Akreditace pro obor Zubní lékařství

lécebných úcinku. Kniha je výsledkem terénního sledování ambulantní lécby acne
vulgaris tímto preparátem. Sledováním byl získán velký statistický soubor a cenný
rozsáhlý fotografický materiál, který výsledky terapie dokumentuje.
2. Rulcová J., Zelenková h.: Hodnocení výsledku lécby souboru 142 nemocných
akné roztokem 4% erythromycinu s prídavkem 1,2 zinkacetátu (Zineryt® lotio).
Dermatologia Estetyczna: specialistczny magazyn medyczny, 3, 2001, 1, s. 10-15.
Polská republika, Varšava.
Autorky jednak hodnotily výsledky lokální lécby Zineryt roztokem v souboru 142
pacientu, jednak venovaly pozornost terapeutickým efektum u jednotlivých typu akné
i trvalosti vyhojení po dalších 3 mesíce od skoncené aplikaci Zinerytu. Pretrvávající
príznivý výsledek lécby byl pozorován u všech nemocných s acne comedonica a acne
papulopustulosa I. a II. stupne. Z uvedeného poctu pacientu byl vyhojeno 65%,
výrazne zlepšeno 16%, cástecne zlepšeno 15% a nezlepšeno zustala 4% nemocných.
3. Rulcová J.:
Akné - terapeutické možnosti. Trendy v medicíne, 3, 2001, c. 3, s. 3-7.
Na základe znalostí o úcincích lokálních a systémových akneterapeutik,
s prihlédnutím k jednotlivým typum a závažnosti akné podle klinického obrazu je
v našich možnostech volit efektivní terapii akné. Nesmíme však opomíjet
individualitu projevu, charakter pleti a psychický stav pacienta. Práve z techto duvodu
individuálního prístupu ke každému pacientovi neexistuje jednotná šablona pro terapii
acne vulgaris, ale dlouholetou praxí overené lécebné postupy. S tímto náhledem
autorka v clánku uvádí prehled osvedcených léku.
4. Rulcová J.
Akné – moderní trendy v lécbe.
Trendy v medicíne, 3, 2001, 3, s. 8-10.
Autorka v clánku uvádí prehled terapeutických prístupu, u kterých se využívá
možnosti kombinace lokálních a celkových akneterapeutik podle jejich úcinku na
etiopatogenetické faktory akné. Zabývá se efektivními kombinacemi jednotlivých
prípravku.
5. Rulcová J., Pospíšilová A., Vlašín Z.:
Sledování nekterých klinických a biochemických parametru ve vztahu k etiologii
u pacientu s vitiligem. Derma 3. tisícrocia 1, 2001, 1, s. 12-15.
U skupiny 43 nemocných s vitiligem byly sledovány faktory mající možnou souvislost
se vznikem tohoto onemocnení. Údaje byly zpracovány jednak na základe
anamnestických dat, jednak na základe biochemických a imunologických parametru,
majících vztah k základnímu onemocnení. Autori zaznamenali soucasný výskyt
vitiliga s onemocnením štítné žlázy a s atopickým syndromem, s prožitím stresové
situace. Familiární výskyt byl potvrzen v 25,6% prípadu.
6. Rulcová J., Pospíšilová A., Vlašín Z.:
Predbežné výsledky vyšetrení a lécby transplantací autologních melanocytu u
skupiny 43 nemocných vitiligem.
Cs. Derm. 76, 2001, 4, s. 178-182.
Autori popisují postup, zkušenosti a nekteré predbežné výsledky metody lécby
vitiliga transplantací autologních melanocytu na dermabrazí pripravený povrch kuže.
Sustepenze autologních melanocytu byla jednak aplikována pipetou na
depigmentovanou plochu pripravenou dermabrazí a jednak transepidermální injektáží
381