Bla bla bla - Katedra botaniky - Jihočeská univerzita

1. Úvod
1.1 Nivy vodních toků a studium změn prostředí
Úvod 1
Předmětem práce je mladší část holocenního vývoje nivy menšího potoka
v nížinné části středních Čech. Jako niva se označuje prostor v okolí vodního
toku, kde dochází ke specifickým sedimentačním procesům, které jsou zásadně
odlišné od navazujícího terestrického prostředí (význačného např. akumulací
svahovin) a které jsou funkčně spjaty zejména s mokrým prostředím a
s unášecí silou proudící vody (Brown 1997) Nivní sedimenty jsou pak všechny
vázané na nivu, ať vznikly redepozicí materiálu (povodňové hlíny a jiné
náplavy), nebo jeho tvorbou přímo v místě (slatiny).
Nivy jsou vhodným objektem pro studium změn prostředí v holocénu z několika
důvodů (např: Ložek 2003, Lewin et al., 2005, de Moor et al., 2008):
• Náplavy toků uchovávají informace o svém původu a mohou zachytit
velmi detailní informace o prostředí a jeho časových změnách i
prostorových rozdílech.
• Mají výraznou stratigrafii, která napomáhá přesnějšímu vysledování
změn v čase.
• Vlhké a anoxické prostředí je pro zachování jak pylu, tak rostlinných
makrozbytků popř. uhlíků nanejvýše ideální (Wasylikowa 1986).
• Bazální sedimenty mohou být glaciálního původu a jejich záznam
pokrývá celý holocén.
• Druhová skladba sedimentů je hodně závislá na lidském impaktu.
• Druhová skladba sedimentu často odráží situaci v širším okolí, můžeme
tedy rekonstruovat děje ve větším úseku krajiny.
• V aluviu menších toků dochází především k akumulaci povodňových hlín
a zároveň je však zachován vliv podzemního pramene. Můžeme tedy
zachytit vliv jak prostředí samotného, tak okolních faktorů (eroze).
Částečnou nevýhodou (a na druhou stranu i výhodou) nivních uloženin jsou
(Zolitschka et al. 2003 ):
• Lokální specificita stratigrafií místo od místa, je tedy obtížná
generalizace.