lebka, kostra hlavy
lebka, kostra hlavy lebka, kostra hlavy
202 LEBKA NOVOROZENCE Obr. 229. PROPORCE LEBKY dospělého ve srovnání s lebkou novorozence; na novorozenecké lebce jsou znázorněny fonticuli cranii (srov. obr. 228) Novorozenecká lebka je předozadně protažená, při pohledu shora má tvar pětiúhelníku, protože nápadně prominuji tubcra frontalia et parietalia jakožto osifíkačni středy a nejtlustší místa kostí. Dalšími znaky lebky novorozence jsou: párové os frontale, rozdělené švem, nízká squama temporalis, premaxila oddělená švem od maxily; fonticuli cranii, lupínky neboli fontáne fy (obr. 228), jsou chrakteristické útvary novorozenecké lebky; mezi kostmi kalvy novorozence nejsou vytvořeny pilovité švy, charakteristické pro lebku dospělého, ale jsou tam vazivové pásky, které místy přecházejí v rozsáhlejší vazivové blány, lupínky: k nim patří: fonticulus anterior seu major, v místě styku sutura frontalis, coronalis et sagittalis; má čtyřeípý rhombický tvar, delším cípem častěji směřuje do sutura frontalis; s postupem osifikace zarůstá do konce 2. roku života; fonticulus posterior seu minoi; vzadu na styku sutura sagittalis a sutura lambdoidea; je trojcípý; mizí do tří měsíců po narození, někdy je málo zřetelný již u novorozence; fonticulus sphenoidalis, ve vnitřní stěně fossa temporalis nad velkým křídlem kosti klínové, mezi ním, os frontale, os parietalc a squama temporalis; je nepravidelně čtverhranný; fonticulus mastoideus, dále vzadu, mezi proč. mastoideus, os occipitale a os parietale. Fonticulus anterior et posterior jsou hmatné a za porodu slouží porodníkovi k orientaci o poloze hlavičky plodu. Nekonstantně se mohou fontanely vyskytnout i na jiných místech, např. v sutura sagittalis (viz dále). V lupíncích se někdy objevují samostatná osifíkačni centra, takže v nich mohou vznikat samostatné kůstky. Nejčastější je os bregmaticum ve fonticulus anterior (řeč. bregma, nálevka; bregma je antropologický měrný bod na průsečíku korunového a šípového švů - viz obr. 235) a os epiptericum (řeč. pteryx, křídlo) ve fonticulus sphcnoidalis, nad velkým křídlem klínové kosti. Mezi pravou a levou polovinou čelní kosti (v místě sutura metopica) a v sutura sagittalis se mohou objevit akcesorní malé fonticuli: fonticulus glabellaris - nad kořenem nosu, v metopickém švů, fonticulus metopicus - uprostřed výšky metopického švů, fonticulus parietalis - uprostřed šípového švů (obr. 228 B). V nich mohou též vznikat akcesorní kůstky z přídatného osifikaěního centra; typické je os metopicum - v místě fonticulus metopicus.
Nízké splanchnokranium novorozence se týká zejména tvaru maxily, nosní dutiny a přepážky. Nejsou ještě vyvinuty pneumatizační dutiny v kostech, jsou jen naznačeny jako výklenky. Mandibula je nízká, také rámus mandibulae je nízký. Uprostřed brady jsou pravá a levá polovina mandibuly spojeny vazivovou symphysis menti, která mizí koncem 1. roku života (viz sír. ] 74). Ostatní zvláštnosti lebky novorozence vyplývají z dosaženého stupně osifikace jednotlivých kosti. Antropometrické posouzení lebky Tvar lebky se liší nejen podle stadia růstu a osifikace, ale též individuálně, dále podle pohlaví, podle populací a podle rasových typů. Individuální rozdíly na lebce je možno vystihnout zavedením konvenčně ustálených rozměrů a jejich vztahů (indexů). Při popisu lebky se užívá ustálených pohledů, zvaných normy: norma verticalis - pohled shora, norma basalis - pohled zdola, norma facialis - pohled zpředu, norma lateralis - pohled ze strany, norma occipitalis - pohled zezadu. Lebka je přitom orientována horizontálně podle tzv. základní roviny, kterou je nejčastěji vodorovná rovina proložená spojnicí dolního okraje orbity s horním okrajem poruš acusticus externus. Tato spojnice se nazývá linea horizontalis auriculoorbitalis (frankfurtská horizontála). Normy jsou průměty lebky (jejíž obě aurikuloorbitální linie jsou v jedné společné horizntální rovině) do rovin frontálních, sagitálních a horizontálních (transversálních). Pro měření lebky jsou stanoveny měrné body, přesně definované. Nejběžnějšími měrnými body jsou: bregma - průsečík sutura coronalis a sutura sagittalis, basion -bod ve střední čáře na ventrálním obvodu foramcn magmun, glahella - ploché místo ve střední čáře čela mezi nadočnicovými oblouky, opisthocranion - ncdorsálnčjší bod lebky (řeč. opisthé, zadní). uložený nad protuberantia occipitalis externa. euryon - nejvíc latcralně vystouplé místo na lemenní kosti (řeč. eurys, široký). KRAN1OMETRIE A POHLAVNÍ ROZDÍLY NA LEBCE 203 zvgion - nejvíc laterálně vystupující místo na arcus zygomaticus, nasiiin - průsečík nasofrontálního švů se střední čárou, gnathion - bod ve střední čáře dolního okraje bradové části mandibuly (řeč. gnathos. čelist); další měrné body na lebce najdeme v učebnicích antropologie. Od měrných bodů se dvojramenným měřidlem, zvaným kraniometr, stanoví rozměry lebky, např. šířka Jebky (euryon - euryon), délka lebky (glabella - opisthocranion), výška lebky (basion - bregma), výška obličeje (délka obličeje, nasion - gnathion), šířka obličeje (zygion - zygion) a další rozměry. Typické indexy, uvádějící tyto rozměry do vztahů, jsou např. index cranialis (Rctzius), dčlkošířkový index lebky (ve skutečnosti index šířkodélkový - šířka . 100 / délka lebky), délkovýškový (ve skutečnosti výškodélkový) index, index obličeje (výškošířkový) apod. Podle velikosti indexu se pak lebky zařazují do určitých tvarových kategorií. Tak např. podle velikosti délkošířkového indexu se lebky dčlí na dolichokefalni (dolichokranní. tj. dlouholebé - řeč. dolichos, dlouhý; kefalé, hlava) s indexem do 74,9, mesokefalni (mesokranní, tj. středního tvaru) s indexem 75,0-79,9 a bruchykefalni (brachykranní, tj. krátkolebé-řec. brachys, krátký) s indexem 80,0 a větším. Podle indexu obličeje se rozeznávají lebky eiiryprosopni (se širokým obličejem řeč. eurys, široký; prosopon, obličej) s indexem do 84,9, mesoprosopni (s obličejem střední šíře) s indexem 85,0-89,9 a leptoprosopni (s úzkým obličejem - řeč. leptos, úzký, jemný) s indexem 90,0 a více; podobně se na lebce zjišťují další metrické vztahy. Pohlavní rozdíly na lebce Sexuální dimorfismus se projevuje na řadě míst skeletu, výrazně též na lebce (obr. 230). Rozdíly metrické mezi lebkami obou pohlaví ve statistickém průměru sice existují, nejsou však pro určení pohlaví jedné zkoumané lebky dostatečným vodítkem. Tvarové znaky jsou důležité pro rozpoznání pohlaví podle lebky; základní z nich jsou: nasofrontální přechod - v profilu přechází os frontale na ossa nasalia u muže zlomem a zářezem (krajina glabely vyčnívá); u ženy je tento přechod většinou plynulý; arcus superciliares jsou lépe vyznačeny u mužů, u žen jsou málo zřetelné nebo chybějí; processus mastoidei jsou větší u mužů (mužská lebka bez mandibuly, položená na rovnou podložku, se často opirá přímo o procc. mastoidei - tzv.
- Page 19 and 20: c) facies inferior (basalis), patrn
- Page 21 and 22: Sutura squamosa, typický šupinov
- Page 23 and 24: Squama začíná endesmálně osifi
- Page 25 and 26: Obr. 187. OS FRONTALE; pohled zdola
- Page 27 and 28: KOST TEMENNÍ 159 Obr. 189. OS PARI
- Page 29 and 30: sutura sagittalis, šev šípový,
- Page 31 and 32: Obr. 193. VOMER spojený s nosní s
- Page 33 and 34: Obr. 196. MAXILLA pravé strany; po
- Page 35 and 36: Obr. 197. POŘADÍ A DOBA VZNIKU OS
- Page 37 and 38: Obr. 199. OSSA PALATINA (obou stran
- Page 39 and 40: Obr. 201. MANDIBULA; zleva shora zp
- Page 41 and 42: Corpus mandibulae Corpus mandibulae
- Page 43 and 44: B ZPŮSOB SRŮSTU PRAVÉ A LEVÉ PO
- Page 45 and 46: Osifikace a variace jazylky Osifika
- Page 47 and 48: Fossa cranii anterior Fossa cranii
- Page 49 and 50: Obr. 207. LEBKA ZPŘEDU; jednotliv
- Page 51 and 52: Obr. 209. LEBKA ZE STRANY; jednotli
- Page 53 and 54: Obr. 212. LEBKA SHORA; jednotlivé
- Page 55 and 56: 10 clivus 11 canalis nervi hypoglos
- Page 57 and 58: Obr. 215. BASIS CRANII EXTERNA; jed
- Page 59 and 60: 18 crista infratemporalis (alae maj
- Page 61 and 62: Obr. 217. ORBITA; stěny orbity; pr
- Page 63 and 64: Obr. 220. CAVITAS NASI OSSEA; podé
- Page 65 and 66: Obr. 222. CAVITAS NASI OSSEA; front
- Page 67 and 68: Obr. 225. FOSSA PTERYGOPALATINA lev
- Page 69: Mechanickému namáhání se lebka
- Page 73 and 74: interna. Na bočním snímku je dá
- Page 75 and 76: 11 dno zadní jámy lebeční 12 ce
- Page 77 and 78: 14 os nasále 15 spodní plochy oč
- Page 79 and 80: Obr. 235. SUTURAE CRANII (přehled
- Page 81 and 82: Obr. 238. VAZY ČELISTNÍHO KLOUBU
Nízké splanchnokranium novorozence se týká zejména<br />
tvaru maxily, nosní dutiny a přepážky.<br />
Nejsou ještě vyvinuty pneumatizační dutiny v kostech,<br />
jsou jen naznačeny jako výklenky.<br />
Mandibula je nízká, také rámus mandibulae je<br />
nízký. Uprostřed brady jsou pravá a levá polovina<br />
mandibuly spojeny vazivovou symphysis menti,<br />
která mizí koncem 1. roku života (viz sír. ] 74).<br />
Ostatní zvláštnosti lebky novorozence vyplývají<br />
z dosaženého stupně osifikace jednotlivých kosti.<br />
Antropometrické posouzení<br />
lebky<br />
Tvar lebky se liší nejen podle stadia růstu a osifikace,<br />
ale též individuálně, dále podle pohlaví, podle<br />
populací a podle rasových typů.<br />
Individuální rozdíly na lebce je možno vystihnout<br />
zavedením konvenčně ustálených rozměrů<br />
a jejich vztahů (indexů). Při popisu lebky se užívá<br />
ustálených pohledů, zvaných<br />
normy:<br />
norma verticalis - pohled shora,<br />
norma basalis - pohled zdola,<br />
norma facialis - pohled zpředu,<br />
norma lateralis - pohled ze strany,<br />
norma occipitalis - pohled zezadu.<br />
Lebka je přitom orientována horizontálně podle<br />
tzv. základní roviny, kterou je nejčastěji vodorovná<br />
rovina proložená spojnicí dolního okraje orbity<br />
s horním okrajem poruš acusticus externus. Tato<br />
spojnice se nazývá<br />
linea horizontalis auriculoorbitalis (frankfurtská<br />
horizontála).<br />
Normy jsou průměty lebky (jejíž obě aurikuloorbitální<br />
linie jsou v jedné společné horizntální rovině)<br />
do rovin frontálních, sagitálních a horizontálních<br />
(transversálních).<br />
Pro měření lebky jsou stanoveny měrné body,<br />
přesně definované.<br />
Nejběžnějšími měrnými body jsou:<br />
bregma - průsečík sutura coronalis a sutura sagittalis,<br />
basion -bod ve střední čáře na ventrálním obvodu foramcn magmun,<br />
glahella - ploché místo ve střední čáře čela mezi nadočnicovými<br />
oblouky,<br />
opisthocranion - ncdorsálnčjší bod lebky (řeč. opisthé, zadní).<br />
uložený nad protuberantia occipitalis externa.<br />
euryon - nejvíc latcralně vystouplé místo na lemenní kosti (řeč.<br />
eurys, široký).<br />
KRAN1OMETRIE A POHLAVNÍ ROZDÍLY NA LEBCE 203<br />
zvgion - nejvíc laterálně vystupující místo na arcus zygomaticus,<br />
nasiiin - průsečík nasofrontálního švů se střední čárou,<br />
gnathion - bod ve střední čáře dolního okraje bradové části mandibuly<br />
(řeč. gnathos. čelist);<br />
další měrné body na lebce najdeme v učebnicích antropologie.<br />
Od měrných bodů se dvojramenným měřidlem, zvaným<br />
kraniometr, stanoví rozměry lebky, např.<br />
šířka Jebky (euryon - euryon),<br />
délka lebky (glabella - opisthocranion),<br />
výška lebky (basion - bregma),<br />
výška obličeje (délka obličeje, nasion - gnathion),<br />
šířka obličeje (zygion - zygion)<br />
a další rozměry.<br />
Typické indexy, uvádějící tyto rozměry do<br />
vztahů, jsou např. index cranialis (Rctzius), dčlkošířkový<br />
index lebky (ve skutečnosti index šířkodélkový<br />
- šířka . 100 / délka lebky), délkovýškový (ve skutečnosti<br />
výškodélkový) index, index obličeje (výškošířkový)<br />
apod. Podle velikosti indexu se pak lebky<br />
zařazují do určitých tvarových kategorií.<br />
Tak např. podle velikosti délkošířkového indexu se lebky dčlí na<br />
dolichokefalni (dolichokranní. tj. dlouholebé - řeč. dolichos,<br />
dlouhý; kefalé, hlava) s indexem do 74,9, mesokefalni (mesokranní,<br />
tj. středního tvaru) s indexem 75,0-79,9 a bruchykefalni<br />
(brachykranní, tj. krátkolebé-řec. brachys, krátký) s indexem 80,0<br />
a větším. Podle indexu obličeje se rozeznávají lebky eiiryprosopni<br />
(se širokým obličejem řeč. eurys, široký; prosopon, obličej) s indexem<br />
do 84,9, mesoprosopni (s obličejem střední šíře) s indexem<br />
85,0-89,9 a leptoprosopni (s úzkým obličejem - řeč. leptos, úzký,<br />
jemný) s indexem 90,0 a více; podobně se na lebce zjišťují další<br />
metrické vztahy.<br />
Pohlavní rozdíly na lebce<br />
Sexuální dimorfismus se projevuje na řadě míst<br />
skeletu, výrazně též na lebce (obr. 230). Rozdíly<br />
metrické mezi <strong>lebka</strong>mi obou pohlaví ve statistickém<br />
průměru sice existují, nejsou však pro určení pohlaví<br />
jedné zkoumané lebky dostatečným vodítkem.<br />
Tvarové znaky jsou důležité pro rozpoznání pohlaví<br />
podle lebky; základní z nich jsou:<br />
nasofrontální přechod - v profilu přechází os frontale<br />
na ossa nasalia u muže zlomem a zářezem (krajina<br />
glabely vyčnívá); u ženy je tento přechod většinou<br />
plynulý;<br />
arcus superciliares jsou lépe vyznačeny u mužů,<br />
u žen jsou málo zřetelné nebo chybějí;<br />
processus mastoidei jsou větší u mužů (mužská<br />
<strong>lebka</strong> bez mandibuly, položená na rovnou podložku,<br />
se často opirá přímo o procc. mastoidei - tzv.