50.48.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora

BULLETIN ADVOKACIE 7-8/2009 z Evropy
Písm. c) zajišťování slučitelnosti příslušných
předpisů členských států,
pokud je to nezbytné ke zlepšení této
spolupráce.“
Na základě tohoto ujednání majorita
zemí EU usilovala v roce 2004
o dosažení rámcového rozhodnutí, podle
kterého by členské státy byly povinny
sladit svou trestněprávní legislativu
tak, aby splňovala alespoň minimálně
nastavené standardy v otázkách:
1. práva na právní pomoc;
2. přístupu k tlumočníkovi
a překladu důležitých
dokumentů;
3. zajištění odpovídající pozornosti
osobám neschopným rozumět
trestnímu řízení;
4. práva komunikovat
s konzulárními úředníky, jde-li
o stíhání cizince;
5. práva na poučení o právech obviněného
(univerzální listina práv).
Uvedené rámcové rozhodnutí nebylo
z důvodu nedostatku konsenzu
všech členských států přijato. V současné
době, a bylo to formulováno jasně
na schůzce expertů v březnu 2009,
připravuje švédské předsednictví prezentování
tzv. Road Map, tedy plánu
pro postupné prosazení přijetí jednotlivých
procesních standardů, a to počínaje
právem na tlumočení a překlad.
K postoji české administrativy uvádím,
že ta prosazuje striktně užší výklad
citovaného textu úmluvy a připouští
stanovení minimálních standardů pouze
v rozsahu případů, kde již existuje
přeshraniční spolupráce, jak je mj. definováno
v trestním řádu, hlavě dvacáté
V
e dnech 14. – 15. 5. 2009 jsem
se za Českou advokátní komoru
zúčastnila zajímavého semináře
pořádaného Evropskou právní akademií
v Trieru na shora uvedené téma.
Zajímavé bylo nejen složení panelu
(šlo o vybrané odborníky, kteří s mediací
pracují v praktické rovině – advokáty,
partnery zahraničních kanceláří
– Švýcarsko, Norsko, Irsko, soudce
– Slovinsko, Anglie, notáře – Belgie,
WWW.CAK.CZ
páté: Právní styk s cizinou. Přestože česká
administrativa připouští, že zavedení
procesních standardů musí proběhnout
v případě přijetí rámcového rozhodnutí
pro všechny případy, řešené v rámci
jurisdikce českých orgánů činných
v trestním řízení – tedy na domácí půdě,
zdráhá se na půdě evropské akceptovat
rozsah rámcového rozhodnutí nad
rámec případů úzce vymezených již
probíhající spoluprací mezi orgány.
Argumentace majority v EU mj.
vychází nejen z jazykového výkladu
citovaného ustanovení, ale i z výkladu
teleologického, přičemž poukazuje
na to, že podstatou zavedení minimálních
standardů, resp. jejich cílem,
je vedle ochrany práv jednotlivců na
obdobné bázi napříč EU také dosažení
důvěry mezi členskými státy a justičními
orgány. Pouze za předpokladu,
že budou všemi členskými státy garantována
práva stíhaných osob na obecně
dostatečné úrovni, se může soudní
spolupráce skutečně rozběhnout.
Zastánci přijetí minimálních standardů
tedy požadují, aby povinnost sladit
národní legislativu dopadla nejen na
případy, kde spolupráce mezi soudními
orgány už začala, ale také tam, kde
potenciálně může nastat z důvodu
existence tzv. cizího prvku, tedy navrhují
podrobit členské státy povinnosti
respektovat minimální standardy přinejmenším
ve všech případech, kde je
účasten cizinec, anebo lépe, ve všech
trestních věcech vůbec.
Praktický problém s užším pojetím,
jak je hájí např. česká strana, vyvstává
za situace, kdy zpočátku o mezinárod-
ní spolupráci nejde, a případ je řešen
výhradně na domácí půdě členského
státu, nicméně v průběhu řízení vyvstanou
skutečnosti, které potřebu soudní
spolupráce mezi členskými státy vyvolají.
Je těžko představitelné, že by taková
spolupráce mohla proběhnout bez
potíží, pokud by v průběhu řízení došlo
ke změně pravidel a vyšlo by najevo, že
některá pravidla, která začala být brána
v úvahu až v průběhu řízení, nebyla
dodržena v předcházející úkonech.
Za dané situace by bylo obtížné udržet
případ v mezích požadavků na fair trial
(spravedlivý proces).
Např. pokud stíhanému cizinci (např.
Čech) nebude zajištěn kvalifikovaný
tlumočník do mateřštiny, byť by to
bylo dle národní úpravy (Řecko) přípustné,
ve chvíli, kdy by následně došlo
k předání trestního stíhání do ČR,
by vyvstala otázka (ne)použitelnosti
v souladu s řeckým právem provedeného
dokazování, kdyby na případ
začala ex post dopadat úprava minimálních
standardů.
Uvedeným pochybnostem lze předejít
v praxi, jak říkají zastánci širšího
dopadu minimálních procesních standardů,
nikoli zdlouhavou soudní praxí
Evropského soudu pro lidská práva ve
Štrasburku, který je přetížen, ale tím, že
na daný případ budou minimální standardy
dopadat od počátku skrze domácí
legislativu, byť ještě není zřejmé, zda
v průběhu řízení spolupráce mezi soudy
dvou, popř. více členských států
nastane, či nikoli.
✤ Mgr. MIROSLAV KRUTINA,
advokát v Praze
Praktické otázky přeshraniční mediace
praktické mediátory neprávního vzdělání
– Španělsko, Německo, Polsko,
vědecké pracovníky univerzit – Polsko,
Irsko, Německo), ale zaujala také
samotná tematika, která souvisí s uplatněním
evropské směrnice 2008/52EG
o určitých aspektech mediace v civilních
a obchodních věcech v praxi.
Semináři předsedala paní Diana
Wallis, viceprezidentka Evropského
parlamentu.
Program semináře se soustředil
především na soulad mezi mediacemi
a civilním (soudním) řízením,
zejména ve vztahu k citované směrnici
2008/52EG o určitých aspektech
mediace v civilních a obchodních
věcech. Diskutována byla oblast
použitelnosti směrnice, přeshraniční
spory, dobrovolnost nebo donucovací
prvky použití mediace, účinky mediace
na běh promlčecích lhůt a uzná-
85