Indie Árjové

VOŠ a SPŠ VARNSDORF
Mariánská 1100, 40747 Varnsdorf
198P2006 – Pilotní projekt SIPVZ
Indie
Specifikou indické kultury je především rozlehlost území, na němž se rozvíjela. K této
rozlehlosti přistupuje i poměrná izolovanost tohoto území, které je na severu ohraničeno
velehorami a z ostatních stran je obklopuje oceán. Vzhledem k této zvláštnosti někdy
hovoříme o Indii jako o subkontinentu, na němž se střetávají jak různá podnebí, tak národy a
jazyky. Stala se také kolébkou svébytných kultur a civilizací.
Centrum nejstarší takové civilizace leželo v údolí řeky Indu a jeho pěti hlavních přítoků
(řeky Džihlam, Čanáb, Ráví, Bjás a Satlandž) odtud název Paňdžáb, neboli Pětiříčí. Zde se
rozvíjela protoindická civilizace – kultura nazvaná podle jednoho z nalezišť kultura
harappská. Hlavními centry této civilizace, která se rozkládala v dnešní provincii Paňdžáb a
na území dnešního Pákistánu byla sídla Mohendžo-daro a Harappa.
Rozvoj této civilizace umožnilo vyspělé zemědělství založené na pěstování pšenice,
ječmene, sezamu a bavlny (byly zde objeveny nejstarší důkazy o zemědělském využití
bavlníku na světě vůbec). Půdorys měst byl šachovnicový, stavby byly cihlové a fungoval
zde promyšlený systém kanalizace. Významnými součástmi měst byly sýpky na obilí a velká
lázeň využívaná snad pro rituální koupele. Nad městem se tyčila opevněná citadela. Byly zde
nalezeny předměty (především pečeti) pokryté nápisy v "hieroglyfickém" písmu, ale
vzhledem ke krátkosti záznamů se písmo nepodařilo rozluštit. Souvislejší zápisy byly zřejmě
pořizovány na méně odolný materiál, který v průběhu tisíciletí podlehl zkáze. V polovině 2.
tisíciletí př.n.l. tato kultura za blíže nevysvětlených okolností zanikla.
Árjové
Kolem roku 1500 př.n.l. začali do Indie ze severu pronikat příslušníci pasteveckých kmenů,
kteří sami sebe nazývali Árjové (árja znamená původně vznešený, později urozený). Byli
zároveň válečníky, kteří se pohybovali na vozech tažených koňmi.
Právě vzhledem k tomu, že zpočátku nezakládali stálá sídla a archeologických nálezů
pochází z této doby velmi málo, pramení nejstarší informace o jejich kultuře z literárních
památek, které byly po dlouhou dobu tradovány z generace na generaci ústním podáním, až
byly zapsány sanskrtem, původním jazykem Árjů, dnes jazykem posvátných knih, z něhož se
vyvinula řada dnešních indických jazyků. Tento jazyk patří ke skupině jazyků
indoevropských, je tedy do jisté míry příbuzným i jazyku našemu (obsahuje některá shodná
slova – tri = tři, véda = věda). Tyto nejstarší literární památky jsou označovány jako védy a
jsou považovány za posvátný soubor vědění. Postupné dobývání indického území, pronikání
Árjů do povodí řeky Gangy a boje mezi jednotlivými rody popisují hrdinské eposy, např.
Mahábhárata (Zpěv vznešeného, popisující boj mezi dvěma rody: Pánduovci a Kuruovci)
a Bhagavadgíta.
Árjové byli tedy zpočátku kočovnými pastevci a jejich bohatství představoval dobytek (zde
je zřejmě kořen a důvod uctívání krávy jako posvátného zvířete přetrvávající dodnes
v hinduismu). Na dobytém území se postupně usazovali ve vesnicích a začínali se věnovat
zemědělství, stejně jako řemeslům a obchodu a začali vytvářet městská sídla. Postupně
zatlačili dále na jih nebo si podmanili původní obyvatelstvo tmavé pleti - Dásy, též Drávidy.
1

VOŠ a SPŠ VARNSDORF
Mariánská 1100, 40747 Varnsdorf
198P2006 – Pilotní projekt SIPVZ
Kastovní systém
Z protikladů mezi původním podmaněným obyvatelstvem a nově příchozími Árji světlejší
pleti vznikl zřejmě kastovní systém, tak typický pro indickou kulturu po tisíciletí. Slovo
kasta je totiž původně portugalského původu: v sanskrtu je to „varna“, což znamená barvu,
pravděpodobně barvu pleti.
Rozdělení kast
1.bráhmani – kněží, následovali
2.kšatrijové – aristokrati, bojovníci, vládcové,
3.vaišijové – svobodní lidé, obchodníci, bohatší vrstva společnosti
4.šúdrové – zemědělci, řemeslníci.
Mimo kasty se ocitli původní obyvatelé Drávidové, z nichž se stali se z nich páriové -
nečistí. Zařazení do kasty bylo postupně stále přísnější a náboženská ustanovení zakazovala
nejen sňatky, ale i kontakty mezi jednotlivými kastami. Dělení kast postupem času dále
pokračovalo a tak je dnes v Indii přibližně 58 kast hlavních a asi 2000 kast vedlejších
(podkast). člověk se tedy rodí do přísného kastovního systému, z něhož není úniku. Na
příslušnost k určité kastě se ovšem nenahlíží jako na bezpráví, ale jako na dědictví minulých
životů.
Náboženství a mytologie
Indická kultura více než jiné kultury byla těsně spjata s náboženstvím: nejtypičtějším
náboženským systémem Indie se stal hinduismus, který do sebe začlenil komplexy
náboženských představ předchozích období. Jedná se z určitého pohledu zároveň o filosofii.
Hinduismus je polyteismem s početným zástupem bohů a polobohů, v jejichž čele stojí
trojice Brahma – stvořitel, Višnu – udržovatel a Šiva – ničitel, jehož ženou byla strašná
bohyně Kálí.
Indie a buddhismus
Kulturu Indie významně ovlivnil kromě jiných další nábožensko-filosofický systém –
buddhismus založený v 6. století př.n.l. princem Siddhárthou Gautamou jako reakce na
křiklavé rozdíly ve společnosti. Buddhismus nabídl cestu ke spáse všem, bez ohledu na
jejich původ – cestou k ní je správné jednání a cílem je vysvobození z koloběhu životů –
nirvána.
Buddhismus výrazně ovlivnil indické výtvarné umění a architekturu. Typickými indickými
náboženskými stavbami se staly „stúpy“ (doslova "navršení") – věžovité pagody
symbolizující ukončení řetězce Buddhových znovuzrození. Pro Buddhismus máhájánového
typu se ve výtvarném umění stalo typickým vyobrazení sedícího meditujícího nebo spícího
Buddhy s určitým gestem rukou (mudra), hrbolem moudrosti na temeni a dlouhými ušními
lalůčky.
2

VOŠ a SPŠ VARNSDORF
Mariánská 1100, 40747 Varnsdorf
198P2006 – Pilotní projekt SIPVZ
Maurijská říše
Indie nebyla téměř nikdy jednotnou říší, většinou byla rozdělena na drobné státní útvary
s nestálými hranicemi ovládané rychle se střídajícími dynastiemi. Výjimkou byla doba vlády
císaře Ašóky (3. stol. př.n.l.), který sjednotil téměř celou Indii, přičemž rozlehlá říše byla
propojena obchodními cestami a došlo k velkému vzestupu vrstvy obchodníků, kteří
budovali kolem šlechtických dvorů kvetoucí městské čtvrtě. Sídelním městem říše byla
Pátaliputra. Tomuto království se říkalo Maurijská říše a císař sám jednak přijal
buddhistické učení a jednak je velmi podporoval – za jeho podpory vzniklo množství
stavebních památek na počest Buddhy nebo buddhistických světců. Po jeho smrti se říše opět
začala rozpadat.
Islám v Indii
Od 8. století n.l. byla rozdrobená Indie vystavena útokům nájezdníků, většinou stoupenců
islámu. Všechny muslimské vpády byly provázeny ničením tradičních památek
hinduistického i buddhistického náboženství a výstavbou památek muslimských, zejména za
doby vlády Mongolů, kteří vytvořili dynastii Velkých Mughalů (16-17. stol.). Vrcholem
mughalské architektury je např. slavný Tádž Mahal, mauzoleum Šáhdžahánovy manželky
Mumtázmahal postavené v 17. stol. u města Ágry.
Umění a věda
Pro indickou kulturu je typický a velmi rozšířený symbol – svastika; původně otáčející se
ohnivý kříž, jehož ramena jsou na konci zalomená, aby symbolizovala proud světla
vznikající otáčením. Byl uctíván hinduisty, buddhisty i džinisty. Otáčí-li se po směru
hodinových ručiček, symbolizuje mužskou energii, proti nim pak ženskou. Původně tento
prastarý kultovní symbol vyjadřoval slunce a oheň, přeneseně symbol štěstí a zdaru. Ve
středověku symbol převzala černá magie a nám tento symbol nejspíše připomene hákový
kříž nacistů, kteří jej převzali jako symbol árijství (směřuje doleva). Tím byl tento symbol
v evropském kulturním okruhu ponížen na symbol zla.
Pravděpodobně nejvýznamnějším přínosem indické kultury Evropě se stala její poziční
číselná soustava zároveň s vynálezem nuly (grafému pro entitu, která je prázdná); nulu
římský číselný systém nezná. Tento číselný systém převzali v 9. století Arabové a jejich
prostřednictvím jej převzala postupně i Evropa, což se stalo významným činitelem rozvoje
matematiky a přírodních věd v novověku.
3