50.48.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
50.48.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
50.48.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
články<br />
konkrétními skutečnostmi podložené podezření, že konkrétní<br />
daňový subjekt, u něhož je daňová kontrola zahajována,<br />
zřejmě svou daňovou povinnost nesplnil, nebo splnil, avšak<br />
v míře menší, než by měl“ (viz bod 28 nálezu).<br />
Závěry Ústavního soudu nelze akceptovat, neboť činí<br />
z daňové kontroly něco, čím není a ani být nemůže. Podle<br />
§ 16 odst. 1 daňového řádu pracovník správce daně<br />
daňovou kontrolou zjišťuje nebo prověřuje daňový základ<br />
nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně<br />
u daňového subjektu nebo na místě, kde je to vzhledem<br />
k účelu kontroly nejvhodnější. Důvodová zpráva k daňovému<br />
řádu (viz tisk č. 691, ČNR 1990-1992, digitální<br />
repozitář, www.psp.cz) k tomu uvádí, že „nedílnou součástí<br />
správy daní je daňová kontrola, jejímž cílem je na místě<br />
ověřit údaje rozhodné pro stanovení daňové povinnosti<br />
ve správné výši. Jde o jeden z rozhodujících právních institutů<br />
k dosažení cíle řízení a k omezení daňových úniků.<br />
Na rozdíl od obecnějšího institutu, kterým je místní šetření<br />
založené v § 15, vede daňová kontrola mnohdy přímo<br />
k vyměření daně a je prováděna zásadně u daňových subjektů“.<br />
V § 42 odst. 2 daňového řádu se stanoví, že dodatečné<br />
přiznání nebo hlášení není přípustné, byl-li před<br />
jeho podáním správcem daně učiněn úkon směřující<br />
k přezkoušení správnosti daňové povinnosti (kterým je<br />
bezpochyby daňová kontrola). Z citovaných dokumentů<br />
vyplývá, že daňová kontrola slouží<br />
k prověření, ověření či přezkoušení<br />
daňové povinnosti: daňová kontrola<br />
je proto úkonem preventivní<br />
povahy.<br />
Daňovou kontrolou se ve svých<br />
rozhodnutích zabýval Ústavní<br />
soud i dříve. Lze zmínit například nález ze dne 4. 11.<br />
1999, III. ÚS 86/99, kde se Ústavní soud vyslovil obecně<br />
k tomuto institutu. „Účel daňové kontroly lze vymezovat<br />
v souvislosti s § 1 cit. zákona (daňového řádu – pozn.<br />
autorů), v němž je definován rozsah působnosti této právní<br />
normy, zejména § 1 odst. 2 cit. zákona, který pod správou<br />
daně rozumí i právo kontrolovat daňové subjekty při plnění<br />
jejich povinností ve stanovené výši a době. Pro výkon daňové<br />
kontroly platí i základní zásady daňového řízení vymezené<br />
v § 2 cit. zákona, které ukládají správci daně postupovat<br />
v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními<br />
předpisy, chránit zájmy státu a dbát přitom na zachování<br />
práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů. Z uvedených<br />
ustanovení, zejména pak z ust. § 16 odst. 1 cit. zákona<br />
je nutno vyvodit, že při zahájení daňové kontroly musí<br />
být vymezen také předmět daňové kontroly, a to tak, aby<br />
z tohoto vymezení bylo jednoznačně patrno, čeho se bude<br />
daňová kontrola týkat.“ Je nepochybné, že předmět daňové<br />
kontroly (obvykle vymezený druhem kontrolované<br />
daně a zdaňovacím obdobím) musí být daňovému subjektu<br />
oznámen v okamžiku zahájení daňové kontroly. Ze<br />
základních zásad, z textu daňového řádu, ale ani z práva<br />
daňového subjektu na informační autonomii však neplyne<br />
požadavek, aby preventivní úkon, jakým daňová kontrola<br />
je, musel být podmíněn „konkrétním podezřením“ na<br />
nedostatečné splnění daňové povinnosti.<br />
44<br />
…daňová kontrola slouží k prověření,<br />
ověření či přezkoušení daňové<br />
povinnosti: daňová kontrola je proto<br />
úkonem preventivní povahy.<br />
BULLETIN ADVOKACIE 7-8/2009<br />
Hned na tomto místě je třeba podpořit argumentaci<br />
obsaženou v disentu soudkyně Ivany Janů k nálezu<br />
sp. zn. I. ÚS 1835/07: nelze totiž než souhlasit s tím, že<br />
Ústavní soud smíchal daňovou kontrolu s vytýkacím řízením.<br />
Právě vytýkací řízení upravené v § 43 daňového řádu<br />
je založeno na tom, že správci daně vzniknou pochybnosti<br />
o správnosti, pravdivosti, průkaznosti nebo úplnosti<br />
podaného daňového přiznání nebo jiných dokladů.<br />
„Naproti tomu předpokladem daňové kontroly není existence<br />
pochybností o správném stanovení daně; jde pouze o zjištění<br />
nebo prověření toho, zda byla stanovena správně. Vzhledem<br />
k tomu, že zákonným předpokladem daňové kontroly<br />
není existence pochybností o správnosti stanovení daně, nelze<br />
po správci daně ani požadovat, aby v protokolu o zahájení<br />
daňové kontroly jakékoliv pochybnosti uváděl. Většinový<br />
názor tím, že existenci „podezření“ a jeho sdělení v protokolu<br />
o zahájení daňové kontroly vyžaduje, přisuzuje daňové<br />
kontrole funkci vytýkacího řízení, a v konečném důsledku<br />
tak podstatně – v rozporu s jejím účelem – omezuje prostor<br />
pro uplatnění daňové kontroly“.<br />
Z nálezu Ústavního soudu vůbec není zřejmé, nakolik<br />
konkrétní má být podezření správce, zda tedy stačí konkrétní<br />
„drb aneb jedna paní povídala“, terminologií daňového<br />
řádu spekulace od osoby přezvědné, nebo nesrovnalosti<br />
v účetnictví jiného daňového subjektu, který<br />
s kontrolovaným daňovým subjektem<br />
obchoduje, nebo zda se<br />
musí jednat o podezření podepřené<br />
důkazy přímo ve vztahu ke<br />
kontrolovanému subjektu, například<br />
svědeckou výpovědí. Bude<br />
konkrétnímu podezření vyhovovat<br />
anonymní udání (a nestane se pak z daňové kontroly<br />
prostředek konkurenčního boje mezi daňovými subjekty<br />
působícími ve stejné oblasti trhu)? Co když se správce<br />
daně dozví o daňových únicích u určitého daňového subjektu<br />
na základě podání zaměstnance tohoto subjektu –<br />
bude povinností správce daně uvést do protokolu tuto<br />
skutečnost včetně jména dotyčného zaměstnance (jaké<br />
to pro zaměstnance bude mít důsledky, je zřejmé)? Anebo<br />
bude stačit i fiktivní podezření správce daně nijak<br />
blíže důkazy nepodložené, podobající se spíše neověřené<br />
hypotéze, například spočívající v tvrzení správce daně, že<br />
má podezření, že daňový subjekt zkrátil daňovou povinnost<br />
o 10 000 Kč (aniž bychom tím chtěli radit správcům<br />
daně, jak nález Ústavního soudu obcházet)?<br />
Z logiky věci by spíše plynulo, že konkrétní podezření<br />
musí být podpořeno konkrétním důkazem. Žádný konkrétní<br />
návod, jak takový důkaz opatřit, nález nedává. Pokud<br />
správce daně nezíská konkrétní podezření (důkaz o něm)<br />
z jiných daňových řízení, případně na základě podání od<br />
třetí osoby, je mu cesta k daňové kontrole v podstatě uzavřena.<br />
Řešením by mohlo být zavedení nového institutu<br />
jakéhosi daňového agenta (pracovníka správce daně),<br />
který by infiltroval daňové subjekty, shromáždil potřebné<br />
důkazy a na jejich základě by pak správce daně s konkrétním<br />
podezřením v ruce zahájil daňovou kontrolu. Tím<br />
by se daňová kontrola nepochybně přiblížila trestnímu<br />
WWW.CAK.CZ
Change language