Středoevropský les – přehled vegetačních typů Potoční vrbiny ...

Středoevropský les – přehled vegetačních typů 

Potoční vrbiny 

Salix fragilis, S. purpurea, S. triandra, S. viminalis, S. eleagnos, Alnus glutinosa, 

Padus avium 

V podrostu vlhkomilné druhy potočních břehů a náplavů, snášející disturbance 

proudící vodou (Phalaris arundinacea, Petasites hybridus, Poa palustris, Ranunculus 

repens), druhy mokrých luk, především sv. Calthion (Caltha palustris, Filipendula 

ulmaria, Chaerophyllum hirsutum) a na živiny náročné druhy až ruderální nitrofyty 

(Aegopodium podagraria, Myosoton aquaticum, Festuca gigantea, Elytrigia canina, 

Urtica dioica, Galium aparine).



Ekologie 

- stabilně vysoká vlhkost (tj. dostatek vody, ale i nutnost snášet různě dlouhé 

zaplavení – nedostatek kyslíku); 

- disturbance proudící vodou (tj. nutnost jim odolávat, ale i možnost osídlovat čerstvě 

obnažené substráty); 

- dostatek živin přinášených vodou při pravidelných povodních; 

- dostatek světla – strukturně jde převážně o jednoduché nezapojené břehové 

porosty, na něž obvykle navazuje nivní louka; 

- podle dominantního druhu mají porosty křovitý (S. triandra, viminalis, purpurea) 

nebo stromovitý (Salix fragilis, Alnus glutinosa, Padus avium) vzrůst; 

-počet druhů ve vegetačním snímku: kolem 20.



Variabilita 

Salicetum triandrae –křovitá klasika se Salix triandra, S. viminalis, S. fragilis. 

Salicetum purpureae – podhorské vrbové křoví na štěrkových náplavech divočících 

toků se S. purpurea, S. fragilis, v Karpatech i S. eleagnos, S. daphnoides. 

Chaerophyllo hirsuti-Salicetum fragilis –měkké potoční luhy a břehové porosty 

středních poloh se stromovitou Salix fragilis. 

Salicetum albae –měkké luhy podél nížinných řek se stromovitou Salix alba.


Potoční luhy 

Alnus glutinosa, A. incana, Padus padus, Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus 

Vyskytují se vlhkomilné lesní druhy (Carex remota, C .sylvatica, Stellaria nemorum, 

Impatiens noli-tangere, Chrysosplenium alternifolium, Equisetum sylvaticum, Ficaria 

verna), stín tolerující druhy vlhkých luk (Crepis paludosa, Caltha palustris, Lysimachia 

nummularia, Primula elatior, Galanthus nivalis), na živiny náročné druhy (Anthriscus 

sylvestris, Aegopodium podagraria, Stachys sylvatica); objevují se i některé hajní druhy 

(Asarum europaeum, Galeobdolon luteum s.l., Pulmonaria officinalis).



Ekologie 

- rostou na podobných stanovištích jako potoční vrbiny, ale zpravidla jde o souvislé 

porosty (mnohdy po celé šířce potoční nivy), které znemožňují výskyt vrb a 

světlomilných druhů bylinného porostu; 

- disturbance proudící vodou; 

-většinou dostatek živin přinášených vodou a uvolňovaných z olšového opadu 

bohatého dusíkem (symbiotické aktinomycety Frankia); 

- místy přechody do bažinných olšin na místech, kde dochází ke stagnaci vody, na 

pramenech apod. 

-celkem častý je výskyt demontánních prvků (horských druhů, jež na příhodných 

stanovištích sestupují do nižších poloh – např. Silene dioica, Veratrum lobelianum, 

Doronicum austriacum); roli v tom hraje jednak dostatečná vlhkost a specifické klima 

stanoviště (často jde o dna inverzních údolí), jednak splavování propagulí těchto 

druhů z vyšších poloh proudící vodou; 




Variabilita 

Stellario-Alnetum glutinosae – klasické olšové potoční luhy s Alnus glutinosa. 

Piceo-Alnetum – kyselé a chudé horské a podhorské smrkové olšiny s Alnus 

glutinosa/incana. 

Alnetum incanae – bohaté horské potoční olšiny s Alnus incana a zastoupením 

horských druhů vlhkých luk a vysokobylinných niv. 

Carici remotae-Fraxinetum – prameništní jaseniny středních poloh, často v mozaice 

nebo komplexu potočních olšin.


http://www.sci.muni.cz/botany/galerie 

bledule letní (Leucojum aestivum), 

kriticky ohrožený druh české flóry, 

typický pro lužní lesy na jižní Moravě 

Měkký vrbo-topolový poříční luh 

Salix alba, Populus nigra, Populus alba, (Quercus robur) – Salicetum albae 

Analogie potočního druhu s některými teplomilnějšími prvky: vlhkomilné pobřežní 

druhy a druhy náplavů (Phalaris arundinacea, Barbarea stricta, Rorippa palustris), 

druhy mokrých luk a rákosin (Carex riparia, Iris pseudacorus), liány (Solanum 

dulcamatra, Humulus lupulus, Calystegia sepium), na živiny náročné druhy až 

ruderální nitrofyty (Rubus caesius, Urtica dioica, Carduus crispus, Galium aparine). 

Dnes často invazní druhy (Impatiens glandulifera, Echinocystis lobata, Aster sp. div.).


Měkký vrbo-topolový poříční luh 

Ekologie 

- stabilně vysoká vlhkost (tj. dostatek vody, ale i nutnost snášet různě dlouhé 

zaplavení - anoxie); 

- dostatek živin přinášených při pravidelných povodních; 

- dostatek světla; 

- vrby, topoly: r-strategie, rychlá kolonizace - velké množství lehkých, větrem snadno 

šiřitelných semen, časně na jaře dozrávajících a tedy schopných osídlit čerstvě 

obnažené substráty; unikají tak konkurenci nejen ostatních dřevin, ale i bylin; vrba 

křehká a bílá – schopnost vegetativního šíření prostřednictvím lámavých větviček; 

rychlý růst a časná fruktifikace; 



Tvrdý luh 

Quercus robur, Fraxinus excelsior, F. angustifolia, Ulmus laevis, U. minor, 

Prunus padus, Sambucus nigra, Euonymus europaea 

Tvoří přechod mezi společenstvy měkkého luhu, silně ovlivněného činností řeky, a 

mezofilních lesů na terase nad řekou. Vyskytují se na živiny náročnější hajní druhy 

(Pulmonaria officinalis, Mercurialis perennis, Asarum) i vyložené nitrofyty (Rubus 

caesius, Urtica dioica, Lamium maculatum, Glechoma hederacea). Výrazně vyvinutý 

bývá předjarní (Galanthus, Leucojum vernum) a jarní aspekt (Corydalis cava, C. 

solida, Anemone ranunculoides, Adoxa moschatellina, Ficaria verna, Allium ursinum).


Tvrdý luh 

Ekologie 

- krátkodobé přeplavení na jaře, vzácněji jindy, jinak podmínky mezické; 

- dostatek živin přinášených povodní; 

- stinné konkurenční prostředí, úplný korunový zápoj -> dub nezmlazuje, výrazná 

fenologická diferenciace (střemcha, jarní efemeroidy); 



Tvrdý luh 

Variabilita 

Pruno-Fraxinetum – jasanové luhy podél potoků a menších řek; 

Ficario-Ulmetum campestris – nížinné tvrdé luhy s Quercus robur, Fraxinus 

excelsior, Ulmus laevis mimo Panonii; 

Fraxino pannonicae-Ulmetum – panonské nížinné tvrdé luhy s Quercus robur, 

Fraxinus angustifolia, Ulmus laevis, Populus alba.


Mokřadní olšiny 

Alnus glutinosa, případně Betula pubescens 

Lesní vegetace mokrých, zbahnělých, až vodou 

přeplavených půd. V podrostu převažují stín tolerující 

druhy rákosin, vysokých ostřic a mokrých luk svazu 

Calthion (Carex acutiformis, Carex cespitosa, 

Calamagrostis canescens, Juncus effusus, Lysimachia 

vulgaris, Caltha palustris, Cardamine amara, Iris 

pseudacorus). Druhů preferujících olšiny je celkem 

málo (Carex elongata, Thelypteris palustris, Cicuta 

virosa, Calla palustris), a i ty mohou růst v rákosinách, 

což svědčí o ekologické blízkosti obou typů vegetace. 

Lesních druhů je tu málo (např. Dryopteris 

carthusiana). 

http://www.sci.muni.cz/botany/galerie



Ekologie 

- zamokřené až vodou přeplavené půdy (refugia na patách kmenů olší); 

- substrát mnohdy organogenní; 

- často prosvětlené stromové patro, přechody do vegetace rákosin a vysokých ostřic; 




Variabilita 

Carici elongatae-Alnetum – bažinné olšiny s mezotrofními až eutrofními druhy 

eulitorálu (rákosin). 

Carici acutiformis-Alnetum – vlhké olšiny s eutrofními druhy epilitorálu (vysoké 

ostřice, pcháčové louky). 

Thelypterido palustris-Alnetum glutinosae– oligotrofní rašelinné olšiny. 

společenstvo Alnus-Rubus saxatilis sensu Sádlo 2000 – oligotrofní olšiny 

vápnitých substrátů.


Dubohabřiny 

Quercus petraea, Q. robur, Carpinus 

betulus, Tilia cordata, Acer 

campestre, Ulmus minor, Corylus 

avellana, Cornus sanguinea 

Obvykle druhově bohatá lesní 

společenstva zonálních, živinami 

dostatečně bohatých stanovišť nížin a 

pahorkatin. V podrostu převažuje hajní 

flóra (Poa nemoralis, Melica nutans, 

Polygonatum multiflorum, Pulmonaria 

offcinalis, Asarum europaeum, Stellaria 

holostea, Convallaria majalis). Řada 

druhů je společná s lužními a suťovými 

lesy (eutrofní lesní druhy) a květnatými 

bučinami (eutrofní a mezofilní hajní 

druhy). 

Počet druhů ve vegetačním snímku: 

okolo 35.


Dubohabřiny 

Variabilita 

Galio odorati-Carpinetum betuli – hercynské květnaté dubohabřiny, absence 

východních prvků; 

Tilio cordatae-Carpinetum betuli – karpatské květnaté dubohabřiny, mezotrofní až 

eutrofní, s řadou východních hajních prvků (Galium schultesii, Carex pilosa, Euphorbia 

amygdaloides, Cruciata glabra, Hacquetia epipactis, Dentaria glandulosa); 

Primulo veris-Carpinetum betuli – teplomilné dubohabřiny v teplých oblastech Čech 

a Moravy, příměs teplomilných druhů (Lathyrus niger, Carex montana, Festuca 

heterophylla, Lithospermum purpurocaeruleum); 

Stellario-Carpinetum betuli – druhově chudé dubohabřiny mezických, bázemi 

chudých stanovišť; výskyt nenáročných hajních druhů: Stellaria holostea, Anemone 

nemorosa, Convallaria majalis, Galium sylvaticum/schultesii, Tilia cordata; 

Tilio-Betuletum – druhově chudé dubohabřiny vlhkých, bázemi chudých stanovišť; 

výskyt druhů oligotrofních střídavě vlhkých půd: Carex brizoides, Molinia caerulea, 

Frangula alnus.


Suťové lesy 

Acer pseudoplatanus, A. platanoides, 

Fraxinus excelsior, Tilia cordata, T. 

platyphyllos, Ulmus glabra, Carpinus 

betulus, Fagus sylvatica 

Převážně vegetace příkrých svahů a jejich úpatí 

se skeletovitými půdami (ranker, rendzina), 

většinou humózními a na živiny velice bohatými. 

Bylinné patro je tvořeno na živiny a vlhkost 

náročnými druhy (Mercurialis perennis, 

Galeobdolon luteum, Galium odratum, 

Dryopteris filix-mas, Impatiens noli-tangere, 

Actaea spicata, Lunaria rediviva) a nitrofyty 

(Geranium robertianum, Urtica dioica). 

Rozlišujeme ovšem i typy na suchých mělkých a 

skeletovitých půdách, s teplomilnými prvky 

(Seslerio-Tilietum, Poo-Tilietum). 

Počet druhů ve vegetačním snímku: okolo 30. 

http://www.sci.muni.cz/botany/galerie

Poo nemoralis-Tilietum cordatae – druhově chudý analog předchozího na kyselých 

substrátech, typický výskyt Polypodium vulgare s. str. 


Suťové lesy 

Variabilita 

Aceri platanoidis-Carpinetum betuli – klasický suťák nižších poloh s Carpinus 

betulus, Acer platanoides, A. campestre; častá příměs teplomilných hajních druhů; 

Mercuriali perennis-Fraxinetum excelsioris – klasický suťák středních poloh s Acer 

pseudoplatanus, Fraxinus excelsior, Ulmus glabra a druhy bučin v podrostu; 

Arunco vulgaris-Aceretum – typicky prudké stinné svahy nad potokem s Aruncus 

vulgaris – odolný kořenový systém, odolává intenzivním svahovým pochodům; střední 

až horské polohy; 

Lunario redivivae-Aceretum – typicky roklinové lesy středních poloh, ale v 

extrémních polohách sestupuje dosti nízko; 

Seslerio albicantis-Tilietum cordatae –pěchavové lipiny s Tilia platyphyllos a T. 

cordata na vápenci, mnohdy s reliktními druhy pěchavových trávníků (Sesleria 

caerulea, Saxifraga paniculata) a teplomilnými druhy suchých trávníků;


Kyselé bučiny a jedliny 

http://www.sci.muni.cz/botany/gallery 

Fagus sylvatica, Abies alba, Picea abies 

Bučiny a jedliny na bázemi chudých půdách od nižších poloh do hor. V druhově 

chudém podrostu převládají acidofyty (Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Oxalis 

acetosella, Luzula luzuloides, Prenanthes purpurea, Dryopteris dilatata, Maianthemum 

bifolium, Calamagrostis arundinacea, C. villosa, hodně mechů). 

Počet druhů ve vegetačním snímku: okolo 15.


Kyselé bučiny a jedliny 

Variabilita 

Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae – kyselé bučiny středních poloh; 

Calamagrostio villosae-Fagetum sylvaticae – kyselé bučiny horských poloh; 

Luzulo luzuloidis-Abietetum albae –mírně kyselé jedliny středních poloh; 

Vaccinio vitis-idaeae-Abietetum albae – výrazně kyselé jedliny středních poloh.


Květnaté bučiny a jedliny 

Fagus sylvatica, Abies alba, Picea abies, 

Acer pseudoplatanus 

Bučiny a jedliny živinami bohatších substrátů, v 

podrostu dominují eutrofní a mezotrofní lesní 

druhy, často společné s habřinami, suťovými a 

lužními lesy (Galium odratum, Oxalis acetosella, 

Mercurialis perennis, Galeobdolon luteum, 

Dryopteris filix-mas, Athyrium filix-femina, Viola 

reichenbachiana, Senecio ovatus). Pro bučiny 

typické druhy jsou např. (Hordelymus 

europaeus, Dentaria bulbifera, Festuca 

altissima, Prenanthes purpurea). 

Poněkud odlišné jsou tzv. kalcikolní okroticové 

bučiny, rostoucí na výslunných svazích 

především na vápenci, s řadou světlo- a 

teplomilných prvků. U nás jsou celkem vzácné. 

Počet druhů ve vegetačním snímku: okolo 25 

(velmi záleží na světelných poměrech, v 

extrémním zástinu vznikají tzv. nahé bučiny). 

http://www.sci.muni.cz/botany/gallery


Květnaté bučiny a jedliny 

Variabilita 

Galio odorati-Fagetum sylvaticae –klasickékvětnaté bučiny; 

Hordelymo europaei-Fagetum sylvaticae –květnaté bučiny s druhy suťových lesů; 

Carici pilosae-Fagetum sylvaticae – karpatské květnaté bučiny; 

Aceri pseudoplatani-Fagetum sylvaticae – horské klenové bučiny s druhy 

vysokobylinných niv; 

Galio rotundifolii-Abietetum albae –květnaté jedliny; 

Cephalanthero-Fagetum sylvaticae – vápnomilné bučiny.


Rašelinné bory a smrčiny 

Pinus sylvestris, P. rotundata, P. mugo + 

kříženci, Picea abies, Betula pubescens 

Lesní rašeliniště od nížin do hor. V podrostu 

vedle rašeliníků dominují keříčky (Vaccinium 

vitis-idaea, V. myrtillus, V. uliginosum, Ledum 

palustre), acidotolerantní trávy (Avenella 

flexuosa, Molinia caerulea, Calamagrostis 

villosa) a další acidofyty (Melampyrum pratense, 

Trientalis europaea), a samozřejmě vrchovištní 

druhy (Eriophorum vaginatum, Carex rostrata, 

Oxycoccus palustris, Andromeda polifolia). 

Počet druhů ve vegetačním snímku: okolo 10. 



Horské smrčiny 

Picea abies, Sorbus aucuparia 

V podrostu dominují acidofilní graminoidy 

(Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, 

Luzula sylvatica) a keříčky (Vaccinium myrtillus, 

V. vitis-idaea) jinak se vyskytují četné 

acidotolerantní horské a boreální druhy 

(Trientalis europaea, Homogyne alpina, 

Blechnum spicant, Dryopteris dilatata, 

Lycopodium annotinum, Melampyrum 

sylvaticum, Athyrium distentifolium, Streptopus 

amplexifolius, Gentiana asclepiadea, Galium 

saxatile). 

Počet druhů ve vegetačním snímku: okolo 10, 

bohatší papratkové typy, kam pronikají druhy 

vysokobylinných niv, kolem 15. 



Podmáčené smrčiny 

Picea abies, Abies alba, Alnus 

glutinosa 

V podrostu dominují acidofilní trávy 

(Avenella flexuosa, Calamagrostis 

villosa) a keříčky (Vaccinium 

myrtillus, význačný je výskyt 

vlhkomilných druhů se širší 

ekologickou amplitudou, které 

přesahují z olšin a podmáčených 

jedlin (Equisetum sylvaticum, 

Deschampsia cespitosa, 

Ranunculus repens, Carex remota, 

Juncus effusus, Glyceria fluitans). 

V západní části ČR se vyskytuje 

Soldanella montana. 

Počet druhů ve vegetačním 

snímku: okolo 20, podrost je 

poněkud bohatší než v jiných 

typech smrčin.


Kyselé bory 

Pinus sylvestris, Betula 

pendula, B. pubescens, Sorbus 

aucuparia, Populus tremula 

V podrostu dominují acidofilní trávy 

(Avenella flexuosa, Molinia 

caerulea) a keříčky (Vaccinium 

myrtillus, V. vitis-idaea, Calluna 

vulgaris), přimíšeno bývá pár 

dalších acidofytů (Pteridium 

aquilinum, Festuca ovina, 

Melampyrum pratense, 

Maianthemum bifolium, Luzula 

pilosa). V zachovalejšícha a 

reliktních typech se vyskytují 

Pyrolaceae (Chimaphila umbellata, 

Pyrola chlorantha, P. media aj.) 

Počet druhů ve vegetačním 

snímku: okolo 10.

Map of the Natural Vegetation of Europe 

Kyselé doubravy 

Bohn & Neuhäusl 2000 

CD-ROM EuroVegMap 

stromy: Q. petraea, Quercus robur, Pinus sylvestris, Betula 

pendula, B. pubescens. 

byliny: Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Festuca ovina, 

Pteridium aquilinum, Agrostis capillaris, Molinia caerulea, 

Calluna vulgaris, Veronica officinalis, Carex pilulifera, Viola 

riviniana

Rozšíření teplomilných doubrav v ČR

Kolby, NPR Pouzdřanská step 

Rozšíření teplomilných doubrav v ČR 

Xerotermní bazifilní 

doubravy 

Čechy 

Lathyro versicoloris- 

Quercetum 

Morava 

Pruno mahaleb- 

Quercetum 

pubescentis 

Quercus pubescens, Carex humilis, Brachypodium pinnatum, 

Teucrium chamaedrys, Dictamnus albus, Inula ensifolia

NPR Děvín, Pálava 


Eutrofní bazifilní 

doubravy 

Corno-Quercetum, 

Torilido-Quercetum 

Lithospermo- 

Quercetum 

Quercus petraea agg., Q. pubescens, 

Acer campestre, Cornus mas, Ligustrum 

vulgare, Lithospermum 

purpurocaeruleum, Pyrethrum 

corymbosum, Alliaria petiolata, Torilis 

japonica

Dúbrava u Hodonína 


Střídavě vlhké 

subtermofilní 

doubravy 

Potentillo albae- 

Quercetum 

Carici fritschii- 

Quercetum roboris 

Quercus robur, Q. petraea, Frangula alnus, Poa nemoralis, Carex 

montana, C. fritschii, Serratula tinctoria, Betonica officinalis, 

Potentilla alba, Iris variegata

Felsötárkány, Bükk, Maďarsko 


Subkontinentální 

sprašové doubravy 

Quercetum 

pubescenti-roboris 

(Aceri tatarici- 

Quercetum) 

Quercus pubescens, Q. robur, Q. petraea agg., Acer campestre, 

Dictamnus albus, Iris graminea, I. variegata, Phlomis tuberosa 

Dactylis polygama, 

Convallaria majalis

Bükk, Maďarsko 


Kyselé xerotermní 

doubravy 

Genisto pilosae- 

Quercetum petraeae 

Q. petraea agg., Genista pilosa, Festuca ovina, Carex humilis, 

Jasione montana, Rumex acetosella, Linaria genistifolia,

NPR Mohlenská 

hadcová step 

http://rostliny.nikde.cz 


Hadcové doubravy 

Asplenio cuneifolii- 

Quercetum petraeae 

Q. petraea agg., Pinus sylvestris, Prunus mahaleb, Carex humilis, 

Festuca ovina, Potentilla arenaria, Dorycnium germanicum, 

Genista pilosa

Středoevropský les – přehled vegetačních typů Potoční vrbiny ...

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?