50.48.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
50.48.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
50.48.Bulletin advokacie - Česká advokátní komora
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
BULLETIN ADVOKACIE 7-8/2009 články<br />
Ústavní limity správy daní<br />
Mgr. JAN JIRÁSEK Mgr. TOMÁŠ KOCOUREK<br />
Tématem článku je tvrdá realita správy daní v České<br />
republice nastolená několika rozhodnutími<br />
Ústavního soudu z poslední doby. Ústavní soud<br />
v nich totiž radikálně změnil dlouhá léta ustálený<br />
výklad zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků<br />
(dále též „daňový řad“) týkající se lhůty pro vyměření<br />
daně, přičemž současně výrazně omezil možnost správce<br />
daně provést u daňového subjektu daňovou kontrolu. Bylo<br />
by samozřejmě nesmyslné kritizovat Ústavní soud jen<br />
za to, že se rozhodl k jinému než doposud zastávanému<br />
výkladu právních norem. Je však zcela legitimní ptát se,<br />
zda k takovému zákroku měl dostatek důvodů a zda lze<br />
tyto důvody považovat za oprávněné.<br />
Dříve než přikročíme k rozboru jednotlivých nálezů,<br />
dovolíme si ještě krátkou poznámku k pozici Ústavního<br />
soudu jako soudního orgánu. Ačkoliv Ústavní soud jako<br />
ochránce ústavnosti a základních práv a svobod není součástí<br />
systému obecných soudů, může svými rozhodnutími<br />
do jejich činnosti zasahovat – rušit rozhodnutí v podstatě<br />
kteréhokoliv soudu od okresních až po ty nejvyšší. Pokud<br />
tedy budeme chápat ústavní stížnost zjednodušeně jako<br />
určitý specifický opravný prostředek vůči soudním rozhodnutím<br />
(byť založený jen na možném rozporu napadeného<br />
soudního rozhodnutí s ústavním pořádkem), a to<br />
prostředek vpravdě poslední, lze mít jistě za oprávněný<br />
požadavek, aby rozhodnutí Ústavního soudu splňovala ty<br />
nejvyšší požadavky na kvalitu, ale i racionalitu odůvodnění,<br />
a to zejména v případech, kdy rozhodnutím Ústavního<br />
soudu dochází ke změně stávajícího výkladu právních<br />
předpisů. Ústavní soud by tak měl být nejen pohádkovým<br />
Vševědem, který ví vše nejlépe, ale i racionálním dědem,<br />
který stojí nohama na zemi a je si vědom následků svých<br />
rozhodnutí.<br />
Konečně přezkoumatelné nálezy k prekluzi<br />
První okruh rozhodnutí Ústavního soudu se týká otázky<br />
soudního přezkumu prekluze práva správce daně vyměřit<br />
či doměřit daň. V daném případě se dva daňové sub-<br />
WWW.CAK.CZ<br />
jekty bránily doměření daně z příjmů fyzických osob za<br />
zdaňovací období roku 1994. V žalobě proti rozhodnutí<br />
Finančního ředitelství v Hradci Králové uváděly řadu<br />
námitek, nicméně nenamítly, že došlo k prekluzi práva<br />
správce daně doměřit daň (uplynutí lhůt uvedených<br />
v § 47 daňového řádu). To uvedly až v doplnění kasační<br />
stížnosti.<br />
Nejvyšší správní soud proto v rozsudku ze dne 28. 11.<br />
2006, č. j. 2 Afs 1/2006-119, uvedl, že „tuto námitku by<br />
bylo možno podřadit ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (soudní<br />
řád správní – pozn. autorů). Nejvyšší správní soud se jí<br />
musel zabývat bez ohledu na dobu jejího uplatnění s ohledem<br />
na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2006,<br />
sp. zn. I. ÚS 138/06 (ve spojení s opravným usnesením ze<br />
dne 30. 8. 2006), v němž Ústavní soud možnost doplňování<br />
kasační stížnosti po lhůtě k jejímu podání připustil. Tato<br />
námitka je však nepřípustná z jiného důvodu. Podle § 104<br />
odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná mj. v případě,<br />
že v ní jsou uplatněny důvody, které stěžovatel neuplatnil<br />
v řízení před soudem, ač tak učinit mohl. K tomu lze poukázat<br />
i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9.<br />
2004, č. j. 1 Azs 34/2004-49 (zveřejněn pod č. 419/2004 Sb.<br />
NSS). Ze žaloby stěžovatelů jednoznačně plyne, že námitka<br />
prekluze v ní vznesena nebyla. Jistě pak není důvodem<br />
znemožňujícím napadnout běh lhůty v žalobě skutečnost, že<br />
k této lhůtě byl v současné době zveřejněn judikát Nejvyššího<br />
správního soudu, který neznamenal zásadní zvrat v dosavadním<br />
právním posouzení, ale pouze vykládal zákonné<br />
ustanovení o běhu lhůt. Jedná se tedy o kasační námitku<br />
nepřípustnou.“ Současně Nejvyšší správní soud neshledal<br />
důvod k tomu, aby k námitce prekluze přihlížel z úřední<br />
povinnosti. Případné překročení lhůty pro vyměření<br />
daně je totiž nezákonností, která musí být namítána<br />
a která nečiní rozhodnutí ani nepřezkoumatelným, ani<br />
nicotným.<br />
Daňové subjekty nicméně podaly proti rozhodnutí Nejvyššího<br />
správního soudu ústavní stížnost a Ústavní soud<br />
nálezem ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 545/07, rozsudek<br />
Nejvyššího správního soudu zrušil. Odůvodnění nálezu<br />
však lze označit nejen za argumentačně minimalistické,<br />
ale i za nepřezkoumatelné ve smyslu požadavku náležitého<br />
odůvodnění rozhodnutí soudů, jak je definoval sám<br />
Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (viz např. nález ze<br />
dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, ze dne 3. 2. 2000,<br />
sp. zn. III. ÚS 103/99, nebo ze dne 22. 5. 2002, sp. zn.<br />
I. ÚS 336/2000). Čtenáři nálezu dokonce může připadat,<br />
že se týká úplně jiného rozhodnutí Nejvyššího správního<br />
soudu, než je jím rušeno: Ústavní soud jednou hovoří<br />
o odmítnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu,<br />
podruhé o odmítnutí kasační stížnosti usnesením Nejvyššího<br />
správního soudu, ačkoliv v daném případě se jedna-<br />
37
Change language