50.48.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
50.48.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
50.48.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
články<br />
46<br />
Mgr. DAVID SLOVÁČEK<br />
Ochrana spotřebitele<br />
Ochrana spotřebitele se v rovině<br />
soukromého práva realizuje<br />
prostřednictvím hlavy V občanského<br />
zákoníku nazvané „Spotřebitelské smlouvy“.<br />
Nejedná se přitom o úpravu vycházející pouze z představ<br />
našeho zákonodárce, nýbrž jsou v ní zapracovány<br />
příslušné směrnice Evropských společenství. Přestože<br />
se při četbě mnoha právních dokumentů každodenního<br />
právnického života (soudních podání, rozsudků)<br />
může zdát, že znalost zásad či principů soukromého<br />
práva řady právníků končí u zásady „smluvní volnosti“,<br />
případně zásady „smlouvy je třeba dodržovat“, dostává<br />
se do širšího povědomí také skutečnost, že dvě výše<br />
uvedené zásady nemohou a nikdy nemohly být vnímány<br />
izolovaně.<br />
Již dříve byla samozřejmě smluvní volnost stran<br />
omezena ustanoveními občanského zákoníku kogentní<br />
povahy. Z pohledu ochrany spotřebitele rozšířené<br />
novelou občanského zákoníku z roku 20001 se tyto<br />
zásady nově střetávají také se zásadou „ochrany slabší<br />
smluvní strany“. Profesionál – dodavatel (obchodník)<br />
je totiž fakticky zvýhodněn ve smluvním vztahu,<br />
zejména s ohledem na svou větší zkušenost s prodejem,<br />
znalost nabízeného výrobku a zpravidla i lepší<br />
znalost práva a možnost jednostranně formou formulářů<br />
stanovit smluvní podmínky. Spotřebitelské právo<br />
proto stanoví za účelem vyrovnání přirozeně vzniklé<br />
nerovnováhy mezi smluvními stranami v zájmu spotřebitele<br />
jednak odchylky od obecného občanského práva,<br />
jednak jeho doplnění. 2<br />
Důležitou součástí spotřebitelského práva je zákaz<br />
nekalých podmínek (unfair terms) ve spotřebitelských<br />
smlouvách zakotvený v ustanovení § 56 občanského zákoníku,<br />
který je nutno vykládat jako konkretizaci důležité<br />
BULLETIN ADVOKACIE 7-8/2009<br />
Ochrana spotřebitele a rozhodčí<br />
doložky<br />
1234<br />
1 Zákon č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský<br />
zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.<br />
2 Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník I.<br />
§ 1-459. Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2008, str. 418.<br />
3 Pecina, T.: Příběhy z legislativního Sherwoodu I, http://tompecina.blogspot.<br />
com/2009/05/pribehy-z-legislativniho-sherwoodu-i.html (stránky navštíveny<br />
dne 7. 5. 2009).<br />
4 Uhl, P.: Spravedlnost na tržišti, http://www.spotrebitelskyudel.cz/?p=62, (stránky<br />
navštíveny dne 12. 5. 2009).<br />
zásady českého spotřebitelského práva – „jednostranné<br />
kogentnosti“ vyjádřené v ustanovení § 55 odst. 1 téhož<br />
zákona. Přestože je tato úprava účinná již osm let, je její<br />
uvádění do spotřebitelské praxe velmi pomalé. Přispívá<br />
k tomu jistě i velmi složitá definice nekalých podmínek,<br />
kterou je nutno vykládat se znalostmi příslušných souvislostí,<br />
a to zejména těch evropských. Z pohledu citovaných<br />
ustanovení je pak třeba posuzovat přípustnost<br />
v praxi častých rozhodčích doložek ve spotřebitelských<br />
smlouvách.<br />
Výchozí mimoprávní úvahy<br />
Domnívám se, že každý výklad platného práva musí<br />
vycházet ze znalosti aktuálních společenských podmínek<br />
a pokoušet se o nalezení materiální spravedlnosti v mezilidských<br />
vztazích.<br />
K napsání tohoto článku mne přivedl článek z jednoho<br />
internetového blogu, 3 v němž Tomáš Pecina nadnesl,<br />
že ujednání natolik jednostranně výhodné jako rozhodčí<br />
doložka je ve spotřebitelské smlouvě nepřípustné a spotřebitel<br />
se může dovolat její neplatnosti dle § 55 odst. 1<br />
občanského zákoníku.<br />
Na specifických segmentech trhu – spotřebitelské<br />
mimobankovní úvěry a leasingové smlouvy – ukazuje<br />
pak Pavel Uhl problematičnost rozhodcovské praxe.<br />
Většina firem podnikajících v těchto odvětvích, ale také<br />
autobazary, pojišťovny či realitní kanceláře, užívá vytištěné<br />
smlouvy nebo obchodní podmínky, kde jsou takzvané<br />
„rozhodčí doložky“ předem uvedeny, a na celou<br />
sféru vztahů vyvolaných činností těchto podnikatelů se<br />
tak vztahuje vyloučení pravomoci státních soudů a svěření<br />
spravedlnosti předem určenému soukromému subjektu.<br />
Autor dále poukazuje na to, že ač je rozhodce podle<br />
zákona nezávislý, vždy si rozmyslí aplikovat na posouzení<br />
případu dobré mravy (neuznat vysoký úrok, smluvní<br />
pokutu nebo jiné jednostranné podmínky). Pokud by to<br />
udělal, přestal by být v tvrdé konkurenci nadále vybírán<br />
jako rozhodce. 4<br />
Taktéž mé vlastní zkušenosti z právní praxe potvrzují,<br />
že problém rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách<br />
není zanedbatelnou záležitostí několika neopatrných<br />
jedinců, nýbrž se jedná o fenomén se vzrůstající tendencí.<br />
Na počátku problému skutečně stojí vždy nedbalost, či<br />
lehkovážnost spotřebitele (často fakticky znevýhodněného<br />
pokročilým věkem, či původem ze sociálně vyloučeného<br />
prostředí). Cena, kterou tento spotřebitel za svoji<br />
chybu platí v podobě ztráty práva na spravedlivé projednání<br />
jeho věci nestranným soudem, je však nepřiměřená.<br />
Nabízím zde proto výklad platného práva, který ochranu<br />
spotřebitele před rozhodčími doložkami umožňuje.<br />
WWW.CAK.CZ
Change language