lebka, kostra hlavy
lebka, kostra hlavy lebka, kostra hlavy
142 KOST KLÍNOVÁ Obr. 174. OS SPHENOIDALE; pohled zleva shora zpředu šedě - části zakryté v zobrazeném pohledu l ala minor 2 ala major, faeies cercbralis 3 foramen ovále 4 foramen spinosum 5 lingula sphenoidalis 6 sulcus prechiasmaticus 7 processus clinoideus posterior 8 dorsum sellae 9 zadní strana corpus ossis sphenoidalis (přecházející v clivus) 10 fossa hypophysialis 11 foramen rotundum 12 ala minor 13 ala major, faeies temporalis 14 ala major, faeies orbitalis 15 processus pterygoideus 16 rostrum sphenoidale (pokračuje na přední plochu těla jako crista sphenoidalis) 17 conchae sphenoidales s prů chodem do sinus sphenoidalis 18 lamina medialis processus pterygoidei 19 hamulus pterygoideus 20 lamin a l ateralis p rocessu s p terygoidei
Alae majores Alae majores, velká křídla, odstupuji od boků těla kosti klínové. Jsou prostorově tvarována a do baze lebeční vsazena tak, že se svými plochami účastní stavby více míst lebky; facies cerebralis, horní plocha, hledí dovnitř lebky; facies temporalis, zevní plocha, je obrácena laterálně do jámy spánkové; crista infratemporalis ukončuje dole temporální plochu jako předozadní hrana; facies infratemporalis je pokračování temporální plochy od crista infratemporalis navnitř, na spodinu lebeční; facies orbitalis, téměř vertikální, obrácená šikmo dopředu, tvoří součást zevní stěny očnice; facies maxillaris, pod předchozí plochou, je úzká plocha obrácená ventrokaudálně proti horní čelisti (do prostoru zvaného fossa pterygopalatina - viz str. 197 - a proti fissura orbitalis infcrior - viz str. 165). Okraje velkého křídla se spojují ve švech: dopředu (ve stěně očnice a v jámě spánkové) s kostí čelní a s kostí lícní, kraniálně (v jámě spánkové) s kostí temenní a dozadu s kostí spánkovou; podle toho se nazývají: margo frontalis, margo zygomaticus, margo parietalis a margo squamosus. Cerebrální plocha velkého křídla nese otisky mozkových závitů a tři nápadné otvory: foramen rotundum, vpředu, vedoucí na facies maxillaris (do fossa pterygopalatina) - tudy prochází druhá větev trojklaného nervu (n. trigeminus), n. maxillaris; foramen ovále, za předchozím otvorem - tudy prochází třetí větev trojklaného nervu (n. trigeminus), n. mandibularis, na facies infratemporalis; foramen spinosum, dorsolaterálně za foramen ovále, nejmenší z otvorů ve velkém křídle; otvor vede na facies infratemporalis a jím zdola do lebky přichází a. meningea media a větévka z třetí větve n. trigeminus, oboje pro tvrdou plenu mozkovou, důra mater cerebri. Infratemporální (spodní) plocha nese ústí foramen ovále a foramen spinosum (viz výše); za foramen spinosum kaudálně vyčnívá kostěný trn, zvaný spina ossis sphenoidalis (spina angularis). KOST KLÍNOVÁ 143 Fissura orbitalis superior je protáhlá štěrbina mezi zadním okrajem malého křídla a předním horním okrajem křídla velkého. Tudy z lebeční dutiny do očnice procházejí: n. oculomotorius, n. trochlcaris, n. abducens a l. větev trojklaného nervu (n. trigeminus), n. ophthalmicus; z očnice do lebeční dutiny tudy jde v. ophthalmica superior. Processus pterygoidei Processus pterygoidei, křídlové výběžky, odstupují kaudálně od okrajů těla kosti klínové. Každý je složen ze dvou vedle sebe srostlých vertikálních lamel; jsou to: lamina lateralis - vnější, širší lamela, lamina medialis -vnitřní, užší lamela; hamulus pterygoideus ukončuje jako zevně zakřivený háček vnitřní lamelu ve výši kostěného patra (okolo něho se otáčí šlacha napínače měkkého patra, m. tensor velí palatini). Fossa pterygoidea je prostor mezi lamina medialis a lamina lateralis, které jsou spojeny vpředu a dozadu se rozvírají; z tohoto prostoru začíná jeden ze žvýkacích svalů, m. pterygoideus medialis. Fossa scaphoidca (z lat. scapha, řeč. skafe, člun, též vyhloubenina, z řeč. skaptein, hrabati) je kraniální, menší pokračování fossa pterygoidea. Canalis pterygoideus (Vidii**) - probíhá zezadu dopředu v místě odstupu proč. pterygoideus z těla kosti klínové; v něm probíhají n. et a. canalis pterygoidei. Proč. pterygoideus je dopředu přiložen ke kosti patrové a k horní čelisti. Svou kraniální částí pomáhá zezadu ohraničovat prostor zvaný fossa pterygopalatina (viz str. 197). Vývoj, osifikace a variace kosti klínové Vývoj a osifikace kosti klínové V chrupavčitém základu os sphenoidale se od konce 2. fetálního měsíce vytváří větší počet osifikačních jader (obr. 175), jež rychle splývají ve složky odpovídající těm, z nichž kost vznikla za fylogenetického vývoje. Samostatně ze dvou jader osifikuje přední část těla, presphenoid, a k ní připojená malá křídla, orbitosphenoidy (jež mají původně každé vlastní jádro), a samostatně osifikuje zadní část těla (celkem ze čtyř jader), zvaná basisphenoid. K basisphenoidu jsou připojena velká křídla, alisphenoidy, osifikující každé ze samostatného jádra. Osifikace velkého křídla pokračuje i do lamina lateralis processus pterygoidei. (Ve velkých křídlech se později objevují též rozsáhlé okrsky desmogenní osifikace, protože *) Guido Vidius (Vidianus) (začátek 16. stol. - 1569), francouzský lékař a anatom, profesor filosofie a medicíny v Pise
- Page 1 and 2: CRANIUM - LEBKA, KOSTRA HLAVY Na ut
- Page 3 and 4: Obr. 169. CHONDROGENNI A DESMOGENN1
- Page 5 and 6: Obr. 170. OS OCCIPITALE; zevní str
- Page 7 and 8: Obr. 172. POŘADÍ A DOBA VZNIKU OS
- Page 9: Obr. 173. OS SPIIENOIDALE; pohled z
- Page 13 and 14: v A Obr. 176. OS ETHMOIDALE; pohled
- Page 15 and 16: Obr. 178. POŘADÍ A DOBA VZNIKU OS
- Page 17 and 18: Obr. 182. OSTEMPORALE A levá stran
- Page 19 and 20: c) facies inferior (basalis), patrn
- Page 21 and 22: Sutura squamosa, typický šupinov
- Page 23 and 24: Squama začíná endesmálně osifi
- Page 25 and 26: Obr. 187. OS FRONTALE; pohled zdola
- Page 27 and 28: KOST TEMENNÍ 159 Obr. 189. OS PARI
- Page 29 and 30: sutura sagittalis, šev šípový,
- Page 31 and 32: Obr. 193. VOMER spojený s nosní s
- Page 33 and 34: Obr. 196. MAXILLA pravé strany; po
- Page 35 and 36: Obr. 197. POŘADÍ A DOBA VZNIKU OS
- Page 37 and 38: Obr. 199. OSSA PALATINA (obou stran
- Page 39 and 40: Obr. 201. MANDIBULA; zleva shora zp
- Page 41 and 42: Corpus mandibulae Corpus mandibulae
- Page 43 and 44: B ZPŮSOB SRŮSTU PRAVÉ A LEVÉ PO
- Page 45 and 46: Osifikace a variace jazylky Osifika
- Page 47 and 48: Fossa cranii anterior Fossa cranii
- Page 49 and 50: Obr. 207. LEBKA ZPŘEDU; jednotliv
- Page 51 and 52: Obr. 209. LEBKA ZE STRANY; jednotli
- Page 53 and 54: Obr. 212. LEBKA SHORA; jednotlivé
- Page 55 and 56: 10 clivus 11 canalis nervi hypoglos
- Page 57 and 58: Obr. 215. BASIS CRANII EXTERNA; jed
- Page 59 and 60: 18 crista infratemporalis (alae maj
142 KOST KLÍNOVÁ<br />
Obr. 174. OS SPHENOIDALE; pohled zleva shora zpředu<br />
šedě - části zakryté v zobrazeném pohledu<br />
l ala minor<br />
2 ala major, faeies cercbralis<br />
3 foramen ovále<br />
4 foramen spinosum<br />
5 lingula sphenoidalis<br />
6 sulcus prechiasmaticus<br />
7 processus clinoideus posterior<br />
8 dorsum sellae<br />
9 zadní strana corpus ossis sphenoidalis (přecházející v clivus)<br />
10 fossa hypophysialis<br />
11 foramen rotundum<br />
12 ala minor<br />
13 ala major, faeies temporalis<br />
14 ala major, faeies orbitalis<br />
15 processus pterygoideus<br />
16 rostrum sphenoidale (pokračuje na přední plochu těla jako<br />
crista sphenoidalis)<br />
17 conchae sphenoidales s prů chodem do sinus sphenoidalis<br />
18 lamina medialis processus pterygoidei<br />
19 hamulus pterygoideus<br />
20 lamin a l ateralis p rocessu s p terygoidei
Change language