05.06.2013 Views

z cyklu Ideje a idealisté

z cyklu Ideje a idealisté

z cyklu Ideje a idealisté

SHOW MORE
SHOW LESS

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

V Praze (1948–1949)<br />

Foto Emila Medková<br />

Mikuláš Medek v ateliéru (1966)<br />

Foto Emila Medková<br />

Mikuláš Medek<br />

malíř zahnaný do nebytí<br />

Mikuláš Medek (3. 11. 1926–23. 8. 1974). Originální a pozoruhodný malíř, totalitním režimem nemilosrdně zbavený příležitosti<br />

veřejné aktivity. Jeho životní směřování ovlivnily umělecké sklony jeho rodiny. S komunistickým režimem se naplno střetl již<br />

v roce 1949, kdy byl vyloučen ze studia. Padesátá léta prožil ve vnitřní emigraci. Nesměl vystavovat, odezvu práce nacházel<br />

jen u svých nejbližších přátel a u své ženy Emily, umělecké fotografky podobného osudu jako on sám. Teprve v roce 1963<br />

byl přijat do Svazu čs. výtvarných umělců a mohl mít větší výstavu. Od šedesátých let mu začala život komplikovat těžká<br />

cukrovka. Bezvýchodnost normalizace jeho utrpení dovršila. Zemřel v těžké době. Teprve až roudnická výstava v roce 1988<br />

umožnila nahlédnout do jeho díla, které se tehdy stalo objevem.<br />

1926 R. Medkovi se narodil druhý syn (3. 11. 1926) –<br />

Mikuláš Medek, originální český malíř<br />

1942–44 Studoval na Státní grafické škole v Praze<br />

1945 Konec 2. světové války a osvobození<br />

Československa<br />

1948 Únorový komunistický převrat<br />

1949 Ze studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové<br />

u F. Muziky a F. Tichého, byl vyloučen – jako syn<br />

legionáře R. Medka 1949–53 Rozsáhlé perzekuce katolické církve. Zatýkání<br />

čelných osobností, Akce „K“, při které byly<br />

zlikvidovány katolické řádové komunity<br />

1949 Po vyloučení ze studia pracoval několik měsíců<br />

jako pomocný dělník<br />

M. Medek se začal živit příležitostnými pracemi<br />

(drobné grafiky či práce restaurátorské). V té době<br />

spolupracoval se surrealistickou skupinou tvůrců<br />

skupiny kolem K. Teigeho. Pozvolna se<br />

však přikláněl k nefigurativní malbě.<br />

1951 Oženil se s uměleckou fotografkou Emilou<br />

Tláskalovou, která se stala jeho celoživotní oporou<br />

1963 Od roku 1963 byl M. Medek organizován ve Svazu<br />

čs. výtvarných umělců (členem od r. 1964), což<br />

byla podmínka samostatné umělecké existence<br />

1963 Od počátku šedesátých let směl M. Medek<br />

realizovat některé veřejné monumentální zakázky,<br />

např.: oltářní obraz kostela sv. Petra a Pavla<br />

v Jedovnicích a kompozice pro kanceláře<br />

Čs. aerolinií.<br />

1964 Díky světovému zájmu o práce českého Informelu<br />

se stal Medek známým i na světové scéně<br />

1965 První samostatná výstava v Nové síni v Praze<br />

1965 Medek se od poloviny šedesátých let věnoval<br />

geometrické abstrakci<br />

V sedmdesátých letech začal M. Medek<br />

budovat prostorové konstrukce, rozsáhlé<br />

sochařsko-architektonické kompozice<br />

Od počátku sedmdesátých let se Medkův<br />

zdravotní stav rapidně zhoršoval.<br />

Trpěl především silným diabetem.<br />

1974 Mikuláš Medek zemřel 23. 8. 1974<br />

1975 Výstava raného surrealistického díla M. Medka<br />

v Galerii hlavního města Prahy v roce 1975 jeho<br />

dílo zhodnotila a přispěla k jeho proslulosti<br />

1988 Výstava v Roudnici nad Labem<br />

Mikuláš Medek, Texty, Praha 1995.<br />

1949 První rozsudky smrti v politických procesech<br />

1950 První monstrózní politický proces v poúnorovém<br />

Československu – trest smrti pro M. Horákovou,<br />

Z. Kalandru, J. Buchala, O. Pecla<br />

1953 Zemřel J. V. Stalin a K. Gottwald<br />

1956 XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu.<br />

N. S. Chruščov zde přečetl tajný projev „O kultu<br />

osobnosti a jeho důsledcích“, jímž kritizoval<br />

Stalinovy zločiny.<br />

Protisovětské nepokoje v Polsku a Maďarsku.<br />

1960 Velká amnestie pro politické vězně v ČSSR<br />

1967 Střet s politickou mocí na IX. sjezdu<br />

československých spisovatelů<br />

1968 Pražské jaro a okupace Československa armádami<br />

Varšavského paktu<br />

1970 Probíhající proces normalizace byl potvrzen<br />

zasedáním ÚV KSČ v prosinci 1970. Přijaté „Poučení<br />

z krizového vývoje…“ hodnotilo příčiny, průběh<br />

a ukončení „Pražského jara“ z hlediska<br />

stalinistického vidění světa.<br />

1969–72 Nová vlna politických procesů

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!