z cyklu Ideje a idealisté
z cyklu Ideje a idealisté z cyklu Ideje a idealisté
Eva Medková 1895–1953 Rudolf Medek 1890–1940 Jan Slavíček 1900–1970 Věra 1926–1987 Eva Medková 1921–1923 Ivan Medek 1925–2010 Ljuba Straková Helena Cinybulková Mikuláš Medek 1926–1974 Gabriela Dvořáková Emílie Tlaskalová Anna Harvánková 1958 Pavel Harvánek 1942–1988 0 0 Viktorie Šůrová 1950 Pavel Šůra Jan Medek 1952 Jana Eva Terezie Jakšová 1957 Samuel Jakš Eva Kosáková 1952 Petr Kosák 1954–1997 Petra Harvánková 1979 Barbora Harvánková 1983 Kira Harvánková 1986 Magdalena Šůrová 1974 Olga Šůrová 1977 Anna Medková 1978 Alžběta Medková 1982 Martin Medek 1986 Marek Jakš 1984 Filip Jakš 1986 Adéla Kosáková 1978 Mikuláš Kosák 1980 Zuzana Kosáková 1984 David Kosák 1989 Generál Rudolf Medek s rodinou v „mořských lázních“ Fotoarchiv VÚA Rudolf, Mikuláš a Ivan Medkovi z cyklu Ideje a idealisté O Rudolfu Medkovi: …začínal jako básník a zůstal jím do smrti. Bezprostřední setkání s válkou ho silně poznamenalo a měl pocit, že to musí nějak pojmenovat, předávat dál… Otec bral hodnoty jako statečnost, čest nebo vlast strašně vážně. Ale také se dokázal veselit a hádat dlouho do noci s lidmi, s nimiž zásadně nesouhlasil… (Ivan Medek 2005) O Mikuláši Medkovi: …Mikuláš byl neuvěřitelně jemný a citlivý bratr. Strašně krásný člověk. Nevím, kdo by při tom všem toho tolik dokázal udělat… (Ivan Medek 1995) Vyznání Ivana Medka: …Vždycky jsem si myslel a myslím si pořád, že statečnost je základní mužskou, ale vlastně i ženskou ctností. Myslím si to, i když to slovo samotné mizí ze slovníku. Není samo. Stejně tak jsou na tom slova kázeň, povinnost, čest, obětavost a ještě i jiná mnohá. Je to škoda a je to naše vina… (Ivan Medek 2007) Rudolf, Ivan a Mikuláš Medkovi Z cyklu Ideje a idealisté výstava Národního muzea Autoři: Stanislav Slavík – Ivan Malý Gra cký návrh a úprava: Jerome s. r. o. – Petr Liška Poděkování: Helena Medková, Viktorie Medková, Karel Hvížďala, Jiří Jírů, Petr Kotyk, Eva Kosáková, Josef Mašek, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Galerie Rudolfi num, Vojenský ústřední archiv, Wikimedia Commons.
- Page 2 and 3: Generál Rudolf Medek (1932) Fotoar
- Page 4: Ivan Medek (2005) Foto Mašek (www.
Eva<br />
Medková<br />
1895–1953<br />
Rudolf<br />
Medek<br />
1890–1940<br />
Jan<br />
Slavíček<br />
1900–1970<br />
Věra<br />
1926–1987<br />
Eva<br />
Medková<br />
1921–1923<br />
Ivan<br />
Medek<br />
1925–2010<br />
Ljuba<br />
Straková<br />
Helena<br />
Cinybulková<br />
Mikuláš<br />
Medek<br />
1926–1974<br />
Gabriela<br />
Dvořáková<br />
Emílie<br />
Tlaskalová<br />
Anna<br />
Harvánková<br />
1958<br />
Pavel<br />
Harvánek<br />
1942–1988<br />
0<br />
0<br />
Viktorie<br />
Šůrová<br />
1950<br />
Pavel<br />
Šůra<br />
Jan<br />
Medek<br />
1952<br />
Jana<br />
Eva<br />
Terezie<br />
Jakšová<br />
1957<br />
Samuel<br />
Jakš<br />
Eva<br />
Kosáková<br />
1952<br />
Petr<br />
Kosák<br />
1954–1997<br />
Petra<br />
Harvánková<br />
1979<br />
Barbora<br />
Harvánková<br />
1983<br />
Kira<br />
Harvánková<br />
1986<br />
Magdalena<br />
Šůrová<br />
1974<br />
Olga<br />
Šůrová<br />
1977<br />
Anna<br />
Medková<br />
1978<br />
Alžběta<br />
Medková<br />
1982<br />
Martin<br />
Medek<br />
1986<br />
Marek<br />
Jakš<br />
1984<br />
Filip<br />
Jakš<br />
1986<br />
Adéla<br />
Kosáková<br />
1978<br />
Mikuláš<br />
Kosák<br />
1980<br />
Zuzana<br />
Kosáková<br />
1984<br />
David<br />
Kosák<br />
1989<br />
Generál Rudolf Medek s rodinou<br />
v „mořských lázních“<br />
Fotoarchiv VÚA<br />
Rudolf, Mikuláš a Ivan Medkovi<br />
z <strong>cyklu</strong> <strong>Ideje</strong> a <strong>idealisté</strong><br />
O Rudolfu Medkovi:<br />
…začínal jako básník a zůstal jím do smrti. Bezprostřední setkání s válkou ho silně poznamenalo a měl pocit, že to musí nějak pojmenovat, předávat dál…<br />
Otec bral hodnoty jako statečnost, čest nebo vlast strašně vážně. Ale také se dokázal veselit a hádat dlouho do noci s lidmi, s nimiž zásadně nesouhlasil…<br />
(Ivan Medek 2005)<br />
O Mikuláši Medkovi:<br />
…Mikuláš byl neuvěřitelně jemný a citlivý bratr. Strašně krásný člověk. Nevím, kdo by při tom všem toho tolik dokázal udělat…<br />
(Ivan Medek 1995)<br />
Vyznání Ivana Medka:<br />
…Vždycky jsem si myslel a myslím si pořád, že statečnost je základní mužskou, ale vlastně i ženskou ctností. Myslím si to, i když to slovo samotné mizí ze<br />
slovníku. Není samo. Stejně tak jsou na tom slova kázeň, povinnost, čest, obětavost a ještě i jiná mnohá. Je to škoda a je to naše vina…<br />
(Ivan Medek 2007)<br />
Rudolf, Ivan a Mikuláš Medkovi<br />
Z <strong>cyklu</strong> <strong>Ideje</strong> a <strong>idealisté</strong><br />
výstava Národního muzea<br />
Autoři: Stanislav Slavík – Ivan Malý<br />
Gra cký návrh a úprava: Jerome s. r. o. – Petr Liška<br />
Poděkování: Helena Medková, Viktorie Medková,<br />
Karel Hvížďala, Jiří Jírů, Petr Kotyk, Eva Kosáková,<br />
Josef Mašek, Galerie moderního umění v Roudnici<br />
nad Labem, Galerie Rudolfi num, Vojenský ústřední<br />
archiv, Wikimedia Commons.
Generál Rudolf Medek (1932)<br />
Fotoarchiv VÚA<br />
Generál R. Medek vítá prezidenta<br />
T. G. Masaryka před budovou<br />
Musea Památníku Osvobození (1932)<br />
Fotoarchiv VÚA<br />
Ministr zahraničí Dr. E. Beneš<br />
se zapisuje do pamětní knihy<br />
Musea Památníku Osvobození (1933)<br />
Fotoarchiv VÚA<br />
Rudolf Medek<br />
generál spisovatel<br />
Rudolf Medek (8. 1. 1890–22. 8. 1940). Byl učitelem a literátem, když se stal nedobrovolně vojákem, vstoupil z přesvědčení<br />
do ruských legií. O jeho statečnosti svědčí množství vyznamenání, která obdržel. Upozornil na sebe a vystoupal až na čelná<br />
místa odboje v Rusku. Jako voják, legionář, generál, ředitel Památníku odboje a spisovatel vstoupil později i do čítanek.<br />
V řadě knih a básní velebil vojenské cnosti a hodnoty nacionalismu; snad i proto se mu časem stávalo demokratické<br />
intelektuálství cizím. Dnes již zapomínáme, že stál u zrodu Památníku na Vítkově, jeho patetická díla připomínají jen<br />
pečliví učitelé češtiny. Neodmyslitelně však patří k legionářské kapitole dějin první republiky; jeho výchově vděčíme<br />
za intelektuální výbavu a povahu synů, kteří rovněž patřili do nejvyšších pater elity národa.<br />
1890<br />
1905<br />
8. ledna se v Hradci Králové narodil<br />
Rudolf Medek<br />
Studoval na učitelském ústavu<br />
1909 Publikoval svou první báseň<br />
1912<br />
První básnická sbírka R. Medka vyšla pod názvem<br />
Půlnoc bohů<br />
1914<br />
1915 R. Medek přeběhl k Rusům a vstoupil do České<br />
družiny<br />
1917 Účastnil se bitvy u Zborova 1917<br />
1918<br />
1919<br />
1920–39<br />
1921–27<br />
1925<br />
1926<br />
1926<br />
1929<br />
Po r. 1930<br />
1934<br />
1940<br />
2007<br />
16. 3.<br />
Zastupoval Čs. legie při jednáních<br />
s Rudou armádou a se spojenci<br />
Byl pověřen koordinačními pracemi při návratu<br />
Čs. legií z Ruska domů<br />
R. Medek se stal ředitelem Památníku odboje<br />
(od r. 1929 Památník osvobození)<br />
Vycházel Medkův pětidílný románový <strong>cyklu</strong>s<br />
Anabase (Ohnivý drak, Veliké dny, Ostrov v bouři,<br />
Mohutný sen, Anabase)<br />
R. Medkovi se narodil syn Ivan<br />
R. Medkovi se narodil syn Mikuláš<br />
R. Medek stál u zrodu Nezávislé jednoty<br />
československých legionářů, byl jejím prvním<br />
předsedou<br />
Povýšen na brigádního generála<br />
Stoupencem Národní demokracie<br />
R. Medek a K. Domin stáli v čele protiněmeckých<br />
demonstrací při sporu o univerzitní insignie.<br />
Později (1936) R. Medek marně varoval před<br />
bolševismem a hitlerismem.<br />
R. Medek prosazoval obranu republiky. Na protest<br />
proti Mnichovské dohodě vrátil francouzská<br />
a anglická vojenská vyznamenání. Po okupaci se<br />
stáhl z veřejného života.<br />
22. srpna generál R. Medek zemřel<br />
Nadační fond angažovaných nestraníků poprvé<br />
udělil Cenu Rudolfa Medka. Oceňuje autory, kteří<br />
se zabývají česko-ruskými vztahy ve 20. století<br />
a studují vývojové tendence východoevropských<br />
a středoevropských zemí v tomto období.<br />
Jiří Fidler, Generálové legionáři, Brno 1999.<br />
1918<br />
1920<br />
1925<br />
1938<br />
1939<br />
Začátek 1. světové války<br />
Bitva u Zborova<br />
Vyhlášení samostatnosti<br />
Československé republiky<br />
Návrat posledního transportu Legií<br />
Vznik Nezávislé jednoty československých<br />
legionářů, pravicověji orientované než<br />
Československá obec legionářská<br />
Mnichovská dohoda<br />
Okupace pomnichovské republiky
V Praze (1948–1949)<br />
Foto Emila Medková<br />
Mikuláš Medek v ateliéru (1966)<br />
Foto Emila Medková<br />
Mikuláš Medek<br />
malíř zahnaný do nebytí<br />
Mikuláš Medek (3. 11. 1926–23. 8. 1974). Originální a pozoruhodný malíř, totalitním režimem nemilosrdně zbavený příležitosti<br />
veřejné aktivity. Jeho životní směřování ovlivnily umělecké sklony jeho rodiny. S komunistickým režimem se naplno střetl již<br />
v roce 1949, kdy byl vyloučen ze studia. Padesátá léta prožil ve vnitřní emigraci. Nesměl vystavovat, odezvu práce nacházel<br />
jen u svých nejbližších přátel a u své ženy Emily, umělecké fotografky podobného osudu jako on sám. Teprve v roce 1963<br />
byl přijat do Svazu čs. výtvarných umělců a mohl mít větší výstavu. Od šedesátých let mu začala život komplikovat těžká<br />
cukrovka. Bezvýchodnost normalizace jeho utrpení dovršila. Zemřel v těžké době. Teprve až roudnická výstava v roce 1988<br />
umožnila nahlédnout do jeho díla, které se tehdy stalo objevem.<br />
1926 R. Medkovi se narodil druhý syn (3. 11. 1926) –<br />
Mikuláš Medek, originální český malíř<br />
1942–44 Studoval na Státní grafické škole v Praze<br />
1945 Konec 2. světové války a osvobození<br />
Československa<br />
1948 Únorový komunistický převrat<br />
1949 Ze studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové<br />
u F. Muziky a F. Tichého, byl vyloučen – jako syn<br />
legionáře R. Medka 1949–53 Rozsáhlé perzekuce katolické církve. Zatýkání<br />
čelných osobností, Akce „K“, při které byly<br />
zlikvidovány katolické řádové komunity<br />
1949 Po vyloučení ze studia pracoval několik měsíců<br />
jako pomocný dělník<br />
M. Medek se začal živit příležitostnými pracemi<br />
(drobné grafiky či práce restaurátorské). V té době<br />
spolupracoval se surrealistickou skupinou tvůrců<br />
skupiny kolem K. Teigeho. Pozvolna se<br />
však přikláněl k nefigurativní malbě.<br />
1951 Oženil se s uměleckou fotografkou Emilou<br />
Tláskalovou, která se stala jeho celoživotní oporou<br />
1963 Od roku 1963 byl M. Medek organizován ve Svazu<br />
čs. výtvarných umělců (členem od r. 1964), což<br />
byla podmínka samostatné umělecké existence<br />
1963 Od počátku šedesátých let směl M. Medek<br />
realizovat některé veřejné monumentální zakázky,<br />
např.: oltářní obraz kostela sv. Petra a Pavla<br />
v Jedovnicích a kompozice pro kanceláře<br />
Čs. aerolinií.<br />
1964 Díky světovému zájmu o práce českého Informelu<br />
se stal Medek známým i na světové scéně<br />
1965 První samostatná výstava v Nové síni v Praze<br />
1965 Medek se od poloviny šedesátých let věnoval<br />
geometrické abstrakci<br />
V sedmdesátých letech začal M. Medek<br />
budovat prostorové konstrukce, rozsáhlé<br />
sochařsko-architektonické kompozice<br />
Od počátku sedmdesátých let se Medkův<br />
zdravotní stav rapidně zhoršoval.<br />
Trpěl především silným diabetem.<br />
1974 Mikuláš Medek zemřel 23. 8. 1974<br />
1975 Výstava raného surrealistického díla M. Medka<br />
v Galerii hlavního města Prahy v roce 1975 jeho<br />
dílo zhodnotila a přispěla k jeho proslulosti<br />
1988 Výstava v Roudnici nad Labem<br />
Mikuláš Medek, Texty, Praha 1995.<br />
1949 První rozsudky smrti v politických procesech<br />
1950 První monstrózní politický proces v poúnorovém<br />
Československu – trest smrti pro M. Horákovou,<br />
Z. Kalandru, J. Buchala, O. Pecla<br />
1953 Zemřel J. V. Stalin a K. Gottwald<br />
1956 XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu.<br />
N. S. Chruščov zde přečetl tajný projev „O kultu<br />
osobnosti a jeho důsledcích“, jímž kritizoval<br />
Stalinovy zločiny.<br />
Protisovětské nepokoje v Polsku a Maďarsku.<br />
1960 Velká amnestie pro politické vězně v ČSSR<br />
1967 Střet s politickou mocí na IX. sjezdu<br />
československých spisovatelů<br />
1968 Pražské jaro a okupace Československa armádami<br />
Varšavského paktu<br />
1970 Probíhající proces normalizace byl potvrzen<br />
zasedáním ÚV KSČ v prosinci 1970. Přijaté „Poučení<br />
z krizového vývoje…“ hodnotilo příčiny, průběh<br />
a ukončení „Pražského jara“ z hlediska<br />
stalinistického vidění světa.<br />
1969–72 Nová vlna politických procesů
Ivan Medek (2005)<br />
Foto Mašek (www.Masek.eu)<br />
Ivan Medek s anglickou královnou<br />
Foto Jiří Jírů (www.jirijiru.com)<br />
Ivan Medek a Anastáz Opasek<br />
LA PNP<br />
Ivan Medek<br />
hlas svědomí<br />
Ivan Medek (13. 7. 1925–6. 1. 2010). Formovaly jej cnosti z vojenského prostředí otce i umělecké zázemí širší rodiny.<br />
Studoval na akademickém gymnáziu a konzervatoři, a až do svého vyhnání z republiky působil v hudebním prostředí.<br />
Byl potomkem rodu, který byl samozřejmým protivníkem despotického poúnorového režimu v Československu.<br />
Podepsal prohlášení Charty 77 a po nucené emigraci do Rakouska se stal novinářem, jehož hlas redaktora Hlasu Ameriky<br />
se stal pro Čechy i Slováky žijících za „železnou oponou“ symbolem touhy po nezávislých informacích. Postupem doby se<br />
stával symbolem řady lidských ctností. Byl to čestný, skromný a bystrý pozorovatel polistopadového života české společnosti,<br />
vedoucí kanceláře prezidenta Václava Havla a autor pronikavých úvah a esejí.<br />
1925<br />
1945<br />
1948<br />
1952<br />
1968–69<br />
1970<br />
1970<br />
1977<br />
1978<br />
1978<br />
70./80.<br />
léta<br />
po r. 1989<br />
1991<br />
1993–98<br />
1999<br />
Ivan Medek byl prvním synem generála<br />
R. Medka. Narodil se 13. 7. 1925.<br />
I. Medek navštěvoval obecnou školu v Karlíně,<br />
Akademické gymnázium v Praze, studoval skladbu<br />
na pražské konzervatoři<br />
Byl spoluzakladatelem Talichova Českého komorního<br />
orchestru<br />
Po únoru 1948 musel I. Medek opustit konzervatoř.<br />
Hudba mu zůstala jako celoživotní láska i profese.<br />
Zajišťoval činnost České filharmonie, byl hudebním<br />
publicistou.<br />
Od r. 1952 byl jednatelem České filharmonie, posléze<br />
i jejím dramaturgem. Ve funkci jednatele prosadil<br />
jmenování V. Talicha do funkce uměleckého poradce<br />
Filharmonie.<br />
I. Medek působil jako hudební publicista<br />
v Československém rozhlase a v Československé televizi<br />
Ve Filharmonii dostal výpověď v roce 1970, když na výročí<br />
upálení J. Palacha zařadil na program kantátu Jana z Arku<br />
na hranici<br />
Po odchodu z Filharmonie působil I. Medek v Supraphonu<br />
Jako signatář Charty 77 byl propuštěn ze zaměstnání<br />
a pronásledován Státní bezpečností. Pracoval jako<br />
umývač nádobí v restauraci, šatnář a saniťák,<br />
musel snášet neustálé výslechy.<br />
Ivan Medek odešel do exilu. V Rakousku se stal<br />
dopisovatelem Hlasu Ameriky a spolupracoval se<br />
Svobodnou Evropou a dalšími rozhlasovými stanicemi –<br />
s BBC, Deutsche Welle, Radio Vatikán.<br />
Od roku 1978 spolupracoval s katolickým občanským<br />
sdružením Opus bonum opata A. Opaska. Podílel se<br />
na organizaci každoročních setkání českých a slovenských<br />
exulantů nejrůznějších směrů a politického i náboženského<br />
vyznání ve Frankenu.<br />
1937<br />
1945<br />
1948<br />
1948<br />
1948–50<br />
1950<br />
1953<br />
1956<br />
1968<br />
1975<br />
1977<br />
1978<br />
1978<br />
Zemřel T. G. Masaryk<br />
Konec 2. světové války<br />
Únorový komunistický převrat<br />
K. Gottwald prezidentem<br />
Zemřel E. Beneš<br />
Počátky rozsáhlých perzekucí<br />
katolické církve<br />
Trest smrti pro M. Horákovou v monstrózním<br />
politickém procesu<br />
Zemřel J. V. Stalin a K. Gottwald<br />
XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu<br />
Kritika „kultu osobnosti“<br />
Protisovětské vzpoury v Polsku a Maďarsku<br />
Pražské jaro a okupace Československa<br />
armádami Varšavského paktu<br />
Proběhly rozsáhlé čistky ve všech patrech<br />
československé společnosti<br />
Závěrečným aktem byla ukončena Konference<br />
o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách<br />
Zveřejnění textu Charty 77. Komunistický režim zahájil<br />
pronásledování jejích stoupenců.<br />
Papežem se stal polský arcibiskup Karol Wojtyła.<br />
Zvolil si jméno Jan Pavel II.<br />
Vznikl Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS)<br />
I. Medek byl redaktorem Hlasu Ameriky. Větu „Ivan Medek,<br />
Hlas Ameriky, Vídeň“, jíž končil každou svou zprávu či<br />
reportáž, znaly generace posluchačů. 1980 V Polsku byly ustaveny nezávislé odbory Solidarita<br />
Stal se poradcem České filharmonie, poradcem<br />
ministra kultury<br />
Za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva mu byl<br />
udělen Řád T. G. Masaryka<br />
V letech 1993–1996 pracoval v Kanceláři prezidenta<br />
republiky Václava Havla jako ředitel Odboru vnitřní politiky,<br />
v letech 1996–1998 byl vedoucím Kanceláře<br />
Po smrti opata A. Opaska (1999) se stal představitelem<br />
Opus bonum<br />
V závěru života I. Medkovi nedovolila nemoc opouštět byt,<br />
stále se ale v rozhovorech vyjadřoval k situaci ve společnosti<br />
Ivan Medek zemřel 6. 1. 2010<br />
Ivan Medek, Jak to vidím, Praha 2003.<br />
Ivan Medek, Děkuji, mám se výborně, Praha 2005.<br />
1985<br />
1989<br />
1993<br />
2009<br />
Generálním tajemníkem ÚV KSSS se stal M. Gorbačov. Zasadil<br />
se o prosazování „perestrojky“ a „glasnosti“.<br />
Studentské demonstrace zahájily „sametovou revoluci“,<br />
přivodily pád komunismu v Československu<br />
Vznik samostatné České republiky<br />
Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích<br />
a jejich budoucím rozvoji<br />
Přijetí České republiky do NATO<br />
Česká republika byla přijata do Evropské Unie<br />
V prvním pololetí předsedala Česká republika<br />
Evropské unii
Change language