vox pediatriae 12/2007 - Dětský lékař

■
Očkování, svoboda
a osobní zodpovědnost
Ve své funkci jsem velmi často konfrontován s jednou základní filozofickou
otázkou, a to s otázkou svobody jedince. Podle liberálního
pohledu na svět končí moje svoboda tam, kde začíná svoboda
druhého. Tedy obecně svoboda všech dalších jednotlivců.
V Lidových novinách se v poslední době diskutovala otázka povinného
očkování dětí proti nakažlivým nemocem. Jako argument proti
němu byly uváděny alergické reakce některých dětí a také svoboda
rodičů, v rámci jejich občanských práv i právo rozhodnout o tom své
dítě nenechat očkovat. V této souvislosti se mluví o ústavou daných
nezpochybnitelných právech a svobodách. Samozřejmě, že tomu
tak je a je to určitě velmi dobré.
Na druhé straně Listina práv a svobod, která je součástí našeho
ústavního systému, hovoří v článku 31. o právu každého občana na
ochranu zdraví. Kde je právo, měla by existovat i garance jeho naplnění.
Garantem je v tomto případě stát, který následnými zákony,
zejména kompetenčním zákonem a zákonem o ochraně veřejného
zdraví, toto právo převádí do praktických kroků. Konkrétně prostřednictvím
ministerstva zdravotnictví, přesněji jeho sekce ochrany
veřejného zdraví, v jejímž čele mám tu čest (ale především zodpovědnost)
jako hlavní hygienik stát. Otázka zní: není výklad mého
práva na svobodu rozhodování také právem o svobodě nechat se
nakazit smrtelně nebezpečnou nakažlivou nemocí? A tím na životě
ohrozit ostatní jedince? Nekončí právě v tomto bodě moje svoboda
rozhodování? Současný výklad, který já i mí kolegové jako státní
úředníci musíme respektovat, je ten, že zde tato svoboda končí,
očkování je tedy povinné. Pokud zákonodárce změní zákony či
ústavní soud dospěje k jinému výkladu, budeme jej samozřejmě
respektovat (i když z hlediska vědy by nebyl správný).
Na druhé straně liberálové zdůrazňují zodpovědnost jedince. Přitom
zodpovědnost za svůj život a své zdraví určitě zaujímá jedno z předních
míst. Proto mě velice trápí skutečnost, že lidé dělají tak málo
i v oblasti prevence evidentně nebezpečných nemocí. Např. banální
sezonní chřipka stojí ročně život několik tisíc lidí a podepisuje se jak
na kvalitě, tak na ekonomické stránce života jedince i společnosti.
Mrzí mě to, že v době, kdy vakcíny proti chřipce dosahují až 90%
účinnosti, jen tak málo lidí této možnosti využívá, i když očkování
hradí pojišťovna. Já osobně vidím základní otázku právě zde -
v praktickém naplňování odpovědnosti jednotlivce.
MUDr. Michael Vít, hlavní hygienik ČR
■
Víme, co nevíme?
O plusech očkování slyšíme všude, o minusech málokde.
Zatímco na Západě je trendem dobrovolné očkování dětí, u nás se
– navzdory rizikům s tím spojeným – očkuje povinně. Dokonce proti deseti
nemocem. Pokud by mělo přibýt další očkování, člověk by čekal solidní
diskusi. Místo ní nás však hlavní hygienik v podstatě staví před hotovou
VOX PEDIATRIAE - prosinec/2007 - č. 10 - ročník 7
V O X P E D I A T R I A E
Aktuality
Aktuality v tomto čísle věnujeme názorům a mediálním polemikám na téma povinné a plošné
očkování dětí. Domníváme se, že tato otevřená diskuze pomůže lépe se orientovat všem našim
kolegům, kteří se s podobnými otázkami setkávají ve své každodenní praxi.
věc: bude snaha prosadit plošné očkování proti pneumokokům. Ve vzácné
shodě s vlivným expertem je americká firma, jejíž reklamní spot nám
v těchto dnech pěkně hraje na city. Co s tím?
Nejdou-li informace za námi, měli bychom jít my za informacemi. Třeba
za těmi o onom reklamním spotu. Maminka hluchého tříletého caparta
nám na obrazovce říká: Kdybych věděla, co se může stát, dala bych dítě
očkovat. Ta máma však ve skutečnosti nic nezanedbala. Selhali lékaři,
kteří chlapci včas nenasadili antibiotika na zánět středního ucha, infekce
se šířila dál, a nakonec měla fatální následky. Neinformovaného ten spot
zve k očkování proti pneumokokům. Informovaného poučí o způsobech
firemního lobbingu.
O plusech očkování slyšíme všude. O minusech málokde. Až se lidi proderou
k informacím o rizicích různých vakcín, nastane čas zdobrovolnit
očkování dětí i u nás. Zbledne argument, že rodiče nemají na to zodpovědně
se rozhodnout.
■
Děti čeká nové očkování
Stát chce povinně očkovat proti pneumokokům, je to zbytečné, říkají
experti. Pro české kojence se chystá další očkování. Farmaceutické firmě
se podařilo přesvědčit hlavního hygienika Michaela Víta, aby zavedl
povinné očkování všech dětí proti pneumokokovým nákazám. Novinka
přitom přijde stát na čtyři sta milionů korun ročně. To odpovídá nákladům
na všechna v současnosti povinná dětská očkování dohromady. Odborníci
přitom přínos plošné vakcinace zpochybňují.
„Bude snaha toto očkování zavést jako plošné do očkovacího kalendáře
dětí,“ potvrzuje hlavní hygienik Vít. Letos se začal Prevenar americké firmy
Wyeth proplácet ze státní kasy zhruba třinácti tisícům dětí z rizikových
skupin. Vít chce, aby nejpozději do tří let byly injekce Prevenaru povinné
pro všechny děti.
Rychleji to podle Víta nejde. Odborníci musejí nejprve určit, v kolika měsících
se dítě bude očkovat, a ve státním rozpočtu se musí najít oněch čtyři
sta milionů korun.
Konečné slovo má sice ministr zdravotnictví, názor hlavního hygienika je
pro něj ale rozhodující. „Pokud on řekne, že chce plošné očkování, je to
na dobré cestě,“ říká mluvčí ministerstva Tomáš Cikrt. Otázkou je, zda
se plošné očkování vyplatí. Pneumokoky má skoro polovina lidí běžně
v nosohltanu, aniž by způsobily nemoc. Při oslabení hostitele se ale
infekce může vyvinout. Mezi závažná onemocnění patří zápal plic, zánět
mozkových blan a pneumokoková otrava krve. Většině vážných problémů
se ale dá zabránit včasným nasazením antibiotik.
„Ročně u nás zemřou v důsledku pneumokokových infekcí nejvýš tři lidé,
závažné komplikace má asi pět,“ říká Lukáš Dostal, odborník na očkování.
„Neexistuje žádná studie, která by dokládala, že se očkování za tolik peněz
vyplatí,“ upozorňuje Dostal a vysvětluje, že pneumokoků je víc než 90
typů. Vakcína přitom funguje jenom proti sedmi z nich.
Navíc je známo, že když se nedaří jednomu typu, nahradí ho jiný. Celkový
počet onemocnění se podle něj moc nemění.
Přesvědčivé není ani srovnání přínosu očkování a jeho rizik. Závažnou
nemoc vyvolá pneumokok ročně asi u jednoho z dvou tisíc lidí. Výrobce
v příbalovém letáku Prevenaru uvádí, že jeden z tisíce až deseti tisíc může
mít po očkování nežádoucí neurologické reakce.
7