lebka, kostra hlavy

178 KLENBA LEBEČNÍ
LEBKA JAKO CELEK
Rozdělení kostí neurokrania a splanchnokrania, jak
bylo provedeno při popisu jednotlivých kostí lebky,
je odůvodněno vývojově. Z praktických hledisek můžeme
kosti lebky roztřídit podle umístění v určitých
částech lebky:
Do funkčního celku, jímž je tvořena
mozková část (obr. 206-209) jako schránka mozku,
se započítávají jen ty kosti, které tuto část bezprostředně
vytvářejí: lamina cribrosa (a crista galii) ossis
ethmoidalis, os sphenoidale, ossa temporalia,
ossa occipitalia, ossa parietalia a os frontale.
Obličejová část lebky (obr. 206-209) je k části mozkové
připojena vpředu bazálně. Sem patří všechny
ostatní kosti lebky, tedy ossa nasalia, maxillac, labyrinthi
et lamina perpendicularis ossis ethmoidalis,
conchae nasales inferiores, ossa lacrimalia, ossa palatina,
vomer, ossa zygomatica a mandibula.
Ploché kosti lebeční mají většinou charakteristickou
stavbu s vnější lamina externa a vnitřní lamina
interna, mezi nimiž je diploe. Žíly, které sbírají
a odvádějí krev z diploe, leží v canales diploici
(srov. Vv. diploicae, 3. díl, str. 133).
Mozková a obličejová část lebky vytvářejí ve
svém rámci celky a prostory, na nichž se vždy podílí
více kostí.
MOZKOVÁ ČÁST
LEBKY
Cavitas cranii, dutina lebeční, je dutina pro mozek,
kterou mozková část lebky obsahuje.
Calvaria čili calva (lat. calvus, lysý), klenba lebeční,
kryje shora lebeční dutinu.
Basis cranii, spodina lebeční, baze lebeční, tvoří
spodní plochu lebeční dutiny;
basis cranii interna je nitrolebeční plocha lebeční
baze, patrná při pohledu z nitra lebky,
basis cranii externa je vnější (kaudální) plocha lebeční
baze; její přední část je pohledu nepřístupná
pro spojení s obličejovou částí lebky, kterou je kryta.
ČASTI A PROSTORY LEBKY
Calvaria (calva) -
klenba lebeční
Calvaria je kraniální klenba mozkové části lebky
(obr. 210-212). Sahá od horních okrajů očnic dozadu
až po linea nuchalis superior. Při preparaci se
obvykle odděluje řezem vedeným vpředu nad oblouky
nadobočními, vzadu nad protuberantia occipitalis
externa;
frons, čelo, je přední část kalvy,
vertex, je označení pro vrchol kalvy,
occiput, záhlaví, je termín pro zadní část kalvy.
Celá kalva má tvar obrácené misky, kterou tvoří
vpředu os frontale, za ním ossa parietalia, po stranách
squamae temporales, vzadu squama occipitalis.
Na vnější ploše po stranách jsou patrné lincae
temporales.
Mezi kostmi jsou švy nebo stopy po nich. Jsou to:
sutura coronalis, sagittalis, squamosa a lambdoidea,
při metopismu ještě sutura frontalis (metopica).
Švy, v mládí dobře vytvořené, v dospělosti postupně
synostoticky zanikají (obliterují). Jejich zánik
začíná na vnitřní ploše kalvy. U mužů zpravidla
zanikají švy dříve a rychleji než u žen, u nichž se
udržují často až do vysokého věku. U mužů se první
známky zániku (synostosy) švů objevují v sutura
sagittalis již ve 3. decenniu, pravidelně okolo 40. roku.
Pak následuje sutura coronalis a po ní sutura
lambdoidea. Sutura squamosa se udržuje velmi
dlouho. Proces zániku švů je možno považovat za
jedno z vodítek pro určení stáří individua podle
stavu kostry.
Protože však individuální roxdíly v postupu a rychlosti zániku jsou
velké, není sám stav švů spolehlivým ukazatelem stáří jedince.
Předčasný zánik některého švů, ještě v době růstu,
vede k deformacim lebky.
Basis cranii interna
Basis cranii interna (obr. 213 a 214) je přístupná po
snesení kalvy. Rozlišujeme na ní tři jámy lebeční,
přední, střední a zadní,
fossa cranii anterior, media et posterior.