You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Eva<br />
Medková<br />
1895–1953<br />
Rudolf<br />
Medek<br />
1890–1940<br />
Jan<br />
Slavíček<br />
1900–1970<br />
Věra<br />
1926–1987<br />
Eva<br />
Medková<br />
1921–1923<br />
Ivan<br />
Medek<br />
1925–2010<br />
Ljuba<br />
Straková<br />
Helena<br />
Cinybulková<br />
Mikuláš<br />
Medek<br />
1926–1974<br />
Gabriela<br />
Dvořáková<br />
Emílie<br />
Tlaskalová<br />
Anna<br />
Harvánková<br />
1958<br />
Pavel<br />
Harvánek<br />
1942–1988<br />
0<br />
0<br />
Viktorie<br />
Šůrová<br />
1950<br />
Pavel<br />
Šůra<br />
Jan<br />
Medek<br />
1952<br />
Jana<br />
Eva<br />
Terezie<br />
Jakšová<br />
1957<br />
Samuel<br />
Jakš<br />
Eva<br />
Kosáková<br />
1952<br />
Petr<br />
Kosák<br />
1954–1997<br />
Petra<br />
Harvánková<br />
1979<br />
Barbora<br />
Harvánková<br />
1983<br />
Kira<br />
Harvánková<br />
1986<br />
Magdalena<br />
Šůrová<br />
1974<br />
Olga<br />
Šůrová<br />
1977<br />
Anna<br />
Medková<br />
1978<br />
Alžběta<br />
Medková<br />
1982<br />
Martin<br />
Medek<br />
1986<br />
Marek<br />
Jakš<br />
1984<br />
Filip<br />
Jakš<br />
1986<br />
Adéla<br />
Kosáková<br />
1978<br />
Mikuláš<br />
Kosák<br />
1980<br />
Zuzana<br />
Kosáková<br />
1984<br />
David<br />
Kosák<br />
1989<br />
Generál Rudolf Medek s rodinou<br />
v „mořských lázních“<br />
Fotoarchiv VÚA<br />
Rudolf, Mikuláš a Ivan Medkovi<br />
z <strong>cyklu</strong> <strong>Ideje</strong> a <strong>idealisté</strong><br />
O Rudolfu Medkovi:<br />
…začínal jako básník a zůstal jím do smrti. Bezprostřední setkání s válkou ho silně poznamenalo a měl pocit, že to musí nějak pojmenovat, předávat dál…<br />
Otec bral hodnoty jako statečnost, čest nebo vlast strašně vážně. Ale také se dokázal veselit a hádat dlouho do noci s lidmi, s nimiž zásadně nesouhlasil…<br />
(Ivan Medek 2005)<br />
O Mikuláši Medkovi:<br />
…Mikuláš byl neuvěřitelně jemný a citlivý bratr. Strašně krásný člověk. Nevím, kdo by při tom všem toho tolik dokázal udělat…<br />
(Ivan Medek 1995)<br />
Vyznání Ivana Medka:<br />
…Vždycky jsem si myslel a myslím si pořád, že statečnost je základní mužskou, ale vlastně i ženskou ctností. Myslím si to, i když to slovo samotné mizí ze<br />
slovníku. Není samo. Stejně tak jsou na tom slova kázeň, povinnost, čest, obětavost a ještě i jiná mnohá. Je to škoda a je to naše vina…<br />
(Ivan Medek 2007)<br />
Rudolf, Ivan a Mikuláš Medkovi<br />
Z <strong>cyklu</strong> <strong>Ideje</strong> a <strong>idealisté</strong><br />
výstava Národního muzea<br />
Autoři: Stanislav Slavík – Ivan Malý<br />
Gra cký návrh a úprava: Jerome s. r. o. – Petr Liška<br />
Poděkování: Helena Medková, Viktorie Medková,<br />
Karel Hvížďala, Jiří Jírů, Petr Kotyk, Eva Kosáková,<br />
Josef Mašek, Galerie moderního umění v Roudnici<br />
nad Labem, Galerie Rudolfi num, Vojenský ústřední<br />
archiv, Wikimedia Commons.
Generál Rudolf Medek (1932)<br />
Fotoarchiv VÚA<br />
Generál R. Medek vítá prezidenta<br />
T. G. Masaryka před budovou<br />
Musea Památníku Osvobození (1932)<br />
Fotoarchiv VÚA<br />
Ministr zahraničí Dr. E. Beneš<br />
se zapisuje do pamětní knihy<br />
Musea Památníku Osvobození (1933)<br />
Fotoarchiv VÚA<br />
Rudolf Medek<br />
generál spisovatel<br />
Rudolf Medek (8. 1. 1890–22. 8. 1940). Byl učitelem a literátem, když se stal nedobrovolně vojákem, vstoupil z přesvědčení<br />
do ruských legií. O jeho statečnosti svědčí množství vyznamenání, která obdržel. Upozornil na sebe a vystoupal až na čelná<br />
místa odboje v Rusku. Jako voják, legionář, generál, ředitel Památníku odboje a spisovatel vstoupil později i do čítanek.<br />
V řadě knih a básní velebil vojenské cnosti a hodnoty nacionalismu; snad i proto se mu časem stávalo demokratické<br />
intelektuálství cizím. Dnes již zapomínáme, že stál u zrodu Památníku na Vítkově, jeho patetická díla připomínají jen<br />
pečliví učitelé češtiny. Neodmyslitelně však patří k legionářské kapitole dějin první republiky; jeho výchově vděčíme<br />
za intelektuální výbavu a povahu synů, kteří rovněž patřili do nejvyšších pater elity národa.<br />
1890<br />
1905<br />
8. ledna se v Hradci Králové narodil<br />
Rudolf Medek<br />
Studoval na učitelském ústavu<br />
1909 Publikoval svou první báseň<br />
1912<br />
První básnická sbírka R. Medka vyšla pod názvem<br />
Půlnoc bohů<br />
1914<br />
1915 R. Medek přeběhl k Rusům a vstoupil do České<br />
družiny<br />
1917 Účastnil se bitvy u Zborova 1917<br />
1918<br />
1919<br />
1920–39<br />
1921–27<br />
1925<br />
1926<br />
1926<br />
1929<br />
Po r. 1930<br />
1934<br />
1940<br />
2007<br />
16. 3.<br />
Zastupoval Čs. legie při jednáních<br />
s Rudou armádou a se spojenci<br />
Byl pověřen koordinačními pracemi při návratu<br />
Čs. legií z Ruska domů<br />
R. Medek se stal ředitelem Památníku odboje<br />
(od r. 1929 Památník osvobození)<br />
Vycházel Medkův pětidílný románový <strong>cyklu</strong>s<br />
Anabase (Ohnivý drak, Veliké dny, Ostrov v bouři,<br />
Mohutný sen, Anabase)<br />
R. Medkovi se narodil syn Ivan<br />
R. Medkovi se narodil syn Mikuláš<br />
R. Medek stál u zrodu Nezávislé jednoty<br />
československých legionářů, byl jejím prvním<br />
předsedou<br />
Povýšen na brigádního generála<br />
Stoupencem Národní demokracie<br />
R. Medek a K. Domin stáli v čele protiněmeckých<br />
demonstrací při sporu o univerzitní insignie.<br />
Později (1936) R. Medek marně varoval před<br />
bolševismem a hitlerismem.<br />
R. Medek prosazoval obranu republiky. Na protest<br />
proti Mnichovské dohodě vrátil francouzská<br />
a anglická vojenská vyznamenání. Po okupaci se<br />
stáhl z veřejného života.<br />
22. srpna generál R. Medek zemřel<br />
Nadační fond angažovaných nestraníků poprvé<br />
udělil Cenu Rudolfa Medka. Oceňuje autory, kteří<br />
se zabývají česko-ruskými vztahy ve 20. století<br />
a studují vývojové tendence východoevropských<br />
a středoevropských zemí v tomto období.<br />
Jiří Fidler, Generálové legionáři, Brno 1999.<br />
1918<br />
1920<br />
1925<br />
1938<br />
1939<br />
Začátek 1. světové války<br />
Bitva u Zborova<br />
Vyhlášení samostatnosti<br />
Československé republiky<br />
Návrat posledního transportu Legií<br />
Vznik Nezávislé jednoty československých<br />
legionářů, pravicověji orientované než<br />
Československá obec legionářská<br />
Mnichovská dohoda<br />
Okupace pomnichovské republiky
V Praze (1948–1949)<br />
Foto Emila Medková<br />
Mikuláš Medek v ateliéru (1966)<br />
Foto Emila Medková<br />
Mikuláš Medek<br />
malíř zahnaný do nebytí<br />
Mikuláš Medek (3. 11. 1926–23. 8. 1974). Originální a pozoruhodný malíř, totalitním režimem nemilosrdně zbavený příležitosti<br />
veřejné aktivity. Jeho životní směřování ovlivnily umělecké sklony jeho rodiny. S komunistickým režimem se naplno střetl již<br />
v roce 1949, kdy byl vyloučen ze studia. Padesátá léta prožil ve vnitřní emigraci. Nesměl vystavovat, odezvu práce nacházel<br />
jen u svých nejbližších přátel a u své ženy Emily, umělecké fotografky podobného osudu jako on sám. Teprve v roce 1963<br />
byl přijat do Svazu čs. výtvarných umělců a mohl mít větší výstavu. Od šedesátých let mu začala život komplikovat těžká<br />
cukrovka. Bezvýchodnost normalizace jeho utrpení dovršila. Zemřel v těžké době. Teprve až roudnická výstava v roce 1988<br />
umožnila nahlédnout do jeho díla, které se tehdy stalo objevem.<br />
1926 R. Medkovi se narodil druhý syn (3. 11. 1926) –<br />
Mikuláš Medek, originální český malíř<br />
1942–44 Studoval na Státní grafické škole v Praze<br />
1945 Konec 2. světové války a osvobození<br />
Československa<br />
1948 Únorový komunistický převrat<br />
1949 Ze studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové<br />
u F. Muziky a F. Tichého, byl vyloučen – jako syn<br />
legionáře R. Medka 1949–53 Rozsáhlé perzekuce katolické církve. Zatýkání<br />
čelných osobností, Akce „K“, při které byly<br />
zlikvidovány katolické řádové komunity<br />
1949 Po vyloučení ze studia pracoval několik měsíců<br />
jako pomocný dělník<br />
M. Medek se začal živit příležitostnými pracemi<br />
(drobné grafiky či práce restaurátorské). V té době<br />
spolupracoval se surrealistickou skupinou tvůrců<br />
skupiny kolem K. Teigeho. Pozvolna se<br />
však přikláněl k nefigurativní malbě.<br />
1951 Oženil se s uměleckou fotografkou Emilou<br />
Tláskalovou, která se stala jeho celoživotní oporou<br />
1963 Od roku 1963 byl M. Medek organizován ve Svazu<br />
čs. výtvarných umělců (členem od r. 1964), což<br />
byla podmínka samostatné umělecké existence<br />
1963 Od počátku šedesátých let směl M. Medek<br />
realizovat některé veřejné monumentální zakázky,<br />
např.: oltářní obraz kostela sv. Petra a Pavla<br />
v Jedovnicích a kompozice pro kanceláře<br />
Čs. aerolinií.<br />
1964 Díky světovému zájmu o práce českého Informelu<br />
se stal Medek známým i na světové scéně<br />
1965 První samostatná výstava v Nové síni v Praze<br />
1965 Medek se od poloviny šedesátých let věnoval<br />
geometrické abstrakci<br />
V sedmdesátých letech začal M. Medek<br />
budovat prostorové konstrukce, rozsáhlé<br />
sochařsko-architektonické kompozice<br />
Od počátku sedmdesátých let se Medkův<br />
zdravotní stav rapidně zhoršoval.<br />
Trpěl především silným diabetem.<br />
1974 Mikuláš Medek zemřel 23. 8. 1974<br />
1975 Výstava raného surrealistického díla M. Medka<br />
v Galerii hlavního města Prahy v roce 1975 jeho<br />
dílo zhodnotila a přispěla k jeho proslulosti<br />
1988 Výstava v Roudnici nad Labem<br />
Mikuláš Medek, Texty, Praha 1995.<br />
1949 První rozsudky smrti v politických procesech<br />
1950 První monstrózní politický proces v poúnorovém<br />
Československu – trest smrti pro M. Horákovou,<br />
Z. Kalandru, J. Buchala, O. Pecla<br />
1953 Zemřel J. V. Stalin a K. Gottwald<br />
1956 XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu.<br />
N. S. Chruščov zde přečetl tajný projev „O kultu<br />
osobnosti a jeho důsledcích“, jímž kritizoval<br />
Stalinovy zločiny.<br />
Protisovětské nepokoje v Polsku a Maďarsku.<br />
1960 Velká amnestie pro politické vězně v ČSSR<br />
1967 Střet s politickou mocí na IX. sjezdu<br />
československých spisovatelů<br />
1968 Pražské jaro a okupace Československa armádami<br />
Varšavského paktu<br />
1970 Probíhající proces normalizace byl potvrzen<br />
zasedáním ÚV KSČ v prosinci 1970. Přijaté „Poučení<br />
z krizového vývoje…“ hodnotilo příčiny, průběh<br />
a ukončení „Pražského jara“ z hlediska<br />
stalinistického vidění světa.<br />
1969–72 Nová vlna politických procesů
Ivan Medek (2005)<br />
Foto Mašek (www.Masek.eu)<br />
Ivan Medek s anglickou královnou<br />
Foto Jiří Jírů (www.jirijiru.com)<br />
Ivan Medek a Anastáz Opasek<br />
LA PNP<br />
Ivan Medek<br />
hlas svědomí<br />
Ivan Medek (13. 7. 1925–6. 1. 2010). Formovaly jej cnosti z vojenského prostředí otce i umělecké zázemí širší rodiny.<br />
Studoval na akademickém gymnáziu a konzervatoři, a až do svého vyhnání z republiky působil v hudebním prostředí.<br />
Byl potomkem rodu, který byl samozřejmým protivníkem despotického poúnorového režimu v Československu.<br />
Podepsal prohlášení Charty 77 a po nucené emigraci do Rakouska se stal novinářem, jehož hlas redaktora Hlasu Ameriky<br />
se stal pro Čechy i Slováky žijících za „železnou oponou“ symbolem touhy po nezávislých informacích. Postupem doby se<br />
stával symbolem řady lidských ctností. Byl to čestný, skromný a bystrý pozorovatel polistopadového života české společnosti,<br />
vedoucí kanceláře prezidenta Václava Havla a autor pronikavých úvah a esejí.<br />
1925<br />
1945<br />
1948<br />
1952<br />
1968–69<br />
1970<br />
1970<br />
1977<br />
1978<br />
1978<br />
70./80.<br />
léta<br />
po r. 1989<br />
1991<br />
1993–98<br />
1999<br />
Ivan Medek byl prvním synem generála<br />
R. Medka. Narodil se 13. 7. 1925.<br />
I. Medek navštěvoval obecnou školu v Karlíně,<br />
Akademické gymnázium v Praze, studoval skladbu<br />
na pražské konzervatoři<br />
Byl spoluzakladatelem Talichova Českého komorního<br />
orchestru<br />
Po únoru 1948 musel I. Medek opustit konzervatoř.<br />
Hudba mu zůstala jako celoživotní láska i profese.<br />
Zajišťoval činnost České filharmonie, byl hudebním<br />
publicistou.<br />
Od r. 1952 byl jednatelem České filharmonie, posléze<br />
i jejím dramaturgem. Ve funkci jednatele prosadil<br />
jmenování V. Talicha do funkce uměleckého poradce<br />
Filharmonie.<br />
I. Medek působil jako hudební publicista<br />
v Československém rozhlase a v Československé televizi<br />
Ve Filharmonii dostal výpověď v roce 1970, když na výročí<br />
upálení J. Palacha zařadil na program kantátu Jana z Arku<br />
na hranici<br />
Po odchodu z Filharmonie působil I. Medek v Supraphonu<br />
Jako signatář Charty 77 byl propuštěn ze zaměstnání<br />
a pronásledován Státní bezpečností. Pracoval jako<br />
umývač nádobí v restauraci, šatnář a saniťák,<br />
musel snášet neustálé výslechy.<br />
Ivan Medek odešel do exilu. V Rakousku se stal<br />
dopisovatelem Hlasu Ameriky a spolupracoval se<br />
Svobodnou Evropou a dalšími rozhlasovými stanicemi –<br />
s BBC, Deutsche Welle, Radio Vatikán.<br />
Od roku 1978 spolupracoval s katolickým občanským<br />
sdružením Opus bonum opata A. Opaska. Podílel se<br />
na organizaci každoročních setkání českých a slovenských<br />
exulantů nejrůznějších směrů a politického i náboženského<br />
vyznání ve Frankenu.<br />
1937<br />
1945<br />
1948<br />
1948<br />
1948–50<br />
1950<br />
1953<br />
1956<br />
1968<br />
1975<br />
1977<br />
1978<br />
1978<br />
Zemřel T. G. Masaryk<br />
Konec 2. světové války<br />
Únorový komunistický převrat<br />
K. Gottwald prezidentem<br />
Zemřel E. Beneš<br />
Počátky rozsáhlých perzekucí<br />
katolické církve<br />
Trest smrti pro M. Horákovou v monstrózním<br />
politickém procesu<br />
Zemřel J. V. Stalin a K. Gottwald<br />
XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu<br />
Kritika „kultu osobnosti“<br />
Protisovětské vzpoury v Polsku a Maďarsku<br />
Pražské jaro a okupace Československa<br />
armádami Varšavského paktu<br />
Proběhly rozsáhlé čistky ve všech patrech<br />
československé společnosti<br />
Závěrečným aktem byla ukončena Konference<br />
o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách<br />
Zveřejnění textu Charty 77. Komunistický režim zahájil<br />
pronásledování jejích stoupenců.<br />
Papežem se stal polský arcibiskup Karol Wojtyła.<br />
Zvolil si jméno Jan Pavel II.<br />
Vznikl Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS)<br />
I. Medek byl redaktorem Hlasu Ameriky. Větu „Ivan Medek,<br />
Hlas Ameriky, Vídeň“, jíž končil každou svou zprávu či<br />
reportáž, znaly generace posluchačů. 1980 V Polsku byly ustaveny nezávislé odbory Solidarita<br />
Stal se poradcem České filharmonie, poradcem<br />
ministra kultury<br />
Za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva mu byl<br />
udělen Řád T. G. Masaryka<br />
V letech 1993–1996 pracoval v Kanceláři prezidenta<br />
republiky Václava Havla jako ředitel Odboru vnitřní politiky,<br />
v letech 1996–1998 byl vedoucím Kanceláře<br />
Po smrti opata A. Opaska (1999) se stal představitelem<br />
Opus bonum<br />
V závěru života I. Medkovi nedovolila nemoc opouštět byt,<br />
stále se ale v rozhovorech vyjadřoval k situaci ve společnosti<br />
Ivan Medek zemřel 6. 1. 2010<br />
Ivan Medek, Jak to vidím, Praha 2003.<br />
Ivan Medek, Děkuji, mám se výborně, Praha 2005.<br />
1985<br />
1989<br />
1993<br />
2009<br />
Generálním tajemníkem ÚV KSSS se stal M. Gorbačov. Zasadil<br />
se o prosazování „perestrojky“ a „glasnosti“.<br />
Studentské demonstrace zahájily „sametovou revoluci“,<br />
přivodily pád komunismu v Československu<br />
Vznik samostatné České republiky<br />
Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích<br />
a jejich budoucím rozvoji<br />
Přijetí České republiky do NATO<br />
Česká republika byla přijata do Evropské Unie<br />
V prvním pololetí předsedala Česká republika<br />
Evropské unii
Change language