Bohemia - Oldenbourg Verlag

Bohemia
Zeitschrift für Geschichte und Kultur
der böhmischen Länder
A Journal of History and Civilisation
in East Central Europe
Herausgegeben
im Auftrag des Collegium Carolinum
von Martin Schulze Wessel, Michaela Marek, Frank Hadler,
Sheilagh Ogilvie und Martin Nodl
Band 52 Heft 1 2012
Redaktionsbeirat:
Christoph Boyer (Salzburg), Peter Bugge (Aarhus),
Gary B. Cohen (Minneapolis, MN), Mark Cornwall (Southampton),
Horst Förster (Tübingen), Miloš Havelka (Prag), Steffen Höhne (Weimar),
Miroslav Hroch (Prag), Elena Mannová (Bratislava) und Jiří Pešek (Prag)
INHALT
PRAGUE AS REPRESENTED SPACE
Editorial
Preface
AUFSÄTZE
A TALE OF ONE CITY:
Topographies of Prague before 1848
Chad Bryant
This article compares the 1845 edition of Franz Klutschak’s German-language
“Guide to Prague” (Führer durch Prag) with Karel Vladislav Zap’s 1847
Czech-language work of the same name in order to interrogate two related

sets of questions concerning the history of Vormärz Prague. First, the two
works tell much about the changing form, content, and popularity of
topographies, a scholarly genre that provided readers with information about
the city’s climate, population, history, and, most important, physical
structures. Klutschak and Zap’s works demonstrate how authors working
within this genre adapted their topographies to appeal to early nineteenthcentury
travelers and a growing number of local, bourgeois elites interested in
their city and its structures. Second, Klutschak and Zap’s topographies reveal
much about how the two men thought about the past and the present, which
in turn points to numerous ways in which Prague’s elites, whether Czech- or
German-speaking, shared a common cultural and mental universe. In this
discourse they represent two sides of an ongoing debate about the wrenching
changes experienced in the years before 1848.
L’HISTOIRE D’UNE VILLE:
Les topographies de Prague de la période devant 1848
Chad Bryant
Cet article compare l’édition de 1854 du „Guide de Prague“ (Führer durch
Prag) en allemand de Franz Klutschak avec celle du guide en tchèque du
même nom de Karel Vladislav Zap paru en 1847 dans le but de débattre sur
deux séries de questions liées à l’histoire de Prague durant le Vormärz. En
premier lieu, les deux ouvrages révèlent beaucoup sur la forme changeante, le
contenu et la popularité des topographies, un genre savant qui fournissait aux
lecteurs des informations sur le climat d’une ville, sa population, son histoire
et surtout sur ses structures matérielles. Les ouvrages de Klutschak et Zap
montrent comment les auteurs travaillant sur ce genre adaptaient les
topographies pour attirer les voyageurs et le nombre grandissant des élites
bourgeoises locales qui étaient intéressées par leur ville et ses structures. En
deuxième lieu, les topographies de Klutschak et Zap dévoilent comment les
deux hommes voyaient le passé et le présent, ce qui à son tour nous montre
comment les élites de Prague – indépendamment du fait qu´elles parlaient
allemand ou tchèque – partageaient à de nombreux points de vue un univers
culturel et spirituel commun. Dans ce discours, ils représentent les deux côtés
d´un débat récurrent sur les changements profonds des années précédant
1848.

DĚJINY JEDNOHO MĚSTA:
Topografie Prahy z doby před rokem 1848
Chad Bryant
Příspěvek srovnává německy psané vydání „Průvodce po Praze“ (Führer
durch Prag) od Franze Klutschaka z roku 1845 se stejnojmennou česky
psanou prací Karla Vladislava Zapa z roku 1847 a to s cílem analyzovat dva
spolu spojené komplexy otázek k dějinám Prahy předbřeznové doby. Obě
práce zaprvé vypovídají mnoho o měnící se formě, obsahu a popularitě
topografií, učeném žánru zásobujícím čtenáře informacemi o podnebí města,
obyvatelstvu, dějinách a především o jeho fyzické struktuře. Klutschakovo a
Zapovo dílo ukazuje, jak autoři pracující s tímto žánrem své topografie
upravovali, aby oslovili cestovatele a rostoucí počet domácích měšťanských
elit se zájmem o město a jeho strukturu. Zadruhé obě topografie prozrazují,
jak oba muži uvažovali o minulosti a přítomnosti, z čehož je dále patrné, že
pražské elity – bez ohledu na to, zda mluvily česky či německy – v mnoha
ohledech sdílely společný kulturní a duchovní svět. V tomto diskurzu
představují dvě strany probíhající debaty o dalekosáhlých změnách, ke kterým
došlo v době před rokem 1848.
CONSTRUCTING SLAVIC PRAGUE:
The “Grünberg Manuscript” And Public Space in discourse
Marek Nekula
This article focuses on the nineteenth century and contemporary narratives of
Prague as well as the transformation of the city’s public space. The author
proceeds on the assumption that the “Grünberg Manuscript”, as a central text
in Czech culture, sketched a mental map of Bohemian-Slavic space whose
center was represented by Vyšehrad and an image of Prague closely identified
with Vyšehrad. This mental map was also the context for the staging and
media representation of Václav Hanka’s funeral. In this way the meaning of

Prague became associated with Vyšehrad, marking an important step in the
iconographic transformation of Prague’s public space. The funerals of Hanka
and Božena Němcová led namely to the foundation of the “Svatobor”
association, which initiated the transformation Prague’s public space, hitherto
characterized by a nationally ambivalent iconography, into a Bohemian-Slavic
space. This transformation manifested itself in the monuments to Hanka
(1863) and Josef Jungmann (1878, foundation stone laid in 1873) erected
using the association’s funds.
In terms of methodology, this article is based on cultural semiotics,
connecting it to other recent studies of the public sphere. With reference to
New Historicism the article relativizes the distinction between “high cultural”
and “trivial” texts, showing how a “cultural text” also determined
contemporary commemorative practices.
CONSTRUIRE LA PRAGUE SLAVE:
Le „manuscript de zelená hora“ (ou Grünberg) et le discours public
Marek Nekula
Cet article se concentre sur le XIX e siècle et sur les récits contemporains de
Prague ainsi que sur la transformation de l’espace public de la ville. L’auteur
part de l’hypothèse que le „Manuscript de Zelená Hora“ (ou de Grünberg), en
tant que texte central dans la culture tchèque, esquissait une ébauche d’une
carte mentale de l’espace slavo-tchèque dont le centre était représenté par
Vyšehrad et par la Prague associée à Vyšehrad. Cette carte mentale fut aussi
l’arrière-plan pour la mise en scène et la représentation médiale des funérailles
de Václav Hanka. De cette manière, Prague fut ainsi liée dans sa signification à
Vyšehrad, ce qui marqua une étape importante sur la voie de la transformation
iconographique de l’espace public pragois. Les funérailles de Hanka et Božena
Němcová furent à vrai dire à l’origine de la fondation de l’association
„Svatobor“, qui lança l’idée de la transformation de l’espace public pragois,
caractérisé jusque-là par son iconographie nationale ambiguë, en un espace
dédié à la culture slavo-tchèque. Cette transformation fut concrétisée avec la
création des monuments funéraires individuels de Hanka (1863) et de Josef

Jungmann (1878, pierre de fondation posée en 1873) qui furent financés avec
les fonds de l’association.
En termes de méthodologie, cet article est basé sur la sémiotique
culturelle, qui est reliée à d’autres études récentes de la sphère publique. En
référence au „New Historicism“, cet article relativise la distinction entre textes
„hautement culturels“ et „triviaux“, en montrant comment un „texte culturel“
détermine aussi les pratiques commémoratives contemporaines.
KONSTRUKCE SLOVANSKÉ PRAHY:
„Zelenohorský rukopis“ a veřejný diskurz
Marek Nekula
Článek se soustředí na 19. století a dobové narativy Prahy stejně jako na
transformaci veřejného prostoru města. Autor vychází z toho, že
„Zelenohorský rukopis“ jako klíčový text české kultury načrtl mentální mapu
českoslovanského prostoru, jejíž jádro představoval Vyšehrad a k němu
vztažená Praha. Tato mentální mapa je podle autora také v pozadí inscenace i
mediální reprezentace pohřbu Václava Hanky. Jím se Praha významově
napojila na Vyšehrad, což byl důležitý krok na cestě k ikonografické proměně
pražského veřejného prostoru. Pohřeb Václava Hanky a Boženy Němcové
totiž vedl k založení spolku „Svatobor“, který spustil transformaci pražského
veřejného prostoru, ikonograficky dosud národně ambivalentního, v prostor
českoslovanský. Tato přeměna se manifestuje v pomnících Hankovi (1863) a
Josefu Jungmannovi (1878, základní kámen 1873), které byly postaveny na
náklady spolku.
Metodologicky se příspěvek hlásí ke kulturní semiotice, kterou napojuje
na novější studie k veřejnosti. S odvoláním na nový historismus článek
relativizuje rozlišení tzv. vysokých a nízkých textů a ukazuje, jak „text kultury“
určuje i praktiky dobových vzpomínkových akcí.

CELEBRATING SLAVIC PRAGUE:
Festivals and the Urban Environment, 1891-1912
Claire E. Nolte
In the course of the nineteenth century, Prague was transformed from a
provincial German city into a modern Czech metropolis. As the population of
the city grew, an influx of Czech-speaking peasants changed its ethnic
makeup. In 1861, the first Czech mayor of the city was elected, beginning an
era of Czech domination of city government that lasted until the end of the
monarchy. The Czech mayors of Prague undertook to remake their city into a
modern metropolis with a distinctly Czech character. In addition to
modernization projects like ghetto clearance, these leaders imprinted a Czech
identity on the public space with new representational buildings and other
projects. In the years leading up to World War I, the city hosted grand
festivals that attracted international attention and enhanced its reputation as a
modern urban center. Three events exemplify this process: the 1891 Jubilee
Exhibition, the first great triumph for Czech Prague; the 1895 Ethnographic
Exhibition, a celebration of national identity; and the 1912 gymnastic festival
of the Slavic Sokol movement, one of the largest celebrations up until that
time in the city. Reports from foreign visitors to the 1912 festival praising
Prague as the modern capital of the Czech nation show how the identity of
the city had been transformed on the eve of World War I.
FÊTER LA PRAGUE SLAVE:
Festivals et environnement urbain – 1891-1912
Claire E. Nolte
Au cours du XIX e siècle, Prague, petite ville allemande provinciale, se
transforma en une métropole tchèque moderne. Lorsque la population
augmenta, l’afflux de paysans parlant tchèque modifia sa composition
ethnique. L’élection du premier maire tchèque de la ville en 1861 marqua le

début d´une ère de prédominance tchèque dans la municipalité qui dura
jusqu’à la fin de la monarchie. Les maires tchèques de Prague eurent à cœur de
transformer leur ville en une métropole moderne avec un caractère tchèque
bien distinct. Outre les projets de modernisation comme l’assainissement,
voire la destruction, du ghetto, les édiles imprimèrent une identité tchèque
dans l’espace public en créant de nouveaux bâtiments de représentation et
d’autres projets. Dans les années précédant la Première Guerre mondiale, la
ville organisa de grands festivals qui attirèrent l’attention internationale et
promurent la ville au rang de centre urbain moderne. Trois évènements
concrétisent ce processus: l’Exposition jubilaire de 1891, premier grand
triomphe de la Prague tchèque; l’Exposition ethnographique de 1895, qui fut
une fête de l’identité nationale; et le Festival de Gymnastique du mouvement
Sokol slave en 1912, l’une des plus grandes fêtes que la ville eût jamais connue
jusqu’alors. Des récits de visiteurs étrangers sur le festival de 1912 vantant
Prague comme la capitale moderne de la nation tchèque montrent comment
l’identité de la ville avait été transformée à la veille de la Première Guerre
mondiale.
OSLAVOVAT SLOVANSKOU PRAHU:
Festivaly a městské prostředí
Claire E. Nolte
V průběhu 19. století se Praha transformovala z německého provinčního
města v moderní českou metropoli. Jak rostl počet obyvatel města, měnil
příliv česky mluvících rolníků jeho etnické složení. Roku 1861 byl zvolen
první český purkmistr Prahy, čímž byla zahájena éra české dominance
v městské vládě trvající až do konce monarchie. Čeští purkmistři, resp.
starostové Prahy si vzali za své proměnit město v moderní metropoli
s vysloveně českým charakterem. Vedle modernizačních projektů jako byla
asanace židovského města, vtiskli tito vůdčí představitelé prostřednictvím
novým reprezentativních budov a jiných projektů veřejnému prostoru českou
identitu. V letech před první světovou válkou pořádalo město velké slavnosti,
které na sebe poutaly mezinárodní pozornost a zvyšovaly reputaci města jako
moderního urbanistického centra. Tento proces symbolizují tři události:
jubilejní výstava z roku 1891 – první velký triumf české Prahy; etnografická
výstava z roku 1895, která byla oslavou národní identity, a slet slovanského
Sokolstva z roku 1912 – jedna z největších oslav, kterou do té doby město
zažilo. Zprávy o festivalu z roku 1912, ve kterých návštěvníci nadšeně líčili

Prahu jako moderní hlavní město českého národa, ukazují, jak se v předvečer
první světové války identita města transformovala.
ANDRÉ BRETON AND THE MAGIC CAPITAL:
An Agony in Six Fits
Derek Sayer
While few would nowadays dispute Prague’s claim to be “the second city of
surrealism” after Paris, the popular notion that there is an intrinsic affinity
between the Bohemian capital and the surrealist worldview – as first asserted
by André Breton in 1935 – is far more problematic. This article debunks the
myth of “surrealist Prague,” arguing that the coming together of former
Czech poetists and French surrealists in the mid-1930s owed far more to the
unique political circumstances of the time than to anything in the city’s genius
loci. If there is anything that makes Prague a fitting object of a surrealist
sensibility it is the city’s modern history, not its mythologized “magical” past.
ANDRÉ BRETON ET LA CAPITALE MAGIQUE:
Une Agonie en six étapes
Derek Sayer
Si peu de gens aujourd’hui remettent en question le titre que s’arroge Prague
d’être la „deuxième ville du surréalisme“ après Paris, la croyance populaire
qu’il y a une affinité intrinsèque entre la capitale tchèque et la vision du monde
surréaliste – telle qu’elle fut formulée en 1935 par André Breton – est
nettement plus problématique. Cet article démasque le mythe de la „Prague
surréaliste“, en soulignant que la rencontre d’anciens poètes tchèques et de
surréalistes français au milieu des années 1930 était bien plus due aux
circonstances politiques particulières de l’époque qu´au genius loci de la ville.
S’il y a quelque chose qui fait bien de Prague un objet adéquat à la sensibilité
surréaliste, c’est l´histoire moderne de la ville, et non pas son passé „magique“
dont on a fait une mythologie.

ANDRÉ BRETON A MAGICKÉ HLAVNÍ MĚSTO:
Agónie o šesti etapách
Derek Sayer
Zatímco nárok Prahy stát se po Paříži „druhým městem surrealismu“ by jen
málokdo popřel, s populárním tvrzením o imanentní afinitě mezi českým
hlavním městem a surrealistickým světonázorem, se kterým roku 1935 poprvé
přišel André Breton, je to mnohem problematičtější. Článek odhaluje mýtus
„surrealistické Prahy“ a přichází s argumentem, že za setkáním dřívějších
českých poetistů s francouzskými surrealisty v polovině třicátých let 20. století
mnohem spíš stály zvláštní politické okolnosti než genius loci města. Pokud
existuje něco, co z Prahy dělá vhodný objekt surrealistické senzibility, pak jsou
to moderní dějiny města, ne její mytologizovaná „magická“ minulost.
“BEZÚČELNÁ PROCHÁZKA”/“AIMLESS WALK” (1930):
Alexander Hackenschmied’s “Film Study” of a Tram Ride to the Outskirts of
Prague-Libeň
Natascha Drubek
“Bezúčelná procházka” (“Aimless Walk”) shows parts of Prague which until
then were hardly considered photogenic: the industrial north-east of the city.
This Czech avant-garde film was shot in 1930 by Alexander Hackenschmied, a
film enthusiast, film critic, and inhabitant of Karlín. The “Aimless Walk” is
taken by a camera that follows a man in a tram from Nové město to the Libeň
river peninsula, where he encounters his double.
The film is analyzed from three perspectives: the first positions
“Aimless Walk” with its journey through Prague in the context of the
international genre of “city symphonies.” The second concentrates on the
construction of the film with an analysis of the narrative perspective. The
third deals with the motif of the doppelgaenger and its literary and cultural
roots.

„BEZUČELNÁ PROCHÁZKA“/„PROMENADE SANS BUT” (1930):
L´“étude du film“ D’Alexander Hackenschmied sur un trajet en tram dans les
faubourgs de Prague-Libeň
Natascha Drubek
„Bezúčelná procházka“ („Promenade sans but“) montre des quartiers de
Prague qui étaient jusqu’alors considérés comme peu photogéniques: le nordest
industriel de la ville. Ce film avant-gardiste tchèque a été tourné en 1930
par Alexander Hackenschmied, un passionné et critique de films qui habitait le
quartier de Karlín. Dans „Bezúčelná procházka“, la caméra suit un homme
dans un tramway, depuis Nové Město à la presqu’île de la rivière à Libeň. Là,
l’homme rencontre son double.
L’auteur analyse le film sous trois perspectives. La première replace
„Bezúčelná procházka“ et le voyage à travers Prague dans le contexte du genre
cinématographique international des „symphonies urbaines“. La deuxième se
concentre sur la construction du film avec l’analyse de la perspective du
narrateur. La troisième traite du thème du double et de ses racines littéraires et
culturelles.
„BEZÚČELNÁ PROCHÁZKA“ (1930):
Filmová studie tramvajové jízdy do periferních částí Prahy-Libně od
Alexandera Hackenschmieda
Natascha Drubek
„Bezúčelná procházka“ ukazuje části Prahy, které až do té doby neplatily
právě za fotogenní: průmyslový severovýchod města. Tento český avantgardní
film natočil roku 1930 Alexander Hackenschmied, filmový nadšenec, filmový
kritik a obyvatel Karlína. „Bezúčelná procházka“ byla nasnímána kamerou
sledující muže jedoucího tramvají z pražského Nového Města až na
poloostrov v Libni. Zde se muž setkává se svým dvojníkem.

Film je analyzován ze tří úhlů pohledu. První zasazuje „Bezúčelnou
procházku“ obsahující cestu Prahou do kontextu mezinárodního žánru
„městských symfonií“. Druhý sleduje film za pomoci analýzy perspektivy
vypravěče. Třetí se pak věnuje motivu dvojníka a jeho literárním a kulturním
kořenům.
MAKING SENSE OF A RUIN:
Nineteenth-Century Gentile Images of the Old Jewish Cemetery in Prague
Jindřich Toman
This study analyzes texts that revolve around the Old Jewish Cemetery in
Prague. Specifically, it focuses on travelogues and travel guides by Bohemian
German-language authors, mostly from the first half of the nineteenth century
(Herloßsohn, Klutschak), and comparable Czech texts from the latter decades
of that century (Svátek, Jirásek, Herrmann). While the former tend to a
distanced, if not excorporating, attitude towards the Jewish minority, the latter
reveal a gesture of incorporation. These differences correlate with specific
cultural and political agendas of the periods and groups under consideration.
While German-language texts before 1848 show a general exclusionist
quality—Herloßsohn reads the Cemetery as a ruin that illustrates the petrified
nature of Jews and their religion—Czech texts reveal an empathy that is
ultimately linked to a very specific political agenda, namely the Czech
“struggle for Bohemian Jews,” a phenomenon that is characteristic of Czech
nationalism of the late nineteenth century. As a result, Czech authors typically
have no problems incorporating the Cemetery into Prague’s history and
topography.
DONNER UN SENS À DES RUINES:
Les images non-juives du XIX e siécle du vieux cimetiére juif de Prague
Jindřich Toman

La contribution étudie les textes traitant du Vieux Cimetière juif à Prague. Elle
se concentre spécifiquement sur les récits de voyage et les guides de voyage
d’auteurs tchèques de langue allemande, principalement de la première moitié
du XIX e siècle (comme par ex. Herloßsohn, Klutschak) et sur des textes
tchèques comparables de la deuxième moitié du XIX e siècle (Svátek, Jirásek,
Herrmann). Si les premiers tendaient à avoir une attitude distancée, voire
d’exclusion envers la minorité juive, les deuxièmes révèlent un geste
d’intégration. Ces différences sont en corrélation avec les agendas spécifiques
culturels et politiques des époques et des groupes concernés. Si les textes en
allemand d’avant 1848 ont plutôt la qualité d’un exclusionnisme culturel –
ainsi Herloßsohn voit le Cimetière comme une ruine qui illustre la nature
pétrifiée des juifs et de leur religion – les textes tchèques en revanche révèlent
l’empathie qui est finalement liée à un agenda politique très spécifique, à
savoir la “lutte (tchèque) pour les Juifs tchèques”, un phénomène, qui est à
vrai dire caractéristique du nationalisme tchèque de la fin du XIX e siècle. Il en
résulte que les auteurs tchèques n´avaient en général pas de problèmes à
incorporer le Cimetière dans l´histoire et la topographie de Prague.
DÁT RUINĚ SMYSL:
Ne-židovské obrazy Starého židovského hřbitova v Praze
Jindřich Toman
Studie analyzuje texty vztahující se ke Starému židovskému hřbitovu v Praze.
Důraz spočívá na cestopisech a turistických průvodcích německojazyčných
autorů z Čech především první poloviny 19. století (např. Herloßsohn,
Klutschak) a na srovnatelných česko-jazyčných textech z konce tohoto století
(Svátek, Jirásek, Herrmann). Zatímco prvně jmenované texty zaujímají vůči
židovské menšině spíše distancovaný, ne-li přímo vyčleňující postoj, vyznačují
se posledně jmenované gestem inkorporace. Tyto rozdíly korelují se
specifickými kulturními a politickými zájmy sledovaných období a skupin.
Zatímco německo-jazyčné předbřeznové texty mají obecně spíše kvalitu
kulturního exklusionismu – např. Herloßsohn vidí ve Starém židovském
hřbitově ruinu, která ztělesňuje petrifikovanou podstatu Židů a jejich
náboženství – v českých textech se ozývá myšlenka začlenění, která v poslední
instanci odráží politický „boj o české Židy“ charakteristický pro český

nacionalismus závěrečných dekád 19. století. Čeští autoři tedy většinou neměli
problém se začleněním Starého židovského hřbitova do pražských dějin a
topografie.
LITERATUR- UND FORSCHUNGSBERICHTE
Höhne, Steffen: Ein Jahrhundertwerk: Zur Edition der Erbauungsreden von
Bernard Bolzano
MISZELLEN
Katholische Aufklärung und Josephinismus (Werner Chrobak)
Unterschiedliche Bilder: Wahrnehmungen Edvard Benešs in tschechischen
und europäischen Kontexten (Martin Zückert)
Eigentumsregime und Eigentumskonflikte im 20. Jahrhundert: Deutschland
und die Tschechoslowakei im internationalen Kontext (Pavla Šimková)
Ordnung und Sicherheit, Devianz und Kriminalität im Staatssozialismus. Die
Tschechoslowakei und die DDR 1948/49-1989 (Arnošt Štanzel)
Die Geschichte des tschechisch-bayerischen Grenzgebiets 1945 bis 2008
(Markus Alexander Meinke)
Zwischen Brücken und Gräben – deutsch-tschechische Musikbeziehungen in
der Zwischenkriegszeit (Pavel Lutsker)
Chemnitz und das sächsisch-böhmische Gebirge im 15. Jahrhundert (Martin
Munke)
Das 16. Münchner Bohemisten-Treffen (Esther Wahlen)
NEUE LITERATUR
Jaworski, Rudolf/Lowe, Peter Oliver/Pletzing, Christian (Hgg.): Der genormte
Blick aufs Fremde. Reiseführer in und über Ostmitteleuropa (Steffen Höhne)
Tippner, Anja: Die permanente Avantgarde? Surrealismus in Prag (Alfrun
Kliems)
Marková, Marta: Unglück auf fast allen Seiten. Milena – Staša – Jarmila. Kafkas
Elternrevolte und weibliche Rebellion (Jana Malínská)

Koeltzsch, Ines/Kuklová, Michaela/Wögerbauer, Michael (Hgg.): Übersetzer
zwischen den Kulturen. Der Prager Publizist Paul/Pavel Eisner (Kateřina
Čapková)
Nodl, Martin: Dekret kutnohorský (Karel Hruza)
Cole, Laurence/Hämmerle, Christa/Scheutz, Martin (Hgg.): Glanz – Gewalt –
Gehorsam. Militär und Gesellschaft in der Habsburgermonarchie (1800 bis
1918) (Pascal Trees)
Rokoský, Jaroslav: Rudolf Beran a jeho doba. Vzestup a pád agrární strany
(Detlef Brandes)
Konrád, Ota: Dějepisectví, germanistika a slavistika na německé univerzitě
v Praze 1918-1945 (Karel Hruza)
Hudek, Adam: Najpolitičkejšia veda. Slovenská historiografia v rokoch 1948-
1968 (Maciej Górny)
Pullmann, Michal: Konec experimentu: Přestavba a pád komunismu
v Československu (Martin Myant)
Borodziej, Włodzimierz: Geschichte Polens im 20. Jahrhundert (Jiří Pešek)
Teich, Mikuláš/Kováč, Dušan/Brown, Martin D. (Hgg.): Slovakia in History
(Christoph Boyer)
Maxwell, Alexander: Choosing Slovakia: Slavic Hungary, the Czechoslovak
Language and Accidental Nationalism (Peter Bugge)
Mičko, Peter: Hospodárska politika Slovenského štátu. Kapitoly
z hospodárskych dejín Slovenska v rokoch 1938-1945 (Martin Zückert)
Paces, Cynthia: Prague Panoramas. National Memory and Sacred Space in the
Twentieth Century (Marek Nekula)
Blaive, Muriel/Gerbel, Christian/Lindenberger, Thomas (eds.): Clashes in
European Memory. Communist Repression and the Holocaust (Katalin
Deme)
Röger, Maren: Flucht, Vertreibung und Umsiedlung: Mediale Erinnerungen
und Debatten in Deutschland und Polen seit 1989 (Christian Lotz)
Faehndrich, Jutta: Eine endliche Geschichte. Die Heimatbücher der deutschen
Vertriebenen (Gabriele Eichmanns)
Fischer, Wolfgang: Heimat-Politiker? Selbstverständnis und politisches
Handeln von Vertriebenen als Abgeordnete im Deutschen Bundestag 1949 bis
1974 (Matthias Stickler)
Gruša, Jiří: Beneš jako Rakušan (Mirek Němec)

Putna, Martin C.: Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury
20. století (Bedřich Loewenstein)
Havel, Václav/Prečan, Vilém: Korespondence 1983-1989. – Hanáková, Jitka
(Hg.): Archiv svobody na zámku Schwarzenbergu – příspěvek k historii
československého exilu (Bedřich Loewenstein)
Haslinger, Josef: Jáchymov (Jiří Kosta)
Ještě jsme ve válce – Příběhy 20. století (Doubravka Olšáková)
SUMMARIES
RÉSUMÉS
RESUMÉ
ABKÜRZUNGSVERZEICHNIS
MITARBEITERINNEN UND MITARBEITER DES HEFTES