imaginea republicii moldova în străinătate - Biblioteca Naţională a ...

literatura artisticănemá ty těžké tašky odhodit a dát sena útěk“(P. 105) (…Dochiţa Barbalatvăzuse cum se prăbuşeşte macarauaşi ar fi rămas în viaţă dacă n-arfi ezitat să arunce sacoşele grele şi săfugă.”)Toată demnitatea unui astfel demoment se dizolvă într-o pastă ironică,maliţioasă într-un fel. Astfelde oameni nu au nici măcar privilegiulunui sfârşit onorabil. Nupoţi însă să nu te întrebi ce fel delume este aceea în care gospodineleîşi apără proviziile cu preţul vieţii,transformându-se în maşini de gătit,ce fel de lume este cea în caregrijă pentru stomac devine o obsesie?E foarte simplu : este lumeaprin care au trecut milioane de oameni“înainte să moară Brejnev”.Aliajul de grotesc, dramatic, melodramaticchiar, totul condimentatcu o ironie acidă, când este cazul, reprezintăformula câştigătoare. IulianCiocan a debutat mai mult decâtpromiţător, romanul său fiind unadintre reuşitele clare ale acestui an.Nu lasă fără atenţie cartea conaţionaluluinostru şi periodica cehă.Aşa în pagina Lidovky.cz din 13 iulie2009 apare articolul Brežněv užto má spočítané, care relatează:„Kniha moldavského autora IulianaCiocana bude potravou předevšímpro ty, kteří se rádi označujíjako „Husákovy děti“.Kdo vyrůstal v 80. letech, pamatujesi, že v Sovětském svazu se nejenpilně pracovalo, ale v Kremlu se rovněžčasto umíralo. Brežněv zemřel vroce 1982 (ten rok bylo mistrovstvísvěta ve fotbale a vyhráli Italové včele s Paolem Rossim), Andropov vroce 1984 (tehdy se mistry Evropystali fotbalisté Francie v čele s MichelemPlatinim) a o rok pozdějiČerněnko (tenkrát dal Jiří Šejba vefinále proti Kanadě hattrick a našihokejisté se stali mistry světa).Moldavský prozaik Iulian Ciocan(1968) ve své knize dochází jenk úmrtí prvního z generálních tajemníkůÚV KSSS, jak ostatně naznačujetaké velmi chytlavý název.Ale i Iulian z povídky Škola se zajímáo sport: „Iulian chtěl sledovathokejové utkání mezi výběry Sovětskéhosvazu a Československa, aleotec mu televizor vypnul, posupněsi ho změřil a poručil mu, aby se šelpřipravovat na oslavu.“To ale zas neznamená, že bychlapec nebyl dostatečně politickyuvědomělý: „... toho šedého chladnéhodne se Iulian chtěl hlavněpřesvědčit, že je generální tajemníkzdráv, že předpovědi štvavých hlasůbyly jen nestoudné lži... Matkaokamžitě zareagovala: ,Ten už tomá spočítané...‘ Iulian cítil, jak se vněm něco hroutí.“ První úsek méhoživota Kniha Iuliana Ciocana je porománech Petra Cimpoesa či NormanaManey další rumunsky psanédílo, které nyní vyšlo česky. A takrozšiřuje tuto zdravou a svým způsobemlogickou - od stálého hleděnína západ už bolel krk - módu.V poslední době se totiž na českýchknihkupeckých pultech vynořilařada překladů z maďarštiny, polštiny,rumunštiny i bulharštiny. Atakový Chuligánův návrat NormanaManey, Okrsek Sinistra ÁdámaBodora či Přirozený román GeorgihoGospodinova patří k velmi pozoruhodnýmtextům, jejichž kouzloneodchází se skončenou literárnísezonou.Iulian Ciocan, rodák z Kišiněvaa absolvent Filozofické fakulty Sedmihradskéuniverzity v Brašově, jeznám jako komentátor SvobodnéEvropy. Vydal rovněž svazky literárněkritickýchstudií Proměnynarativní prózy (1996) a Náhledyna besarabskou prózu (2004). V roce2007 se pak rozhodl přejít k praxi apublikoval provázaný povídkový souborNež zemřel Brežněv.Český překlad této knihy se nepřiřazujepouze k východoevropskému„boomu“, ale taktéž k postsovětskéliteratuře. A ačkoliv se jednáo autora teoreticky vybaveného,překvapivě hojně využívá ústředníklišé tohoto „žánru“, totiž dětskýpohled.Proč právě tento „úhel“? Jde oupřímnost v tom smyslu, že autořituto dobu prožili právě jako děti?Nebo umožňuje velmi dobře prohlédnoutabsurdnost a zároveň pomalýkrach vlády jedné strany? Či jeto zkrátka jen velice výhodné z hlediskapřitažlivosti výsledného textu?A neodhalují se v těchto kniháchnakonec kořeny současné infantilizacenašeho světa?Možná by se ale dalo čekat, žeprávě poučený autor si na toto témapřece jen bude umět zajít tak, aby sez těchto klišé - vedle dětského pohleduto jsou také postavy starých lidí- vymanil. To se mu ale nepodařilo.A neuchvátí ani kvalitou, a takjeho povídky rozhodně nedosahujípůsobivosti třeba Báječných let podpsa Michala Viewegha. Zároveň jeale také třeba dodat, že Ciocanovyprózy ničím neiritují. Je to kniha,která neutkví ani výjimečností, aniprotivnou podprůměrností.A v případě Ciocana překvapivěneotráví ani předposlední text snázvem Upřesnění, který je jakýmsi„teoretickým puchýřem“ na těle tétoknihy: „Tam, v sovětské minulosti,zůstal první a nejdůležitější ,úsek‘mého života - dětství... ,Šťourám‘ sev sovětské minulosti, protože má současnostnese hlubokou ,stopu‘ tétominulosti.“Nezbývá než se také postavit dorole teoretizujícího chytrolína a zopakovat:je přece jedno, o čem se píše,důležité je, jak text dopadne. Co setýče knihy Než zemřel Brežněv: nicve zlém, ale ani nic v dobrém”.102 Imaginea Republicii Moldova în străinătate