Bakalářská práce - DSpace UTB

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 11
1 DEFINICE POJMU DELIKVENCE MLÁDEŽE
Jak jsem již uvedl v úvodu své práce, delikvence mládeže je v poslední době skutečně
frekventovaným pojmem. Proto se pokusím o jeho poněkud konkrétnější definování,
přičemž použiji některých poznatků a myšlenek autorů odborné literatury.
Jak píše Koudelková (1995, str. 35) : „Pojem delikvence byl původně pojmem právnickým.
Označuje se jím antisociální chování, přičemž delikvencí se zpravidla rozumí mírnější
porušení právních nebo morálních norem, zejména dětmi nebo dospívajícími, zatímco
termínu kriminalita se používá již pro závažné přestupky, trestné činy, u dospělých osob
(zpravidla nad 24 roků věku).“
V některých, zejména starších publikacích věnujících se tomuto tématu, lze najít namísto
pojmu delikvence mládeže spíše pojem juvenilní delikvence. Tímto pojmem se podle výše
zmíněné autorky míní: přestupky mladých osob, zpravidla do šestnácti až osmnácti let,
které měly za následek, že se mladistvý dostal až k soudnímu řízení.
Delikventní akty se mohou pohybovat od závažných trestných činů k relativně menším
přestupkům, které se stávají deliktem jen v důsledku nedospělosti dítěte (např. opuštění
domova, alkoholismus).
Faltin (1972, str. 8) delikvenci mládeže charakterizuje následovně: Pro psychologa,
pedagoga, sociologa, psychiatra, sociálního pracovníka je to nejen právnický pojem, ale i
sociální problém, je to defektivnost sociálních vztahů, jedním slovem sociálně patologický
jev.
Etymologicky pochází termín delikvence z latinského delinques, což označuje „toho, který
se dopustil přestupku“. Delikventní chování lze tedy považovat za relativně výstižný termín
a jako mírné označení pro přestupky, provedené dětmi a dospívajícími.