Bakalářská práce - DSpace UTB

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 18
Impulzivita a agresivita je podle Čírtkové (2000, str. 166) důvodem střetů impulzivních
jedinců se zákonem:
„Impulzivní jedinec se jeví jako odbržděný, bez konvencí a zábran, je požitkářsky
zaměřený, uspokojování vlastních potřeb je pro něj nejdůležitější životní záležitostí, proto
postupuje bezohledně, bez výčitek a agresivně, je-li to nutné.“
Matoušek a Kroftová (1998, str.28) dodávají: „V každém vzorku delikventně se chovající
mládeže, který je z tohoto hlediska studován, se najde několikrát víc hyperaktivních jedinců
než v kontrolní skupině. Nové studie udávají 16-30% hyperaktivních jedinců v sestavách
mladistvých přestupníků zákona, kteří vykonávají trest nebo jsou umístěni ve výchovné
instituci.“
3.1.3 Psychické predispozice
Jelikož se delikventní chování vždy považovalo za přestupek proti zákonům, společenským
normám a také dobré společenské morálce, bylo a je toto počínání považováno za
nemravné. I proto Koudelková (1995, str. 29) ve své knize „Psychologické otázky
delikvence“ spojuje pojem delikvence s označením mravní vada, od kterého se přešlo
k termínu mravní narušenost, čímž se vlastně soudí, že svůj podíl na výskytu
delikventního chování mají bezpochyby i psychologické predispozice jedince.
Termín mravní narušenost používal již v roce 1930 A. Zikmund, přičemž rozlišil tři stupně
mravní úchylnosti na podkladě kvality a kvantity mravního cítění:
„Mravně ohrožení jsou mravně neporušení, normálního cítění mravního, jejichž mravní
život je ohrožen vnějšími neblahými poměry, špatným prostředím apod.
Za mravně vybočilé (narušené) označuje ty děti, které vlivem zvláštního založení občas a
jen přechodně, často vlivem slabosti charakteru i z návodu cizích dopustily se špatných
činů, a tak z mravního života více méně vybočily.
Konečně mravně vadní v užším slova smyslu jsou ti, u nichž mravní vady a sklony
k antisociálním skutkům tvoří habituální stav, který se dá již těžko výchovně napraviti.“
(Koudelková 1995, str. 30)