50.48.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora

články
slušenstvím a úhrady zařizovacích předmětů v částce
7465,50 Kč, celkem tedy ve výši 232 070,65 Kč na základě
smlouvy o dílo uzavřené dle ustanovení obchodního
zákoníku dne 5. 2. 2007.
Žalovaná strana v řízení uplatnila vzájemný návrh na
zaplacení smluvní pokuty ve výši 266 109 Kč z důvodu
prodlení žalobce jako zhotovitele s předáním díla a vydání
bezdůvodného obohacení ve výši 247 319,50 Kč z titulu
neprovedení díla ve sjednaném rozsahu.
Ke svému tvrzení žalovaná označila mimo jiné tyto listinné
důkazy: znalecký posudek a notářský zápis o stavu
věci, kterými prokazovala nesplnění povinnosti žalobce
provést dílo ve sjednaném rozsahu.
Obecně lze jako podstatu tohoto sporu označit skutečnost,
zda zhotovitel díla má či nemá nárok na úhradu celé
ceny díla sjednané ve smlouvě v případě, že zhotovitel dílo
ve sjednaném rozsahu neprovedl a objednateli nepředal, za
předpokladu, že je cena splatná ve splátkách k určitému
datu.
Rozhodčí senát provedl všechny stranami navržené
důkazy a po jednání dospěl k těmto závěrům: „Rozhodčí
senát nemohl akceptovat tvrzení strany žalované,
že úhrada ceny díla byla vázána na řádné a včasné provedení
díla. Dle ust. § 548 odst. 1 obch. zák. vzniká
nárok na cenu provedením díla pouze za předpokladu,
že ze smlouvy (ze zákona) nevyplývá něco jiného. Jak
již bylo výše uvedeno, smlouva o dílo obsahuje ustanovení,
dle kterého bude cena díla uhrazena formou záloh
ve lhůtách jejich splatnosti. Jde tedy o dohodu stran,
která vylučuje ve své podstatě aplikaci shora citovaného
§ 548 odst. 1 obch. zák. Rozhodčí senát musí tedy konstatovat,
že úhrada ceny díla nebyla dle výslovné dohody
stran, obsažené ve smlouvě o dílo, v žádném případě
vázána na řádné a včasné předání díla (resp. na předání
díla vůbec).“
Tentýž právní závěr je pak obsažen na dalších stránkách
rozhodčího nálezu: „Zaplacení ceny díla nebylo
v žádném případě vázáno na řádné a včasné splnění
díla.“
V tomto kontextu musím pro odstranění veškerých
pochybností uvést, že smlouva o dílo obsahovala ujednání
o výši ceny za dílo pevnou částkou, ujednání o její
splatnosti formou záloh ve lhůtách jejich splatnosti
a současně povinnost zhotovitele dílo k pevně sjednanému
datu provést. Pro úplnost pak dodávám, že zhotovitel
dílo neprovedl ani v dodatečně poskytnuté přiměřené
lhůtě, dílo objednateli nepředal. Objednatel pak dílo
dokončil vlastními silami.
Rozhodčí senát dále v dotčeném rozhodčím nálezu
dospěl k závěru, že „straně žalované se v řízení nepodařilo
unést důkazní břemeno, které ji vedle povinnosti tvrzení
nesporně stíhá....... k prokázání svých tvrzení ohledně
oprávněnosti nároků na vydání bezdůvodného obohacení,
když sice předložila důkazní prostředky, avšak tyto
neměly takovou důkazní sílu, aby je bylo možno v řízení
považovat za právně relevantní a aby na jejich základě
bylo možno přiznat straně žalované tento nárok uplatněný
v protižalobě.“
54
BULLETIN ADVOKACIE 7-8/2009
K tomuto závěru rozhodčího senátu považuji za
nutné uvést, že za „důkazní prostředky, které nemají
takovou důkazní sílu, aby je bylo možno považovat
za právně relevantní“, označil rozhodčí senát notářský
zápis o stavu věci (stavu díla, v jakém se nacházelo
2 měsíce po datu, k němuž mělo být provedeno)
a znalecký posudek (o zjištění hodnoty skutečně provedeného
díla). Oba důkazy předložila strana žalovaná
k prokázání jejího tvrzení, že žalobce dílo řádně
a včas neprovedl a nevznikl mu tak nárok na úhradu
sjednané ceny.
Ohledně notářského zápisu pak rozhodčí senát dospěl
k tomuto závěru: „(rozhodčí senát) vnímal notářský zápis
pouze jako kterýkoli jiný listinný důkaz, aniž by mu přikládal
jakýkoli jiný význam. ….. rozhodčí senát neposuzuje
obsahovou stránku obou dokumentů…“
Ve světle výše zmíněného nálezu si nemohu nepoložit
otázku, jak je možné, aby tak renomovaná instituce vydala
rozhodnutí, které je dle mého názoru v rozporu s platným
hmotným právem, o zásadách poctivého obchodního
styku nemluvě?
Rozhodnutí, které odmítá posuzovat obsahovou
stránku a tím zcela ignoruje důkazní sílu notářského
zápisu jako veřejné listiny, která jí je přiznána zejména
ustanovením § 6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích
a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění,
nebo ustanovením § 78a občanského soudního řádu
o tom, že důkaz může být zajištěn také notářským
nebo exekutorským zápisem o skutkovém ději nebo
o stavu věci, jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti
notáře nebo soudního exekutora nebo jestliže
notář nebo exekutor osvědčil stav věci, nebo ustanovením
§ 134 občanského soudního řádu o důkazní síle
veřejných listin, kdy taková listina prokazuje pravdivost
toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, není
-li prokázán opak?
Rozhodnutí, které dospívá k závěru, že ujednání o ceně
za dílo, která je splatná v zálohách k pevnému datu, de
facto zbavuje zhotovitele povinnosti dílo provést a tím
smlouvu o dílo (jako dvoustranný právní úkon, z něhož
jsou zavázány a povinny obě smluvní strany) degraduje na
jednostrannou povinnost objednatele dílo zaplatit, aniž
by zhotoviteli vznikla povinnost dílo provést.
Rozhodčí nález je konečný, doručením stranám sporu
nabývá právní moci a stává se vykonatelným. Jedná se
v tomto konkrétním případě o ojedinělý exces v rozhodovací
praxi Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře
České republiky a Agrární komoře České republiky?
Nebo tento rozhodčí soud jako celek ignoruje platné
právo?
Má za takového stavu smysl sjednávat rozhodčí doložky?
Nebo je na místě povzdechnutí „zlaté soudy“?
Ocením jakékoli vaše komentáře či osobní zkušenosti
na téma rozhodčí řízení v České republice.
✤ Autorka je advokátkou v Praze.
WWW.CAK.CZ