lebka, kostra hlavy

166 HORNÍ ČELIST
Laterální plocha frontálního výběžku hledí do
očnice;
crista lacrimalis anterior, vertikální hrana na této
ploše výběžku, ohraničuje zpředu
sulcus lacrimalis (viz Os lacrimale, str. 161).
Mediální plocha čelního výběžku je obrácena do
nosu a jsou na ní předozadně šikmé nízké hrany pro
připojení střední a dolní nosní skořepy:
crista ethmoidalis, vyšší z nich, pro připojení střední skořepy,
crista conchalis, kaudálnější, pro připojení dolní skořepy.
Processus zygomaticus
Proč. zygomaticus je krátký, trojboký. Spojuje se masivním
švem s os zygomaticum.
Processus palatinus
Proč. palatinus je horizontální ploténka odstupující
od těla kosti mediálně.
Sutura palatina mediána je šev ve střední čáře,
kde se stýkají patrové výběžky obou stran.
Crista nasalis je vyvýšení spojených patrových výbčžků v místě
sutura palatina směrem do nosu. S crista nasalis se stýká vomcr.
Torus palatinus je mírné vyvýšení ve střední čáře (v průběhu sutura
palatina mediána) směrem do ústní dutiny.
Spina nasalis anterior je kostěný trn, ve který
v úrovni sutura palatina mediána vybíhají ve střední
čáře obě maxily dopředu, na dolním obvodu apertura
piriformis.
Os incisivum čili premaxilla - přední část maxily,
nesoucí řezáky - byla původně samostatnou kostí,
která za ontogeneze záhy srůstá s maxilou (u většiny
savců je samostatná);
canalis incisivus (na nosní straně často párový) vede z nosní dutiny
na patro n. nasopalatinus a a. nasopalatina a ve střední čáře
tvoří hranici mezi premaxilou a proč. palatinus maxillae;
foramen incisivum je vyústění canalis incisivus (jednoduchého,
event. párového) na tvrdé patro.
Maxila s premaxilou tvoří přední dvě třetiny tvrdého
patra.
Processus alveolaris
Proč. alveolaris vyčnívá kaudálně po vnějším okraji
maxily. Je to funkční nástavba, podmíněná zuby, po
jejichž ztrátě se snižuje až mizí;
juga alveolaria jsou zaoblená místa zubních kořenů,
patrná jako vyklenutí na zevní ploše proč. alveolaris;
alveoli dentales, lůžka zubní, jsou dutiny pro kořeny
zubů ve volném okraji alveolárního výběžku;
septa interalveolaria oddělují alveoly jednotlivých zubů,
septa interradicularia oddělují uvnitř alvcolů vícekořenových
zubů prostory pro jednotlivé kořeny.
Osifikace a variace maxily
Osifikace maxily
Maxila a premaxila osifikují endesmálně jako první 7. lebečních
kostí, již od 6. fetálního týdne (obr. 197). Jedno osifíkaění jádro je
ve vlastní maxile na hranici těla a příštího proč. Irontalis. další
jedno až dvě jádra jsou od 7. týdne v premaxile. Obě kosti se záhy
stýkají a srůstají.
Sutura incisiva (obr. 197) je šev mezi maxilou a premaxilou; zaniká
po narození, již předtim mizí na přední ploše, pak na straně
nosní dutiny. LI novorozence je tato sutura zřetelná ještě na straně
patra. Stopy švů persistují až v 50 % případů i u dospělých.
Novorozenecká maxila je nízká, bez proč. alveolaris; v jejím
dolním okraji jsou zanořeny základy zubů (obr. 197). Zadní část
maxily dorůstá až s prořezáváním stálých stoliček. Také proč. fronlalis
se prodlužuje až v době, kdy rostou řezáky.
Sinus maxillaris je u novorozence jen naznačen jako vkleslina;
později se sliznice z nosní dutiny vychlipuje postupně do maxily
a sinus nabývá definitivní podoby, v souladu s postupem rozvoje
celé maxily.
Variace maxily
Kromě persistence sutura incisiva (viz výše) a rozštěpových vrozených
vad mezi premaxilou a maxilou (viz 2. díl. Vývoj patra) se
na maxile vyskytují typické variace:
1. Canalis infraorbitalis může mít neúplnou stěnu směrem do sinus
maxillaris.
2. Foramen infraorbitale vykazuje četné variace co do tvaru, umístění
a počtu výstupních otvorů na facies anterior (jichž bylo popsáno
od dvou do pěti).
3. Spina ivgomatica extenia (Gruber* 1 ) je vyvýšenina na horni
straně proč. zygomaticus, směřující dozadu; je-li extrémně vyvinuta,
může se v hloubce pod os zygomaticum spojovat až s proč.
zygomaticus spánkové kosti a nazývá se pak arcus maxillolemporalis
infrajugalis (Gruber); je to vzácnější variace.
4. Os lacrimale anterius (accessorium) (Rosenmúller** 1 ) je samostatná
kost v nosní stěně těla maxily, v průběhu sulcus lacrimalis;
jde o poměrně vzácnou variaci.
Os palatinum - kost patrová
*) Wenceslaus Leopold Gruber (1814-1890), anatom v Praze (prosektor), profesor anatomie v St. Petersburgu
**) Johann Christian Rosenmúller (1771-1802), německý anatom, profesor anatomie achirurgie v Lipsku
Os palatinum, kost patrová (obr. 198 a 199), je párová
kost složená ze dvou plochých lamel, spojených
do tvaru písmene L:
lamina horizontalis, vodorovná lamela, doplňuje
vzadu tvrdé patro;