Tělní soustavy člověka - Opava

ESF pr o je k t O P v zd ě l á v á ní pr o k on k ur e nc es c h o pn os t 

M ot iv a ce k uče ní s I C T 

Mg r . Bar bor a Mur ová 

Tělní soustavy člověka 

O pa va 2 0 1 1

O b e c n á c h a r a k t e r i s t i k a p r á c e 

Tento studijní materiál vznikl v rámci projektu „Motivace k učení s ICT“, který je spolufinancován 

Evropským sociálním fondem (ESF) a státním rozpočtem České republiky. 

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/03.0093 

Datum zahájení realizace projektu: 1. 6. 2011 

Datum ukončení realizace projektu: 30. 6. 2012 

Název: Tělní soustavy člověka 

Autor: Mgr. Barbora Murová 

Vydání: první, 2011 

Jazyková korekce: autor studijní opory 

Počet stran: 81 

© Mgr. Barbora Murová 

© Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace 

2/81

Obsah 

1 Úvodem .................................................................................................................................................................. 5 

2 Kosterní soustava .............................................................................................................................................. 6 

2.1 Obecná charakteristika kosterní soustavy ............................................................................. 7 

2.2 Funkce kosterní soustavy ............................................................................................................... 7 

2.3 Stavba kosti ........................................................................................................................................... 8 

2.3.1 Stavba lamelární kosti ....................................................................................................... 9 

2.4 Růst a vývoj kosti ............................................................................................................................. 11 

2.5 Typy kostí ............................................................................................................................................ 12 

2.6 Spojení kostí ....................................................................................................................................... 13 

2.7 Kostra trupu ....................................................................................................................................... 14 

2.8 Kostra hrudníku ............................................................................................................................... 19 

2.9 Kostra horní končetiny ................................................................................................................. 20 

2.9.1 Pletenec horní končetiny .............................................................................................. 20 

2.9.2 Volná končetina ................................................................................................................. 22 

2.10 Kostra dolní končetiny .................................................................................................................. 26 

2.10.1 Pletenec dolní končetiny ............................................................................................... 26 

2.10.2 Volná končetina ................................................................................................................. 27 

2.11 Kostra hlavy........................................................................................................................................ 30 

2.11.1 Neurocranium .................................................................................................................... 31 

2.11.2 Splanchnocranium............................................................................................................ 36 

3 Svalová soustava ............................................................................................................................................. 46 

3.1 Obecná charakteristika svalové soustavy ............................................................................ 47 

3.2 Funkce svalové soustavy .............................................................................................................. 47 

3.3 Typy svalové tkáně ......................................................................................................................... 47 

3.4 Stavba kosterního svalu ............................................................................................................... 50 

3.5 Mechanismus svalového působení.......................................................................................... 51 

3.6 Energetika svalové práce ............................................................................................................. 54 

3.7 Svaly hlavy .......................................................................................................................................... 55 

3.7.1 Mimické svaly ..................................................................................................................... 55 

3.7.2 Žvýkací svaly ....................................................................................................................... 57 

3.8 Svaly krku ............................................................................................................................................ 60 

3.9 Svaly hrudníku .................................................................................................................................. 61 

3.10 Svaly břicha ........................................................................................................................................ 62 

3.11 Svaly zad .............................................................................................................................................. 64 

3/81

3.12 Svaly horní končetiny .................................................................................................................... 66 

3.13 Svaly dolní končetiny ..................................................................................................................... 69 

4 Závěr ..................................................................................................................................................................... 79 

Použitá literatura a zdroje ..................................................................................................................................... 80 

4/81

1 Úvodem 

5/81 


Studijní materiál je určen pro studenty biologie třetího ročníku. Jedná se o rozšířenější verzi 

učiva zaměřujícího se na kosterní a svalovou soustavu člověka, jejich stavbu a funkci. Je na 

zvážení každého kantora, do jaké míry využije všech pojmů a latinské terminologie zejména 

v oblasti popisů jednotlivých částí kostí a v množství uvedených svalů. Ve studijní opoře se se- 

tkáte se základní latinskou terminologií, která doplňuje klíčové pojmy. Každá kapitola je dopl- 

něna o obrazový materiál, který znázorní stavbu dané soustavy, umožní snadnější pochopení 

lokalizace jednotlivých kostí a svalů v lidském těle, jejich napojení na okolní části těla a jejich 

následnou spolupráci při správném fungování lidského organismu. U některých obrazových 

materiálů jsou použity pro popis jednotlivých částí kosti a svalů pouze čísla nebo písmena. Pod 

obrázkem je pak ve většině případů uvedeno bližší určení pouze některých čísel a písmen. 

V případě zájmu je možné si ostatní označení nalézt v příslušné literatuře či na uvedených 

internetových stránkách. 

Žádná část tohoto studijního materiálu neprošla jazykovou korekturou. 

Autorka

2 Kosterní soustava 

Rychlý náhled kapitoly 

6/81 


Kosterní soustava člověka tvoří spolu se svalovou soustavou člověka „aktivní“ pohybový 

aparát lidského těla. Základní stavební a funkční jednotkou kostní tkáně je osteon. Lidskou 

kostru si rozčleníme na kostru páteře, kostru hrudníku, kostru horní a dolní končetiny 

a kostru hlavy. Na kostře horní a dolní končetiny rozeznáváme pletenec a volnou končetinu. 

Kostru hlavy tvoří neurocranium a splanchnocranium. 

Cíle kapitoly 

Po prostudování této kapitoly 

Budete umět: 

Budete umět charakterizovat kosterní soustavu člověka jako celek, popíšete její jednotlivé 

části. V souvislosti s růstem a vývojem kostí budete umět objasnit výskyt některých chorob, 

které mají spojitost s kostní tkání. 

Získáte: 

Získáte informace o růstu a vývoji kostí a o faktorech, které tyto procesy ovlivňují. Obdržíte 

znalosti o stavbě kosti se zaměřením na obal kosti, kostní tkáň a kostní dřeň. Dále se dozvíte 

informace o stavbě kostry trupu, hrudníku, kostře horních a dolních končetin a kostře hla- 

vy. 

Budete schopni: 

Na základě modelů kostí, obrázků, fotografií či popisu budete schopni rozpoznat jednotlivé 

části kosterní soustavy a určit daný typ kosti. V neposlední řadě budete schopni vhodně 

využívat u vybraných pojmů latinskou terminologii. 

Klíčová slova kapitoly 

Pasivní pohybový aparát, aktivní pohybový aparát, okostice, kostní tkáň, mineralizace, os- 

teoblasty, osteocyty, osteoklasty, lakuny, ossein, vláknitá kostní tkáň, vrstevnatá kostní 

tkáň, kompaktní kostní tkáň, spongiózní kostní tkáň, pneumatizace kostí, kostní dřeň, oste-

7/81 


on, Haversův systém, lamely, osifikace, růstové chrupavky, kretenismus, kalcitonin, parat- 

hormon, osteoporóza, tetanie, somatotropin, nanismus, gigantismus, akromegalie, vitamín 

D, křivice, diafýza, epifýza, kloub, laterální směr, mediální směr, distální směr, proximální 

směr, páteř, lordóza, kyfóza, obratel, nosič, čepovec, žebra, hrudní kost, lopatka, klíční kost, 

pažní kost, kost loketní, kost vřetenní, kosti předloktí, kosti zápěstní, kosti záprstní, články 

prstů, supinace, pronace, kost pánevní, pánev, kost kyčelní, kost sedací, kost stydká, kost 

stehenní, čéška, sezamská kost, bérec, kost holenní, kost lýtková, kosti zánártní, kosti nártní, 

lebka, fontanela, lebeční šev, kost čichová, kost spánková, kost temenní, kost čelní, kost slz- 

ná, kost nosní, kost radličná, horní čelist, dolní čelist, kost patrová, kost jařmová, jazylka. 

2.1 Obecná charakteristika kosterní soustavy 

Kostní tkáň tvoří základ kosti. Spolu s chrupavkou a vazivem patří do pojivové tkáně. Jedna 

z hlavních funkcí pojivové tkáně je pojit, tedy navzájem propojovat, spojovat jednotlivé části 

těla. Kosti tedy tvoří základ kostry člověka a spolu s chrupavkou a vazy vytváří „pasivní“ 

pohybový aparát. 

2.2 Funkce kosterní soustavy 

V podkapitole Obecná charakteristika kosterní soustavy je zmíněna její první funkce, funkce 

pohybová. Kosterní soustava spolu s vazy a chrupavkou tvoří „pasivní“ pohybový aparát. 

Ve spojitosti se svalovou soustavou již můžeme hovořit o „aktivním“ pohybovém aparátu 

lidského těla. Další z funkcí této soustavy je funkce oporná. Kostra tedy vytváří oporu lid- 

ského těla, poněvadž udržuje lidské tělo vcelku a zároveň umožňuje úpon jednotlivých částí 

svalové soustavy, čímž se podílí nejen na pohybu, ale zároveň tak spoluurčuje základní tva- 

ry a rozměry lidského těla. Kromě zmiňované funkce pohybové, oporné a tvarové plní také 

funkci ochranou. Jako příklad můžeme uvést ochrannou funkci lebky, která nám chrání 

mozek, či ochrannou funkci kostry hrudníku, který chrání proti mechanickému poškození 

například srdce, jakožto hlavní orgán soustavy oběhové, či plíce, jakožto hlavní orgán sou- 

stavy dýchací. Díky kostní dřeni, kterou nalezneme uvnitř kostí, se kosterní soustava uplat- 

ňuje při krvetvorbě. Kosterní soustava má také spojitost se soustavu hormonální a to díky 

hospodaření s minerálními látkami, jakou je například vápník. Vápník se označuje che- 

mickou značkou Ca. V periodické soustavě prvků jej řadíme do skupiny II. A, která nese ná-

8/81 


zev Kovy alkalických zemin. Bližší charakteristiku tohoto kovu i celé skupiny kovů alkalic- 

kých zemin naleznete ve studijní opoře BARTOŠÍKOVÁ, Hana. Kovy. první vydání. Opava: 

Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace, 2009. 92 s. CZ.1.07/1.1.07/11.0014 

na stranách 23-32. 

2.3 Stavba kosti 

Postupně si popíšeme tři vrstvy kosti. Vnější vrstvu tvoří okostice neboli periost perioste- 

um. Jedná se o vazivový obal na povrchu kosti, který je protkán nervy a cévkami zajišťující 

cévní zásobení. Okostice se podílí na růstu kosti. V místě okostice roste kost do šířky. 

Pod periostem nalezneme vlastní kostní tkáň. Tkáň obecně je soubor buněk přibližně 

stejné velikosti a tvaru. Tyto buňky mají stejný původ a plní stejnou funkci. Kostní tkáň 

z hlediska dělení tkání spadá do tkání pojivového typu spolu s vazivem a chrupavkou. Díky 

mineralizaci, tedy ukládání minerálních látek v tkáni, je kostní tkáň nejtvrdší pojivovou 

tkání lidského těla. Základem každé tkáně je složka buněčná a mezibuněčná. Buněčnou 

složku tvoří specializované buňky. Složku mezibuněčnou pak mezibuněčná hmota, která je 

buněčnou složkou produkována. Mezi specializované buňky buněčné složky kostní tkáně 

řadíme osteoblasty, osteocyty a osteoklasty. Každý typ buněk plní vlastní specifickou funkci. 

Osteoblasty jsou buňky mladé se schopností produkce mezibuněčné hmoty. Časem 

jsou v této hmotě uzavřeny. Osteocyty jsou již buňky starší, které schopnost produkce me- 

zibuněčné hmoty ztratily a samy jsou již v mezibuněčné hmotě uloženy ve speciálních du- 

tinkách zvaných lakuny. Jejich funkcí již není produkce mezibuněčné hmoty, jak již bylo 

uvedeno, ale podílejí se na demineralizace látek ze základní hmoty, čímž mohou ovlivňovat 

hladinu vápníku v tělních tekutinách. Osteoklasty jsou poslední typ buněk. Mají schopnost 

rozrušovat a rozkládat již vytvořenou kostní tkáň. 

Mezibuněčná hmota obsahuje vodu, látky organické i anorganické. Z látek organických 

se jedná převážně o ossein, ten obsahuje kolagenní vlákna, má tedy bílkovinou povahu. 

Anorganické látky zastupují vápenaté soli. V mládí jsou procentuálně v převaze složky or- 

ganické, proto mají děti oproti dospělým kosti pružné a měkké. Ve stáří jsou již kosti tvrdší 

a křehčí, což je způsobeno přítomností většího množství látek anorganických.

9/81 


Podle rozložení kolagenních vláken můžeme kostní tkáň dělit do dvou typů - vláknitá 

a vrstevnatá. Tkáň vláknitá neboli fibrilární je typ kostní tkáně s nepravidelně uspořáda- 

nými kolagenními vlákny. Vláknitá tkáň se vyskytuje v ranných stádiích vývoje kostí. Pře- 

stavbou tkáně vláknité vzniká druhý typ kostní tkáně a to kostní tkáň vrstevnatá. Vrstevna- 

tá neboli lamelární kostní tkáň má kolagenní vlákna pravidelně uspořádána a vykytuje se 

v kostech zralých. Lamelární kostní tkáň může být dvojího typu. Prvním typem je kost 

kompaktní neboli hutná, která se nachází na povrchu kosti a má lamely uspořádány do 

válcovitých osteonů. Druhým typem lamelární kostní tkáně je tkáň spongiózní neboli hou- 

bovitá, která vyplňuje vnitřek kosti a má trámčité uspořádání. 

Některé kosti jsou z části duté a výplň dutin tvoří vzduch. Takovémuto jevu se říká 

pneumatizace kostí a takovéto kosti označujeme jako kosti pneumatizované. Většina kostí 

lidského těla však není pneumatizovaná, ale obsahuje uvnitř dřeňové dutiny, ve středu kos- 

ti, kostní dřeň neboli morek. Kostní dřeň je několikerého typu. Prvním typem je dřeň čer- 

vená. Tato dřeň má funkci krvetvorby, produkuje krevní buňky. U novorozenců je červená 

kostní dřeň zachována téměř ve všech kostech. S rostoucím věkem se počet míst krvetvorby 

snižuje. Dochází k nahrazování červené kostní dřeně dření žlutou, která obsahuje velké 

množství tukových buněk a okolo 20. roku života zcela vyplňuje dřeňovou dutinu většiny 

dlouhých kostí. V dospělosti se díky tomu červená kostní dřeň vyskytuje ve větši- 

ně krátkých a plochých kostí a také v epifýzách kostí dlouhých. Ve stáří dochází ke ztrátě 

tuku a úplné degeneraci kostní dřeně. Žlutá kostní dřeň tak se mění na dřeň šedou. 

2.3.1 Stavba lamelární kosti 

Na povrchu kosti je vazivový obal - periost. Pod ním se nachází kostní tkáň s pravidelně 

uspořádanými kolagenními vlákny. Vlákna tvoří tzv. lamely několika typů. Uvnitř kosti la- 

mely tvoří osteony neboli Haversovy systémy, což jsou základní stavební a funkční jed- 

notky kosti. Jedná se o sloupce koncentricky uspořádaných a do sebe zapadajících lamel. 

Prvním typem lamel jsou Haversovy lamely, což jsou koncentrické lamely okolo Haverso- 

vých kanálků. Heversův kanálek je v osteonu umístěn centrálně a prochází jím cévy a ner- 

vy na povrch kosti. Jednotlivé Haversovy kanálky jsou napříč propojeny tzv. Volkmanno- 

vými kanálky, které pronikají do kostní tkáně z povrchu kosti, z periostu, a obsahují cévy a

10/81 


nervy. Mezi osteony se nachází i tzv. vmezeřené lamely. Souběžně s povrchem kosti se na 

povrchu kosti nachází ještě tzv. plášťové lamely. 

Obrázek č. 1: Osteon 

staženo 

z http://rpmedia.ask.com/ts?u=/wikipedia/commons/ 

7/75/Transverse_Section_Of_Bone.png, (4. 7. 2011) 

Obrázek č. 2: Stavba kostní tkáně 

staženo 

z http://medcell.med.yale.edu/histology/bone/images/ 

bone_structure_cartoon.jpg, (4. 7. 2011)

2.4 Růst a vývoj kosti 

11/81 


Mechanismus vzniku kosti z vazivového či chrupavčitého základu se nazývá osifikace ne- 

boli kostnatění. Pokud probíhá ze základu vazivového, hovoříme o osifikaci desmogenní 

neboli endesmální, pokud je základ chrupavčitý, pak je to osifikace chondrogenní. 

Desmogenní osifikace je, zjednodušeně řečeno, založena na vrstvení mezibuněčné 

hmoty na vazivová vlákna. 

Při chondrogenní osifikaci dochází nejdříve k rozložení chrupavky a poté se do roz- 

ložené chrupavky dostávají podél cév osteoblasty, které dotvářejí kostní tkáň. Chon- 

drogenní osifikaci můžeme podle toho, kde se začíná tvořit kost, nazvat osifikací peri- 

chondrální či enchondrální. U perichondrální osifikace se kost tvoří na povrchu 

chrupavky a u enchondrální osifikace se kost začíná tvořit v nitru chrupavky. 

Z chrupavčitého základu vzniká většina kostí lidského těla. Z vazivového základu 

vznikají například kosti lebeční klenby, obličejové kosti a kost klíční. 

Růst kosti může probíhat buď v periostu, kde roste kost do šířky, nebo v místě růsto- 

vých chrupavek, kde roste kost do délky. Růstové chrupavky jsou zachovány mezi tělem 

a hlavicí dlouhých kostí. Okolo 20. roku je růst kosti do délky zastaven, neboť dochází 

k osifikaci chrupavek. 

Růst kosti může být ovlivněn například působení hormonální soustavy a to prostřed- 

nictvím pohlavních hormonů, růstových hormonů a hormonů štítné žlázy. Kupříkladu za- 

stavení nebo snížení funkce štítné žlázy v dětském věku při produkci hormonů štítné žlázy 

vede k onemocnění zvané kretenismus. Kretenismus vyvolává těžké poruchy ve vývoji 

a růstu organismu. Kalcitonin, hormon štítné žlázy, ovlivňuje hladinu vápníku v tělních 

tekutinách tak, že zabraňuje jeho odbourávání z kostí, tím pádem snižuje jeho hladinu 

v krvi. Kalcitonin je antagonista parathormonu, který je produkován příštítnými tělísky. 

Parathormon zase naopak hladinu vápníku v krvi zvyšuje a to tak, že jej odbourává 

z kostní tkáně. Nadbytek parathormonu způsobuje osteoporózu, která se projevuje odváp- 

něním kostí. Nedostatek parathormonu vyvolává tetanii, což jsou, zjednodušeně řečeno, 

svalové křeče. Adenohypofýza, přední lalok hypofýzy, produkuje růstový hormon, soma-

12/81 


totropin. Ten stimuluje syntézu bílkovin a růst dlouhých kostí v době růstu organismu. Při 

jeho nedostatku dochází k nanismu, který je charakteristický nízkým tělesným vzrůstem. 

Při nadbytku somatotropinu se objevuje onemocnění zvané gigantismus. Projevuje se 

nadměrným tělesným vzrůstem způsobeným nadprodukcí hormonu ještě v době před 

ukončením růstu dlouhých kostí. Pokud je somatotropin produkován i v dospělosti ve chví- 

li, kdy už jsou uzavřeny růstové chrupavky, dochází ke zvětšování okrajových částí těla a 

hovoříme pak o onemocnění zvaném akromegalie. 

Kromě hormonálního působení je další dalším důležitým faktorem při růstu a vývoji 

kostí vitamín D. Vitamín D, kalciferol, má vliv na ukládání vápníku v kostech. Vzniká po 

ozáření steroidních látek, cholesterolu, UV zářením a je důležité pro správný růst a vývoj 

kostí. Jeho nedostatek se projevuje jako choroba zvaná křivice, rachitis, která je spojena 

s měknutím a deformací kostí. 

V neposlední řadě hrají důležitou úlohu při růstu a vývoji kostí prosté minerální látky 

jako vápník, fosfor a jod. Vápník do těla přijímáme spolu s vybranou stravou. Mléko, mléč- 

né produkty, ryby, luštěniny, mák to vše obsahuje dostatečné množství vápníku. Abychom 

byli schopni vápník dobře vstřebat, je potřeba mít dostatek vitamínu D. Fosfor do organis- 

mu dostaneme také přirozenou cestou a to prostřednictvím živočišných produktů jako je 

maso, vejce, mléko a mléčné výrobky a rostlinných produktů jako jsou luštěniny, ořechy 

a pšeničné klíčky. Jod je organismem snadno vstřebatelná minerální látka. Nejbohatším 

zdrojem jodu jsou mořské ryby, krabi, žampiony, sýry, vejce, mléko. Pokud nemáme rádi 

mořské ryby, postačí si pokrmy solit jodovanou solí. 

2.5 Typy kostí 

Z hlediska tvaru kosti můžeme kosti rozdělit do několika typů – kosti dlouhé, krátké, plo- 

ché a nepravidelné. 

Dlouhé kosti jsou kosti typické pro končetiny. Střední část kosti dlouhého typu je 

vlastním tělem kosti a nazývá se diafýza. Koncové části, epifýzy, tvoří hlavice kryté 

chrupavkou. Uvnitř je dlouhá kost dutá, obsahuje dřeňovou dutinu, v níž se nachází 

kostní dřeň

13/81 


Krátké kosti jsou kosti, které nalezneme v různých částech kosterní soustavy. Mezi 

takovéto kosti řadíme například kosti zánártní či zápěstní. 

Typické ploché kosti nalezneme na lebce. Mezi ploché kosti můžeme řadit kupříkladu 

hrudní kost či lopatku. 

Nepravidelný typ kosti nalezneme na páteři a to v podobě obratlů. 

Obrázek č. 3: Typy kostí - a- dlouhý typ; b – krátký typ; c- plochý typ; d – nepravidelný typ tvaru kosti; 

staženo z 

http://virtual.yosemite.cc.ca.us/rdroual/Course%20Materials/Elementary%20Anatomy%20and%20Physiology 

%2050/Lecture%20outlines/05_01Figure-L.jpg, (28. 7. 2011) 

2.6 Spojení kostí 

Nauka, která se zabývá spoji mezi kostmi, se nazývá arthrologie. Spojení mezi kostmi může 

být pevné (nepohyblivé) nebo kloubní (pohyblivé). 

Co se týče pevného spojení kostí, uskutečňuje se pomoci pojivových tkání - vazivo, 

chrupavka, kost. Vazivové spoje můžeme nalézt na lebce. Příkladem jsou lebeční švy, 

což jsou vazy spojující ploché lebeční kosti. O lebečních švech bude více informací

14/81 


uvedeno v podkapitole 2.11 Kostra hlavy. Další typ pojivové tkáně, která umožňuje 

pevné spojení kostí, je chrupavka. Chrupavčité spojení kostí můžeme například nalézt 

u přední části žeber pravého typu, které se tak připojují ke kosti hrudní. Posledním 

typem je spojení pomoci kosti. Takový spoj nalezneme například u kosti křížové, která 

se skládá z obratlů oddělených od sebe destičkami. Tyto obratle se navzájem spojí 

a vytvoří kost křížovou os sacrum. 

Pohyblivé spojení je spojení pomoci kloubu, kdy se spojují dvě nebo více kostí, které 

se navzájem dotýkají plochami pokrytými chrupavkou. V souvislosti s kloubním spo- 

jením si objasníme několik pojmů- kloubní plocha, kloubní hlavice, kloubní jamka, 

kloubní pouzdro, kloubní dutina a pomocná kloubní zařízení. Kloubní plochy mají na 

svém povrchu chrupavčitou tkáň a pokrývají kloubní hlavici i kloubní jamku. Kloubní 

hlavice je zjednodušeně řečeno konvexní kloubní plocha jedné z dotýkajících se kostí. 

Druhá z dotýkajících se kostí tvoří kloubní jamku, která představuje konkávní kloubní 

plochu takovéto kosti. Kloubní pouzdro tvoří 

vazivový obal kloubu. Obsahuje cévní i nervová 

vlákna. Na své vnitřní straně obsahuje synoviál- 

ní vrstvu, která vylučuje kloubní maz bílkovin- 

né povahy. Kloubní maz má výživný charakter, 

zároveň snižuje tření styčných ploch a zajišťuje 

přilnutí kloubní hlavice a jamky. Kloubní dutina 

je dutina uvnitř kloubu mezi styčnými plochami a 

pouzdrem a obsahuje kloubní maz. Mezi pomoc- 

né kloubní zařízení řadíme vazy, které zpevňují 

kloub zevnitř i z vnějšku, dále kloubní disky a 

menisky. Disky i menisky jsou ploténky 

Obrázek č. 4: Znázornění stavby kloubu 

staženo z 

http://www.giobio.ic.cz/obrazky/clove 

k/clovek/kostra/kloub.jpg, 

(14. 10. 2010) 

z vazivové chrupavky, které přepažují kloubní dutinu a vyrovnávají zakřivení kloub- 

ních ploch. Rozdíl mezi diskem a meniskem je zjednodušeně řečeno v tom, že disky 

kloubní dutinu převažují zcela, kdežto menisky v sobě mají otvor. 

2.7 Kostra trupu 

Kostru trupu tvoří páteř, žebra, hrudní kost a veškeré jejich spoje.

15/81 


Páteř columna vertebralis tvoří osu těla. Je dvoj esovitě prohnutá. Patrné na obrázku 

č. 5. Páteř člověka pohled z boku. Lordóza je krční a bederní prohnutí směrem dopředu. 

Kyfóza je hrudní a křížové prohnutí směrem dozadu. Prohnutí páteře se formuje až po na- 

rození a je dáno například zvedáním hlavičky, sezením či vzpřímenou chůzí dítěte. 

Páteř je složena z obratlů vertebrae. Krčních obratlů vertebrae cervicales je 7. Hrud- 

ních obratlů vertebrae thoracicae je 12. Bederních obratlů vertebrae lumbales je 5. Křížo- 

vých obratlů vertebrae sacrales je 5. Všech pět křížových obratlů srůstá v kost křížovou os 

sacrum. 4 až 5 kostrčních obratlů vertebrae coccygeae srůstá v kostrč os coccygis. 

Obrázek č. 5: Páteř člověka pohled z boku a č. 6: Páteř člověka pohled zezadu 

staženo z http://skolajecna.cz/biologie/Sources/Textbook_Textbook.php, (25. 8. 2011) 

Co se týče samotné stavby obratle, je složen z těla obratle, oblouku obratle a výběžků něko- 

lika typů. Tělo obratle je vlastní nosnou částí obratle a na svém povrchu má horní a dolní 

kloubní plochy. Oblouk obratle vychází z těla obratle a uzavírá tzv. obratlový otvor. Nad

16/81 


sebou ležící obratlové otvory vytvářejí páteřní kanál, kterým prostupuje páteřní mícha. 

V místě odstupu oblouku od těla jsou zúžení, která nazýváme zářezy, horní a dolní obratlo- 

vý zářez. Dolní zářez horního obratle a horní zářez dolního obratle ohraničují tzv. meziob- 

ratlový otvor, z kterého vystupují míšní nervy. Z oblouku obratle vystupují jednotlivé vý- 

běžky. Výběžek trnový processus spinosus je nepárovým výběžkem a směřuje zadním smě- 

rem. Do stran směřuje párový výběžek příčný processus transversus. Dalším párovým vý- 

běžkem je výběžek kloubní processus articularis, který obsahuje kloubní plošky a je typic- 

ký pro obratle hrudní. Jednotlivé obratle jsou od sebe odděleny meziobratlovými ploténka- 

mi, které fungují jako „tlumiče“ nárazů. 

Krčních obratlů vertebrae cervicales je 7. První dva se od ostatních krčních obratlů odlišují 

svou stavbou. První krční obratel nosič atlas je typický tím, že nemá tělo. Místo něj má pou- 

ze dvě masivní postranní částí massae laterales atlantis, na nichž jsou umístěny kloubní 

plošky. Horní kloubní plošky jsou pro skloubení s týlní kostí os occipitale lebky. Dolní 

kloubní plošky jsou pro skloubení s druhým krčním obratlem. Obě massae laterales jsou 

spojeny předním a zadním obloukem. Nosič má zakrnělý trnový výběžek. Funkcí nosiče je 

umožnění kývavých pohybů hlavy. Druhým krčním obratlem je čepovec axis. Jeho stavba se 

již mnohem více podobá ostatním krčním obratlům. Jeho tělo vybíhá horním směrem ve 

válcovitý výběžek zvaný zub čepovce dens axis, kterým zapadá čepovec do kloubní jamky 

v nosiči. Čepovec umožňuje otáčivé pohyby hlavy. Lehce atypický je také sedmý krční ob- 

ratel vertebra prominens, který má výrazný trnový výběžek. Tento výběžek je paličkovitě 

zakončený, proto je lehce hmatatelný pod kůží na krku. Ostatní krční obratle mají nízká těla 

a v příčných výběžcích otvor pro arterii vertebralis a ji doprovázející žíly.

Obrázek č. 7 Atlas, č. 8 Axis a č. 9. 7. krční obratel staženo 

z http://skolajecna.cz/biologie/Sources/Textbook_Textbook.php, (25. 8. 2011) 

17/81 


Hrudní obratle vertebrae thoracicae mají nejednodušší tvar, proto jej můžeme považovat 

za modelový příklad, na kterém se dá popsat základní stavba obratle. Pro hrudní obratle 

jsou typická vysoká těla. Jejich výška se směrem dolů zvyšuje. Trnové výběžky se sklánějí 

šikmo dolů. Na boku těla obratle se nachází plošky pro skloubení s žebry. 

Obrázek č. 10 Hrudní obratel pohled shora a č. 11 Hrudní obratel pohled z boku staženo 


Bederní obratle vertebrae lumbales jsou ze všech obratlů největší. Mají velmi vysoká a ši- 

roká těla. Viditelné na obrázku č. 13 Bederní obratel pohled z boku. Jejich obratlové otvory 

mají trojúhelníkový tvar a trnové výběžky zase tvar čtyřhranných destiček. Původní příčné 

výběžky zakrněly, to, co se u nich jeví jako příčný výběžek, je výběžek žeberní.

Obrázek č. 12 Bederní obratel pohled shora a č. 13 Bederní obratel pohled z boku staženo 


18/81 


Křížové obratle vertebrae sacrales srůstají v kost křížovou os sacrum. Horní část kosti 

křížové je široká a jedná se o tzv. bázi kosti křížové. Dolní část je zúžená a nazývá se hrot 

kosti křížové. Uvnitř kosti probíhá kanál canalis sacralis, který je pokračováním páteřního 

kanálu. Kost křížová má čtyři páry otvorů, kterými vystupují nervy. Boční části jsou masivní 

a mají kloubní plochu pro skloubení s kostí kyčelní. 

Obrázek č. 14 Kostrč pohled zepředu a č. 15 Kostrč pohled z boku staženo 


Kostrční obratle vertebrae coccygeae srůstají v kost kostrční os coccygis neboli kostrč 

coccyx, která má tvar zploštělého kužele a vybíhá v kostrční rohy.

19/81 


Obrázek č. 16 Kostrč - 1, 2 - kostrční rohy; 3 - kostrční obratle staženo 

z http://anatomyonline.ru/uploads/posts/2009-09/1253607589_20090922-114934.jpg, (11. 7. 2011) 

2.8 Kostra hrudníku 

Hrudník thorax je složen z několika kostí. Na hrudní obratle vertebrae thoracicae se kloub- 

ním spojem napojují žebra costae, která se v přední části lidského těla napojují v případě 

pravých žeber pomoci chrupavky na hrudní kost sternum. Hrudní koš plní funkci ochranou. 

Chrání orgány uložené v hrudní dutině. Příkladem mohou být srdce a plíce. 

Hrudní část páteře obsahuje 12 hrudních obratlů, na které se napojuje 12 párů žeber. 

Žebra costae jsou obloukovité ten- 

ké kosti několikerého typu - žebra 

pravá, žebra nepravá a žebra vol- 

ná. Prvních 7 párů jsou žebra pra- 

vá. Tyto žebra se napojují z jedné 

strany kloubně na hrudní obratle 

a ze strany druhé chrupavkou na 

hrudní kost. Po žebrech pravých 

následuje 8. - 10. párů žeber ne- 

pravých, což jsou 3 páry žeber, 

které se napojují na hrudní obratle 

a zepředu chrupavkou na chru- 

pavku žebra předcházejícího. Po- 

Obrázek č. 17 Kostra hrudníku staženo 

z http://www.giobio.ic.cz/obrazky/clovek/clovek/kostra/hrudn 

ik.jpg, (21. 7. 2011)

20/81 


slední dva páry jsou žebra volná. Volná z toho důvodu, že volně končí v břišní dutině, 

zepředu nemají napojení na hrudní kost a ani na předcházející žebro. 

Hrudní kost sternum je dlouhá plochá kost na přední straně hrudníku, ke které se 

kloubně připojuje jedním svým koncem kost klíční clavicula. Klíční kost se pojí s hrudní kos- 

tí v její horní rozšířené části zvané rukojeť manumbrium sterni. Rukojeť hrudní kosti má na 

svých stranách pro takovéto spojení zářezy, ve kterých nalezneme kloubní plošky. Mezi 

kloubními ploškami se na rukojeti nachází vykrojení tzv. hrdelní zářez incisura jugularis. 

Na rukojeť navazuje nejdelší část hrudní kosti tzv. tělo hrudní kosti corpus sterni. Po stra- 

nách těla hrudní kosti se nachází zářezy pro připojení chrupavek žeber pravých. Přesněji 

řečeno pro chrupavky 2. - 7. páru. Zářez pro chrupavku prvního páru žebra nalezneme na 

rukojeti hrudní kosti pod zářezem pro klíční kost. Poslední a to spodní částí hrudní kosti je 

tzv. mečovitý výběžek processus xiphoideus. 

2.9 Kostra horní končetiny 

U kostry končetin lidského těla se budeme postupně zabývat pletencem, což je ta část kon- 

četiny, která se připojuje k trupu těla a poté volnou končetinou. 

2.9.1 Pletenec horní končetiny 

Pletenec horní končetiny tvoří lopatka 

scapula a klíční kost clavicula. 

Lopatka scapula je klasická kost 

plochého typu a trojúhelníkovitého tvaru. 

Z toho vyplývá, že má tři okraje - vnitřní, 

vnější, horní a dvě plochy - plochu 

hřbetní a plochu žeberní. Na hřbetní 

ploše rozeznáváme lopatkový hřeben 

spina scapulae, který vybíhá v nadpažek 

acromion. Pomoci nadpažku se lopatka 

spojuje prostřednictvím klíční kosti 

s rukojetí hrudní kosti. V obou případech 

Obrázek č. 18 Žeberní plocha lopatky staženo 

z http://skolajecna.cz/biologie/Sources/Textbook_Textbo 

ok.php, (25. 8. 2011)

21/81 


se jedná o kloubní spojení. Lopatkový hřeben tak rozděluje hřbetní plochu lopatky na dvě 

jámy, jámu nadhřebenovou a podhřebenovou Hřeben lopatky i nadpažek jsou pod kůží 

hmatatelné a využívají se například jako orientační body k měření šířky ramen. Z horního 

okraje lopatky vybíhá tzv. zobcovitý výběžek processus coracoideus, což je vlastně pozůsta- 

tek kosti krkavčí, která byla původně samostatnou kostí. Kost krkavčí nalezneme samostat- 

ně zachovánu u systematické skupiny obratlovců Ptáci. U ptáků díky krkavčí kosti docháze- 

lo k propojení lopatkového pásma s hrudní kostí, poněvadž klíční kosti ptáků spolu srůstaly 

v útvar zvaný sáňky. Žeberní plocha je mírně vyhloubená a obsahuje několik vyvýšenin, 

které slouží jako místa svalových úponů. Poslední výraznou částí lopatky je kloubní jamka 

cavitas glenoidalis na horním okraji lopatky sloužící pro skloubení s kostí pažní humerus za 

vzniku ramenního kloubu. 

Obrázek č. 19 Žeberní a hřbetní plocha lopatky staženo z http://www.s-o.k12.ia.us, (25. 7. 2011) 

Klíční kost clavicula je tenká mírně esovitě prohnutá kost. Svou silnější sternální částí 

se kloubně napojuje na rukojeť hrudní kosti. Svou akromiální částí se kloubně spojuje 

s nadpažkem lopatky. 

Obrázek č. 20 Klíční kost staženo z http://skolajecna.cz/biologie/Sources/Textbook_Textbook.php, (25. 8. 2011)

2.9.2 Volná končetina 

22/81 


Kostru volné končetiny, která se napojuje na lopatkové pásmo, tvoří kost pažní, kosti před- 

loktí a kosti ruky. 

Kost pažní humerus je kost dlouhého typu, která se podílí na vytváření ramenního 

a loketního kloubu. Na kosti pažní rozlišujeme několik základních částí. První částí je hlavi- 

ce kosti pažní caput humeri, pomoci které kost pažní zapadá do kloubní jamky na lopatce 

za vytvoření ramenního kloubu. Pod hlavicí jsou patrné krčky - anatomický krček a chi- 

rurgický krček. Anatomický krček collum anatomicum se nachází na okraji styčné plochy 

kloubní hlavice. Chirurgický krček collum chirurgicum se nachází v místě zúžení kosti pod 

hrboly kosti pažní. Chirurgický krček je místem, kde nejčastěji dochází ke zlomeninám této 

kosti. Pod kloubní hlavicí na přední straně kosti tedy nalezneme velký a malý hrbol kosti 

pažní tuberculum majus et minus. Oba 

hrboly přecházejí v hrany neboli hřebe- 

ny cristy - hřeben velkého a malého 

hrbolu. Hřebeny probíhají po největší 

části kosti tělu kosti pažní corpus hu- 

meri. Tyto hrboly i hřebeny slouží jako 

místa úponů svalů. Distální, dolní, konec 

kosti obsahuje vnitřní a vnější hrboly 

kosti pažní epicondylus medialis et late- 

ralis. Jsou to místa, kde začínají svaly 

předloktí. Laterálně, bočně tedy dále od 

středu roviny, se pod hrboly nachází 

hlavička pažní kosti capitulum humeri, 

což je místo pro skloubení s kostí vře- 

tenní. Mediálně, vnitřně tedy blíže ke 

středu roviny, pak nalezneme kladku 

kosti pažní trochlea humeri, která slou- 

ží ke skloubení s kostí loketní. Vzájemně 

skloubené kosti vřetenní, loketní a pažní 

Obrázek č. 21 Kost pažní přední pohled staženo 

z http://skolajecna.cz/biologie/Sources/Textbook_Textbo 

ok.php, (25 .8. 2011)

23/81 


tvoří loketní kloub. Na přední straně kosti pažní nalezneme nad hlavičkou kosti pažní vře- 

tenní jamku, místo do kterého zapadá při ohybu hlavička vřetenní kosti. Nad kladkou je 

umístěna hákovitá jamka. Místo, do kterého zapadá výběžek kosti loketní. Na zadní straně 

nad kladkou nalezneme okovcovou jamku, místo kde zapadá okovec kosti loketní. 

Kosti předloktí ossa antebrachii jsou dvě - kost loketní ulna a kost vřetenní radius. 

V základním postavení, kdy dlaně směřují dopředu a palce míří od sebe, leží kosti rovno- 

běžně vedle sebe. Kost loketní leží na malíkové straně a kost vřetenní na straně palcové. 

Takovéto poloze kostí říkáme supinace. V případě otočení dlaní směrem dolů, kdy palce 

míří k sobě, jsou kosti překřížené a hovoříme o pronaci. 

Kost loketní ulna je na horním, proximálním, konci rozšířená a vybíhá v loketní výbě- 

žek hmatatelný na lokti, okovec olecranon. Okovec zapadá do okovcové jamky na kosti paž- 

ní. Na laterální straně na proximálním konci loketní kosti leží vřetenní zářez, do kterého 

zapadá hlavička vřetenní kosti. Loketní kost se směrem dolů zužuje. Na dolním, distálním, 

konci kosti leží hlavička kosti loketní, která se kloubně spojuje s kosti vřetenní. 

Kost vřetenní radius je oproti kosti loketní rozšířena na konci distálním a zúžená na 

konci proximálním. Hlavička vřetenní kosti leží na proximálním konci a nese kloubní jam- 

ku pro spojení s hlavičkou pažní kosti. Sama hlavička vřetenní kosti pak zapadá do vřeten- 

ního zářezu na kosti loketní. Na distálním zúženém konci vřetenní kosti nalezneme loketní 

zářez, do kterého zapadá hlavička kosti loketní.

Obrázek č. 22 Kost pažní přední pohled staženo z http://vcmstatic.sabc.co.za, (25. 7. 2011) 

24/81 


Pokud hovoříme o kostech ruky ossa manus, jedná se o kosti zápěstní ossa carpi, 

kosti záprstní ossa metacarpi a články prstů phalanges. Obrázek č. 24 Kosti ruky zobrazu- 

je její jednotlivé kosti. 

Zápěstní kosti ossa carpi jsou se- 

řazeny do dvou řad a dohromady tvoří 

celek zvaný zápěstí corpus. Zápěstních 

kostí je celkem 8. Kosti v řadě, která je 

blíže kostem předloktí se nazývají kost 

loďkovitá os scaphoideum, kost polomě- 

sičitá os lunatum, kost trojhranná os 

triquetrum, kost hráškovitá os pisiforme. 

Kosti blíže záprstním kůstkám se nazý- 

vají kost trapézová (ve starším pojetí 

kost mnohostranná větší) os trapezium, 

trapézovitá kost (ve starším pojetí kost 

Obrázek č. 23 Kosti zápěstní staženo z http://anatomyportal.info/anat/osteologia/93.jpg, 

(25. 7. 2011)

25/81 


mnohostranná menší) os trapezoideum, kost hlavatá os capitatum a kost hákovitá os hama- 

tum. 

5 kusů. 

Kosti záprstní ossa metacarpi jsou kosti seřazené v jedné řadě. Jejich celkový počet je 

Články prstů phalanges tvoří každý prst. Co se týče palce, obsahuje pouze 2 články. 

Ostatní prsty obsahují po 3 článcích. Dohromady tedy máme 14 prstových článků. 

Obrázek č. 24 Kosti ruky staženo z http://skolajecna.cz/biologie/Sources/Textbook_Textbook.php, (25. 8. 2011)

2.10 Kostra dolní končetiny 

26/81 


U kostry dolní končetiny se budeme podobně jako u kostry horní končetiny zabývat ple- 

tencem a volnou končetinou. 

2.10.1 Pletenec dolní končetiny 

Pletenec dolní končetiny tvoří pouze kost pánevní os coxae, která vznikla srůstem tří kostí 

- kost kyčelní os ilium, kost sedací os ischii a kost stydká os pubis. Na kosti pánevní nalez- 

neme jámu kyčelního kloubu acetabulum, do které zapadá hlavice kosti stehenní za vytvo- 

ření kyčelního kloubu. V místě acetabula se stýkají všechny tři kosti. Pravá a levá kost pá- 

nevní se navzájem propojují v místě kostí stydkých pomoci spony stydké symphysis pubica. 

V zadní části se obě kosti pánevní spojují s kostí křížovou os sacrum v křížokyčelním kloubu 

za vzniku pánve pelvis. 

Obrázek č. 25 Pánev staženo z http://radiology.usc.edu/presentations/saddleprosthesis/pelvic%2520girdleb.jpg, 

(25. 11. 2011) 

Kyčelní kost os ilium má lopatovitý tvar. Kyčelní kost vepředu přechází v kost styd- 

kou a vzadu v kost sedací. 

Sedací kost os ischii je tvořena tělem sedací kosti a ramenem sedací kosti. V místě 

přechodu těla v rameno nalezneme sedací hrbol tuber ischiadicum.

27/81 


Kost stydká os pubis je tvořena tělem stydké kosti a horním a dolním ramenem 

stydké kosti. Horní rameno vychází směrem k sponě stydké a dolní rameno se spoju- 

je s ramenem sedací kosti. Ramena kosti stydké a rameno kosti sedací uzavírají tzv. 

ucpaný otvor foramen obturatum. Tento otvor je během života vyplněn vazivovou 

membránou. 

Obrázek č. 26 Kost pánevní staženo z 

http://skolajecna.cz/biologie/Sources/Textbook_Textbook.php, 

(25. 8. 2011) 

2.10.2 Volná končetina 

Kostru volné končetiny, která se napojuje na pánevní 

pásmo, tvoří kost stehenní, kosti bérce a kosti nohy. 

Kost stehenní os femoris je nejsilnější kost lidské- 

ho těla. Skládá se z několika hlavních částí. První částí je 

hlavice kosti stehenní, která zapadá do jámy kyčelního 

kloubu na kosti pánevní. Pod hlavicí nalezneme krček 

stehenní kosti. Na krček navazuje tělo kosti stehenní, 

které tvoří největší část kosti. Z horního konce těla vybí- 

hají 2 chocholíky, velký a malý chocholík trochanter 

Obrázek č. 27 Kost stehenní staženo 

z http://doctorology.net/wpcontent/uploads/2009/06/femurtampak-posterior.jpg, 

(26. 7. 2011)

28/81 


major et minor. Trochantery jsou místa úponu svalů, například hýžďových svalů. Spodní 

konec kosti vybíhá v hrboly. Jedná se o vnitřní a vnější nadkloubní epikondyly epicondy- 

lus medialis et lateralis. Pod těmito hrboly se nachází vnitřní a vnější kloubní kondyly 

condylus medialis et lateralis. Vepředu jsou tyto kondyly spojeny čéškovou kloubní ploš- 

kou, místem, do kterého zapadá čéška patella. V zadní části se mezi kondyly nachází mezi- 

kondylární jamka. Kost stehenní společně s kosti holenní a čéškou tvoří kolenní kloub. 

Čéška patella je sezamská trojúhleníkovitá kost, je uložena v úponové šlaše čtyřhla- 

vého svalu stehenního. Sezamské kosti jsou kosti, které vznikly osifikací částí svalové šla- 

chy. Někteří autoři však čéšku za sezamskou kost nepovažují (Hněvkovský, 1967). 

Obrázek č. 28 Kost stehenní (vlevo) staženo 

z http://skolajecna.cz/biologie/Sources/Textbook_Text 

book.php, (25. 8. 2011) 

Obrázek č. 29 Kost stehenní (vpravo) staženo 

z http://renz.fosterscience.com/a&p/Chapt7/Skeletal 

SystemPartBAppendicular_files/slide0182_image054.jpg, 

(25. 8. 2011) 

Kosti bérce ossa cruris jsou kost holenní tibia a kost lýtková fibula. 

Holenní kost tibia je proximálně rozšířená a na tomto konci obsahuje vnitřní a vněj- 

ší kloubní hrboly condylus medialis a lateralis. Oba tyto hrboly obsahují kloubní plošky pro 

skloubení s kondyly stehenní kosti. Pod vnějším kondylem se nachází kloubní ploška pro

29/81 


připojení hlavičky lýtkové kosti. Dolní konec kosti vybíhá ve vnitřní kotník maleollus me- 

dialis. Na straně, která je blíže ke kosti lýtkové, se nachází lýtkový zářez, do něhož kost lýt- 

ková zapadá. 

Lýtková kost fibula leží na malíkové straně, kdežto kost holenní leží na straně palco- 

vé. Oproti kosti holenní je mnohem tenčí. Na svém proximálním konci obsahuje hlavičku 

kosti lýtkové, která se kloubí s kostí holenní. Distální část vybíhá v tzv. vnější kotník ma- 

leollus lateralis. 

Obrázek č. 30 Kost holenní (vlevo) a č. 31 Kost lýtková (vpravo) staženo 


Kosti nohy ossa pedis zahrnují kosti zánartní ossa tarsi, kosti nártní ossa metatarsi 

a články prstů phalanges. 

Kosti zánártní ossa tarsi se nacházejí v počtu 7 kusů. Jedná se o kost hlezenní talus, 

kost patní calcaneus, kost krychlová os cuboideum, kost loďkovitá os naviculare, 3 kosti klí-

30/81 


novité os cuneiforme. Kost patní je největší zánártní kostí lidského těla. Směrem nazad vy- 

bíhá v patní hrbol, na který se upíná šlacha trojhlavého svalu lýtkového, Achillova šlacha. 

Kosti nártní a články prstů jsou ve stejném počtu jako kosti záprstní a články prstů na ruce. 

Obrázek č. 32 Kosti nohy staženo z http://skolajecna.cz/biologie/Sources/Textbook_Textbook.php, (25. 8. 2011) 

2.11 Kostra hlavy 

Lebka cranium se skládá z části mozkové neurocranium a obličejové splanchnocranium. 

Její hlavní funkcí je ochrana mozku, jakožto centra nervové soustavy, a smyslových orgánů. 

Nejslabším místem na lebce je šupina kosti spánkové, kdežto nejtvrdším místem na lebce 

je kost skalní, která je také součástí spánkové kosti. V průběhu osifikace lebky jsou od sebe 

kosti odděleny. Ke spojování kostí lebeční klenby dochází až po narození, neboť je důležité 

umožnit růst lebečních kostí a tím zvětšování mozkovny v závislosti na zvětšování mozku. 

Po narození jsou tedy na okrajích těchto kostí u novorozence patrné tzv. lupínky neboli

31/81 


fontanely, které osifikují později. Jedná se o vazivové membrány vyplňující mezery mezi 

kostmi lebky a usnadňující průchod dítěte skrz porodní cesty a zároveň umožňují růst těch- 

to kostí. Tyto lupínky se postupem času uzavírají. Okolo 4. roku života již dochází 

k dokonalému vytvoření lebečních švů (Hajn, 2003). Na lebce se tedy nachází vazivové spo- 

je mezi kostmi, lebeční švy - šev věncový suttura coronalis, který se nachází mezi kostí čelní 

a temenní, šev šípový suttura sagittalis je mezi dvěmi kostmi temenními, šev lambdový 

suttura lambdoidea mezi kostí temenní a týlní a šev šupinový suttura squamosa odděluje 

temenní a spánkovou kost. Podle lebky jsme schopni v antropologii určit například stáří 

jedince, jeho rasu či dokonce pohlaví. O pohlavních rozdílech na lebce či pánvi se dozvíte 

více v rozšiřujících hodinách biologického semináře. 

Obrázek č. 33 Horní a boční pohled na lebku novorozence se zobrazenými fontanelami staženo 

z http://www.theodora.com/anatomy/images/image197.gif, (24. 11. 2011) 

2.11.1 Neurocranium 

Neurocranium je tvořeno lebeční klenbou a spodinou lebeční a jeho hlavní funkce je ochra- 

na mozku a smyslových orgánů. 

Kost týlní os occipitale je uložena v zadní části lebky - týlu. V kosti týlní nalezneme 

tzv. velký týlní otvor foramen magnum, kterým prochází mícha do páteřního kanálu. Po 

stranách týlního otvoru nalezneme kloubní hrboly pro skloubení s prvním krčním obrat- 

lem.

32/81 


Kost klínová os sphenoidale se skládá z těla kosti klínové, které v sobě má podvěs- 

kovou jámu pro hypofýzu, podvěsek mozkový. Jamka je doplněna o vyvýšeninu a tvoří tzv. 

turecké sedlo kosti klínové. Před jamkou se nachází žlábek, ve kterém probíhá překřížení 

zrakových nervů. Z těla vybíhají výběžky - velká a malá křídla kosti klínové a křídlové 

výběžky. 

Obrázek č. 34 Kost týlní - 10 - velký týlní otvor; 11 - 

kloubní hrboly; zdroj ČIHÁK, Radomír. Anatomie 

1. Druhé, upravené a doplněné vydání. 

Praha: Grada, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5 

Obrázek č. 35 Kost klínová - 1 - žlábek pro překřížení 

zrakových nervů; 2 - podvěsková jáma; 4- malá křídla 

kosti klínové; 6 - velká křídla kosti klínové; 10 - turecké 

sedlo; 18 - křídlové výběžky; zdroj ČIHÁK, Radomír. 

Anatomie 1. Druhé, upravené a doplněné vydání. 


Kost čichová os ethmoidale se skládá z dírkované ploténky kosti čichové, skrz kte- 

rou prochází vlákna čichového nervu. Ze středu ploténky vystupuje do nitra lebky kohoutí 

hřeben. Na tento výběžek se připojuje část tvrdé pleny mozkové. Tvrdá plena mozková je 

jedna z plen, která pokrývá a chrání mozek. Kromě tvrdé pleny mozkové je mozek krytý 

dalšími 2 měkkými plenami - pavučnicí a omozečnicí. Na opačnou stranu pak vystupuje 

svislá ploténka, která je součástí nosní přepážky. Nosní přepážka rozděluje dutinu nosní 

na 2 asymetrické poloviny. Přední část je chrupavčitého základu, zadní část nosní přepážky 

je kostěná. Po stranách dírkované ploténky se nachází čichové labyrinty, jenž obsahují či- 

chové dutinky. Z plochy čichových labyrintů, která hledí do dutiny nosní, vystupují nosní 

skořepy. Nosní skořepy zvětšují povrch dutiny nosní a usměrňují proud vzduchu, který při- 

chází do dutiny nosní a prostupuje dále do dalších částí dýchací soustavy.

Obrázek č. 37 Zobrazení nosních skořep - červeně dolní 

nosní skořepa - staženo z 

http://www.theodora.com/anatomy/images/image17 

0.gif, (24. 11.2011) 

33/81 

Obrázek č. 36 Kost čichová - 1- 

dírkovaná ploténka kosti čichové; 

2 - kohoutí hřeben; 5 - svislá ploténka 

kosti čichové; 3 - čichové 

labyrinty; zdroj ČIHÁK, Radomír. 

Anatomie 1. Druhé, upravené 

a doplněné vydání. 

Praha: Grada, 2001. 497 s. ISB 

N 80-7169-970-5 


Obrázek č. 38 Nosní přepážka se svou kostěnou a 

chrupavčitou částí (modře) staženo z 

http://www.theodora.com/anatomy/images/image8 

54.gif, (24. 11. 2011) 

Kost spánková os temporale je párová kost, na které rozlišujeme skalní kost os pe- 

trosum, bubínkovou část a šupinu spánkové kosti. Kost skalní je nejtvrdším místem lebky. 

Nachází se uvnitř lebky mezi kosti týlní a klínovou a chrání sluchově rovnovážné ústrojí. 

Ve středu skalní kosti je otvor pro vnitřní zvukovod. Bubínková část je místem, ve kte- 

rém je uložen bubínek a obsahuje otvor pro vnější zvukovod. Bubínek je tenká blána, kte- 

rá tvoří přepážku mezi vnějším zvukovodem a středoušní dutinou. Střed bubínku je pro- 

hnutý dovnitř. Díky napojení sluchové kůstky - kladívka a díky svalového tahu bubínkového 

napínače. Kromě kladívka nalezneme v lidském uchu ještě další sluchové kůstky - kovadlin- 

ku a třmínek. Všechny sluchové kůstky jsou na sebe navzájem kloubně napojeny. Kladívko 

se napojuje na bubínek a kovadlinku, kovadlinka na třmínek a třmínek na ovalné okénko 

labyrintu. Funkcí bubínku je převádění a zesilování zvukové vlny z vnějšího zvukovodu na

34/81 


sluchové kůstky ve středoušní dutině. Šupina spánkové kosti zasahuje do lebeční klenby 

a je jedním z nejslabších míst na lebce. Z šupiny kosti spánkové vybíhá jařmový výběžek 

prosessus zygomaticus, který se spojuje s lícní kostí a tvoří tak jařmový oblouk arcus zygo- 

maticus. Na počátku jařmového výběžku nalezneme čelistní jamku pro skloubení s dolní 

čelistí. Takovýmto spojem vzniká čelistní kloub. Na kosti spánkové dále nalezneme ještě 

několik dalších výběžků. Kromě výše zmiňovaného jařmového výběžku je zde bradavkový 

výběžek processus mastoideus, na který se upíná zdvihač hlavy. Dále je zde bodcovitý vý- 

běžek processus styloideus, který odstupuje z dolní části sklaní kosti a je rovněž místem 

úponů svalů krku. 

Obrázek č. 39 Kost spánková pohled z vnější strany a č. 40 Kost spánková pohled z vnitřní strany - 9 - vnitřní 

zvukovod ve skalní kosti; 26 - bodcovitý výběžek; 28 - bradavkový výběžek; 45 - jařmový výběžek; 46 - čelistní 

jamka; B - šupina kosti spánkové; C - bubínková část staženo 

z http://old.lf3.cuni.cz/ustavy/anatomie/atlas/images/osteologie/os_temporale_medpost.jpg, (28. 7. 2011) 

Kost temenní os parietale je párovou kostí, která se nachází na temeni lebky a od 

sousedních lebečních kostí je oddělena již výše uvedenými švy. 

Kost čelní os frontale je nepárovou kostí, která se nachází na přední straně lebky a je 

součástí mozkové i obličejové části lebky. Na kosti čelní jsou markantní nadočnicové ob- 

louky, mezi nimiž se nachází antropometrický bod, glabella. Glabella je ploché místo na 

lebce nad kořenem nosu.

35/81 


Obrázek č. 41 Kost čelní - 5 - glabella; 6 - nadočnicový oblouk; zdroj ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. Druhé, upravené 

a doplněné vydání. Praha: Grada, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5 

Kost slzná os lacrimale je čtyřhranná tenká kost, která je vsazená do nitra očnice. Skrz 

slznou kost prochází nososlzní kanál. 

Obrázek č. 42 Kost slzná; zdroj ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. Druhé, upravené a doplněné vydání. 


Kost nosní os nasale je párová kůstka, která udává tvar nosního hřbetu. 

Obrázek č. 43 Kost nosní; zdroj ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. Druhé, upravené a doplněné vydání. 


Kost radličná vomer je plochá kost, která tvoří nosní přepážku. Sousedí s křídly rad- 

ličné kosti. Spojuje se s čichovou kostí a spodní částí nasedá na tvrdé patro.

Obrázek č. 44 Kost radličná; zdroj ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. Druhé, upravené a doplněné vydání. 


2.11.2 Splanchnocranium 

36/81 


Obličejová část lebky ohraničuje dutinu nosní, dutinu ústní a částečně i dutiny očnicové. 

Horní čelist maxilla je párovou kostí, která je složena z těla a několika výběžků. Spo- 

jením obou kostí vznikne na přední straně lebky hruškovitý otvor apertura piriformis, kte- 

rý tvoří vchod do nosní dutiny a má hruškovitý tvar. Jedním z výběžků na horní čelisti je 

výběžek čelní processus frontalis, ten se spojuje s kostí čelní, nosní a slznou. Jařmový vý- 

běžek processus zygomaticus se spojuje s jařmovou - lícní kostí. Patrový výběžek processus 

palatinus odstupuje směrem dovnitř lebky a podílí se 

na tvorbě tvrdého patra. Patrové výběžky obou kostí 

se společně stýkají v místě středového patrového 

švu. V přední části švu se nachází mezičelistní kanál 

canalis incisivus, který je rudimentem Jacobsonova 

orgánu, který je vyvinut kupříkladu u plazů, kde plní 

funkci čichového analyzátoru. Část horní čelisti osifi- 

kuje samostatně a nazývá se mezičelist praemaxilla, 

která u člověka později srůstá s horní čelistí, ale u vět- 

šiny živočichů je zachována jako samostatná kost. 

Dolní čelist mandibula je nepárovou kostí. Je 

složena z těla a ramen. Tělo vybíhá ve střední části 

Obrázek č. 45 Horní čelist - 18 - čelní 

výběžek; 22 - jařmový výběžek; staženo z 

http://old.lf3.cuni.cz/ustavy/anatomie/a 

tlas/images/osteologie/maxilla_antmed.j 

pg, (28. 7. 2011)

37/81 


v bradový výběžek protuberatia mentalis. Horní část ramene čelisti má kloubní a hákový 

výběžek. Kloubní výběžek slouží pro skloubení s kostí spánkovou za vzniku čelistního 

kloubu. Hákový výběžek slouží k úponu svalů. V horní i dolní čelisti jsou uložena zubní 

lůžka. 

Obrázek č. 46 Dolní čelist - 1 - hákový výběžek; 3- kloubní výběžek; 12 - bradový výběžek; zdroj ČIHÁK, Radomír. 

Anatomie 1. Druhé, upravené a doplněné vydání. Praha: Grada, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5 

Patrová kost os palatinum je párovou kostí, která se podílí na tvorbě tvrdého patra a 

svou malou částí také na stěně očnice. 

Obrázek č. 47 Kost patrová; zdroj ČIHÁK, Radomír. 



Kost jařmová (lícní) os zygomaticum tvoří podklad 

líce. Má několik výběžků - čelní, čelistní a spánkový 

výběžek pro spojení se stejnojmennými kostmi.

38/81 


Obrázek č. 48 Kost jařmová - 1 - čelní výběžek; 3 - čelistní výběžek; 2 - spánkový výběžek staženo 

z http://old.lf3.cuni.cz/ustavy/anatomie/atlas/images/osteologie/os_zygomaticum_med.jpg, (28. 7. 2011) 

Jazylka os hyoideum je složena z těla a velkých a malých rohů. Je uložena v krčním 

svalstvu a slouží k zavěšení hrtanu. 

Obrázek č. 49 Jazylka - 1 - tělo; 2 - malé rohy; 3 - velké rohy; zdroj ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. Druhé, upravené 

a doplněné vydání. Praha: Grada, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5 

Před kontrolními otázkami si zopakuj na níže uvedených obrázcích č. 50, 51, 52 a 53 

lokalizaci jednotlivých kostí a důležitých útvarů na lebce. 

Obrázek č. 50 Kostra hlavy pohled z boku; staženo 

zhttp://virtual.yosemite.cc.ca.us/rdroual/Course%20Materials/Elementary%20Anatomy%20and%20Physiolog 

y%2050/Lecture%20outlines/05_07Figure-L.jpg, (1. 11. 2011)

39/81 


Obrázek č. 51 Kostra hlavy pohled ze zdola; staženo z 



Obrázek č. 52 Kostra hlavy pohled zepředu; staženo z 


%2050/Lecture%20outlines/05_11Figure-L.jpg, (1. 11. 2011)

40/81 


Obrázek č. 53 Kostra hlavy pohled do vnitřní části lebky; staženo z 



Shrnutí kapitoly 

Kosterní soustava je základní stavební článek lidského těla. Společně se soustavou svalovou 

tvoří pohybový aparát. Základem kosterní soustavy je kost, která společně s vazivem 

a chrupavkou spadá do kategorie pojivových tkání. Základní stavební jednotkou kostní tká- 

ně je osteon. Kostru člověka můžeme členit na jednotlivé oddíly - kostra páteře, kostra 

hrudníku, kostra horní končetiny, kostra dolní končetiny a kostra hlavy. Kostra končetin je 

složena z pletence a volné končetiny. Kostru hlavy členíme na část obličejovou a mozkovou. 

Jednotlivé části kostry jsou spojeny buď pohyblivým spojem - kloubním nebo nepohybli- 

vým spojem - vazivem, chrupavkou či kostí.

Kontrolní otázky 

1) Popiš jednotlivé části na obrázcích. 

41/81 


Obrázky staženy z 

http://www.usi.edu/science/biology/mkhopper/hopper/BIOL2401/Pre%20Lab%20Obj/01Ex8Skull/PreLabEx8 

main1_files/skull%20lateral.bmp 

http://www.usi.edu/science/biology/mkhopper/hopper/BIOL2401/Pre%20Lab%20Obj/01Ex8Skull/PreLabEx8 

main1_files/skullinf.jpg, (1. 11. 2011) 

2) Urči, o jakou kost se jedná, pojmenuj ji česky i latinsky a poznej, na jakou část kosti 

ukazují jednotlivé červené šipky.

Obrázky staženy z http://www.uni-mainz.de, (28. 7. 2011) 

42/81 

Tělní soustavy člověka

43/81 


3) Podle níže uvedených obrázků urči, o které kosti se jedná a stručně je charakterizuj. 

Obrázky staženy z http://anatomy-portal.info/anat/osteologia/62.jpg; http://anatomyportal.info/anat/osteologia/23.jpg; 

http://anatomy-portal.info/anat/osteologia/43.jpg; http://anatomyportal.info/anat/osteologia/58.jpg, 

(28. 7. 2011) 

4) Doplň správný ekvivalent český či latinský týkající se kostí lebky. 

cranium kost týlní 

os temporale kost čelní 

os hyoideum kost nosní 

vomer horní čelist 

os sphenoidale dolní čelist 

os lacrimale kost klínová 

5) Na které kosti lidského těla se nachází níže uvedené útvary. 

processus mastoideus protuberatia mentalis 

processus xiphoideus ossa carpi 

acromion symphysis pubica 

olecranon foramen obturatum 

malleolus medialis trochanter major 

acetabulum os petrosum 

suttura sagittalis manumbrium sterni 

6) Z uvedených kostí vyber párové lebeční kosti - kost spánková - kost slzná - horní čelist 

- dolní čelist - kost týlní - kost radličná. 

7) Vyjmenuj výběžky, které nalezneš na spánkové kosti. 

8) Vyjmenuj kosti, ze kterých je složena pánev a kost pánevní. 

9) Vyjmenuj části kostry, která se podílejí na tvorbě hrudního koše. 

10) Popiš jednotlivé části hrudní kosti a uveď, které části kostry se na hrudní kost napoju- 

jí. 

11) Vyjmenuj jednotlivé kosti horní a dolní končetiny, uveď jejich latinské názvy a snaž se 

popsat jejich základní stavbu (výběžky, epikondyly, drsnatiny apod.). 

12) Které kosti se podílejí na tvorbě tvrdého patra, nosní přepážky a očnice?

44/81 


13) Charakterizuj hrudní obratle a popiš jednotlivé části, z kterých se hrudní obratel sklá- 

dá. (Považuj hrudní obratel jako modelový příklad pro obecný popis obratle.) 

14) Porovnej stavbu prvního a druhého krčního obratle s ostatními krčními obratli. 

15) Co je typickou charakteristikou bederního obratle? 

16) K čemu slouží meziobratlové ploténky? 

17) Jaký je rozdíl v pojmech obratlový otvor a meziobratlový otvor? 

18) Jaké typy kostní dřeně znáš? 

19) Která kostní dřeň plní funkci krvetvorby? 

20) Kde roste kost do délky a kde do šířky? 

21) Jaké typy spojení kostí znáš? 

22) Popiš části kloubu. 

23) Jaké znáš druhy pomocných kloubních zařízení a k čemu slouží? 

24) Definuj pojem pneumatizace kostí a uveď, kterých kostí lidského těla se tento pojem 

týká. 

25) Která kost lidského těla je nejtvrdší a která je naopak nejslabším místem kostry? 

26) Definuj pojem osteon, ossein, Haversův systém, epifýza, diafýza, synoviální vrstva, 

kloubní maz, periost, lebeční klenba, mozkovna, nožní klenba, kost skalní, sezamská 

kost. 

27) Objasněte následující pojmy označující jednotlivé směry lidského těla - proximální 

směr, distální směr, mediální směr a laterální směr. 

Úlohy k zamyšlení 

1) Která skupina živočichů je charakteristická pneumatizací kostí? 

2) Způsobují pneumatizované kosti u této skupiny živočichů nějakou výhodu? 

3) Co je chemický základ všech steroidních látek? 

4) Pro syntézu kterých látek kromě vitamínu D je důležitý cholesterol? 

5) Co znamená zkratka HDL a LDL v souvislosti s cholesterolem? 

6) Vzpomeň si na chemickou značku vápníku, fosforu a jódu. 

7) Jakou přirozenou cestou můžeme výše zmíněné minerální látky dostat do organismu? 

8) Na základě znalostí učiva zoologie porovnej horní a dolní končetinu lidoopa a člověka. 

9) Na základě poznatků z učiva zoologie porovnej páteř lidoopa a člověka.

45/81 


10) Na základě poznatků z učiva zoologie porovnej kostru ropuchy, zmije, holuba a kočky 

a uveď odlišnosti od kostry lidské. Zároveň zařaď uvedené zástupce do systému ži- 

vočichů. 

11) Jaký je rozdíl v pojmech diafýza a dialýza. 

12) Na které kosti lidského těla je zavěšen hrtan? A se kterou tělní soustavou má spoji- 

tost? 

13) S jakou tělní soustavou mají spojitost nosní skořepy? Jakou funkci budou v této sou- 

stavě plnit? 

14) V jaké kosti lidského těla je umístěn ušní bubínek a sluchově rovnovážné ústrojí? 

15) Jakou funkci tedy bude plnit bubínek a sluchově rovnovážné ústrojí? 

16) Kolik sluchových kůstek má člověk a jak se nazývají? 

17) Použij své znalosti ze zoologie a vyjmenuj sluchové kůstky, které můžeme nalézt u 

skupiny obojživelníků, plazů, ptáků a savců. 

18) Jakou funkci plní nososlzný kanál, o kterém hovoříme v souvislosti s kostí slznou?

3 Svalová soustava 

Rychlý náhled kapitoly 

46/81 


Základem svalové soustavy je sval tvořený svalovou tkání. Svalová tkáň je několikerého ty- 

pu - hladká, srdeční a příčně pruhovaná. V souvislosti se svalovou soustavou člověka se bu- 

deme zabývat převážně kosterní svalovinou, která je tvořená příčně pruhovanou svalovou 

tkání. 

Cíle kapitoly 

Po prostudování této kapitoly 

Budete umět: 

Budete umět charakterizovat svalovou soustavu člověka jako celek. Dále zvládnete určit 

základní charakteristiky jednotlivých typů svalové tkáně. Díky informacím o mechanismu 

svalového působení příčně pruhované svaloviny budete umět vysvětlit podstatu tvorby ak- 

tin -myosinového komplexu a vyhodnotíte potřebu jednotlivých myofibril při tomto ději. 

V neposlední řadě budete umět vhodně využívat odborných pojmů a latinskou terminologii. 

Získáte: 

Obdržíte informace o jednotlivých typech svalové tkáně. Zejména získáte znalosti o příčně 

pruhované svalovině, jakožto svalovině kosterní, se zaměřením na stavbu kosterního svalu, 

mechanismus svalového působení a energetiku svalové práce. Dále získáte informace o jed- 

notlivých svalech hlavy, krku, hrudníku, břicha, zad a končetin. 

Budete schopni: 

Budete schopni na základě, obrázků, fotografií či popisu rozpoznat jednotlivé kosterní svaly. 

Dále budete schopni hovořit o mechanismu svalového působení a energetice svalové práce. 

Zároveň budete schopni vhodně využívat u vybraných pojmů latinskou terminologii. 

Klíčová slova kapitoly 

Svalstvo, sval, svalové vlákno, srdeční svalová tkáň, příčně pruhovaná svalová tkáň, hladká 

svalová tkáň, snopečky, snopce, myofibrily, aktin, myosin, svalová povázka, nervosvalová

47/81 


ploténka, motorická jednotka, interkalární disky, převodní systém srdeční, tíhový váček, 

sarkomera, svalový tonus, svalová kontrakce, aktin - myosinový komplex, ATP, aerobní oxi- 

dativní fosforylace, anaerobní glykolýza, mimické svaly, žvýkací svaly, svaly krku, thorako- 

humerální svaly, vlastní svaly hrudníku, bránice, zádové svaly, svaly horní končetiny, svaly 

dolní končetiny. 

3.1 Obecná charakteristika svalové soustavy 

Vlastním funkčním aparátem svalové soustavy jsou svaly, které spolu s vazy, chrupavkou a 

kostí tvoří „aktivní“ pohybový aparát lidského těla. Člověk má okolo 600 svalů. Soubor veš- 

kerých svalů lidského těla nazýváme svalstvem. Základní jednotkou každého svalu je sva- 

lové vlákno. Podle typu svalových vláken rozlišujeme několik typů svalové tkáně, ve které 

převládá buněčná složka nad složkou mezibuněčnou. V případě kosterních svalů se jedná 

o příčně pruhovanou svalovou tkáň. V případě srdce o tkáň srdeční. U ostatních vnitřních 

orgánů převážně o tkáň hladkou. 

3.2 Funkce svalové soustavy 

Svalová tkáň má schopnost smršťovat se na příslušný podnět, čímž vyvolává pohyb, který je 

tak základní funkcí svalové soustavy. Jak již bylo řečeno, tak svaly společně s vazy, chrupav- 

kou a kostí tvoří „aktivní“ pohybový aparát lidského těla. 

3.3 Typy svalové tkáně 

Podle typů svalových vláken rozlišujeme druhy svalové tkáně. 

Příčně pruhovaná svalová tkáň má za základ mnohojaderná svalové vlákna, která se 

slučují do větších útvarů zvaných snopečky. Spojením několika snopečků vzniknou větší 

snopce. Snopce dohromady tvoří sval, který je na svém povrchu kryt vazivovou svalovou 

povázkou neboli fascií. Na svalových vláknech rozeznáváme světlejší a tmavší úseky po- 

délně uložených svalových bílkovin zvaných myofibrily, které se nazývají aktin a myosin. 

Aktin a myosin jsou stažitelné bílkoviny, které mají odlišnou lomivost světla, proto se nám 

jeví svalové vlákno jako pruhované. Aktin tvoří světlejší úseky a myosin ty tmavší. Příčně 

pruhovanou svalovou tkáň nalezneme převážně u kosterní svaloviny. Tento druh tkáně

pracuje rychle, je unavitelný a člověk je 

schopen činnost této tkáně ovlivnit vůlí. Co se 

týče nervového řízení, je kosterní svalovina 

ovládána mozkovými a míšními nervy. Při 

nervovém řízení hraje důležitou rol tzv. ner- 

vosvalová ploténka, což je vlastně modifi- 

kovaná synapse neboli nervový zápoj, který 

umožňuje pomoci mediátoru, chemické látky 

nacházející se uvnitř synapse, přenos nervo- 

vého vzruchu. Svalové vlákno může být tedy 

inervováno pouze jedním neuronem. Jeden 

neuron však může inervovat svými synapse- 

mi více svalových vláken. Pak hovoříme o tzv. 

motorické jednotce. 

Obrázek č. 55 Inervace svalového vlákna staženo z 

http://www.sciencephoto.com, (2. 8. 2011) 

48/81 


Obrázek č. 54 Příčně pruhovaná svalová tkáň staženo 

z http://www.sciencephoto.com/image/303062/la 

rge/P1540097- 

Artwork_showing_structure_of_human_skeletal_muscl 

e-SPL.jpg, (2. 8. 2011) 

Obrázek č. 56 Nervová synapse staženo z 

http://www.sciencephoto.com/image/307506/large 

/P3600112-Nerve_synapse-SPL.jpg, (2. 8. 2011) 

Srdeční svalová tkáň je tkáň, která se nejvíce podobá tkáni příčně pruhované. Na ně- 

kterých místech jsou vlákna srdeční svalové tkáně propojeny tzv. interkalárními disky, 

které plní funkci urychlovače nervových vzruchů, které si srdce samo vytváří na základě

49/81 


tzv. převodního systému srdečního. Srdce má tedy schopnost automacie, tvoří si vzruchy 

samo. Převodní systém srdeční je tvořen několika uzlíky. Funkci pacemakru plní síňový 

uzlík neboli Keith - Flackův uzlík. Tento uzlík leží u ústí horní duté žíly v pravé předsíni 

a vyvolává impulzy, které vedou ke stažení svaloviny předsíní. Na rozhraní předsíní a ko- 

mor leží síňokomorový uzlík - Aschoff -Tawarův, který signály z předcházejícího uzlíku 

přijímá a rozvádí je po svalovině komor. V případě, že by došlo k poškození síňového uzlíku, 

přebírá jeho funkci uzlík síňokomorový. Ze síňokomorového uzlíku vychází svazek vláken 

tzv. Gaskell - Hissův svazek, který přechází do mezikomorové přepážky, kde se dělí na 2 

Tawarova raménka, která končí ve svalovině obou komor jako síť tzv. Purkyňových vlá- 

ken. Co se týče vlastností pracuje srdeční svalová tkáň rychle, je neunavitelná, není ovlivni- 

telná vůlí a nemá schopnost regenerace. 

Obrázek č. 57 Srdeční svalová tkáň staženo z http://www.sciencephoto.com/media/145247/enlarge a 

http://www.sciencephoto.com/image/144718/350wm/C0081764-Cardiac_muscle-SPL.jpg, (2. 8. 2011) 

Obrázek č. 58 Převodní systém srdeční staženo z 

http://skolajecna.cz/biologie/Images/Textbook/Big/0030000/00240.jpg, (25. 8. 2011)

50/81 


Hladká svalová tkáň je tvořena jednojadernými protáhlými vřetenovitými buňkami, 

které se nachází ve stěně vnitřních orgánů. Hladká svalová tkáň je neunavitelná, nedá se 

vůlí ovládat a pracuje rychle. Tato tkáň je inervována vegetativními neboli útrobními ner- 

vy. 

Obrázek č. 59 Hladká svalová tkáň staženo z http://www.sciencephoto.com/image/144970/large/C0082016- 

Smooth_muscle_tissue-SPL.jpg, (2. 8. 2011) 

3.4 Stavba kosterního svalu 

Již výše je uvedeno, že se kosterní sval skládá ze svalových vláken obsahující myofibrily. 

Vlákna se sdružují do svalových snopečků, ty následně do snopců a snopce dohromady tvoří 

sval. 

Každé svalové vlákno obsahuje svalové buňky. Na povrchu takovéto buňky leží 

membrána zvaná sarkolema. Uvnitř buňky se nachází základní cytoplazma zvaná sarko- 

plazma, ve které jsou uloženy buněčné organely. Skladba organel je typická pro klasickou 

živočišnou buňku. Pro pochopení svalové činnosti jsou zde uvedeny pouze některé organe- 

ly. Řídícím centrem buňky je jádro. Jader bývá několik. Jako dýchací a energetické centrum 

buňky slouží mitochondrie zvané sarkosomy. Vápenaté ionty, které jsou důležité při svalo- 

vém stahu, se hromadí na sarkoplazmatickém retikulu, což je obdoba endoplazmatického 

retikula. Nedílnou součástí každé svalové buňky příčně pruhované svalové tkáně je aktin 

a myosin. 

Co se týče vnější stavby svalu, tak počátkem každého svalu je počáteční šlacha, která 

odstupuje od kosti či kůže. Nejširší částí svalu je masité svalové bříško tvořené příčně pru- 

hovanou svalovou tkání. Na svalové bříško navazuje úponová šlacha, která se upíná na 

kost, kůži či orgán. Celý sval je obalen vazivovou povázkou a přichází k němu cévy a nervy.

Tvar svalu je ovlivněn jeho funkcí a místem, kde se nachází. 

51/81 


V některých částech lidského těla se v místě, kde sval či šlacha svalu naléhá například 

na kost, nachází tíhové váčky. Tíhové váčky neboli bursy snižují tření svalových částí 

s okolními útvary. Váčky jsou vazivového základu a uvnitř se nachází tekutina. 

Obrázek č. 60 Znázornění tíhových váčků v kolenním kloubu staženo z 

http://www.sciencephoto.com/image/153171/large/C0090490-Knee_joint_anatomy,_artwork-SPL.jpg, 

(2. 8. 2011) 

3.5 Mechanismus svalového působení 

Funkční jednotkou kosterního svalu je sarkomera. Každá sarkomera je ohraničena 2 

Z liniemi. Tudíž každá Z linie je součástí 2 sarkomer a tvoří ji vazivová přepážka, do které 

se ukotvují aktinová vlákna. Rovnoměrně s aktinovými vlákny jsou uložena myosinová 

vlákna. Aktinová a myosinová vlákna se částečně překrývají, čímž zapřičiňují proužkování 

příčně pruhovaného svalu. Kromě Z linie rozlišujeme I- proužek, což je zóna pouze aktino- 

vých vláken. Dále A-proužek, zóna, kde se překrývají aktinová vlákna s myosinovými.

52/81 


Obrázek č. 61 Stavba sarkomery staženo z 

http://1.bp.blogspot.com/_gOLeIRdirEY/TNFXU5szLpI/AAAAAAAAACc/bFKPk5bLnoE/s1600/Pic+3.png 

(2. 8. 2011) 

Myosinové vlákno je tvořeno myosinovými mo- 

lekulami, které jsou zapleteny jako květiny do věneč- 

ku. Myosinové hlavice jsou schopny štěpit molekuly 

ATP a tím zajišťují energii pro svalový stah. Aktinové 

vlákno je tvořeno aktinem, tropomyosinem, troponi- 

nem. Na troponin se vážou vápenaté ionty při svalo- 

vém stahu. Troponin blokuje aktivní vazebná místa na 

aktinu a brání vytváření aktin - myosinového kom- 

plexu. Tropomyosin se svojí vláknitou strukturou 

tvoří komplex s aktinem. 

Obrázek č. 62 Znázornění aktinu a myosinu staženo 

z http://www.sigmaaldrich.com/etc/medialib/lifescience/metabolomics/enzymeexplorer/troponin.Par.0001.Image.413.gif, 

(2. 8. 2011)

53/81 


Klidový stav svalu je charakterizován určitým klidovým napětím svalu, kterému se 

říká svalový tonus. Při klidovém stádiu jsou vápenaté ionty uloženy v sarkoplazmatickém 

retikulu. Vazebná místa na aktinu jsou blokovaná troponinem. Myosinové hlavice mají na 

sobě navázáno ATP. 

Svalová kontrakce je typická tím, že se při podráždění vylijí vápenaté ionty z retikula 

do sarkoplazmy a naváží se na troponin. Touto vazbou se odkryjí blokovaná aktivní vazeb- 

ná místa na aktinu. Po odkrytých aktivních místech se natahují hlavice myosinu, dojde 

k vytvoření spojů mezi vlákny a vznikne aktin - myosinový komplex. Aktin - myosinový 

komplex má za přítomnosti hořečnatých iontů ATPázovou aktivitu a rozloží ATP na ADP 

a P. Vznik aktin - myosinového komplexu vede ke zkrácení sarkomery. 

Při stavu relaxace se vápenaté ionty vrací zpět do retikula. Po uvolnění ADP a P 

z hlavic myosinu dojde k novému navázání ATP a to vede k rozpojení aktin - myozinového 

komplexu a k natažení vláken. Zároveň se obnoví funkce troponinu. 

Obrázek č. 63 Znázornění aktinu a myosinu a stavba sarkomery staženo z 

http://163.16.28.248/bio/activelearner/38/images/ch38summary.gif, (2. 8. 2011)

54/81 


Obrázek č. 64 Znázornění počátku svalového stahu a jeho ukončení; staženo 

z http://virtual.yosemite.cc.ca.us/rdroual/Lecture%20Notes/Unit%203/Ca_and_contraction.jpg, (1. 11. 2011) 

3.6 Energetika svalové práce 

Svaly jsou schopny převést energii chemickou na energii mechanickou. Zdrojem energie pro 

svalovou činnost je ATP. ATP, adenosintrifosfát, je makroergická sloučenina, tedy sloučeni- 

na, která štěpením své chemické vazby uvolňuje energii. Svalová ATPáza pak využívá ener- 

gii ATP ke změně konfirmace bílkoviny, což se projeví jako svalový stah, tedy jako mecha- 

nická činnost. ATP získáváme aerobní a anaerobní cestou. Při aerobním procesu je nutná 

přítomnost kyslíku. Anaerobní procesy začínají v momentě, kdy naopak organismus nestačí 

zásobovat svaly dostatečným množstvím kyslíku. 

Aerobní cestu představuje mechanismus aerobní oxidativní fosforylace. Při tomto 

procesu je glukosa metabolickou cestou odbourána na pyruvát, který je metabolizován 

v Krebsově cyklu - cyklus kyseliny citronové neboli citrátový cyklus, na vodu, oxid uhličitý, 

koenzymy a větší počet molekul ATP. Přesněji 38 molekul ATP. 

Anaerobní glykolýza probíhá za nedostatečného přístupu kyslíku, kdy z glukosy 

vzniká pyruvát, který je déle metabolizován na laktát. Při určité hladině laktátu, dochází

55/81 


k poklesu pH. Nižší (kyselejší) pH vyvolá podráždění nervových zakončení, které se proje- 

vuje jako pocit pálení svalů. V tomto procesu se také uvolní malé množství energie vázané 

v ATP. V případě, že glukosa pochází ze zásobního polysacharidu glykogenu, pak je čistý 

zisk anaerobní glykolýzy 3 molekuly ATP z 1 molekuly glukosy. 

Obrázek č. 65 Molekula glukosy staženo z http://img.tfd.com/mgh/ceb/thumb/Structural-formula-for-x3b1-Dglucose.jpg, 

(14. 9. 2011) 

Obrázek č. 66 Molekula ATP staženo z http://www.textbookofbacteriology.net/themicrobialworld/ATP.jpg, 

(14. 8. 2011) 

3.7 Svaly hlavy 

Na hlavě rozlišujeme dvě významné skupiny svalů. A to svaly mimické a svaly žvýkací. 

3.7.1 Mimické svaly 

Začínají na kostech obličeje a upínají se do kůže obličeje, popř. začínají na kůži a upínají se 

do ní. Klidové napětí těchto svalů určuje individuální výraz lidského obličeje, podílí se na 

mimice, tedy udávání výrazu v obličeji například v závislosti na psychickém stavu jedince.

Mimické svaly si uvedeme z hlediska lokalizace na obličeji. 

56/81 


Na lebeční klenbě nalezneme Galeu aponeuroticu. Jedná se o vazivovou blánu, které je 

pevně srostlá s kůží na hlavě a pomoci řídkého vaziva je propojena s kostmi lebky. Svalová 

vlákna přicházejí k této klenbě zezadu i zepředu. Soubor těchto svalů a vazivové blány se 

nazývá sval týločelní musculus occipitofrontalis (Hajn, 2003). Sval má tedy čelní a týlní část, 

proto se v některé literatuře objevuje samostatné označení pro obě tyto části a to sval týlní 

musculus occipitalis a sval čelní musculus frontalis (Borovanský, 1960). Čelní část se podílí 

například na zdvihání obočí či svrašťování čela. Týlní část zase naopak vyrovnává vrásky na 

čele. Z boční strany se na Galeu aponeuroticu napojuje sval spánkotemenní musculus tem- 

poparietalis. 

Nejvýraznějším svalem okolo štěrbiny očních víček je kruhový sval oční musculus or- 

bicularis oculi. Jedná se o sval, který vyplňuje oční víčka, umožňuje pohyby slzného vaku 

a to jeho rozšiřování a stlačování a vytváří vrásky okolo očí. Dalším svalem je svrašťovač 

obočí musculus corrugator supercilii, který vytváří svislé vrásky na glabelle. Na tvorbě vo- 

dorovné rýhy na kořenu nosu se podílí štíhlí nosní sval musculus procerus. 

Kromě nosního svalu musculus nasalis, který zužuje nozdry, se v oblasti nosu také 

z malé části nachází zdvihač horního rtu a nosního křídla musculus levator labii superio- 

ris alaeque nasi, který táhne směrem nahoru nosní křídlo a horní ret. 

Na uchu nalezneme několik boltcových svalů musculus auricularis. Boltcové svaly 

jsou u člověka rudimentem. Mnohem větší úlohu hrají například u savců, kde umožňují na- 

točení ušního boltce ve směru přicházejícího zvuku. 

Okolo ústní štěrbiny nalezneme kruhový sval ústní musculus orbicularis oris.Tento 

sval tvoří výplň rtů, spoluurčuje tedy jejich tvar a podílí se na jejich svírání a špulení. Velký 

a malý lícní sval musculus zygomaticus major et minor zdvihá horní ret a táhne okraj úst 

směrem do boku. Dále zde nalezneme zdvihač horního rtu musculus levator labii superio- 

ris, který zdvihá horní ret vzhůru a táhne okraj úst do boku. Opačný úkon provádí stahovač 

dolního rtu musculus depressor labii inferioris, který stahuje směrem dolů ústní koutek 

a dolní ret. Zdvihač ústního koutku musculus levator anguli oris zdvihá horní ret a táhne 

okraj úst do boku. Stahovač ústního koutku musculus depressor anguli oris stahuje smě-

57/81 


rem dolů ústní koutek a s ním zároveň i dolní ret. Na pohybech rtů se podílí také již výše 

zmíněný zdvihač horního rtu a nosního křídla musculus levator labii superioris alaeque 

nasi. Smíchový sval musculus risorius rozšiřuje ústa při smíchu. Bradový sval musculus 

mentalis vysunuje dolní ret směrem nahoru a tvoří bradový důlek. Tvářový sval musculus 

buccinator tvoří podklad tváře. Při jeho ochabnutí je možno naplnit ústní dutinu vzduchem 

a následně jej pak vypustit z úst ven. Toho se využívá například při hře na dechové nástroje. 

Proto bývá také označován jako tzv. sval trubačský. Tvářový sval přitlačuje tváře k zubům 

a podílí se na posunu potravy při jejím mechanickém zpracování v ústní dutině. 

3.7.2 Žvýkací svaly 

Žvýkací svaly se podílejí na pohybech v čelistním kloubu. Pomáhají mechanicky zpracovávat 

potravu díky žvýkacím pohybům a podílejí se na tvorbě řeči. 

Mezi žvýkací svaly řadíme především žvýkací sval musculus masseter, který přitahuje 

dolní čelist k čelisti horní a uplatňuje se především při žvýkání stoličkami. Spánkový sval 

musculus temporalis je synergista svalu žvýkacího. To znamená, že vykonává stejné pohyby. 

Umožňuje rychlé přitažení dolní čelisti k horní čelisti a zasunuje čelist směrem dozadu. Dal- 

ším synergistou svalu žvýkacího je vnitřní křídlovitý sval musculus pterygoideus medialis, 

který kromě přitažení čelisti umožňuje pohybovat čelistí do strany. Vnější křídlovitý sval 

musculus pterygoideus lateralis se podílí na otevírání úst, tudíž táhne dolní čelist směrem 

dolů a stejně jako vnitřní křídlovitý sval vyvolává pohyby čelisti do strany.

Obrázek č. 67 Svaly hlavy staženo z http://www.giobio.ic.cz/obrazky/clovek/clovek/hlava_zboku.png 

(25. 11. 2011) 

58/81 


Obrázek č. 68 Svaly hlavy staženo z http://www.giobio.ic.cz/obrazky/clovek/clovek/hlava_zpredu.png, 

(25. 11. 2011)

59/81 


Obrázek č. 69 a č. 70 Svaly hlavy - a - spánkový sval; b - žvýkací sval; c - platysma; 1 - kruhový sval oční; 3 - svrašťovač 

obočí; 4 - kruhový sval oční; 5 - tvářový sval; 6 - stahovač dolního rtu; 7 - stahovač ústního koutku; 9- smíchový 

sval; 10 - bradový sval; 11 - zdvihač ústního koutku; 12 - zdvihač horního rtu; 13 - zdvihač horního rtu a 

nosního křídla; 14 - velký lícní sval; 15 - malý lícní sval; 16 - týločelní sval (16a - čelní část týločelního svalu; 16b - 

týlní část týločelního svalu) ; 17 - spánkotemenní sval; 18 - nosní sval; 20 - štíhlý nosní sval staženo z 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/gesichtsmuskeln-10053w.jpg a 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/gesichtsmuskulatur-des-menschen-10054w.jpg, (14. 8. 2011) 

Obrázek č. 71 Svaly hlavy - 3 - vnitřní křídlovitý sval; 4 - vnější křídlovitý sval staženo 

z http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/kaumuskeln-10067w.jpg, (25. 8. 2011)

3.8 Svaly krku 

Svaly krku tvoří několik vrstev svalů v oblasti krční páteře. 

60/81 


Kožní sval krční platysma způsobuje napětí kůže krku v souladu s pohyby, které krč- 

ní páteř vykonává. Zároveň je synergistou svalů dolního rtu, tudíž se spolupodílí na otevírá- 

ní a zavírání úst. 

Dalším krčním svalem je zdvihač hlavy nebo také kývač hlavy musculus sternoclei- 

domastoideus. Již z jeho latinského názvu můžeme rozpoznat, odkud a kam se napíná. Začí- 

ná tedy na rukojeti hrudní kosti a na sternální části kosti klíční a upíná se na bradavkový 

výběžek kosti spánkové. Tento sval vykonává několik druhů pohybů. Pomáhá sklánět a za- 

klánět hlavu, ohýbá celou krční páteř, sune hlavu dopředu a podílí se na otáčení hlavy a na 

jejím zdvižení. 

Nadjazylkové svaly musculi suprahyoidei a podjazylkové svaly musculi infrahyoidei 

tvoří dno dutiny ústní a pohybují hrtanem a jazylkou. 

Šikmé svaly musculi scaleni se napínají mezi krčními obratli a prvním a druhým žeb- 

rem. Tudíž napomáhají pří dýchání a uklánějí páteř do stran. 

Příkladem hlubokých krčních svalů, které se rozpínají mezi jednotlivými krčními 

obratli, je dlouhý sval krku musculus longus colli a dlouhý sval hlavy musculus longus ca- 

pitis, které pohybují krční oblastí páteře a tím pádem i hlavou a zároveň zajišťují správné 

držení krční páteře. 

Obrázek č. 72 a č. 73 Svaly krku - 2 - zdvihač hlavy; 3, 4 - šikmé svaly; c, h - podjazylkové svaly; l, n, r - nadjazylkové 

svaly staženo z 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/nackenmuskulatur-10073w.jpg a 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/halsmuskulatur-10055w.jpg, (31. 8. 2011)

Obrázek č. 74 Svaly krku - 3, 4, 5 - šikmé svaly; 8 - dlouhý sval hlavy; 9 - dlouhý sval krku staženo z 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/halsmuskeln-tiefe-10056w.jpg, (25. 8. 2011) 

3.9 Svaly hrudníku 

61/81 


U svalů hrudníku budeme odlišovat svaly thorakohumerální a vlastní svaly hrudníku. 

Co se týče svalů thorakohumerálních tak tyto svaly odstupují od žeber či hrudní 

kosti a upínají se na horní končetinu, ať už se jedná o pletenec či samostatnou kost pažní. 

Mezi tyto svaly řadíme velký prsní sval, malý prsní sval, podklíční sval a přední pilovitý sval. 

Velký prsní sval musculus pectoralis major kryje horní část hrudníku. Svými kontrak- 

cemi zajišťuje pohyby paže, neboť se upíná na pažní kost, jako například předpažení či při- 

pažení. Zároveň spadá do skupiny pomocných dýchacích svalů, protože zdvihá při nádechu 

žebra. 

Pod velkým prsním svalem nalezneme malý prsní sval musculus pectoralis minor, 

který svým úponem na lopatku umožňuje pohyby lopatky. Malý prsní sval společně 

s velkým prsním svalem zdvihá žebra, tudíž je pomocným nádechovým svalem. 

Podklíční sval musculus subclavius se napíná mezi klíční kostí a prvním žebrem. Táh- 

ne klíční kost dolů a zdvihá první žebro, takže je pomocným nádechovým svalem.

62/81 


Přední pilovitý sval musculus serratus anterior začíná na prvním až devátém žebru a 

upíná se na lopatku. Úponem na lopatku pomáhá pohybům v ramenním kloubu. A zdvihá 

žebra směrem vzhůru, je tedy také pomocným nádechovým svalem. 

Mezi vlastní svaly hrudníku patří mezižeberní svaly a příčný hrudní sval. U meziže- 

berních svalů musculli intercostales rozlišujeme skupinu vnitřních a vnějších svalů. Snopce 

vnějších mezižeberních svalů musculi intercostales externi směřují od dolního okraje hor- 

ního žebra šikmo dolů k hornímu okraji žebra dolního. Jedná se o hlavní dýchací svaly, které 

umožňují nádech. 

Vnitřní mezižeberní svaly musculi intercostales interni mají průběh snopců opačný. 

Začínají na horním okraji dolního žebra a táhnou se šikmo vzhůru k dolnímu okraji horního 

žebra. Vnitřní mezižeberní svaly jsou hlavní výdechové svaly a zároveň spolu s vnějšími 

mezižeberními svaly vyplňují prostory mezi žebry. 

Příčný hrudní sval musculus transversus thoracis je pomocný výdechový sval, který 

se nachází mezi vnitřní stranou hrudní kosti a chrupavkou druhého až šestého žebra. 

3.10 Svaly břicha 

Dutinu hrudní od dutiny břišní odděluje plochý dýchací sval zvaný bránice diafragma. Brá- 

nice má v sobě 3 otvory pro sestupnou část aorty, dolní dutou žílu a jícen. Bránice je tvořena 

dvojitou kopulovitou klenbou, která je vyklenutá směrem do dutiny hrudní. Pravá část 

klenby zasahuje do 4. mezižebří a levá část klenby do 5. mezižebří. Při nádechu jde bránice 

směrem dolů, aby tak vytvořila více prostoru pro rozepínající se plíce. Při výdechu koná 

opačný pohyb, vrací se do původní polohy, protože objem plic se zmenšuje. 

Přímý sval břišní musculus rectus abdominis směřuje od hrudníku ke kosti stydké. 

Mezi levým a pravým přímým břišním svalem se od mečovitého výběžku hrudní kosti táhne 

bílá čára linea alba, která v době těhotenství od pupku směrem k symfýze tmavne a nazývá 

se linea nigra. Tento sval působí jako břišní lis, který se uplatňuje nejvíce při porodu či de- 

fekaci, kdy břišní svaly stlačují orgány dutiny břišní.

63/81 


Vnější šikmý sval břišní musculus obliquus externus abdominis je uložený bočně na 

povrchu břišní stěny. Spolupracuje s přímým břišním svalem, podílí se na břišním lisu, otáčí 

trupem a napomáhá výdechu. 

Vnitřní šikmý sval břišní musculus obliquus internus abdominis leží pod vnějším 

šikmým svalem břišním. Vykonává obdobné pohyby jako vnější šikmý břišní sval. 

Příčný břišní sval musculus transversus abdominis tvoří nejhlubší vrstvu břišních sva- 

lů. Podílí se na dýchacích pohybech a stejně jako přímé a šikmé břišní svaly na břišním lisu. 

Bederní čtvercový sval musculus quadratum lumborum zasahuje od kyčelní kosti 

k 12. žebru. Jedná se o pomocný výdechový sval. 

Obrázek č. 75 Svaly hrudníku a břicha a části horní končetiny - 1 - podklíční sval; 2 - malý prsní sval; 4 - vnější 

mezižeberní svaly; 5 - přímý břišní sval; 7 - vnitřní šikmý sval břišní; 9 - pyramidový sval; 12 - deltový sval; 13 - 

velký prsní sval; 14 - dvojhlavý sval pažní; 15 - část velkého prsního svalu; 16 - přední pilovitý sval; 17 - vnější 

šikmý sval břišní; zdroj ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. Druhé, upravené a doplněné vydání. 

Praha: Grada, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5

64/81 


Obrázek č. 76 Bránice staženo z http://improvesingingvoice.net/wp-content/uploads/2011/06/Diaphragm.gif, 

(25. 8. 2011) 

Obrázek č. 77 Pohyby bránice při dýchání staženo z http://media-3.web.britannica.com/eb-media/36/92936- 

034-8881E781.jpg, (25. 8. 2011) 

3.11 Svaly zad 

Svaly zad dělíme do čtyř skupin. První a druhá vrstva svalů zasahuje od páteře k pažní kosti 

a lopatce. Třetí vrstva obsahuje svalová vlákna vedoucí od páteře k žebrům. Nejhlubší čtvr- 

tou vrstvu označujeme jako hluboké svaly zádové.

65/81 


První vrstvu tvoří trapézový sval musculus trapezius, který začíná na kosti týlní, na 

krčních a hrudních obratlech. Upíná se na klíční kost a lopatku. Zabezpečuje pohyby lopatky 

a paže. Široký sval zádový musculus latissimus dorsi začíná na hrudních a bederních obrat- 

lech a na pánvi a upíná se na kost pažní, čímž zabezpečuje pohyby paže jako například při- 

pažení či zapažení. 

Ve druhé vrstvě nalezneme velký rombický sval musculus rhomboideus major a malý 

rombický sval musculus rhomboideus minor a zdvihač lopatky musculus levator scapulae, 

svaly které začínají na horní části páteře, krční a začátek hrudní oblasti, a upínají se na lo- 

patku, čímž zabezpečují její pohyby směrem nahoru a k páteři. 

Třetí vrstvu tvoří horní a dolní zadní pilovitý sval musculus serratus posterior super- 

ior et inferior. Horní zadní pilovitý sval začíná v krční a na začátku hrudní oblasti páteře a 

upíná se na horní žebra. Dolní zadní pilovitý sval začíná v oblasti hrudní a horní části be- 

derní páteře a upíná se na dolní žebra. Oba tyto svaly patří mezi pomocné svaly dýchací. 

Horní je svalem nádechovým, dolní je svalem výdechovým. 

Čtvrtou vrstvu tvoří hluboké svaly zádové, které jsou souborně označovány jako 

vzpřimovač trupu musculus erector spinae. 

Obrázek č. 78 Svaly zad - 1,2 - hluboké svaly zádové; 3 

- zdvihač lopatky; 4 - malý rombický sval; 5 - podklíční 

sval; 6 - nadhřebenový sval; 7 - velký rombický sval; 

10, 11 - trojhlavý sval pažní; 12 - dolní zadní pilovitý 

sval; 13 - mezižeberní svaly; 14 - hluboké svaly zádové; 

15 - vnitřní šikmý sval břišní; 16 - vnější šikmý sval 

břišní; 18, 19 - hýžďové svaly; 22 -trapézový sval; 23 - 

deltový sval; 24 - velký rombický sval; 26 - trojhlavý 

sval pažní; 27 -široký sval zádový; zdroj ČIHÁK, Radomír. 



66/81 


Obrázek č. 79 Svaly zad v hluboké a povrchové vrstvě staženo z 

http://virtual.yosemite.cc.ca.us/rdroual/Lecture%20Notes/Unit%203/Pectoral_Muscles.jpg, (1. 11. 2011) 

Obrázek č. 80 Svaly horní části hrudníku staženo z 

http://virtual.yosemite.cc.ca.us/rdroual/Lecture%20Notes/Unit%203/Pectoralis_minor_and_serratus_anterior.j 

pg, (1. 11. 2011) 

3.12 Svaly horní končetiny 

Ramenní a lopatkové svaly zajišťují pohyb v ramenním kloubu. Jedná se především o del- 

tový sval musculus deltoideus, který překrývá celý ramenní kloub. Deltový sval začíná na 

lopatce a části klíční kosti a upíná se na kost pažní. Tím stabilizuje ramenní kloub a zároveň

67/81 


pohybuje paží a umožňuje tak například předpažení, zapažení či upažení. Pohyby 

v ramenním kloubu umožňují i svaly začínající na lopatce a upínající se na kost pažní. Mezi 

takovéto svaly řadíme sval nadhřebenový musculus supraspinatus, sval podhřebenový 

musculus infraspinatus, malý oblý sval musculus teres minor, velký oblý sval musculus te- 

res major a podlopatkový sval musculus subscapularis. 

Obrázek č. 81 Svaly zad a horní končetiny- 1 - trapézový sval; 2 - nadlopatkový sval; 3 - malý oblý sval; 4 - deltový 

sval; 6 - velký oblý sval; 7 - široký sval zádový; 8 - velký prsní sval; a - trapézový sval; d - přední pilovitý sval; 

staženo z http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/schultermuskeln-10095w.jpg a 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/schultermuskeln-10094w.jpg, (27. 8. 2011) 

Mezi svaly paže řadíme především dvojhlavý sval pažní a trojhlavý sval pažní, pažní 

sval a zobákopažní sval. Dvojhlavý sval pažní musculus biceps brachii se nachází na přední 

straně paže. Jak už vyplývá z názvu, počátek svalu tvoří dvě hlavy, které začínají na různých 

místech lopatky a upínají se v oblasti lokte. Tento sval tak zapřičiňuje nejenom pohyby pa- 

že, ale také pohyby v loketním kloubu. Biceps je antagonistou tricepsu, vyvolává tedy nata- 

žení paže v ramenním kloubu a ohyb v kloubu loketním. Kdežto triceps vykonává pohyb 

opačný. Natahuje paži v loketním kloubu a ohýbá v kloubu ramenním. Trojhlavý sval pažní 

musculus triceps brachii leží na zadní straně paže. Má tři hlavy začínající na lopatce a kosti 

pažní. Triceps se upíná na okovec kosti loketní. Jak již bylo uvedeno, je to antagonista bicep- 

su. Na přední straně paže nalezneme ještě sval zobákopažní musculus coracobrachialis 

a sval pažní musculus brachialis.

68/81 


Obrázek č. 82 Synergisté a antagonisté - vlevo - synergistické působení bicepsu a pažního svalu při ohybu loketního 

kloubu; vpravo - antagonistické působení bicepsu a tricepsu (triceps nelze vidět) staženo z 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/muskel-synergisten-antagonisten.jpg (27. 8. 2011) 

Obrázek č. 83 Svaly horní končetiny - 1a, 1b, 1c - jednotlivé hlavy trojhlavého svalu pažního; 2 - loketní sval; 3a, 

3b - jednotlivé hlavy dvojhlavého svalu pažního; 4 - hluboký sval pažní; staženo z 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/oberarmmuskulatur-des-menschen-10075w.jpg, (27. 8. 2011) 

Svaly předloktí obsahují převážně ohybače a natahovače. Podílí se na pohybech lok- 

te, ale i prstů a celé ruky. 

Svaly ruky začínají na záprstních a zápěstních kostech a pohybují jednotlivými prsty.

3.13 Svaly dolní končetiny 

69/81 


Mezi kyčelní svaly řadíme bedrokyčelní sval, hýžďové svaly a pelvitrochanterické svaly. 

Bedrokyčelní sval musculus iliopsoas je komplexní sval složený z kyčelního svalu, velkého 

bederního svalu a malého bederního svalu. Upíná se na stehenní kost. Tento komplex vyko- 

nává pohyby v kyčelním kloubu a pohybuje trupem. Hýžďové svaly jsou tři, malý, střední 

a velký hýžďový sval musculus gluteus minimus, medius et maximus. Umožňují pohyby 

v kyčelním kloubu. Uplatňují se například při chůzi do schodů, skákání a jiných činnostech. 

Velkým svalem hýžďovým jsou překryty pelvitrochanterické svaly, které se nacházejí 

mezi pánví a stehenní kostí. 

Obrázek č. 84 Svaly dolní končetiny - vlevo - 7 - bedrokyčelní sval; 10 - dlouhý sval stehenní; 15, 16, 17, 18, 19 - 

čtyřhlavý sval stehenní; vpravo - 2 - střední hýžďový sval; 3 - velký hýžďový sval; 4 - malý hýžďový sval; 5, 6, 7, 8 

- pelvitrochanterické svaly; 9 - čtyřhlavý sval stehenní; 10, 11 - dvojhlavý sval stehenní; 12 - šlachový sval; 13 - 

poloblanitý sval; zdroj ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. Druhé, upravené a doplněné vydání. 


Obrázek č. 85 Hýžďové svaly staženo z 

http://virtual.yosemite.cc.ca.us/rdroual/Lecture%20Notes/Unit%203/FG11_10c.jpg, (1. 11. 2011) 

70/81 


Mezi svaly stehna řadíme zejména čtyřhlavý sval stehenní, dvojhlavý sval stehenní 

a dlouhý sval stehenní. Čtyřhlavý sval stehenní musculus quadriceps femoris obaluje před- 

ní část stehna. Je složen ze čtyř hlav, které se spojují ve společné šlaše, která překrývá čéšku 

a přes ni přechází na horní část holenní kosti. Jedná se o natahovač kolenního kloubu. 

Dvojhlavý sval stehenní musculus biceps femoris má dvě hlavy, které nalezneme na zadní 

straně stehna a které se společnou šlachou napojují na kost lýtkovou. Dvojhlavý sval ste- 

henní pracuje jako ohybač kolenního kloubu. Dlouhý sval stehenní musculus sartorius ne- 

boli krejčovský sval je nejdelším svalem lidského těla. Rozpíná se od kosti kyčelní po kost 

holenní. Podílí se na pohybech stehna, kolena i bérce. Na zadní straně stehna nalezneme 

ještě sval poloblanitý musculus semimebranosus a pološlachový sval musculus semitendi- 

nosus. Tyto svaly se upínají na kosti bérce a podílí se například na pohybu v kolenním klou- 

bu.

71/81 


Obrázek č. 86 Svaly dolní končetiny - 1 - krejčovský sval; 2, 3, 5- čtyřhlavý sval stehenní; 6a, 6b - dvojhlavý sval 

stehenní; 7 - pošlachový sval; 8 - poloblanitý sval; staženo z 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/oberschenkelmuskulatur-10077w.jpg a 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/oberschenkelmuskeln-10078w.jpg, (27. 8. 2011) 

Obrázek č. 87 Svaly dolní končetiny - a - poloblanitý sval; b - pološlachový sval; 1 - bedrokyčelní sval; 3 - velký 

hýžďový sval; 4 - střední hýžďový sval; 6 - napínač stehenní povázky; 12 - velký přitahovač stehna; 13 - dlouhý 

přitahovač stehna; 16 - štíhlý stehenní sval; 18 - hřebenový sval staženo z 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/hueftmuskeln-des-menschen-10062w.jpg 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/hueftmuskulatur-des-menschen-10063w.jpg, (27. 8. 2011)

72/81 


Svaly bérce zastupuje trojhlavý sval lýtkový musculus triceps surae, který tvoří sva- 

lovou základnu lýtka. Je složen ze tří hlav, z nichž dvě jsou povrchové - dvojhlavý lýtkový 

sval a třetí je hluboká - platýsový sval. Trojhlavý sval lýtkový se upíná Achillovou šlachou na 

hrbol kosti patní. Trojhlavý sval lýtkový je u člověka silně vyvinut také díky tomu, že se 

uplatňuje při udržování vzpřímeného postoje a při chůzi. Přední holenní sval musculus 

tibialis anterior začíná na holenní kosti a upíná se na zánártní kosti. Tento sval ohýbá nohu. 

Kromě trojhlavého svalu lýtkového a předního holenního svalu na bérci nalezneme kupří- 

kladu dlouhé ohybače a natahovače prstů a palce. 

Obrázek č. 88 Svaly bérce - 1 - přední holenní sval; 2 - dlouhý natahovač prstů; 3 - dlouhý natahovač palce; 4 - 

jedna z povrchových hlav trojhlavého svalu lýtkového; 5 - hluboká hlava trojhlavého svalu lýtkového; 8 - dlouhý 

ohybač palce; 9 - dlouhý ohybač prstů; 11 - dlouhý sval lýtkový; 12 - krátký sval lýtkový; staženo z 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/unterschenkel-seite-10105w.jpg 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/unterschenkel-vorne-10104w.jpg, (27. 8. 2011) 

Svaly nohy obsahují převážně natahovače, ohybače a odtahovače prstů. 

Obrázek č. 89 Svaly nohy - 3 - přitahovač palce; 4 - krátký 

ohýbač palce; 6 - odtahovač malíčku; 7 - krátký ohýbač 

malíku; 9 - krátký ohýbač prstů; 11- svaly červovité; 12 - 

svaly mezikostní; staženo z 

http://www.iatrum.de/Bilder/muskulatur/fussmuskulaturfusssohle-10042w.jpg, 

(27. 8. 2011)

73/81 


Svaly nohy a bérce se spolu s kostmi a klouby podílejí na udržování správné nožní 

klenby. Nožní klenba nese hmotnost těla a umožňuje chůzi. Přítomnost nožní klenby, příč- 

né a podélné, je jeden ze znaků, kterým se odlišují lidoopové od člověka. Nožní klenba se 

však během života může deformovat například z přílišné nadváhy či nošení nevhodné obu- 

vi. Z této deformované nožní klenby pak může vzniknout tzv. plochá noha. Vznik ploché 

nohy může být zapříčiněn také dědičným zatížením. 

Shrnutí kapitoly 

Svalová soustava společně se soustavou kosterní tvoří „aktivní“ pohybový aparát lidského 

těla. Základem kosterní soustavy je sval, který se skládá ze svalových vláken. Svalová vlákna 

nejsou u všech typů svalové tkáně stejná, proto jednotlivé typy svalové tkáně pracují jinak, 

nachází se na odlišných částech lidského těla, jsou jinak inervovány a lidská vůle je také 

ovládá odlišně. Svaly člověka můžeme rozčlenit na jednotlivé kategorie podle jejich lokali- 

zace v lidském těle - svaly hlavy, svaly krku, svaly hrudníku, svaly břicha, svaly zad a svaly 

horní a dolní končetiny. Podstatou mechanismu svalového působení příčně pruhované sva- 

loviny je tvorba aktin - myosinového komplexu. Důležitou roli při nervovém řízení hraje 

neurosvalová ploténka, která má návaznost na nervovou soustavu člověka a sní spojený 

nervový přenos vzruchu. 

Kontrolní otázky 

1) Jaké druhy tkání znáš? 

2) Charakterizuj jednotlivé typy svalové tkáně. 

3) Které myofibrily nalezneš v příčně pruhované svalové tkáni? 

4) Jak se nazývá systém, který umožňuje srdci vytvářet si nervové vzruchy samo 

a z jakých částí se skládá? 

5) Na níže uvedeném obrázku si vyzkoušej pojmenování jednotlivých svalů hlavy v češti- 

ně.

74/81 


Obrázek č. Svaly hlavy staženo z 

http://virtual.yosemite.cc.ca.us/rdroual/Lecture%20Notes/Unit%203/Muscles_of_mastication_2.jpg [1.11.2011] 

1) Do níže uvedené tabulky uveď správný latinský název příslušného svalu a zároveň 

uveď jeho lokalizace na lidském těle. 

Kruhový sval oční Čtyřhlavý sval stehenní 

Žvýkací sval Trojhlavý sval lýtkový 

Spánková sval Hýžďový sval 

Dvojhlavý sval pažní Břišní sval 

Trojhlavý sval pažní Trapézový sval 

Bránice Deltový sval 

2) Vyjmenuj jednotlivé svaly hlavy, krku, hrudníku, břicha, zad a končetin, uveď jejich 

základní funkci. 

3) Vyber svaly, které patří mezi svaly hlavové - deltový sval - trubačský - trapézový sval - 

bradový sval - spánkový sval - platysma - galea aponeurotica. 

4) Jaký je rozdíl mezi mimickými a žvýkacími svaly? 

5) Vyber svaly, které patří mezi svaly končetin - deltový sval - trapézový sval - platysma - 

biceps - bránice, mezižeberní svaly - krejčovský sval.

6) Který sval je nejdelším svalem lidského těla? Odkud začíná a kde končí? 

7) Které svaly nazýváme svalem trubačským a svalem krejčovským? 

8) Vyjmenuj svaly, které se účastní nádechu a výdechu. 

9) Popiš, jak pracují svaly při nádechu a výdechu. 

75/81 


10) Které svaly se účastní břišního lisu? A k čemu lidský organismus využívá břišní lis? 

11) Jaký je rozdíl mezi synergistickým a antagonistickým svalovým působením? 

12) Který sval působí antagonisticky k trojhlavému svalu pažnímu? 

13) Jak vliv mají vápenaté ionty na svalový stah? 

14) Popiš jednotlivé fáze mechanismu svalové práce - klidový stav, vlastní svalovou kon- 

trakci a následný stav relaxace. 

15) Na základě předchozí otázky tedy zodpověz, co je vlastní kontraktilní strukturou kos- 

terní svalové tkáně. 

16) Která látka vyvolává pocit pálení ve svalech a při jakém procesu se uvolňuje? 

Úkoly k zamyšlení 

1) Zamysli se nad rozdílem v pojmu tkáň a pletivo. 

2) Jaký je rozdíl v pojmech musculus a musculi? 

3) Zopakuj si stavbu živočišné buňky a své znalosti aplikuj na popis stavby svalové buň- 

ky. 

4) Popřemýšlej a vyber typ buňky, která tvoří buňku svalovou. Jedná se o buňku eukary- 

otického nebo prokaryotického typu? 

5) Jakou úlohu hraje aktin a myosin při svalové práci? 

6) Jaká organická látka tvoří aktin a myosin? 

7) Ve které struktuře buňky má původ aktin a myosin? 

8) U které skupiny živočichů se poprvé objevila bránice? 

9) Která skupina savců má nejsilněji vyvinuty mimické svaly?

76/81 


10) Popřemýšlej, k čemu slouží v živočišné říši mimické sval. Na příkladech vysvětli svou 

odpověď. 

11) Pomoci znalostí ze zoologie uveď název kosti, na kterou se upínají létací svaly ptáků. 

12) Porovnej dolní končetinu kura domácího a člověka z hlediska rozmístění svalů. 

13) Glykogen je zásobní polysacharid živočichů uložený ve svalech a játrech. Zkus popře- 

mýšlet, z jakých stavebních jednotek je složen a proč o něm tedy hovoříme z hlediska 

energetiky svalové práce. 

14) Existuje spojitost mezi glukosou a krví? Pokud ano, vysvětli své tvrzení. 

15) V odborných zdrojích vyhledej, co znamená pojem glykémie a zamysli se, které hor- 

mony lidského těla, mohou glykémii ovlivnit. 

16) Kolika uhlíkatá je molekula glukosy? 

17) Z jakých stavebních jednotek je sestavena molekula ATP? 

18) Proč ATP řadíme mezi makroergní přenašeče? 

19) Pokud znáš základní stavební jednotky molekuly ATP, uveď jejich jednotlivá zařazení 

z hlediska chemické struktury. 

20) Vysvětli označení - ATP, ADP, P, Ca2+, Mg2+. 

21) 

Pro zájemce 

Na níže uvedeném obrázku Krebsova cyklu je uveden postup odbourávání pyruvátu. Jsou 

zde poznamenány reaktanty vstupující do jednotlivých dějů, enzymy, které tyto reakce ka- 

talyzují, redukční činidla a v neposlední řadě produkty, které vznikají. Krebsův cyklus pro- 

bíhá v mitochondriích. Navazuje na dýchací řetězec, kde uvolněná energie umožňuje proces 

fosforylace z ADP, adenosindifosfát, na ATP, adenosintrifosfát. Řetězec transportuje elek- 

trony z koenzymů NADH a FADH2 z přenašeče na přenašeč cestou redoxních reakcí. Koneč- 

ným akceptorem elektronů je kyslík na konci dýchacího řetězce.

77/81 

Tělní soustavy člověka

78/81 


Obrázek č. 90 Krebsův cyklus staženo z 

http://www.accessexcellence.org/RC/VL/GG/ecb/ecb_images/Panel_13_02CitricAcid-b.jpg, (14. 8. 2011)

4 Závěr 

79/81 


Práce byla věnována tématu kosterní soustava a svalová soustava člověka. Z textu vyplývá, 

že tyto soustavy díky své stavbě a funkci jednotlivých částí společně vytváří „aktivní“ pohy- 

bový aparát lidského těla a zároveň plní funkci ochranou pro vnitřní orgány.

Použitá literatura a zdroje 

80/81 


BOROVANSKÝ, Ladislav, et al. Soustavná anatomie člověka díl 1. druhé vydání. Praha : 

Státní zdravotnické nakladatelství, 1960. 472 s. 

ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. druhé, upravené a doplněné vydání. Praha : Grada, 2001. 

497 s. ISBN 80-7169-970-5. 

FENEIS, Heinz. Anatomický obrazový slovník. První vydání. Praha : Avicenum, 1981. 

484 s. 08-096-81. 

HAJN, Václav. Antropologie 1. třetí vydání. Olomouc, 2003. 179 s. ISBN 80-244-0601-2 

HANČOVÁ, Hana; VLKOVÁ, Marie. Biologie v kostce II : Pro střední školy. druhé vydání. 

Havlíčkův Brod : Fragment, 1999. 151 s. ISBN 80-7200-341-0. 

JELÍNEK, Jan; ZICHÁČEK, Vladimír. Biologie pro gymnázia. deváté vydání. Olomouc : 

Nakladatelství Olomouc, 2007. 575 s. ISBN 978-80-7182-213-4. 

JÍLEK, Lubor; FIŠER, Jiří; SUCHÝ, Jaroslav. Biologie člověka 2. díl : pro IV. ročník gymná- 

zií. první vydání. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 130 s. 26-18-15. 

JÍLEK, Lubor, et al. Biologie člověka pro IV. ročník gymnázií. šesté vydání. Praha : Státní 

pedagogické nakladatelství, 1982. 268 s. 64-03-04/6. 

KISS, Ferenc; SZENTÁGOTHAI, János. Atlas anatomie člověka I. Budapešť : Akadémiai, 

1975. 313 s. ISBN 963-05-0967-9. 

MCMINN, R.M.H.; HUTCHINGS, R.T. Barevný atlas anatomie člověka. první vydání. Bra- 

tislava : Slovart, 1992. 358 s. ISBN 80-7145-033-2. 

NETTER, Frank. Netterův anatomický atlas člověka. první vydání. Brno : Computer 

Press, 2010. 640 s. ISBN 978-80-251-2248-8.

http://www.giobio.ic.cz/ 

81/81 


http://skolajecna.cz/biologie/Sources/Textbook_Textbook.php?intSectionId=20000 

http://anatomyonline.ru/ 

http://anatomy-portal.info/ 

http://doctorology.net/ 

http://old.lf3.cuni.cz/ustavy/anatomie/atlas/index_atlas.html 

http://www.uni-mainz.de 

http://virtual.yosemite.cc.ca.us/rdroual/Course%20Materials/Anatomy%20125/Sch 

edules/Fall%202011%20ThFri.htm 

http://www.sciencephoto.com 

http://www.usi.edu/science/biology/index.asp 

http://www.s- 

o.k12.ia.us/teacher_web/wedgem/Sites/ANATOMY/A&P%20homepage.html 

http://www.sportstatus.cz/anatomie/svalova-soustava---obecna-myologie 

http://eamos.pf.jcu.cz 

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lidsk%C3%A1_kostra 

http://biomech.ftvs.cuni.cz/pbpk/kompendium/anatomie/kosti.php 

http://www.anatonomina.org/index.php?s=sys&lang=cz&t=tree 

http://medicina.ronnie.cz/c-1821-mikroskopicka-stavba-svalu.html 

http://cs.wikipedia.org/wiki/Sval 

http://www.theodora.com/anatomy/

Tělní soustavy člověka - Opava

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?