You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
162 KOST NOSNÍ A KOST RADLIČNÁ<br />
Os nasále - kost nosní<br />
Os nasále, kost nosní, je párová kůstka připojená<br />
k pars nasalis ossis frontalis a k čelnímu výběžku<br />
horní čelisti (viz dále). Ve střední čáře se ossa nasalia<br />
obou stran stýkají.<br />
Tvarem těchto kůstek je určen tvar nosního kořene<br />
a přilehlé části nosního hřbetu. Na nepravidelné<br />
konce nosních kůstek navazují chrupavky<br />
nosního hřbetu.<br />
Sulcus ethmoidalis je podélný žlábek na spodní ploše nosní kosti,<br />
kudy probíhá nervová větévka (z l. větve n. trigeminus) k nosnímu<br />
hřbetu.<br />
Foramen nasále je otvůrek ze sulcus ethmoidalis na zevní povrch<br />
kůstky; může být i zdvojený. Obsahuje větévku nervu ze žlábku na<br />
spodní ploše kosti a často též drobnou tepénku.<br />
Osifikace a variace nosní kosti<br />
Osifikace nosní kosti<br />
Os nasále osifikuje z jediného osifikaěního centra, endesmálně, od<br />
konce 2. měsíce nitroděložního života.<br />
Variace nosní kosti<br />
Nejběžnější variace nosní kosti jsou:<br />
1. asymetrie nosních kostí; kost pravé a levé strany může být různé<br />
velká a dlouhá;<br />
2. os supranasale - samostatně osifikující drobná kůstka ve švů<br />
mezi čelní a nosní kostí;<br />
3. os internasale - samostatná osifikace ve formě drobné kůstky<br />
v internasálním švů (mezi pravou a levou nosní kostí);<br />
4. os subnasale - přídatná, samostatné osifikující kůstka v nosním<br />
hřbetu při distálním okraji nosní kosti;<br />
5. splynutí nosních kosti pravé a levé strany po sekundárním vymizení<br />
intcrnasálního švů.<br />
Obr. 192. OSSA NASALIA; pohled zleva zpředu<br />
1 sulcus ethmoidalis<br />
2 foramen nasále<br />
Vomer - kost radličná<br />
Vomer, kost radličná (obr. 193 a 194), je plochá, sagitálně<br />
postavená nepárová kost, která tvoří dorsokaudální<br />
část nosní přepážky.<br />
Alae vonieris, dvě symetrické, křídlovitě rozevřené<br />
lamely, se rozbíhají šikmo vzhůru od horního okraje<br />
kosti; jimi vomer zdola přisedá na rostrum sphenoidale<br />
a na tělo kosti klínové.<br />
Obě kosti jsou tu spojeny švem, který se pro Ivar (vomer rozštěpený<br />
ve dvě křídla a do rozštěpu vsazené rostrum) označuje jako<br />
schindylesis (srov. str. 77).<br />
Kaudální konec radličné kosti se spojuje ve střední<br />
čáře s tvrdým patrem, které je uprostřed po celé<br />
délce (i proti vomeru) vyzdviženo v hřeben - crista<br />
nasalis.<br />
Ventrokraniálně je vomer spojen s lamina perpendicularis<br />
kosti čichové.<br />
Osifikace a variace kosti radličné<br />
Osifikace kosti radličné<br />
Vomer vzniká koncem 2. fetálního měsíce, a to dvojitě, 7. páru endesmálních<br />
jader osifikujících ve vazivu sliznice a přiložených<br />
k chrupavčité přepážce nosní. Dvě vznikající lamely se záhy spojí<br />
od kaudální strany a chrupavka mezi nimi vymizí. Za fetálního období<br />
a u novorozenců je vomer velmi nízký, po celé růstové období<br />
pak přirůstá směrem ventrokraniálním, takže ke spojení švy s rostrum<br />
sphcnoidale a s lamina perpcndicularis ossis ethmoidalis dochází<br />
až koncem růstového období (srov. též 2. díl, Cavitas naši<br />
propria a Vývoj nosní dutiny).
Change language