem to s tymi povzbuzovakami přehnal, bo po třech hodinach sem furt čuměl do
horyzontalniho prymaleksa. Jak sem přepočital kaţdu kudrlinku na kaţde z te
stovki ovcy, co šly přes ten imaginarni most, pravil sem se, ţe to tak nějdě a šel
sem se dať hrnek tepleho mlika. Na přybalovym letaku k te guaraně asy
zapoměli napsať, s čim se to něma kombinovať, bo sem potem dvacet minut
proseděl na vecku. Sused podemnu se musel diviť, čemu tak pozdě v nocy
otviram tolik šampusu.
Byl sem tak nabity energiju, ţe se mi potem uţ něchtělo isť do luţka, tuţ sem se
oblek a šel se projsť nočni Ostravu, ţe se aspoň utaham. Zašel sem k radnicy,
spočital ţarovki, kere tam chibja a jak sem se vratil dom, chtěl sem to zavolať

ostravskemu Nejvyšimu, akurat ţe mi jakisyk pazgřyvec přecviknul drat u
komputera, či kereho šlaka a jak sem jeho čislo chtěl pohledať ve Zlatych
strankach, zbudil sem se nad nimi aţ okolo poledňa.
Přes ten tyděň sem se tym tak rozhodil reţim, ţe snidam kolem pulnocy, potem
chvilu pospim, kolem osme pojim řyzki od Blanki nebo mamy, zas zdřymnu,
vylopu paru plechovek s nabijakami, povečeřam a kolem dvuch odpoledně idu
chrněť. Mezytym očami kopiruju ty stranki tych skrypt a snaţim se to
zapamatovať. Nakoněc se aji začnu do te Prahi těšiť. Šak ja im eště ukaţu, no ni?
Je tu jakisyk odbornik na energodryjaki? Da se na nich zyskať zavislosť? Ja a co
mam robiť s tym telefonim čislem a menem Lukaš, kere sem našel v tym sačku z
te lekarni?
7.06.2006
Tyden v polotranzu
Přypadam se tajak potapěč, kery se vynořyl po šesnastce na udrţbě ryb. Zaţral
sem se do teho učeňa tak, ţe sem malem v sobotu přetahnul přes pysk mamu,
kera mi bechla kastrolami s gulašem na stul. Zleknul sem se, ţe zloděj, bo se
jaksyk něpamatuju, ţe bysem ji dal kliče a esli ja, tak to ji je musym zas honem
zebrať, bo ta by byla schopna mi přerobiť kvartyr k obrazu svojimu.
Mama mě prvni prohledla zkušenym okem dochtora samouka a pry esli nejsem
chory, ţe mi jaksyk ţhnu oči a sem cely rudy a jaksyk divně sebu cukam. Rači
sem to honem zamluvil, bo jak by sem ji řeknul a ukazal, co sem všecko do sebe
nalel a teţ ze sebe vylel, zavolala by mi zachranku. Asy mi to zeţrala, bo hned
nato se začla stěţovať na fotra, ţe zas něchce isť voliť, vul jeden stary. Jak sem
byl eště zblbly z teho přepadeňa, chvilu sem dumal, esli tatu zas vybrali za
porotca Mis farački, ale aţ podle maminych nadavek mi zecvaklo, ţe je vlasně
sobota a nejvyši čas. Neţ mi začla šňupať po kvartyře a přestavovať nabytek,
poděkoval sem, nacpal ji do igelitki bebechi z minula a něnapadně ju vystrkal na
chodbu.
Probral sem tu kupu letačku, kere našla u schranek a hodila mi ich k ţradlu.
Volebni listki byly aţ dole, tuţ sem listoval a pojed gulaš. Taki vlasně
předvolebni. Celkem mě překvapilo, co za chachary se chce cpať do te
sněmovni. Pravil sem se, ţe to na dalši volby (esli eště jake budu) teţ musym

zkusyť, bo kdo raz nězaloţil aspoň jednu stranu, či někandydoval, tajak by něbyl.
Tuţ to musym dohnať.
Jak sem dojed, docvaklo mi, ţe uţ moc času nězbyva, tuţ sem vystartoval jak
razovity občan města z pracaku a odvolil na posledni chvilu, bo sem přecy řadny
a uvědoměly občan, no ni? Aspoň tak to o tych, co vola, tvrďa ti, co ich
potřebuju. Na to male nědorozuměni s jednym pajtašem z komise sem se
rozhodnul honem zapoměť. Jak sem vletěl do volebni mistnosti, lapěl tam sused
z přyzemi z protějšiho baraku, kery mě něma moc rad uţ od děcka, bo sme se raz
s parytju cestu ze školy vsadili o saček ceček, kdo mu našči do oken. Tuţ šak
kaţdy byl v mladi pohlupavy, no ni? A co - něma mět tak nizko okna. Tuţ a ten,
jak mě viděl, pravil ţe medyjalni hvězda přychazy. Trochu mi zatlo, bo sem to
něpochopil, aţ potem, jak začnul dal vyryvať, ţe tu uţ ţadna televiza, kera toči
opozdilce neni a jak sem přyšel na doslech, šeptnul, ţe moţu isť do dupy. Chtěl
sem ho trochu potahať za šlajfku, ale potem sem se spomněl, ţe sem řadny a
uvědoměly občan a něvšimal sem se ho. Enem sem se uvzal, ţe aţ zas pujděme s
Marcelem z knajpy, zkusym překonať svuj děcki rekord.
Zbytek vikenda sem stravil střydavo u kisně a u učeňa, ale uţ enem tak zlechka.
Celkem sem se těšil do roboty, bo sem byl zvědavy na naš ruznorody kolektyv.
V ponděli sem dorazyl trochu pozdějši, bo sem musel po sto rokach na očkovani,
ale vlez sem do teho nejlepšiho. Chlopi se hadali jak stare babki nad lacnu
halenu na burze, kery je věči hňup, bo volil ty něspravně zabarvene. Franta
nadaval na hňupski věčinovy system, tuţ mi došlo, ţe hodil listek grynhornum.
Ladik enem pocumlaval čibo něch zkape z teho svojeho oranţoveho hrnka a
cedil mezy plombami, ţe bez něho se nikdo v robotě ani ruki něumyje. Roby z
vedlejšiho kanclika kaţdeho otravovaly s tym, ţe Mira je nejšvarnějši synek. Na
to Jaruna, ţe ni, ţe nejpěknějši je Bursyček, tuţ na chvilu přehlušily chlopy, jak
se doštěkaly jak kdyţ vypustitě kočku na vystavě čoklu. Ani im něvadilo, ţe tu
ani jeden z nich někandydoval. Mezytym Jura lepil na zeď plagat te mlade
blonďate rude Soně, pro keru je historyja uzavřena kapitola. To nasmolilo roby a
jak šel na oběd, domalovaly ji černe zuby a rohi. Jak se Jura vratil, Ladik mu
inycyjatyvně něnapadně řeču tych, co slyša očami, nabonzoval kdo je ten pikaso
a enem sme slyšeli ryk, jak Jura vtrhnul vedle s centrofiksem. Za hodinu by
namaloval aji Moňu v lisu, tuţ sem to šel vedle omrknuť a on tam bestyja seděl s
robkami nad vaječnym koňakem a vedli koalični debaty. A potem ţe pry to
nějdě.
Škoda, ţe sem se němoh zapojiť, bo sem zbytek dňa lital kolem cesťaku. Jaksyk
se němoţu spoměť, kdy sem ho vyplňoval naposledy, moţna, ţe to bylo poprve,

tuţ sem v tym měl zmatek. Taki cesťak, to neni jak vyplniť su v doku. Lital sem
mezy mzdovku, osobnim, Ladikem, sekretařku naměstka a vratnym skoro hodinu
jak rogalista ve vichřycy. Ladik mi našel nejlevnějši spojeni do hlavniho města,
bo třa šetřyť, němoţeme rozhazovať za prvni třydu. Kdyby bylo po jeho, pošle
mě v uhlaku. Akurat ţe ten jeho spoj jel v taku cypatu hodin, to bych musel
stavať tak ve dvě a byl bych tam v šesť. Tuţ sme trochu podřystali na tema obsah
a tvar někerych organu a bo s volem by člověk neměl traviť vic jak pět minut
deně a ja uţ sem nechtěl stracať čas, zašel sem na mzdovku. Tam sem ho ztratil
asy pulhodinu a zbytečně, bo mi tam ty dvě vysvětlovaly mezy tym co se spolu
dohadovaly, kdo ty volby vlasně vyhral, ţe vlasně musym na osobni. Tuţ nevim,
kdo vyhral, ale beztak prohrali obyčejni ludě, no ni?
Na osobnim se robka divila, kery pajtaš mě poslal k nim, jak tu mame logistyka.
Ja, taku cedulu znam, chodim kolem ni dycki do kantyny, ale dycki sem se
myslel, ţe tam lapi chlop, kery umi logicki mysleť. No co, šak němam vysoku
školu. Tuţ sem šel zabušiť, ale nic. Zavřene. Logistyk kajsyk bludil. Jak sem se
postěţoval vratnemu, kery šel na tu hnědozelenu dobrotu s ryţu do kantyny,
poradil mi, ať se domluvim s naměstkem, kery jedě do Prahi v den mojiho
přeskušaňa. Tuţ sem se třyrazy nadechnul, bo něrad jednam s moc chitrymi
luďami a šel zaklepať u jeho dveřy. Akurat ţe prd, on tam jel o den spiš, ale
vratiť se pry moţu s nim. Zasrandoval sem, ţe bych moh jet pendolinem, na to
on zasrandoval, ţe mě něcha zatknuť za mrhani podnikovych chechtaku, tuţ sem
zasrandoval nakoněc, ţe moţu jet stopem. To ho celkem nadchlo, ale potem
sklamaně pravil, ţe na to neni v cesťaku chlivek. Rozešli sme se v dobrym a ţe
pry se moţu vybrať jaki dopravni prostředek chcu. Moţna na to mělo vliv aji to,
ţe sem pochvalil vitěstvi ve volbach.
Tuţ hije do Praglu. Akurat se bojim, abych v tym velkoměstě nězabludil.
14.06.2006
Doma je doma
Pro tych, co su nervozni, co se robi - uţ sem zpatki z Praglu a dohaňam resty v
robotě, doma aji u Blanki, tuţ na komputer němam moc času. Enem včil sem na
chvilu odhrnul vrstvu prachu, abych s vami opoţděně třyrazy zařval
GOOOOOOOOOL!

A eště raz se musym zařvať GOOOOOOL, bo sem se dočital, ţe nejvěči
ostravski ekzhibicyjonysta nědostal duvěru od svojich partajnich kolegu, tuţ na
podzym pada jak listi z topola! Tuţ to je fajne. Ani mě něrozhodilo jeho
vychlubani, ţe pry Ostravě pod jeho vedenim vzrostlo sebevědomi... Tuţ nevim,
mi spiš bylo stydno za to jeho vařeni Čiňanum v den okupacyje Tybeta, za ty
ducduc songi, kere potem prodaval/něprodaval na měsckim infocentru a za to
jeho radnični fotoalbum, kere sem co měsyc vyhazoval ze schranki.
Tuţ ale co, ţivot idě dal, no ni?
A aby byl uţ na věčne časy pokuj od podobnych otazek, jak je tuta:
mistopřyseţně prohlašuju, ţe ten pajtaš, kery kaţdy den vyklada svoje
capiny na Impulzu něma se mnu nic společneho, bo kdyby měl, uţ davno se
vam pochvalim, ţe sem dobyl dalši medyjum. Tam se chvali iny ostravan.
Akurat ţe mi ty jeho dřysty přypadaju take jak ţradlo od nas z kantyny -
němasne něslane.
18.06.2006
Všecke skrypta spaliť!
Koněčně to mam za sebu. Kura to byl chaos.
Jak sem mamě něprozřetelně řeknul, kdy a kaj jedu, večer před odjezdem doma
zvonek. Mama s narvanu igelitku. Ptam se ji, čemu mi nězavola, jak idě do
obchodu, ţe bych ju vzal felinu. Pohladila mě po hlavě (fakt!) a pry, ţe ni, ţe mi
cosyk přychistala, jak jedu na taku daleku cestu. A začla vykladať na stul
hlinikovu pikslu, v kere sem kdysyk nosyl do školy svačinu, vevnitřku halda
řyzku, v druhe - menši - hromada ogurek a rajčat a v take male umělohmotne
štyry vajca natvrdo a slanka, pry kdybych měl hlad cestu zpatki. Tuţ mamo,
něhlupni, šak nějedu na vylet, pravim ji, ale byla něoblomna jak večerni rohliki z
Kauflandu a pry ţe se to musym všecko vzať. Tuţ co, šak mam velki ruksak, no
ni?
Vlakem moc často nějezdim, tuţ sem rači zajel eště večer poptať se na hlavni
robki na informacyjach, kolik to stoji a esli se to moţu kupiť den předtym.
Robka mě moc něpotěšila, bo jak sem ji pravil, ţe v deset musym lapět na dupě
na skušce, pravila mi, ţe buď Ostravan nebo Pendolino. To tam mělo byť aţ po

štvrť na deset a bo svojim oryjentačnim smyslem sy nejsem od isteho
turystyckeho vyletu moc isty, rači sem zvolil ten Ostravan, bo istota je istota.
Kupil sem se listek, třyrazy se pro istotu přeptal, esli to fakt jedě ve štvrť na pět
aţ uţ robka měnila vyraz a valil sem dom. Třa isť spať spiš. Natahnul sem se pro
istotu budik aji mobil, ať nězaspim.
Zbudil sem se o pět minut spiš, promotal se kvartyrem na vecko, chvilku
schrupnul v sedě, trochu se skulturnil a odmotal se na hlavni. V lokalce sem
dvarazy schrupnul, ale na koněčne mě hodny šofer vyvalil ven. Akurat za mnu
němusel praviť "Di dom oţralo".
Ve vlaku sem se chtěl eště trochu poučiť, ale kolezy v robotě mě varovali, ţe
před testem je třeba vyprazniť palu a ţe co sem tam nědostal za tu dobu, to uţ
včil nědohonim, tuţ sem se vzal dalši bichlu od teho Dana Brauna. Přečital sem
se nadpis, prvni stranku a naraz slyšim "Praha hlavní nádraţí" a ja opřeny o
okno, na okně pěna z pysku jak z male desytki a chlop na protějšim sedadle s
divnym vyrazem. Tuţ to sem teho moc něpřečital.
Vystupil sem, dav mě dovlek do te haly a včil jak ven? Tuţ přecy ze sebe
nězrobim hned cypa, no ni? Naštěsti ku mě zamiřyl taki starši fusaty chlop, ale
neţ sem se stačil zoptať, pravil mi, ţe mu pravě ujel vlak a potřebuje se dostať
do Sokolova ku segře, kera zytra rodi trojčata a chlop ju opustil. Tahlo z něho jak
ze zengruby, tuţ sem mu dal dvacku, abych měl klid. Eště dluho za mnu hleděl
vděčně jak bysem mu daroval ledvinu. Nakoněc sem se dostal do te hlavni haly,
tuţ valim k temu listkomatu, ale uţ mi nězbylo, bo za moju posledni dvacku se
pravě starši fusaty chlop kupoval krabicovu izdenku do raja. V trafice sem
nechtěl, aby hned poznali, ţe nejsem ocaď, tuţ sem se pokusyl o praţski
přyzvuk, tajak ho znam od teho vola Ladi, ale asy to nědopadlo tajak sem chtěl,
bo roba jak slyšela "Máátééé lííííístkyyyyyy na lokááááálkuuuuuuu?", se prvni
zoptala na co, potem se podivala na robu, co stala v řadě za mnu a ji se zoptala,
na co chcu listki a nakoněc začla obsluhovať ju, tuţ sem pochopil, ţe mě ma asy
za retardovaneho a rudy jak zraly bercak sem se šel rozměniť vedle k bagetam a
olysalym huskam s turysťakem.
Z taški sem vyhrabal listek s trasu, jak se dostať do testovacyho centra, kery mi
den předtym pomoh zepsať Kamil. Bylo to paru stanic jednu trasu te hornicke
lokalki a potem eště paru stanic druhu trasu, tuţ to bych neměl zabludiť.
Přestupil sem fajně, akurat ţe na te druhe trase sem lapnul na protějši spoj a valil
na druhu stranu. Tuţ staně se, no ni? Do centra sem dorazyl deset minut před
začatkem. Neţ sem vlez dovnitřku, skočil sem se eště na vecko, bo sem měl v
tašce plaskačku s Ručnim Udrţbařem Mozku, tuţ sem se dvarazy loknul, ať mi

to lepši mysli. Jak sem vlez do te haly, nejlepši mista vzadku uţ byly obsazene a
jak na potvoru na mě zbylo čestne misto uprostředka prvni řady. Štajger teho
testa nam pulhodiny vykladal jakesyk dřysty prdy co a jak. Na cele přeskušani
byla hodina a pul a otazek bylo jak na ţadosti o azyl do u es a. Někere sem se
musel přečitať zetřyrazy a stejnak mi muj blokly šedy kolega za očami odmital
povědět, co to po mě vlasně chcu. Pravil sem se, sklidni se, šak co, horši jak
zrobiť ze sebe cypa to byť němoţe a nězapomeň, ţe jak to nězrobiš, ten vul Laďa
je ti schopny ten cesťak naučtovať. Pala dostala asy strach, bo se to tam začlo
řadiť jak v sedum rano před dochtorem a aji mi jakesyk ty odpovědě začly
naskakovať. Nakoněc sem aji cosyk zesmolil, odevzdal papir hlavnimu
papirozběračovi, něchal se poučiť, ţe vysledki mi povi muj šef do tydňa a valil
sem na vzduch.
No ja, ale co včil a co potom? Naměstek slibil, ţe mě veme dom, ale ten konči aţ
ve třy. Tuţ jak uţ sem raz v Praze, třa teho vyuţiť a trochu im to tam proskumať.
Tuţ co je charakterystycke pro Prahu? Taksykařy a Karluv most. Vybral sem se
to druhe, bo tam sem uţ kdysyk byl, ale tenkrat lelo a tak sem se enem
prohlednul sochi a valil pryč. Lapnul sem zas na tu podzemni drezynu a vystupil
na Mustku. Po skušenosti z trafiki na Hlavnim uţ sem se rači nikoho něptal, šak
to najdu sam. Ani něbylo třeba, bo jak sem se odmotal od metra, lapnul mě dav
turystu a vlek mě sebu jak poma lyţařa začatečnika. Byl sem celkem hladny, tuţ
sem se chtěl před tym kulturnim zaţitkem na Karlově mostě odskočiť kupiť
aspoň bagetu, ale dav vysmatych japoňcu byl něuprosny. Dovlekli mě aţ k
orloju, tuţ sme počuměli na ty pajtaše, společně se posmjali te vyzablině s tym
zvonkem, dvarazy sem přetahnul přes pazuru jakehosyk mladeţnika, kery skušal,
esli mi fajně funguju zamki na tašce a nakoněc sem se dostal z teho davu ven. Z
Chuangche do Dněpru. Dav ruskich turystu, kery se vracal zpatki na Mustek, mě
adoptoval za vlasniho Ivana a vypadalo to, ţe mě vypusťa aţ v metru.
Zaspominal sem na stareho Krafinka, kery nas kdysyk učil ruštinu ("...vy budete
mluvit rusky jak kdyţ bičem mrská, vy zmetci, uvidíte, jak mi budete vděční, aţ
budete dospělí a ruština bude celosvětový jazyk..." - jaksyk mu to něvyšlo, ale
včil mu je to uţ stejnak jedno, bo po revolucyji stačil přešiť podšivku a včil pry
uči komputery na veešbe) a začnul sem kolem sebe vyřvavať "Paţalsta,
paţalsta", bo sem se myslel, ţe to je "S dovolenim". Rusacy na mě hleděli tajak
Gorbačov na Vanyš pod vanočnim stromkem a to ich trochu zbrzdilo, tuţ sem se
nakoněc prodral ven hned vedle šipki Karlova Brydţka.
Nakoněc sem se tam dostal a povim vam, to je ina atmosfera, jak štradovať přes
poledně přes Sykorak. Tych ludi tam! Paru ich mam eště včil otisknutych na
butach. Jakasyk polospuchla (opak plnoštihle) němka mě poprosyla, esli bych ju
němoh vyfotiť s tym jejim jak drţa pazuru na te soše s tym zlatym mistem. Tuţ

foťak to byl pěkny, ale ja sem slušny a poctivy synek, tuţ sem cvaknul a vratil,
bo v tym davu bych daleko něutěk. Potem sem mamě kupil jednu pohlednicu s
mostem a Vltavu a pro Blanku se mi zalibil malovany hrnek, akurat ţe jak mi ten
umělecki hrnčiř pověděl cenu a ja sem se přeptal, esli ten hrnek je zlaty, cosyk
odfrknul a uţ se se mnu něbavil. Tuţ sem ji nakoněc kupil u ineho stanku
plechovy.
Ta prochazka mě celkem fajně naladila, ale jak uţ to tak byva, jak se moc dařy,
hlavni štajger nahuře asy chrni. Včil se zbudil, bo mi zakrakal tydlifon a volal
naměstkuv šofer, ţe se šef moc omluva, ale pry eště kohosyk přybiraju a ţe se
něvlezu a ţe budu museť jet dom sam. Tuţ do štajgrove řytě, chcu mě nasmoliť?
Šak tam musa byť eště dvě mista, no ni? Nakoněc z šofera vylezlo, ţe naměstek
pry sbalil jakusyk kosť a cestu dom se eště stavuju u něho na chajdě, či kereho
šlaka. Tuţ to je fajne. Co včil? Vymotal sem se z te lavki nad Vltavu a hrabnul
sem do taški pro zešit, kaj sem měl vytisknuty seznam nahradni dopravy z Prahi
dom. Tuţ asy sem s tym tak jaksyk podvědomě počital, ţe se cosyk vysmoli.
Nejspiš mi jel z Florenca ten cytrobus - za pulhodiny. Vystartoval sem na metro
jak ghanski obrance před našu branku, smykem se vyhnul davu holanskich
turystu v protisměru, vletěl na ty jezdicy schody, odţduchaval ludi tajak rodily
praţak, na Florencu sem chvilu u prodeja listku dychal jak Dartvejder přy zapalu
plic, potem sem se zoptal, esli eště maju listki do Ostravy a hlavni štajger na huře
asy zas na chvilu spočnul, bo před chvilu pry propadla jedna rezervačka. Tuţ
valime dodom.
Aţ zas pojedu do Prahi, smolim na line Pindě, smolim na Intersyty, Eurosyty a
kdovijake eště syty a jedu enem cytrobusem. Člověk se počumi na naučny film,
naleje do sebe zadarmo pět kav a třy čokolady, zaţije aji trochu teho
klaustrofobniho vzrušeňa, bo to vecko je fakt těsne a jak ma chuť, aji se moţe
poslechnuť jakusyk tu muzyku. A Ladika ať z teho cesťaka trefi šlak!
Ja a malem bych zapoměl - ten test sem zrobil. Syce těsně, ale zrobil. Tuţ moţna
mě včil zvola ředitelem, no ni?
23.06.2006
Zapas mezy Čechami a Italami rozhodnul Polak - to su věcy!
Tuţ jasne! Jak mam koněčně klid na fodbal, koněc sprav. To by jedneho
pokrutilo.

Zapas s Ameryku sem moc něvnimal, bo sem čuměl do tych blbych skrypt,
akurat sem se zařval přy kaţdym gole. Na ty afrycke zaklinače uţ sem se
přychistal. Gauč vystředěny, na stole kobzole, paru radku v brněni, jakesyk ty
křupki, tydlifon vypnuty, ovladač v pohotovostni poloze... Akurat sem se k temu
neměl lehať, bo sem byl jakisyk utahany z teho hicu a zbudil sem se pět minut
před koňcem. Eště ţe tak. Chlopi na šichtě mi to druhi den celkem plastycki
popsali v hnědych barvach. Na Italiju sem se poistil - domluvil sem se s Blanku,
ţe buděme čučet u ni spolu.
Přes tyden sem se chtěl zlepšiť fizyčku, bo jak se bliţa dovolene, Blanka uţ
straši s kupališťama a jak se rano prohliţam ve špiglu, dycki se mi vybavi ta
firma, co vyrabja gumy na auta. Vytahnul sem po robotě kolobuty a vyrazyl do
Komeňaku. V radyju syce varovali, ţe v takim počasy je lepši něvychazať, natoţ
sportovať, ale co, šak nejsem ţadny lazar. Časem sem se tak vyjezdil, ţe uţ
chodim obuty hned z baraku. Akurat se dycki rozhliţam, neţ vyjedu, esli neni v
dohledu jakisyk znamy, bo sem raz dřystnul na jakesyk haluzy před susedku z
přyzemi, kera se myslela, ţe ju chcu přepadnuť a jak sem se tam tak valal, jebla
mě igelitku s kobzolami do řbeta.
Paru metru sem chital rovnovahu a nakoněc se rozjel. Eště sem něbyl u
pamatnika a uţ ze mě lelo jak z praskle ryny, začlo se mi jaksyk chujovo dychať
a lepil se mi jazyk na patro. Dojel sem aţ dozadku k tym umělym kopcam, kere
se mi v tym slunku zdaly modre, lapnul tam na lavku a snaţil se rozdychať ten
evidentni minyinfarkt, bo co ineho by to tak mohlo byť, no ni? Pololapěl a
pololeţel sem na te lavce a pozoroval ty mlade polonahe pijonyrki, kere se
vznašaly v te ruţove mlze, co byla tak dvacet cenťaku nad travu. Naraz sem
slyšel "A hele, co kdyţ je po něm? Nezavoláme někoho?" Tuţ to mě trochu
probralo. Honem sem stanul, utřel slinu z kutku (fakt něchapu, kaj se mi tam
vzala) a jebnul sem sebu přymo před nimi na gzycht, bo sem zapoměl, ţe mam
na butach osum kol. Stanul sem, robil, ţe sem něviditělny a pomalu valil pryč.
Cesta dom trvala odhadem dva dni, bo sem měl ztěţkle hnaty jak něuspěšny
podnikatěl. Bylo horko jak přy skartacy ve spisovně estebe a mi se dychalo jak
by sem vdechnul kuličku z loţiska. Enem hrdosť mi nědovolila zezuť sy
kolobuty a isť domu ve fuseklach. Cesta od vchodovych dveřy se něpočita!
Doma sem se schladil sprchu, ale stejnak sem se trochu zeblul, tuţ moţna sem
chitnul tu Husovu nemoc. Tuţ tak sem se dokazal, ţe uţ sem asy stara bedla a
měl bych pomaly davať pozor, jak v radyju a televizy hlasa pokiny pro staršich
ludi, keřy chcu isť ven.

Ve štvrtek mi bylo rano zle, jak kdyţ sem raz zeţral skaţeny inovecki salam, tuţ
sem zavolal do roboty, ţe se vemu do koňca tydňa dovolenu. Aspoň se něbudu
nervovať, esli to stihnu na štyry k Blance, pravil sem se. Proleţel sem dopoledně,
chlampal hektolitry vody jak kdyţ gichně pytlik potřeb pro roby do kaluţe a
semtam zdřymnul. Odpoledně uţ mi bylo lepši, tuţ sem poobjedval suchi chleba
a začnul se chistať.
Na Dubinu sem jel rači felinu, bo v lokalce mi stača ti zpoceni ludě kaţde rano.
Spominam na jedneho spuchleho v ponděli, ten měl pod paţami kolca jak vodni
meluny a jak na sviňu se chitnul levu hnatu tyčki nahuře, tuţ se mi naskitnul
něčekany vyhled do tropickeho pralesa - křaki, vlchko a smrad. Rano moc
něsnidam, ale jak mě natahlo, musel sem se postaviť na druhu stranu, bo bych ho
obhodil jak zednik stěnu. Cestu na Dubinu sem se chladil svoju přyrodni
klimatyzacyju - předni aji zadni okna dokořan. Eště ţe němam dluhe vlasy, bo
bych vystupil jak po prochazce kolem trafa.
Blanka uţ mě čekala. Danek měl na navštěvě jakehosyk pajtaška ze školki, tuţ
sem byl rad, ţe se pohraju v pokojičku a my buděme mět klid na fodbal. Blanka
zrobila jakisyk zeleninovy salat, same zeli a ředkvički a eště cosyk ţluteho, tuţ
to mě trochu rozhodilo, bo sem zvykly na svoje smaţene zdrave věcy, ale
vysvětlila mi, ţe v tym horku to je lepši, tuţ sem to zdlabal. Tuţ něbylo to
špatne, ale ţe bych to musel dvarazy...
Partyja naběhla natěšena, jak tym italum natrhně špagety. Prvni minutu hrali jak
proti Ameryce, tuţ sem se těšil, ţe stovka budě moja, bo sme se v robotě vsadili.
Potem se cosyk zvrtlo a naraz před televizu dva mali pajtaši s rozbitym bagrem a
za jejich řbetami slyšim zklamany hlas moderatoru, ţe pry jedna nula. Tuţ to asy
něbyl Baroš, co? Chvilu sem robil, ţe Danka něvidim, ale jak se Blanka
přymluvila, odešel sem jim do pokojiku spravovať bager. Šak sem manualně
zručny, to budu mět hned. To by člověk něřek, kolik burdela zrobi na třech
metrach štverečnich dva mali synci. Zasmolene lego! Jak na to člověk staně patu,
boli to jak byk.
Oprava se protahla, bo hledejtě dva šrubki na tepichu, kery přes kostki, lego,
autička a podobne bebechi neni vidět. Blanka mi hlasyla z obyvački, ţe Polak
cosyk zdrbal. Jak sem se vratil, uţ to stalo za haviřsku spluvu. Italski trener před
zapasem zepsal smluvu s ghanskim tymem wudu roztleskavaček. A jak sem
potem viděl plazyť se bezradneho Čecha přy poslednim gole, aji mi ukapla slza.
Ale to bylo beztak z teho pruvanu.

Jak sme se lučili, Blanka mě uklidňovala, ţe fodbal je enem hra a ať se to tak
něberu a pozvala mě na vikend na vylet s malym na chajdu. Tuţ čemu ni? Aspoň
přydu na ine myšlenki. Ale esli tam budě chtět na kupak, tuţ stavkuju.
29.06.2006
Vikendovy blucy hic
V tym hicu sem zapoměl aspoň paru slovami zhodnotiť předminuly vikend.
Mama jak byla natěšena, ţe kdyţ uţ se ode mě nědočka vnuka či vnučki, tuţ
aspoň inţenyra, pozvala mě na sobotu na taku minyoslavu. Ţe upeče kačenu ze
zelim a enem tak podřystame. Jak sem slyšel kačena, ani sem ju něpřesvěčoval,
ţe to byl enem test, esli moţu dal robiť na svojim mistě a ni ţadne inţenyrske
skuški.
V tu sobotu sem se doplazyl tych paru ulic k našim jak přeţrana kobra. Hic jak
na ţeleznym lehatku na Sleske, na huře idu z ekstremu do ekstremu, jak by chtěli
dohnať tu gancdluhu letošni zymu. Těšil sem se, ţe v klidu zeţeru pul kačeny,
zajim to zosmi knedlami a pulkilem zela a potem to všecko utěsnim
vychlazenym radkem, tuţ ale šak uţ to znatě, nic neni take, jak to na prvni
pohled vypada. Jak sem zazvonil, ve dveřach mě přyvital vytlemeny gzycht
jedineho mluvicyho egzemplařa makaka v Ostravě a moţna aji v cele republice.
Tuţ jasne, mama pozvala celu familiju, aby se mohla naparovať, jak chitre ma
děcko. Ku kačeně sem měl jako přylohu paru makakových ultravtipnych dřystu
(přyklad "...tak ty budeš inţa, hahaha..." nebo "...jak tam teď budeš šefovat, to
bys tam moh najit nějaky flek aji pro mě, co, hahaha, třeba v kancliku...") a jak
sem potem popijal v obyvačce radka, přydal aji storku o jednym inţenyrovi v
jeho včilejši robotě, ţe ten ma syce červeny dyplom, ale stejnak je blby jak tago,
bo ani něvi, kdo s kim hral minuly tyden a kdo postupuje, tuţ na co mu su potem
školy, no ni? Uţ sem aji parurazy dumal, ţe bych švagra přyhlasyl kajsyk na
experymentalni transplantacyju mozka. A jak uţ by měl ten tenysak venku, tuţ
by vypli prud. Ono to ale semtam vypada, ţe uţ na jakesyk byl sam od sebe.
Přetrpěl sem tych paru hodin otazek a odpovědi (bo foter otevřel svoju pamatečni
slivku s ručně psanym napisem "Kamaradi, dolu sfarejme" na listku), aji mamin
navrch, ţe mi něcha zrobiť novu cedulu na dveře, aji litani malych gizdu
kvartyrem, doprovazene řvanim "Strejda bude nyndţa!" a kolem pate sem byl
doma. Za trest, ţe sem se něchal ku koňcu akcyje oslovovať "Pane inţinýre", mě

z te kačeny v tym hicu pokrutilo. Asy byla loňska, bo se snaţila doplachtiť do
teplych kraju aji se mnu - stejnak skončila ve stupačce.
To minuly vikend to byl inši turek. V patek odpoledně sem zabrzdil smykem na
Dubině, natěšeny na vikend s Blanku a Dankem na jejich chajdě. Trochu mě
zarazylo, jak Blanka bechla před dveřami kabelu, do kere by se vlez
naporcovany bernardyn. K temu eště přydala Dankove kolo. Jak sem otevřel
kufer, abych to tam narval, zoptala se, esli se na třy dni fakt beru sebu enem tu
malu taštičku a co v ni vlasně mam. Jak sem ji vysvětlil, ţe mi stači v tym hicu
dvě tryka a kraťasy, pravila, ţe v kapezetce by mělo byť aji šiti a březova kura.
Hahaha, vtipna jak švager.
Cesta se nam trochu protahla, bo Danek donědavna dostaval na cestovani taki ten
blucy prašek, ale pry se nědavno kajsyk dočital, ţe to poškozuje jakesyk buňki
hlavně u malych děcek a tak pry uţ to něbudě ţrať. Fajny zavazek, akurat
vysvětlujtě to břuchu. Poslednich deset kilometru sme značkovali cestu co
kilometer. Borak maly, vystupoval bily jak Goro a cely večer s nim něbyla řeč.
Chajdu maju malu, ale pěknu. Nědaleko je taki maly kačok, kaj se Danek chodi
hrať na kapitana Sylvera a kusek odtamaď je fajny lesyk. Těšil sem se, ţe to
budě fajny vikend enem ve třech (a večer ve dvuch, bo Danek usyna skoro...), ale
v sobotu dopoledně přyjela Blančina mama. To by mi ani tak něvadilo, bo dycki
fajně podřystame o novych nemocach, ale ona přyjela aji se svoju segru Miladku,
keru sem poznal na Dankovych narozkach. Asy přyjely z tahu na Stodolni, bo
byly rozeţrane jak sveter od mol. Misto oběda se odtahly deku na vrchni časť
zahrady a furt se enem chichotaly, ţe se musa pořadně opaliť, tuţ ať ich
něrušime. Blanka enem kulala očami a jak mi po chvili docvaklo, ţe se tam asy
opaluju nahuře bez, rači sem honem navrhnul celodeni vypravu na kačok. V
takim hicu ani člověk něma hlad, tuţ sme se dali enem polivku a snaţili se
něposluchať cynkani sklenek ze zahrady a pokusy o spěv, kere končily
vybuchami smichu. Tuţ to mě šlak tref - jak se zejdu dvě roby v rokach a
jakasyk ta štamprla, to by jeden něvěřyl.
Danek potem lapnul na bicykel, vyznamně mrknul na mě, ţe se eště spomina, jak
sem ho učil před barakem jezdiť a po paru ujetych metrach sebu dřystnul přymo
na helmu. Celkem mě překvapil, bo stanul, otřepal ze sebe hlinu a hrdině pravil,
ţe to je pochopitelne, bo na tym dluho něseděl, ale ţe svaly maju paměť, tuţ ať
mu dame pět minut. Nakoněc sme se za pulhodiny ku kačoku dostali, akurat sem
musel dvarazy vytahovať kolo z kopřyv, bo nam Danek vysvětloval "brzdicy
efekt na štěrku". Jak na sviňu se ale krom nas na kačok nastěhovaly aji jakesyk
zelene svindury - pry synice - tuţ sme enem poleţeli na dece a sledovali Danka,

jak skuša udrţeť rovnovahu. Potem sem se s nim zahral na schovku a povim
vam, to byl nejlepši zaţitek z posledni doby, bo se mi uplně vybavilo, jak sem se
hraval na schovku jako maly gizd. Potem uţ sme se pomalu vracali k chajdě, ţe
opečem jakesyk ty klobaski.
Bestyja slunko jaksyk našemu malemu barabčikovi něsedla, bo jak sme navečer
lapli k taboraku a jak ucytil opečene parki, letěl na vecko. To bylo ale střydavo
obsazene sesterskim duem, kere to občerstvovani na přymym slunku přehnalo a
nevědělo, esli spiš lečiť spalenu koţu, uţeh a nebo opicu. Danek vyuţil mista
pod verandu. Tuţ to se budě v nocy fajně spať přy otevřenym okně, pravil sem
se. Blanka ho šla potem osprchovať zymnu vodu a uloţiť. Před spanim mu
musela vykladať o ozonove ďuře. Naštěsti maly ajnštajn hned usnul a celu noc
byl v klidu.
Potencyjalni tchyni a jeji segře jak se trochu zrobilo lepši, namazaly se jogurtem
spalene laloki a lapěly s nami u ohňa. Do špekačku se im moc nechtělo, zato
dřystu měly jak opica scanek. Miladka je skryty Novotny, bo ku koňcu chrlila
vtipy jak epileptyk sliny. Blanka mi potem večer v luţku vysvětlovala, ţe mama
s tetu se semtam zrobja babsku izdu, ale inač su celkem normalni. Ja sem to moc
něvnimal, bo se ve mě začlo to kilo opečeneho ţradla doţadovať prochazki. Tuţ
co myslitě, přece se to něvyhodi, jak se to upeklo, no ni? Tuţ jasne, ţe sem to
zeţral aji za Danka, aji za ty dvě, aji za Blanku, kera drţi jakusyk
předdovolenkovu dyjetu, či kereho šlaka. Snaţil sem se to něvnimať a usnuť, bo
na vecko sem nechtěl. Přectava, ţe lapnu na desku a vpadně mi tam Blančina
mama, nebo Miladka, mě dosť lekala. Něvim, čemu maju vecko bez kliča, nebo
aspoň jakesyk zapadki. A dveře su dosť daleko na to, abych zrobil svoju
oblibenu hospodsku polohu "Sed na vecku - hlava na klině - noha blokujicy
dveře".
Ale zvladnul sem to aji bez vecka. Syce sem tym bublanim musel budiť jeleny v
lese naproti, ale nakoněc sem usnul. Rano byl aji Danek lepši. Dokoňca zrobil
babce školeni, ţe opalovani je něbezpečne a ţe ludě by vubec neměli lesť na
slunko spiš jak odpoledně. Ta jak ho slyšela, vzala se dalši jeho jogurt a
naplacala se ho na řbet. Miladka ju potem vkusně dozdobila tymi kuličkami z
vička.
Odjiţďali sme k večeru, jak uţ něbyl taki hic. Bylo vidět, ţe staršim robam uţ
otrnulo, bo planovaly večerni vylet přes dvě putyki. V jedne se pry navečeřa a v
druhe je jakasyk zabava.

Tuţ povim vam, ta Blančina familija se mi pozdava čim dal vic. Zkraja sem byl
syce vylekany, ale třa uznať, ţe k naši familiji se ta jejich budě hodiť tak akorat.
10.07.2006
Buch egzystuje!
Včera sem se vratil po tydňu valaňa se namazany masťu proti slunku, kupaňa se
a očumovaňa vrchnich aji spodnich dilu plavek a porovnavaňa s Blančinymi (tuţ
jasne, ţe hodnotim enem barvu) a inych fajnych dovolenkovych kratochvil
(hromadki furt na stejnym mistě a ve stejnym počtu). Byli sme s Blanku na jejich
chajdě sami, bo Danka vzal hodny stryk Adam (brrr) na tyden na dovolenu. Tuţ
povim vam, tyden sam s robku, to uţ je celkem směrodatny test, esli spolu dva
ludě vydrţa, no ni?
Test dopadnul jakţtakţ, bo sme se ani něpozabijali, ani něrozešli a jak přyšla
jeden večer u vinka řeč na to, esli bysme spolu vydrţeli aji cosyk delšiho,
otřepalo mě enem tak zlechka. Tuţ uvidime.
Jak sme dorazyli v nedělu odpoledně zpatki, pomoh sem Blance s kufrem a
něchal se přemluviť na turka a ať počkam na Danka, ţe mě rad uvidi. Chtěl sem
spichať dom, ať večer vklidu počumim na to, jak ti šnekojedi narvu trencle tym
špagetystum za to, ţe nad nami vyhrali, ale nakoněc sem počkal. A dobře sem
zrobil.
Kolem pate zvonek, za dveřami vesely Danek a pry, ţe to bylo fajne a ţe ma hlad
a ţe stryk přyjdě za chvilu, ţe bere z kary jeho věcy, ale ţe pry je jakisyk
smutny. Vic sme z něho nědostali, bo valil do pokojiku skontrolovať všecke
hrački, esli mu za ten tyděň jakasyk nězmizla. Za chvilu dovalila masna pala,
tvařyl se jak kuřy řyť a pry ţe ani nějdě dal, bo vali dom a idě se sklidniť kajsyk
do knajpy. Stal sem ticho za dveřami, aby něslyšel, ţe sem tam teţ a čekal, co z
něho vyleze. Jak se Blanka mezy dveřami ptala, co se robi, esli Danek zlobil, či
kereho šlaka, chvilu z něho lezly enem take něurčite dřysty, ale nakoněc se
rozmluvil. Jak jeli zpatki, Danek chvilu posluchal cedečko s pohadku, chvilu se
cosyk čital, ale potem se začnul nudiť a pry esli by se němoh pojčať ten strykuv
novy tydlifon, kaj ma tolik fajnych her. Jak mu ho Adam podaval, něvšimnul se
dvuch měsckich cajtu s dalekohledem a uţ ho stavjali. Chvilu s nimi dyskutoval,
snaţil se to vysvětliť a dohadoval se s nimi, ţe něvolal, tuţ ale čim byl v pysku
rudši, tym byli cajti asertyvnějši. Moţna jak viděli seladona v beemve, čekali

jakesyk to papirove omluvne, ale na to je on moc zasadity, tuţ se rozlučil s
cajtami aji s třemi bodami. Musel sem se drţeť, neţ za nim zaklaply dveře a
potem eště, neţ zaklaply za mnu, neţ sem se moch zatancovať odzemek u feliny.
Babka, co šla kolem, na mě hleděla tajak Zydan na modřynu na čele.
Vidiš gizde, pambuch tě potrestal - to maš za ty vajcove svatki. Tuţ to vitě,
novy zakon je novy zakon. K narozkam letos nic něchcu, bo taki darek mi stači.
Idu chrnět, bo rano valim na šichtu. Dufam, ţe po tym tydňu, co sem byl fuč, tam
něnastal jakisyk převrat a mam furt svuj stul.
13.07.2006
Jak idě ţivot
Co se to tam nahuře robi? Taki hic něpamatuju. Rano v lokalce je smradu jak v
Cařyhradu. To ti, co meškaju blizko svoji roboty, něznaju. Doma tyden něpoteče
tepla voda a ni kaţdy je otuţilec, tuţ kupani odklada na sobotni navštěvu
kupališťa. Neska teţ. Nastupim, lapnu na volne misto k oknu, na sedadlo přede
mnu lapně chlop v tesylkach, kere pamatuju eště burzu v Hrabuvce za haldu a
začně vypušťať ferona mony. Znatě taki ten smrad, jak člověk přenosy pleteny
sveter a aby na sebe něupozorňoval, neţ mu ho kdosyk vypere, naleje na sebe
jakusyk sračku, co dostal pod stromek? Tuţ ten dostal místo pitralona asy Bref.
Snaţil sem se trumfnuť rekord v potapjani na jeden nadech, ale vydrţel sem
dycki enem tak zpulminuty, neţ sem začnul červenať a mladeţnica, kera visela
na tyčce nade mnu, se mě jaksyk podezřyvavo prohliţala, asy esli němam
infarkt. Jak na potvoru jel ten tesylovy pajtaš eště dal, jak ja, tuţ sem vystupoval
zadychany jak potapjač-sklerotyk.
Šefa furt zastupuje Ladik. V ponděli nam zařydil na udrţbě do kaţdeho kancliku
jeden větrak, abysme se tak něpotili a zvyšila se produktyvita roboty. Tuţ něvim,
esli to pomoţe. Ono to ma vrtulu jak taki ten eroplan na gumu z trencli - ten
Komar -, co sem ho se synkami pušťal na cestě za barakem, jak sem byl maly
gizd. To bylo cosyk. Dřevjana tyčka s vyfrezovanu draţku, polistyrenove křydla
barvy stravene hrachovki na vychazce, umělohmotne kolca na takich tenkich
dratkach, umělohmotna vrtula a hlavně guma. Postaviť to dokazal za pět minut
aji meň zručny učeň zvlaštni školy. Potem se to natočilo, aţ začla guma robiť
uzliki a buď stě to hodili a nebo pustili ze země. Tym šikovnějšim se to vzněslo,
tym meň šikovnym to přejel sused-zbohatlik ve warburgu. Něskaj jak to něma

dvě vrtule, benzynovy motor, štyry pohiblive bazmeki na křydlach, vyškovce a
směrovce a něda se to řydiť radyjem, tuţ to je guvno eroplan. Kaj su ty časy.
Ale to sem odbočil. Ono to moc něvětra, akurat to fuči do oči a člověku potem
slza oči jak kdyţ čita v gazetě o nove vladě. Na obědě sem stal ve frontě za
naměstkem a neţ sem se dostal na řadu, dumal sem, jak se zrobiť v jeho kancliku
odlučene pracoviště. Ta bestyja vi, keru kliku spravně natřeť sylichromem, bo
ma v kancliku klimatyzacyju. Temu se to organyzuje, jak tam ma jak v galeksce,
jak je venku třyatřycet. Nad taliřem mě to vymyšlani přešlo, bo sem měl co
robiť, abych uhryz to dušene vepřove (esli to bylo vepřove a esli to vubec bylo
maso...).
Člověku se v takim hicu něchce dychať, natoţ cosyk robiť. Do koňca šichty to je
dycki utrpeni. Jak chlašču poobědoveho resuscytačniho turka na spraveni chuti a
zněutralizovani obsahu ţaludka, přectavuju se, jak by mi bylo na kupaku.
Naloţeny ve vodě jak kvašak, semtam zamachrovať kraulem před jakusyk robku
v přecpanych plavkach, potem chvilu zapozovať na břehu a nalakať robki z
okolnich dek na naolejovane opalene svaly, kere blyšťa na slunku jak Korn bez
čapki. Do teho se ozve "Nespi, zhani tě Ladik!" a na břehu zustaně stať chlop v
šesť roku starych plavkach, kere uţ přypominaju punčochače, s koňcami ruk a
noh barvy, jak by šel po štyrech přes kaluţ prymaleksu, se svalami jak študent
dopisoveho kurzu kulturystyki a s břuchem jak by nosyl mlade od klokana.
Uţ mi z teho horka šibe. V sobotu zajdu na Hlučin.
17.07.2006
Ten kery tancuje s vosami
V sobotu sem planoval ten Hlučin. Domluvil sem se s Blanku, ta přemluvila aji
Danka, bo ten jak slyšel ve spravach, ţe su všude synice, odmital vlesť do ine,
jak chlorovane vody. Ale nakoněc sem se stejnak někupal.
Foter měl zas po dluhe době měť v sobotu sraz se svoju staru partyju z podzemja.
Ti jeho přestarli krtci se dycki slezu u nas na zahradě, podřystaju tam o starych
časach, zeţeru jakesyk ty grylovane zviřata, pochlašču cosyk, narobja burdela a
na druhi den se zas rozejdu dom tajak by se něchumelilo. Šak uţ vitě, jak to
dopada. Přemluvil mě, abych mu tam v patek navečer pomoch zavesť jakesyk to
ţradlo a chlast, aby to němusel na stare kolena tahať lokalku. Fotrovi rad

pomoţu bez řeči, bo ten u teho něma dycki tolik přypominek jak mama. Ta do
teho dycki zavleče těţki porod, a co ju stala moja vychova a kolik vyhodila
chechtaku za hrački a hadry a teţ cosyk o něvděčnosti a to se s ňu potem jedě
felinu hned radostnější.
Naloţili sme bebechi do kufra a vyrazyli. Byl sem zvědavy, co za burdel tam
zbyl po tydeni navštěvě segry, gizdu a makaka z minuleho tydňa, o kere sem se
doslechnul mezy řeču od Blanki. Na prvni pohled to po přyjezdu vypadalo
stejnak tajak dycki. Vyloţil sem bebechi, popřal mu fajnu akcyju, teţ sem mu
pravil, ať to s tym chlastem něpřehaňa, ať ho zas něodvezu, uhnul sem před
jednu přes pysk a valil dom. Měl sem domluveneho scuka na jedno dvě s bandu z
baraku a bo uţ sem dluho něbyl na pivo, těšil sem se jak zoofil na ekskurzyju do
jatek. Jak sem se doma převlikal ze spocenych hadru a chistal se vyrazyť, naraz
tydlifon. Foter. A kura, to musy byť cosyk vaţneho, bo on tydlifon moc
něpouţiva, bo podle jeho řeči "...lepši se domluviť zpysku v pysk...". Chvilu sem
myslel, ţe je navaleny, ale to mi něštymovalo s tym, v jakim stavu sem ho tam
něchal a ţe by se za tu dobu zrychtoval jak sedum divek? Jak sem zapnul
překladač, kery sem uţ kdysyk parurazy pouţil, jak foter došel dom nad ranem z
jakesyk kulturni akcyje, naraz sem mu rozuměl. Pry ho pobodaly vosy a mam
mu přyjet pomosť a ţe to hovado od segry zabije hned jak mu opadně ten otok z
celeho fotra.
Tuţ co se dalo robiť? Jak sem dorazyl na ten naš hektar, foter nikdě. Prolez sem
to tam cele a aţ vzadku sem našel paru nasranych vos u jakesyk ţlute paski. Šel
sem zpatki k te naši chatrči a naraz vidim za oknem fotra, jak mi mava rukami
jak by taňcoval jakisyk moderni hopsasak. Tuţ přydu tam, foter odevřel dveře
enem tak, abysem prolez a hned zas zabuchnul. A do štajgrove řytě!, pravil sem
se nahlas jak sem ho viděl. Foter vypadal jak ţiva reklama na Mišelin. Ptam se,
co robil. Začnul mi potichu vysvětlovať cosyk o jakesyk pasce kolem křaku, keru
zerval, bo nevěděl čemu tam je, zrobil paru kroku a naraz byl na navštěvě ve
vosym hnizdě. Tuţ s vosami se uměl dycki poradiť. Vytahnul mamin stary libar,
zapalovač a vyrazyl zrobiť vosam kremačku. Tuţ či moţetě chtět po starym
haviřovi, aby znal vzorec, podle kereho se da spočitať, kolik libaru je třa na iks
vos, kdyţ ipsylon je směr větra a zet je rychlosť od hnizda utikajicyho fotra?
Nakoněc sem to viděl tak, ţe vos bylo přynejmenšim iks plus padesat. Jak je
stary, tak je hlupy, pravil sem mu. Naštěsti byl tak otěkly, ţe se němoh braniť.
Jak skončil, dychal jak tuberak po vyletě na Lysu, a pry esli su eště před dveřami
ty bestyje, ţe je jasně slyšel, neţ sem dorazyl ja, jak se domluvaju, kaj najsť v
šopě šrubovak a jak rozebrať ten zamek. Vosy jed je horši jak ukrajinska

samohonka a foter měl teho v sobě tak ze štvrť litra, tuţ se neni co diviť, ţe mu
to zahibalo se zavitami. Naloţil sem ho do feliny a valili sme na pohotovosť.
Kdo by čekal, ţe v patek večer tam budě jeden pobodany Razovity Občan Města
a roba s mladeţnikem, kery se zeblul, neţ přyšel na řadu po te ikebaně. Foter
statečně seděl a snaţil se dychať zbylymi otevřenymi porami. Jak sme se po
třyštvrtě hodině dostali dovnitřku, dochtor ho prohlednul, cosyk mu pichnul, ale
fotrovi se furt jaksyk zle dychalo, tuţ ho poslali na Fifki. Tam ho proměřyli
skrznaskrz a nakoněc se ho tam něchali, pry pro zycher. Zajel sem mu eště dom
pro piţamo a jakesyk ty bebechi na myti, sklidnil mamu, od kere sem poprvy raz
slyšel "ten stary cyp!", ţe ho enem pichla vosa a zavez mu to zpatki. Jak se se
mnu lučil, pravil mi, ať ty bestyje dorobim, ţe ma v šopě eště stary bijolit. Ten
pry dycki fajně hořel.
Doma sem potem zavolal segře, čemu cosyk něřekli, jak tam byli a našli tam ty
vosy a čemu tam byla ta paska s tym napisem Policyja. Ta se chvilu krutila jak
vlasy v syfoně a nakoněc z ni vylezlo, ţe to objevil makak a bo se mu ty iněkčni
muchi něchtělo likvidovať, vymyslel se storku o tym, ţe u nas na zahradě našli
poliši bombu, aby odradil gizdy. Ani sem se něptal, kaj vzal policejni pasku. Ten
vul ma asy zname všude. Povykladal sem ji, jak to fajně prospělo fotrovi,
doporučil ji, ať pourguje tu umistěnku do ostravske zoo a šel chrněť.
V sobotu bylo rano celkem chladno, tuţ Blance ani něvadilo, ţe sem ten Hlučin
zrušil. Slibil sem ji ale, ţe se k ni stavim na kafe a zbytki z oběda hned, jak
vitězně zruinuju ten vosy pluk. Cestu sem se stavil v Hornbachu a kupil pro
istotu třy jakesyk spreje. Stalo to syce skoro štyry sta, ale jak sem se přečital
navod, bylo mi jasne, ţe po tym poscypaju ni enem vosy, ale aji veverki v
nědalekim lese. Zaspominal sem, jak sme s bandu jako mali gizdi na haldě
vypalovali vosy hnizda a robili z nich male letajicy Husy a celkem sem se těšil.
Jak sem dorazyl na zahradu, trochu sem změnil nazor, bo včerejši fotrova akcyja
vosam moc něuškodila. Vypadalo to, ţe se přyvolaly na pomoc kamaradki, bo
tolik ich tam přecy němohlo byť předtym. Litaly po pulce zahrady jak male
zmatene grypeny a zpoza plota na mě posměšně volal cyp sused, ať se skrotim
ty domacy zviřatka, ţe mu lezu do piva. Něvšimal sem se ho a šel pohledať
jakesyk stare hadry. Něvim čemu mi v pale blikalo, ţe tu musy kajsyk byť
včelařska helma, ale po pulhodině hledaňa mi docvaklo, ţe v šopě najdu tak
maksymalně haviřsku. Navlek sem se aspoň tu, ale cytil sem se jaksyk zranitělny
v gzychtě, tuţ sem se kolem něho aspoň omotal bavlněnu plinku, co tam měla
segra odloţenu po gizdach (vypranu!). V šifoneře se starymi hadrami, v kerych
by něšel nikdo uţ ani na ples bezďaku, sem našel stary koţeny kabat, kery sem
raz dostal k vanocum od dědy a v kerym sem kdysyk skušal baliť robki na

dyskach, ale marně, bo se mi enem řechtaly a furt zdvihaly haksně a pry kaj mam
bleski. Kompletně vystrojeny sem moh vyrazyť na steč. Jak mě viděl sused,
jeblo to s nim do rybiza. Jak se dořechtal, zmiznul v chatce. Ja sem se eště vratil
do šopy, navlek se igelitove sački na pazury, stare polaki aţ po kolena a deprem
včil sem byl komplet. Stary Benda, co nas učil na zakladce branu vychovu, by ze
mě měl radosť. I pe cha o jak na jaderny vybuch.
Pomalym krokem sem se bliţil k hnizdu něpřytěla, dva spreje zastrčene v
kapsach kabatu a třeti fikaně skovany vzadku za paskem, abych něprozradil hned
svoje všecke zbraně. Pohvizdoval sem se melodyju od Eňa Morykona a
přysaham, ţe sem cytil aji ty ostruhi, jak mi zvoňa přy kaţdym kroku. Čim sem
byl bliţe, tym sem měl istějši a pevnějši stisk, ruki na sprejach se přestaly chvěť
a ukazovački zaujaly polohu prave poledně na knyplach. Jak uţ sem byl na
dostřyk, tasyl sem freonove kolty, zamiřyl, zmačknul a obchlistlo mě. Do
štajgrove řytě! Něskontroloval sem zaměřovani ventylek-vosy hnizdo, bo přes tu
plinu sem se potil jak slevač v norkovym koţuchu a guvno sem viděl. Dal sem se
to k pysku, abych skontroloval, kaj je ta ďura. Moţna sem to v tym zmatku aji
trochu zmačknul, bo sem na plině cytil jakesyk mokro. Změnil sem směr a palil
jak zjednany. Koněčně to kropilo vosy. Akurat ţe ty bestyje, jak zystily, ţe to na
nich leju dvuma prudami tak meter daleko od sebe, našly se misto mezy tym a
začly planovať. Zalitoval sem, ţe sem něvzal zapalki. Potem sem chvilu asy
nědaval pozor, bo sem potřeboval protřepať karabiny a mezytym ty bestyje
vyslaly jednu sviňu mezy rukavicu a pazuru. Zařval sem jak trybuna na Baniku,
jak se nahodu kerysyk z tych modrych synku dostaně k balonu a cytil sem, jak
mi ten jed v ţilach dodava novu energiju. Jak tatranki. Nastal čas tasyť posledni
trumf. Vytahnul sem eso - nejdraţši sviňstvo, skoro za cenu litru ferneta, kleknul
se na jedno koleno, chvilu zvaţoval, ţe zrobim efektni kotul přes prave rameno
jak v tych akčnich filmach, ale jak sem se v te rychlosti spočital, kaj bych
skončil, spokojil sem se enem s tym, ţe sem vypalil tych stoštyrycet korun v
jedne dluhe davce vosam do tisycovki překvapenych očisek. Potem sem enem
sfuknul pomyslny plameň a zataňcoval se vitězny taněc.
Jak sem stanul a oprašil se, deprem sem se všimnul, ţe sused mě nadšeně foti
zpoza plotu. Tuţ nězabili bystě ho? Jak mi potem ukazoval na dyspleju fotki, na
kerych sem vypadal jak karate kid ze zvlašni školy křyţeny s pulnočnim
kovbojem, pravil sem se, ţe přyště v tym Hornbachu kupim aji arzen. Ten vul se
malem udusyl, jak se řechtal jak vitěz velke pardubicke a pry, ţe to bechně k
začatku naši chajdove osady na nastěnku a da tam heslo Nejlepši zahradkař
měsyca. Teho arzena tak ze dvě kila.

Jak sem se zevlek z teho atomburdela, umyl se gzycht a pazury a namazal se tu
bulu na ruce, kera se podezřele nafukla, jakimsyk gelem, co měla mama v
lekarni, čučim z okna a od brany leze k chajdě jakasyk znama postava. Ten stary
bravek Ota! Proklel sem den, kdy kerysyk ten prvni krtek našel prvni kuski tych
šutraku, co tak dobře hořa. Vysvětlil sem Otovi, ţe akcyja je zrušena, bo fotra
popichaly vosy. On na to, ţe vi, bo mu uţ kdosyk volal, ale ţe se mu něchtělo
věřyť, bo foter ma dycki take dobre klobaski, ţe to přecy kvuli jakichsyk vos
nězrušil. Tuţ ten se musel jebnuť pořadně hajcmanem do paly, jak eště robil a to
su včil nasledki. Přes deset minut sem mu vysvětloval, ţe fakt nic něbudě a
dědek enem furt mlsně nakukoval přes moje ramena a mlsně se oblizoval.
Nakoněc sem podumal, co sme to s fotrem v ten patek vlasně přyvezli a vytahnul
sem věnec špekačku, pověsyl mu to kolem krku, pravil mu, ať se to ogryluje
doma na sporaku a vytlačil ho ven.
A vul sused se enem smjal a smjal. Musym to promysleť s tym arzenem, ať mě
nikdo něpodezřyva.
21.07.2006
Ladik větrovec
Eště se musym vratiť naspatek k te hicove kalvaryji. Větraki od "hodneho"
Ladika nam fukaly do pysku a horko něpolevovalo. Jakisyk rypal - myslim ţe
Kamil - se pohrabal v pracovnim něřadě a rozněs mezy bandu, ţe jak je kolem
třyceti ve stinu, tuţ je hlavni štajger poviny udrţovať sluhi přy ţivotě podavanim
dostatečneho mnoţstvja tekutin. Jura navrhoval fernet, ja pro změnu slivku, ale
Kamil pravil, ţe nam obum šibe, bo co by to bylo za šefa, kery by na pitny reţim
daval luďam chlast? Pravil sem, ţe fajny šef. Kamil enem mavnul ruku a valil to
vysvětliť Ladikovi. Po pulhoďce, kdy sme slyšeli zpoza dveřy zajimave uryvki
jak ze stěnove basnicke tvorby navštěvniku hajzlu na hlavnim nadru, se vratil
rudy jak spartakijadni trencle, ale tvařyl se vitězoslavně. Za dalši pulhoďku
dotahnul Ladik dva baliki miněralek a pravil, ať se jaksyk podělime. Po obědě
přyšel pozdějši jak ostatni, bo byl asy na poradě u vyšich a nejvyšich a
nasmoleně nam začnul vykladať, ţe podle nejvyšich mame pitny reţim v
kohutku v umyvadle, tuţ čemu utracať chechtaki, kere se moţu zuţitkovať inač.
Potem začal škemrať, esli mu ty miněralki, z kerych uţ mezytym zbyly enem
piksle, něproplatime, ale všecy se tvařyli kameně jak čerstvy chleba z Bily, tuţ
pochopil a šel trucovať do dočasně svojeho kancliku po šefovi.

Někeřy z nas maju okna na jiţni stranu, tuţ ti němusa v tym hicu jezdiť ani na
dovolenu k mořu. Jura sedi hned pod oknem, tuţ aby zaprotestoval proti
nělitostnemu vedeňu, doněs se z domu lavor, dopoledně, jak začli topiči na
slunku hicovať, se tam napustil zymnu vodu a čabral se v tym hnaty, špluchal u
teho a prospěvoval se protestsongi - rozeny provokater. Špluchal ale enem do te
doby, neţ vyšpluchal tak zliter na zem, kaj vedu prodluţki ku komputeram.
Druhi den uţ visela na dveřach Laďovu pazuru psana cedula, ţe veškere lavory a
podobne nadoby na vodu su přysně zakazane.
Jak ten hic všeckim leze na mozek, lezu oni za Laďu a drbu ho jak financ kozu,
ať s tym cosyk robi, ţe se v tym něda robiť. Ten se enem vsteka, ţe jeho foter
syce kdysyk uměl poručiť větru a dešťu, ale bo Ladik něbyl hodny, tuţ ho to
něnaučil. A pry čemu se furt stěţujeme. V zymě sme vyryvali, ţe je zyma a včil
nam zas vadi horko.
V utery byl Ladik na drbacy poradě u naměstka. Porada probihala tak, ţe ho
naměstek dodrbal jak mama mikrovlnku, ţe ho zdrbalo ekonomicke, ţe pry naš
usek vykazuje spotřebu eletryki tajak menši bar s hracymi automatami. A pry se
doslechnul, ţe Ladik dotahnul do kancliku jakesyk pofiderni větraki, tuţ beztak
to je kvuli nim a ať s tym cosyk robi, bo budě bez premiji. Ladik vletěl do
kaţdeho kanclu, drapnul větrak, Jurovi musel nasylim, bo ten se přyvazal
eletrycku šňuru k pazuře a vyřvaval, ţe enem přes jeho mrtvolu. Potem ich
odtahnul k udrţbařum, aby ich prověřyli, esli se kerysyk amaterski kutil nězrobil
jakisyk turboenergosupervětrak. Ani odbornicy z udrţby ale něnašli nic.
Ladik od te doby bluma po kanclikach jak turysta s alzhajmrem a něnapadně
kontroluje, co ma kdo zastrčene v zasuvkach. Pepik, kery se s nim pohadal kvuli
varne konvicy, se od te doby robi ajskafe - zaliva se granko s kofeinem zymnu
vodu z kohutka. Ladik totiţ prvni tvrdil, ţe konvice moţu byť v kaţdym
kancliku, ţe to neni nic proti ničemu a ţe to aji schvalily odbory. Potem zas, ţe
nam stači enem jedna na patro, ţe to ma odběr jak byk. Nakoněc pravil, ţe ať se
dal vařyme kafe všecy, ţe to obhaji, tuţ to mu uţ Pepik jebnul konvicu na stul a
fajně volenymi slovami z anatomicke přyručki mu doporučil, kaj se ju ma strčiť.
Uţ aby se vratil šef. On byl syce semtam teţ divny, ale Ladik to je egzemplař jak
z bichle "Duševní poruchy a jak s nimi ţít". Včera mě potkal dole u dveřy, jak
sem se vracal z kantyny, tuţ sem se ho zoptal, kdy mam odevzdať tu spravu pro
[cenzura], co po mě chtěl eště šef. Ladik zařval vyděšeně na cele kolo, ţe co to tu
vyřvavam, ţe nazev je tajny a ať šeptam, bo něpřytěl naslucha. Něchapavě sem
se rozhlednul po prazne chodbě, kaj akurat v dalce prohravala sekretařka na body
s kafematem. Chudak, asy mu uţ z teho horka definytyvně jeblo v pale.

Borak maly, plazy se kanclikami jak ryběnka hajzlem a kontroluje zasuvki, ale
štrnasť dni se něvšimně, ţe se pulka kancliku chladi mistnosť odevřenymi
Galekskami, kere nam zustaly eště z dob blahobytu. Tuţ to asy něbudu ačkove
spotřebiče, no ni? Raz se vul enem zoptal Jaruny, čemu to ma odevřene a ta mu s
gzychtem třeti sochy na Karlově brydţi vysvětlila, ţe ju pravě odmraţuje. Tuţ
taki vul nam včil robi šefa.
25.07.2006
Jaku barvu ma včil Ostrava
Kdysyk to bylo jednoduche. Ostrava měla enem jednu barvu - černu jak but. V
mojim chvilkovym depešackim obdobi mi to aji vyhovovalo, bo sem nahazal
všecke hadry do Duhi - to byla taka barva v prašku, keru mama zehnala tenkrat
od kohosyk vyměnu za mandarynki. Mama to chvilu povařyla v hrňcu, vytahla,
pověsyla na šňuru a jak to vyschlo, mělo to měť barvu, kera byla vyznačena na
obalu. Ale bo ji bylo malo a ja sem chtěl měť obarvene všecko, vyšlo to spiš tak
do tmavošede s černyma a světlyma flekama. Vypadal sem spiš jak komiňař po
ekskurzyji v pekarni, neţ jak depešak. Tuţ sem se na to vysmolil a
přeoryjentoval sem se ze dňa na den na ace blesk dece, bo mě ti nagelovani
pajtaši stejnak něbavili. A ja sem měl spiš take divne afro. Ale to sem vjel na
vedlejši ulicu.
V Ostravě se uţ paru roku kona hudebni veselica, kera se rozliza jak egzem na
noze, ni enem počtem dňu, ale aji po centru a okoli. Kdysyk ji stačila Stodolni a
nejvěči plac byl u Bauhauzu, potem to protahli aţ na Černu luku a včil uţ obliha
aji hradby. A tuţ čemu ni? Šak muzyka leči.
Na prvnich aji druhich Kolorach sem byl se staru partyju. Věčina z nich je
celkem vybirava, tuţ sme prvni v programě zaškrkali alternatyvni grupy, kere
chceme slyšeť, potem sme dřystali u stanku s kofolu a rumem a nakoněc sme
skončili pod podyjem na Kryštofach a mavali rukami jak na kuzelnickim bale.
Rad spominam na ty bubenmajstry, keřy hrali v kamijoně. Ti byli fajni. Pozvali
aji ludi okolo, aby se teţ zavalili do tych hrňcu. Valil sem do teho jak kdyţ sem
kdysyk babce klepal pulroku něklepane tepichi. Akurat z teho bylo meň prachu.
Nakoněc mě Mirek, byvaly bubenik, musel tahať nasylim, ţe co se tam motam,
jak němam rytmus. Vul jakisyk. Jak němam rytmus? Ja, kery dokaţu vygrgať

prvni verš Internacyjonaly? Ani mě něněchal domluviť s tym bubenštajgrem, esli
němoţu pokračovať po Evropě s nimi.
Iny kolega v ten čas posluchal balkansku muzyku, tuţ mě vytahnul na jakusyk
balkansku dechovku. Nazev uţ se něspomenu ani jak by mě posmykali dvumi
kombajnami přes pole pasti na medvědě. Moc mě to nězaujalo, bo jak sem viděl
ty jejich truby jak z Vlachovki, pravil sem se, ţe to budě na prd. Ale jak se do
teho všecy syncy opřeli jak Ţabčik do zbijački, v duchu sem se jim omluvil, bo
taku muzyku sem eště něslyšel. Ku koňcu sem taňcoval jak rodily jugoslavec a
eště před barakem sem řval na cele kolo Ka-la-šny-kov! Ka-la-šny-kov! Moţna
aji temu mě druhi den susedi zdravili jaksyk uctivějši.
Prvni ročnik se mi moc libil, bo to bylo cosyk noveho. A ta kofola s rumem za
dvacku byla teţ fajna a jak sme zmokli, člověk se ani něuvědomil, keru uţ ma v
sobě a taňcoval aţ do zblbnuťa. Aspoň se myslel, ţe tancuje. Druhi ročnik uţ byl
taki moc komerčni. Kofolu uţ něčepovali ani bez ruma a vyrostly tam jakesyk vi
aji pi zony, z kerych mě furt kdosyk vyhazoval, jak sem chtěl po paru pivach
zyšťovať, keřy gizdi su rovnějši neţ ja s Marcelem. A moji bubenicy teţ kajsyk
zabludili.
Kaţdy rok se přemluvam, ţe zas zajdu, ale jaksyk se nědařy. Letos uţ sem
malem kupil listki, furt sem to odkladal a odkladal, aţ je po tym. Ale za rok
určitě zajdu, esli to nězruša a zaspominam na stare časy. Jak pry uţ tam maju
děcke kutki, tuţ tam dame Danka a pomačkame se s Blanku přymo pod
podyjem, ať uţ budě hrať co chce. Esli mě do te doby šlak nětrefi.
1.08.2006
Předčasny darek
Letos se mam, bo slavim narozki nadvarazy. V předtermině s Blanku a Dankem
a den po termině s familiju.
Blanka mi zrobila předčasnu oslavu v nedělu, bo ve středu odjiţďa s Dankem na
štrnasť dni do jakichsyk maďarskich lazni na rehabilitacyju. Jak je Danek furt
nascypany z tych pylu a ineho sviňstva, tuţ ji to doporučila dochtorka. Tam ho
daju do kupy. Hodny a bohaty stryk Adam (fujtajksl) všecko plati, tuţ čemu
jezdiť enem do Luhačovic, no ni?

Dorazyl sem chvilu po druhe. V obyvačce to bylo fajně nastrojene a Blanka teţ
vypadala šumně. Chvilu sem zauvaţoval, ţe navrhnu Dankovi, abysme se zahrali
na skovku a něnapadně ho vystrčim ze dveřy a zamknu, bo jak sem viděl Blanku
v tych letnich šatach, zničehonic sem v pale viděl dva kokosove ořechi pod
igelitovym ubrusem. Potem sem se pravil, ţe by se moh nasmoliť a něpopřal by
mi. Tuţ sem lapnul na gauč a čekal, co se budě robiť. Blanka mi zrobila fajnu
dortu ve tvaru srca aji se svičkami. Enem aorta chiběla. Svički sem měl
naposledy, jak mi byly třy roki - na umělym dortě u fotografa - bo mama svički
něuznavala, ţe by mohlo cosyk chitnuť, tuţ sem měl na dortě dycki enem čislo.
Teţ sem uměl počitať uţ ve štyrech rokach. Tuţ sem zaspominal na svoje davne
kuchařske pokusy. Ţe sem to ale byval vul, co? Něskaj uţ bych to v tym
kastrolu něrobil. Vzal bych se panev.
Sfuknul sem tu frontu sviček a navrhnul Blance, ţe přyšti rok by mohla ušetřyť
za vosk a zapalki, jak by mi tam dala misto kaţdych deseti roku taku tu jednu
tlustu svičku, co se dava na všesvatych na nahrobki. Asy to něbyl dobry napad,
bo se zatvařyla jaksyk překvapeně.
Potem přyšel Danek s rukami za řbetem a tvařyl se tajak by se pravě dozvěděl,
jak je to vlasně s čapem. Prvni mi chlopski potřepal pazuru a potem mi dal do
ruk zabalenu pikslu a pomrkaval jak susedka po pulhodině u kličove ďury.
Rozervu papir a tam zelena piksla s jakimisyk pismenkami na kostkach. Tuţ co
to je? Či sem male děcko, abych se stavjal kostki? Poděkoval sem a pravil, ţe se
z teho doma postavim fajny hrad. Danek se na mě podival jak Hery Poter na
kontaktni čočki a pry, ţe to je hra s pismenkami a ať to rozbalim, ţe mě ju nauči
hrať. Pry to nosy aji do školki, akurat ţe to tam s nim nikdo něchce hrať, bo
polovina to něumi, štvrtina to neni schopna pochopiť a zbytek eště něumi čitať.
Tuţ sem to rozbalil. Vevnitřku byly jakesyk umělohmotne kostki s pismenkami a
deska jak na Člověče. Hleděl sem na to jak Baroš na Blesk a hledal kostku a
barevne pajdulaki, aţ mě Danek poplacal po řbetě a pravil, ţe hned začněme a
valil do pokojika pro tuţku. Blanka mi mezytym šeptla, ţe to vybiral Danek sam
a ţe mě musy měť rad, jak mi vybral svoju nejoblibenějši hru. No nevim, mi to
přypadalo jak za trest.
Danek mi potem skušal vysvětliť pravidla. Ale buď sem něbyl v ten den
inteligentualně ve formě a nebo to vymyšlal jakisyk pazgřyvec. Neţ sem to
koněčně pochopil, hral sem to chvilu jak křyţovku a chvilu jak domino. Potem
uţ sem aji začnul tvořyť slova z tych sedmi pismen, ale skustě se cosyk
vymysleť z pismen X, A, A, J, G, Z a Z. Danek mě furt opravoval, prvni ţe gizd
neni slovo. Divam se na Blanku, ta enem omluvně krči ramenami. Tuţ jak neni?
A co su potem ti mali barabi od segry, no ni? Potem zas ţe hajcman nic

něznamena, tuţ sem mu nutil telefon, ať zavola mojemu fotrovi a povi mu, ţe
hajcman nic něznamena. Neţ to dopovi, foter tu budě pěški aji s hajcmanem přes
rameno a přetahně nas všeckich. Tuţ ale povim vam, ţe ten maly gizd měl věči
slovni zasobu jak ja. Jak tam začnul tahať dvu a třypismene slova, pravil sem zas
ja, ţe take nic něegzystuje. Na to on pravil, ţe egzystuje a ukazal mi to v tym
navodě. Tuţ to ať mi kdosyk povi, co to je přyklad XU, IL a AAK.
Jak sme hrali uţ asy hodinu, pomalu mi docvakavalo, ţe přybornik ze mě asy
něbudě. Furt sem tam cpal poctatne mena ve všeckich padach, někere slovesa
sem zvratil tak, ţe by aji vyherce sutěţe "Kdo zy nejvic špaget s mlikem" zaviděl
a o přyčešti činym a trpnym sem se myslel, ţe je to taki ten vlasovy nastavec na
palu pro ludi, kerym vlasy odfuknul věter času. Jedine, co mi šlo, bylo počitani
bodu, to sem pochopil hned. Tuţ hned - parurazy mě stejnak opravil.
Asy ho to dosť vyčerpalo, bo po druhe hře pravil, ţe se idě na chvilu spočnuť s
kniţku a ať mezytym trenuju s mamku. Moc se mi něchtělo, ale jak Blanka začla
skladať take zajimave vyzyvave slova, aji sem se začervenal. Tuţ sem sloţil
odpověď, na to zas zrudla Blanka a začla skladať dalši odpověď. Na tu sem ji
napsal enem KDE. Tlemili sme se na sebe nad tu křyţovku jak na konopnym
karnevale a Danek jak se šel pro cosyk na ţizeň, byl nadšeny, jak sem ja nadšeny
z jejich darku. Tuţ jasne, ţe po tych pismenkovych navrhach sem tam musel
přespať.
Doma sem se zařeknul, ţe neţ se vraťa z tych lazni, budu chvilu chodiť spať se
slovnikem a naučim se všecke dvu a třypismene slova z navodu. Potem ho
rozdrtim. Esli se z tych lazni něvrati eště chitřejši.
10.08.2006
Kajoš reloudyd
Posledni dni se nic moc něrobilo, akurat nahuře kdosyk koněčně pochopil, ţe tu
dole z teho hicu scypame a otočil kohutkami naplno. Ku koňcu tydňa mě čekal
dalši předčasny darek k narozkam, kery sem něčekal (o jednym od masneho
gizda sem uţ psal). Jak sem dolez ve středu ze šichty zmoţeny jak haviř,
keremu ujel vytah, ve schrance jakisyk libezbryf. Jak sem to rozerval, něvěřyl
sem chvilu vlasnim očam. Pozvanka od Kajoša! Papirova! On je taki stary
klasyk, bo jak ma čas a naladu, tuţ se s pozvanku dokaţe vyhrať. Maluje, opaluje
kraje nad svičku, semtam mu ohořy oboči, piše něviditělnym ingustem a
podobne srandy. Ale jak ma depresyju, tuţ enem přyjdě stručna ezemeska s

datumem a jednym slovem "Chlasceme. KAJOS." Dumal sem, co to asy budě za
akcyju s nazvem "Zmija v dupě". Tuţ to mi jaksyk něštymovalo. Ţe by se Kajoš
dal na hady?
Jak sem včil volny jak galaty anorektyčce, rozhodnul sem se, ţe bych moch na
chvilu zajsť, bo sem byl celkem zvědavy, jak to tym dvum hrličkam klape. Před
časem mi kdosyk pravil, ţe se Kajoš s Helu vzali, tuţ sem včil dumal, co jim
přyněsť jako opoţděny svadebni darek, ať tam nělezu s praznymi rukami. Večer
sem potem nostalgenetycki zaspominal na předposledni akcyju a v duchu mě
trochu otřepalo.
V sobotu dopoledně sem vyrazyl do centra cosyk jim kupiť. Kurnik šopa, ale co
kupiť novomanţelum, jak ani něvim, kdy se vzali? Šlak tref moje dobre
vychovani, kere mi nědovoli tam přysť enem tak! Co tak dortu? Hlupota! Basu
piv? Tuţ jak na Helenu spominam, tym bych ju něpotěšil. Co tak hasak s mašlu?
Ve štyry sem zvonil na koněčne v Michalkovicach s igelitku v pazuře, v kere
sem měl zabalenu blikacy lampu na dvě tuškove baterki, kera vypadala jak
obraceny smetak. Z Asoru za padesatku - tuţ někuptě to. Odevřel mi sam Kajoš,
kereho sem za ten rok skoro ani němoh poznať. On byval dycki spiš taki
baculaty. Včil ni. Lica měl propadle tajak Ramzes, paru vlasu měl uţ aji šedych a
celkově vypadal jak finalistka Miss zdrava vyţiva. Ja ja, roby dokaţu s člověkem
zrobiť divy. Předal sem igelitku a popřal všecko nejlepši novomanţelum. Kajoš
se zatvařyl jaksyk divně, ale poděkoval. Akcyja začla asy o paru dni spiš, bo v
obyvačce uţ leţel kolem nohi stola omotany jakisyk vlasaty synek. Tuţ sem
něnapadně Kajošovi šeptnul, esli to něvadi Heleně. Kajoš mě vzal kolem ramen a
ţe mi musy cosyk vysvětliť, bo pry mam vedeni jak ČEZ.
Lapli sme se ve špajzce, bo zbytek kvartyra byl prolezly motajucymi se znamymi
aji něznamymi tajak hladka muka husenkami od molu. Kajoš nalel ArŢenyk2006
(nova verzyja Ostramoštu - meň rybiho oleja, dvojnasob pepřa a navic cosyk
perleťově zeleneho), kopli sme kaţdy po kališku na nove zytřki a jak mě přestalo
paliť v polykacy trubicy a přestalo mi pištěť v levym uchu, Kajoš se rozvykladal.
Jake se mu to zdalo prvni s Helu fajne, jak nědbal na rady kamošu, ať tu
semetryku vyrazy, jak ho časem dovedla k temu, ţe vyhazal všecke svoje
chemikalije na vyrobu koktejlu a nakoněc aji k temu oltařu. Akurat potem
něchapal, jak se za kratku chvilu z te fajne robki stala uplně ina roba. Jak by ji
zrobil kdosyk transplantacyju mozku. A nebo mu kdosyk rozbil ty blěděruţove
brylki. Začli se štěkať jak Šarycy co druhi den, bo čemu pry on robi to a tamto,
čemu ona se taha s kamoškami a podobne. Potem uţ ich natahovalo, enem jeden
druheho pozdravil, jak přyšli z roboty. No za tu štvrhodinu jeho monologa sme

do sebe naleli zeštyry kališki, tuţ mi koněc trochu utěk, ale pamatuju se eště, jak
popisoval, jak ju nakoněc vyvalil z kvartyra a vyhazal ji věcy oknem - včetně
tych dvuch kapesnich čoklu. Nebo mu ona utěkla? Čučel sem na ty novinki jak
Gott na plinku, ale pro istotu sem ho pochvalil, ţe tak třeba s takimi a povykladal
sem mu o Blance a Dankovi. Jak sem skončil, všimnul sem se, ţe tam lapim sam
a vykladam to dveřam. Šlak ho tref, pravil sem se a šel sem pohledať kohosyk
znameho, kereho by zajimala moja buducnosť. Nalel sem se ze skumavki eště
jednu štamprlu teho fajneho zeleneho piťa, kere se změnilo v oranţove, jak se
dotklo teho cytrona na vrchu.
V přecyni stal Luboš - teho sem se pamatoval z jedne starši akcyje, kaj tak dluho
michal, aţ skončil na vecku, kaj prosmolil celu noc - v pazuře měl sklenku s
čimsyk modrym, huštal se na nohach jak stary Bruna a čuměl na obraz jakehosyk
kvitka. Nastupca Ostramoštu mi zatapjal v břuchu jak Zet Te O a mi bylo tak
fajně, ţe sem se postavil k němu a začnul mu vykladať, jaku mam fajnu robku a
jakeho ma chitreho pajtaška a ţe ten ţivot je včil taki fajny. Jak sem dopočital
okvětni listki a domluvil, slyšel sem za sebu buchnuť dveře od vecka a Luboš byl
v dupě. Uklonil sem se kvitku a vlez do obyvački.
Na sedačce sem poznal akurat Mirka, nebo Milana, či jak se menoval. Teho
znam z předminule akcyje. Tenkrat mě zaujal takim tajemnym usměvem jak
Leonardova stara, rozjeţenymi vlasami a tym, ţe vykladal enem v holych větach
a přy tym popisoval sloţeni startovacy směsy Čelenţru. Kdosyk mi tenkrat
pravil, ţe ma v sobě liter vodki, tuţ sem to bral. Akurat mě překvapilo, jak sem
ho potem potkal asy po měsycu v obchodě a on vypadal furt stejně, aji stejnak
mluvil a přytym byl střyzlivy. Tuţ co, kaţdy je jakisyk, no ni? Pod oknem lapěla
jakasyk zamyšlena mladeţnica a čuměla do blba, tuţ tu by moh zajimať muj
buducy ţivot. Lapnul sem k ni s kadinku a rozvykladal sem se. Ani mě něněchala
domluviť bestyja, bo jak se mě všimla, začla mi recytovať jakusyk vlasni tvorbu,
kaj se to hemţilo skalpelami, střevami a odsuvanim nahrobku na řbitově. Rači
sem se zdvihnul a dumal o generačni jamě. U repraku se snaţila banda jakichsyk
třech taněčniku přeřvať Olimpiki. Zaspominal sem na stare časy, jak sme na
akcyjach hulakali u kitary Jasna sprava, Snad sem to podrbal ja, Ubečena mama
a ine fajne songi. Ale včil je ina doba, tuţ sem se k nim přydal.
Zbytek uţ mi jaksyk mizně pod zelenu perleťovu oponu s chuťu cytrona. Akurat
vim istě, ţe nad ranem sme slavnostně se všeckimi chlopami, keřy eště mohli
stať na nohach, uzavřeli jakesyk bratrstvo svobodnych a navrhli stanovy. Potem
sme aji vydali pamflet o robach a inych potvorach.

V nedělu sem se zbudil v jednu a myslel sem, ţe sem zcypnul. V pysku sem měl
jak bysem zeţral krysu marynovanu v papagaji ţluči a jak sem enem trochu
pohnul palu, obraz mi uletěl o štvrťmetra dal. Jak sem zavřel oči, aji to světlo na
koňcu tunela sem viděl. Na ruce sem měl jakisyk škrabaněc, tuţ dufam, ţe sme
to bratrstvo něstvrzovali vlasnimi krvinkami. A to sem se zapřysahal, ţe tam
něbudu piť nic, co něvyšlo z obchodu. Eště ţe je Blanka pryč. Cely den sem nic
nezjed a eště v ponděli rano sem na šichtě asy něvypadal moc dobře, bo se Kamil
ptal, čemu sem taki zeleny. Ale furt lepši, neţ jak sme kdysyk pili modre, bo kdo
měl furt potem posluchať to jejich "Kaj sy, smerfe?".
Ku Kajošovi uţ něvkročim. Jaksyk tušim, ţe se Blance moje členstvi v Bratrstvu
asy něbudě moc pozdavať...
16.08.2006
Hranate kulatiny
Přes tyden sem se jakţtakţ spamatoval z teho chemickeho utoku na moje
vnitřnosti a uţ se bliţil patek. Minuly rok na mě gizdi v robotě zapoměli a potem
to nahonem dohaňali, tuţ sem se letos pravil, ţe na nich smolim s flašku a
něcham to prošuměť. A teţ ja. Od rana nikdo nic, kaţdy robil, jak bysem byl
Jehovuv svědek. Na oběd sem šel sam, bo všecy měli jakusyk robotu a pojed
sem zapečene kobzole, v kerych bylo tolik fajnych věcy, ţe by pokrutilo aji
pejska s kočičku. Jak sem dovalil zpatki a odevřel dveře do kanclika, malem sem
se zadusyl tatranku, keru sem se dal na spraveni te pachutě, bo na mě bafla
banda - "Překvapeni" - a začli mi přať jeden přes druheho. Stal sem tam jak svata
dala něvěděla komu, pysk zašpiněny od te čokoladove polevy a hleděl do tych
vytlemenych pysku, kere nězapoměly. Tuţ ale co im nabidnuť? Naštěsti sem
dostal od Kamila flašu ferneta, tuţ sem ju hned bechnul do placu. Od Jaruny sem
dostal jakisyk pokus o dortu - bylo to zelene a zulcovite - tuţ sem to teţ bechnul
k temu fernetu a občerstveni hotove, no ni? Ale fajně mě letos nachitali na
rybizu, enem co je pravda.
Dom sem jel v celkem dobre naladě, bo sem se něs v igelitce jakisyk denik od
Vivega, na kery se mi sloţili. Dumal sem, ţe eště budu muset zajet do Kaufu
nakupiť zas jakesyk to ţradlo k našim, tajak kaţdy rok. Šak znatě, jak slavivam
narozki s familiju, no ni? Jak sem vystupoval z lokalki, tydlifon. Mama. Tu uţ
sem dluho něslyšel - ţe by mi chtěla popřať spiš, jak víkend po narozkach?
Guvno. Měl mě varovať jeji hlas, tajak kdyţ maţe parkety lizolem. Pry ţe kaţdy
rok slavim narozki u nich a ţe musym tahať plno bebechu a zařyzovať a oni

enem seďa doma, tuţ se s fotrem letos domluvili, ţe to oslavime u mě doma a ţe
ve třy su u mě a tipla to. Chvilu sem uvaţoval, esli mi partyja nědala na šichtě do
teho ferneta jakesyk svinstvo, z kereho se hlupně, bo sem to napoprve
něpochopil. Potem mi to ale docvaklo s plnu vahu, tajak kdyţ dřystně urvany
vytah na křečka.
Familija! U mě doma! Druhi den!! Do štajgrove řytě!!!
Aji kdybych poklizal kvartyr měsyc dopředu, aji kdybych vymaloval savem a
vapnem, segra s mamu dycki najdu cosyk, o čim budu dřystať celu navštěvu.
Povim vam, delši patečni večer spojeny ze sobotni nocu uţ sem dluho nězaţil.
Vyněs sem takich deset igelitek bebechu a sviňstva a vyhodil dva plne sački z
vysavača. V loţnicy pod luţkem sem našel dvě stracene legitki do biblijoteki. Ta
starši byla dva roki stara. Tak pěkně sem v kvartyře měl naposledy, jak měla
přysť na navštěvu Zdenka. Skončil sem kolem druhe rano a šel chrněť. Rano sem
stanul jak vyorany šťur a valil nakupiť ţradlo a piti. Ve třy zvonek!
Nevim, esli měli sraz před barakem, nebo kaj, bo všecy dorazyli naraz. Přyšla
dokoňca aji tetka Alţběta s chlopem, tuţ bylo iste, ţe jeden darek budě cosyk
zavařeneho. Trochu mě to překvapilo, bo oni choďa enem na vyznamne oslavy,
ale pravil sem se, ţe to je moţna v ramcy akcyje "Rodina ma drţeť pokupě".
Zoptal sem se, kaj je upřymny, ale segra se zatvařyla tajak bysem ji pošlapal
tepich v zablacenych butach, tuţ sem se rači dal něvyptaval. Pozdějši sem se
dozvěděl, ţe pry uţ přes měsyc stopuje kajsyk v cyzyně. Tuţ teho uţ asy
něuvidim, esli ma oryjentačni smysel po mě.
Enem se mama zezula buty, uţ začla prolizať kvartyr tajak krtek zahradu. Za ňu
druhi taki kontrolor - segra. A čemu tu maš to, a čemu to maš tak postavene, a
kaj maš ty moje hačkovane obrazki na stěnu, a čemu se něumyješ okna, a čemu
maš v te špajsce taki burdel. Vypnul sem na chvilu uši a sledoval ty dvě špijonki,
jak mavaju rukami jak dyrygent-začatečnik a cosyk vykladaju a bylo mi to jedno.
Mali gizdi mezytym litali kvartyrem jak urvany drak. Trochu sem zněistěl, jak se
ozvalo "Jeee stryk tu ma počitač" a potem zvuki, tajak kdyţ navaleny bubenik
hraje solo na okraj podyja. Naštěsti sem komputer rano vytahnul z eletryki, bo
vim, co ti mali gizdi dokaţu, a aji jak by se ho sami dokazali zapnuť, mam ho
zaheslovany.
Foter s makakem vyuţili teho, ţe obyvačka byla prazna a zapli se televizu.
Mama se segru mezytym skončily s kontrolu kvartyra a podle jejich gzychtu sem
pochopil, ţe prvni misto v sutěţi "Byt měsíce" a ročni předplatne magazynu
"Bydlení a vy" mi uniklo enem o vlasek - dva roki něstřyhaneho bezdomovca.

Cosyk sem aji zaslechnul o planovane akcyji skulturněňa mojeho kvartyra, na
kere se domluvala mama se segru na přyšti tyděň, ale moţna se mi to enem
zdalo. Jak uţ byli v obyvačce všecy krom gizdu, tetka Alţběta pravila, ţe ona
začně, drapla tašku a začla mi třepať pazuru. Zdravi, štěsti a podobne capiny a tu
maš cosyk k tym kulatinam, pravila a podavala mi cosyk měkeho a skleněnu
zavařovačku ("...tu maš vitaminy..."). Tetka teţ pletě, tajak mama, tuţ to budě
beztak cosyk uţitečneho na leto, pravil sem se a poloţil to na stul. Jak mi třepala
pazuru segra, docvaklo mi, co to předtym vykladala tetka a pravil sem, ţe ja
přecy němam ţadne kulatiny. Tetka se chapavě podivala na mamu, ta enem
mrkla, jakoţe jasne, synek teho ma v robotě moc, tuţ ani něvi, kolik mu je. No
chvilu sme se tam dohadovali, aţ sem nakoněc dotahnul občanku a koněčně mi
tetka uvěřyla. Mama - ruda jak flek po přejetym jeţkovi - valila do kuchině, kaj
chvilu cosyk robila.
Po te male kulturni vloţce mi koněčně segra předala za sebe a makaka darek.
Mam na narozkach zakazane darki rozbalovať hned po převzeti, tuţ sem tu malu
hranatu pikslu poloţil vedle tetčineho balika. Potem mi potřas pazuru stryk
Bedra a vrazyl mi do ruki liter jakehosyk moldavskeho červeneho vina. Pry se
určitě pošmaknu, bo ho měli v Tesku v akcyji. Foter s mamu mi tajak kaţdy rok
popřali spolu a mama mi vrazyla do ruk tac s vlasnoručně zrobenu čokoladovu
dortu. Dojem trochu kazyla ta šlehačku napsana štyrycytka, keru mama před
chvilu v kuchini rozmazala noţem, ale aji tak byla viděť. Foter mi potem dal teţ
jakusyk pikslu, tuţ sem se divil, bo foter darki od iste doby někupuje, ale hned
pravil, ţe to vybirala mama.
Potem sme se přypili na zdravi. Tuţ povim vam, stryk Bedra mi zrobil radosť, bo
mě vratil o hromadu roku naspatek. Ten jeho tekuty prezent z Teska mi fakt
zachutnal. Měl chuť, jak bystě smišali Jarynu s klasyckim jabčakem, kery tenkrat
stal deset korun. Na ţizeň dobre. Co sme se teho s partyju v době struhadlovych
pysku naslopali, škoda mluviť.
Potem uţ sem začnul rvať papiry z tych darku. Tetka něsklamala. V baliku bylo
červene pletene tryko s kratkim rukavem a s šikmym oranţovym pruhem z
leveho ramena k pravemu boku. Teta měla pětiminutovy monolog, jak je těţke
uplesť dyjagonalu, či kereho šlaka. Musel sem zrobiť aji přehlidku, přy kere ten
vul od segry dostal zachvat smichu. Jak sem se prohliţal ve špiglu, ani sem se
mu moc nědivil, bo jak sem přyvřel oči, vypadal sem jak přeţrany Superman.
Kdovi na kim to přeměřovala... Eště, ţe se s tetku tak často něvidim, bo sem
planoval, ţe hned jak ich vyperu po oslavě z kvartyra, nacpu to do dolni šuflady
v šifoneře v přecyni a štvrlitrem ferneta to vymaţu z hardyska v pale.

Loni sem dostal od segry a opičaka skladacy kolobku, tuţ sem byl zvědavy, co to
budě letos. Skladacy rybařski prut z uměle hmoty! Tuţ to je super, dycki sem
chtěl chodiť na Ostravicu chitať pstruhi a včil uţ by to aji šlo, bo kdysyk tam
člověk moh chitnuť tak akurat revma a nebo kuski polistyrena. Syce němam
rybařski listek, ale to segra němohla tušiť. Chtěl sem se ji zoptať, co včil stoja v
Zabjalkově boruvki, ale vnitřni ostravak mi pravil, abych rači drţel blomby u
sebe.
Jak sem rozbaloval krabicu od mamy a fotra, přyšla mi potřepať pazuru kopija
segry s brachu a dali mi jakisyk maly zešitek - pry na pisani denička. Maly na mě
potem spikleněcki mrknul vičkem a zoptal se, kaj mam dyskety. Pravil sem, ţe
na stole a ani sem nědumal, čemu se pta. Mama s fotrem překvapili. V krabicy
byly třy darki v jednym. Cestovni ţehlička, přenosny vařyč a fen na pačesy.
Všecko v jednym kuse, velke jak menši puliter, přepinatělne jednym čudlem.
Mama pravila, ţe se mi to budě hodiť, jak pojedu na dovolenu. Kurnik šopa,
pravil sem mamě, co ti japončicy neska všecko nědokaţu zrobiť. A ti šikovni
syncy z Asoru maju čuch na to, co se budě luďam libiť, pravil sem se v duchu.
Spoměl sem se na loňski darek od Zdenki a otřepalo mě.
Potem uţ sme rozkrali dortu, pojedli, popili, pustili jakesyk to cedečko, familija
dřystala o všeckim moţnym a ve mě se rozlival fajny pocyt, ţe to nakoněc ani
nědopadlo tak zle, jak sem myslel. Ani sem se moc něroščiloval, jak sem slyšel
cvaknuť vypinač komputera a za paru minut vykřyk maleho gizda "Heslo abcd?
No strejdo!". Koněc syce něvyšel na sto procent, bo stryk Bedra, kery se mnu
prvni popijal muj moldavski teskoliker a potem to prokladal fernetem, se
zaspominal, jak za mladych roku taňcoval v jakimsyk klubu u te tancmajstryně
Calabkove a chtěl se skočiť. Tetka něchtěla, bo vi, jak on taňcuje, jak se přypije,
mama ma posledni pulrok řbet v dupě, tuţ to zbylo na segru. Tetka ho musela
krotiť, bo skakal jak osel na trampolině. Potem se cosyk popsulo, bo začnul
jakisyk slaďak a stryk se začnul na segru lepiť jak fusakla na kachličku. Tuţ to
vitě, druha miza. Nebo moţna štvrta. Makak uţ měl teţ upite, tuţ jak viděl, jak
stryk segře počita obratle, trochu ho přydusyl no a potem uţ akcyja jaksyk
honem končila.
Ale jak to spruměrujeme, něbyly to zle narozki.
Večer sem eště musel volať segře, bo sem se němoh dostať do komputera.
Na druhi den sem se k večeru stavil k našim vratiť přenosku na dortu, bo jak
mama šla po akcyji dom, kladla mi na aortu, ať ji to doněsu, bo by se to u mě
mohlo stratiť. Tajak by dorty robila co tyděň. Jak sem odemknul dveře, docvaklo

mi, čemu se muselo slaviť u mě. Foter začnul před třemi tydňami malovať
kvartyr a idě mu to jak hladnemu smoleni. Obyvačka pod igelitem a mama ma
zakaz prosyť mě nebo švagra o pomoc. Foter to zrobi sam a nejlepši.
Tuţ jasne, uţ vim, po kim sem taki samostatny.
22.08.2006
Maďarka je spatki
Tuţ koněčně se mi vratila, robka moja jedina. A hned mě pozvala na sobotu na
oběd, ţe mi musy povykladať zaţitki z Uher. Jel sem rači lokalku, bo beztak
dovezla jakusyk tu Barač palenku či cosyk ine. Lokalka byla celkem prazna, tuţ
sem lapnul a pul cesty sem se přectavoval večer přy svičkach a noc bez sviček.
Natěšeny jak pitbul na děckim hřyšťu sem zvonil přesně ve dvanasť na Dubině.
Odevřel mi jakisyk maly synek. Chvilu mi trvalo, neţ kolca našly spravne zuby a
aţ potem mi došlo, ţe to je Danek. Jaksyk sem ho z tych planu vypustil. Přeladil
sem gzycht na Nejmilejši stryk a roztahnul ruki, aby mi moh skočiť kolem krku,
bo se na to chistal. Pozdě sem se spoměl, jak je šikovny ve sportu a podobnych
hibacych dyscyplinach a v přecyni sem potem v pokleku robil, ţe se rozvazuju
buty a mezytym sem vydychaval jeho čelo do břucha.
Blanka se na mě teţ vrhla jak na bale škrtiču, ale od ni sem nědostal čelo, kere
sem čekal, ale fajny pocalunek. Z kuchině šel jakisyk fajny ozon, tuţ sem začnul
slimpať jak Pavlovuv jorkšir, ale Blanka mě zatahla do obyvački, ţe oběd budě
za chvilu a ţe mi musy povykladať, jake to tam bylo. Vykladali jeden přes
druheho. Indyjanski stryk Masny vlas jim pojčal novy dygifoťak, tuţ Blanka
něvahala a cvakala všecko, co se hibalo aji něhibalo. Po asy dvuch hodinach a
asy tisycovce fotek mi docvaklo, ţe zbohatlikovi asy něstačila obyčejna karta,
ale kupil tu nejvěči. Přyroda byla celkem fajna, Daneček byl teţ vyfoceny všudě
moţně, ale tych Blanek bez hlavy, bez noh a hlavy, nebo enem nohi a podobne
zpotvořeniny, kere fotil Danek, tych sem se celkem bal. Na někerych fotkach
sem ani něpoznal, co to ten maly baraba vlasně fotil. Jak sme doprohliţali fotki,
břuch uţ mě něbolel od Danka, ale z hladu. Blanka ale byla pravě v nejlepšim,
bo začla hledať kameru a to pry musym viděť. Moţna sem se zatvařyl hladně a
nebo mi zakručelo v břuchu, nevim, ale Blanka se vratila naraz na zem, začla se
omluvať, ţe uţ idě chistať na stul, bo na video se moţeme podivať u kavy. Ale
ţe mi před obědem musy předať darki. Tuţ to chvilu eště vydrţim, bo kdo by se
nětěšil na darki, no ni?

Prvni darek vytahnul Danek - Rubikovu kostku. Očiska se mi roţly tajak kdyţ
nacpetě uţovku jednym koňcem do zasuvki, bo sem kdysyk byval přebornik ve
skladaňu. Nikdo nědokazal pozbirať a sloţiť rozpadlu kostku spiš jak ja. Jak sem
poděkoval a cpal ju do kapsy, všimnul sem se, ţe Blanka ku mě natahuje jakusyk
inu krabicu a Danek teţ natahuje.
Chvilu mi trvalo, neţ mi docvaklo, ţe kostka byla pro gizda a on se mi enem
chvalil. Pravil sem, ţe sem mu chtěl enem ukazať jeden hokus pokus a vytahnul
sem kostku z košule. Danek začnul vyzvidať, jake kuzlo, tuţ sem se to snaţil
zamluviť, ţe se po obědě moţeme dať sutěţ ve skladani. Přebral sem od Blanki
pikslu pro mě, zoptal sem se pro istotu, esli je to fakt pro mě a zapnul sem reţim
pirotechnyk. Čuchnul sem k temu, zaštěrkal sem s tym, poklepal na to, ale
něnapadalo mě, co by v tym mohlo byť. Cosyk tam zvonilo, tuţ ţe by mi kupila
jakesyk sklenki a cestu ich rozvalila? Tuţ co, šak střepy přynašaju štěsti a jak raz
budě nejhorši, moţu se s nimi podřezať, no ni? Pomalu sem to rozbalil, ať se
něpořeţu hned a čuměl dovnitřku na dvě kule velikosti nězraleho rajčata. Něchtěl
sem vypadať něvděčně, ale čemu mi kurnik šopa kupuje Venušine kule? Kaj se
to tak asy strčim. Eště neţ sem to pravil nahlas, Blanka pravila, ţe to su
antystresove kule, bo ji přypadam posledni dobu jakisyk přetaţeny a pod tlakem.
Tuţ to sem ji musel dať zapravdu, bo pod tlakem sem fakt byl, jak byla tak dluho
v dupě, ale něchtěl sem to povědět nahlas. Naladil sem nejspokojenějši vyraz,
jaki umim a pravil sem, ţe to je fajne, ţe to sem potřeboval. Roby su fakt
jednoduche jak dřevěna špilka, bo Blanka spokojeně zavrněla a štvrhodiny mi
vysvětlovala jak to funguje. Mam dvě ţelezne kule valať v jedne ruce, ty přy tym
robja taki zvuk jak jakesyk tybecke vazy, či kereho šlaka a to mě ma sklidniť.
Tuţ nevim, jak sem to posluchal, znělo mi to, jak kdyţ přyjdě na šichtu navaleny
jeřabnik. Trochu mě aji smolilo, ţe němam Rubikovu kostku, ale jakesyk kule,
tuţ sem ich drapnul a začnul valať. Ty bestyje su ale dosť těţke, bo jak mi jedna
chrapla na hnatu, cytil sem, jak se malik snaţi dohnať staršiho brachu palca. Ţe
by mi to pomohlo od stresu, to se nědalo povědět. Něnapadně sem ich poloţil na
stolek a zoptal se, co to tu tak fajně voni.
Blanka piskla jak kdyţ se robi raţniči ze šťuru a valila do kuchině. Za chvilu uţ
bylo idlo na stole. Daneček s nami něobědval, bo pry se zas cosyk chitreho
dočital a včil je pry z něho vegetataryjan a pry uţ měl nadivanu cukinu.
Podezřyvavo sem se podival na taliř, ale vypadalo to spiš jak gulaš. Hlad je
sviňa, tuţ sem to do sebe začnul ladovať jak polykač hadu. Jak sem polknul
štvrte susto, zatmilo se mi před očami a na chvilu sem aji přestal slyšeť. Jak se
mi roztmilo, viděl sem Blanku, jak se na mě diva a čeka, jak ji to pochvalim.
Fajne, take syte, pravil sem a cpal do sebe dalši. Tuţ ţe by se mě chtěla zbaviť?
Tuţ ať je to aspoň honem. Naraz slyšim Proboha! a davive kuckani. Potem sem

cytil, jak mi kdosyk cpe do ruki jakusyk sklenku, tuţ sem to kopnul do sebe. V
praksy se ukazalo, ţe pivo je protijed, bo se mi po nim hned ulevilo a aji sem se
moh nadechnuť.
Blanka se potem omluvala a pry ţe se mě něchtěla zbaviť. Jak kupovala na trhu
před odjezdem typicke maďarske kořeni, asy se na teho prodavača usmjala vic,
jak je zdrave, bo ji pomyleny prodal misto sladke papryki ekstra palivu. Sukromě
sem se ju nazval Zpopelněny lucyfer.
Moc se mi to něpozdavalo, tuţ ale co sem moh robiť. Blanka potem začla bečeť,
ţe se chtěla dať zaleţeť na idle, bo mi po nim chtěla dať navrch na společnu
dovolenku. Tuţ ja bysem se spiš dal eště tak ze dva litry piva, ale něchal sem ju,
ať vyklada. Pry esli bych s ňu nějel do Chorvacka. Hned sem se spoměl na
loňske Chorvacko, kaj byla Zdenka Dokonala beze mě a zas mě začla paleť ta
papryka. Ale jak Blanka přyšla eště s tym, ţe bysme jeli bez Danka, abysme se
teţ pořadně uţili jeden druheho, moţna sem aji trochu začnul slimpať.
Tuţ ale něvim něvim. Jak mi potem pozdějši večer nadšeně pravila, ţe by to
mohlo byť skoro tajak svadebni cesta, začly mi blikať vzadku v pale zas ty moje
červene kontrolki...
V nedělu byl podle magu z hidrometronelogickeho ustavu posledni fajny slunny
den, tuţ sem vyrazyl provětrať naposledy kolobuty do Komeňaku. Tam se mi to
rozleţelo v pale a povim vam, ţe se celkem těšim. V cyzyně sem byl nejdal
kdysyk na zajezdě v Lodţi a moře sem viděl tak akurat v Čelisťach na Polaku.
Tuţ co, pojedu.
30.08.2006
Přectartovni horečka
Blanka je celkem praktycka roba. Měla najitu cestovku, cylove misto, aji termin,
měla pozyšťovane počasy, jak tam budě, aţ tam buděme a ja sem dostal za ukol
enem nakupiť paru bebechu. Pry paru - byly teho dvě aštverki. Hustě popsane.
Pismem velikosti rosypane ryţe. Eště štěsti, ţe jezdila po tych obchodach se
mnu. I kdyţ vlasně - kdybych jezdil sam, nakupim v prvni kramě - tak sme
projezdili celu Ostravu.

Tuţ povim vam, chtěť kupovať bebechi k vodě na koňcu srpna, to je ale hlupy
napad. Jak pravila jedna šoproba "Ste se zbáznil né? Téď v srpnú schánět
plavký?". Tuţ čemu ni? Co je na tym tak divneho? Kdyby bylo po mojim, jedu
ve svojich. Akurat ţe sem se asy v nich neměl ukazovať Blance, bo chvilu po
tym letěly do popelaku. Pry vzadku jakesyk vetche. Tuţ jak vetche? Šak sem s
nimi stravil nejlepši roki na Ţermanicach a Hlučině, no ni?
Blanka byla z vyběru plavek pro sebe zněchucena jak Breţněv v jogurtarně, bo
pry uţ byly přebrane. Mi se libily take ty šňurkové, tajak tkanički z kolobut, ale
dočkal sem se enem vyhruţně zdvihnuteho oboča. Tuţ šlak to tref. A dalši
obchod. A dalši. A dalši...
Pro sebe sem se kupil nafukovacy madračku, co vypadala jak křeslo, bo sem
němoh odolať. Dokoňca měla aji misto na jakusyk flašku, tuţ se do teho vlezu,
bechnu se tam pivo a z vody budu očumovať ludi, jak se uča plavať a roby jak
im vlny beru vrch plavek. A přy tym aji budu dodrţovať pitny reţim, tuţ fajne.
Krom teho a plavek to byl cely muj nakup na dovolenu.
Blanka nakupila opalovacy kremy, poopalovacy kremy, balzamy na spalenu
koţu, jakesyk vody na koţu, kera eště něbyla na slunku, no muj Mlady chemik
hadra. Akurat něvim, na co kupila tolik ţradla, bo v tym hotelu pry je
polopenzyja. Tuţ ale kdovi, esli to něznamena, ţe tam budě pul hotela penzystu.
Drať se do mořa přes berle, to by mě šlak trefil.
Tuţ ludě mili, mivajtě se tu fajně. V patek vyraţame na okruţni izdu po
Karadţičovych stopach. A jak mě něspolkně jakisyk ten ţralok, či chobotnica, v
pulce zařy sem tu jak na Felině.
25.09.2006
Jak bylo v tym Chorvacku
Tyděň na šichtě s tu bandu mě dostal jakţtakţ zas do normalu. Syce mi spočatku
přypadali jaksyk vic pohlupavějši jak indy, ale člověk se zvykně na všecko.
Zvlašť Laďa mi přypada, jak by byl přes moju dovolenu na rekreacyji v Opavě,
bo co mu odklepli teho šefa mu z teho asy hrablo, bo roby oslovuje "Kučatka"
(kdyby aspoň Kuřatka, ale ni - fakt Kučatka) a chlopy "Barabčicy". Jak mi tak
řek za jedno dopoledně třyrazy, pravil sem mu, ţe esli mi tak řekně eště raz, tuţ
mu zrobim zadarmo odběry střevni flory. Přyloţnikem.

Jak popsať paru slovami štrnasť dni s fajnu robku, aby člověka něnařkli z teho,
ţe je grafiroman? Co přyklad tak: odjezd, přyjezd, ubytovani, kupani, chorvacka
gořalka s pivem, prospany den, kupani, vylet loďu, něchtěne krmeni ryb, cesta
dom, zhaňani odtahovki v Rakusku, ja vam fakt něrozumim, nasmolena Blanka,
koněčně doma... To neni to prave ořechove, no ni?
Felina vydrţela celu cestu tam a skoro aji spatki. Dej ji buch věčnu slavu a
hektolitry oleja v autovym raju. Bo sem se chtěl před Blanku ukazať, jaku mam
vydrţ, pravil sem se, ţe tych devěcet kilometru ujedu na jeden zatah. A teţ ja!
Syce s paru pauzami a jednym mikrospankem, ale inač v kuse. Jak sme dojeli,
byl sem vyflusly jak vyrvane mandle. Prochrněl sem zbytek dňa. Meškali sme ve
fajnym hotelu, aji bazen tam byl, tuţ se mi ani moc něchtělo chodiť k mořu. Jak
sem prvni raz bechnul to svoje nafukovacy křeslo do bazena, někeřy ludě na mě
čuměli jak svaty Jozef na bejbitest, bo ta sedačka zabrala tak jednu osminu
bazena. Ale čert vas vem, pravil sem se. Ja se teţ něstěţuju, ţe o pulnocy
vyřvavatě svoje rakijove songi na cely hotel.
S Blanku bylo fajně, ale bo se něchcu chvaliť, tuţ popis tych třyadvaceti kontrol
hromadek vyněcham (ni ţe bych se to značil, ale to vitě, pořadek musy byť).
Potkali sme tam aji jednu familiju z Brušperka, tuţ taka nahoda. Chlop tam měl
sebu zasobu domacy kdovizčehovice. Prvni košt mi moc něšel přes trubicu, ale
jak se vypalila spravna cesta, uţ to aji chutnalo. Předposledni večer sme se
malem povalili po pyskach, bo to jaksyk přehnal s pitnym reţimem a chtěl potem
hrať Kulovy blesk, ale s robami.
Teţ musym spoměť na ten lodni vylet. To sem se zaspominal na roki, jak sem
byl maly pajtaš a jezdivali sme ze školu autobusem na ruzne vylety. Blul sem jak
amina. Chorvacke ryby měly ţradla na pul dňa. Dva dni nam lelo, tuţ sem
koněčně dočital teho Vivega. Jak sem narazyl na prvni zminku o mě, začnul sem
čitať eště pozornějši, abych se aji čemusyk přyučil. A teţ ja! Odvčilejška musym
v kaţdym dřystě napisať aspoň o jedne nezletile robě, zdrbať aspoň jedneho
krytyka a semtam teţ jakesyk ty kupelkove sceny. Esli zeţenu jeho emajl,
musym mu poděkovať.
Vypada to, ţe s Blanku to budě na delši čas. Něpravim, ţe zrovna tajak s
Rusakami, ale moţna... No uvidime.
Cestu dom se kusek za Vidňu cosyk posmolilo, bo mi začly blikať na střydačku
ty dvě kontrolki na palubovce tajak na přejezdě u Šentala a neţ sem se teho po
dvuch kilometrach všimnul, Felina scypla uprostředka křyţovatki. Rakušacy
trubili jak na Vlachovce, ale bylo im to guvno platne, bo Felina se postavila

hlavu a nějela. Dotlačil sem ju s Blanku vevnitřku (teţ mohla pomosť, no ni?)
kusek dal a chvilu čuměl do motora. Znatě to, člověk to otevře, pospomina na
večery nad bichlu "Felicia - opravy svépomocí", čuči a mysli se, ţe tam uvidi
cosyk, co se pujdě dať otočiť, nebo přypojiť a pojedě se dal. Po pěti minutach
čučeňa s čimdal nervoznějši Blanku ve řbetě sem to vzdal a dumal, co budu
robiť. Pry "Tak někde zavolej". Tuţ kaj mam volať, jak němam ţadne čislo? Pry
ať skusym informacyje. Ale ať sem vytačal jake čisla sem chtěl, furt tam jakisyk
pajtaš vykladal cosyk o nouruming, či kereho šlaka.
Chvilu sme tam eště dyskutovali a jak uţ to začinalo vypadať, ţe kaţdy dojděme
dom pěški, zastavila před nami oktavka s brněnsku značku. Vystupil chlop jak
hora, pozdravil, chvilu se mlsně prohliţal Blanku v tych jejich minyšatečkach,
ale jak sem na ňho zavrčel a vycenil zuby tajak Ryplejove děcko, něchal se
otevřeť kapotu, chvilu se tam hrabal jak kdyţ inseminator hleda brylki a potem
mi pravil, ţe jak chcu jezdiť, tuţ musym pravidelně dolivať olej. Tuţ jak
pravidelně? Či to je fryťak? Šak olej sem lel nědavno, je to tak rok. Pry mam
smulu, bo to vypada, ţe se zadřel motor.
Tuţ do štajgrove řytě, to se moţe stať v cyzyně enem mi!
Chlop byl ale dobra duša. Dotahnul nas do Mikulova, tam sem zavolal segře, ta
se chvilu smjala, chvilu vyryvala, ale nakoněc poslala makaka jejich novu karu
pro nas. Celu cestu měl hlupe kecy o tym, ţe enem vul před dovolenu
něskontroluje olej. Jak uţ mě smolil, přypoměl sem mu jednu storku s
vyhibkami. Zbytek cesty drţel papulu.
Felina včil čeka v Mikulově na autodochtora. Tuţ snad mi ju tam nikdo
něrozvali. Ale inač to byla fajna dovolena.
7.10.2006
Zas sme o kusek slavnějši
V robotě se před paru dňami roby bavily o jakesyk švarne cerce od kuchařa. Šel
sem nahodu kolem na vecko, inač za dveřami něposlucham, ale to mi nědalo a
vlez sem dovnitřku. Zoptal sem se, esli mysla teho ruţoveho s tym afrem z
Euresta, co se dycki pta, esli mi stača dva knedle, bo se nědovedu přectaviť, ţe
ten by měl ţivu robu, natoţ tak ceru. Jaruna se na mě podivala jak fakir na vidle
a pravila, esli něčitam gazetu, bo jedna naša robka vyhrala Světovu Mis. Tuţ to

su věcy. Pravda, posledni dobu mam dyjetu v přysunu informacyji, bo kisňu
skoro ani nězapinam, gazetu ze schranki poloţim na stul a jak ju za dva dni najdu
leţeť na zemi, uţ je tam všecko stare jak Magdon. Jak se chcu přečitať čerstve
spravy na Internetě, vleti do kancliku Ladik, čumi mi na monytor a vyryva, ţe
něrobim a enem čumim na porno. Pry na porno! Šak to byl Blesk!
Jak sem se potem vratil z vecka, mrknul sem se po Internetě a fakt! Taka šikovna
modrooka bloncka se spravnymi hromadkami na spravnych mistach na mě
vyskočila ze všeckich tych stranek. A aji budě asi vesela, bo na všeckich fotkach
je vysmjata, jak by pojedla koprovku z podezřeleho kopra. Porovnaval sem ju z
robami odvedle z kancliku a dumal sem, kera by se mohla přyhlasyť na taku
sutěţ. Jarunu vylučime, bo ta stava kaţde rano spiš a spiš (servisni udrţba zabira
čimdalvic času), ale furt ma do roby daleko. Jana uţ ma dvakrat měněnu servisni
knišku a po štyrech děckach je taka jakasyk vytahana jak stare teplaki. Hana - no
ta jedině jak by se něchala cosyk zrobiť z vlasami, trošku zhodila na dupě a
oholila se pod nosem. Jedině ta nova - Majka. Ta je teţ blond a je celkem švarna.
Ale o čim tu dumam? Šak mam Blanku.
Eště chvilu sem klikal jak omrzly telegrafista a našel sem jeden starši članek, kaj
se psalo, ţe na jakimsyk večirku eště před Mis dostala Taňa jakisyk medajlon od
polskeho farařa a pry ji poradil jakusyk fintu, jak se dostať do prvni desytki. Pry
jak povi jeho ţivotni moto, tuţ to ma v kapse. Psali tam přesně totok:
"Spěchejme milovat lidi, protoţe rychle odcházejí. Kdyby tahle slova jednoho
polského básníka zazněla z jejích úst, má zaručené místo v první desítce, míní
Czendlik." Tuţ ţe by to bylo domluvene s porotu? "Hej, Juzek, ktura kobjeta
bendě mjala medalijon a povie to o tych luďach, ta vygrava!" Tuţ nejsem ja
paranojik?
Jak to člověk veme enem podle fotek, je ta Taňa celkem tuctova roba, jakich
potkam cestu z Masarykača k Elektře zepět. Tuţ tak něvim, čim tu porotu
okuzlila. Divim se, ţe sem to prošvihnul v kisni, moh sem v tym mět jasnějši.
Škoda, ţe sem ju něslyšel cosyk dřystnuť. Jak sem eště chvilu projiţďal ty dřysty
o ni, dočital sem se, ţe ani Čete, ani Nova, ani Pryma to nědavaly. Tuţ to se
divim. Taka slava a všecke televize na to smola? U Novy temu rozumim, bo ludě
by druhi den něpodavali obvykle vykony v robotě, jak by misto te
ginekologistycke zahradni ordynacyje museli čučeť na cosyk ineho.
Potem sem ale dostal fajny napad.
Napišeme s našu partyju ze šichty kolektyvni dopis s ţadosťu všeckim televizam,
aby někupovaly vysylacy čas na ţadne zapasy mistrovstvi světa, ani na

olimpijadu, ani na nic, kaj se cosyk vyhrava. Jak to něbudě v kisni, tuţ naši
beztak vyhraju a teho zlata potem ani něuvezu, no ni?
11.10.2006
Vikend ala Fangog
Posledni tydně mam jakisyk utlum. Jak sme se vratili z teho Chorvacka, jak by
na mě spadnul hajcman. Rano na šichtu, zyma jak v ruskim filmu, na šichtě
osum hodin buchať jak dotěrny Jehovista, potem dom, odpoledně hic, vul aby se
v tym počasy včil vyznal. Ţaby ve sklinkach od ogurek musa měť uchozene
hnaty.
Doma to včil mam jak za Gorbačova - robim přestavbu. Tuţ ni, ţe by mě
inspirovala banda s tym, jak zas rozkopali Ostravu, ale semtam jak se stavi
Blanka, ma take přypominki, ţe ten šifoner eště pamatuje Husaka a ţe stěna v
obyvačce přypomina barvu tvarnice a podobne duperele. Tuţ ni ţe bych se z teho
cosyk robil, šak to je muj kvartyr a ja uţ sem zvykly, ale je pravda, ţe v
obyvačce je jaksyk šero aji jak roztahnu ţaluzyje a sviti slunko. Tuţ sem se
rozhodnul, ţe přes vikend vymaluju cely kvartyr a trochu to tam přestavjam. Uţ
bylo asy načase.
Musym se kupiť novy šifoner do obyvački, bo to něbyl dobry napad, šibovať s
nim do přecyně bez teho, abych z něho vybral tych padesat kilo starych bebechu,
bedni s fotkami, hadru a dalšich kramu, kere sem tam před kaţdu navštěvu dycki
poklidil ze stola. Jak mi upadnul bok, všecko se to vyvalilo ven jak střeva z
bravka, a jak byl naraz lechči a ja sem furt tlačil, eště sem rozerval tepich. A to
sem deprem začnul stěhovať. Večer sem ho bechnul k popelakum - ať maju
bezďacy v zymě čim topiť. Bebechi sem přesunul pod luţko do loţnice. Z druhe
strany mi syce vylezly jakesyk zaprašene kisně, plne starych magazynu (kura, ja
sem odebiral Ţenu a modu?), ale jak sem temu pomoh nohami, vlezlo se tam
všecko. S gaučem to bylo eště lepši. Chtěl sem ho teţ vyprať ven z obyvački, ale
něpřelez mi přes ram futer a jak sem to rval zpatki, potrhal sem potah. Tuţ co,
stejnak uţ byl řydki jak poledni chvilka poezyje chvilu po navratu z kantyny, ale
budu s tym museť cosyk zrobiť, bo na tym předku opěradla je to celkem jak pěsť
na pysk.
Rozervany tepich valil z domu, akurat ţe ten beton pod tym je dosť zymny na
hole nohi. Obyvačku naštěsti něbylo třeba škrabať (krom jedneho mista), tuţ sem

to dvarazy naličil na bilo a hotove. Akurat by mě zajimalo, od čeho byl ten
zeleny flek na stěně skoro u dlaţki, co vypadal jak velka kapka. Něpamatuju se,
ţe by mi kdosyk na jakesyk akcyji nablul za šifoner.
Přecyň sem měl hotovu jedna dvě, bo tam to nikdo někontroluje a navštěvy tam
su enem chvilu, neţ se stača zezuť. No a jak by se kdosyk všimnul tych ţidu, tuţ
vyšrubuju ţarovku.
Kuchiň mi zabrala pul soboty, bo na stropě nad plyňakem bylo masnoty jak na
plackach od Vystavišťa. Škrabal sem jak Monte Chrysto. Povim vam, něznam
lepši zabavu, jak škrabať strop ze stolka. Braly mě křeče jak plavca v tekutym
dusyku a parurazy sem s tym aji nasmoleně bechnul a chvilu aji vstekle skakal
jak Kujo na trampolině, ale nakoněc sem se přemluvil, ţe se němam chovať jak
maly harant. Ty prokopnute umakartove dveře od te skřyňki na taliře sem
přelepil kuskem papindekla.
Nejhorši byla loţnica, bo ten igelit, kery sem měl na přykryti dlaţki, uţ byl za
cely den rozervany jak něšikovny pirotechnyk. Pulhodiny mi trvalo, neţ sem
zdělal ze stěn tych padesat obrazku, keryma mi pruběţně vyzdobila loţnicu
mama, aby se mi pry lepši usynalo. Šeřyki ve vaze, roba z profilu, dalši roba
čelně, male kvitko v kulatym ramku, cosyk od Muchi vystřyhnute z Vlasty a
zalaminovane, pamatečni jeleni u zamrzleho jezera po prababce Aneţce, zatiši s
lyţku a kelerubem a dalši a dalši. Paru ich něpřeţilo pad z metra, ale co - stejnak
sem ich chtěl uţ davno vyhodiť, bo někere mě v nocy strašily, jak sem se zbudil.
Tuţ sem po vymalovani napsal fiksem na aštverku "Mamu něpušťať do loţnice"
a vylepil se to na dveře.
V ponděli mě bolel cely Ostravak tak, ţe sem malem nědošel k lokalce. Ale
aspoň mam včil doma trochu vzdušnějši.
17.10.2006
Barak v dupě!
Na nedělu mě mama pozvala na oběd. Po dluhe době sem obliznul všeckich
deset a kdybych se něstyděl, ţeru aji nohami, bo ten pečeny ptak ze zelim byl jak
od Něrudy - jedna baseň. Po obědě byl aji zakusek a kafe, tuţ sem to do sebe eště
naladoval a potem sem na chvilu něvědomki zdřymnul v sedě na gauču. Jak sem
se zbudil, utřel sem poslimpanu bradu a košulu, poděkoval a rači sem valil dom,

o mi bylo jasne, ţe taki oběd cosyk budě stať. Ve dveřach na mě mama eště
volala, ať nězapomenu na to zazymovani. Tuţ kurnik šopa, ţe bych ji cosyk
slibil v polospanku?
Cestu dom sem byl tak fajně naladěny, ţe sem se šel na chvilu lapnuť do teho
minyparku k deskaču a očumoval ludi. Měl sem taku tu všiobimacy naladu, jak
by člověk šel od jedneho k druhemu a třas mu pazuru. Jak sem tak čučel, cosyk
se mi něpozdavalo - cosyk něbylo tajak dycki. Dumal sem dumal a potem mi
docvaklo, ţe na rohu za Repronysem chibi ten rohovy barak, kaj roki byl ten
nejlepši anty akvaryjat v Ostravě. Šel sem bliţ a hledim na bager. Tuţ ţe by
havarka? Ale asy ni, bo to tam vypadalo organyzovaně. Pohoda z kury byla fuč a
ja sem ze slzu v oku zaspominal, jak sem tam po revolucyji utracal těţko
zarobene chechtaki za Foglarovki, abych měl tu sbirku kompletni (a uţ mam).
Teţ paru Majovek a Ţilovek sem se odtamaď odněs. Taka fajna robka tam
robila, dycki se na mě smjala a aji mi semtam jakusyk tu kniţku odloţila. Tuţ
povim vam, rad sem tam chodil.
Pozdějši se v centru objevilo paru dalšich akvaryjatu. Všecke sem poctivě prolez,
ale bichli doma přybyvalo a času ubyvalo. A od te doby, co se ten muj
přestěhoval na Poštovni, uţ to tam něma taku tu fajnu zaprašenu knihomoli
atmosferu. Semtam, jak sem prochazal kolem teho rohoveho baraku, nakukoval
sem dovnitřku přes ty nalepene plagaty na ty tanečni akcyje "Tanečni ekstazyja -
lentylki zadarmo", esli se tam ta robka něvratila, ale byl tam enem burdel a
prach.
Jak sem tam tak stal a spominal jak Maryja na Cylest, spoměl sem se na antyk
eště za komanču, kery byval na Masarykaču vedle byvale knajpki Praha (tenkrat
se Masarykač menoval Naměsti lidovych milicyji, aby robotnicke třydě a aji
inteligencyji bylo jasne, komu to tam patřy). Tam sme se segru s chechtakami,
kere nam mama semtam davala na svačinu, jak ju rano něstihla zrobiť, utracali
za štyrlistki, kere byly tenkrat skoro jak banany - nědostatkove zboţi. Jak člověk
něměl zname v trafice, tuţ měl smulu.
Jak sem potem došel dom, lapnul sem nostalgicki na gauč a na jeden zatah
přečital znovu Chatu v jezerni kotlině. Tuţ na jeden zatah to asy něbylo, bo sem
měl zedva vypadki, ale ty se do teho hodily, bo sem měl ţive sny, jak mě stary
Dernet honil s letlampu po Nadraţni, na kere rostly oranţove tulipany a mezy
tym jezdil bager, kery řydil Rychlonoţka a teho honilo stado bizonu, ale ti teţ
něbyli moc normalni, bo měli misto zadnich noh šipy a na kaţdym lapěla
obkročmo jedna pečena kura. Jak sem se kolem druhe v nocy zbudil zymu na

zemi, poloslepy sem se napisal na kusek papira, ţe se mam zoptať mamy, čim to
kořenila.
V ponděli sem na šichtu zaspal a vul Laďa, čimdalvic duleţitějši, mě sjel jak
Tomba kopec. Tuţ a za to moţu ti gizdi, co to zburali a ja ani něvim čemu!
25.10.2006
Jaryn a sedum trpasliku
V patek sem měl fajne setkani. Ani druheho, ani třetiho, ale sedmeho druhu, bo
se nas zešlo sedum.
Potkal sem v centru Radka, staru vojnu, s kerym sem kdysyk hraval v naši školni
grupě. Teho sem něviděl uţ tak zepět roku. Podřystali sme a nakoněc mě pozval
k němu dom na jakesyk přectaveni v patek. On je byvaly ochotnik, na škole se
zapisal všeckim do paměti svojim podanim Maryše, pod nazvem Vavra a melta.
Semtam pořadal domacy akcyje s převlekami a programem. Tuţ věčinu se
převlikal enem on sam, po pulnocy do ţenskich hadru, ale inač to byl fajny
synek. Syce sem z něho nědostal, co to budě, ale aji tak sem se celkem těšil na
fajnu zabavu. Poptal sem se Blanki, esli něchce isť se mnu, ale uţ měla cosyk
domluvene s robami. To mi celkem zrobila radosť, bo hned jak sem ji to
nabidnul, zecvaklo mi, ţe by se ji tam moţna ani němuselo libiť.
Po šichtě sem drapnul pod pazuru jeden fernet a vyrazyl do Vyškovic. Dluho
sem nikdě něbyl, tuţ sem se těšil jak Ondračkova na novy Blesk. U Radka uţ
byla banda natěšenych chlopu, keřy doraţali na hostitěla jak vosy na sytko, co ţe
se to vlasně budě robiť. Zrevidoval sem gzychty, věčina mi ich byla povědoma,
akurat dva sem něznal. Radek mi ich potem přectavil - bratraněc Kája s
kamošem - podle hlasu Čechačcy, keřy přyjeli na vikend obdivovať krasy
Stodolni. Zoptal sem se, kdy se vracaju, tuţ pry v nedělu. Enem sem se v duchu
zasmjal. Stodolni je bestyja něvypočitatělna, měli stě se zebrať rači do středy
dovolenu. Na stole to bylo jak na vystavě chlastu. Vedle mojeho ferneta stal rum,
koňak, gin, rum, vino, vino a slivovica. Radek se uculoval jak Mis Kolgejt a
vytahnul střybrne kolco. Tuţ kura, ţe by mě pozval na porno? To buděme jak
sedum uchilnych trpasliku, enem Sněhurka chibi.
Lapnul sem se do křesla a enem tak preventyvně zaujmul polohu zamyšleneho
pornodivaka, levu nohu přes pravu a bradu opřenu loktěm o koleno. Neţ Radek

echnul ten střybrny rozvalcovany padesatnik do dyvidyčka, eště pravil, ţe jak
buděme chceť, tuţ se moţeme přydať. Tym mi zrobil eště věči chaos v pale, jak
sem měl. Tuţ dufal sem, ţe tu nejsem na jakesyk homolko seancyji.
Všecko bylo ale inač. Z bedni se něozvalo uřvane dychani, ale prvni tony
Komety. Uznale sme pokivali palami, ale všimnul sem se, ţe syncy z Čech se po
sobě jaksyk divně počuměli. Dlabal sem na nich a sledoval koncert, bo tu placku
sem se chtěl kupiť uţ tenkrat na Stodolni, jak Jaryn chřestil, ale jaksyk mi to
něvyšlo.
U Divokich koni sem v duchu zamačknul slzu, bo u teho songa sem poprve
ochmataval svoju velku lasku pod stanem na Lučině. Pisničku znam naspaměť
dodněskaj, ale z te robki se pamatuju uţ enem ten pihaty hrudnik.
Rum zmiznul jak Koperfild z knajpy, tuţ kdosyk otevřel fernet. Byla to jakasyk
podezřela značka, beztak z Lidlu, bo to chutnalo jak zředěne vodu z akvarka.
Nikdo se k němu něhlasyl, ale typnul bych to na Miruna, bo po kaţde štamprli
vykladal, jak je to fajne. Ku koňcu uţ to pil z decovki.
Nalada fajně stupala a jak Jaryn spustil Ostravo, Ostravo, řvali sme na cele
Vyškovice, aţ se v Jiţance třepaly okna. Enem ti dva ze zapadnich kraju se
něpřydali. Ani mě něpřekvapilo, ţe oţili u osmički a hned ju komentovali - helé
metró! My zme se mezytym dali po dalšim kališku. Mirun dořnul teho
lidloferneta a s krucenim valil na vecko. Koněčně sem moh otevřeť ten svuj
normalni.
Jak Jarek spustil Gwiazdu, museli sme překladať, bo ti dva byli pomyleni jak
jednonohi na kolobce. Chibějicy pruprava z Jedynki byla znať. Tuţ ale aby se
trochu aklimatyzovali, na chvilu sme Jaryna stopli a zařvali se parurazy dokola
"Poranadobranoc". Jejich pohledy se mi vubec něpozdavaly, ale čimdalvic mi to
začinalo byť jedno. Jak Jarka střyhali do hola ti zeleni gizdi, tuţ sem zaspominal
na roki v zelenych hadrach a řval sem jak o dušu. Něvim čemu Radek přyvřel
okno.
Nalada byla tajak bysme byli na te Karolině. Jak se ozvalo "Bijte je praţaky",
začli sme valiť tych dvuch zahlavkami po palach. Asy ich to překvapilo, bo
enem kvičeli - my jsme středočeši, ni praţaci. A znělo to jak od rodileho
ostravaka. Asy mimikry. Nakoněc sme im vysvětlili, ţe to je enem take normalni
ostravske štenkrovani a ţe nic němame proti luďam, ať su baj z Prahi, z Brna, či
Aše, hlavně jak su ostravacy, no ni? Zavěrečnu "Pijte vodu" uţ sme řvali všecy
na verandě jak sedmero grkavcu.

Tuţ byl to moc fajny večer a nejpěknějši na tym moţna bylo, ţe sem dokazal
pověděť NI, jak mě tahli na vyhlidkovu izdu po všeckich knajpach na Stodolni.
Tuţ uţ sem velki synek, no ni?
"V nedělu v pět deset, sraz u Baniku,
desytka vleze se, pak eště jedna."
Čemu sem se ale zbudil na Hranečniku,
vleţe za zastavku, jak bila sedma...?!?
3.11.2006
Dyňa jak sviňa
Minuly tyděň v nedělu sem se musel staviť na našim hektaře, bo sem se
něprozřetelně něchal navlesť do rodine akcyje. Mali gizdi viděli jakisyk
amerycki film a cely tyděň hučeli do segry jak meluzyna v komině, ţe pry chcu
teţ dlabať dyňu a potem se večer v pokojiku svitiť tym oranţovym vytlemenym
gzychtem. Ja ty aportovane svatki moc němusym, za mojich mladych roku nam
stačilo paru lampijonu a benzyn do zapalovaču, co nam prodal stary Hajek v
trafice s tym, ţe esli se to dozvja naši, tuţ všecko zapře a teţ byla sranda, no ni?
Segra nělenila a pověřyla mamu, bo ta pry ma kamošu zahradkařu vic jak Milan
ze šichty verbatymek ve svoji domacy dyvidyčkarně. Mama poslala paru
ezemesek - furt na tym tydlifoně piše jak na komputeru, obojruč - a potem mě
postavila před hotovu věc. Tuţ jasne, ţe mi to něřekla rovnu, ale nakoněc sem se
stejnak dostal zas do te jeji pasti a odkival sem ji, ţe za susedem ze zahrady o
vikendu zajedu. Uţ sem ale celkem otrly, bo jak mama spustila, ţe jak uţ tam
budu, tuţ bych moh zhrabať ten burdel ze stromu, co se tam vala jak kdyţ idu
mladeţnici v nedělu nad ranem ze Stodolni, pravil sem, ţe uţ mam cosyk
domluvene s Blanku a Dankem. Mama asy dufa, ţe se koněčně usadim a ona se
dočka dalšich malych gizdu, bo to zaklinadlo na ňu plati jak špičaty osykovy
kolik na otravneho suseda. Tuţ dala pokuj. A abych něměl taki hlupy pocyt, ţe
dřystam vlasni mamě, tuţ sem se pozval k Blance na oběd. A abych něměl hlupy
pocyt z teho, ţe se kajsyk sam pozyvam, napojčal sem se haldu děckich
dyvidyček, ať se ma maly na co čučet mezytym, co my s Blanku buděme
pomyvať nadobi. Jaryn z pujčovni se na mě čučel jak Hanybal na umělu hnatu
a pry, esli dětinštim a nebo sem se dal na pedofilozofiju. Pajtaš jakisyk, něrozumi
děcke barumce.

Sused uţ měl přypravenu dyňu jak medycymbal, tuţ sem se v duchu uchechtnul
segře, jak to budě štyry hodiny dlabať a zoptal sem se ho, esli něma eště jakusyk
menši, pro Danka. Jak sem to hodil segře do přecyně, asy cosyk čula, bo zamkla
a vytahla klič ze dveřy. Tuţ do dupy, co se robi? Pochopil sem, jak mi vrazyla do
pazur lyţku na podlivani pečenych kur a nuţ. Tuţ povim vam, to je pěrunstvo
dlabať taku bestyju. Vydlabal sem pul a pravil, ţe uţ musym za Blanku, tuţ
segra s gizdami poděkovala a slibila mi dyňovy kolač.
Přesunul sem se do dalšiho dubinskeho kvartyra s malu dyňu. Blanka ku mě v
přecyni podezřyvavo čuchala jak bravek k viskasu, bo ten dyňovy vnitřek něvoni
pravě lakavě. Umyl sem se pazury, pojedli sme bravko-knedlo-zelo a potem sem
asy na chvilku schrupnul v obyvačce, bo se pamatuju, jak jakisyk kresleny šťur
hledal ţalud a naraz tam lital synek v brylkach na smetaku. Zetřel sem sliny z
brady, rozhlidnul se, esli mě Blanka něviděla, ale asy ni, bo v obyvačce sem byl
enem s Dankem, a robil sem dal, ţe se divam. Maly Danek mi zrobil radosť, bo u
koňca schrupnul (ten je cely po mě), tuţ sme aji s Blanku trošku prozkumali, esli
je eště všecko tajak ma byť. Abych zrobil radosť aji malemu, podlabal sem se v
kuchini lyţku v te male dyni a zrobil sem mu tam teţ jakisyk ten gzychtek.
Něvim, na co sem myslel, bo se mi zdalo, ţe se to podoba švagrovi.
Jak sem potem k večeru odchazal dom, stavil sem se eště k segře pro ten
slibovany kolač. Uţ u dveřy mi bylo podezřele, ţe to tam smrdi jak kdyţ sem raz
jako maly gizd doma vyřezaval betlem z polistyrena pajku. Zazvonil sem,
vyslechnul se od segry z deseti centymetru do gzychtu "Ne, nehoří!!!", potem ji
docvaklo, ţe to sem ja, tuţ pravila, ať idu dal, ţe enem musy dopřyzabijať gizdy.
Něchal sem segru segru a šel okoštovať kolač. Makak seděl v kuchyni a pry ţe ji
hned pravil, ať něpeče ţradlo s takich divnych věcy, ţe to stejnak ţrať něbudě,
bo kdo to kdy viděl, dyňove kolače. A ţe to moţna ani neni zdrave, bo on pry
cosyk slyšel o dyňovym moru. Z pokojika se ozyval řev male a řev segry. Potem
vyšla, ruda jak opařene lytko a zařvala na makaka, ţe by to tak něsmrdělo, kdyby
se dopoledně misto vysedavaňa u kisni pohral s malymi, bo by se moţna
všimnul, ţe se hrali na hangar a nacpali dozadku do truby třy umělohmotne
letadla. Makak se nasmolil, ţe všecko enem furt on, oblek se, bechnul dveřami a
byl v dupě. Chvilu sem čučel na tu zubatu dyňu na stole a přectavoval sem se v
ni jeho gzycht. Nacpany.
Tuţ semtam se pravim, ţe je to fajne, ţe ţiju sam. A taki fajny kolač to moch
byť, no ni?
12.11.2006

Stara kamoška z loňskeho roka
Uţ sem myslel, ţe se letos nědočkam, ale je tu. Vyhliţal sem ju uţ od zařy, ale
dorazyla letos ze spoţděnim. Moja pravidělna podzymni depresyja, kera se mnu
meška semtam aji do unora. Na šichtě posledni dobu skoro přespavam, bo vul
Laďa se z dovolene dovez krom krabic škebli aji jakisyk zajimavy cyzokrajny
bacyl, kery chce viděť kaţdy druhi dochtor a on je taki hňup, ţe se s tym fakt
chlubi. Chvilu sme dufali, ţe je to ptači chřypka a uţ sme se těšili, aţ odleti do
teplych krajin a my buděme měť noveho šefa, ale asy to něbudě aţ take zle. Z
domu nam posyla emajly, jake fajne anty blijotyka nafasoval a pry abysme tam
nězakrněli, ukoluje nas na dalku. Semtam se postěţuje, ţe je doma uţ třeti tyděň
a eště se nikdo něstavil. Tuţ to tak, eště cosyk chitnuť a na ten jeho ţivy šifoner
v babskich hadrach teţ něsme zvědavi. Kamil ma asy po vanočnich premijach,
bo do jedneho stěţovacyho emajla napsal, ţe za Ladikem nikdo něpoleze,
dokavaď nam něukaţe dochtorske osvěčeni, ţe něma mor a ţe bysme měli jeho
kanclik vystřykať preventyvně savem. Misto teho, aby to poslal mi, dal
odpověděť, tuţ to šlo Laďovi dom. Ma to jednu vyhodu. Od te doby choďa enem
emajly s přykazami, co je třeba zrobiť.
Mama zas furt vyryva, ţe by se mělo uţ cosyk zrobiť s tym listim na zahradě, bo
zas tajak kaţdy rok buděme posledni a co se o nas susedi pomysla a ţe by tam
měl kdosyk zajet. Tuţ čemu ni? Šak makak se segru maju celkem novu karu, tuţ
ať jedu. Posledni mamin hovor mě trochu vylekal, bo mi pohrozyla, ţe
něhodnym synkum Jeţišek nic nědoněse pod jedlu. Tuţ jak něhodnym? Šak
krmim sykorki a třyrazy deně se myju kly. Vytahnul sem fotra na jedno, abych
ho něnapadně přesvěčil, ţe by tam měl zajet švager. Přypoměl sem mu, ţe kvuli
něho fotra malem pokrutilo, jak tam ten goryli bratraněc enem opaskoval vosy
hnizdo misto likvidacyje. Foter mi ale posledni dobu robi starosti, bo se na to
vubec něpamatoval a furt enem cosyk vykladal o jakesyk zapomenute
harmonyce kajsyk na Zarubku, pro keru se chista staviť. On, kery nikdy na nic
něhral.
Mam dalši dukaz pro moju teoryju, ţe všecke roby su stejne, bo ropuchi v robotě
se ukazovaly v letačkach, co komu kupja pod topol a Blanka se mě před paru
dňami tak mezy řeču ptala, co bysem se nejvic přal. S tym, ţe mir na celym
světě, sem to asy trochu posmolil, bo se na mě podivala jak bubenik na činski
přybor. Tuţ to vitě, ty roki totalitniho školstvi na mě zaněchaly otisk. Pravil sem
ji, ţe eště něvim, bo fakt něvim a na to ona, ţe ji to bylo uţ předem jasne a temu

se mě pta s přectihem. Tuţ ani něvim, esli sem se měl urazyť a nebo potěšiť, tuţ
sem to rači někomentoval.
Jak sem doma večer dumal, co bych tak vlasně chtěl, tym sem přyvolal tu svoju
podzymni kamošku. Chvilu sem se totiţ přesvěčoval, ţe vlasně nic něpotřebuju,
bo mam fajnu robku, mam kaj meškať, mam robotu, co piť a jesť, sem celkem
zdravy, tuţ sem vlasně celkem spokojeny chlop. Potem sem se ale uvědomil, ţe
pro robku bych měl postaviť barak. Tuţ to asy nězvladnu, bo ty hrochoteki su
drahe jak byk. Tuţ to asy ani nězasadim strom, bo kaj, jak neni barak? V
Komeňaku nebo na Dubině se mi zahradničiť něchce. O synkovi ani něpravim, i
kdyţ to bych eště zvladnuť moh, ale Blance asy stači ten jeden minygizdek.
Nikdy Blanku něvemu na cestu kolem globusa, bo to by muselo tym na mzdovce
bechnuť v pale a poslať mi na učet vyplatu pro cely podnik. Nikdy se něstanu
profesyjonalnim kopalistu, tajak sem chtěl jako maly gizd, jak sem z mosta od
radnice čučel na roţnute Bazaly tajak čivava na naklaďak wiskasu. Nikdy
něpokecam s babku. Tuţ kurnik šopa, čemu na tym světe vlasně sem?
Ta robka, co se ju přectavuju jak kombinacyju nahe babki Tutovki obalene
zaclonu s Hajlendrem, jak vyliza po štyrech z kisni a dluhe vlasy ji vlaju aţ na
zem, mě potem přepla do reţimu, kdy mě něbavila ani robota, ani psani, ani
vyměna zymnich gum na felině, do kere mě nuti uţ štrnasť dni Blanka, bo pry co
jak namrzně a buděme chceť jet kajsyk na vylet, ani nic.
V patek pochopila aji banda na šichtě, ţe se přypadam jak pouţity harmasan, tuţ
mě vytahli na jedno, bo sme museli oslaviť spravu, ţe Ladik budě na
nemocenske nejmeně do koňca listopadu. Něchtěli sme ho pomluvať do te doby,
neţ Pepik přyšel s novinku, ţe mu pověděla Eva z osobniho, s keru ma trochu
bliši vztah od jedne podnikove oslavy, kdy mu drţela uši na vecku, ţe Ladik se
poţadal o věči odměnu, bo je marod a robi z domu, tuţ chce přydať. A jasne, ţe
by se to vzalo z chechtaku nachistanych pro nas. Tuţ šlak ho tref. Jak nas ve
dvanasť vyprovodili z Dila, lapli sme na Kuřym rynku na lavki a nahlas ho tam
pět minut proklinali. Ani něvim, koho napadlo zrobiť na zemi z lisťa Ladikuv
pysk a potem ho rytualně upaliť. Eště ţe tam něbyly benga, bo by nas beztak
odvezli na zachitku. Tuţ ať mu ten bacyl vydrţi aţ do ledna.
Diki temu patku mě Kaplanova přes vikend opustila, bo mi v sobotu bylo zle jak
po kilu smaţenych tvargli zapitych kakaem a na jakesyk depresyvni myšlenki
nězbylo na vecku misto. Na sobotu mě Blanka pozvala na odpoledni zakusek, ale
předběh ju švager, kereho sem potkal na schodach s praznym kiblem a kery mě
stahnul k nim na ochutnavku jakesyk super slivki od znameho z iţni Moravy.
Seděli sme potem aji s Blanku v kuchini u segry, gizdi se hrali v pokojičku a my

sme dřystali a koštovali. Roby potem zeřvaly gizdy, bo skušali zestřeliť
umělohmotnym lukem luster v obyvačce. Kopija segry bečela jak přejeta ovca,
ţe se chtěli pohrať na teho Robina a mama jim nic nědovoli.
Na švagruv mily gzycht, kery mu zničehonic narost po tych slivkach, mu potem
zas naroloval spravny makači, bo vytahnul meruňkovicu a třešňovicu a nutil mě
poznať chuťove rozdily od te slivki a pry esli nejsem chuťovy analfagot, tuţ to
musym poznať. Něpoznal sem, bo po te atomove slivce uţ bych něrozeznal
vanočku od krocana. Teţ se ani něpamatuju, jak sem se dostal dom k Blance a
čemu sem spal v pokojiku s Dankem. Rano se mnu krom Danka nikdo němluvil.
Na oběd sem dostal za odměnu sojove ryzoto (take ani v kantyně něvařa) a
potem sme se s Blanku vyměnili paru slov. No spiš mluvila enem ona. Tuţ co,
aspoň ţe se mnu uţ mluvi, no ni?
Včil, jak uţ je mi trochu lepši, je depresyja spatki aji s tymi dluhimi masnymi
vlasami. A navic aji s pocytem, ţe od gimnasty v trenkach dostanu letos
nasmolene.
23.11.2006
Upřymneho navštěva
Minuly tyděň se jela mama nakvartyrovať na paru dni ku zname do Kopřyvnice.
Planuje to pry od praznin, ale mi se všecko řekně na posledni chvilu a nejlepši
tydlifonem v den odjezdu. Padlo aji paru milych slov, ţe esli mi jezdi kara a ţe
ona ma dva kufry, ale neţ sem to stačil rozvinuť, uţ kontrovala, ţe s tym
počitala, bo mě zna a tak odvoz uţ ma zařyzeny. Chtěla mi na tu dobu dom
nakvartyrovať fotra, ţe on je včil jakisyk zadumčivy, ale neţ sem ji to stačil
vymluviť, rozmluvil ji to foter. Teţ mohla před tym rozmluvanim zavěsyť, bo
sem malem ohluchnul. Asy ma foter teţ rad svuj klid.
V ponděli sem byl s Blanku na večeřu. Měli sme take sukrome vyroči, tuţ Danka
hlidala jeji mama. V kapse mi to vibrovalo jak v nočnim stolku jeptiškizačatečnice,
ale smolil sem na to, bo na jezeni potřebuju klid, no ni? Doma sem
se na to spoměl skoro aţ v luţku. Sedum něpřyjatych hovoru od segry a jedna
stručna ezemeska: "UZ NEMUSYS!!!!!". Tuţ ţe by se segra něchala zrobiť učet
v te Ebaňce? Skušal sem ju prozvoniť, ale dycki mi to tipla, bestyja, tuţ sem šel
chrněť.

Podle počtu vykřyčniku v ezemesce sem se odvodil, ţe ze segru budě řeč tak aţ
ve štvrtek a tak sem ji po šichtě zavolal, co se robilo. Chvilu vyryvala, tajak by
do ni přešel duch mamy (dokoňca aji "gizde něvděčny" pouţila), ale nakoněc
sme se domluvili na kafe, bo to pry je na delši povykladani.
Lapli sme a segra se rozvykladala. V ponděli odpoledně zvonek u dveřy. Otevře,
tam jacysyk dva vlasati barabi, tuţ se zlekla, ţe ich chcu vykrasť a zabuchla im
před dredami. Za chvilu zas zvonek. To uţ se vzala na pomoc upřymneho, bo on
včil chodi do posylovni. Tuţ typuju, ţe se tam chodi ohliţať roby v tych
trykotach, ale rači sem drţel pyščisko, bo segra jak se dostavala dal a dal, byla
jak varna konvica, enem ta para z uši ji chiběla. Tuţ otevřeli dveře oba dva, tam
zas ti santusacy, segra uţuţ vystrkovala upřymneho, aby s nimi vymet dlaţku,
ale ten zustal vyvaleny jak listove těsto a enem cosyk koktal, ţe to neni moţne,
ţe oni přyjeli a ţe to neni moţne a ţe oni přyjeli. Segra něchapala, tuţ znovu
přyvřela dveře a začnul vyslech. Přectavtě se, ţe jak byl o prazninach s kamošem
na te Tur de autostop, rozdaval jak navedeny všeckim, co ich vzali, svoju
vizytku s tym, ţe klidně moţu přyjet za nim. Jak se zda, cosyk genu od svojeho
fotra podědil, bo to inač neni moţne. A jak to tak vypada, někeřy teho hňupa
vzali vaţně. Tuţ ich segře přectavil, pozval ich dal ("enem přes moju mrtvolu!")
a dokoňca mamu poprosyl, esli by im nězrobila kafe.
Kafe něchtěli, pry rači grynty. Segra rozuměla granko, tuţ uţ chtěla isť pro
mliko, ale upřymny hned vysvětlil, ţe chcu zeleny čaj. Tuţ kaj by se u nich vzal
zeleny čaj? Bechla im do hrnku po sačku černeho a něchala to tam pořadně
vymočiť, ať se navštěva němysli, ţe su u jakichsyk chudaku. Všecy tře mezytym
zapadli k upřymnemu do pokojika, tuţ segra pro istotu přetřela dlaţku v přecyni
savem. Jeden nikdy něvi. Jak uţ barva čaja přypominala Ostravicu v Hrabuvce
pod splavem za starych času, tuţ segra migla hrnki na tacek a přyhodila paru
oplatku, ať syncy zahranični viďa, jaki sme kulturni stat. Jak vlezla do pokojika,
malem im to prostřela na paly, bo v pokojiku uţ byly na zemi natahnute spacaki
a napul vybalene ruksaki. Segra zaspominala na televizni kurzy angličtiny,
němčiny, polštiny a kdovičeho eště a začla NO NO NO, najn, nět, ničevo a
nakoněc aji nyšta. Upřymny se s ňu začnul hadať, ţe je přyzemni a něrozumi
mladym a chce vyhodiť ubohe poutniki (pry fakt pravil poutniki) na ulicu.
Chvilu spolu nězavazně podyskutovali, ale upřymny nakoněc pochopil, ţe
meškani, pravidelne ţradlo a kapesne mu je přednějši, jak dobre srce a tak se
nakoněc domluvili, ţe im segra zrobi večeřu a potahnu o dum dal. Šak mlady ma
plno kamošu, keřy maju věči kvartyr.

Upřymny se vratil kolem pulnocy, ţe pry to s nimi vzal přes Stodolni ukazať im
krasy Ostravy a tak vubec. Segra byla rada, ţe se vratil sam, potřeti přetřela
dlaţku a poslala mi vyhruţnu ezemesku.
Přes tyděň se segra chistala za fotrem, aby tam něscypnul sam hlady, bo jak je
mama pryč, on se sam něnavařy a večeřa tak akurat tvargle a nebo hermelin v
knajpě na rohu. Kisňa hrala na plne pecki, ale to je u fotra normalni, bo potřebuje
slyšeť aji na vecku. Jak dolezla dal do kvartyru, tam předvanočni překvapeni. V
kuchini u stola seděl foter a ti dva s tymi dredami a hrali Člověče nězlob se.
Chvilu se nězmohla na slovo, ale jak ji foter s usměvem pravil, ţe mu tam
upřymny na paru dni doved dva pijonyry, myslela se, ţe zle slyši. Akurat se eště
postěţoval, ţe pry su asy z Uzbekistanu, nebo Turkmenystanu, či z kereho stanu,
bo on jim moc něrozumi, ale inač spolu vychazaju fajně. Segra mrkla na linku,
tam plno praznych piksli od mig donalda, od pic, v kutě basa piv a asy poprve v
ţivotě stratila řeč. Lapla k nim, něchala se vnutiť štamprlu ferneta a červene
figurki. Foter byl šťasny, zařyl jak prskavka v kanystru benzyna, jak komusyk
zebral figurku a tym mladym furt dokola vykladal, jake to bylo v rubani. Mladi
se teţ na něho tlemili, jak by mu rozuměli, ale spiš za to mohly ty zelene
nědopalki v popelniku. Do teho přyšel upřymny s plnu tašku ţradla. To byl pro
segru dalši šok, bo doma po sobě něsklidi ani taliř a tu se stara jak o vlasni
děcka.
Segra mlela dal jak šlajfira, ale mi uţ pomalu vypadavaly poistki, bo posluchať
segru v kuse del jak štvrhodiny by nědokazal v klidu ani ten leţak na Rudym
naměsťu. Enem se pamatuju, ţe ti dva studuju včil ve Francusku cosyk
kulturniho (ale teţ to mohla byť medycyna...) a s mladym uţ se domluvili na
leto, ať přyjedě za nimi aji s fotrem, bo pry je spravně kul, ţe im tam ukaţu ty
Šanze Lyţe a povoďa ich Aji po te Filovce. Segra mě potem eště zdrbala jak
dykobraz nafukovacy panu, ţe čumim do blba a ona mi tu vyklada duleţite věcy.
A nakoněc sem to stejnak odněs ja, bo čemu ţe sem ji nězdvihal tydlifon, bo je
chtěla ubytovať u mě a ţe sem gizd. Tuţ eště ţe tak - to sem se vyhnul fajne
šlamastyce. Ja tym robam fakt něrozumim.
Ve štvrtek rano odjeli. Lučeni jak byk. Hlavně s fotrem. Mama se naštěsti
vracala aţ v sobotu odpoledně, tuţ upřymny s fotrem stačili zrobiť v kvartyře
pořadek a vyvětrať ten smrad, jak kdyţ hořy senik, ale stejnak se myslim, ţe to
musela poznať. Aspoň podle tych propalenych zaclon. Fotrovi to ale bylo jedno,
bo se řechtal eště v nedělu. A furt mamu tahal na jakisyk Hepymil.

Jak se to veme kolem a kolem, tuţ nakoněc segra moţe byť rada, ţe upřymneho
nabidku něvyuţila ta banda ţelezem propichanych technařu v te rezate dodavce,
keru sem u něho viděl po prazninach na jedne fotce.
Ostravak
1.12.2006
Něadventni neděla
Kaj se ten rok tak honem stratil? Dyť to je tak tyděň, maksymalně dva, co sem tu
spominal na vanoce za starych času. Jak tak hledim na kalendař, tuţ mam nejvyši
čas začnuť zhaňať familiji darki pod topol. Loni se mi zdalo, ţe im ty
termofusakle moc radosti nězrobily. Nevim, kaj budu letos nakupovať, bo moje
oblibene nakupni misto na Masarykaču je rozkopane jak krtinec, bo tam našli
jakesyk ty pravěke cesty, či kereho šlaka. Tuţ kaj ja včil na posledni chvilu budu
bludiť? A jak k temu přydu ty robki z tych dřevěnych stanku? Ţe by se
přestěhovaly na Kuřy rynek? Tuţ to těţko, bo tam se zas budě brusliť u Oskaru.
Včil to vlasně přemenovali na Vodafon, tuţ ale v zymě by to mohli zas změniť
na Ledafon, no ni?
Asy se ze mě stava na stare kolena ten rodiny typ, bo sem něuvaţeně slibil, ţe se
teţ dom pořydim taki ten vanočni věnec. Pry je to romantycke, jak člověk
zapaluje tyděň po tydňu svički. Dřysty prdy! Akurat je z teho maras na tepichu.
Tuţ sem v sobotu k večeru vyrazyl do Komeňaku s noţem v jedne kapse a s
tesko tašku v druhe. Chvilu sem se motal kolem křaku jak klubko polete rumem
a čekal, aţ zmiznu ludě, taţeni čoklami. Potem sem narval paru olezlych haluzy
hned za Amosovym řbetem a valil dom. Ze sklepa sem dotahnul kus rezaveho
dratu a potem sem se s tym v kuchini dratoval a cpal tam haluze. Sem celkem
technycki typ, tuţ na co navod? Šmigrust-praker sem raz robil podle navodu a
vzniklo mi z teho take pokrucene bestyjstvo, kere přypominalo kosmodysk. Tuţ
ja sem byl dycki manualně zručny - uţ na zakladce v dilnach mi učitel přezdival
Monter Pipla - ale buď byl ten drat moc kratki a nebo ty haluze moc zvadle. Po
hodině sem měl na kuchiňskim stole cosyk, co vypadalo, tajak předni kolo od
babety, ozdobene na besydku lesni školki. Ale co, aspoň sem ušetřyl paru
chechtaku a z vlasnoručně zrobene věcy ma člověk věči radosť. Napichal sem
tam štyry kupene svički, ale jaksyk mi něchtěly stať. Potem sem to omotal
zbytkem mašle z velikonoc, bo sem doma nic inšiho něnašel. V nedělu sem chtěl

zapaliť prvni, ale šlak to tref - v kisni jakisyk pajtaš dřystal o tym, ţe adventni
neděla začina aţ dalši tyděň. Tuţ či mi to vydrţi? Smolil sem na kisňu, ať se tam
dřystaju, co chcu, zrobil se svařak, zapalil prvni svičku, lapnul do křesla a
nasaval tu předvanočni atmosferu.
Jak sem zavřel oči, naraz sem viděl mamu eště v Hrabuvce, v zastěře v kuchini,
jak micha v lavoře kobzolovy salat. Fotra, jak zvoni u stareho Koblovskeho s
flašu ruma, esli by mu něšel zabiť kapra. Fotra s Koblovskim v kupelce s
polopraznu flašu ruma a s furt ţivym kaprem na dlaţce. Segru, jak mě taha do
loţnice a prolizame spolu šifoner a dumame, co je v kerym tym najzenym baliku.
Jak ze segru uţirame cukrove, kere mama schovavala dycki na stejne misto a
dycki se divila, ţe sme ho našli. Mamu, jak něse smaţeneho kapra na stul. Fotra
a staru babku, jak se tajak dycki přydava jednu porcu kapra, druhu porcu kapra,
labuţnicki oblizuje všeckich deset a my uţ mame ze segru odřene řytě, jak se na
tych stolkach nědočkavě krutime. Někoněčne pomyvani taliřu po večeřy, u
kereho musa všecy pomahať, enem foter nikdy ni. Zvonek v obyvačce, my dva
ze segru jak na zavodach, kdo spiš uvidi Jeţiška, aţ porazyme fotra, kery pravě
mizně narychlo z obyvački se zvonkem. Stromek. Baňki. Řetazy. Darki.
Prskavki. Hafo prskavek. Přysahal bysem, ţe ich aji po tych rokach cytim. A do
dupy!
Čmudicy smradlavy zbytek z advenťaka sem zabalil do teho, co zbylo z te dečki,
na kere to stalo na stolku a hodil z okna. Šak stejnak sem chtěl na jaro malovať,
no ni?
Teţ vam přeju pěkny Advent.
10.12.2006
Mikulašska pohotovosť
Letošni Mikulaš stal za psy šček. Pojčal sem se fajny převlek za Mikulaša, ale
doma sem zystil, ţe mi je jaksyk maly přes břuch. Tuţ co, chvilu vydrţim
nědychať. Domluvil sem se s makakem a Marcelem od nas z baraku. Teho sem
němusel moc přemluvať, stačilo mu slibiť segřynu slivku. Nakoněc sem ale v
utery misto na Dubinu s berlu valil s fotrem na pohotovosť, bo se čehosyk
přeţral. Mama volala cela vyplašena, ţe to s nim kruti jak s gramofonovu desku,
tuţ sem honem přeplanoval odpoledně, ale naštěsti to celkem vyšlo, bo za mě
zaskočil upřymny.

Všecko sem se vynahradil v patek, jak sme šli všecy tře na mikulašsku akcyju,
keru pořadala Blančina firma. Někere gzychty mi byly povědome z teho jarniho
balu, tuţ sem se rači podvědomě upravil motylka, kereho sem stejnak neměl.
Sranda začla uţ u stolka s občerstvenim. Ja s Blanku sme se hned vybrali po
dvojdecce červeneho, ale Danek čučel do napojoveho listka jak dykobraz na
akupunkturystu a furt něbyl spokojeny. Chtěl brusynkovy dţus, bo mu babka
vykladala, ţe pry to je proti zubnimu kameňu, tuţ ale ten tam neměli. Tak pry ţe
kakao, bo čokolada v omezenym mnoţstvi prospiva zdravi. Nakoněc se dal
mineralku, ale aspoň se zoptal, co to je za značku, bo pry mineralki se musa
střydať, aby se tych mineralu moc něukladalo v břuchu. Neţ se objednal, uţ sme
lopali druhu dvojku. Tuţ dufam, ţe z teho ten synek vyroste.
Blanka potem kajsyk zmizla s robami z roboty. To teţ něchapu. Su spolu celu
šichtu a stejnak se něstača všecko povykladať. Dal sem se třeti dvojdecku, bo mi
jaksyk šmakovalo a začli sme s Dankem dyskutovať o vanočnich darkach. Vrtalo
mi palu, jak ten maly ajncvajštajn kontroluje štitki na ţradle, esli tam je to, co
moţe jesť, roščiluje se, ţe eště němoţe voliť, vybira se školu, kaj raz budě
študovať a včil mluvi s iskrami v očach o chlopovi, kereho nikdy nikdo něviděl a
přytym kaţdy rok nosy děckam darki. A ţe mu uţ napsal dopis a mama mu ho
pomohla přylepiť izolepu na řymsu. Jak se mi rozlivalo těplo v břuchu, napadlo
mě, ţe bych mu vysvětlil svoju novu teoryju o tym, ţe kdyby nosyl darki Jeţišek,
tuţ by ho uţ kdosyk davno odhalil podle chlistaňcu krve na tepichu v obyvačce,
nebo na parapetě, ale potem sem se spoměl, jak sem to malem posmolil loni u
segry s tym gimnastu v trenkach a rači sem drţel pysk.
Zněuznany dyskovy ţokej s Blančine firmy zatuhnul v osumdesatych rokach, bo
furt dokola pušťal tehdejši hity a prokladal to hitami od Dady Felixove. Na ty
sebu všecke děcka mlely jak epileptyk u zdrbane zařyvki. Po pulhodině koněčně
dorazyl ten dluho očekavany navštěvnik. Bachraty chlop omotany bilu cychu,
přes to jakisyk přehoz ze spartakijadnich trencli, kolem paly bile chmiřy, tajak by
zachrapal ve skelne vatě a navrchu jakisyk divny trychtyř. Děcke oči v tym
viděly majestatni postavu Mikulaša. Jak sem ho viděl, trochu sem se v duchu
posmjal, bo mi přypoměl děctvi, jak byla na Polaku Viečorynka a v ni taki ten
fusaty pajtaš, co mu děcka nakoněc dycki spivaly "Dţiadku, drogi dţiadku". Asy
sem se řechtal aji nahlas, bo se paru ludi předemnu otočilo a hledělo na mě jak
Spajdermen na bijolit. Za Mikulašem přyhopsala celkem švarna robka v
antyckich hadrach se zlatymi šponami na hlavě a s divnu konstrukcyju na řbetě,
tuţ cely anděl. Ale musym se pochvaliť, bo čerty sem poznal hned. Byli dva a
jeden z nich byl zvlašť dokonaly, bo za kopytem něchaval na zemi fajnu čaru.
Ten druhi kolem sebe maval řetazem jak Dţeki Čen nunčakami a pořvaval
hohohooooo! Tuţ nevim, esli něrobil na ine akcyji Santusaka a nebo to bylo tym,

ţe se tymi nunčakami raz uvalil do kolena. Ale nikomu to něvadilo, děcka se
mačkaly na mamy jak pysk na erbeg. Mikulaš se potem zval děcka k sobě, aby
odvykladaly jakusyk basničku, nebo cosyk zaspivaly. Někere enem tak staly a
čučely do parket, ale stejnak všecke dostaly baliček s tatranku, jabkem, lizatkem
a malu čokoladku. Daneček byl vyklepany jak tepich před svatkami, furt dokola
se přeřykaval, co budě zpivať, ale nakoněc svuj oblibeny song zarecytoval.
Nakoněc ten svaty chlop pozval všeckich na čertovsku dyskoteku, kaj hral zas
ten stejny ţokej to, co pušťal od začatku. Dumal sem, po kolikate dvojdecce se
mi začně libiť Jandove Pravil se hurykan, Ni kulu ni, a nebo Chitila sem na
pasece ţiţalu, ale Danek měl jaksyk moc společenskich buněk, bo lital s
ostatnimi skoro dvě hoďki. Ku koňcu uţ nam ani to vino něchutnalo.
Večer fajně zakončilo lizatko-samotař, kere uţ komusyk něchutnalo a tak se ho
něchal poloţene na mojim stolku. Blanka potem našla eště poloprazny
rozmočeny obal od tatranki v kapse kabata. Tuţ a ty čerti stopy byly aji u šatni a
pozdě sem zystil, ţe to čertisko asy něplanovalo, bo to bylo od psa. V nejbliši
době musym Dankovi vysvětliť, jak to s tymi svatkami je, bo z dalšiho takeho
večirka by mě šlak trefil.
Škoda, ţe sem něstihnul rodineho Mikulaša, bo upřymny pry byl na Oskara.
Syce to pry jaksyk podrbal, jak v kostymu Mikulaša děckam vyhroţoval, ţe ich
odtahně do pekla a něcha ich tam vařyť v tlakaču, ale barabčicy vřyskali aţ v
Interšparu rachotily vuzki.
Co se tyka fotra na pohotovosti, hodinu tam sedime v čekarni, aţ na nas přyjdě
řada. Potem ho vemu dovnitřku. Za chvilu je venku a dochtor mi vyklada, ţe
odmitnul iněkcyju. Na to foter na celu čekarňu, ţe něchce byť dalši oběť šileneho
zdravotnika, tuţ mu dochtor aspoň vnutil recept na praški. Ten foter venku
rozerval, zamrkal na mě, ţe uţ mu je lepši a ţe on se im něda a něchal se ode mě
pozvať na fernet, bo to je na břuch nejlepši lek.
Asy se budu muset domluviť s mamu, ať mu trochu reguluje kisňu a noviny.
20.12.2006
Štědry večer za vratami
Svět se kula z kopca. Ludě hlupnu rok od roka vic a vic. Na naměsti, kaj kupuju
vanočni darki, zrobili zakopy, tuţ sem kivnul Blance, ţe v sobotu zajeděme

nakupiť paru darku do šokinparku. Asy sem měl zatměni, ţe sem suhlasyl. Pravil
sem, ţe esli jet, tuţ hned zrana, ať to mame za sebu. Temu sem aji přespal na
Dubině, ať mam všecko pod kontrolu. Aji hromadki. Měl sem to fajně
promyšlene, no ni?
Zmatek začnul uţ rano u snidani. Danek se nimral v idle jak nědostudovany
ginekolog. Měl potem isť na dopoledně k segře, ale jak poblul přecyň aji ze
špiglem, jaksyk nam docvaklo, ţe to asy něbudě dobry napad. Ja sem syce pravil,
ţe segra je na to zvykla parurazy tydně od makaka, ale něuspěl sem. Blanka
znervozněla, bo co pry jak ma v sobě tu bestyju bakanu teryju? Uklidňoval sem
ju, ţe ta leze enem na oslabene jedince a tych, co ţeru majonezove salaty a ţe
Danek by se ničeho s tatarku nědotknul ani pohrabačem. Přemluvil sem ju, ať
zavola babce, ta ho chvilu pohlida a my mezytym nakupime. Horečku neměl,
enem pry ho bolel břuch, tuţ sme mu uvařyli protiblucy čaj, kery měla doma
segra. Ani mi to něpřyšlo divne, beztak se to vařy makak, jak přyjdě z knajpy po
třech. Babka jak na sviňu byla s Miladku v Zabialkově, kaj se tak fajně nakupuje
před vanocami, bo ji to tipla a poslala ji ezemesku. Tuţ fajne.
Danek nechtěl čaj ani cytěť a ani se mu nědivim, bo to smrdělo jak fusakle
vyprane ve stare vodě z kvitka. Nasypal sem tam pět lyţek cukra a med a skušal
to před nim a robil, jake to neni fajne. Nakoněc se něchal přemluviť a vypil to.
Bylo to tak tak, bo kdybysem skusyl eště jeden hlt, přydal bych na tepich do
přecyně aji paru svojich mrkvi.
Dali sme ho potem leţeť a čekali na babku. Ta přyjela po jedne a deset minut
nam vykladala, jak vyhodně nakupila a ţe bysme měli teţ vyrazyť, dokavaď je
čas. Potem se ptala, co sme to malemu vařyli a furt na mě čučela něduvěřyvě jak
pav na vějiř. Jak sem se zoptal, co je, pravila, esli uţ sem zapoměl, jak sem raz
robil pro všeckich večeřu. Tuţ nězapoměl, ale ve Vlastě u mamy sem objevil
fajny recept, tuţ sem im chtěl zrobiť radosť a nědocvaklo mi tenkrat, ţe ni kaţdy
ma rad čili papryki. Danek se potem tyděń bal na sebe vyplaznuť jazyk ve špiglu.
Včil sem v tym ale byl něvině.
Nakoněc sme něchali Danka spočivať s babku a vyrazyli kolem třeti. Uţ na
Rudne mi bylo cosyk divne, ale jak sem vjel na ten kruhač, pochopil sem, ţe ta
hlavni sranda deprem začně. Kruţili sme s felinu po parkovišťu jak Apolo skoro
štvrhodiny, neţ se našel jeden pajtaš, kery uţ nakupil a šťasny jak blecha nam
zrobil misto. Jak sem viděl ty zastupy ludi, skusmo sem pravil, ţe zvyk davať se
pod stromek darki je přeţitek a ţe včil je v modě enem se potřasť pazuru a ţe
bysme mohli zajet na zahradu a enem tak tam poseděť a počuměť do lesu.

Blanka se na mě podivala jak šofer tyraku na drabant, drapla mě za pazuru a
tahla ku vchodu.
V šokinparku to vypadalo jak v chamovodě přy odpichu. Ludě se mačkali jeden
na druheho tajak by tam davali cosyk zadarmo, ale nic zadarmo tam něbylo.
Vlezli sme do hračkařstvi, Blanka chtěla eště dokupiť Dankovi jakesyk auto na
vysylačku, kere viděl v jakesyk reklamě v kisni. Fajne. Červene. S otviracymi
dveřami. Kurnik šopa, čemu mi mama někupi teţ cosyk take? Šak sem byl cely
rok hodny, no ni? Hned mě napadlo, ţe u nich budu častějši přespavať a jak
Danek aji Blanka usně, trochu se pojezdim. To vitě, jako maly gizd sem se
hraval spiše s uhlim, bo teho bylo dycki dosť a zadarmo.
Jak Blanka zaplatila, poloţila mi zaludnu otazku za sto bodu: "Tak co potřebuješ
koupit ty?". Tuţ to bych teţ rad věděl. Pravil sem, ţe to eště němam ujasněne.
Enem se tak divně usmjala a pravila, ţe moţeme prolezť všecke kramy. Nakoněc
sme fakt prolezli krom lekarni a děckeho kutka všecke. Blanka měla nove zymni
buty, dvě fajne mikiny a slunečni brylki. Ja jeden ozdobny hrnek pro mamu,
kniţku V sedumdesati ţivot začina pro fotra a taku pofiderni vazu pro segru.
Jak sme se vymotali po paru dňach ven, u feliny mě čekal posledni šok. Jakisyk
pazgřyvec mi přy parkovani uvalil levy špigel a podřel levy předni blatnik. Ja
sem večinu klidny synek, muše bych v mucholapce něubliţil, ale jak sem viděl tu
ryhu, naskočily mi na očach rude kontaktni fazole a v tu chvilu bych něpoznal
brachu, natoţ segru. Tu seryju lidovych pořekaděl se dom odněs chlop, kery
pravě vystupoval ze svoji kary vedle, bo to beztak zavinil on. Deprem jak sme s
Blanku nastupili, mi docvaklo, ţe parkoval u jejich dveřy. Cestu dom sme se eště
stavili pro stromek. Kupil sem se fajnu vanočni haluz.
Jak sme dorazyli na Dubinu, Danek uţ lital kvartyrem aji ze segřynymi gizdami
a hrali se na Něvahej a bluj. Tuţ to byla rano asy enem přehaňka. Blanka mě
pozvala na štědru večeřu. Danek se uţ pry těši, jak budě vyhliţať Jeţiška se mnu.
Tuţ fajne. Celkem sem se těšil. Akurat nevim, jak to vysvětlim mamě.
V nedělu sem ji zavolal a pravil ji, ţe letos něbudu u rodineho ustředniho topeňa.
Chvilu vyryvala, ale jak sem zahral na babkovsku notu, změkla jak ţelva pod
parnim valcem a pravila, ať přydu aspoň na chvilu na cukrove.
Doma sem zabalil ty třy darki pro familiju (rači spiš, ať nězapomenu) a u fajne
slivki, keru mi přyvez Kamil z Moravy, sem dumal, ţe letos to budu take trochu
inši vanoce. Trochu sem asy aji zachrapal, bo v obyvačce určitě něbyl kopec
sněhu, na vrchu vanočni topol, pod nim halda barevnych piksli, převazanych eště

arevnějšimi špagatami a pod tym čivavy na kolečkovych bruslach s ţraločimi
plutvami na řbetě. U te hromady darku sem viděl chlopa, kery rozbaloval jednu
pikslu za druhu a tahal z nich darki jak Koperfild střeva z roby po něuspěšnym
kuzle s cirkulu. Z jedne piksli komputer, z druhe jakisyk počmarany papir, ze
třeti kniţku, z dalši cedečko, dalši kniţku, z jedne male jakesyk kukatko, z jedne
svazany balik gazet, potem teţ jakesyk dřevěne lutki na špagatkach a z dalši
staru televizu Merkur. Čim vic teho tahal, tym vysmjatějši byl. Kura, ten teho
měl. To mi přypomělo, ţe mam malo darku.
Jak se znam, stejnak eště v sobotu večer vyrazym kajsyk shaňať zbytek. Ale pry
na Masarykaču postavili paru fuseklostanku hned vedle teho plota, tuţ sem
klidny.
Tuţ ať ţiju svatki klidu, miru a laski mezy luďami.
28.04.2007
Spominka na Prvni maj
Zas tu mame Prvni maj, svatek všeckich zamilovanych, ale aji svatek tych, keřy
kaţdy den vala pěški, lokalku, nebo vlasni karu na šichtu, bo my udernicy sme
zvykli slaviť Svatek prace robotu, no ni? Donědavna sem v ten den odpoledně
rači moc něvychazal z baraku, bo na kaţdym rohu pod kaţdym volnym stromem
se kontrolovaly blomby v zubach ruzne dvojice podle tradyce, aby im ta jejich
jedina něuschla. Nejhorši to byvalo v Komeňaku. Raz sem dojiţďal po
cyklostezce dvojicu, kera se rozhodla na tym mistě, jak třa objet ten strom, ţe to
je idealni misto na koktejl ze slin. Hned sem se přypadal duleţitějši, bo na valne
hromadě sem eště něbyl. Eště ţe sem měl kolobuty, bo ten švarceneger vypadal,
ţe mě přehodi na druhu stranu Ostravice.
Ani po tych dluhich rokach němoţu dostať z lebki jeden zaţitek, kery se mi stal
raz na Prvniho maja, eště jak sem travival čas mezy sedmu a pul osmu, neţ sem
valil do školy, bombardovanim špigla v kupelce. Chodila se mnu do třydy, lapěla
vepředku a byla švarna jak obrazek. Nědosaţitělna tajak Montivrist pro Bema.
Byl sem do ni hotovy jak jorkšir do papuča. Jak se mnu nahodu promluvila
("Maš sluţbu, umyj tabuli, dělej!"), spotil sem se aţ na fusaklach. Psaval sem ji
libesbryfy, kere sem aji lepil do obalek a potem splachoval. Spominam na jedno
mokre odpoledně, jak sem se jaksyk rozepsal a ucpal sem tym vecko a potem
sem to musel pazuru loviť. Tuţ mlady zamilovany vul, no ni?

Tenkrat eště za komanču se povině chodilo do pruvodu. Ona s přecedu třydy
měla nesť transparent s heslem "Mládeţ zdraví sjezd - práci čest!", kere vymyslel
zastupce ředitěla, bo to byl nejvěči polibtruk na škole a basnik k temu. Co čert
nechtěl a pambu mi něpřal - pět minut před startem drţela transparent sama a
přeceda se valal na asfaltě, bo jaksyk něrozdychal ten hic a to dluhe stani. Ani
něvim jak - asy ţe sem byl nejbliţ nebo sem měl nejpěknější uzel na pijonyrskim
šatku - naša třydni mě lapla a vrazyla mi tu nasadu od smetaku do pazury a uţ se
šlo. Moja esoterotycka fantazyja jela na plny odpich. Ja se drţim s Lenku za
pazuru! Syce přes dvarazy dvumetrovu tyčku a třy metry popsane cychi, ale
drţim! Jak sme šli kolem vrchniho Inčučuny na trybuně, naparoval sem se jak
krocan s nadivku. Co na tym, ţe ona se tvařyla tajak mala kuřy řyť.
Cely pruvod se ani něpamatuju, bo sem ho stravil v duchu s ňu ruku v ruce na
rozličnych mistach. Jak sme potem odevzdavali tu cychu na tyčkach, uţ sem s ňu
chodil a byla to laska na cely ţivot, bo mi aji odpověděla na pozdrav, jak sme se
lučili. Druhi den sem byl honem vylečeny, bo sem se na obědě automatycki
poloţil ten umělohmotny tacek s divnym obsahem vedle jejiho. Šak spolu
chodime, no ni? Hleděla jak Krejčiř na letišni policyju a zoptala se, esli mi
něhrabe a ať se valim lapnuť tam, kaj patřym, bo mě eště kdosyk vedle ni uvidi a
to by něpřeţila. A bo sem ju miloval aţ za hrob a nechtěl sem, aby umřela, šel
sem se poslušně lapnuť sam ku stolu u dveřy.
Jak mě v šesnasti dalši robka poslala do dupy, začal sem se piţlať pazuru
přyborovym noţem, bo pro mě uţ ţivot neměl cenu. Jak mě během měsyca
mama šesťrazy zvalila, ţe ma všecke noţe poohibane, docvaklo mi, ţe cosyk
robim zle. Ale musym se pochvaliť - posledni dobu mam všecke přyborove noţe
rovne. Tuţ ale dost spominaňa, bo robota stoji - idu slaviť robotu.
Zdař buch a v pracy v šesť!
Ostravak
Divadelni tragikomedyja
Uţ sem tu nechtěl psať, ale enem z dalki špehovať, co tu kdo dřystně, ale totok
mi nědalo a musym se vas zoptať, esli je to normalni.
Mama odjela před štrnasti dňami do lazni na jakesyk ty obstřyki a teţ se trochu
ponatřasať před takimi tymi lazňovymi pajtašami. Je to tu enem kusek za rohem,

co by kameněm dohodil a zbytek dačiju s ďuravu nadrţu dojel. Všecy ji to
přejem, chraň buch, ale pravě na tu dobu sme měli s Blanku uţ dluho kupene
listki do divadla. Tuţ a kaj s tym malym ajnštajnem. Blančina mama zas ve
špitale, moja mama na pul cestě do Darkova, segra s Upřymnym a makakem na
dovolene. Všecke zodpovědne osoby v dupě. Jak to slyšel foter, začal hrať
uraţeneho a pry ţe on přecy vychoval v potu gzychtu dvě děcka, tuţ je teţ
zodpovědna osoba, no ni? Sem jednym s tych děcek, tuţ mam o jeho vychově
svoje miněni (bo to byl on, kdo mi dal kdysyk do praku misto gumy s teplaku
letecku gumu osum krat osum, kera nauči litať aji dlaţebni kostku, šak stary
Terlecki by moh vykladať, kdyby uţ ze třycet roku něrobil naplň do přesypacych
hodin). Chvilu sme povyměňovali nazory, ale bo Blanka na to přectaveni moc
chtěla a roby jak se cosyk uvezmu, tuţ to je potem marne, foter nacpal do Danka
dvě čekoladki (jak on pravi) a maly potem enem hikal jak osel na naledi, ţe chce
byť s dědečkem, tuţ sme enem pokrčili ramenami a rozhodli se svěřyť našu
buducnosť do peče naši minulosti. Foter se rosvitil jak rolada z temelinske
kantyny a ţe pry se spolu budu cely den a noc hrať, tajak kdysyk se mnu (škublo
mi v levym oku a v pravym kutku, ale rači sem drţel pysk a krok).
Den před odjezdem mamy zme začli pochibovať, esli je to dobry napad, bo
volala, co pry ma robiť s fotrem, kery je vynervovany jak Bohdalka v trafice. Pry
aby zaplašila depku, ţe se jedě lazňovať a on tu zustaně sam, vygruntovala cely
kvartyr a jak uţ byla v tym, napadlo ju, ţe pošle do dupy vodni kameň, šak vitě,
to je previt. Odšrubovala všecke take ty minysprchi ze všeckich kohutku, bechla
to v kuchini do sklenek a zalela octem. A jak na potvoru, jak to potem šla
montovať zpatki do kupelki, přyšel foter, pomyslel se, jak je ta jeho robka na ňho
hodna, ţe nalela na oslavu svojiho odjezda sklenku becherovki, tuţ do sebe
kopnul puldecku octa. Našla ho na gauču s očami vyvalenymi jak ţirafa, kera se
omylem lapla na dykobraza. Ty roki na šachtě, či u stryka Jury z Moravy v jeho
sklepni amaterske palirně ho přypravily o čuch, či kereho šlaka, bo inač se to
něumim vysvětliť.
Mama prvni chtěla zrušiť lazně, bo tu němoţe něchať take nězodpovědne
přerostle děcko, ale jak ju foter zjezdil jak Bludovičak na kolobutach, čemu
pokliza před odjezdem a esli je normalni, tuţ sme všecy uznali, ţe uţ je mu
dobře a ţe mama moţe klidně vyrazyť.
Včil vim, ţe to bylo znameni.
V den přectaveni sme se k večeru stavili předať Danečka. Foter byl oholeny,
doma nězvykly pořadek, v kuchini na stole řyzki, tuţ zme maleho předali,
rozlučili se a ţe se druhi den stavime. Potem eště honem ku mě, trochu se

přepudrovať pysk (Blanka, ni ja!) a uţ zme valili na ten spektakel. Byla to
celkem sranda a aji sem se dosť nařechtal, ţe sem aji zapoměl, ţe něsnašam
chodiť nastrojeny v tych plesovych monterkach. O přestavce sme se šli kupiť po
dvojce bileho a obdivovali ten fajny luster s ceček. Blanku potem napadlo, ţe
bysme mohli zkontrolovať, jak syncy doma valča. Zavolala fotrovi, ten to jaksyk
dluho něbral, aţ po chvili se ozval mlady vyděšeny hlasek. Blanka pry, čemu to
něvzal dědeček. Maly na to pry, ţe dědeček je mrtvy. V duchu sem Blanku
pochvalil, bo se ji během paru vteřyn podařylo přyspusobiť pysk barvě jejich
šatu. Jak tam tak stala, třepala se a koktala do telefona "Jak mrtvy? Co děla?" a
cyntala vino po dlaţce, docvaklo mi, ţe druhu pulku přectaveni uţ asy něuvidim.
Jak mě lapla za pazuru a valili sme pryč, aţ venku sem se všimnul, ţe drţim v
ruce svoju, aji jeji sklenku s tym vinem, tuţ sem to tym bufetmajstrum poloţil
před vchodem ku dveřam a dodatečně se omluvam.
Valili sme k našim jak Češi z Eura a ja sem se v pale sumiroval, co se vlasně
stalo. Co buděme robiť? A co mama? S tu to hvizdně jak na Skipiho. Jak sme
vletěli oba v butach do obyvački, foter fakt leţel na zemi. Svět se jaksyk
pozastavil. Potem se mi zas rozjel, bo Danek se jaksyk divně škňuřyl. Po gzychtě
byl počmarany jak zešit dyzgrafika a foter byl teţ jakisyk flekaty po pysku.
Blanka se ničeho něvšimla a enem se opirala o futra a dychala jak Tenzyng na
Lyse. Sklonil sem se k fotrovi, kery otevřel oči a usmjal se na mě. Jak ho
vysmjateho viděla Blanka, aji přes svoju pacyfistylistycku vychovu jebla
malemu bekend a forhend a ječela jak kanar ve fryťaku, co keca, ţe děda umřel a
či se s takich vaţnych věcy robi sranda. Maly bečel jak ovca pod kombajnem, ţe
děda byl fakt mrtvy a ţe se lhať něma.
Foter pomalu stanul, kečup s pysku mu kipal na tepich (mama ho dobije, aţ se
vrati) a dustojnym hlasem vysvětlil Blance, ţe ona je enem roba, ţe temu
němoţe rozuměť, bo jak se syncy hraju na indyjany a jeden z nich scypně u
mučednickeho kula, tuţ to je vyřyzena věc a je fakt mrtvy.
Danek bečel eště u Šentala, ţe chce eště k dědečkovi a hrať se na indyjany, bo
jediny dědeček mu rozumi. Indyjanske čary zme z Danka drhli eště tyden - šak
se skustě smyť centrofix z lic.
Kontrolni otazka: kdyţ ocet rozeţira vodni kameň, moţe ţrať aji mozkove
buňki?!