lebka, kostra hlavy

Alae majores
Alae majores, velká křídla, odstupuji od boků těla
kosti klínové. Jsou prostorově tvarována a do baze
lebeční vsazena tak, že se svými plochami účastní
stavby více míst lebky;
facies cerebralis, horní plocha, hledí dovnitř lebky;
facies temporalis, zevní plocha, je obrácena laterálně
do jámy spánkové;
crista infratemporalis ukončuje dole temporální
plochu jako předozadní hrana;
facies infratemporalis je pokračování temporální
plochy od crista infratemporalis navnitř, na spodinu
lebeční;
facies orbitalis, téměř vertikální, obrácená šikmo
dopředu, tvoří součást zevní stěny očnice;
facies maxillaris, pod předchozí plochou, je úzká
plocha obrácená ventrokaudálně proti horní čelisti
(do prostoru zvaného fossa pterygopalatina - viz str.
197 - a proti fissura orbitalis infcrior - viz str. 165).
Okraje velkého křídla se spojují ve švech: dopředu
(ve stěně očnice a v jámě spánkové) s kostí čelní
a s kostí lícní, kraniálně (v jámě spánkové) s kostí
temenní a dozadu s kostí spánkovou; podle toho se
nazývají: margo frontalis, margo zygomaticus,
margo parietalis a margo squamosus.
Cerebrální plocha velkého křídla nese otisky mozkových
závitů a tři nápadné otvory:
foramen rotundum, vpředu, vedoucí na facies maxillaris
(do fossa pterygopalatina) - tudy prochází
druhá větev trojklaného nervu (n. trigeminus), n. maxillaris;
foramen ovále, za předchozím otvorem - tudy prochází
třetí větev trojklaného nervu (n. trigeminus),
n. mandibularis, na facies infratemporalis;
foramen spinosum, dorsolaterálně za foramen
ovále, nejmenší z otvorů ve velkém křídle; otvor
vede na facies infratemporalis a jím zdola do lebky
přichází a. meningea media a větévka z třetí větve
n. trigeminus, oboje pro tvrdou plenu mozkovou,
důra mater cerebri.
Infratemporální (spodní) plocha nese ústí foramen
ovále a foramen spinosum (viz výše); za foramen
spinosum kaudálně vyčnívá kostěný trn, zvaný
spina ossis sphenoidalis (spina angularis).
KOST KLÍNOVÁ 143
Fissura orbitalis superior je protáhlá štěrbina mezi
zadním okrajem malého křídla a předním horním
okrajem křídla velkého.
Tudy z lebeční dutiny do očnice procházejí: n. oculomotorius,
n. trochlcaris, n. abducens a l. větev trojklaného
nervu (n. trigeminus), n. ophthalmicus; z očnice
do lebeční dutiny tudy jde v. ophthalmica superior.
Processus pterygoidei
Processus pterygoidei, křídlové výběžky, odstupují
kaudálně od okrajů těla kosti klínové. Každý je složen
ze dvou vedle sebe srostlých vertikálních lamel;
jsou to:
lamina lateralis - vnější, širší lamela,
lamina medialis -vnitřní, užší lamela;
hamulus pterygoideus ukončuje jako zevně zakřivený
háček vnitřní lamelu ve výši kostěného patra
(okolo něho se otáčí šlacha napínače měkkého patra,
m. tensor velí palatini).
Fossa pterygoidea je prostor mezi lamina medialis
a lamina lateralis, které jsou spojeny vpředu a dozadu
se rozvírají; z tohoto prostoru začíná jeden ze
žvýkacích svalů, m. pterygoideus medialis.
Fossa scaphoidca (z lat. scapha, řeč. skafe, člun, též vyhloubenina,
z řeč. skaptein, hrabati) je kraniální, menší pokračování fossa
pterygoidea.
Canalis pterygoideus (Vidii**) - probíhá zezadu dopředu
v místě odstupu proč. pterygoideus z těla kosti
klínové; v něm probíhají n. et a. canalis pterygoidei.
Proč. pterygoideus je dopředu přiložen ke kosti
patrové a k horní čelisti. Svou kraniální částí pomáhá
zezadu ohraničovat prostor zvaný fossa pterygopalatina
(viz str. 197).
Vývoj, osifikace a variace kosti klínové
Vývoj a osifikace kosti klínové
V chrupavčitém základu os sphenoidale se od konce 2. fetálního
měsíce vytváří větší počet osifikačních jader (obr. 175), jež rychle
splývají ve složky odpovídající těm, z nichž kost vznikla za fylogenetického
vývoje. Samostatně ze dvou jader osifikuje přední část
těla, presphenoid, a k ní připojená malá křídla, orbitosphenoidy
(jež mají původně každé vlastní jádro), a samostatně osifikuje
zadní část těla (celkem ze čtyř jader), zvaná basisphenoid. K basisphenoidu
jsou připojena velká křídla, alisphenoidy, osifikující
každé ze samostatného jádra. Osifikace velkého křídla pokračuje
i do lamina lateralis processus pterygoidei. (Ve velkých křídlech se
později objevují též rozsáhlé okrsky desmogenní osifikace, protože
*) Guido Vidius (Vidianus) (začátek 16. stol. - 1569), francouzský lékař a anatom, profesor filosofie a medicíny v Pise