lebka, kostra hlavy

interna. Na bočním snímku je dále patrný sinus
frontalis, sinus sphenoidalis, cellulae ethmoidales
a sinus maxillaris. Dobře lze posoudit obě čelisti.
Na kalvě se znázorňují sulci arteriae meningeae mediae,
ze švů sutura coronalis a sutura lambdoidea.
Na živém se do boční projekce lebky promítá okraj
ušního boltce a o něco výše se může zobrazit epiphysis
cerebri (corpus pineale) pro drobné vápenné
konkrementy, roztroušené v její tkáni.
Vývojové vztahy
splanchnokrania
Jak bylo řečeno v úvodu k anatomii lebky, původní' neurokranium
je chrupavčité pouzdro mozku, kolem něhož se vytvořily krycí
kosti. Původní splanchnokranium z vývojového hlediska zahrnuje
jen ty kosti, jež vznikly ze žaberních oblouků, které obemykaly
začátek útrob (řcc. splanchna, útroby), tj. dutinu ústní a hltan.
Žaberní oblouky, arcus branchiales, byly připojeny ke spodině
neurokrania; u obratlovců, kteří dýchají žábrami (kruhoústí,
paryby, ryby), to jsou opory zaber. U savců se Žaberní oblouky přeměnily
v jiné útvary. K žabernímu oblouku patří jeho kostra, svaly,
cévy a nervy. V souvislosti s vývojem lebky probíráme jen skeletní
složky žaberních oblouků.
1. Žaberní oblouk, oblouk mandibulární, měl původně dvě
části: k ncurokraniu připojené palatoquadratum a dolní pokračující
mandibulare.
Přední část palatoquadrata byla u vyšších obratlovců nahrazena
krycími kostmi; jsou to: premwcilla, maxilla a os palatinutn;
k maxile se zvenčí připojilo os zygomaticum.
Zadní část palatoquadrata se oddělila; vzniklo samostatné
os quadratum (obr. 231), které je typické pro ryby, obojživelníky,
plazy a ptáky.
Mandibulare je u nižších obratlovců kloubně spojeno s os
quadratum v primárním čelistním kloubu; samostatná část mandibulare,
skloubená s quadratum, se nazývá articulare (obr. 231).
Zbývající mandibulare bylo obloženo krycími kostmi - vznikla
mandibula, v níž převážila desmogenní osifikace krycích kostí.
Čelistní kloub (primární) obratlovců vývojově nižších než
savci je tedy mezi articulare a quadratum.
2. Žaberní oblouk, oblouk hyoidní, původně obsahoval také
dvě části: dorsální a k neurokraniu připojené hyomandlbulare
a ventrální hyoid; hyoidy obou stran byly spojeny ncpárovou sponou.
Hyomandibulare zůstává samostatné a vstupuje do kloubního
spojení s os quadratum, které je pak jeho prostřednictvím připojeno
k bázi lebeční.
Hyoid se přeměňuje vprocessus styloideits, ligamentum xtylohyoideum
a v cornua minora jazylky (viz str. 176). Tělo jazylky
vzniklo z nepárových spon 2. a 3. žaberního oblouku.
3. Žaberní oblouk dává vznik velkým rohům jazylky.
4. až 6. Žaberní oblouk poskytují materiál pro chrupavky hrlanu:
5. oblouk je rudimentární.
V/nik ossicula auditus a středoušní dutiny charakterizuje
savce.
Articulare se oddělilo od mandibuly.
Čelistní kloub (sekundární), vývojově nový, vznikl mezi mandibulou
a squama temporalis.
VÝVOJOVÉ VZTAHY SPLANCHNOKRAN1A 205
Articulare se změnilo v kladívko, quadratum v kovadlinku,
hyomandibulare ve třmínek (obr. 231). Sloupečkovitý tvar původního
hyomandibulare se změnil ve tvar třmínku průstupem malé
arterie. Řetězec kůstek, které z vývoje od nižších obratlovců jsou
navzájem skloubeny, byl posléze připojením krycí kosti -
os tympanicum - uzavřen do středoušní dutiny. Os tympanicum
bylo původně jedna z krycích kostí mandibuly (os angulare), od té
se oddělilo a připojilo se k bázi lebeční.
Z popsaných procesů zůstávají patrné stopy i za embryonálního
vývoje člověka. Chrupavka 1. žaberního oblouku se nazýváMeckelova
chrupavka; za ontogeneze je zřetelné, že Meckelova chrupavka
souvisí s příštím kladívkem. Je patrné, jak desmogenní části mandibuly
postupně obklápějí Meckelovu chrupavku. Z části této chrupavky
vznikne též lig. sphcnomandibularc čelistního kloubu.
Obr. 231. VZNIK STŘEDOUŠNlCH KŮSTEK ze základů l. a 2. žaberního
oblouku
červeně - articulare, z něhož vzniká kladívko
modře - quadratum, z něhož vzniká kovadlinka (articulare a quadratum
patří k 1. žabernímu oblouku)
žlutě - hyomandibulare, z něhož vzniká třmínek (hyomandibulare
je součást 2. žaberního oblouku)