lebka, kostra hlavy

sutura sagittalis, šev šípový, spojuje horní okraj
(margo sagittalis) s druhostrannou temenní kostí;
sutura lambdoidea, šcv lambdový, spojuje zadní
okraj (margo occipitalis) s kostí týlní;
sutura squamosa, šev šupinový, spojuje dolní okraj
(margo squamosus) se squama temporalis, šupinou
kosti spánkové.
Okraje temenní kosti se setkávají v úhlech označených podle kostí,
s nimiž jsou v kontaktu:
angulus frontalis - horní přední úhel,
angulus sphenoidalis -dolní přední úhel,
angulus occipitalis - horní zadní úhel,
angulus mastoideus - dolní zadní úhel, obvykle nepravidelný.
Na vnější ploše temenní kosti se rozeznávají tyto
útvary:
tuber parietale, hrbol kosti temenní - výrazněji zakřivené
místo; je to místo kosti, odkud začala její
osifikace; pod tuber parietale jsou patrné dvě souběžné
obloukovité, kraniálně konvexní linie:
linea temporalis superior, horní linie, pro připojení
fascie m. temporalis;
linea temporalis inferior, dolní linie, pro připojení
vlastního svalového okraje m. temporalis;
foramen parietale, otvor kraniálně (při sutura sagittalis),
je průchod pro žilní spojku (emissarium
parietale).
Na vnitřní ploše jsou zřetelné rýhy, skloněné
šikmo dozadu; jsou to:
sulci arteriae meningeae mediae, v nichž probíhají
větve tepny jmenované v názvu;
sukus sinus sagittalis supcrioris, otisk žilního
splavu, který se táhne podél sutura sagittalis; v něm
a při něm se kromě foramen parietale (viz výše) vyskytuje
více jamek a drobných otvůrků v kostní lamina
interna, do kterých za čerstva vnikají výběžky
mozkových plen.
Osifikace a variace kosti temenní
Osifikace kosti temenní
Kost osifikujc endesmálně (od konce 9. fetálního týdne) :e dvou
center nud sebou, v místě příštího tuber parietale. Obě centra
rychle (v 10. týdnu) splynou v centrum jediné, odkud se osifikace
paprsčitě šíří. U novorozence jsou švy při okrajích os parietale široké,
ve formě vazivových membrán, a dovolují mírné posuny sousedních
kostí přes sebe a tím změnu konfigurace hlavičky za porodu.
Osifikace u novorozence ještě nedosahuje do úhlů kosti.
Variace kosti temenní
1. Os parietale bipartitum je stav, kdy se kost skládá ze dvou nad
sebou uložených kostí, což odpovídá dvěma osifikačním centrům
v os parietale, která včas nesplynula. V sutuře, která obě složky
spojuje, může být vazivové rozšíření, označované jako fanticulits
KOST SLZNÍ 161
intraparietatis (srov. Lebka novorozence, str. 202). Tyto variace
jsou poměrně vzácné.
2. Os bregmaticum je kůstka ve švů (os suturae), kosočtverečného
tvaru, vložená ve střední čáře mezi kosti temenní a kost čelní.
Protože vzniká ještě v době, kdy existuje dvojité os frontale,
vsouvá se svým předním cípem mezi zadní okraje pravé a levé
čelní kosti.
3. Foramen parietale vykazuje značnou variabilitu ve velikosti
a také v počtu; může být jen jedno, na levé nebo pravé straně, byla
popsána i tři foramina parietalia, dvě na jedné straně, jedno na
straně protilehlé.
Os lacrimale - kost slzní
Os lacrimale, kost slzní, je tenká čtverhranná plochá
kůstka, zasazená do vnitřní stčny očnice tak, že
se kraniálně stýká s os frontale, ventrálně a kaudálně
s maxilou a dorsálně s lamina orbitalis kosti
čichové. Svou laterální plochou hledí do očnice,
mediální plochou do dutiny nosní, kde zčásti naléhá
na cellulae ethmoidales anteriores (a stýká se též
s výběžkem - proč. lacrimalis - dolní skořepy
nosní - viz str. 146).
Na očnicové ploše slzní kosti jsou tyto útvary:
crista lacrimalis posterior, vertikální lišta umístěná
blíže k přednímu okraji kosti,
sulcus lacrimalis, nápadná oblá vertikální brázda,
kterou předchozí lišta ohraničuje zezadu (přední
ohraničení této brázdy, crista lacrimalis anterior, je
na čelním výběžku horní čelisti - viz str. 166);
fossa sacci lacrimalis, jáma pro slzní vak, je kaudálně
rozšířený a prohloubený sulcus lacrimalis;
canalis nasolacrimalis pokračuje z fossa sacci lacrimalis
jako kostěný kanál na zevní stěnu nosní dutiny;
z fossa sacci lacrimalis vystupuje otvorem, který je ohraničen tenkým
hamulus lacrimalis slzní kosti a výřezem na hranici těla a čelního
výběžku horní čelisti (viz str. 165); pokračuje pak dolů po zevní
straně nosní dutiny, kde jeho laterální stěnu tvoří žlábek na
nasální ploše maxily a mediální stěnu proč. lacrimalis dolní skořepy
nosní, pod kterou canalis nasolacrimalis ústí. Kanálek za čerstva
obsahuje ductus nasolacrimalis, který začíná ze slzního vaku
a odvádí slzy do nosní dutiny (blíže viz Apparatus lacrimalis,
3. díl, str. 602).
Osifikace a variace kosti slzní
Osifikace kosti slzní
Os lacrimale osifikuje endesmálně, z jednoho osifikačního centra,
zpravidla ve 3. měsíci nitroděložního života.
Variace kosti slzní
/. Os lacrimale může být nápadně malé nebo může zcela chybět.
2. Canalis nasolacrimalis může být kompletně tvořen maxilou,
event. ještě s připojením os ethmoidalc.
j. Os lacrimale accessorium se může vyskytnout jako drobná kůstka
před vlastní slzní kostí.