Bakalářská práce - DSpace UTB

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 15
„Sociologické směry v kriminologii přikládají rozhodující význam při vzniku zločinnosti
vnějším faktorům a podmínkám ve společnosti. Ukazují na vliv jednotlivých činitelů
společenského života, jako jsou nezaměstnanost, bída, špatné bytové poměry, alkoholismus
a podtrhují nutnost boje proti těmto kriminogením činitelům.“ (Suchý, Švancar 1972, str.
11)
Je sice pravdou, že v minulosti a ještě krátce po druhé světové válce byla naprostá většina
delikventně se chovající mládeže z té nejchudší vrstvy obyvatel, ale tento jev se postupem
času změnil a delikvence mládeže je dnes problémem celé společnosti napříč
společenskými vrstvami, ne pouze té vrstvy nejchudší. To znamená, že delikventních
skutků se postupně začali dopouštět i ti mladiství, kteří se s činiteli charakterizovanými
sociology nesetkali. Právě proto se daleko větší pozornosti dočkaly teorie usuzující, že
největší příčinou delikventního chování jedince je nesprávná výchova.
Suchý, Švancar (1972, str. 21) o tom napsali: „Mezi příčiny kriminality mládeže je třeba
řadit na prvé místo vliv rodiny, která hraje primární roli v procesu socializace a
společenského přizpůsobování dospívajícího člověka. Vliv rodiny do značné míry
determinuje budoucí vztah mladistvého ke společnosti.“
Přičemž Faltin (1972, str. 30) je svým způsobem ještě doplňuje: „Zdá se, že hlavním
činitelem delikventního chování bývá dezintegrované rodinné prostředí, nedůsledná,
nedbalá, lhostejná výchova nebo nedostatek výchovy, zhoubný příklad demoralizované
matky nebo otce, nejednotnost rodinné výchovy, atd.“
V dnešní době se nepředpokládá, že by sociálně patologický jev vyznačující se takovou šíří
svého obsahu, jakým je delikvence mládeže, byl způsobován pouze jedním faktorem, který
na jedince během jeho vývinu působí. Spíše se má za to, že jde o komplex vnitřních a
vnějších činitelů, které se vzájemně prolínají.