pdf separát - Katedra botaniky

6 Bryonora 42 (2008)
FUNARIA PULCHELLA – NOVÝ DRUH MECHU PRO ČESKOU REPUBLIKU
Funaria pulchella, a new moss species to the Czech Republic
Zbyněk H r a d í l e k
Katedra botaniky PřF UP, Šlechtitelů 11, CZ–783 71 Olomouc; e-mail: zbynek.hradilek@upol.cz
Abstract: Funaria pulchella is reported as a new moss species to the Czech Republic. A short description
and a key are provided to distinguish among a similar species F. muhlenbergii. A distribution map of
F. pulchella and F. muhlenbergii is presented.
Keywords: Funaria pulchella, Funaria muhlenbergii, mosses, distribution, Czech Republic
Úvod
Podle Seznamu a červeného seznamu mechorostů ČR (Kučera & Váňa 2005) je rod Funaria
Hedw. na území České republiky zastoupen 2 druhy – F. hygrometrica Hedw. a F. muhlenbergii
Turner. Zatímco první z obou druhů je všeobecně známým a rozšířeným mechem, druhý z dvojice
naopak patří k velmi vzácným druhům. Při revizi herbářových položek komplexu F. muhlenbergii
se ukázalo, že rod má v České republice ještě třetího zástupce – F. pulchella H. Philib. V minulosti
byl sebrán na 2 lokalitách v Českém Středohoří a jednou na území dnešního Národního parku
Podyjí. V tomto textu odhlédneme od skutečnosti, že autoři evropského seznamu mechů (Hill &
al. 2006) druhy z tohoto komplexu řadí do rodu Entosthodon Schwägr.
Funaria pulchella je jedním ze 3 druhů komplexu F. muhlenbergii agg. (F. muhlenbergii,
F. pulchella a F. convexa Spruce) v Evropě. Starší autoři používali pro jednotlivé taxony
komplexu různá jména. Nejčastěji to byly druhové přívlastky calcarea, dentata, hibernica,
muhlenbergii a mediterranea, přičemž autoři ze střední Evropy používali zejména přívlastky
calcarea, dentata či muhlenbergii a rostliny z jihu Evropy či od domácích morfotypů odlišné
rostliny pak opatřovali přívlastkem mediterranea, a to vše navíc v různých kombinacích. Značně
nepřehlednou situaci vyřešili až Crundwell & Nyholm (1974). Zevrubně popsali celou situaci,
jakož i její řešení. Zde proto stačí jen shrnout jejich nejdůležitější závěry: (i) potvrdili mj.
oprávněnost Turnerova jména F. muhlenbergii; (ii) dokázali, že nejednoznačná Turnerova
diagnóza, vyhovující jak F. muhlenbergii tak i F. pulchella, se vztahuje právě k druhu
F. muhlenbergii; (iii) jména F. calcarea, F. dentata, F. lindbergii a F. mediterranea ustanovili
synonymy F. muhlenbergii; (iv) potvrdili platnost Philibertova jména pro rostliny, považované
dnes za F. pulchella.
Ze středoevropských autorů se současnému pojetí asi nejvíce přiblížil svým chápáním rodu
Limpricht (1895). V rámci skupiny (tedy vyjma F. hygrometrica a F. microstoma Bruch ex
Schimp.) rozlišoval ve střední Evropě 2 druhy – F. dentata a F. mediterranea, jež morfologicky
(dle jeho popisů) v podstatě odpovídají dnešním druhům F. muhlenbergii a F. pulchella, ale
taxonomicky jsou synonymy F. muhlenbergii, jak prokázali Crundwell & Nyholm (1974). Je
velmi pravděpodobné, že Limprichtův koncept byl blízký i našim bryologům, neboť jména
F. dentata a F. mediterranea se záhy objevila také v naší bryologické literatuře (např. Podpěra
1905, Suza 1936, Šmarda 1946), jakož i na schedách několika herbářových dokladů z území České
republiky. Z určení herbářových položek je více než zřejmé, že naši autoři oba morfologické typy
vcelku spolehlivě rozlišovali asi především podle jejich nejnápadnějšího rozlišovacího znaku, tj.
zubatosti okraje listů. Jako F. dentata označovali rostliny se zubatějšími listy, zatímco rostliny
s méně zubatými až téměř celokrajnými listy určovali jako F. mediterranea. Třetí druh komplexu
F. convexa je silně vázaný na mediteránní oblast a do střední Evropy patrně nezasahuje.
F. muhlenbergii a F. pulchella jsou habituelně velmi podobné. Jejich areály se v Evropě
značně překrývají, přičemž areál F. muhlenbergii sahá více na sever až do Skandinávie. Také se
zdá, že F. pulchella je o něco hojnější ve Středozemí a ve střední Evropě je mírně vzácnější

Bryonora 42 (2008) 7
(Brugués in litt.), a roste spíše v nižších nadmořských výškách, zatímco u F. muhlenbergii je tomu
naopak, ale např. Erzberger (2002) tento názor na základě materiálu z Maďarska zpochybňuje.
Crundwell & Nyholm (1974) oba druhy rozlišovali na základě rozdílů v zubatosti okraje listů,
délce koncové buňky listové špičky, délce štětu a papilnatosti povrchu výtrusů. Erzberger (2002),
jenž studoval taxony tohoto komplexu v Maďarsku, používal kromě již uvedených znaků také
rozdílů v délce a částečně i ve tvaru tobolky. Nalezl i statisticky významný nový znak – počet
průduchů na tobolce. Rozdíl v počtu průduchů použil v neurčité formě k rozlišení obou druhů už
Limpricht (1895): „Spaltöffnungen sehr zahlreich“ vs. „Spaltöffnungen minder zahlreich“. Tento
znovu vzkříšený znak se zatím zdá být velmi spolehlivý, přinejmenším u středoevropských rostlin.
F. pulchella i F. muhlenbergii jsou druhy ve všech znacích velmi proměnlivé, přesto je počet
průduchů znakem, v němž se oba druhy prakticky nepřekrývají (cf. Erzberger 2002). Na našem
území ani na území Maďarska nebyly zjištěny přechodné typy k F. muhlenbergii. Jinde v Evropě,
zejména v jižní, se ale přechody vyskytují (Crundwell & Nyholm 1974, Brugués in litt.) a bývají
spojovány s možnou hybridizací.
Funaria pulchella H. Philib.
Syn.: Funaria calcarea Wahlenb. subsp. pulchella (H. Philib.) Kindb., Entosthodon pulchellus (H. Philib.)
Brugués
Malý, ve srovnání s F. muhlenbergii ještě o něco menší mech, v mládí živě zelené barvy, později
tmavnoucí. Kauloidy 2–4 mm dlouhé. Horní listy přímo až šikmo odstálé, 0,6–1,1 × 2,0–3,0 mm,
široce vejčité až obvejčité, náhle zašpičatělé v 0,5 mm dlouhou, vláskovitou špičku s koncovou
buňkou do 280 µm. Listy ploché nebo ve špičce široce vehnuté, celokrajné nebo od středu až do
špičky nezřetelně tupě vroubkované, na okraji většinou bez poněkud užších buněk. Žebro tenké,
končí ve špičce nebo před ní. Buňky listové 12–22 × 30–60 µm, nahoře šestiboké, dolní protáhle
čtyřboké.
Jednodomý. Sporofyty časté. Štět 5–8 mm, v době zralosti přímý, červený. Tobolka kulovitě
hruškovitá, nachýlená, ve zralosti za sucha zpravidla rýhovaná jen na krkaté části, jinak hladká.
Víčko nízké konické. Zuby exostomu přímé nebo jen slabě spirálně zahnuté, zuby endostomu
slabě vyvinuté. Výtrusy 20–25 (–28) µm, jemně papilnaté.
Klíč k rozlišování F. muhlenbergii a F. pulchella
a. Listy v horní polovině na okraji vystupujícími buňkami zřetelně až ostře zubaté, okrajové
buňky obvykle delší a užší než jsou buňky v další přiléhající řadě a vytvářejí tak jakýsi
náznak lemu, délka terminální buňky listové špičky do 450 µm, štět 7–11 mm dlouhý,
tobolka ca 3 mm dlouhá, protáhle hruškovitá, s 43–100 průduchy … F. muhlenbergii
b. Listy v horní polovině téměř celokrajné nebo vystupujícími buňkami jen velmi tupě a
nezřetelně vroubkované, okrajové buňky se obvykle šířkou neliší od další přiléhající řady,
délka terminální buňky listové špičky do 280 µm (ale často kratší), štět 5–8 mm dlouhý,
tobolka ca 2 mm dlouhá, skoro kulovitě hruškovitá, s 19–42 průduchy … F. pulchella
Oba druhy mají téměř shodné ekologické nároky a teoreticky tak mohou růst společně na jedné
lokalitě. V České republice zatím nebyl společný výskyt obou druhů potvrzen. Rostou na
výslunných skalních a stepních stráních, vždy na obnažených a především bazických půdách,
v rozvolněných trávnících či na prsti ve skalních štěrbinách. Přes téměř shodné ekologické nároky
mají zřejmě poněkud odlišnou fenologii. Erzberger (2002) zjistil u maďarských populací
F. pulchella asi o 14 dní časnější otevírání tobolek u než je tomu u F. muhlenbergii.
F. pulchella roste v jižní, západní, střední a východní Evropě, Makaronésii, severní Africe,
Blízkém východě, střední Asii, Sibiři, Dálném východě a v Severní Americe.
V následujícím přehledu rozšíření druhů F. pulchella a F. muhlenbergii v České republice
odpovídají zkratky herbářových sbírek 8. vydání Indexu Herbariorum (Holmgren & al. 1990).

8 Bryonora 42 (2008)
Lokality jsou řazeny podle fytogeografických okresů, jak byly použity v Květeně ČSR (Skalický
1988). Mapka rozšíření (Obr. 1) byla zpracovaná v programu DMAP (Morton A. J., 1999: DMAP
for Windows. Winkfield).
Rozšíření F. pulchella v České republice
4b. Labské středohoří: Litoměřice, Velké Žernoseky, Kalvárie (Dreikreuzberg, kóta 239 m), 8. 5. 1935
leg. J. Suza sub F. mediterranea Lindb. – PR (Suza 1936, Pilous 1938, 1939a, 1939b, 1940, Podpěra 1954,
Pilous & Duda 1960, Váňa 1974); Vendula, 23. 5. 1938 leg. Z. Pilous sub F. mediterranea Lindb. – BRNM
(Pilous 1939a, 1939b, 1940, Pilous & Duda 1960, Váňa 1974).
68. Moravské podhůří Vysočiny: Národní park Podyjí, svah údolí Dyje proti Hardeku (Hardegg)
u Znojma, 3.1932 leg. J. Šmarda sub F. mediterranea Lindb. – BRNM (Šmarda 1946, Podpěra 1954, Pilous
& Duda 1960; Antonín & al. 2000 – sub F. muhlenbergii); Hardeggská vyhlídka, východní ostrožna, 370 m
n.m., 15. 3. 2008 leg. T. Berka, Z. Hradílek, Z. Musil & S. Kubešová – herb. Z. Hradílek. Národní park
Podyjí, obec Čížov, lok. Kozí stezka 1,8 km J obce, hlínou pokryté skalní terásky, 370–390 m n. m., 16. 3.
2008 leg. Z. Hradílek, Z. Musil, T. Berka & S. Kubešová. – herb. Z. Hradílek. Národní park Podyjí, Lukov,
lok. Vraní skála 1,1 km JZ obce, hlínou pokryté skalní terásky, 365–370 m n. m., 14. 3. 2008 leg.
Z. Hradílek, Z. Musil & T. Berka – herb. Z. Hradílek.
Rozšíření F. muhlenbergii v České republice
16. Znojemsko-brněnská pahorkatina: Tišnov, Drásovský kopeček, ca 300 m n. m., 19. 6. 1937 leg.
J. Šmarda sub F. dentata Crome – PR (Šmarda 1939, 1946).
17b. Pavlovské kopce: Mikulov, na sklonu pod Mlýnským kopcem (Mariánský kopec, Janitschberg), na
zemi nad mlýnem, 4/1904 leg. J. Podpěra sub F. dentata – PR (Podpěra 1905, 1928).
76a. Moravská brána vlastní: Štramberk, jižní úpatí Kotouče, 5. 1904 leg. J. Podpěra sub F. dentata –
BRNM, PR (Podpěra 1904, 1905, Otruba 1930, Duda & Pilous 1998). Štramberk, 3. 1936 leg. R. Leidolf –
NJM (Duda & Pilous 1998). Štramberk, lok. Kamenárka, horní lom, 485–490 m n. m., 5. 7. 1999 leg.
Z. Hradílek – herb. Z. Hradílek (Hradílek & Kubešová 2004), 10. 4. 2008 leg. Z. Hradílek – herb.
Z. Hradílek.
51N
50N
49N
13E 14E 15E 16E 17E 18E
Obr. 1. – Rozšíření Funaria pulchella (triangle) a Funaria muhlenbergii (circle) v České republice [Fig. 1.
– Distribution of Funaria pulchella and Funaria muhlenbergii in the Czech Republic]
Závěr
Druh F. pulchella je doložen ze 3 historických lokalit v České republice. Na jedné z nich
(Hardeggská vyhlídka v NP Podyjí) se jej podařilo potvrdit a na dalších 2 lokalitách na území NP
Podyjí byl nově objeven. Na současných lokalitách druh není bezprostředně ohrožen ve svém

Bryonora 42 (2008) 9
výskytu. Všechny současné lokality autor již v minulosti opakovaně navštěvoval v průběhu roku,
aniž druh nalezl. Efektivní se ukázaly až návštěvy v časném předjaří, kdy je druh nejlépe
postřehnutelný. Jak vidno, F. pulchella vlastně není úplně novým v pravém smyslu slova, ale spíše
staronovým druhem na našem území.
Summary
During revision of herbarium material of the Funaria muhlenbergii group, Funaria pulchella was
found as a new moss species for the Czech Republic. This species is documented from three
historical localities in the vicinity of the towns of Litoměřice and Znojmo. Recently, it was
discovered at two next places in the Podyjí National Park.
Poděkování
Autor děkuje P. Erzbergerovi za revizi Suzovy herbářové položky z Českého středohoří, kustodům výše
uvedených herbářových sbírek za zapůjčení herbářového materiálu, Správě Národního parku Podyjí za
všestrannou pomoc při terénním průzkumu a kolegům Z. Musilovi, T. Berkovi a S. Kubešové za pomoc
v terénu. Práce vznikla za finanční podpory grantu GA ČR č. 206/97/0274 a Agentury ochrany přírody
a krajiny ČR.
Literatura
Antonín V., Gruna B., Hradílek Z., Vágner A. & Vězda A. (2000): Houby, lišejníky a mechorosty
Národního parku Podyjí / Pilze, Flechten und Moose des Nationalparks Thayatal. – Masarykova
univerzita, Brno. [220 pp.]
Crundwell A. C. & Nyholm E. (1974): Funaria muhlenbergii and related European species. – Lindbergia 2:
222–229.
Duda J. & Pilous Z. (1998): Mechorosty Štramberka a okolí 2. – Časopis Slezského Muzea (A) 47: 65–87.
Erzberger P. (2002): Funaria muhlenbergii and Funaria pulchella (Funariaceae, Bryophyta) in Hungary. –
Studia Botanica Hungarica 33: 47–63.
Hill M. O., Bell N., Bruggeman-Nannenga M. A., Brugués M., Cano M. J., Enroth J., Flatberg K. I., Frahm
J.-P., Gallego M. T., Garilleti R., Guerra J., Hedenäs L., Holyoak D. T., Hyvönen J., Ignatov M. S., Lara
F., Mazimpaka V., Muñoz J. & Söderström L. (2006): An annotated checklist of the mosses of Europe
and Macaronesia. – Journal of Bryology 28: 198-267.
Holmgren P. K., Holmgren N. H. & Barnett L. C. [eds.] (1990): Index Herbariorum. Part. I: The herbaria of
the world. Ed. 8. – New York.
Hradílek Z. & Kubešová S. (2004): Mechorosty nalezené během exkurzí na floristickém kurzu ČBS
v Novém Jičíně (1999). – Zprávy České Botanické Společnosti 39: 459–462.
Kučera J. & Váňa J. (2005): Seznam a červený seznam mechorostů České republiky (2005). – Příroda,
Praha, 23: 1–104.
Limpricht G. K. (1895): Die Laubmoose Deutschlands, Oesterreichs und der Schweitz. II. – E. Kummer,
Leipzig. [853 pp.]
Otruba J. (1930): Květena Štramberka. – Štramberk. [117 pp.]
Pilous Z. (1938): Mechy a játrovky Hazmburku v Českém středohoří. – Krása našeho domova 30: 88.
Pilous Z. (1939a): Nová lokalita mediterranního mechu Funaria mediterranea Lindb. v Čechách. – Časopis
Národního Musea, sect. natur., 113: 156–157.
Pilous Z. (1939b): Nové lokality mechu Hypnum Vaucheri v Čechách. – Časopis Národního Musea, sect.
natur., 113: 157.
Pilous Z. (1940): Mediterranní mech Pleurochaete squarrosa v Čechách. – Časopis Národního Musea, sect.
natur., 114: 153–162.
Pilous Z. & Duda J. (1960): Klíč k určování mechorostů ČSR. – Nakladatelství ČSAV, Praha. [570 pp.]
Podpěra J. (1904): Geranium lucidum L., nová na Moravě rostlina jevnosnubná. – Časopis Moravského
Zemského Musea 4: 198–201.
Podpěra J. (1905): Výsledky bryologického výzkumu Moravy za rok 1903-4. – Věstník Klubu
Přírodovědeckého v Prostějově za rok 1904, 7: 3–30.
Podpěra J. (1928): Die Vegetationsverhältnisse der Pollauer Berge. – Acta Botanica Bohemica 6-7: 77–132.
Podpěra J. (1954): Conspectus Muscorum Europaeorum. – Nakladatelství ČSAV, Praha. [697 pp.]
Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. – In: Hejný S. & Slavík B. [eds.], Květena České
socialistické republiky – 1, p. 130–153, Academia, Praha.

10 Bryonora 42 (2008)
Suza J. (1936): Funaria mediterranea Lindb., nový příslušník mechové flóry české. – Časopis Národního
Musea, sect. natur., 110: 55–56.
Šmarda J. (1939): Příspěvek k rozšíření Gasteromycetů v povodí Svratky a Svitavy. – Příroda, Brno, 32:
69–71.
Šmarda J. (1946): Výsledky bryogeografických studií na Moravě. Část 1. – Časopis Moravského Zemského
Musea, sect. natur., 30: 41–77.
Váňa J. (1974): Mechorosty Kalvárie a Venduly u Velkých Žernosek. – Severočeskou Přírodou 5: 29–32.
REPORT ON THE NEW RECORDS OF CLADONIA TURGIDA IN SLOVAKIA
Správa o nových nálezoch Cladonia turgida na Slovensku
Daria Z a r a b s k a 1 & Anna G u t t o v á 2
1 Natural History Collection, Faculty of Biology, Adam Mickiewicza University, Umultowska 89,
PL–616 14 Poznan, Poland, e-mail: darzarabs12@tlen.pl; 2 Institute of Botany, Slovak Academy
of Sciences, Dúbravská cesta 14, SK–845 23 Bratislava, Slovakia, e-mail: anna.guttova@savba.sk
Abstract: Two new localities of Cladonia turgida, so far known only from eight orographical units in
Slovakia, were discovered during recent field trips to Záhorská nížina plain and Nízke Tatry Mts. Because
it is predominantly confined to the terrestrial habitats, which are changed by succession, it is listed as
Critically Endangered. New localities and historical context are described in more detail.
Key words: Nízke Tatry Mts, Záhorská nížina plain, terricolous lichens
Cladonia turgida Hoffm. is a fruticose species with quite wide ecological amplitude in terms of
chemical properties of the substrate. It grows on acid, sub-neutral but also on mafic and ultramafic
soils (e.g. Kovář 1912, von Brackel 2008, Vězda 1955, 1958) of open as well as shaded habitats in
Northern Hemisphere. In Slovakia, the species has been recorded on sandy soils in remnants of
Pannonic inland dunes, in heathlands or in edges of coniferous forests (Pišút 1962). These habitats,
however, are changing – they are undergoing succession due to different reasons and thus
disappearing (Guttová 1996). This is why C. turgida was included to the Red list of Lichens of
Slovakia as Critically Endangered (Pišút & al. 2001) and even to the local Red List of Lichens in
Tatry National Park (Lisická 2000). The occurrence of the species in Slovakia is scattered. Most of
the data come from highlands and mountains: Tatry Mts – Západné, Vysoké and Belianske Tatry
(Lisická 2004); Nízke Tatry Mts – Vyšná Boca; Malá Fatra Mts – the village Strečno; Spišská
Magura Mts – area of Smrečiny Mt. on the main ridge; Kysucká vrchovina Mts – Kysucké Nové
Mesto; Turzovská vrchovina Mts. – Olešná, and from Bukovské vrchy Mts – Ruské. It was also
reported from lowland Subcontinental Scots pine forests of Záhorská nížina plain – Šaštín (Suza
1923, 1935; Pišút 1959a, b, 1962, 1970, 1986, 1995; Guttová 1996).
As the species is not being reported frequently, and the records of two to that time unknown
localities date back to 1996 (Guttová 1996), additional data on C. turgida is more then welcome.
Moreover, several observations on the conditions of local populations in Kysucká vrchovina Mts
since 1996 show, that heathland microhabitats suitable for the species are disappearing under taller
herb vegetation and scrubs. During two separate collecting trips to central Slovakia by the first
author and to south-western Slovakia by the second author two recent records of C. turgida were
made.
1. Nízke Tatry Mts: Nižná Boca, edge of spruce forest on S slopes of Červená Mt., on soil, alt. 924
m a.s.l., 48º 57.153' N 19º 45.424' E, 29.07.2008, leg. A. Guttová, P. Czarnota, J. P. Halda & Z.
Palice (SAV).