lebka, kostra hlavy

lebka, kostra hlavy lebka, kostra hlavy

19.06.2013 Views

202 LEBKA NOVOROZENCE Obr. 229. PROPORCE LEBKY dospělého ve srovnání s lebkou novorozence; na novorozenecké lebce jsou znázorněny fonticuli cranii (srov. obr. 228) Novorozenecká lebka je předozadně protažená, při pohledu shora má tvar pětiúhelníku, protože nápadně prominuji tubcra frontalia et parietalia jakožto osifíkačni středy a nejtlustší místa kostí. Dalšími znaky lebky novorozence jsou: párové os frontale, rozdělené švem, nízká squama temporalis, premaxila oddělená švem od maxily; fonticuli cranii, lupínky neboli fontáne fy (obr. 228), jsou chrakteristické útvary novorozenecké lebky; mezi kostmi kalvy novorozence nejsou vytvořeny pilovité švy, charakteristické pro lebku dospělého, ale jsou tam vazivové pásky, které místy přecházejí v rozsáhlejší vazivové blány, lupínky: k nim patří: fonticulus anterior seu major, v místě styku sutura frontalis, coronalis et sagittalis; má čtyřeípý rhombický tvar, delším cípem častěji směřuje do sutura frontalis; s postupem osifikace zarůstá do konce 2. roku života; fonticulus posterior seu minoi; vzadu na styku sutura sagittalis a sutura lambdoidea; je trojcípý; mizí do tří měsíců po narození, někdy je málo zřetelný již u novorozence; fonticulus sphenoidalis, ve vnitřní stěně fossa temporalis nad velkým křídlem kosti klínové, mezi ním, os frontale, os parietalc a squama temporalis; je nepravidelně čtverhranný; fonticulus mastoideus, dále vzadu, mezi proč. mastoideus, os occipitale a os parietale. Fonticulus anterior et posterior jsou hmatné a za porodu slouží porodníkovi k orientaci o poloze hlavičky plodu. Nekonstantně se mohou fontanely vyskytnout i na jiných místech, např. v sutura sagittalis (viz dále). V lupíncích se někdy objevují samostatná osifíkačni centra, takže v nich mohou vznikat samostatné kůstky. Nejčastější je os bregmaticum ve fonticulus anterior (řeč. bregma, nálevka; bregma je antropologický měrný bod na průsečíku korunového a šípového švů - viz obr. 235) a os epiptericum (řeč. pteryx, křídlo) ve fonticulus sphcnoidalis, nad velkým křídlem klínové kosti. Mezi pravou a levou polovinou čelní kosti (v místě sutura metopica) a v sutura sagittalis se mohou objevit akcesorní malé fonticuli: fonticulus glabellaris - nad kořenem nosu, v metopickém švů, fonticulus metopicus - uprostřed výšky metopického švů, fonticulus parietalis - uprostřed šípového švů (obr. 228 B). V nich mohou též vznikat akcesorní kůstky z přídatného osifikaěního centra; typické je os metopicum - v místě fonticulus metopicus.

Nízké splanchnokranium novorozence se týká zejména tvaru maxily, nosní dutiny a přepážky. Nejsou ještě vyvinuty pneumatizační dutiny v kostech, jsou jen naznačeny jako výklenky. Mandibula je nízká, také rámus mandibulae je nízký. Uprostřed brady jsou pravá a levá polovina mandibuly spojeny vazivovou symphysis menti, která mizí koncem 1. roku života (viz sír. ] 74). Ostatní zvláštnosti lebky novorozence vyplývají z dosaženého stupně osifikace jednotlivých kosti. Antropometrické posouzení lebky Tvar lebky se liší nejen podle stadia růstu a osifikace, ale též individuálně, dále podle pohlaví, podle populací a podle rasových typů. Individuální rozdíly na lebce je možno vystihnout zavedením konvenčně ustálených rozměrů a jejich vztahů (indexů). Při popisu lebky se užívá ustálených pohledů, zvaných normy: norma verticalis - pohled shora, norma basalis - pohled zdola, norma facialis - pohled zpředu, norma lateralis - pohled ze strany, norma occipitalis - pohled zezadu. Lebka je přitom orientována horizontálně podle tzv. základní roviny, kterou je nejčastěji vodorovná rovina proložená spojnicí dolního okraje orbity s horním okrajem poruš acusticus externus. Tato spojnice se nazývá linea horizontalis auriculoorbitalis (frankfurtská horizontála). Normy jsou průměty lebky (jejíž obě aurikuloorbitální linie jsou v jedné společné horizntální rovině) do rovin frontálních, sagitálních a horizontálních (transversálních). Pro měření lebky jsou stanoveny měrné body, přesně definované. Nejběžnějšími měrnými body jsou: bregma - průsečík sutura coronalis a sutura sagittalis, basion -bod ve střední čáře na ventrálním obvodu foramcn magmun, glahella - ploché místo ve střední čáře čela mezi nadočnicovými oblouky, opisthocranion - ncdorsálnčjší bod lebky (řeč. opisthé, zadní). uložený nad protuberantia occipitalis externa. euryon - nejvíc latcralně vystouplé místo na lemenní kosti (řeč. eurys, široký). KRAN1OMETRIE A POHLAVNÍ ROZDÍLY NA LEBCE 203 zvgion - nejvíc laterálně vystupující místo na arcus zygomaticus, nasiiin - průsečík nasofrontálního švů se střední čárou, gnathion - bod ve střední čáře dolního okraje bradové části mandibuly (řeč. gnathos. čelist); další měrné body na lebce najdeme v učebnicích antropologie. Od měrných bodů se dvojramenným měřidlem, zvaným kraniometr, stanoví rozměry lebky, např. šířka Jebky (euryon - euryon), délka lebky (glabella - opisthocranion), výška lebky (basion - bregma), výška obličeje (délka obličeje, nasion - gnathion), šířka obličeje (zygion - zygion) a další rozměry. Typické indexy, uvádějící tyto rozměry do vztahů, jsou např. index cranialis (Rctzius), dčlkošířkový index lebky (ve skutečnosti index šířkodélkový - šířka . 100 / délka lebky), délkovýškový (ve skutečnosti výškodélkový) index, index obličeje (výškošířkový) apod. Podle velikosti indexu se pak lebky zařazují do určitých tvarových kategorií. Tak např. podle velikosti délkošířkového indexu se lebky dčlí na dolichokefalni (dolichokranní. tj. dlouholebé - řeč. dolichos, dlouhý; kefalé, hlava) s indexem do 74,9, mesokefalni (mesokranní, tj. středního tvaru) s indexem 75,0-79,9 a bruchykefalni (brachykranní, tj. krátkolebé-řec. brachys, krátký) s indexem 80,0 a větším. Podle indexu obličeje se rozeznávají lebky eiiryprosopni (se širokým obličejem řeč. eurys, široký; prosopon, obličej) s indexem do 84,9, mesoprosopni (s obličejem střední šíře) s indexem 85,0-89,9 a leptoprosopni (s úzkým obličejem - řeč. leptos, úzký, jemný) s indexem 90,0 a více; podobně se na lebce zjišťují další metrické vztahy. Pohlavní rozdíly na lebce Sexuální dimorfismus se projevuje na řadě míst skeletu, výrazně též na lebce (obr. 230). Rozdíly metrické mezi lebkami obou pohlaví ve statistickém průměru sice existují, nejsou však pro určení pohlaví jedné zkoumané lebky dostatečným vodítkem. Tvarové znaky jsou důležité pro rozpoznání pohlaví podle lebky; základní z nich jsou: nasofrontální přechod - v profilu přechází os frontale na ossa nasalia u muže zlomem a zářezem (krajina glabely vyčnívá); u ženy je tento přechod většinou plynulý; arcus superciliares jsou lépe vyznačeny u mužů, u žen jsou málo zřetelné nebo chybějí; processus mastoidei jsou větší u mužů (mužská lebka bez mandibuly, položená na rovnou podložku, se často opirá přímo o procc. mastoidei - tzv.

202 LEBKA NOVOROZENCE<br />

Obr. 229. PROPORCE LEBKY dospělého ve srovnání s lebkou novorozence; na novorozenecké lebce jsou znázorněny fonticuli cranii<br />

(srov. obr. 228)<br />

Novorozenecká <strong>lebka</strong> je předozadně protažená, při<br />

pohledu shora má tvar pětiúhelníku, protože nápadně<br />

prominuji tubcra frontalia et parietalia jakožto<br />

osifíkačni středy a nejtlustší místa kostí.<br />

Dalšími znaky lebky novorozence jsou:<br />

párové os frontale, rozdělené švem,<br />

nízká squama temporalis,<br />

premaxila oddělená švem od maxily;<br />

fonticuli cranii, lupínky neboli fontáne fy (obr. 228),<br />

jsou chrakteristické útvary novorozenecké lebky;<br />

mezi kostmi kalvy novorozence nejsou vytvořeny<br />

pilovité švy, charakteristické pro lebku dospělého,<br />

ale jsou tam vazivové pásky, které místy přecházejí<br />

v rozsáhlejší vazivové blány, lupínky: k nim patří:<br />

fonticulus anterior seu major, v místě styku sutura<br />

frontalis, coronalis et sagittalis; má čtyřeípý<br />

rhombický tvar, delším cípem častěji směřuje do<br />

sutura frontalis; s postupem osifikace zarůstá do<br />

konce 2. roku života;<br />

fonticulus posterior seu minoi; vzadu na styku sutura<br />

sagittalis a sutura lambdoidea; je trojcípý; mizí<br />

do tří měsíců po narození, někdy je málo zřetelný již<br />

u novorozence;<br />

fonticulus sphenoidalis, ve vnitřní stěně fossa temporalis<br />

nad velkým křídlem kosti klínové, mezi ním,<br />

os frontale, os parietalc a squama temporalis; je nepravidelně<br />

čtverhranný;<br />

fonticulus mastoideus, dále vzadu, mezi proč. mastoideus,<br />

os occipitale a os parietale.<br />

Fonticulus anterior et posterior jsou hmatné a za<br />

porodu slouží porodníkovi k orientaci o poloze hlavičky<br />

plodu. Nekonstantně se mohou fontanely vyskytnout<br />

i na jiných místech, např. v sutura sagittalis<br />

(viz dále).<br />

V lupíncích se někdy objevují<br />

samostatná osifíkačni centra, takže v nich mohou<br />

vznikat samostatné kůstky. Nejčastější je<br />

os bregmaticum ve fonticulus anterior (řeč.<br />

bregma, nálevka; bregma je antropologický měrný<br />

bod na průsečíku korunového a šípového švů - viz<br />

obr. 235) a<br />

os epiptericum (řeč. pteryx, křídlo) ve fonticulus<br />

sphcnoidalis, nad velkým křídlem klínové kosti.<br />

Mezi pravou a levou polovinou čelní kosti (v místě sutura metopica)<br />

a v sutura sagittalis se mohou objevit akcesorní malé fonticuli:<br />

fonticulus glabellaris - nad kořenem nosu, v metopickém švů,<br />

fonticulus metopicus - uprostřed výšky metopického švů,<br />

fonticulus parietalis - uprostřed šípového švů (obr. 228 B).<br />

V nich mohou též vznikat akcesorní kůstky z přídatného osifikaěního<br />

centra; typické je<br />

os metopicum - v místě fonticulus metopicus.

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!