z cyklu Ideje a idealisté

More documents

Recommendations

Info

Generál Rudolf Medek (1932) Fotoarchiv VÚA Generál R. Medek vítá prezidenta T. G. Masaryka před budovou Musea Památníku Osvobození (1932) Fotoarchiv VÚA Ministr zahraničí Dr. E. Beneš se zapisuje do pamětní knihy Musea Památníku Osvobození (1933) Fotoarchiv VÚA Rudolf Medek generál spisovatel Rudolf Medek (8. 1. 1890–22. 8. 1940). Byl učitelem a literátem, když se stal nedobrovolně vojákem, vstoupil z přesvědčení do ruských legií. O jeho statečnosti svědčí množství vyznamenání, která obdržel. Upozornil na sebe a vystoupal až na čelná místa odboje v Rusku. Jako voják, legionář, generál, ředitel Památníku odboje a spisovatel vstoupil později i do čítanek. V řadě knih a básní velebil vojenské cnosti a hodnoty nacionalismu; snad i proto se mu časem stávalo demokratické intelektuálství cizím. Dnes již zapomínáme, že stál u zrodu Památníku na Vítkově, jeho patetická díla připomínají jen pečliví učitelé češtiny. Neodmyslitelně však patří k legionářské kapitole dějin první republiky; jeho výchově vděčíme za intelektuální výbavu a povahu synů, kteří rovněž patřili do nejvyšších pater elity národa. 1890 1905 8. ledna se v Hradci Králové narodil Rudolf Medek Studoval na učitelském ústavu 1909 Publikoval svou první báseň 1912 První básnická sbírka R. Medka vyšla pod názvem Půlnoc bohů 1914 1915 R. Medek přeběhl k Rusům a vstoupil do České družiny 1917 Účastnil se bitvy u Zborova 1917 1918 1919 1920–39 1921–27 1925 1926 1926 1929 Po r. 1930 1934 1940 2007 16. 3. Zastupoval Čs. legie při jednáních s Rudou armádou a se spojenci Byl pověřen koordinačními pracemi při návratu Čs. legií z Ruska domů R. Medek se stal ředitelem Památníku odboje (od r. 1929 Památník osvobození) Vycházel Medkův pětidílný románový <strong>cyklu</strong>s Anabase (Ohnivý drak, Veliké dny, Ostrov v bouři, Mohutný sen, Anabase) R. Medkovi se narodil syn Ivan R. Medkovi se narodil syn Mikuláš R. Medek stál u zrodu Nezávislé jednoty československých legionářů, byl jejím prvním předsedou Povýšen na brigádního generála Stoupencem Národní demokracie R. Medek a K. Domin stáli v čele protiněmeckých demonstrací při sporu o univerzitní insignie. Později (1936) R. Medek marně varoval před bolševismem a hitlerismem. R. Medek prosazoval obranu republiky. Na protest proti Mnichovské dohodě vrátil francouzská a anglická vojenská vyznamenání. Po okupaci se stáhl z veřejného života. 22. srpna generál R. Medek zemřel Nadační fond angažovaných nestraníků poprvé udělil Cenu Rudolfa Medka. Oceňuje autory, kteří se zabývají česko-ruskými vztahy ve 20. století a studují vývojové tendence východoevropských a středoevropských zemí v tomto období. Jiří Fidler, Generálové legionáři, Brno 1999. 1918 1920 1925 1938 1939 Začátek 1. světové války Bitva u Zborova Vyhlášení samostatnosti Československé republiky Návrat posledního transportu Legií Vznik Nezávislé jednoty československých legionářů, pravicověji orientované než Československá obec legionářská Mnichovská dohoda Okupace pomnichovské republiky
V Praze (1948–1949) Foto Emila Medková Mikuláš Medek v ateliéru (1966) Foto Emila Medková Mikuláš Medek malíř zahnaný do nebytí Mikuláš Medek (3. 11. 1926–23. 8. 1974). Originální a pozoruhodný malíř, totalitním režimem nemilosrdně zbavený příležitosti veřejné aktivity. Jeho životní směřování ovlivnily umělecké sklony jeho rodiny. S komunistickým režimem se naplno střetl již v roce 1949, kdy byl vyloučen ze studia. Padesátá léta prožil ve vnitřní emigraci. Nesměl vystavovat, odezvu práce nacházel jen u svých nejbližších přátel a u své ženy Emily, umělecké fotografky podobného osudu jako on sám. Teprve v roce 1963 byl přijat do Svazu čs. výtvarných umělců a mohl mít větší výstavu. Od šedesátých let mu začala život komplikovat těžká cukrovka. Bezvýchodnost normalizace jeho utrpení dovršila. Zemřel v těžké době. Teprve až roudnická výstava v roce 1988 umožnila nahlédnout do jeho díla, které se tehdy stalo objevem. 1926 R. Medkovi se narodil druhý syn (3. 11. 1926) – Mikuláš Medek, originální český malíř 1942–44 Studoval na Státní grafické škole v Praze 1945 Konec 2. světové války a osvobození Československa 1948 Únorový komunistický převrat 1949 Ze studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u F. Muziky a F. Tichého, byl vyloučen – jako syn legionáře R. Medka 1949–53 Rozsáhlé perzekuce katolické církve. Zatýkání čelných osobností, Akce „K“, při které byly zlikvidovány katolické řádové komunity 1949 Po vyloučení ze studia pracoval několik měsíců jako pomocný dělník M. Medek se začal živit příležitostnými pracemi (drobné grafiky či práce restaurátorské). V té době spolupracoval se surrealistickou skupinou tvůrců skupiny kolem K. Teigeho. Pozvolna se však přikláněl k nefigurativní malbě. 1951 Oženil se s uměleckou fotografkou Emilou Tláskalovou, která se stala jeho celoživotní oporou 1963 Od roku 1963 byl M. Medek organizován ve Svazu čs. výtvarných umělců (členem od r. 1964), což byla podmínka samostatné umělecké existence 1963 Od počátku šedesátých let směl M. Medek realizovat některé veřejné monumentální zakázky, např.: oltářní obraz kostela sv. Petra a Pavla v Jedovnicích a kompozice pro kanceláře Čs. aerolinií. 1964 Díky světovému zájmu o práce českého Informelu se stal Medek známým i na světové scéně 1965 První samostatná výstava v Nové síni v Praze 1965 Medek se od poloviny šedesátých let věnoval geometrické abstrakci V sedmdesátých letech začal M. Medek budovat prostorové konstrukce, rozsáhlé sochařsko-architektonické kompozice Od počátku sedmdesátých let se Medkův zdravotní stav rapidně zhoršoval. Trpěl především silným diabetem. 1974 Mikuláš Medek zemřel 23. 8. 1974 1975 Výstava raného surrealistického díla M. Medka v Galerii hlavního města Prahy v roce 1975 jeho dílo zhodnotila a přispěla k jeho proslulosti 1988 Výstava v Roudnici nad Labem Mikuláš Medek, Texty, Praha 1995. 1949 První rozsudky smrti v politických procesech 1950 První monstrózní politický proces v poúnorovém Československu – trest smrti pro M. Horákovou, Z. Kalandru, J. Buchala, O. Pecla 1953 Zemřel J. V. Stalin a K. Gottwald 1956 XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu. N. S. Chruščov zde přečetl tajný projev „O kultu osobnosti a jeho důsledcích“, jímž kritizoval Stalinovy zločiny. Protisovětské nepokoje v Polsku a Maďarsku. 1960 Velká amnestie pro politické vězně v ČSSR 1967 Střet s politickou mocí na IX. sjezdu československých spisovatelů 1968 Pražské jaro a okupace Československa armádami Varšavského paktu 1970 Probíhající proces normalizace byl potvrzen zasedáním ÚV KSČ v prosinci 1970. Přijaté „Poučení z krizového vývoje…“ hodnotilo příčiny, průběh a ukončení „Pražského jara“ z hlediska stalinistického vidění světa. 1969–72 Nová vlna politických procesů
Page 1: Eva Medková 1895-1953 Rudolf Medek

z cyklu Ideje a idealisté

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?