Psychiatrie - Sekce poruchy příjmu potravy

Psychiatrie 

PRO PRAXI 

VII. mezioborová konference 

o poruchách příjmu potravy a obezitě 

s mezinárodní účastí 

VII. International and Interdisciplinary 

Eating Disorders and Obesity Conference 

19. – 21. 3. 2009 

March 19 – 21, 2009 

Vondráčkova posluchárna Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK 

Ke Karlovu 11, 128 21 Praha 2 – Nové Město 

Psychiatric Department, Ke Karlovu 11, Prague 2, Czech Republic 

Suppl. B 

2009 

Suppl. B 

ISBN 978-80-87327-02-9 

ročník 10 

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN Praha 

Sekce pro poruchy příjmu potravy ČPS ČLS JEP 

Svépomocná asociace pro psychogenní poruchy příjmu potravy

2 

Poděkování 

Pod záštitou: 

prof. H. Illnerová, DrSc., děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a ředitelka VFN, Praha 

Čestné předsednictvo 

Honorary Prezidium 

prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA 

děkan 1. LF UK, Praha 

prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. 

přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, Praha 

Mgr. Dana Jurásková, PhD., MBA 

ředitelka VFN, Praha 

doc. MUDr. František Faltus, DrSc. 

1. LF UK, Praha 

doc. PhDr. Jana Kocourková 

2. LF UK, Praha 

Dr. Ivan Eisler, Maudsley Hospital 

London, Velká Británie 

Dr. Erika Toman 

Hohenneg, Švýcarsko 

Organizační výbor konference 

Organizing Committee 

Předsedové: prof. MUDr. Hana Papežová, CSc. 

a prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc. 

MUDr. Petra Uhlíková, MUDr. Světlana Žuchová, Mgr. Jana Tomanová 

Vědečtí sekretáři 

Sekretariát konference 

Conference Secretary 

Psychiatrická klinika VFN a 1. LF UK, Ke Karlovu 11, 128 21 Praha 2 

tel. 224 965 420, e-mail: puhlikova@centrum.cz 

Organizační zajištění 

Organising Agency 

SOLEN, spol. s r. o. 

Organizátoři děkují uvedeným fi rmám 

za spoluúčast na fi nančním zajištění a medializaci akce 

Generální sponzor 

LUNDBECK ČR s.r.o. 

Hlavní sponzor 

PFIZER s.r.o. 

Vystavovatelé 

ACTAVIS s.r.o. | APOTEX ČR s.r.o. | ASTRA ZENECA s.r.o. | ELI LILLY ČR s.r.o. 

MEDICOM INTERNATIONAL s.r.o. | VALEANT CZECH PHARMA s.r.o. | ZENTIVA 

Sponzor ceny Františka Faltuse 

PSYCHIATRICKÉ CENTRUM PRAHA | PORTÁL 

Mediální partneři 

časopis SESTRA | SANQUIS | SOLEN, s.r.o. 

VII. Mezioborová konference o poruchách příjmu potravy a obezitě s mezinárodní účastí | 19. – 21. 3. 2009

Čtvrtek, 19. března 2009 – Thursday, March 19 th 

Program konference 

11.00 – 12.00 Tisková konference pro představitele médií | Press conference for media representatives 

– Koordinátor | Coordinator Pekařová P. 

12.00 – 14.00 Výukové workshopy, návštěvy pracoviště | Educational Workshops and visit of rehabilitation centre 

12.00 – 12.30 

1. Pro rehabilitační pracovníky | For rehabilitation workers – Garant Nováková M. 

12.30 – 14.00 

2. Pro zdravotní sestry | For nurses – Garant Tomanová J. 

• Novotná J., Tomanová J. a kolektiv sester | and team of nurses: Problematika poruch příjmu potravy a jejich léčba na Jednotce specializované 

péče pro poruchy příjmu potravy | The Problem of Eating Disorders and Their Treatment at the Eating Disorders Unit (Jednotka specializované 

péče pro poruchy příjmu potravy, Psychiatrická klinika VFN, Praha) 

3. Pro sociální pracovníky a učitele | For teachers and social workers 

• Dlouhá I.: Příjem pacientů na Jednotku pro léčbu poruch příjmu potravy | Waiting list and organisation of admission to Eating Disorders Unit 

(Psychiatrická klinika 1. LF a VFN, Praha) 

• Uhlíková P.: Co může učitel udělat pro prevenci, diagnostiku a léčbu PPP? | What can teacher do for prevention, diagnosis and treatment of 

eating disorders? (Psychiatrická klinika 1. LF a VFN, Praha) 

13.30 – 15.30 REGISTRACE | Registration 

Návštěva Specializované jednotky pro poruchy příjmu potravy (10 osob) | Visit of the Specialised Eating Disorders Unit (10 persons). 

15.30 – 16.30 Koncert v kostele sv. Kateřiny | Concert in the St. Kateřina Church 

16.30 – 17.00 OFICIÁLNÍ ZAHÁJENÍ KONFERENCE | Conference Official Opening and Welcome (In Czech) 

S úvodním slovem hostů a organizátorů konference. 

17.00 – 19.00 VYŽÁDANÉ PŘEDNÁŠKY | Invited lectures (in Czech) – Předsedající | Chair Ježová D., Haluzík M. 

1. Illnerová H.: Vnitřní čas savců a příjem potravy | Internal time of mammals and eating patterns (Předsedkyně Učené společnosti ČR a Etické komise 

Akademie věd ČR, Praha) 

2. Ježová D., Bakoš J., Ukropec J., Hlaváčová N., Zórad Š., Eckertová M.: Neuroendokrinné faktory s významom pre poruchy prijmu potravy 

a obezitu: dôraz na oxytocín a fyzickú aktivitu | Neuroendocrine factors involved in eating disorders and obesity: focus on oxytocin and physical 

activity (Institute of Experimental Endocrinology, Slovak Academy of Sciences, Bratislava, Slovakia) 

3. Haluzík M.: Obezita, PPP a diabetes | Obesity, eating disorders and diabetes (3. Interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha) 

4. Faltus F.: Společenské uplatnění a pracovní zařazení nemocných s poruchou příjmu potravy | Social skillls and disabilities in patients with eating 

disorders (Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha) 

19.00 – 21.00 Společenský večer | Welcome party 

(Denní stacionář Centra pro PP | Eating Disorders Day Care Centre) 

Během večera aukce uměleckých děl 

Pátek, 20. března 2009 – Friday, March 20 th 

U přednášek v angličtině je anglický název uveden v originále jako první. Tyto přednášky budou tlumočeny. 

The presentations with english first written title will be translated. 

8.30 – 10.00 Genetics and the clinical implications | Genetika a její praktické využití – zahraniční referáty 

– Chair | Předsedající Žuchová S., Kmoch V. 

1. Roger A. H Adan, Linda Verhagen, Jacquelien J. Hillebrand and Annemarie van Elburg: Lack of leptin disinhibits the mesolimbic system 

and drives hyperactivity in an anorexia model | Nedostatek leptinu desinhibuje mesolimbický systém a hyperaktivitu v modelu anorexie (Utrecht 

eating disorders research group, Department of Neuroscience and Pharmacology, Rudolf Magnus Institute of Neuroscience, University Medical 

Center Utrecht, and Rintveld Eating disorders clinic, Zeist, the Netherlands) 

2. Annemarie A. van Elburg, MD PhD, Jacquelien J. Hillebrand, PhD, Martien J. Kas PhD, Unna Danner PhD, Hans W. Hoek, MD PhD, Roger 

A. Adan PhD: Neurobiological research in eating disorders: does it have clinical implications? | Má neurobiologický výzkum u poruch příjmu potravy 

klinické využití? (Rintveld, Centre for Eating Disorders; Altrecht Mental Health Institute and Rudolf Magnus Institute for Neuroscience; University 

Medical Center Utrecht, the Netherlands) 

10.00 – 10.30 Přestávka – Coffee Break (kavárna – postery) 

10.30 – 11.15 Therapy – new individualized approaches and the language | Terapie – nové individualizované programy a jazyk 

– Chair | Předsedající Mehl A., Wolf M. 

1. Hans Kordy, Stephanie Bauer: INTACT – Individually tailored stepped care for women with eating disorders | Individualizovaná postupná péče 

pro ženy s poruchami příjmu potravy (Center for Psychotherapy Research, Centre of Psychosocial Medicine, University of Heidelberg, Německo) 

2. Markus Wolf, Nicole Stempfer, Hans Kordy: Linguistic analyses of natural language in eating disorders | Lingvistická analýza přirozeného jazyka 

u poruch příjmu potravy (Center for Psychotherapy Research, Centre of Psychosocial Medicine, University of Heidelberg, Německo) 

VII. International and interdisciplinary eating disorders and obesity conference | March 19 – 21, 2009 

3

4 


11.15 – 12.00 Eisler I.: Systemic KBT for adolescents with bulimia nervosa | Systemická KBT pro adolescenty s bulimia nervosa 

(Reader in Family Psychology and Family Therapy, Institute of Psychiatry and Maudsley Hospital, London) 

12.00 – 13.00 Oběd | Lunch 

Odborná setkání: 

12.00 – 14.00 Setkání pracovní skupiny pro genetiku v rámci mezinárodního grantu INTACT | INTACT meeting of Working group in genetics 

13.00 – 14.00 Posterová sekce u videokavárny (Panelová diskuze) | Poster section at the video-café (Panel discussion) 

14.00 – 15.00 Workshopy (paralelně) | Workshops (Concurrent Sessions) 

1. Annette Mehl & Žuchová S.: Na tělo orientované přístupy v terapii hospitalizovaných pacientů s poruchou příjmu potravy | Body oriented approaches 

in therapy of hospitalised patients with eating disorders (Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha) 

Místo konání: Denní stacionář pro PPP, PK 1. LF UK a VFN 

2. Roubalová Kostlánová V.: Poruchy příjmu potravy – závažné téma pro uprchlíky | Eating disorders – a serious issue in refugees 

Místo konání: Myslivečkova síň, PK Praha 

3. Bechyňová B.: Využití práce s tělem u pacientek s poruchami příjmu potravy. Video a zážitková skupina | Body work in patients with Eating 

Disorders. Video and self-experience (Dětská psychiatrická klinika FN Motol, Praha, 2. LF UK, Praha a psychoterapeutická praxe). 

Místo konání: Dětský stacionář PK 1. LF UK a VFN 

Místo konání může být změněno podle počtu účastníků | Venue may be changed following the number of participants. 

15.00 – 16.30 Hodnocení terapie a klinická doporučení | Therapy evaluation and guidelines – Předsedající | Chair Sekot M., Uhlíková P. 

1. Sekot M., Papežová H., Uher R.: Následná péče u pacientek s poruchou příjmu potravy | Aftercare in patients with Eating Disorders (Psychiatrická 

klinika 1. LF UK a VFN, Praha) 

2. Kulhánek J., Doležalová L.: Ambulantní psychoterapeutické skupiny pro pacienty s poruchou příjmu potravy, jejich potenciál a úskalí | Out-patient 

group psychotherapy for eating disorders patiens, potentials and limits (DPC Ondřejov, Praha) 

3. Irrgang V., Krs M.: Lůžková péče o pacienty s poruchou příjmu potravy podle psychodynamickeho modelu v Klinickém centru pro psychosomatiku 

a PPP ANANKE | Hospital treatment of patients with eating disorders following a psychodynamic pattern in the clinical centre ANANKE for 

psychosomatics and eating disorders (FRG) (Freyung, BRD ANANKE Zentrum für Psychosomatik und Essstörungen, Freyung, Germany) 

4. Bednárová B., Papežová H., Yamamotová A.: Vytoužený obraz vlastního těla a vnímání vlastního těla a bolesti u sebepoškozujících se pacientek 

s poruchou příjmu potravy | Longed-for body image and the pain and body perception in selfharming patients with eating disorders. (Psychiatrická 

klinika, Praha, Ústav normální, patologické a klinické fyziologie, Univerzita Karlova v Praze, 1. a 3. LF). 

5. Kulhánek J.: Internet a etika ve službách prevence léčby i nemoci | Internet and ethics in prevention, therapy and illness (DPC Ondřejov, Praha) 


17.00 – 18.00 Panelová diskuze komunikace s médii (formou klubu – otevřeno pro veřejnost) | Panel discussion: Communication 

with media (as a club opened for public) 

Téma: Kdy a jak spolupracujeme s médii? Jak v médiích zobrazují PPP? Vhodné a nevhodné filmy pro pacientky. Právní opatření u nás a ve světě. Jejich 

vliv na prevenci onemocnění I Communication between professionals and media. Image of Eating Disorders in Czech media. Legal constrains and eating 

disorders in Czech Republic and abroad. Influence on the illness prevention 

Garant: Štěpánková T., Papežová H., Pekařová P. (Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN). Místo konání: Denní stacionář pro PPP, PK 1. LF UK a VFN. Pozváni: 

zástupci odboru mediální komunikace Akademie věd ČR, filmoví, rozhlasoví tvůrci a zástupci módních časopisů. 

19.00 Večerní program (Divadelní představení): Švandovo divadlo: Žebrácká opera | Evening Programme (Theatre Performance) 

Sobota, 21. března 2009 – Saturday, March 21 th 

(Veškerý program v češtinĕ | In Czech Only ) 

8.30 – 10.30 Výzkumné studie a přednášky | Research Studies – Předsedající | Chair Krch F. D., Dostálová I. 

1. Krch F. D., Csémy L.: Výskyt příznaků anorexie u české mládeže staršího školního věku | Prevalence of anorectic symptoms in school-age children 

in the Czech Republic (Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha, Psychiatrické centrum Praha) 

2. Marinov Z., Nesrstová M.: Možnosti kognitivně behaviorální terapie v léčbě dětské obezity | CBT in the treatment of child obesity (Dětská obezitologická 

ambulance, Dětská poliklinika FN Motol a 2. LF UK, Praha) 

3. Nesrstová M., Marinov Z.: Kognitivně behaviorální terapie u obézních dětských pacientů | CBT in obese child patients (Dětská obezitologická 

ambulance, Dětská poliklinika FN Motol a 2. LF UK, Praha) 

4. Štajnochrová S.: Body image a stravovací zvyklosti dětí | Body image and eating habits in youngsters (Ústav preventivního lékařství LF MU, Brno) 

5. Pastucha D., Malinčíková J., Hyjánek J., Horáková D., Janout V.: Srovnání homeostatických indexů HOMA a QUICKI u obézních dětí | Comparison 

of HOMA a QUICKI index in child obesity (Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství LF UP a FN, Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny LF UP 

a FN a Ústav preventivního lékařství LF UP, Olomouc) 

6. Dostálová I., Kaválková P., Haluzíková D., Lacinová Z., Mráz M., Papežová H., Haluzík M.: Plazmatická koncentrace fibroblastových růstových 

faktorů 19 a 21 u pacientek s anorexia nervosa | Plasma concetrations of fibroblast growth factors 19 and 21 in patiens with anorexia nervosa 

(3. interní klinika, Klinika sportovního lékařství a Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha) 

7. Soukup J., Papežová H.: Disociativní problematika pacientek s poruchami příjmu potravy. Využití dotazníků DES/A-DES | Dissociation in patients 

with eating disorders. Use of DES/A-DES questionnaires (Centrum pro léčbu poruch příjmu potravy, Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2) 



11.30 – 13.00 Klinická praxe | Eating disorders and obesity in clinical practice – Předsedající | Chair: Kocourková J., Koutek J. 


1. Kocourková J., Koutek J.: Může přinést psychodynamická psychoterapie něco nového v terapii PPP? | Is there anything new in psychodynamic 

approach in therapy of Eating Disorders? (DPK 2. LF UK a FN Motol, Praha) 

2. Pelková L., Papežová H.: První kontakt – rozšiřující forma ambulantní péče pro dívky s poruchou příjmu potravy | First contact – a developing 

out-patient service for eating disorders (Specializovaná jednotka pro poruchy příjmu potravy, 1. LF UK a VFN, Praha) 

3. Tomanová J., Papežová H.: Vícerodinná terapie poruch příjmu potravy. Kvalitativní výzkum | Multifamily terapy in Eating disorders. Qualitative 

research (Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha) 

4. Uhlíková P.: Poruchy příjmu potravy v konsiliární praxi dětského psychiatra | Consulting psychiatry in eating disorders in children (Psychiatrická 


5. Krch F.: Mentální anorexie ve světě pohádek | Anorexia nervosa in a fairy tale world (Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha) 

13.00 – 14.00 Oběd | Lunch 

14.00 – 15.00 Workshopy | Workshops 

1. Štěpánková T., Spurná I.: PPP – rizika pro těhotenství, poporodní období a mateřství – psychologické hledisko (videoprojekce pilotní studie, 

seznámení s problematikou a plánovaným výzkumem) I Eating Disorders – psychological risk factors for pregnancy, post-natal period and motherhood 

(video projection of preliminary study) (DS, Psychiatrická klinika 1. LK UK a VFN, Praha) 

2. Erika Toman: Hubnutí pomocí systému – workshop RELAZ | Loosing weight using the system RELAZ (Kompetenz Zentrum für Essstörungen und 

Adipositas, Zürich, Switzerland) 

15.00 – 15.30 ZAKONČENÍ ODBORNÉ ČÁSTI KONFERENCE. Závěr konference a předání Ceny Františka Faltuse. Volby do výboru sekce | 

CLOSING CEREMONY. Closing remarks and Františk Faltus Prize award ceremony 

Odborná setkání: 

17.30 – 19.30 Setkání terapeutů MFT se supervizorem Dr. I. Eislerem | Meeting of Multifamily treatment therapist with the supervisor Dr. I. Eisler 

Supplementum B Psychiatrie pro praxi 

Registrace MK ČR pod číslem E 10015 

Citační zkratka: Psychiat. Pro Praxi 2009; 10 (Suppl. B). ISBN 978-80-87327-02-9. 

Časopis je excerpován do Bibligraphia Medica Čechoslovaca 

a je zařazen na Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v ČR 

Grafické zpracování a sazba: Jan Sedláček, tel.: 724 984 451 

Vydavatel: SOLEN, s.r.o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc, www.solen.cz 

Vzdělávací akce bude ohodnocena kredity v systému kontinuálního vzdělávání dle Stavovského předpisu č. 16 ČLK. 


5

6 

Úvodník 

POSTERY 

Výzkumné práce 

1. Yamamotová A., Bednárová B., Papežová H.: Mají negativní a pozitivní příznaky disociace vztah k nocicepční citlivosti u poruch příjmu potravy? 

| Are negative and positive symptoms of dissociation related to nociceptive sensitivity in eating disorders? (Ústav normální, patologické a klinické 

fyziologie 3. LF UK a Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha) 

2. Martásková D., Šlachtová L., Papežová H.: Genetické determinanty anorexia nervosa a polymorfismus genu HSP70 | Genetic determinants of 

anorexia nervosa and polymorfism of gen HSP70 (Psychiatrická klinika a Klinika dětského a dorostového lékařství, 1. LF UK a VFN, Praha). 

3. Nedvídková J., Sedláčková D., Kopečková J., Hainer V., Papežová H., Kvasničková H.: Plazmatické hladiny neuropeptidu Y, ghrelinu a leptinu 

pacientek s anorexia nervosa a jejich změny po šestitýdenní realimentaci | Plazma levels of neuropeptid Y, ghrelin and leptin in patients with anorexia 

nervosa and the changes after 6 week realimentation (Endokrinologický ústav Praha, Oddělení Poruch příjmu potravy 1. LF UK, Psychiatrická 


4. Dušková H.: Implementace pohybové terapie při léčbě pacientů s mentální anorexií a mentální bulimií | Implemetation of physiotherapy in 

therapy of anorexia and bulimia nervosa (FTVS UK, Praha) 

5. Izáková Ľ., Havlíčková E., Horvátová V.: Medialná stigmatizacia pacientek s poruchami příjmu potravy v dlhodobom sledování | Media stigmatisation 

of female pacients with eating disorders in long-term treatment (Psychiatrická klinika FNsP a LFUK, Bratislava) 

6. Soukup J., Papežová H., Kuběna A., Mikolajová V.: Psychometrické vlastnosti dotazníku Škála disociativních zážitků pro adolescenty 

(A-DES) | Psychometric characteristics of the Czech version of the Adolescent Dissociative Experiences Scale (A-DES) (Psychiatrická klinika 

1. LF UK a VFN, Praha) 

7. Žuchová S., Vurmová I., Kuběna A., Ondrejková E., Papežová H.: Procesy změny u pacientů s mentální anorexií: neuropsychologické charakteristiky 

| Processes of Change in Anorexia Nervosa: Neuropsychologic characteristics (Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha, Psychiatrická léčebna, 

Horní Beřkovice, Katedra filozofie a evoluční biologie, PF UK, Praha, Psychiatrické oddelenie FNsP Antolská, Bratislava) 

8. Horáková D., Kollárová H., Pastucha D., Janoutová G., Janout V.: Proteiny tukové tkáně a inzulinová senzitivita | Insulin sensitivity and proteins of the 

fat tissue (Ústav preventivního lékařství LF UP, Olomouc. Department of Preventive Medicine Faculty of Medicine, Palacky University, Olomouc) 

9. Sietske G. Helder, Ricardo Sainz-Fuertes, Frederique Van den Eynde, Anna V. Oldershaw, Janet Treasure, Iain C. Campbell, Simon Lovestone, 

Ulrike H. Schmidt, David A. Collier: Biomarkers of Anorexia Nervosa | Biologické markery anorexia nervosa (Social, Genetic and Developmental 

Psychiatry Research Centre, Eating Disorders Section, MRC Centre for Neurodegeneration Research, Institute of Psychiatry, King’s College London, 

London, UK) 

10. Marek Brandys, Judith Hendriks, Unna Danner, Annemarie van Elburg, Roger Adan: Genotypes and phenotypes in anorexia nervosa | Genotypy 

a fenotypy u anorexia nervosa (Rudolf Magnus Institute for Neuroscience, the Netherlands) 

11. Nawková L., Adámková T., Vondráčková P., Nawka A., Miovský M., Raboch J.: Obraz poruch příjmu potravy v českém tisku | The Picture of Eating 

Disorders in Czech Printed Media (Department of Psychiatry, First Faculty of Medicine, Charles University, Center for Addictology, First Faculty of 

Medicine, Charles University) 

Klinické práce 

1. Kulhánek J.: Idealni.cz – internetový portál o poruchách příjmu potravy s odbornou garancí | Idealni.cz – internet site about eating disorders with 

a professional supervision (www.idealni.cz) (DPC Ondřejov, Praha) 

2. Kravarová E., Slabá Š.: Zkušenosti psychologa s pacienty z obezitologické ambulance | The experience of psychologists working with obese 

patients (III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha) 

3. Marinov Z., Nesrstová M., Jůnová J., Tomášková B., Zemková D., Barčáková U., Tláskal P.: Výsledky KBT a svépomocného programu u léčby obezity 

u ambulantních pacientů dětské kliniky | Results of cognitive – behavioral therapy together with self – adapting program in obesity management 

in outpatient children clinic (Pediatric Out-patient Department, Pediatric Clinic, Physiotherapeutic Clinic, Section of nutritional support University 

Hospital Motol, Prague, Czech Republic) 

4. Uhlíková P.: Poruchy příjmu potravy a ADHD. Málo sledovaná komorbidita | Eating disorders and ADHD. Neglected comorbidity (Psychiatrická 


5. Tibenská A., Hrnčiarová J., Martinek C.: Léčba pacientek závislých na psychoaktivních látkách s komorbidní poruchou příjmu potravy | Therapy 

of patients with addiction on psychoactive drugs and eating disorders (Léčebna návykových nemocí Nechanice, Psychiatrická klinika, Fakultní 

nemocnice Hradec Králové) 

6. Associace pro pacientky s poruchou příjmu potravy, jejich rodiče a přátele. Informace o svépomocných klubech s účastí odborníka, které existují 

na Psychiatrické klinice v Praze od roku 1992 | Association for patients with eating disorders, their families and friends. Reports on their Club 

activities 

7. Navrátilová M., Hamrová M., Tůmová J., Češková E., Sobotka L.: Riziko „refeeding syndromu“ u pacientek s anorexia nervosa | The risk of refeeding 

syndrome in anorexia nervosa (Department of Psychiatry, Medical Faculty Masaryk University and Faculty Hospital Brno, Department of Nutrition 

Therapy, Masaryk University Hospital.,Department of Clinical Biochemistry, Faculty of Medicine, Masaryk University Hospital, Brno, Department of 

Metabolic Care and Gerontology, Faculty of Medicine, Charles University, Hradec Králové, Czech Republic) 


Úvodník 

Profesionalním přístupem proti 

stigmatizaci poruch příjmu potravy 

Professional approach against the 

stigmatisation of eating disorders 

Vážené kolegyně a kolegové, 

7. konference je další z řady konferencí 

o poruchách příjmu potravy, které pořádáme 

od roku 1997. V té době jsme založili Sekci pro 

poruchy příjmu potravy ČPS ČLS a spolupracovali 

s Asociací pro pacienty a jejich přátele 

a příbuzné (1991). Celé období se naše Centrum 

pro poruchy příjmu potravy věnovalo výzkumu 

s podobným zaměřením jako u ostatních psychiatrických 

diagnóz. Rozvíjí se epidemiologické 

studie, zobrazovací metody, endokrinologické, 

metabolické a genetické studie a diskuze o použití 

psychofarmakoterapie a psychoterapii. Naše 

poznatky byly shrnuty opakovaně v terapeutických 

doporučeních. 

S velmi rychlým nárůstem vědeckých informací 

ale vznikají obavy, aby se mezi honbou za 

vědeckými impakt faktory a senzacemi v médiích 

neztrácel etický rozměr léčby. Trpělivý a pro- 

fesionální přístup k pacientům je pro dlouhodobé 

léčebné výsledky zásadní. Proto jsme zvolili 

téma etické postoje a stigmatizace. Následně se 

ukázalo, že podobné téma zvolili odborníci pro 

další současné konference o poruchách příjmu 

potravy ve světě. Chceme poukázat na skutečnost, 

že pro uplatnění nových poznatků v zájmu 

pacientů nestačí jen získávat další, byť fascinující 

informace, ale při jejich interpretace je nutné 

zachovávat etické principy. Interpretace vědeckých 

výsledků, které jsou vedeny komerčními 

zájmy, mohou neadekvátně ovlivňovat postoje 

a očekávání veřejnosti, pacientů i jejich rodin. 

A ty zvláště u poruch příjmu potravy hrají významnou 

roli. 

Někdy v médiích zaslechneme, že v době 

epidemie obezity se poněkud “nehodí“ mluvit 

o anorexii a že štíhlost je žádoucí a atraktivní. 

Není pochyb, že obezita představuje jeden 

z nejzávažnějších celosvětových zdravotních 

problémů v rozvinutých zemích. Ale i určité 

procento obezit spadá také do spektra poruch 

příjmu potravy. Tam, kde je spojeno s psychogenním 

nebo nočním přejídáním… Obě 

Abstrakta 

onemocnění jsou heterogenní, multifaktoriálně 

podmíněná a hraje v nich roli genetická 

dispozice. Proto se odborníci snaží spojit úsilí 

ve výzkumu i v prevenci. K tomu je nezbytná 

vzájemná komunikace a interdisciplinární 

spolupráce, které jsou i cílem naší konference. 

Poskytneme prostor pro vzájemnou komunikaci 

s médii. Chceme podpořit vzájemné 

pochopení odlišností vyjadřovacích prostředků 

a postojů ve vědě a médiích. K prospěchu našich 

pacientů i jejich rodinných příslušníků. Pro 

rodinné příslušníky, kteří často dlouhodobým 

průběhem onemocnění trpí, chystáme nové 

klinické postupy. 

Doufám, že se nám podaří podat ucelený 

obraz nových vědeckých poznatků a inspirovat 

účastníky k další zvídavosti a spolupráci v této 

oblasti. 

Děkuji všem, kteří se na přípravě konference 

podíleli. 

prof. MUDr. Hana Papežová, CSc. 

Centrum pro poruchy příjmu potravy 

Psychaitrická klinika 1. LF UK a VFN 


7

8 

Abstrakta 

Workshopy – čtvrtek / 19.3.2009 / 12.30–14.00 

Pro zdravotní sestry | For nurses 

Problematika poruch příjmu 

potravy a jejich léčba na Jednotce 

specializované péče pro poruchy 

příjmu potravy 

The Problem of Eating Disorders and Their 

Treatment at the Eating Disorders Unit 

Novotná J., Tomanová J. a kolektiv sester | 

and team of nurses 

Jednotka specializované péče pro poruchy 

příjmu potravy, Psychiatrická klinika VFN, 

Praha 

Souhrn: Účastnící workshopu budou seznámeni 

se základními informacemi o poruchách 

příjmu potravy, o zdravotních důsledcích a možnostech 

léčby. 

Klíčová slova: mentální anorexie, mentální 

bulimie, hospitalizace, denní stacionář, jídelní 

režim, rodinná terapie. 

Summary: Special Unit for Eating Disorders 

offers complex therapeutic approaches for the 

treatment of this multifactorial illness. We will also 

discuss the club activities for patients, family and 

multifamily treatment and other self-help activities. 

Specialized nurses and other specialized team 

members will be present. The participants will be 

informed about our out-patient, in-patient and 

day care terapeutic approaches. Also the club acitivities 

for patients and their parents, family, multifamily 

treatment and other self-help supports will 

be discussed with the specialized nurses and other 

specialized team members. 

Poruchy příjmu potravy jsou jednou z nejčastějších 

psychiatrických diagnóz a z hlediska 

závažnosti vykazují vysoké procento fatálních 

následků. Patří mezi ně celé spektrum poruch 

přecházejících od restriktivní mentální anorexie 

přes symptomatiku mentální bulimie až po záchvatovité 

a noční přejídání a morbidní obezitu. 

Pro všechny diagnózy je společné vysoké 

riziko závažných psychosomatických následků 

a zdravotních komplikací, které vyžadují péči 

nejen psychoterapeutickou a psychiatrickou, 

ale také komplexní somatickou, a to často velmi 

akutní. 

Problematické terapeutické vedení pacientů 

je důvodem, proč péče o tyto pacienty je výrazně 

specifická a komplexní. Zahrnuje vedle 

somatické péče také psychoedukaci, režimovou 

léčbu (jídelní režim), skupinovou i individuální 

terapii, následnou péči ve formě doléčovacích 

a klubových aktivit a rovněž rodinnou terapii. 

Jednotka specializované péče pro poruchy 

příjmu potravy nabízí několik úrovní léčby: 

ambulantní, stacionární, lůžkovou, klubovou, 

následnou péči, dále rodinnou terapii a skupiny 

pro rodiče. 

Pro sociální pracovníky a učitele | 

For teachers and social workers 

Příjem pacientů na Jednotku pro 

léčbu poruch příjmu potravy 

Waiting list and organisation of admission 

to Eating Disorders Unit 

Dlouhá I. 

Psychiatrická klinika 1. LF a VFN, Praha 

Souhrn: Autorka workshopu pro sociální 

pracovníky seznamuje ve svém sdělení se systémem 

přijímání pacientů na specializovanou 

Jednotku pro léčbu poruch příjmu potravy. 

Práce vychází z dat o počtu pacientů, kteří byli 

doporučeni k přijetí. 

Klíčová slova: Centrum pro poruchy příjmu 

potravy, pořadník a přijetí 

Summary: The author, social worker at the 

Specialized Unit prepared for the participants the 

comprehensive information about the admission 

to the in-patient and out-patient services. 

Key words: Centre for Eating Disorders, waiting 

list and admissions 

V letech 1983–2008 bylo na JSPPPP hospitalizováno 

stále více pacientek s diagnózou 

mentální anorexie a mentální bulimie. Diagnózy 

často se u chronických průběhů překrývají, jedna 

forma poruchy přechází ve druhou. Naše statistiky 

potvrzují fakt, že poruchy příjmu potravy 

jsou typickým onemocněním dívek a žen, i když 

počet mužů v poslední době vzrostl. 

Pokud má klient zájem o hospitalizaci na 

JSPPPP, je třeba, aby získal doporučení od obvodního 

či specializovaného lékaře. Ten zašle 

doporučení na oddělení kliniky a sociální pracovnice 

zařadí klienta do pořadníku. Čekací 

doba pořadníku se pohybuje kolem 2–3 měsíců. 

Zkušenost ukazuje, že striktní a spravedlivé 

dodržení pořadníku je samo o sobě motivující, 

VII. Mezioborová konference o poruchách příjmu potravy a obezitě s mezinárodní účastí | 19. – 21. 3. 2009 

spolupráce hodnotnější, klient si pak více váží 

možnosti nastoupit na hospitalizaci. 

Klienti s poruchou příjmu potravy vykazují 

velkou ambivalenci ve snaze a odhodlání se 

léčit. Není výjimkou, že dojednanou hospitalizaci 

na poslední chvíli odmítnou. Důvody, které je 

k tomu vedou, často doplňují celkový obraz 

této nemoci. 

Když dojde na klienta v pořadníku řada, 

sociální pracovnice zašle klientovi oznámení 

o možnosti nástupu na hospitalizaci, zjišťuje, zda 

jeho zájem o hospitalizaci stále trvá. Vzhledem 

k nutnosti motivace, která je pro úspěšnou hospitalizaci 

potřebná, je vždy lepší, pokud si vše 

vyřizuje sám klient a není kontakt zprostředkován 

přes další osoby. 

V poslední době se množí telefonické dotazy 

na ambulantní péči pro pacienty s PPP, případně 

jsou tito přímo praktickými lékaři či různými 

pracovišti nemocnic, a to i mimopražských, 

odesíláni k ambulantnímu vyšetření na naši 

kliniku, většinou bez předchozího objednání. 

Upozorňujeme, že naše ambulance je z kapacitních 

důvodů velmi omezená, a proto doporučujeme, 

aby byli pacienti odesíláni dle závažnosti 

stavu na psychiatrická či interní pracoviště dle 

spádu. Přehled specializovaných ambulantních 

pracovišť, zabývajících se problematikou PPP, 

najdete mimo jiné i na internetových stránkách 

www.pppinfo.cz s novým názvem www.idealni.cz. 

Co může udělat učitel pro prevenci, 

diagnostiku a léčbu poruch příjmu 

potravy? 

What can teacher do for prevention, 

diagnosis and treatment of eating 

disorders? 

Uhlíková P. 

Psychiatrická klinika LF UK a VFN, Praha 

Souhrn: Workshop nabídne učitelům přehled 

diagnóz ze skupiny poruch příjmu potravy, 

možnosti jejich rozpoznání a ovlivnění ve školním 

prostředí. 

Klíčová slova: poruchy příjmu potravy, 

škola, učitel, vzdělání, sebehodnocení, adolescence. 

Summary: This workshop will offer the teachers 

an overwiev of diagnoses from the eating disorders 

group, possibilities of their detection and their 

management in the school environment.

Key words: eating disorders, school, teacher, 

education, self-esteem, adolescence. 

Poruchy příjmu potravy (PPP) představují 

z hlediska lékařského i ekonomického jedny 

z nejzávažnějších psychických poruch, které 

se vyskytují od útlého dětství až do dospělosti. 

Nejčetnější výskyt je ve skupině adolescentů 

a mladých dospělých, ale nejsou výjimkou ani 

pacienti výrazně mladší či starší. 

K základním diagnostickým jednotkám evropského 

klasifikačního systému patří mentální 

anorexie, která je charakterizovaná záměrným 

snížením váhy o více než 10 %, podváhou s BMI 

pod 17,5, amenorheou, trvalými myšlenkami 

na jídlo, váhu, vzhled a narušeným vnímáním 

tělesného schématu. Druhou diagnózou je 

mentální bulimie, charakterizovaná trvalými 

myšlenkami na jídlo, vzhled, epizodami přejídání 

a zvracení. Váha může být nízká nebo 

normální (1, 2). Moderní pojetí poruch příjmu 

potravy tato onemocnění chápe jako kontinuální 

spektrum nemocí od restriktivní formy mentální 

anorexie přes purgativní formu, mentální bulimii, 

různé formy přejídání (psychogenní, noční) až 

po obezitu. 

S jídelní patologií se pojí některé další poruchy, 

typické pro dětský věk. Patří k nim infantilní 

ruminační porucha, porucha příjmu jídla 

v útlém věku, pika, emoční porucha spojená 

s odmítáním jídla, syndrom vybíravosti v jídle, 

syndrom pervazivního odmítání, poruchy krmení, 

posttraumatická porucha krmení. S jídelní 

patologií mohou být spojovány také dětské 

poruchy spánku, např. u syndromu nočního 

ujídání (upíjení) dítě vyžaduje při nočním probuzení 

z naučeného pocitu hladu nadměrné 

množství tekutiny (nad 350 ml) (3). Pro dětský věk 

je poměrně častá vybíravost v jídle, která není 

příznakem poruchy příjmu potravy. Výběr jídel je 

omezený, ale množství jídla je dostatečné a děti 

nezaostávají ve vývoji ani nemají další příznaky 

PPP, jako je zaujetí postavou, vzhledem, váhou. 

Obtíže se většinou spontánně vyřeší v adolescenci, 

i když okolo rigidních jídelních vzorců 

dítěte mohou vznikat konflikty v rodině (4). 

Diagnostikování poruchy příjmu potravy 

u dětí je složitější než u dospělých, protože děti 

obtížně vyjádří nespokojenost s vlastním tělem 

i další emoce. Pro diagnózu není nutný pokles 

váhy, ale nedostatečná výživa se může projevit 

zpomalením nebo zástavou somatického vývoje, 

především stagnací váhy v poměru k tělesné 

výšce (5). U větších dětí mohou poruchy 

příjmu potravy dlouhodobě unikat pozornosti 

zvláště v případech, kde prvotním impulzem 

poruchy je reakce na poznámky okolí k váze 

dítěte, a takto navozené hubnutí okolí naopak 

pozitivně oceňuje. U předškolních a mladších 

školních pacientů je častější mentální anorexie, 

mentální bulimie je ve skupině dívek před 

nástupem menzes vzácná, i když zvracení jako 

příznak je běžné. Nápadný by měl být jakýkoli 

úbytek hmotnosti v dětství, zejména pokud 

se dítě vyhýbá jídlu, provokuje zvracení nebo 

nadměrně cvičí. Nápadné je také nepřiměřené 

vnímání a přesvědčení dítěte týkající se jeho 

hmotnosti nebo postavy (4). 

Důležitým faktorem pro vznik poruch příjmu 

potravy je sebehodnocení dítěte. V současné 

době jsou pro dospívající mládež významným 

faktorem módní a kulturní vlivy, které mnohdy 

oslavují nadměrnou štíhlost jako lehce dosažitelný 

ideál. Pro tvorbu přiměřeného sebevědomí 

dítěte může mít významnou úlohu jeho schopnost 

kriticky přijímat informace z médií. Dítě by 

se mělo naučit hodnotit, srovnávat, vybírat, co je 

podstatné. Jeho hodnotový systém by měl být 

vybudovaný na zásadách, které jsou pro život 

bezpečné, nikoli normální – co je normální se 

v oblasti výživy velmi obtížně definuje. 

Důležitou otázkou je prevence poruch příjmu 

potravy. Primární prevence by měla být 

otázkou výchovy, roli hrají společenské vlivy, 

velký význam má kultura stravování. Rodina by 

měla dítěti poskytnout kvalitní vzory chování, 

Abstrakta 

stravovací návyky a systém hodnot, dostatek 

kvalitních zájmů, měla by podporovat přiměřené 

sebevědomí. Cílem sekundární prevence je 

detekce ohrožených skupin dětí a dospívajících, 

ke kterým patří například děti léčené pro obezitu 

nebo děti se somatickým onemocněním, 

provázeným dietou a hubnutím. Důležitá je 

spolupráce se školstvím, vyhledávání zájmových 

skupin, které souvisí s kontrolou váhy 

a vzhledu, jako je balet, gymnastika, tanec, 

modeling. Součástí sekundární prevence je 

včasná diagnóza a adekvátní léčba onemocnění. 

Terciární prevence je současně primární 

prevencí pro další generace. Jejím cílem je prevence 

relapsu, plné obnovení zdraví, včetně 

fertility, a zamezení přenosu jídelní patologie 

na další generaci. 

Učitelé a další pracovníci škol mohou výrazně 

zasáhnout jak do formování názorů a sebevědomí 

dětí, tak do jídelních návyků, důležité je 

prostředí školních jídelen i atmosféra, která ve 

škole kolem jídla vládne. Učitelé tráví s dětmi 

podstatnou část dne a mají často příležitost vidět 

situace, které rodičům unikají, např. vyhýbání 

se obědům nebo nadměrnou fyzickou aktivitu, 

a mohou být první, kdo zaznamená příznaky 

poruch příjmu potravy. Nezastupitelnou roli 

má škola i v léčbě, která je téměř vždy dlouhodobá 

a časově náročná, často vyžaduje zejména 

u mladších dětí hospitalizaci a spolupráci širokého 

okolí. Základem léčby je psychoterapie 

a režimová terapie, nezbytné je umožnit dítěti 

dodržování jídelního režimu, aniž by to vyvolalo 

nežádoucí a negativní pozornost okolí. 

Literatura 

1. Papežová H. Poruchy příjmu potravy. In Hoschl C, Libiger 

J, Švestka J. Psychiatrie. Praha: Tiqis, 2004. 

2. Smolík P. Duševní a behaviorální poruchy. Praha: 

Maxdorf, 1996. 

3. Nevšímalová S, Šonka K. Poruchy spánku a bdění. Praha: 

Galén, 2007. 

4. Krch F. Poruchy příjmu potravy. Praha: Grada, 2005. 

5. Kocourková J, Koutek J, Lébl J. Mentální anorexie a mentální 

bulimie v dětství a dospívání. Praha: Galén, 1997. 


9

10 

Abstrakta 

VYŽÁDANÉ PŘEDNÁŠKY 

Invited lectures (in Czech) (čtvrtek / 19.3.2009 / 16.00–18.00) 

Vnitřní čas savců a příjem potravy 

Internal time of mammals and eating 

patterns 

Illnerová H. 

Předsedkyně Učené společnosti ČR a Etické 

komise Akademie věd ČR, Praha 

Souhrn: V živých organizmech ubíhá čas 

lineární od početí do smrti, a čas cyklický s různou 

délkou periody. Cykly, které mají v neperiodickém 

prostředí periodu zhruba denní, nazýváme rytmy 

cirkadiánní. Tyto rytmy probíhají od molekulární 

úrovně v cyklickém zapínání a vypínání různých 

genů až po úroveň behaviorální, např. v rytmech 

spánku-bdění, ve fyzickém či psychickém výkonu 

nebo v příjmu potravy. Hlavní biologické hodiny, 

které řídí tyto rytmy, se nalézají ve dvou shlucích 

nervových buněk, tzv. suprachiasmatických jádrech 

(SCN), v části mozku nazývaném hypotalamus. 

Hodiny v SCN jsou synchronizovány s vnějším 

24hodinovým dnem pravidelným střídáním 

světla a tmy, zejména světlou částí dne. 

V posledních letech se zjistilo, že i periferní 

orgány, např. játra, srdce, plíce či ledviny, obsahují 

biologické hodiny, které jsou však synchronizovány 

a koordinovány z centrálních hodin v SCN. 

Zapínání a vypínání hodinových genů, zodpovědných 

za cirkadiánní rytmy, v nich probíhá zhruba 

s 6–8hodinovým zpožděním vzhledem k rytmům 

v hodinách centrálních. Hodiny periferní, zejména 

v játrech, ale i v srdci a v ledvinách, však mohou 

být nastavovány nejen centrálními hodinami, ale 

i příjmem potravy. Ukazuje se, že nejen periferní 

hodiny mohou ovlivňovat metabolizmus, ale 

i vice versa, že buněčný metabolizmus, zejména 

redox stav buněk, může ovlivňovat cirkadiánní 

rytmy. Na spojitost mezi cirkadiánním systémem 

a metabolizmem ukazuje i to, že je-li tento systém 

narušený, např. vyřazením jednoho hodinového 

genu, může dojít k takovým metabolickým poruchám, 

které ústí až do obezity a metabolického 

syndromu. Je stále zřejmější, že silný cirkadiánní 

systém může ochraňovat organizmus nejen před 

onkologickými a neurologickými poruchami, ale 

i před poruchami metabolickými. 

Neuroendokrinné faktory 

s významom pre poruchy prijmu 

potravy a obezitu: dôraz na oxytocín 

a fyzickú aktivitu 

Neuroendocrine factors involved in eating 

disorders and obesity: focus on oxytocin 

and physical activity 

Ježová D., Bakoš J., Ukropec J., Hlaváčová 

N., Zórad Š., Eckertová M. 

Institute of Experimental Endocrinology, 

Slovak Academy of Sciences, Bratislava, 

Slovakia 

Souhrn: Autoři se zabývají neuroendokrinními 

faktory spojenými s hyperaktivitou u poruch 

příjmu potravy. 

Summary: Exercise belongs to the factors 

influencing both obesity and eating disorders. 

Many patients with anorexia nervosa are hyperactive. 

Excessive exercise can promote the 

development of eating disorders or it may be 

considered a symptom of anorexia nervosa. 

The mechanisms involved in the association of 

exercise with eating disorders and obesity can 

be studied in animal models based on voluntary 

wheel running. Rats of several strains develop 

an intensive, compulsive running if exposed to 

running wheels. This voluntary wheel running 

activates the neuroendocrine system and leads 

to release of several hormones, including the 

anorexigenic peptide oxytocin (1,2). We have 

shown that long-term wheel running results in 

decreased body weight (BW), decrease in the 

percentage of the epididymal fat related to BW 

and a decrease of oxytocin stores in the posterior 

pituitary. We have found that chronic treatment 

with oxytocin alone leads to a reduction 

of body weight without changes in the amount 

of fat tissue. The risk of obesity or eating disorders 

may be influenced by the spontaneous 

hyper- or hypoactivity of the individuals. In line 

with this suggestion, we have investigated the 

relationship between spontaneous home cage 

activity and intensity of wheel running with several 

metabolic and neuroendocrine parameters. 

We have failed to observe clear relationships 

between reduction of food intake, running distances 

and home cage activity. However, with 

the aid of RT 2 PCR array (Rat Neurotransmiter receptors 

and regulators, SABiosciences) we identified 

12 promising candidate genes which were 

directly related to wheel running activity. Thus, 

future research based on the results obtained 

in our animal model may help to reveal neuro- 


biological mechanisms related to vulnerability 

to metabolic and eating disorders. 

The studies were supported by grants of APVV 

(LPP-0194-06) and CENDO. 

Literatura 

1. Makatsori A, Duncko R, Schwendt M, Moncek F, Johansson 

BB, Jezova D. Psychoneuroendocrinology 28: 702–714, 

2003. 

2. Bakos J, Hlavacova N, Makatsori A, Tybitanclova K, Zorad 

S, Hinghofer-Szalkay H, Johansson BB, Jezova D. Regul Pept. 

2007; 139: 96–101. 

Obezita, poruchy příjmu potravy 

a diabetes 

Obesity, eating disorders and diabetes 

Haluzík M. 

3. interní klinika 1. LK UK a VFN, Praha 

Souhrn: Obezita představuje jeden z nejvýznamnějších 

zdravotních problémů prakticky 

ve všech vyspělých zemích světa včetně České 

republiky. Obezita je navíc patofyziologicky propojena 

s řadou dalších onemocnění a metabolických 

odchylek (dyslipidémie, arteriální hypertenze, inzulinová 

rezistence/diabetes mellitus 2. typu atd.) 

a celospolečenský dopad jejich komplikací – tedy 

především zvýšené frekcence kardiovaskulárních 

onemocnění a úmrtí na tyto nemoci je tak značný. 

Hlavním problémem při léčbě obezity je její 

multifaktoriální etiologie od komplikované polygenní 

dědičnosti až po složitou kombinaci faktorů 

osobnosti a prostředí – především příjmu potravy 

převyšujícího energetický výdej a nedostatečné 

fyzické aktivity. Poměrně opomíjenou součástí 

léčby obezity je sledování dlouhodobé prognózy 

léčených pacientů se zaměřením na kvalitativní 

poruchy příjmu potravy. 

Je známo, že dropout obezitologických pacientů 

může být dlouhodobě až kolem 60–70 % 

a procento pacientů, kteří úspěšně zredukují 

svou hmotnost alespoň o 10 % a tuto redukci 

udrží, je tak velmi nízké. Kromě relativně nadměrného 

příjmu potravy se na vzniku obezity 

a přidružených onemocnění mohou významnou 

měrou podílet také poruchy příjmu potravy kvalitativní 

– tedy nepravidelná životospráva, vynechávání 

jídel, večerní či noční přejídání, zajídání 

stresů a podobně. Tato problematika je u pacientů 

s obezitou stále do jisté míry podceňována, 

přitom z hlediska dlouhodobého udržení hmot-

nosti má správný a pravidelný stravovací režim 

mimořádný význam. V tomto sdělení shrneme 

mechanizmy regulace příjmu potravy a jejich 

poruchy u pacientů s obezitou se zaměřením na 

poruchy příjmu potravy u obezity a jejich možné 

terapeutické ovlivnění. Zaměříme se především 

na některé nové faktory a terapeutické přístupy, 

které mohou tyto odchylky ovlivnit. 

Summary: Obesity represents one of the most 

important health problems in virtually all developed 

countries including the Czech Republic. Obesity commonly 

clusters with other comorbidities such as dyslipidemia, 

arterial hypertension, insulin resistance/ 

type 2 diabetes mellitus and the global impact of its 

all complications – namely cardiovascular morbidity 

and mortality – is markedly increasing. One of 

the major problems in the treatment of obesity is 

its complexity ranging from complicated polygenic 

genetics to a complex interaction of environmental 

and social factors. The success rate of obesity treatment 

is relatively low since a complex and long term 

interventions are needed to achieve and maintain 

a long-term weight loss. One of the most important 

factors is a major change in patients eating habits 

focused on the prevention of night overeating and 

many other features that commonly accompany 

obesity. The aim of this presentation is to summarize 

the most important mechanism of food intake 

regulation with a special focus on eating disorders 

in patients with obesity and its possible therapeutic 

change. We will specifically focus on novel factors 

and therapeutic modalities that may positively affect 

these disturbances. 

Společenské uplatnění a pracovní 

zařazení nemocných s poruchou 

příjmu potravy 

Social skillls and disabilities in patients 

with eating disorders 

Faltus F. 

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 

Souhrn: Práce je pokusem zjistit socioekonomický 

status mezi populací zdravých osob 

a nemocných trpících poruchami příjmu potravy 

(mentální anorexií, mentální bulimií, syndromem 

záchvatovitého jedlictví a nočním jedlictvím). 

I tyto duševní choroby, především mentální 

anorexie a mentální bulimie, mají za následek 

určité společenské stigma, kterému jsou osoby 

s duševní poruchou vystaveny. 

Genetics and the clinical implications 

Lack of leptin disinhibits the 

mesolimbic system and drives 

hyperactivity in an anorexia model 

Nedostatek leptinu desinhibuje mesolimbický 

systém a hyperaktivitu v modelu anorexie 

Roger A. H Adan, Linda Verhagen, Jacquelien 

J. Hillebrand and Annemarie van Elburg 

Utrecht eating disorders research group, Department 

of Neuroscience and Pharmacology, 

Rudolf Magnus Institute of Neuroscience, University 

Medical Center Utrecht, and Rintveld 

Eating disorders clinic, Zeist, The Netherlands 

The adipose tissue-derived hormone leptin 

was key towards unraveling the neural circuits that 

underlie regulation of energy balance and feeding 

behavior. Obesity has been associated with leptin 

resistance at the level of the hypothalamus, where 

it normally activates pro-opiomelanocortins and 

inhibits NPY/AgRP neurons. 

Leptin has also been implicated in anorexia 

nervosa. Low plasma leptin levels have been as- 

sociated with increased drive for hyperactivity, and 

in an animal model for anorexia nervosa, infusion 

of leptin is able to decrease hyperactivity. We recently 

found that it is lack of leptin signaling in the 

mesolimbic dopamine system that underlies development 

of hyperactive behavior in rats. Leptin 

inhibits dopaminergic neuronal activity. Dopamine 

receptor antagonists indeed inhibit hyperactivity 

in rats exposed to the anorexia model. These data 

suggest that antipsychotics that potently antagonize 

dopamine receptors should be considered as 

pharmacotherapy to control the drive for hyperactivity 

in anorexia nervosa patients. 

Neurobiological research in eating 

disorders: does it have clinical 

implications? 

Má neurobiologický výzkum u poruch 

příjmu potravy klinické využití? 

Annemarie A. van Elburg, MD PhD, Jacquelien 

J. Hillebrand, PhD, Martien J. Kas PhD, 

Unna Danner PhD, Hans W. Hoek, MD PhD, 

Abstrakta 

Summary: The study aimes to describe the 

socio-economic status in a group of patients with 

an eating disorder and healthy controls. We 

discuss the stigma connected to eating disorders 

and try to descibe factors that could help the patients 

to improve their social and professional 

adaptation. 

Všechny poruchy příjmu potravy (zejména 

mentální anorexie a mentální bulimie) přinášejí 

nemocnému dříve nebo později nesnáze 

v zaměstnání a jsou příčinou snížené pracovní 

výkonnosti, pracovní neschopnosti až 

invalidizace. Omezení schopnosti vykonávat 

plnohodnotně zaměstnání je způsobováno 

jednak vlastním onemocněním, a jednak četnými 

následnými somatickými potížemi, takže 

tito nemocní se stávají sociálně a ekonomicky 

problematičtí. 

Cílem práce je podrobit uvedenou problematiku 

bližšímu zkoumání a pokusit se vymezit 

faktory, které by pomohly nemocným společenské 

postavení a pracovní výkonnost co nejvíce 

zdokonalit. Pozornost by měla být více věnována 

zvláště predisponujícím povoláním. 

Genetika a její praktické využití – zahraniční referáty (pátek / 20.3.2009 / 8.30–10.00) 

Roger A. Adan PhD 

Rintveld, Centre for Eating Disorders; Altrecht 

Mental Health Institute and Rudolf Magnus 

Institute for Neuroscience; University Medical 

Center Utrecht, The Netherlands 

Anorexia nervosa (AN) has been known 

for centuries but its etiology and pathophysiology 

are poorly understood. Current treatment 

is suboptimal, although in community 

samples about two-thirds of young females 

with AN is clinically recovered after 5 years, 

long term clinical follow-up studies show high 

chronicity and mortality rates. AN is characterized 

by a relentless pursuit of thinness and 

obsessive fears of becoming fat. Patients are 

ascetic and only find reward, if any, in their 

pursuit of weight loss. 

In addition, a proportion of AN patients displays 

abnormally high physical activity levels 

and overexercises. The exact nature of hyperactivity 

in anorexia nervosa remains to be clarified. 

It appears that neurobiological factors and 


11

12 

Abstrakta 

conscious attempts to burn calories in order to 

loose more weight coexist. 

Both undereating and overeating are maladaptive 

on the longer term. In the brain, information 

relevant to food intake and energy balance 

is evaluated, stored and integrated. Food 

perception is affected by several factors. These 

include hormonal signals indicative of energy 

INTACT – Individually tailored 

stepped care for women with eating 

disorders 

Individualizovaná postupná péče pro ženy 

s poruchami příjmu potravy 

Hans Kordy, Stephanie Bauer 

Center for Psychotherapy Research, Centre 

of Psychosocial Medicine, University of Heidelberg, 

Germany 

Summary: INTACT is a multi-disciplinary and 

inter-sectorial network of 9 European partners from 

8 EU countries aiming at the development of new 

strategies for the prevention and treatment of eating 

disorders. 

Acknowledging that not all women at risk for 

an eating disorder actually develop the disorder and 

that not all of those who get ill need the same type 

and intensity of care, INTACT studies stepped care 

treatment and individually tailored interventions 

based on research into the process of getting ill, getting 

well, and staying well. The development of such 

innovative approaches in which treatments are 

provided sequentially according to patients’ needs 

promises to optimise health care for ED patients. 

The INTACT studies focus on the development 

of (1) risk models, (2) step-up interventions, (3) therapy 

process-outcome models, and (4) step-down 

interventions. Specifically, INTACT expects considerable 

improvement of the delivery of seamless care 

through the application of modern information and 

communication technologies such as internet and 

mobile phones. Besides an outline of the guiding 

principles and an overview over the studies we will 

exemplify these novel approaches through data and 

experiences gathered by the Heidelberg group. 

INTACT is funded by the European 

Commission (MRTN-CT-2006-035988). 

Souhrn: Cílem projektu INTACT (Individually 

Tailored Stepped Care for Women with Eating 

Disorders) je multidisciplinární a intersektorová 

reserves and hunger, like leptin and ghrelin, sensory 

signals indicative of the sort of food that is 

available, as well as associated cognitive processes 

relating to previous experiences and convictions. 

Both anorectic and obese subjects have 

a heightened sensitivity to food cues, and show 

aberrant processing of food reward and pathological 

levels of energy intake and expenditure. 

Therapy – new individualized approaches and the language 

Terapie – nové individualizované programy a jazyk (pátek / 20.3.2009 / 10.30–11.15) 

spolupráce devíti Evropských partnerů z osmi členských 

zemí Evropské unie na rozvoji nových strategií 

prevence a léčby poruch příjmu potravy. 

Na základě poznatku, že ne všechny ženy 

s rizikovými faktory pro rozvoj poruchy příjmu 

potravy jí skutečně onemocní, a ne všechny nemocné 

potřebují stejnou formu a intenzitu léčby, 

se studie probíhající v rámci projektu INTACT zaměřují 

na odstupňovanou léčbu a individuálně 

přizpůsobené intervence vycházející z výzkumu 

o procesu onemocnění, uzdravení a zachování 

zdraví. Rozvoj těchto inovativních přístupů, které 

pacientům s poruchou příjmu potravy zabezpečí 

terapii podle jejich individuálních potřeb, znamená 

optimalizaci zdravotnické péče pro pacienty 

trpící poruchou příjmu potravy. Studie probíhající 

v rámci projektu INTACT se zaměřují na (1) modely 

rizika, (2) včasné intervence, (3) modely výsledku 

terapie a (4) následnou péči. Očekáváme, že projekt 

INTACT přinese znatelné zlepšení v poskytování 

nenákladné péče prostřednictvím zavádění moderních 

informačních a komunikačních technologií, 

jako jsou internet a mobilní telefony. V našem 

sdělení se kromě základních informací o projektu 

a přehledu jednotlivých studií zaměříme na tyto 

nové přístupy a jejich přínos. Prezentujeme data 

a zkušenosti Heidelberské skupiny. 

Linguistic analyses of natural 

language in eating disorders 

Lingvistická analýza přirozeného jazyka 

u poruch příjmu potravy 

Markus Wolf, Nicole Stempfer, Hans Kordy 

Center for Psychotherapy Research, Centre 

of Psychosocial Medicine, University of Heidelberg, 

Germany 

Summary: Written documents, such as diaries, 

letters, poetry, narratives, as well as online 

communications, such as e-mails, Internet forum 

entries and weblogs are receiving attention as 

non-reactive data that help us to understand the 


There is ample neuroimaging evidence that 

abnormalities persist after recovery in subjects 

with AN or obesity. 

In this lecture the question is addressed how 

clinicians can use and integrate these findings 

in their daily work. 

culture background and personal meaning of eating 

disorders. In psychotherapy research, content 

analyses of session transcripts or narratives derived 

from open-ended approaches such as therapeutic 

writings have a long tradition and usually are 

subsumed under the umbrella of qualitative research. 

Recent developments in corpus linguistics 

and computer assisted text analysis, however, offer 

new perspectives for the analysis of natural written 

or spoken language. In the present paper, we 

introduce computer based text analysis methods 

that process natural language data on different 

levels of linguistic complexity. Results from studies 

using these approaches indicate their usefulness 

as a non-obtrusive, reliable and valid measure of 

psychological processes. The potentials of linguistic 

approaches for eating disorders research, especially 

the research into cognitive variables and risk factors, 

are evaluated and the limitations of the different 

approaches are discussed. 

Key words: Eating disorders, computer assisted 

text analysis, natural language, linguistics 

Souhrn: Psaným dokumentům, jako jsou 

denníky, dopisy, poezie, příběhy, ale i komunikace 

na internetu, zahrnující e-maily, internetová 

fóra a blogy, se věnuje stoupající pozornost. 

Jde o nereaktivní data, která nám pomáhají 

porozumět kulturnímu pozadí a osobnímu 

významu poruch příjmu potravy. Ve výzkumu 

psychoterapie má obsahová analýza transkriptů 

terapeutických sezení nebo vyprávění získaných 

při technikách s otevřenými otázkami, například 

technikou terapeutického psaní, dlouhou tradici. 

Obyčejně se tyto práce souhrnně označují jako 

kvalitativní výzkum. Nejnovější rozvoj v oblasti 

lingvistiky a analýzy textů pomocí počítače ale 

nabízí nové možnosti analýzy přirozeně psaného 

nebo mluveného slova. V našem sdělení 

se zabýváme metodami analýzy textů pomocí 

počítače, které pomáhají zpracovat data přirozeného 

jazyka na různých úrovních lingvis-

tické komplexnosti. Výsledky studií využívající 

tyto metody naznačují jejich užitečnost. Jedná 

se o neinvazivní, spolehlivé a validní způsoby 

měření psychologických procesů. Hodnotíme 

(pátek / 20.3.2009 / 11.15–12.00) 

Systemic KBT for adolescents with 

bulimia nervosa 

Systemická KBT pro adolescenty s bulimia 

nervosa 

Eisler I. 

Reader in Family Psychology and Family 

Therapy, Institute of Psychiatry and Maudsley 

Hospital, London 

Souhrn: Presentace podá přehled výzkumných 

prací o terapeutických možnostech a nový 

Workshopy (paralelně) 

Workshops (Concurrent Sessions) (pátek / 20.3.2009 / 10.30–11.15) 

Na tělo orientované přístupy 

v terapii hospitalizovaných pacientů 

s poruchou příjmu potravy 

Body oriented approaches in therapy of 

hospitalised patients with eating disorders 

Annette Mehl & Žuchová S. 


Souhrn: Poruchy vnímání vlastního těla jsou 

jedním ze základních symptomů poruch příjmu 

potravy. Bylo popsaných několik na tělo orientovaných 

psychoterapeutických technik, kterých 

cílem je zmírnit hyperaktivitu, znovu nastolit 

realistický self-koncept a naučit se přijímat vlastní 

tělo (Vandereycken et al., 1987). V našem sdělení 

se zabýváme dvěma na tělo orientovanými 

terapeutickými přístupy, se kterými pracujeme 

v rámci terapeutických skupin na Jednotce pro 

léčbu poruch příjmu potravy na Psychiatrické 

klinice 1. LF UK a VFN: Integrální Hatha-jógu 

a Koncentrativní pohybovou terapii. 

Summary: Disturbances of body image are 

one of the essential symptoms of the eating disorders. 

Several body-oriented techniques have been 

described with the aim to lessen the hyperactivity, 

re-build a realistic self-concept and accept own body 

(Vandereycken et al., 1987). We present two bodyoriented 

therapeutic approaches used at the Eating 

disorders unit in group setting: Intergral Hatha-Yoga 

and Concentrative Movement Therapy. The aim of 

potenciál lingvistických přístupů pro výzkum 

v oblasti poruch příjmu potravy, obzvlášť ve 

výzkumu kognitivních proměnných a rizikových 

faktorů, a diskutujeme různé přístupy. 

model „systemické KBT“ pro dospělé pacienty 

s bulimia nervosa. 

Summary: In the treatment of bulimia nervosa 

in adults CBT is well established as the “treatment of 

choice” supported by a number of well conducted 

randomised controlled trials. Although adolescents 

with bulimia nervosa form the largest group of 

young people with an eating disorder very limited 

research exists to evaluate treatment for this group. 

Two recent studies have been published evaluating 

family therapy and CBT as possible treatments. 

both described techniques is to encourage the patients 

to perceive and to be aware of various bodily 

sensations, and thus to enable them to be mindfully 

aware of bodily signs, emotions and thoughts. 

Integrální Hatha-jóga 

Podmínkou účasti na skupinové na tělo orientované 

psychoterapii je BMI ≥16. Jednou v týdnu 

se pacientky, které tuto podmínku splňují, účastní 

cvičení Integrální Hatha-jógy. Jedna lekce trvá 60 

minut. Integrální Hatha-jóga je staré indické pohybové 

umění, pohybové cvičení a meditace. Byla 

vyvinuta Sri Aurobindem s cílem získat kontrolu 

nad tělem a myslí. Každá lekce jógy standardně 

začíná a končí relaxací s trváním asi 10 minut, cílem 

které je přivést pacientky/pacienty k soustředění se 

na jednotlivé části těla a naučit se systematicky je 

uvolnit. Po úvodní relaxaci následuje trénink specifických 

jógových pozicí – asan, které podle tradice 

dálného východu souvisejí s jistými energetickými 

body v těle, takzvanými čakrami. Cvičením asan 

se pacientky/pacienti učí cíleně využívat střídání 

napětí a uvolnění jednotlivých tělesných částí, což 

vede k lepšímu vnímání vlastního těla a vnitřních 

tělesných signálů, ale i k jejich lepšímu porozumění. 

Kromě toho pacientky/pacienty vybízíme, aby 

se soustředili na emoce a/anebo myšlenky, které 

se při jednotlivých asanách vynoří. 

Cvičení integrální Hatha-jógy je součástí 

komplexního programu léčby poruchy příjmu 

potravy pro pacientky/pacienty hospitalizova- 

Abstrakta 

Klíčová slova: poruchy příjmu potravy, 

analýza textů pomocí počítače, přirozený jazyk, 

lingvistika. 

The presentation will review the existing research 

and will then outline a new model of treatment 

“Systemic CBT” which integrates the elements of 

the treatments that have shown most promise with 

this group of patients. 

né na oddělení. Je srovnatelná s „Mindfulness- 

Based Cognitive Therapy“ (MBCT), přístupem, 

jehož cílem je vnímat a přijímat vlastní myšlenky 

a emoce bez jejich (od)souzení a nepotlačovat 

je do nevědomí. Tento přístup pomáhá 

akceptovat, integrovat, a v konečném 

důsledku korigovat emoční a kognitivní poruchy. 

Znamená to, že hlavním cílem terapeutického 

přístupu není uvolnění a štěstí, ale 

„oproštění se od tendence k automatickému 

reagování na vlastní myšlenky, emoce a externí 

události“ (Segal, Teasdale & Williams, 2002). 

Cílem cvičení je posilnit uvědomené a cílené 

odpovědi namísto „prostého“ reagování na 

situace nebo specifické podněty. Zkušenost 

získaná při cvičení jógy může být přenesena do 

každodenních situací, ve kterých je pacientka 

schopna uvědomit si signály vlastního těla, 

vlastní emoce a kognice. Vede to k posilnění 

psychické a tělesné rovnováhy. 

Koncentrativní pohybová terapie (KPT) 

Podmínkou účasti na psychoterapeutické 

skupině je, stejně jako u cvičení Integrální Hathajógy, 

BMI ≥16. KPT skupiny se konají jednou týdně, 

trvání jedné skupiny je 60 minut. 

„Tělo“ („body“) a „duše“ („soul“) se tradičně 

vnímaly jako oddělené entity (Descartes). 

O dualitě „těla“ a „duše“ ale taky tradičně vznikají 

pochybnosti. Ve filozofii se tento pohled 

změnil s Gabrielem Marcelem (1889–1973), autorem 

výroku „Corps que jái est corps que je 


13

14 

Abstrakta 

suis“ („Tělo, které mám, je tělo, kterým jsem.“) 

V psychologii tuto myšlenku na konci devatenáctého 

a začátkem dvacátého století převzala 

gestalt psychologie (Ehrenfels, Koffka, Köhler). 

Podle zastánců gestalt psychologie se „tělo“ 

a „duše“ nemůžou vnímat samostatně (myšlenka 

„gestaltu“). Kromě gestalt psychologie 

byla KPT ovlivněna taky učením Jeana Piageta 

(1896–1980) a dynamickými školami (Freud, 

Balint, Erikson, Mahler, Winnicott), především 

jejich důrazem na rané zkušenosti a na včasné 

vztahy s relevantními osobami, stejně jako 

důrazem na přenos a protipřenos jako důležité 

terapeutické nástroje. 

Na základě těchto filozofických a psychologických 

přístupů vyvinula Elsa Gindler (1885– 

1961) psychoterapeutickou metodu zaměřenou 

na vnímání těla a pohybu. Pacienti jsou vedeni 

k tomu, aby se soustředili na jednoduché vjěmy, 

a tak dosáhli souhry mezi „tělem“ a „duší“. Vede 

to k přežívání osobní identity a reality v „tady“ 

a „teď“. Název „Koncentrativní pohybová terapie“ 

poprvé použil lékař a psychoanalytik 

Helmuth Stolze v roce 1958. V roce 1983 publikovala 

jedna ze zakladatelek metody, Christina 

Gräff, práci, ve které popsala její principy. Cílem 

KPT je prostřednictvím sebe-vnímání a vnímání 

externího prostoru posilňovat citlivost smyslů 

(zraku, sluchu, čichu, hmatu, interocepce, percepce 

pohybu). 

V KPT se tradičně pracuje se třemi základními 

předměty: míč symbolizuje ženský 

princip (kulatá, starostlivá); hůl je mužským 

symbolem (stabilita, opora, možnost vyznačit 

vlastní hranice, ale i agrese a strach z agrese); 

lano symbolizuje spojení („pupeční šňůra“, 

partnerství, ale i omezení a závislost). Kromě 

toho lze použít libovolné předměty, které 

pacientce/pacientovi umožňují symbolizovat 

její/jeho emoce a kognice: „Vyberte předmět 

symbolizující vaši úzkost!“ Symbolizace působí 

sama o sobě terapeuticky (foto 1). Navíc, 

pacientka/pacient získává v terapii možnost 

zprostředkovat si příjemné tělesné pocity 

(„schovat si ruce pod teplý svetr“), anebo pracovat 

se svojí agresí („házet míčem jako výraz 

agrese při nárůstu váhy“). KPT umožňuje 

pracovat s poruchami vnímání vlastního těla. 

Celé tělo nebo jeho jednotlivé části mohou 

být modelovány z lana (foto 2) a pacientka 

může být konfrontovaná s diskrepancemi 

mezi svým vnímáním a skutečností: „Vnímejte 

velikost svého těla a nakreslete jej“. Tělo s jeho 

různými kvalitami může být vnímáno pod 

přikrývkou: tvrdost kostí, měkkost měkkých 

částí, ohebnost svalů. Míč možno využívat 

Obrázek 1. Obrázek 2. 

jako ženský symbol (prsa), a symbolizovat 

ženskou roli a její vnímání. Pacientky/pacienti 

můžou pracovat buď se zavřenýma, nebo 

s otevřenýma očima. Se zavřenými očima 

se do popředí dostávají jiné smyslové modality 

(hmat, čich, kinestetická percepce). 

Zavřené oči umožňují lépe vnímat vlastní 

tělo. Zároveň ale znamenají ztrátu kontroly 

(„mít někoho na očích“ znamená mít kontrolu, 

udržovat si odstup, snižuje strach a nejistotu). 

Zkušenost ztráty kontroly může být ale 

pro pacientky/pacienty s poruchou příjmu 

potravy relevantní. 

Literatura 

1. Anemone C. Magersucht – eine Herausforderung für die KBT, 

Zeitschrift für Konzentrative Bewegungstherapie, 1992: 25. 

2. Pokorny V. Hochgerner M. Cserny S. Konzentrative Bewegungstherapie 

(KBT): Von der körperorientierten Methode 

zum psychotherapeutischen Verfahren, 1996, Wien: Facultas 

Universitätsverlag. 

3. Segal Z. Teasdale J. Williams M. Mindfulness-Based Cognitive 

Therapy for Depression, 2002, New York: Guilford Press. 

4. Vandereycken W, Depreitere L, Probst M. Body-oriented 

therapy for anorexia nervosa patients, Am J Psychother, 

1987; 41(2): 259–259. 

Poruchy příjmu potravy – závažné 

téma pro uprchlíky 

Eating disorders – a serious issue in refugees 

Roubalová Kostlánová V. 

Souhrn: Chci se s vámi podělit o moje zkušenosti 

s psychoterapeutickou prací s uprchlíky, 

kde jsem se s poruchami příjmu potravy také 

setkala. Chci uvést kazuistiky, ve kterých vás seznámím 

s mojí terapeutickou prací s uprchlicemi 

trpícími poruchami příjmu potravy a poukáži 

také na nejpodstatnější zdroje těchto poruch. 

Summary: I would like to share my experience 

with psychotherapeutic work with migrants, where 

I have also been confronted with the problem of 

eating disorders. I am presenting case studies of 

migrants suffering from an eating disorders, and 

showing the most important factors leading to 

the illness. 


Využití práce s tělem u pacientek 

s poruchami příjmu potravy. Video 

a zážitková skupina 

Body work in patients with Eating 

Disorders. Video and self-experience 

Bechyňová B. 

Dětská psychiatrická klinika FN Motol, Praha, 

2. LF UK, Praha a psychoterapeutická praxe 

Souhrn: Worskhop nabízí shlédnutí skupinové 

práce s adolescentními pacientkami s PPP 

(videoprojekce) a vlastní zážitkovou část práce 

s tělem (maximum 14 účastníků). 

Klíčová slova: video, skupinová práce, 

uzemnění, centrování, facing. 

Summary: In this workshop, the participants 

will be able to see a video showing body-oriented 

work with anorexia nervosa patients. Furthermore, 

a body-oriented self-experience is a part of the 

workshop, too. 

Na tělo orientovaná psychoterapie (body terapie) 

se zaměřuje na tělesné prožitky explicitně. 

Nedílnou součástí práce je pak následné verbální 

zpracování pocitů. Naše práce s pacientkami 

vychází z bioenergetiky a biosyntézy. Pracujeme 

především s procesy uzemnění (grounding), 

centrování (centering) a fasing. 

Uzemnění je proces vitalizace proudu 

energie do celého těla, jde o pocit, že moje 

energie proudí, pulzuje, není zablokovaná. 

Pro dosažení pocitu uzemnění využíváme 

nejrůznějších bioenergetických cvičení, pracujeme 

s širokou paletou poloh těla a pohybem. 

Centrování je proces, který pomáhá 

člověku najít a prohloubit pocit vlastního 

středu. Nejdůležitější je zde práce s dechem. 

Dech nám pomáhá dostat se do kontaktu

s emocemi. Dýchání a emoce jsou v úzkém 

vzájemném vztahu, každá emocionální změna 

je spojena se změnou dechového rytmu. 

Fasing (pohlížení do tváře) rozvíjí výrazové 

prostředky, které pacientky mohou používat 

při kontaktování okolního světa. Vedle pohybového 

projevu jsou hlavními cestami oční 

kontakt a hlas. Všechny uvedené postupy se 

Následná péče u pacientek 


Aftercare in patients with Eating Disorders 

Sekot M., Papežová H., Uher R. 


Souhrn: Sdělení pojednává o objemu následné 

péče u souboru 103 pacientek s poruchami 

příjmu potravy v průběhu jednoho roku 

po ukončení léčby. 52 pacientek bylo léčeno 

v denním stacionáři a 51 na lůžkovém oddělení. 

Bylo prokázáno, že pacientky hospitalizované 

vyhledávají častěji léčbu u ambulantních psychiatrů, 

kdežto pacientky z denního stacionáře 

upřednostňují psychology a psychoterapeuty. 

U obou skupin byl nejčastěji kontaktovaným 

odborníkem praktický lékař. 

Summary: The presentation focuses on the 

amount of aftercare in the experimental group of 

N=103 patients diagnosed with an eating disorder 

during one year after the end of the treatment. Fifty 

two patients were treated in the outpatient facility, 

fifty one in the inpatient facility. We showed that inpatients 

seek more often help of a psychiatrist, while 

outpatients tend to seek help from a psychologist or 

a psychotherapist. In both groups, a general practitioner 

was the expert by whom the patients sought 

help most frequently. 

Úvod: Poruchy příjmu potravy (PPP)jsou 

chronická onemocnění, kde často trvá řadu let, 

než pacientka vyhledá lékařskou pomoc. Léčba 

na lůžkovém oddělení (LO) nebo v denním stacionáři 

(DS) bývá často důležitým zlomovým 

bodem v jejich další léčbě. Naše předchozí zkušenosti 

ukazují, že po ukončení základní léčby 

dochází k významnému zlepšení jídelních návyků. 

Důležitým momentem se ukazuje nutnost 

pravidelné následné péče. Tato péče je vždy doporučována 

pacientce, která ukončuje léčbu na 

navzájem prolínají a dolňují. Práce s pohybem, 

dechem a hlasem tvoří tedy vnější základ naší 

práce. 

Specifické cíle práce s tělem u pacientek 

s PPP jsou: 

1. Přijít do kontaktu se svým tělem, tzn. vnímat 

svoje tělové imulzy, pocity, jde o znovuprožívání 

svého těla. 

Hodnocení terapie a klinická doporučení 

Therapy Evaluation and clinical advice (pátek / 20.3.2009 / 15.00–16.30) 

LO nebo DS. Kontakt na následnou péči je vždy 

uveden v propouštěcí zprávě, a o její nutnosti 

je pacientka náležitě poučena. Možnost pokračující 

léčby na Psychiatrické klinice VFN (PK) je 

omezená. Její personál z kapacitních důvodů 

nemůže zajistit pravidelnou ambulantní péči 

(včetně individuální psychoterapie) po propuštění 

pacientky. Dalším problémem je, že řada hospitalizovaných 

pacientek trvale žije mimo Prahu 

či Středočeský kraj. Proto (většinou pražské) pacientky 

po propuštění mají možnost docházet 

do klubu pro PPP, který je možno navštěvovat 

bez doporučení jednou měsíčně. Stejnou možnost 

mají i rodinní příslušníci nebo blízké osoby 

našich pacientů. Další možností jsou ambulantní 

psychoterapeutické kognitivně behaviorálně 

orientované skupiny (3) nebo multirodinná terapie 

(2). Pro mimopražské pacientky je najít 

následnou péči často velmi obtížné, protože 

ambulantní psychiatři jsou přetíženi a udávají, 

že se touto problematikou nezabývají. 

Metodika: V průběhu posledních pěti let na 

našem pracovišti probíhal výzkum, zabývající se 

efektivitou léčby pacientů s PPP v denním stacionáři, 

který vznikl na PK v roce 2002 (1). 

Efektivita této léčby je v průběhu posledních 

let studována v zahraničí (4). Do studie bylo jako 

základní soubor vybráno 52 pacientů (z toho 

jeden muž, který však léčbu nedokončil) průběžně 

přijatých do denního stacionáře. Jako 

kontrolní soubor bylo vybráno 51 hospitalizovaných 

pacientek. Pacienti přicházející k léčbě 

pro poruchu příjmu potravy byli vybíráni do 

studie v průběhu časového období od 1. 9. 2004 

do 30. 6. 2006. Za tuto dobu bylo k léčbě na 

otevřené lůžkové psychiatrické oddělení přijato 

celkem 317 pacientů. Z tohoto počtu mělo celkem 

149 pacientů (47 %) hlavní diagnózu PPP. 98 

pacientek bylo vyloučeno pro nízkou hmotnost, 

nebo jiné psychiatrické či somatické komplikace. 

Pacientky byly sledovány při přijetí, při ukončení 

Abstrakta 

2. Vyjadřovat své pocity, tzn. tělo se stává jazykem 

emocí. 

3. Prožitek radosti z vlastního těla, tzn. přehodnotit 

své tělo jako potencionálně příjemné. 

4. Změnit anorektickou hyperaktivitu v pohyb, 

který bude prostředkem uvolnění a potěšení, 

dát pohybu jinou funkci. 

5. Schopnost být s druhým v kontaktu. 

hospitalizační či stacionární léčby, dále byly kontaktovány 

po 12 měsících od propuštění. Kromě 

ostatních parametrů, jako jsou hmotnost, změny 

jídelních návyků, anxieta a kvalita života, byly 

pacientky dotazovány na frekvenci kontaktů se 

zdravotnickými i nezdravotnickými zařízeními. 

Dotazník obsahoval následující položky: 

1. Počet psychiatrických hospitalizací 

2. Počet somatických hospitalizací 

3. Počet kontaktů s praktickými lékaři 

4. Počet kontaktů s psychiatry 

5. Počet kontaktů s psychology psychoterapeuty 

6. Počet kontaktů se sociálními pracovníky 

7. Počet kontaktů s alternativní medicínou 

8. Jiné kontakty (např. svépomocné organizace 

pro pacienty s PPP) 

9. Dotaz na medikaci 

10. Dotaz na celkovou spokojenost s léčbou, 

včetně pacientova názoru, co mu pomohlo. 

Výsledky: Návratnost dotazníků a spolupráce 

pacientů byla překvapivě velmi dobrá. 

83 % pacientek z denního stacionáře a 80 % 

pacientek hospitalizovaných spolupracovalo 

ve vyplňování dotazníků rok po léčbě. Výsledky 

ukázaly, že nejvíce kontaktů bylo uskutečněno 

s obvodními psychiatry (průměr 9,3 návštěv), 

poté s psychology (průměr 8,5 návštěv) a praktickými 

lékaři (průměr 4,4 návštěvy). Dále navštívily 

naše pacientky průměrně 3x specialistu, 

ostatní služby jako jsou linka důvěry, sociální 

pracovníci nebo alternativní medicína byly 

využívány relativně zřídka. 

Ze somatických odborníků pacientky nejčastěji 

využívaly služby gynekologů (10 %) pacientek, 

stomatologů (9 %) pacientek, následovanými 

neurology, gastroenterology, oftalmology a internisty. 

Psychiatři byli nejčastěji navštěvováni zejména 

z důvodů medikace, neboť 34 pacientek 

(42,5 % užívalo rok po propuštění antidepresiva), 

naštěstí jen 4 pacientky (5 %) anxiolytika a 3 pa- 


15

16 

Abstrakta 

Tabuľka 1. Počet ambulantních kontaktů pacientek s PPP v průběhu jednoho roku 

Lůžkové oddělení Denní stacionář Celkový soubor 

Průměr SD Průměr SD Průměr SD 

Počet kontaktů s psychiatrem 7,63 10,645 12,36 11,391 9,37 11,070 

Počet kontaktů s psychologem 4,91 7,617 14,75 13,649 8,56 11,221 

Počet kontaktů s praktickým lékařem 4,79 8,703 3,80 4,041 4,40 7,194 

Počet kontaktů se specialistou 2,00 3,646 5,24 4,415 3,28 4,240 

Počet kontaktů se sociálním pracovníkem ,73 2,201 ,00 ,00 ,73 2,201 

Počet kontaktů s alternativní medicínou ,19 ,624 3,40 4,450 ,59 1,857 

Počet kontaktů s linkou důvěry ,11 ,577 1,00 1,000 ,20 ,664 

Počet jiných kontaktů ,08 ,273 ,26 ,448 ,17 ,375 

Tabuľka 2. Počty pacientek s PPP u ambulantních 

specialistů 

Lůžkové oddělení 

Počet pacientů % 

Denní stacionář 

Počet pacientů % 

Ambulantní psychiatr 29 56 21 40,4 

Psycholog 18 35 19 36 

Praktický lékař 33 64,7 27 51,9 

Lékař specialista 19 37,3 

Sociální pracovník 0 0 

Alternativní medicína 2 3,8 2 3,9 

cientky (4 % souboru) užívaly atypická antipsychotika. 

Pouze 30 pacientek (37 %) udávalo, že 

jsou bez jakékoliv medikace. 

Diskuze a závěr: Když odhlédneme od počtu 

průměrných návštěv a budeme se věnovat 

tomu, jakého odborníka naše pacientky v průběhu 

roku navštívily, zjistíme, že v obou skupinách 

šlo nejčastěji o návštěvu obvodního lékaře 

(60 % pacientek z LO a 51 % z DS). Pacientky 

ze stacionáře navštěvovaly v ambulantní péči 

častěji psychology, kdežto hospitalizované dávaly 

přednost ambulantním psychiatrům. Toto 

lze vysvětlit dvěma způsoby. Za prvé v denním 

stacionáři psychologové tvoří většinu personálu 

oproti lůžkové části, kde je tomu naopak. 

Dalším důvodem může být menší dostupnost 

psychologické či psychoterapeutické péče v mimopražských 

regionech. 

Jedná se zatím o první výsledky našeho 

výzkumu, které ukazují, že konzumace psychiatrické 

a psychoterapeutické péče je velmi 

nerovnoměrná. Některé pacientky navštěvují 

ambulantní odborníky velmi často a zhruba 

třetina všech propuštěných pacientek přes veškerá 

doporučení lékařskou práci nevyhledá. 

Předmětem dalších sdělení budou korelace 

mezi objemem spotřebované péče a změnami 

jídelních návyků, měřených pomocí diagnostického 

nástroje EDEQ (Eating Disorders 

Examination Questionnaire). Důležitým závěrem 

je vysoký počet navštívených praktických 

lékařů, kteří by o problematice PPP měli být 

více edukováni. 

Podpořeno: VZ 00216208162005 

Literatura 

1. Chudobová P, Papežová H, Sekot M, Klecanda A. Možnosti 

a limity léčby pacientů s poruchami příjmu potravy formou 

denního stacionáře v České republice a v zahraničí. Čes. a 

slov. Psychiatr., 201, 2005; No. 4: 213–217. 

2. Eisler I. Family therapy for anorexia nervosa. In: Hodes M. 

Moorey S. Psychological treatment in Disease and Illness. 

London, Gashell 1993. 

3. Openshaw C, Waller G, Sperlinger D. Group cognitive-behavior 

therapy for bulimia nervosa: statistical versus clinical 

signifi cance of changes in symptoms across treatment. Int. 

J. Eat. Dis. 2004 Dec; 36(4): 363–375. 

4. Zeeck A, Hartman A, Kun K. Psychotherapy in a day clinic: 

Results of a 1,5 year follow up. Psychiatric Quarterly, 

Spring 2005; 76(1). 

Ambulantní psychoterapeutické 

skupiny pro pacienty s poruchou příjmu 

potravy, jejich potenciál a úskalí 

Out-patient group psychotherapy for 

eating disorders patiens, potentials and 

limits 

Kulhánek J., Doležalová L. 

DPC Ondřejov, Praha 

Souhrn: Příspěvek vychází z bezmála tříleté 

zkušenosti z vedení ambulantní skupiny, která 

se specializuje na klientelu s mentální anorexií 

a bulimií. 

Summary: We summarize our experience from 

a closed psychotherapy group for patients with eating 

disorders that we have been leading for almost 

three years. We are trying to find answers to following 

questions: For whom is such a group suitable? Is there 

an illness phase where the group is, in the contraty, 

unsuitable? What are the expectations from the therapis 

when leading a group like this? 

Jedná se o uzavřenou psychoterapeutickou 

skupinu vedenou terapeutickou dvojicí, kdy s vybranými 

zájemci uzavíráme terapeutický kontrakt 

na dobu jednoho roku s přednostní možností 

i dále ve skupině pokračovat. Pracujeme 

převážně psychodynamicky, ovšem mají tu svůj 

prostor i témata týkající se anorektické a bulimické 

symptomatiky. 


Neustále se snažíme propracovávat odpovědi 

na otázky: Pro koho je takový typ skupiny 

vhodný? Existuje fáze v onemocnění PPP, v níž 

je naopak taková skupina nevhodná? Existují 

podstatnější rozdíly ve srovnání s „běžnou“ psychoterapeutickou 

skupinou? Jsou nějaké zvláštní 

nároky na terapeuty při vedení této skupiny? 

Hledání odpovědí na výše zmíněné otázky 

nám připadá velmi důležité a nějakou představu 

o nich už máme. Cílem našeho sdělení 

je podělit se o naše zkušenosti, nejistoty 

a představy, dotknout se možností různých 

terapeutických přístupů o otevřít diskuzi na 

toto téma. Rádi bychom také přispěli k rozšíření 

takto zaměřených skupin. 

Lůžková péče o pacienty 


podle psychodynamického 

modelu v Klinickém centru pro 

psychosomatiku a PPP Ananke 

Hospital treatment of patients with eating 

disorders following a psychodynamic 

pattern in the clinical centre ANANKE for 

psychosomatics and eating disorders (FRG) 

Irrgang V., Krs M. 

Freyung, BRD ANANKE Zentrum für Psychosomatik 

und Essstörungen, Freyung, 

Germany 

Souhrn: Naše prezentace znázorňuje lůžkovou 

péči o pacienty s poruchou příjmu potravy 

v Centru pro psychosomatiku a poruchy příjmu 

potravy, Freyung, SRN, která se orientuje na vytvářených 

evidence based směrnicích k terapii PPP. 

Psychodynamický koncept a terapeutické cíle jsou 

znázorněny na vybraných údajích a výsledcích. 

Klíčová slova: Centrum ANANKE, léčba 

poruch příjmu potravy v Německu, psychodynamický 

koncept 

Summary: Our presentation summarizes 

the clinical treatment of patients with eating disorders 

in a centre for psychosomatics (ANANKE, 

Freyung, FRG). It is oriented to the evidence based 

therapeutic guidelines in Germany, which are in 

progress. The psychodynamic concept and the 

therapeutic aims are demonstrated by selected 

basic data and results. 

Key words: ANANKE Centre, Treatment of eating 

disorders in FRG, Psychodynamic concept 

Péče o pacienty s anorexií a bulimií v SRN je 

prováděna v zásadě ambulantně nebo lůžkově, jak 

v nemocnicích s akutní péčí, tak i v rehabilitačních 

zařízeních. Zatím neexistují jednoznačná doporu-

čení týkající se indikace léčebné metody. Vytvářejí 

se však evidence based směrnice k diagnostice 

a terapii poruch příjmu potravy, které jsou podporovány 

ministerstvem pro vědu a vzdělávání, 

nadací Christiny Barz a odbornými psychoterapeutickými 

společnostmi. Tyto směrnice udávaji 

léčebné postupy opírající se o vědecky ověřená 

fakta (evidence base) s cílem zajistit nemocným 

specifické ošetření. Mají však pouze doporučující, 

nikoliv zavazující charakter a odvozují se ze širokého 

konsenzu odborníků. Cílem je zvyšování 

kvality v klinické praxi, zlepšení komunikace mezi 

výzkumem a klinickou aplikací a též optimalizace 

ekonomických aspektů zdravotnictví. 

V návaznosti na doporučení pracovní skupiny, 

která tyto směrnice vyvíjí, se snažíme 

v Centru Ananke dosáhnout u anorexie následujících 

cílů: 

• normalizace tělesné váhy a jídelních návyků 

• zpracování pozadí onemocnění (porucha individuačního 

procesu, afektivního prožívání, 

vnímání těla jakožto sociální interakce) 

• vytvoření celkového terapeutického plánu 

pro dobu po propuštění. 

Cílem naší péče je dosáhnout u pacientů 

přiměřené hmotnosti a její akceptace pacienty. 

Během prvního pobytu neusilujeme o kompletní 

hmotnostní restituci – BMI nad 17, nýbrž se 

o toto snažíme v rámci opakovaných pobytů. 

Cílem léčby bulimie je redukce restriktivních 

jídelních navyků, znovu vnímaného pocitu hladu 

a sytosti a návrat k normální struktuře stravování. 

Psychoterapie je prováděna jak individuálně, tak 

skupinově. Dále na tělo zaměřená psychoterapie 

a skills training podle Marshy Linehan. 

Práce s jídelními návyky se odehrává v rámci 

fází (tzv. phasetisch), jejichž úkolem je dosáhnout 

u pacientů normálních jídelních návyků. 

• V první fázi je cílem zvyknout pacienta na 

normální velikost porce (vnější řízení). 

• Ve druhé si pacient určuje sám druh, množství 

a složení pokrmu s možností feed-backu 

doprovázejícím personálem (vnitřní řízení). 

• Ve třetí fázi nedostavá pacient již žádný feed-back 

o jídle, který si sám sestaví (sebekontrola). 

Psychodynamická práce v individuální a skupinové 

terapii se soustřeďuje na poruchy ve vývojových 

klíčovych situacích (separace, ženská identita) 

a jejich intrapsychické zpracování. Zohledňovány 

jsou dále komorbidita, sociální situace, předchozí 

léčba jakožto stupeň strukturální poruchy osobnosti. 

Dále se posuzuje na základě specifických 

obranných mechanizmů a procesů přenosu a protipřenosu, 

co pacient od terapie očekává, jeho motivace 

a jeho zkušenosti z dosavadních terapií. 

Motivace a očekávání pacienta se snažíme vyjasnit 

v předstacionárních pohovorech. Zkušenosti 

s dosavadními terapiemi se diferencují dle ambulantní 

resp. lůžkové léčby, jejich předčasnými ukončeními 

a průběhem hmotnosti před přijetím. 

Integrace psychodynamického konceptu 

terapie s medicínskými a aktuálními neurofyziologickými 

poznatky je znázorněno na korekci 

poruchy vnímání vlastního těla. 

Literatura 

1. Herpertz S et al. Die Entwicklung evidenzbasierter Leitlinien 

zur Diagnostik und Therapie von Essstörungen (Vortrag 

beim Bundesfachverband für Essstörungen am 14. 11. 

2008, www.dgess.de) . 

2. Irrgang V. Psychodynamisches Konzept und Behandlungsinstrumente 

bei der Behandlung von essgestörten Patientinnen 

im Zentrum ANANKE (www.psychosomatik-freyung.de/cz/). 

Vytoužený obraz vlastního těla 

a vnímání vlastního těla a bolesti 

u sebepoškozujících se pacientek 


Longed-for body image and the pain and 

body perception in selfharming patients 

with eating disorders 

Bednárová B., Papežová H., Yamamotová A. 

Psychiatrická klinika, Praha, Ústav normální, 

patologické a klinické fyziologie, Univerzita 

Karlova v Praze, 1. a 3. LF 

Souhrn: V naší práci se zaměřujeme na vztah 

mezi vnímáním bolesti a vnímáním vlastního 

těla u pacientek s poruchou příh¨jmu potravy 

(PPP) se záměrným sebepoškozováním (SHB) 

a kontrol. Emoční faktory významně ovlivnily 

vnímání vlastního těla a jeho „znecitlivění“ na 

rozdíl od pouhých kognitivně-percepčních komponent 

vnímání vlastního těla. Tyto výsledky se 

u sebepoškozujících pacientek s PPP neliší. 

Klíčová slova: Anorexia nervosa, bulimia 

nervosa, vnímání bolesti a vlastního těla, sebezraňující 

chování. 

Summary: In our study we study the relations 

between pain and body perception in patients with 

eating disorders (ED) without self-harming behavior 

and controls. Emotional factors significantly inluenced 

the body perception and its „desensitisation“ in 

contrast with kognitive-perception factors of body 

perception. These results are similar in the group 

with self-harming behavior and ED. 

Key words: Anorexia nervosa, bulimia nervosa, 

pain and body perception, self-harming behavior. 

Úvod: Záměrné sebepoškozování (self-harming 

behaviour /SHB/) je přítomno až u 30–40% 

Abstrakta 

pacientů s poruchou příjmu potravy (PPP) (Malá 

2006). Změněné vnímání bolesti (Papežová et al. 

2005) a změněné vnímání vlastního těla je častým 

nálezem u PPP. V naší práci se zaměřujeme na 

vztah mezi záměrným sebepoškozováním (SHB), 

vnímáním bolesti a vnímáním vlastního těla. Práh 

bolesti měříme pomocí Analgesia metru a coldpressor 

testu a pomocí softwaru Anamorphic 

Micro (Bednárová, Kmoch 2008) sledujeme vnímání 

vlastního těla (Body Image Perception – BIP) 

a nespokojenost s vlastním tělem (subjective/ 

objective dissatisfaction – DIS 1/2). Pacientky zároveň 

vyplňují Body Attitude Test (BAT). 

Metodika: Studie se zúčastnilo 20 sebepoškozujících 

se pacientek s PPP, 20 PPP pacientek 

s PPP bez sebepoškozování (pacientek Centra 

pro poruchy příjmu potravy VFN a 1.LF UK) a 20 

nesebepoškozujících se kontrol bez PPP, který 

podepsaly informovaný souhlas, schválený 

Etickou komisí VFN Praha. Data byla zpracována 

analýzou variance a vztahy mezi sledovanými 

proměnnými byly hodnoceny korelačními metodami 

pomocí statistického programu Statistika 

6.0. Položka Dis 1 (Objective Dissatisfaction) vyjadřuje 

poměr mezi reálnou1(současnou fotografií) 

a vytouženou postavou, zatímco Dis 2 

(Subjective Dissatisfaction) je poměr mezi odhadnutou 

a vytouženou vlastní postavou. BIP 

(Body Image Perception) je podíl skutečných 

rozměrů a rozměrů odhadnutých. 

Výsledky: Index BIP představuje kognitivněpercepční 

komponentu vnímání vlastního těla a 

nekoreluje s žádnou sledovanou položkou vnímání 

bolesti či výsledkem dotazníku BAT, disociací, 

ani s DIS 1,2 (emoční faktory vyjadřené touhou po 

štíhlejší postavě, než jakou pacientka reálně má 

nebo vnímá). Naopak DIS 1 koreloval u obou skupin 

pacientek pozitivně s prahem tepelné bolesti 

(obr. 1) a negativně s dotazníkem BAT (obr. 2). 

Závěr: Nespokojenost s vlastním tělem a 

touha po společensky žádoucí „vytoužené“, tedy 

velmi štíhlé postavě (emoční faktory), souvisejí 

významně se změněným vnímáním vlastního těla 

a jeho „znecitlivěním“. Porušené vnímání vlastního 

reálného těla (BIP) pouze na kognitivní úrovni v 

naší studii nesouvisejí ani se změnou vnímání bolesti 

ani s výsledky BAT. Sebepoškozující chování 

uvedené vztahy neovlivnilo. 

Podpořeno: VZ 00216208162005 

Literatura: 

1. Malá, E. Sebepoškozující jednání u poruch příjmu potravy, 

Raboch et al.: Nemocná duše – nemocný mozek, Galén, 

Praha, 2006, 112–115 

2. Papežová H., Yamamotová A., Uher R. Elevated pain threshold 

in eating disorders: physiological and psychological 

factors. Journal of Psychiatric Research, 39(4), 2005, 431–8. 


17

18 

Abstrakta 

3. Bednárová B, Kmoch V. Anamorphic Micro – počítačový 

program v klinickém a výzkumném použití u pacientek s PPP 

a sebepoškozováním. Psychiatrie 2008, Suppl. 28. 

4. Yamamotová A, Papežová H, Kmoch V, Bednárová B. Stresová 

analgezie u poruch příjmu potravy se sebepoškozením. 

Psychiatrie 2007, 11(Suppl.2):103–104. 

Internet a etika ve službách prevence 

léčby i nemoci 

Internet and ethics in prevention, therapy 

and illness 

Kulhánek J. 


Souhrn: Internet je velmi mocné médium, 

které rychle šíří nejrůznější informace za vynaložení 

naprosto minimálních nákladů, zároveň je 

to prostředek rychlé komunikace. Přitom pro nás 

bývá obtížné rozlišit kvalitu takových informací 

i účel jejich zveřejnění. 

Ve svém příspěvku vycházím hlavně ze svých 

dlouholetých zkušeností z provozování internetového 

portálu zaměřeného na poskytování 

informací, kontaktů a služeb v oblasti poruch 

příjmu potravy pro širokou i odbornou veřejnost. 

Zmapujeme možnosti internetu ve službách prevence 

a léčby PPP, řeč bude také o fenoménu pro- 

Výzkumné studie a přednášky 

Research Studies (sobota / 21.3.2009 / 8.30–10.30) 

Výskyt příznaků anorexie u české 

mládeže staršího školního věku 

Prevalence of anorectic symptoms in 

school-age children in the Czech Republic 

Krch F. D., Csémy L. 

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha, 

Psychiatrické centrum Praha 

Souhrn: Práce informuje o výskytu anorektických 

příznaků u reprezentativního vzorku 

české školní mládeže (N = 4653). Kromě 

vyplnění dotazníku byli respondenti změřeni 

a zváženi. Ve srovnání s většinou epidemiologických 

studií, které užívají jako výběrové 

kritérium subjektivní sebeposouzení respondentů 

v některém z dotazníků narušeného 

jídelního chování a vztahu k vlastnímu tělu, 

bylo jako selektivní kritérium využito nízké 

BMI. 1 % chlapců a 2,1 % dívek ve věku 11, 13 

a 15 let mělo tělesnou hmotnost nižší, než je 

kritická hodnota BMI stanovená pro danou věkovou 

skupinu odpovídající BMI 17,5 u dospělé 

populace. Všechna MKN-10 kritéria splňovalo 

0,17 % děvčat a 0,04 % chlapců. Bez ohledu na 

kritérium amenorey (měli jsme jen informaci 

o tom, jestli už někdy měly nebo neměly 

menstruaci, chyběla informace o hormonální 

substituci) splňovalo kritéria mentální anorexie 

0,35 % děvčat. 0,84 % děvčat splňovalo 

širší kritéria mentální anorexie (nízká tělesná 

hmotnost, narušená představa o svém těle). 

Výsledky studie ukazují na velkou variabilitu 

základních diagnostických kritérií mentální 

anorexie, respektive na obtíže jasně stanovit 

hranici mezi normou a patologií ve vztahu 

k tělu a jídelních zvyklostech. Výsledky potvrzují 

předpoklad, že koncem školního věku 

trpí závažnými anorektickými příznaky nebo 

mentální anorexií pravděpodobně jedno až 

dvě procenta děvčat. 

Summary: The present study aims to evaluate 

the prevalence of anorexia nervosa symptoms in 

a representative sample of school-aged children (N 

= 4653). Besides filling in of a questionnaire the respondents 

were also measured and weighted. Low 

BMI was used as a screening criterion for anorexia. 

One per cent of boys and 2.1 per cent of girls aged 

11, 13 and 15 years had body weight lower than the 

critical BMI value set for a given age group, which 

corresponded to a BMI of 17.5 in the adult population. 

0.17 per cent of the girls and 0.04 per cent of 

the boys fulfilled all the MKN-10 criteria. Regardless 

of the amenorrhea criterion (we only had information 

whether the girls already had menses or never 

had menses, however information about hormonal 

substitution was missing), 0.35 per cent of the 

girls fulfilled the criteria of anorexia nervosa. 0.84 

per cent of the girls met wider criteria of anorexia 

nervosa (low body weight, distorted body image). 

The results of the study suggest a large variability of 

basic diagnostic criteria of anorexia nervosa, especially 

the difficulty to set a clear border between 

the norm and the pathology with regard to body 

and eating habits. 

Literatura 

1. Bulik CM, Sullivan PF, Tozzi F, Furberg H, Lichtenstein P, 

Pedersen NL. Prevalence, heritability, and prospective risk 

factors for anorexia nervosa: Arch. Gen. Psychiatry, 2006; 

63: 305–312. 

2. Cechelin FM, Maher BA. Is amenorrhea a critical criterion for 

anorexia nervosa? J. Psychosom Res., 1998; 44: 435–440. 

3. Fairburn CG, Beglin SJ. Studies of the epidemiology of 

bulimia nervosa. American Journal of Psychiatry, 1990; 147: 

401–408. 


anorektických stránek či o komplikacích vedení 

diskuzního fóra s touto problematikou. 

Summary: We summarize our experience 

gained after three years of leading the internet site 

www.idealni.cz where information, contacts and 

services are offered to patients with an eating disorders. 

Furthermore, we try to explore the possibilites 

of internet usage in the prevention and treatment 

of eating disorders, but we will also mention the 

phenomenon of pro-ana websites. 

4. Favaro A, Ferrara S, Santonastaso P. The Spectrum of Eating 

Disorders in Young Women: A Prevalence Study in a General 

Population Sample, Psychosomatic medicine, 2003; 

65: 701–708. 

5. Jacobi C, Abascal L, Taylor CB. Screening for eating disorders 

and hight-risk behavior: Caution, Internat. Journal of Eating 

Disordes, 2004; 36: 280–295. 

6. Keski-Rahkonen A, Sihvola E, Raevuori A, Kaukoranta J, Bulik 

CM, Hoek HW, Rissanen A, Kaprio J. Reliability of Self-Reported 

Eating Disorders: Optimizing Population Screening. 

Možnosti kognitivně behaviorální 

terapie v léčbě dětské obezity 

CBT in the treatment of child obesity 

Marinov Z., Nesrstová M. 

Dětská obezitologická ambulance, Dětská 

poliklinika FN Motol a 2. LF UK, Praha 

Souhrn: Dětská obezitologie má svá specifika 

v odlišných podmínkách vzniku a léčby. 

Na habitu obézního dítěte se zrcadlí genetické 

pozadí a veškeré nedostatky a neúspěchy 

rodinných režimových opatření, které vedou 

k pozitivní nerovnováze v energetickém příjmu 

a výdeji. Dětská obezitologie využívá 

terapeutická antiobezitika jen ve výjimečných 

případech a nevhodné jsou redukční 

diety. Stěžejní práce dětského obezitologa 

stojí na principu formování nového životního 

stylu rodiny pomocí kognitivně behaviorální 

terapie. 

Klíčová slova: dětská obezita, kognitivně behaviorální 

terapie, rodinná terapie, kompliance. 

Summary: We summarize our experience with 

CBT in obese children. Our results show that CBT in 

obese children is effective in two thirds of our clients. 

The biggest effectivity was observed during the first 

three sessions.

K úspěšné a reálné léčbě dětské obezity je 

nutné stanovit jasná, srozumitelná a racionální 

guideline. Cílem není jen prostá redukce hmotnosti, 

ale záměna sebevnímání a hodnotového 

systému celé rodinné jednotky. Vedle autoregulačních 

režimových, dietologických a pohybových 

opatření se využívá dynamického růstového 

potenciálu dítěte. Narovnání energetického 

příjmu a výdeje vede ke stagnaci hmotnostního 

přírůstku a v časovém úseku na podkladě růstu 

postupně k tendenci normostenie. 

Metodika kognitivně behaviorální terapie je 

úspěšná u dvou třetin klientů. Nejefektivnější je 

po dobu prvých 3 sezení, ve kterých se rodiny 

zaškolí. V této době dochází k poklesu BMI vztaženého 

k věku v Z skóre v průměru o 0,3 bodu 

směrodatné odchylky bez rozdílu věku, pohlaví 

a hmotnostní skupiny při vynaložení cca 245 

terapeutických minut – recipročně tento pokles 

reprezentuje u dospělé populace cca 8 kg. Po 

ročním vedení lze počítat s poklesem o 0,8 bodu 

směrodatné odchylky BMI – tento pokles reprezentuje 

u dospělé populace cca 21 kg. Negativy 

kognitivně behaviorální metody v léčbě dětské 

obezity jsou zvýšené nároky kladené na terapeuta 

a časová náročnost terapie. Se stoupajícím 

počtem návštěv je třeba počítat s nízkou kompliancí 

klientů a jejich spontánním úbytkem. 

Nedostatečná je v monoterapii u adolescentů 

se závažnou obezitou a neúčinná u romského 

etnika a hyperprotektivních rodin. 

Kognitivně behaviorální terapie 

u obézních dětských pacientů 

CBT in obese child patients 

Nesrstová M., Marinov Z. 

Dětská obezitologická ambulance, Dětská 

poliklinika FN Motol a 2. LF UK, Praha 

Souhrn: Obezita představuje celospolečenský 

problém a patří v současné době mezi důležité 

zdravotní problémy v průmyslově vyspělých 

společnostech, ale objevuje se již i v zemích 

třetího světa. Je skutečností, že způsob výživy 

v posledních letech vede k nárůstu zejména 

dětské obezity. Souvisí to úzce se způsobem 

života, který zahrnuje i režim výživy a pohybové 

aktivity. 

Klíčová slova: dětská obezita, kognitivně 

behaviorální terapie u obézních dětských pacientů. 

Summary: We sumarize our three-year experience 

from an outpatient treatment unit for obese 

children, specifically from cognitive behavioral therapy 

with families of obese children. 

V naší obezitologické ambulanci ve FN Motol 

se touto problematikou u dětí a dospívajících 

zabýváme již třetím rokem.Celkově máme v péči 

185 dětských pacientů. Je to týmová práce, kdy 

kromě lékaře – obezitologa se podílí na péči 

psycholog, nutriční terapeut, fyzioterapeut, 

antropolog, endokrinolog event. dle potřeby 

pracovníci jiných specializací. 

S rodinami uskutečňujeme kognitivně behaviorální 

terapii (KBT). Cílem KBT je vypracování 

programu, kdy na základě teorie učení „co 

bylo naučeno, může být odnaučeno“ se snažíme 

navodit žádoucí změny v chování, myšlení 

a emocích. 

Jak psychoterapii provádíme i z hlediska věkového 

rozložení dětských pacientů je součástí 

našeho sdělení. 

Body image a stravovací zvyklosti dětí 

Body image and eating habits in 

youngsters 

Štajnochrová S. 

Ústav preventivního lékařství LF MU, Brno 

Souhrn: Práce hodnotí subjektivní názor 

dětí staršího školního věku na svůj vzhled 

a postavu, zda jsou spokojeni s tím jak vypadají 

a kolik váží, nebo zda touží po hubenější resp. 

svalnatější postavě. Dále zjišťuje zda s touhou 

po hubenější nebo svalnatější postavě mění 

stravovací návyky jedí více zeleniny, méně sladkostí 

nebo vynechávají některá denní jídla a drží 

diety. K tomuto zjištění byl použit dotazník, jehož 

součástí byl také test přiřazování siluet. Výsledky 

studie zahrnující 109 chlapců a 112 dívek ukázaly, 

že chlapci jsou mnohem více spokojeni se svým 

vzhledem a hmotností než dívky. 70 % chlapců 

je spokojeno se svou váhou, naproti tomu 57 % 

dívek si přeje vážit méně a vypadat štíhlejší. 

Dále bylo zjištěno, že dívky častěji než chlapci 

vynechávají některá denní jídla nebo drží diety. 

Z celkového souboru mělo 32 % respondentů 

nadváhu nebo obezitu. 

Klíčová slova: body image, hmotnostně 

výškový poměr, poruchy příjmu potravy, mentální 

anorexie, mentální bulimie, bigorexie, objektivní 

a subjektivní hodnocení tělesných proporcí, 

diety, cvičení, test přiřazování siluet. 

Summary: The goal of this study was to 

measure the subjective body image and weight 

satisfaction of youth ages 11–15. Satisfaction 

with their body image was measured by a series 

of questionnaires and other interactive interview 

techniques. From these results, a plan of suggested 

dietary changes, such as increasing daily servings 

Abstrakta 

of fruits and vegetables or in some cases omitting 

meals to reduce their overall calorie intake. 

An important part of the study was the sihlouette 

matching section. The results of the study of 109 

boys and 112 girls confirmed that boys are more 

satisfied with their body than girls. In general, 70 % 

of boys were more satisfied with their bodies than 

girls. Many girls (57 %) felt that they should be slimmer 

and were actively dieting to reduce their body 

weight. Eventhough the diet regimen was a common 

behavior the girls. 32 % of all informatns had 

overweigh or obesity. 

Key words: body image, body mas index, eating 

disorders, anorexia nervosa, bulimy, bigorexi, 

objective and subjective evaluation of body, diet, 

excercising, silhouette matching task. 

Srovnání homeostatických indexů 

HOMA a QUICKI u obézních dětí 

Comparison of HOMA a QUICKI index 

in child obesity 

Pastucha D., Malinčíková J., Hyjánek J., Horáková 

D., Janout V. 

Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 

LF UP a FN, Ústav lékařské genetiky 

a fetální medicíny LF UP a FN a Ústav preventivního 

lékařství LF UP, Olomouc 

Souhrn: Přednáška je věnována možnostem 

častné detekce na základě homeostatických 

indexů Homa a Quicki a srovnání těchto indexů 

u obézních a zdravých dětí. 

Úvod: Obezita je významným rizikovým 

faktorem rozvoje inzulinové rezistence. V posledních 

letech je stále více dětí, u kterých se 

projevují první příznaky onemocnění, která se 

dříve vyskytovala u dospělé populace, hypertenze 

nebo syndrom inzulinové rezistence, 

přecházející do diabetu 2. typu. Dětská obezita 

je i v podmínkách České republiky závažným 

epidemiologickým problémem, protože 20 % 

procent dětí ve věku 6–12 let a 11 % dětí ve věku 

13–17 let má již nadváhu nebo obezitu. 

Metodika: Bylo laboratorně vyšetřeno 21 

dětí s obezitou a 29 dětí s fyziologickými parametry 

jako kontrolní skupina. U všech dětí 

byl změřen krevní tlak, vypočítán body mass 

index (BMI) a laboratorně vyšetřeny koncentrace 

celkového cholesterolu, triglyceridů, HDL a LDL 

cholesterolu, glykémie a inzulinémie. 

Výsledky: Průměrná hodnota indexu HOMA 

kontrol byla 1,7, obézních 3,6. Průměrná hodnota 

indexu QUICKI kontrol byla 0,36, obézních 0,33. 

Hodnoty obou indexů u dětí s obezitou naznačují 

posun k inzulinové rezistenci. 


19

20 

Abstrakta 

Závěr: Výsledky ukazují možnost zhodnocení 

stavu inzulinové senzitivity z glykémie a inzulinémie 

pomocí homeostatických indexů, což je 

využitelné v pediatriii. V praxi se jeví jako lépe použitelný 

index QUICKI, který vykazuje užší interval 

spolehlivosti a tím menší variabilitu hodnot. 

Vzhledem k tomu, že klasické metody diagnostiky 

inzulinové rezistence jsou velmi náročné 

na provedení a naprosto nevhodné pro 

vyšetřování většího počtu osob, byly hledány 

jiné možnosti, jak jednoduše posoudit homeostatické 

vztahy mezi inzulinem a glykémií. Růst 

koncentrace inzulinu by měl být za fyziologických 

okolností provázen poklesem glykémie 

a naopak. Porucha tohoto vztahu je projevem 

nedostatečné účinnosti inzulinu a je podkladem 

homeostatických modelů posuzování inzulinové 

rezistence. Mezi indexy a výsledky clampových 

technik byla opakovaně ověřena vysoce signifikantní 

korelace. 

Plazmatická koncentrace 

fibroblastových růstových faktorů 

19 a 21 u pacientek s anorexia nervosa 

Plasma concetrations of fibroblast growth 

factors 19 and 21 in patiens with anorexia 

nervosa 

Dostálová I., Kaválková P., Haluzíková D., Lacinová 

Z., Mráz M., Papežová H., Haluzík M. 

3. interní klinika, Klinika sportovního lékařství 

a Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, 

Praha 

Summary: Fibroblast growth factors 19 and 21 

(FGF19 and FGF21) are novel endocrine regulators 

with the role in the metabolic response to fasting 

in mice. We measured plasma levels of FGF19 and 

FGF21 in patients with a restrictive type of anorexia 

nervosa (AN) and explored its relationship with 

anthropometric and endocrine parameters. Plasma 

FGF21 levels were significantly reduced in patients 

with AN relative to control group. Partial realimentation 

significantly decreased plasma FGF21 levels 

in AN. Pre-treatment plasma FGF21 levels in AN were 

positively related to weight gain during nutritional 

treatment. Plasma FGF21 positively correlated with 

serum leptin and insulin and was inversely related 

to serum adiponectin in both groups. In contrast, 

plasma FGF19 was not related to any of parameters 

studied. We concluded that circulating levels of 

FGF21 but not FGF19 are strongly related to body 

weight and serum levels of leptin, adiponectin and 

insulin in both anorectic and normal-weight women. 

We suggest that reduced plasma FGF21 levels 

could be involved in the pathophysiology of AN or 

in a complex adaptive response to this disease. 

Souhrn: Fibroblastové růstové faktory 19 a 21 

(FGF19 a FGF21) hrají důležitou roli v metabolické 

odpovědi na hladovění u myší. Cílem naší studie 

bylo stanovit plazmatické koncentrace FGF19 

a FGF21 u pacientek s restriktivním typem mentální 

anorexie (AN) a zjistit vztah těchto faktorů 

k antropometrickým a vybraným endokrinním 

parametrům u AN a u zdravých žen s normální tělesnou 

hmotností (kontrolní skupina). Plazmatické 

koncentrace FGF21 byly významně nižší u pacientek 

s AN v porovnání s kontrolami. Nutriční 

léčba vedla k dalšímu významnému snížení plazmatických 

hladin FGF21 u AN. Hladiny FGF21 

před léčbou pozitivně korelovaly s přírůstkem 

hmotnosti v průběhu dvouměsíční nutriční léčby 

u AN. Plazmatický FGF21 pozitivně koreloval se sérovým 

leptinem a sérovým inzulinem a negativně 

koreloval se sérovým adiponektinem u obou 

sledovaných skupin. Cirkulující hladiny FGF21, 

ne však FGF19, mají významný vztah k tělesné 

hmotnosti a sérovým hladinám leptinu, adiponektinu 

a inzulinu jak u malnutričních pacientek 

s AN, tak u žen s normální tělesnou hmotností. 

Nízké plazmatické koncentrace FGF21 mohou 

být součástí adaptivní metabolické odpovědi na 

chronickou podvýživu nebo patofyziologických 

metabolických změn u pacientek s AN. 

Introduction: Fibroblast growth factors 19 

and 21 (FGF19 and FGF21) are novel metabolic regulators 

that improve insulin sensitivity and increase 

lipolytic rate in mice. Gene expression of FGF21 in the 

mouse liver is under tight nutritional control being 

stimulated by short-term fasting and ketogenesis 

and inhibited by feeding. Despite an important role 

of FGF19 and FGF21 in the metabolic response to 

starvation in animals, little is still known about the 

nutritional regulation and bioactivity of FGF19 and 

FGF21 in human. Aim: The aim of this study was 

to measure plasma FGF19 and FGF21 levels in patients 

with anorexia nervosa (AN) and to explore 

its relationship with anthropometric and selected 

endocrine parameters. Patients and Methods: 17 

untreated women with a restrictive type of AN (age: 

25.0 ± 1.34, body mass index (BMI): 15.9 ± 0.33 kg/m2) 

and 17 healthy women (control group; age: 24.7 ± 

0.59, BMI: 22.9 ± 0.41 kg/m2) were included. 10 from 

the patients with AN were examined also after two 

months of partial realimentation. Blood samples 

for FGF19, FGF21, leptin, leptin receptor, adiponectin, 

resistin, insulin, ketone bodies, free fatty acids (FFA), 

thyroid hormones, C-reactive protein (CRP), insulinlike 

growth factor-1 (IGF-1) and biochemical parameters 

evaluation were withdrawn after overnight fast 

at 8.00 a.m. Fasting plasma FGF19 and FGF21 were 

measured by commercial ELISA kit (Biovendor, Brno, 


Czech Republic). Results: Fasting serum resistin, glucose, 

insulin, glycated hemoglobin, total cholesterol 

and triglycerides did not significantly differ between 

the groups studied. Fasting serum leptin, IGF-1, FFA, 

free T3, free T4, total ketone bodies, and CRP levels 

were significantly reduced in the AN group, whereas 

fasting serum adiponectin and soluble leptin receptor 

were significantly increased in AN relative to controls. 

Fasting plasma FGF19 levels did not significantly 

differ between the groups studied (246.8 ± 34.1 pg/ 

ml in AN vs. 205.3 ± 25.9 pg/ml in C), whereas fasting 

plasma FGF21 levels were significantly reduced in AN 

relative to control group (112.4 ± 23.4 pg/ml u AN 

vs. 272.3 ± 40.0 pg/ml u C; p < 0.05). Plasma FGF19 

was not related to any of the parameters studied. In 

contrast, plasma FGF21 significantly positively correlated 

with BMI (r = 0.54; p < 0.001), serum leptin 

(r = 0.62; p < 0.001) and serum insulin (r = 0.42; p < 

0.05) and was significantly inversely related to serum 

adiponectin (r = - 0.48; p < 0.005) levels in both 

groups. FGF21 was significantly inversely related to 

fT3 in the control group only (r = - 0.54; p < 0.05). All 

studied patients with AN gained weight and body 

fat during realimentation. Plasma levels of FGF21 

in all patients with AN were significantly reduced 

after 2 months of realimentation. Plasma levels of 

FGF19 tended to decrease after realimentation, but 

the difference did not reach statistical significance. 

Pre-treatment plasma FGF21 significantly positively 

correlated with change in BMI during treatment (r 

= 0.62; p < 0.05). Discussion: In mice, the hepatic 

expression of FGF21 was up-regulated both by the 

starvation and by the ketogenic state, and it decreased 

upon feeding (1). The fasting-induced FGF21 

in turn contributed to initiation of the response to 

fasting in mouse liver and adipose tissue, including 

ketosis and lipolysis (2). Here we show, contradictory 

to acute fasting animal studies, that the chronic 

malnutrition in humans is associated with markedly 

reduced circulating FGF21 levels. Decreased FGF21 

levels could contribute to the increased rate of lipolysis 

in adipose tissue of patients with AN (3,4) and may 

also help to maintain euglycemia in these chronically 

malnourished patients (5). Circulating FGF21 levels 

in AN are under tight nutritional control and may 

represent an important part of the complex neuroendocrine 

response to chronic malnutrition in AN 

patients and possibly also a valuable predictor of the 

effectiveness of realimentation therapy. Conclusions: 

Circulating levels of FGF21 were significantly reduced 

in patients with a restrictive type of AN relative to 

normal-weight women. FGF21 levels were closely 

related to BMI and leptin, adiponectin, and insulin in 

both AN and normal-weight women. Plasma FGF21 

levels in patients with AN were tightly regulated by 

nutritional treatment. In contrast, we did not find

any significant relationship of circulating FGF19 to 

either anthropometric or endocrine variables in our 

study. We suggest that reduced plasma FGF21 levels 

could be involved in the pathophysiology or adaptive 

metabolic response in patients with AN. 

Reference 

1. Badman MK, Pissios P, Kennedy AR, et al. 2007 Hepatic 

Fibroblast Growth Factor 21 Is Regulated by PPARalpha and 

Is a Key Mediator of Hepatic Lipid Metabolism in Ketotic States. 

Cell Metab 5: 426–437. 

2. Inagaki T, Dutchak P, Zhao G, et al. Endocrine Regulation of 

the Fasting Response by PPARalpha-Mediated Induction of 

Fibroblast Growth Factor 21. Cell Metab 2007; 5: 415–425. 

3. Arner P, Pettersson A, Mitchell PJ, et al. FGF21 attenuates 

lipolysis in human adipocytes – A possible link to improved 

insulin sensitivity. FEBS Lett 2008; 582: 1725–1730. 

4. Bartak V, Vybiral S, Papezova H, et al. Basal and exerciseinduced 

sympathetic nervous activity and lipolysis in adipose 

tissue of patients with anorexia nervosa. Eur J Clin Invest 

2004; 34: 371–377. 

5. Kharitonenkov A, Wroblewski VJ, Koester A, et al. The metabolic 

state of diabetic monkeys is regulated by fi broblast 

growth factor-21. Endocrinology 2007; 148: 774–781. 

Supported by MZO FN2005 and MSM0021620814 

www.tukovatkan.cz 

Disociativní problematika pacientek 

s poruchami příjmu potravy. Využití 

dotazníků DES/A-DES 

Dissociation in patients with eating 

disorders. Use of DES/A-DES questionnaires 

Soukup J., Papežová H. 

Centrum pro léčbu poruch příjmu potravy, 

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2 

Souhrn: Příspěvek na příkladech z praxe ilustruje 

disociativní problematiku pacientek s po- 

Klinická praxe 

Může přinést psychodynamická 

psychoterapie něco nového v terapii 

PPP? 

Is there anything new in psychodynamic 

approach in therapy of Eating Disorders? 

Kocourková J., Koutek J. 

DPK 2. LF UK a FN Motol, Praha 

ruchami příjmu potravy. Pomocí při diagnostice 

i léčbě může být i využití dotazníku Škála disociativních 

zážitků (DES) a Škála disociativních zážitků 

pro adolescenty (A-DES). Stručně je popsán teoretický 

koncept strukturální disociace osobnosti 

a představeny jsou základní principy léčby. 

Summary: On case examples, the presentation 

illustrates dissociative processes in patients 

with eating disorders. Both in diagnostics and in 

treatment, the use of the Dissociative Experiences 

Scale (DES) and its version for adolescents (A-DES) 

can be helpful. The theoretical concept of structural 

dissociation of personality is briefly described, and 

basic treatment principles are introduced. 

Jak lze rozumět tomu, když pacientka říká: 

včera jsem šla večer do města a pak jsem zjistila, 

že jsou dvě hodiny ráno a já sedím na zastávce; 

jedu tramvají a najednou nevím kam a proč; pacientka 

se při rozhovoru začne k lékaři chovat velmi 

vyzývavě; opakuje, že chce umřít; říká, že slyší, jak 

se jí nějaký hlas v hlavě posmívá nebo jí říká, že 

je neschopná; při relaxaci upadne do hlubokého 

spánku, ze kterého ji nejde probudit? Toto vše mohou 

být projevy disociace. Obvykle nejsou takto 

extrémní a pacienti jsou lépe schopni je maskovat, 

případně se o nich nezmiňují, neboť je považují za 

normu a naučili se s nimi žít. Disociativní procesy 

a poruchy však zhoršují účinnost léčby, a to nejen 

poruch příjmu potravy, ale i dalších psychických 

onemocnění (3, 4). Rozeznat je a terapeuticky s nimi 

pracovat není snadné ani samozřejmé. Potíž je 

také to, že pod pojmem disociace se často myslí 

pouze tzv. konverzní či somatoformní projevy 

Abstrakta 

(byť jsou u pacientů s PPP časté) (5, 6). Vítanou 

pomůckou proto může být využití dotazníků 

DES (2) a A-DES (1) jak pro screening, tak i jako 

podklad pro částečně strukturovaný diagnostický 

rozhovor. Oba dotazníky jsou krátké (28, resp. 30 

položek), snadno použitelné a validizované na 

české populaci. Lépe porozumět disociativním 

procesům a principům terapie umožňuje např. 

teorie strukturální disociace osobnosti (7). Vychází 

z poznatků o biologických a evolučních základech 

přizpůsobení (náročným) životním podmínkám 

a vysvětluje, jaký vliv mají traumatické zážitky na 

procesy integrace osobnosti. Terapeutická práce 

s disociací spočívá ve stabilizaci pacienta a jeho 

situace, vytvoření bezpečných podmínek, včetně 

bezpečného terapeutického vztahu, učení se zvládat 

situace vnímané jako ohrožující bez disociativních 

obran a v dalším zpracování traumatických 

zážitků v následné dlouhodobé terapii. 

Literatura 

ED and obesity in clinical praktice (sobota / 21.3.2009 / 11.30–13.00) 

Souhrn: Poruchy příjmu potravy představují 

„postmoderní“ patologii, která je ovlivňovaná kultem 

individuality, sebekontroly, štíhlosti a úspěšnosti. 

Jde o spektrum, v němž na jedné straně 

většina žen a dívek prožívá nespokojenost se 

svým tělem a idealizuje štíhlost, na druhé straně 

jde o psychiatricky klasifikovatelnou patologii. 

Chceme se zamyslet nad tím, co může těmto pa- 

cientkám poskytnout psychodynamicky orientovaná 

psychoterapie, z jakých teoretických pozic je 

inspirovaná a jaké modifikace v psychodynamické 

psychoterapii mohou přispět k její účinnosti. 

Summary: The goal of our presentation is to 

show that psychoanalytic work can contribute to 

psychodynamic therapy of eating disorders. Our 

conclussions are illustrated by a set of case studies. 

Je opakovanou pravdou, že pacientky s poruchami 

příjmu potravy je obtížné léčit, protože 

způsob jejich prožívání a myšlení nejde dohromady 

s tím, co od pacientů v psychodynamické 

psychoterapii chceme – náhled, sebereflexi, 

změnu pomocí náhledu, užití interpretativní 

1. Armstrong JG, Putnam FW, Carlson EB, Libero DZ, Smith 

SR. Development and validation of a measure of adolescent 

dissociation: The Adolescent Dissociative Experiences Scale. 

Journal of Nervous and Mental Disease, 1997; 185: 491–497. 

2. Bernstein EM, Putnam FW. Development, reliability and 

validity of a dissociation scale. The Journal of Nervous and 

Mental Disease, 1986; 174: 727–735. 

3. Everill JT, Waller G. Dissociation and bulimia: Research and 

theory. European Eating Disorders Review, 1995; 3: 129–147. 

4. Fiedler P. Dissoziative Störungen. Göttingen, Hogrefe, 2002. 

5. Nijenhuis ES. Somatoform Dissociation: Phenomena, Measurement, 

and Theoretical Issues. New York: Norton, 2004. 

6. Uher R, Pavlová B, Papežová H. Vztah k vlastnímu tělu a 

somatoformní disociace u poruch příjmu potravy. Československá 

psychologie, 2004; 48(5): 385 – 396. 

7. Van der Hart O, Nijenhuis ES, Steele K. The Haunted Self. 

Structural Dissociation and the Treatment of Chronic Traumatization. 

New York, Norton, 2006. 

práce, která je sama o reflektivní myšlení opřená. 

Prožívání a myšlení pacientek je podobné, 

zaměřené na konkrétní realitu jídla a váhy a jejich 

způsob vztahování se k blízkým osobám je 

spojen s tímto tématem. Podobnost pacientek 

je výrazná do té míry, že si vysloužily označení 

„anorektičky“, označení, které neplyne nutně ze 

špatné vůle personálu, ale je odrazem toho, že 

v jejich projevech převažují podobné znaky do 

té míry, že v pacientce nevidíme osobu s vlastní 

subjektivitou, ale „anorektičku“. Porucha zavírá 

možnosti k dospělému emočnímu životu, v němž 

je potřeba schopnost myšlení, symbolizace, 

reflektivity, snášení ambivalence, a podobně. 

Psychoterapie opřená o verbální výměnu často 

selhává proto, že se pacientka nachází v jiném 


21

22 

Abstrakta 

mentálním modu než psychoterapeut. Pro pacientku 

nejsou slova symbolickými významy, díky 

jejichž výměně vyjadřujeme emoční zájem, ale 

jsou přímou konkrétní akcí, intruzivní, nebezpečnou, 

před kterou se ochraňují svým mentálním 

„nementalizovaným“ způsobem prožívání. 

V rámci psychoanalýzy se zdá, že doba nepřeje 

velkým teoriím, nicméně moderní psychoanalýza 

přináší psychoanalytické modely, které by 

mohly přispět k lepšímu porozumění mentality 

pacientek s poruchami příjmu potravy i smyslu 

psychoanalytického či psychodynamického 

terapeutického přístupu. Práce terapeuta s teoretickými 

modely je dvousečná, na jedné straně 

může posílit odstup, odcizení a předčasnou abstrakci 

v práci s pacientkou, na druhé straně může 

pozitivním způsobem udržovat to, co terapeut 

potřebuje a pacientka nemá – reflektivní funkci 

myšlení, víru v souvislosti, smysl porozumění, sdílení 

možného a hypotetického, hodnotu vlastní 

subjektivity a vlastního mentálního prostoru. 

Chceme ukázat některé současné teoretické 

pohledy, které podle našeho názoru mohou 

přispět k porozumění duševního stavu pacientek 

s poruchou příjmu potravy a také nás lépe vybavit 

pro zátěž tak často frustrující psychoterapeutické 

práce. Zajímavý přístup představují autoři 

P. Fonagy a M. Target v modelu mentalizace, 

v němž se zaměřují na vývoj intrapsychických 

struktur, které jsou ve svém vývoji determinovány 

charakterem vztahů s blízkými osobami 

v raném dětství (teorie přimknutí) a ovlivňují 

vývoj reflektivní funkce, schopnosti mentalizovat, 

která v důsledku pomáhá k náhledu i tam, 

kde je jedinec postaven před úkol, z emočního 

a vztahového hlediska těžko řešitelný. 

Chceme říci, že současné příspěvky v oblasti 

psychoanalytické teorie mohou přispět k práci 

psychodynamicky orientovaných psychoterapeutů 

a sdělení ilustrujeme kazuistickými ukázkami. 

Literatura u autorů 

První kontakt – rozšiřující forma 

ambulantní péče pro dívky 


First contact – a developing out-patient 

service for eating disorders 

Pelková L., Papežová H. 

1. LF UK a VFN, Specializovaná jednotka pro poruchy 

příjmu potravy, 1. LF UK a VFN, Praha 

Souhrn: Autoři popisují první klinické zkušenosti 

s ambulantní péčí pro pacienty s poruchou 

příjmu potravy formou nabídky prvního 

kontaktu s odborníkem. 

Klíčová slova: porucha příjmu potravy, první 

kontakt, ambulantní péče. 

Summary: Authors are describing first clinical 

experiences with new outpatient service for first 

contact for ED problems. 

Key words: eating disorders, first contact, outpatient 

treatment. 

V lednu 2009 byla uvedena do provozu 

Ambulance pro poruchy příjmu potravy v rámci 

Specializované jednotky pro poruchy příjmu potravy 

při Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní 

nemocnice v Praze. 

Její zřízení vyplynulo z dlouhodobých zkušeností 

s potřebami zájemců o léčení poruch příjmu 

potravy (dále PPP). Dřívější praxe byla taková, že 

potencionální pacientka vyhledala telefonické 

spojení na Denní stacionář či lůžkové oddělení 

Specializované jednotky pro PPP a v rámci běžného 

provozu vyžadovala informace o léčbě nebo 

se chtěla svěřit (často vůbec poprvé) se svými 

obtížemi. Personál (lékaři, terapeuti, sestry), který 

je poučen o doprovodné problematice onemocnění 

poruchou příjmu potravy a ví, že její sdělení 

bývá doprovázeno studem, pocity selhání, bezmoci 

i výčitkami vůči sobě samé, je vůči těmto 

případům vstřícný. Narušování práce a chodu programu 

však bylo významným důvodem pro to, 

aby bylo nalezeno jiné, systémové řešení. V rámci 

obou oddělení tedy byly zavedeny informační 

hodiny pro pacienty a zájemce o léčbu. Jelikož 

však poptávka po konzultaci jídelní problematiky 

a základní edukaci byla mnohonásobně větší, byla 

s podporou vedení Psychiatrické kliniky otevřena 

pro pacientky s PPP ambulance pro první kontakt 

s odborníkem. 

V ambulanci v současnosti pracuje psycholog, 

který provádí cílené psychologické vyšetření 

týkající se jídelní problematiky, mapuje aktuální 

stav obtíží, detekuje související faktory onemocnění. 

Spolu s vedoucí lékařkou Specializované 

jednotky pro PPP navrhují další vhodný postup 

léčby a komunikují s lékaři, kteří pacientku k vyšetření 

doporučili. Pacientce doporučují další vhodná 

specializovaná vyšetření nutná ke komplexní informaci 

o zdravotním stavu a k prevenci somatických 

a psychických následků onemocnění. 

Psycholog poskytuje edukaci, zejména poučení 

o závažnosti onemocnění, které bývá pacientkami 

často bagatelizováno nebo podceňováno. 

Seznamuje se zdravotními riziky spojenými 

s poruchou příjmu potravy. Doporučuje pacientkám 

pravidelnou somatickou péči prováděnou 

praktickým lékařem nebo internistou (vč. laboratorního 

vyšetření). Somatický lékař musí být 


o poruše příjmu potravy pacientkou informován. 

Pacientky jsou dále poučeny o adekvátním jídelním 

režimu a jídelníčku, je doporučeno vést 

jídelní záznamy. Téměř pravidlem je doporučení 

pravidelné ambulantní psychologické (psychiatrické) 

péče za účelem stabilizace psychického 

stavu a prevence zhoršení jídelní problematiky. 

Ke zvážení rovněž doporučujeme možnost léčby 

intenzivní formou na lůžku nebo v denním stacionáři. 

Potřebné je i poučení o možném relapsu 

v rámci procesu úzdravy. 

Hlavním cílem při prvním kontaktu s pacientkou 

je posílit motivaci k léčbě a ke změně. 

Pro toto onemocnění je příznačná ambivalence 

v přístupu k léčbě a častá pasivní účast pacientky, 

pouze na nátlak blízkých vztahových osob. 

Chceme pomoci pacientkám k rozhodnutí 

zlepšit svůj stav, nabýt zdravější kontroly nad 

příjmem potravy, změnit chybné postoje k jídlu 

(i k dalším životním otázkám). 

Pacienty ambulance byly dosud výhradně 

ženy a dívky, starší 15 let, přicházející s rodiči, až po 

věk střední, z celé republiky. Převážně se objevuje 

diagnóza mentální anorexie, podváha, mentální 

bulimie, psychogenní přejídání, nadváha. 

Nejobvyklejším modelem jsou dvě konzultace 

po sobě následující asi za 3–4 týdny, první je 

převážně věnována vyšetření a edukaci, druhá je 

více terapeuticky zaměřená a pomáhá pacientce 

rozhodnout se o dalších léčebných krocích. 

Přijmout rozhodnutí, např. o léčbě na lůžku, totiž 

pro pacientky bývá psychologicky náročný krok, 

často přetrvává strach ze stigmatizace u pacientek 

samotných nebo u rodiny. Pacientce jsou 

také předány kontakty na Kluby pro pacienty 

a Kluby pro rodiče a partnery, dále kontakty 

na další odborníky a na odborné garantované 

webové stránky www.idealni.cz. 

Nejčastějším způsobem vyhledání služeb 

naší ambulance je vyhledání kontaktu právě na 

internetových stránkách buď pacientkou samotnou 

nebo některým z jejích blízkých (rodina, 

partner, kamarádky, pedagog). Dalším častou 

formou je doporučení k vyšetření problematiky 

příjmu potravy vystavené specialistou (internistou, 

gynekologem) či praktickým lékařem. V budoucnu 

plánujeme dlouhodobější sledování 

vlivu této intervence na průběh onemocnění. 

Literatura 

1. Papežová H, Kocourková J, Koutek J. Poruchy příjmu potravy. 

In: Psychiatrie. Doporučené postupy psychiatrické péče 

II. (Eds.) Raboch J, Anders M, Praško J, Hellerová P. Infopharm 

Praha 2006; 127–128. 

2. Pelková L. Témata psychologické intervence v léčbě poruch 

příjmu potravy. In: Nemocná duše – nemocný mozek: 

klinická zkušenost a fakta (Eds.) Raboch J, Zrzavecká I, Doubek 

P. Praha: Galen, 2006; 166–169.

Vícerodinná terapie poruch příjmu 

potravy. Kvalitativní výzkum 

Multifamily terapy in Eating disorders. 

Qualitative research 

Tomanová J., Papežová H. 


Souhrn: Vícerodinná terapie v Čechách má 

již čtyřletou tradici. Ukončené cykly se staly předmětem 

kvalitativního výzkumu, jehož výsledky 

jsou hlavním tématem tohoto sdělení. Vedle 

zhodnocení efektivity byla vytvořena ucelená 

struktura české formy Vícerodinné terapie, a ta 

se stala nedílnou součástí nabídky terapeutické 

intervence pro pacienty s poruchami příjmu 

potravy a jejich blízké okolí. 

Klíčová slova: vícerodinná terapie, výzkum 

efektivity, struktura cyklu. 

Summary: The MultiFamily Therapy in the 

Czech Republic has its 4 years tradition. The four 

finished cycles has been under investigation and 

its results are the main part of this presentation. In 

addition to appreciation of efectivity has been created 

the structure of the czech form of MultiFamily 

Therapy included into the traditional complex of 

therapeutical interventions for eating disorders. 

Key words: MultiFamily Therapy, research of 

efectivity, structure of cycle. 

Vícerodinná terapie příjmu potravy představuje 

jednu z klíčových terapeutických metod využívaných 

v léčbě těchto psychiatrických onemocnění. 

Není koncipována jako solitérní léčba, nýbrž je 

téměř bezvýhradně doporučována jako součást 

terapeutického komplexu, vedle individuální, rodinné, 

stacionární nebo hospitalizační formy léčby. 

V Čechách se v letech 2004 až 2008 uskutečnily 

čtyři cykly, které se staly předmětem kvalitativního 

výzkumu efektivity. Během něho bylo 

potvrzeno, a kvantitativními daty podloženo, že 

vícerodinná terapie má významný smysl tam, kde 

pacient žije ve společné domácnosti s primární 

rodinou. U nadpoloviční většiny identifikovaných 

pacientů došlo k výraznému zlepšení symptomatiky 

ve smyslu dosažení normální hmotnosti 

(vztaženo k BMI), návratu menstruace, vymizení 

přídatných diagnóz (deprese, úzkosti, sociální dysfunkce…) 

nebo eliminace zvracení a přejídání. 

Dále byly pozorovány změny v rodinné dynamice 

(komunikace, emoční výměna, témata společných 

rozhovorů, posun vnímání role anorexie 

v rodině…) a v individuálních charakteristikách 

všech členů (kvalita života, optimistický pohled 

do budoucnosti, rozšíření spektra individuálních 

zájmů a koníčků…). Vícerodinná terapie se nesnaží 

nahradit jiné formy terapie, nýbrž být jejich alternativou 

tam, kde jiné formy terapie selhávají nebo 

tam, kde lze očekávat pozitivní dopad na celou 

rodinu, v níž hraje roli porucha příjmu potravy. 

Uplynulé cykly se staly jakýmsi zkušebním 

prostorem pro vytvoření uceleného konceptu 

vyhovujícího jednak požadavkům a možnostem 

terapeutického týmu a pracoviště, na kterém se 

uskutečňují, a jednak odpovídajícího charakteru 

českých rodin. Byla stanovena kritéria terapeuta 

pracujícího v týmu a v současné době vzniká 

komplexní manuál shrnující podmínky pro konání 

vícerodinné terapie, její koncepci, principy 

a cíle a také celkový harmonogram programu. 

Cílem je pokračovat v nabízení této formy 

terapie rodinám a zajistit její dostatečné finanční, 

prostorové a organizační zázemí. 

Podpořeno grantem Dove a INTACT (MRTN- 

CT-2006-035988) a VZ 21620816 

Literatura 

1. Asen E. Multiple family therapy: an overview. Journal of 

Family Therapy, 2002; 24: 3–16. 

2. Čermák I, Miovský M. Kvalitativní výzkum ve vědách o člověku 

na prahu třetího tisíciletí. Brno, Psychologický ústav 

AV ČR, 2002. 

3. Dare C, Eisler I. A multi-family group day treatment programme 

for adolescent eating disorder. European Eating Disorders 

Review, 2000; 8: 4–18. 

4. Eisler I. Rodinná terapie poruch příjmu potravy. In: Krch FD. 

Poruchy příjmu potravy. Grada, Praha 2005. 

5. Eisler I. Effi cacy if individual and family psychotherapy in 

anorexia nervosa (Účinnost individuální a rodinné psychoterapie 

u mentální anorexie). 4. mezinárodní a mezioborová 

konference o poruchách příjmu potravy, Praha. Čes. a Slov. 

psychiat., 2003; Supl. 1: 33. 

6. Eisler I. A multi-family group day treatment programme for 

adolescents. 3. mezinárodní a mezioborová konference o poruchách 

příjmu potravy. Praha, 2001. Abstrakt Book. 

7. Eisler I. Family and individual therapy in anorexia nervosa. 

A 5-year follow-up. Arch. Gen. Psychiatry, 1997; 54: 332–335. 

8. Gjuričová Š, Kubička J. Rodinná terapie. Systemické a narativní 

přístupy. Praha, Grada, 2003. 

9. Chudobová P, Papežová H, Sekot M, Klecanda A. Možnosti 

a limity léčby pacientů s poruchami příjmu potravy formou 

denního stacionáře v České republice a v zahraničí. Čes. a Slov. 

Psychiatrie, 2005; 101: 207–213. 

10. NICE (2004) Eating Disorders: core interventions in the 

treatment and management of anorexia nervosa, bilimia nervosa 

and related eating disorders. National Institute for Clinical 

Excellence, National Clinical Practice Guideline. The British 

Psychological Society and Gaskell, London. 

11. Papežová H. Anorexia nervosa. Praha, Psychiatrické centrum, 

2000. 

12. Papežová H, Tomanová J. Vícerodinná terapie v České 

republice – první zkušenosti kurzu. Čs. a Slov. Psychiat., 

2005; Supl. 1: 53–55. 

13. Pereira T, Lock J, Oggins J. Role of Therapeutic Alliance in 

Family Therapy for Adolescent Anorexia Nervosa. International 

Journal of Eating Disorders, 2006; 39(8): 677–684. 

14. Scholz M et al. Multiple Family Therapy for Anorexia Nervosa: 

concepts, experiences, results. Journal of Family Therapy, 

2005; 27: 132–141. 

15. Vandereycken W, Kog E, Vanderlinden J. The Family Approach 

to Dieting Disorders. PMA Publishing corp. New York 1989. 

Abstrakta 

Poruchy příjmu potravy v konsiliární 

praxi dětského psychiatra 

Consulting psychiatry in eating disorders 

in children 

Uhlíková P. 


Souhrn: Poruchy příjmu potravy u dětí 

a adolescentů jsou závažným medicínským problémem 

se vzrůstajícím výskytem. Pro prognózu 

je důležitá motivace pacienta i jeho rodiny 

ke změně jídelního chování a včasné zahájení 

adekvátní léčby. 

Klíčová slova: poruchy příjmu potravy, anorexie, 

bulimie, dětská a dorostová psychiatrie, 

pediatrie. 

Summary: Eating disorders in children and 

young adults are a serious medical problem. One 

of the important predictive factors for the treatment 

outcome is patient´s motivation to change, but also 

the motivation of the family and an early beginning 

of the treatment. 

V konziliární praxi se s poruchami příjmu 

potravy setkáváme nejčastěji na pediatrických 

pracovištích, kde bývají pacienti vyšetřováni pro 

váhový úbytek a nechutenství, méně často pro 

metabolické komplikace při podvýživě. Cílem 

konziliárního psychiatrického vyšetření je obvykle 

potvrzení diagnózy a navržení další terapie. 

Epidemiologické studie výskytu poruch 

příjmu potravy ukazují v posledních letech dva 

nepříznivé trendy: zvyšující se výskyt počtu 

onemocnění, zejména bulimie, a snižující se 

věk pacientek. V Evropě a ve Spojených státech 

se vyskytuje mentální anorexie u 0,3 % žen 

a dívek, mentální bulimie u 1 %, přičemž částečně 

příznaky bulimie splňuje až 5 %, u mužů 

je výskyt poruch příjmu potravy 10x nižší (1). 

Poruchy příjmu potravy jsou třetí nejčastější 

psychiatrické onemocnění v adolescenci, v porovnání 

s ostatními psychiatrickými pacienty 

mají tato onemocnění dvojnásobnou úmrtnost, 

v porovnání se zdravou populací dokonce desetinásobnou. 

Důvodem jsou nejen závažné 

somatické komplikace, provázející metabolický 

rozvrat, ale také vysoké riziko sebevražedného 

chování. Suicidiem umírá asi 1–2 % pacientů, 

kteří tímto způsobem přispívají k celkové 8 % 

mortalitě tohoto onemocnění (2). 

Moderní pojetí poruch příjmu potravy přestává 

rozlišovat mezi dvěma polárně chápanými 

diagnózami anorexie a bulimie a nahrazuje je kontinuálním 

spektrem poruch příjmu potravy od 

obezity přes psychogenní přejídání, bulimii, purga- 


23

24 

Abstrakta 

tivní anorexii po restriktivní anorexii, protikladem 

kterých je zdravý jedinec charakterizovaný přiměřeným 

příjmem potravy, standardním jídelním 

chováním a optimální tělesnou hmotností (3). 

Kromě zdravotních důsledků jsou závažné 

i ekonomické okolnosti léčby poruch příjmu potravy 

– náklady na léčbu jsou jedny z nejvyšších 

v psychiatrii. Řada pacientek zahajuje léčbu pobytem 

na monitorovaných lůžkách JIPu nebo 

na pediatrickém oddělení. Onemocnění trvají 

v průměru 6 let, u jedné třetiny pacientů mají 

chronický průběh s trváním 20 – 30 let a předčasným 

úmrtím. V posledním desetiletí se vznik onemocnění 

rozšiřuje do nižších věkových kategorií, 

nejsou výjimkou ani děti okolo 8 let věku. 

Kromě základních kategorií anorexia nervosa 

(AN) a bulimia nervosa (BN) se rozrůstají 

diagnostické kategorie, které v klasifikaci MKN- 

10 spadají pod formy atypické, většinou nesplňují 

všechna kritéria pro základní diagnózy, ale 

vyžadují stejnou pozornost i léčbu. Jedná se 

například o psychogenní přejídání, které často 

vede k obezitě, nebo noční přejídání. U dětí se 

mohou vbyskytnout poruchy spánku spojené 

s ujídáním či upíjením (4). 

Základem léčby je správná diagnostika, včetně 

odhalení možných komorbidních poruch, 

jako jsou poruchy nálady, poruchy osobnosti 

a závislosti na psychoaktivních látkách, které 

patří k nejčastějším přidruženým diagnózám PPP. 

Dalším nezbytným krokem je motivace pacienta 

k léčbě poruchy příjmu potravy, důležitá je 

spolupráce rodiny a někdy i širšího okolí. Cílem 

terapeutického plánu je nutriční rehabilitace 

a navození normálního jídelního režimu, odstranění 

biologických a psychologických následků 

podvýživy. Pokud se podaří tento proces začít 

a pokračovat v něm, je možné podrobněji diagnostikovat 

a řešit související psychologické 

problémy. Nezbytnou součástí komplexní léčby 

je změna zájmů a životního stylu, která se někdy 

dotýká života celé rodiny. V léčbě je velmi 

důležitá osobnost terapeuta a jeho schopnost 

integrovat nebo vybrat různé terapeutické postupy 

dle individuálních potřeb pacientů. 

Volba konkrétního psychoterapeutického 

přístupu dětí a adolescentů závisí na mnoha 

okolnostech. K nejvýznamnějším patří věk, psychosociální 

zralost a osobnost pacienta, fáze 

onemocnění, motivace ke spolupráci a rodinné 

zázemí. V případě doporučení v rámci konziliárního 

vyšetření je rozhodující také dostupnost 

adekvátní péče. 

Základní psychoterapeutické metody jsou 

stejné jako u dospělých: kognitivně-behaviorální 

terapie, psychoanalytická a dynamická psychoterapie, 

rodinná terapie, skupinová terapie vedená 

v rámci dynamické psychoterapie, komplexní 

psychoterapeutický program lze doplnit arteterapií, 

muzikoterapií a herní terapií. 

Cílem nejčastěji používané kognitivně behaviorální 

terapie je změnit patologické vzorce ve 

vztahu k jídelnímu chování, postoje k vlastnímu 

tělu, způsob myšlení, který souvisí s rozvojem 

a udržováním poruchy. Rodinná terapie je nezbytnou 

součástí léčby u dětí a adolescentů, kteří žijí 

se svými rodiči, problémy v rodinném modelu se 

mohou uplatňovat jak při vzniku, tak při udržování 

symptomatiky. Porucha příjmu potravy sekundárně 

rozvrací rodinné vztahy a v průběhu rozvoje 

onemocnění se často stupňují konflikty mezi 

rodiči a dospívajícím. Velmi výhodnou a u nás 

dosud málo používanou metodou je vícerodinná 

skupinová psychoterapie, která vlivem sdílení zkušeností 

usnadňuje přijetí závažného onemocnění 

a napomáhá vytvoření terapeuticky účinných 

vzorců rodinného chování. 

Podle evropských standardů je rodinná terapie 

léčbou volby pro adolescentní pacienty 

s mentální anorexií, pro adolescentní pacienty 

s mentální bulimií je doporučená adaptovaná 

kognitivně behaviorální terapie s účastí rodiny 

(5). Úspěšnost takto léčených pacientů s mentální 

anorexií je vysoká, 50–75 % pacientů dosáhne 

normální váhy a 60–90 % pacientů je dlouhodobě 

zcela vyléčeno. Jako významný faktor úspěšné 

léčby je také zapojení rodiny do ambulantní léčby, 

které snižuje nutnost hospitalizační péče. 

Literatura 

1. Hoek HW. Review of the prevalence and incidence of 

eating disorders. International Journal of Eating Disorders, 

2003; 34(4): 383–396. 

2. Koutek J, Kocourková J. Sebevražedné chování, Praha: 

Portál, 2003. 


3. Papežová H. Poruchy příjmu potravy. In: Höschl C, Libiger 

J, Švestka J. Psychiatrie. Praha: Tigis, 2002: 609–620. 

4. Nevšímalová S, Šonka K. Poruchy spánku a bdění. Galen, 

2007. 

5. Uher R. Standardy pro léčbu poruch příjmu potravy ve 

Velké Británii. Česká a slovenská psychiatrie, supplementum 

1/2005: 11–12. 

Mentální anorexie ve světě pohádek 

Anorexia nervosa in a fairy tale world 

Krch F. 


Souhrn: Hlad, vyhladovělost, vyhublost, 

stejně tak jako přejídání a obžerství se nevyhýbají 

ani světu pohádek, kde jim je často 

přikládán různý symbolický význam nebo 

charakterizují určité vyhraněné pohádkové 

nebo literární typy. Bývají také spojeny s některými 

mezními životními situacemi, což je 

přirozeně staví do popředí zájmu vypravěčů. 

Pohádky často obsahují určitý koncentrovaný 

vzkaz, který v rukou dobrého vypravěče (spisovatele) 

může nabýt velmi diferencovaný 

a přesvědčivý obraz. To, co se v odborném 

jazyce vědeckých, ale i klinických prací často 

ztrácí ve škrobenosti termínů, složitosti 

a protimluvě argumentů a záplavě různých 

pohledů, může pohádka sdělit srozumitelně 

a současně lidsky přesvědčivě. Předmětem 

tohoto sdělení je mentální anorexie, její etiologie, 

sociální kontext, psychické a zdravotní 

důsledky v pohádce francouzského spisovatele 

a dramatika Marcela Aymé (1902–1967). 

Jeho Pohádky kocoura Moura předčí svojí 

diferencovaností a střízlivostí popisu mnohá 

kazuistická sdělení. 

Summary: The lecture gives an overwie of 

anorexia nervosa image in fairy tales. We use the 

example of the fairy tale written by the French 

writer and playwrite Marcel Aymé (1902–1967), 

whose fairy tales describe the illness better than 

many case reports.

Workshopy 

Workshops ( sobota / 21.3.2009 / 14.00–15.00) 

PPP – rizika pro těhotenství, poporodní 

období a mateřství – psychologické 

hledisko (videoprojekce pilotní 

studie, seznámení s problematikou 

a plánovaným výzkumem) 

Eating Disorders – psychological risk factors 

for pregnancy, post-natal period and 

motherhood (video projection 

of preliminary study 

Štěpánková T., Spurná I. 

DS, Psychiatrická klinika 1. LK UK a VFN, 

Praha 

Souhrn: Workshop nabízí zhlédnutí videozáznamů 

rozhovorů s pacientkami, které se staly 

matkami během onemocnění PPP a které vyhledaly 

odbornou léčbu pro narůstající obtíže 

spojené s mateřskou rolí. Tyto záznamy slouží 

jako pilotní studie pro plánovaný výzkum a intervenci 

formou podpůrné terapeutické skupiny 

pro matky s anamnézou PPP. 

Summary: The aim of this workshop is to demonstrate 

(video projection) how pregnancy and motherhood 

are influenced by Eating Disorders. A recent 

comprehensive review of reproductive health in women 

with EDs identified disturbances in three areas of 

reproductive functioning: menstrual cycle patterns, 

fertility and pregnancy, and delivery and postnatal 

outcomes (Wolfe 2005). Patients with history of ED 

were individually interviewed in order to collect data 

for preliminary study. This study will be realized in our 

department as a support for future intervention activity 

– a group therapy for mothers with ED. 

Zahraniční výzkumy dlouhodobě referují 

o negativním vlivu poruch příjmu potravy na těhotenství, 

porod a mateřství. Probíhající porucha 

příjmu potravy nebo její přítomnost v anamnéze 

matky může způsobit závažné zdravotní komplikace 

pro plod i ji samotnou (3). Mezi tyto komplikace 

patří na straně matky, v případě mentální 

anorexie, nepřiměřený nárůst tělesné hmotnosti, 

vaginální krvácení, zmenšená děloha, neutišitelné 

zvracení, potrat. V případě mentální bulimie – 

zhoršení symptomů, nadměrné cvičení, nízký nebo 

vysoký nárůst hmotnosti, hypertenze, potrat. 

Mezi možné komplikace u dítěte matky s mentální 

anorexií patří – předčasný porod, smrt při 

porodu, zpomalený vývoj, nízká porodní hmotnost 

(ta byla prokázána u dvojnásobného počtu 

dětí pacientek s PPP v anamnéze než u kontrolní 

skupiny) (5). U mentální bulimie matky hrozí narození 

mrtvého plodu, nízké skóre Apgarové, porod 

koncem pánevním, rozštěp patra (2). 

Výše zmíněné somatické komplikace doprovází 

komplikace plynoucí z psychického stavu 

pacientek s PPP, které touží po dítěti. Na klinikách 

asistované reprodukce byl v posledních letech 

zaznamenán nárůst pacientek s PPP, které své 

onemocnění tají. Vyhýbají se tak řešení primárního 

problému, kterým mohou být, v případě současného 

onemocnění PPP, kromě somatických 

i psychologické příčiny neplodnosti (4). 

Výzkumy zabývající se vlivem onemocnění 

PPP na prožívání těhotenství, poporodní období 

včetně kojení a následné přijetí mateřské role se 

ve svých závěrech liší. 

Naším cílem je prostřednictvím individuálních 

rozhovorů s pacientkami – matkami, 

zmapovat okruhy problémů vztahujících se 

k prožívání těhotenství a mateřství. Na základě 

získaných dat plánujeme zřízení podpůrné individuální 

edukativní a terapeutické péče pro gravidní 

pacientky, pacientky plánující rodičovství 

či podpůrnou skupinovou terapii pro pacientky 

s předškolními dětmi (1). 

Literatura 

1. Bryant-Waugh R, Turner H, East P, Gamble C. Developing 

a Parenting Skills-and-Support Intervention for Mothers with 

Eating Disorders and pre-School Children Part 1, European 

Eating Disorder Rewiew, 2007; 15: 350–356. 

2. Franko a Walton 1993, Stewart a Robinson, 1993 In: Krch, F.D. 

a kol.: Poruchy příjmu potravy. Praha, Grada 2005. 

3. Papežová H. Ženy s poruchou příjmu potravy a těhotenství. 

Zpravodaj klubu Levrets.r.o., Listopad 2003; 26–29. 

4. Uhlíková P, Papežová H, Malá E, Valentová D, Řěžábek K. 

Asistovaná reprodukce u pacientek s poruchou příjmu potravy 

– klinické a etické aspekty. Česká gynekologie, 2006; 

71(4): 339–341. 

5. Wolfe BE. Reproductive health in women with eating disorders. 

Journal of Obstetric, Gynecologic and Neonatal Nursing, 

34: 255–263. 

Hubnutí pomocí systému – 

workshop RELAZ 

Loosing weight using the system RELAZ 

Erika Toman 

Kompetenz Zentrum für Essstörungen und 

Adipositas, Zürich, Switzerland 

Souhrn: Mnozí lidé se snaží redukovat svou 

tělesnou hmotnost. Není ale moc těch, kterým se 

Abstrakta 

to podaří. Přitom je důležité rozlišovat mezi krátkodobými 

a dlouhodobými úspěchy. Zhubnout 

je relativně jednoduché, zůstat štíhlý je ale těžké. 

Dostupné studie jednoznačně ukazují, že v současnosti 

se asi 15 % lidí s nadváhou podaří redukovat 

svou tělesnou hmotnost o 5 %, a tuto redukovanou 

hmotnost si udržet po dobu delší než jeden rok. 

Summary: This workshop presents a system 

for long-term weight loss for obese patiens. 

Všechny programy redukce tělesné hmotnosti 

radí různými způsoby modifikovat stravovací 

návyky a zintenzivnit tělesný pohyb, jelikož změna 

stravovacích návyků a intenzivnější fyzická aktivita 

jsou na úrovni chování klíče k úspěchu. Nicméně, 

tento úspěch se dostaví jen zřídka. 

Ještě před několika lety se neúspěch předepsané 

léčby připisoval výlučně slabé vůli pacientů. 

Dnes víme, že to není jednoduše slabá 

vůle nebo nedostatek rozumu, co postižené 

vede k tomu, aby nedodrželi vědomý závazek 

redukovat svou hmotnost. Není to ani jenom 

psychika. Těm, kteří jsou odhodlaní zhubnout, 

docílení jejich cílů znesnadňuje či znemožňuje 

komplexní souhra zvyků, fyziologie, genetiky, 

psychologie a sociologie. 

Z tohoto nového poznatku vyvstává požadavek 

nových terapeutických postupů, týkající 

se postižených i odborníků, svépomocných skupin 

i terapie. Přitom musíme brát vážně centrální 

kontrast mnohých lidí s nadváhou, totiž kontrast 

mezi vědomým chtěním a přáním a reálným 

chováním. Vůle říká: „Zhubnout chci víc než 

cokoliv jiného“, ale chování naznačuje: „Nemám 

kontrolu nad svým stravováním, jím chaoticky 

a nerozumně“. Faktory, které působí proti vědomému 

chtění a proti vědomé snaze často 

dominují. I když hubnutí je nároční úloha, mnozí 

lidé se do ni pouští spontánně a rychle, takříkajíc 

ze dne na den, jakoby mimochodem. Vydávají 

se na cestu bez mapy a potřebného vybavení, 

a většinou se nedostanou daleko. A v tomto postoji 

je podporují odborníci, kteří jim jednoduše 

nařizují diety a radí jim zhubnout. 

Přednášející Erika Toman vyvinula nový systém 

umožňující postiženým a jejich poradcům 

zorientovat se v množství působících faktorů 

a vlivů, a připravit tak plán odpovídající individuálním 

potřebám a slibující co největší úspěch. 


25

26 

Abstrakta 

Představuje nástroj, který pomocí detailní diagnostiky 

a na ní založeném odhadu námahy 

ukazuje, s jakým množstvím energie musí postižený 

při dosahování svých cílů počítat. 

Tento systém se jmenuje RELAZ (Ressource 

(zdroje) – Lasten (břemena) – Ziel (cíl)) a cílem 

workshopu je představit jej. Klíčové slovo je plánování. 

Stejně jako při expedici do neznámých 

a vzdálených krajů. Přiměřená, mentální a konkrétní 

příprava na expedici do individuální krajiny 

štíhlosti několikanásobně zvýší pravděpodobnost 

úspěchu a redukuje neúspěchy a frustrace. RELAZ 

představuje nový nástroj přípravy a plánování 

redukce tělesné hmotnosti, který zdůrazňuje 

moc duševních sil a skutečnost, že pochopení 

POSTERY 

Výzkumné práce 

Mají negativní a pozitivní příznaky 

disociace vztah k nocicepční 

citlivosti u poruch příjmu potravy? 

Are negative and positive symptoms 

of dissociation related to nociceptive 

sensitivity in eating disorders? 

Yamamotová A., Bednárová B., Papežová H. 

Ústav normální, patologické a klinické fyziologie 

3. LF UK a Psychiatrická klinika 1. LF UK 

a VFN, Praha 

Souhrn: U pacientek s PPP bez sebepoškozování 

korelovaly pozitivní příznaky disociace negativně 

s prahem bolesti při krátkodobé expozici 

bolestivému podnětu, zatímco u sebepoškozujících 

se pacientek korelovaly negativní příznaky 

disociace pozitivně s emočním prožitkem při 

dlouhodobě působícím bolestivém podnětu. 

Klíčová slova: anorexia nervosa, bulimia 

nervosa, vnímání bolesti, sebezraňující chování, 

disociace. 

Summary: In the patients without self-harming 

behavior (SHB), positive symptoms of dissociation 

correlated negatively with the pain threshold 

after phasic nociceptive stimulation, contrary to the 

patients with SHB whose emotional distress during 

tonic nociceptive stimulation correlated positively 

with negative symptoms of dissociation. 

Key words: anorexia nervosa, bulimia nervosa, 

pain perception, self-harming behavior, dissociation. 

Úvod: Pacientky s poruchami příjmu potravy 

(PPP) mají oslabené vnímání bolesti a změněné 

vnímání tělesných rozměrů. V dřívější studii jsme 

psychologických mechanizmů zvyšuje pravděpodobnost 

úspěšné redukce hmotnosti. 

Systém RELAZ umožňuje na základě detailní 

a individuální diagnostiky vypočítat a teda 

realisticky odhadnout pravděpodobnost 

úspěchu při redukci tělesné hmotnosti. Tak 

se postižení, jako i odborníci, kteří je na jejich 

cestě doprovázejí, přátelé a příbuzní, dovědí, 

s jakou námahou je třeba na cestě k dosahovanému 

cílu počítat. Analýza investice a zisku 

postiženému i terapeutovi umožní realisticky 

odhadnout individuální situaci a současné 

možnosti změny. 

Představujeme mentální práci, která předchází 

redukci hmotnosti, a která postiženého po- 

ukázali, že existuje vztah mezi prahem tepelné 

bolesti a subškálou dotazníku BAT (Body Attitude 

Test, Probst et al. 1997), která postihuje disociační 

tendence projevující se především necitlivostí 

k vlastnímu tělu (Papežová et al. 2002). Podobný 

vztah se však nepodařilo nalézt mezi prahem 

bolesti a celkovým skóre disociace hodnocené 

dotazníkem SDQ-20 (Somatoform Dissociative 

Questionnaire, Nijenhuis et al. 1996). Přestože si 

některé pacientky s PPP záměrně ubližují a při 

sebepoškozování většinou necítí bolest, nelišily 

se tepelným prahem bolesti od pacientek bez 

sebepoškozování. V jejich případě byla zřejmě více 

postižena afektivně-kognitivní než senzorická 

komponenta bolesti (Yamamotová et al. 2007). 

Protože dotazník SDQ-20 zahrnuje vedle 

negativních příznaků disociace (analgezie nebo 

anestézie částí těla nebo oslabení jiných senzorických 

funkcí) také pozitivní příznaky disociace 

(hyperalgezie, hyperestézie), testovali jsem jak 

tyto příznaky odrážejí objektivně měřené vnímání 

bolesti. 

Soubor a metoda: U 54 žen s PPP (18 se 

sebepoškozováním a 36 bez sebepoškozování) 

jsme provedli dva nocicepční testy: stimulace 

prstů ruky sálavým teplem do doby vyvolání 

obranného reflexu v klidu a při mentálním stresu 

a chladový test (CPT – cold pressor test), při 

kterém byla nedominantní ruka ponořená do 

vody o teplotě 2°C. V CPT byla hodnocena doba 

tolerance chladové bolesti. Intenzita pociťované 

bolesti a její emoční komponenta (nepříjemnost) 

byla vyjádřena na vizuální analogové škále. Míra 

disociace byla hodnocena dotazníkem SDQ-20. 

Výsledky: Pacientky se sebepoškozováním 

měly častější výskyt pozitivních i negativních 

příznaků disociace (tabulka1), déle tolerovaly 


silňuje a odbourává vnitřní odpor. Navíc chrání 

před příliš rychlými rozhodnutími a impulzivním 

jednáním, ale i před zklamáními a nesmyslně 

investovanou energií. Protože nic není více 

frustrující, než se muset vzdát uprostřed cesty 

a vzdor vynaložené námaze si uvědomit, že jsme 

záležitost nedotáhli do konce, ale musíme se 

vrátit. A redukce tělesné hmotnosti vždy něco 

„stojí“. Je vždy – jednou více, jindy méně – náročná! 

Protože dlouhodobě změnit své stravovací 

návyky a intenzitu tělesního pohybu znamená 

změnu i pro samotnou identitu. 

Literatura 

1. Erika Toman, Mehr Ich, weniger Waage. Zytglogge, 2009. 

chladovou bolest, chlad je bolel méně, ale nelišily 

se v prahu tepelné bolesti. 

U pacientek s mírnou disociací byla zjištěna 

mezi pozitivními a negativními příznaky přímo 

úměrná závislost (r = 0,66, p = 0,00001), kdežto 

u pacientek se výraznou disociací byl větší výskyt 

negativních příznaků spojený s menším výskytem 

pozitivních příznaků a naopak (r = -0,33, p = 0,19). 

U pacientek se sebepoškozováním byla 

zjištěna pozitivní korelace mezi negativními 

příznaky (analgezie, anestézie) a nepříjemností 

CPT (r = 0,38, p = 0,12) (korelace je nevýznamná 

vzhledem k menšímu počtu osob v této skupině). 

U pacientek bez sebepoškozování byla 

naopak zjištěna negativní korelace mezi pozitivními 

příznaky (hyperalgezie) a prahem bolesti na 

tepelný podnět (r = -0,40, p = 0,02). 

Diskuze: U pacientek bez sebepoškozování 

může být výskyt pozitivních příznaků disociace 

příčinou zvýšené vnímavosti na somatickou bolest. 

Naopak, u pacientek se sebepoškozováním může 

Tabulka 1. Základní charakteristiky souboru 

SHB nonSHB t-test P 

Věk (roky) 21,8 24,1 2,0 0,05 

BMI (kg*m-2) 19,4 17,0 2,9 0,04 

Trvání nemoci (roky) 5,6 5,2 0,5 0,64 

DSQ-20 44,0 35,1 2,9 0,005 

Pozitivní příznaky 25,6 19,9 2,8 0,007 

Negativní příznaky 12,6 10,2 2,5 0,02 

Práh tepelné bolesti (s) 6,5 6,1 0,7 0,48 

Tolerance chladové 

bolesti (s) 

94 47 4,2 < 0,001 

Intenzita chladové 

bolesti (VAS) 

Nepříjemnost chladové 

bolesti (VAS) 

34 64 4,0 < 0,001 

41 60 2,2 0,03

ýt výskyt negativních příznaků disociace důsledkem 

zvýšené vnímavosti na psychickou bolest. 

Závěr: Přestože SDQ-20 nehodnotí aktuálně 

přítomnou disociaci, promítá se výskyt pozitivních 

příznaků do senzorického prahu bolesti, kdežto 

výskyt negativních příznaků zřejmě plní ochrannou 

funkci před negativní emoční zátěží. 

Podpořeno Výzkumným záměrem 0021620816. 

Literatura 

1. Nijenhuis ER, Spinhoven P, van Dyck R, van der HO, Vanderlinden 

J. The development and psychometric characteristics 

of the Somatoform Dissociation Questionnaire (SDQ- 

20). J Nerv Ment Dis 1996; 184: 688–694. 

2. Papežová H, Yamamotová A, Uher R. Elevated pain threshold 

in eating disorders: physiological and psychological 

factors. J Psychiatric Res 2005; 39: 431–438. 

3. Papežová H, Yamamotová A, Vurmová I. Stres, disociace 

a poruchy příjmu potravy. In: Psychiatrie v medicíně a medicína 

v psychiatrii. Ed. L. Houdek, Galén, 2002; 166–168. 

4. Probst M, VanCoppenole H, Vandereycken W. Further experience 

with the body attitude test. Eat Dis 1997; 2:100–104. 

5. Yamamotová A, Papežová H, Kmoch V, Bednárová B. Stresová 

analgezie u poruch příjmu potravy se sebepoškozením. 

Psychiatrie 2007, 11(Suppl.2): 103–104. 

Genetické determinanty anorexia 

nervosa a polymorfismus genu HSP70 

Genetic determinants of anorexia nervosa 

and polymorfism of gen HSP70 

Martásková D., Šlachtová L., Papežová H. 

Psychiatrická klinika a Klinika dětského a dorostového 

lékařství, 1. LF UK a VFN, Praha 

Souhrn: Patogeneze anorexia nervosa (AN) 

je multifaktoriální s jasnou genetickou komponentou. 

Podáváme přehled našich výsledků, 

v kterých potvrzujeme některé literární nálezy 

(polymorfizmus genu serotoninového receptoru 

a transporteru), představujeme a diskutujeme 

původní nález rozdílného zastoupení polymorfizmu 

v heat shock proteinu 70 u nemocných 

anorexia nervoza a kontrol. 

Klíčová slova: anorexia nervosa, genetické 

polymorfizmy, heat shock protein. 

Summary: Patogenesis of anorexia nervosa 

(AN) is a multifactorial disease with evident genetic 

component. We summarize our results confirming 

some scientific finding (polymorphism of serotonin 

receptor and transporter genes) and we demonstrate 

and discuss our original finding of different 

frequency of polymorphisms in human heat shock 

protein 70. 

Key words: anorexia nervosa, genetic polymorfisms, 

heat shock protein. 

Úvod: Patogeneze anorexia nervosa (AN) 

je multifaktoriální s jasnou genetickou kom- 

ponentou. V posledních letech genetické studie 

ukazují, že poruchy příjmu potravy mají 

familiární komponentu s výrazným genetickým 

podílem. Heritabilita se udává u AN 33–84 % 

a u BN 28–83 % (1). Příbuzní postižených mají 

7–12x větší riziko vzniku. Familiární výskyt je 

podobný jako u bipolární afektivní poruchy 

nebo schizofrenie. Pozitivní výsledky asociačních 

studií u PPP zatím nebyly vždy replikované, 

přítomnost „susceptibility loci“ byla popsána na 

chromozomech: 1p36–p34 u anorexia nervosa 

[serotonin 1D (HTR1D) a delta opioidní receptor 

(OPRD1)] a na 10p13–p14 u bulimia nervosa. 

Často byl dosud s kontroverzními výsledky studován 

polymorfizmus genu serotoninového receptoru 

(-1438 A/G) a transporteru (5-HTT LPR) 

(Erdmann et al. 1996, 2). Novější nálezy ukázaly, 

že polymorfizmus těsně nad dvěma alternativními 

promotory má potenciál modulovat 

aktivitu promotoru. Přítomnost alely A zvyšuje 

aktivitu promotoru a může být funkční variantou 

spojenou se specifickými neuropsychiatrickým 

fenotypy (Parsons et al., 2004). 

Metodika: Zkoumali jsme +190G/C polymorfizmus 

u lidského heat shock proteinu 70 

(HSP70-1), který hraje roli v up-regulaci stresové 

odpovědi. V buněčných procesech se podílejí se 

na transportu proteinu mezi kompartmenty, degradaci 

nestabilních proteinů a kontrole a řízení 

regulačních proteinů. Indukce HSP 70 může hrát 

roli v adaptaci na oxidativní stres a metabolický 

stres. Polymorfizmus +190G/C HSP 70-1 genu 

byl analyzován pomocí PCR-RFLP analýzy u 78 

pacientek s AN (n=78, BMI ‹ 16) a věkově srovnatelných 

zdravých žen (n=66); všechny kavkazský 

typ. Distribuce genotypu se signifikantně lišila 

mezi oběma skupinami. Frekvence HSP70-1 C 

alel byla signifikantně vyšší u pacientek (42,02 %) 

než u kontrol (33,33 %; P= 0,01) a může přispívat 

ke zvýšené susceptibilitě k AN. 

Závěr: V kontextu našeho výzkumu budou 

diskutovány sledované genetické faktory a interpretace 

jejich klinického dopadu. 

Podpořeno grantem GAUK 27/2007, IGA MZ 

NS10045-4 

Literatura 

Abstrakta 

1. Bacanu SA, Bulik CM, Klump KA, Fichter MM, Halmi KA, 

Keel P, Kaplan AS, Mitchell JE, Rotondo A, Strober M, Treasure 

J, Woodside DB, Bergen A, Berrettini W, Kaye WH, Devlin 

BD. Linkage analysis of anorexia and bulimia nervosa cohorts 

using selected behavioral phenotypes as quantitative traits 

or covariates. American Journal of Medical Genetics (Neuropsychiatric 

Genetics), 2005; 139: 61–68. 

2. Collier DA, Arranz MJ, Li T, Mupita D, Brown N, Treasure J. 

Association between 5-HT2A gene promoter polymorphism 

and anorexia nervosa. Lancet. 1997; 350: 412. 

3. Martásková D, Šlachtová L, Papežová H. Anorexia nervosa: 

genetické determinanty a polymorfi zmus genu HSP 70. Psychiatrie 

2009; 13(Suppl.1): 39. 

4. Martásková D, Papežová H. Anorexia nervosa – genetické 

faktory, současné znalosti a možné trendy. 5. mezinárodní 

a mezioborová konference o poruchách příjmu potravy. 

Cs. A Slov Psychiat., 2005; Suppl.1: 36–37. 

Plazmatické hladiny neuropeptidu 

Y, ghrelinu a leptinu u pacientek 

s anorexia nervosa a jejich změny po 

šestitýdenní realimentaci 

Plazma levels of neuropeptid Y, ghrelin 

and leptin in patients with anorexia 

nervosa and the changes after 6 week 

realimentation 

Nedvídková J., Sedláčková D., Kopečková J., 

Hainer V., Papežová H., Kvasničková H. 

Endokrinologický ústav Praha, Oddělení 

Poruch příjmu potravy 1. LF UK, Psychiatrická 

klinika 1. LF UK a VFN, Praha 

Souhrn: Anorexia nervosa je charakterizována 

výraznými změnami v sekreci hormonů 

ovlivňujících příjem potravy, energetickou 

homeostázu a dlouhodobou regulaci tělesné 

hmotnosti. Cílem této studie bylo stanovit 

u pacientek s anorexia nervosa plazmatické 

hladiny neuropeptidu Y, ghrelinu a leptinu 

a změny těchto hormonů po šestitýdenní nutričně-rehabilitační 

léčbě. 

Klíčová slova: anorexia nervosa, neuropeptid 

Y, ghrelin, leptin, krátkodobá realimentace. 

Summary:Anorexia Nervosa is characterized 

by major changes in hormone secretion responsible 

for food intake, energetic homeosthasis and 

long-term regulation of body weight. The goal 

Obrázek 2. Polymorfizmus v genu lidského heat shock proteinu 70 u pacientek s anorexia nervosa (B) 

a kontrolní skupiny zdravých žen se stejným věkovým zastoupením (B). 

Polymorfi zmus HSP70 –190 G/C 

u nemocných 

Polymorfi zmus HSP70 –190 G/C 

u kontrol 


27

28 

Abstrakta 

of this study was to explore the plasmatic levels 

of neuropeptide Y, ghrelin and leptin in a group 

of anorexia nervosa patients and theis changes 

after a 6-week treatment. 

Do studie bylo zařazeno deset žen s anorexia 

nervosa restriktivního typu (body mass 

index 14,74 + 0,43; věk 23,3 + 1,0), diagnostikovaných 

podle DSM-IV a v době studie hospitalizovaných, 

a deset zdravých kontrolních 

žen (body mass index 21,45 + 0,72; věk 24,3 + 

0,8). Bazální plazmatické hladiny neuropeptidu 

Y, ghrelinu a leptinu byly měřeny na počátku 

a konci léčby. U pacientek s anorexia nervosa 

byly zjištěny významně zvýšené bazální plazmatické 

hladiny neuropeptidu Y a ghrelinu ve 

srovnání s kontrolními ženami, hladiny leptinu 

měly tyto pacientky významně nižší. Po šesti 

týdnech léčby hladiny ghrelinu u pacientek 

s anorexia nervosa významně poklesly a hladiny 

leptinu se zvýšily. Plazmatické hladiny 

neuropeptidu Y se během léčby nezměnily, 

průměrné body mass index u pacientek s anorexia 

nervosa významně vzrostlo. 

Závěr. Plazmatické hladiny ghrelinu a leptinu 

se u pacientek s anorexia nervosa měnily 

očekávaným směrem podle změny tělesné 

hmotnosti. Plazmatické hladiny neuropeptidu Y 

nevykázaly v tomto směru významnou změnu. 

Zvýšená hladina leptinu a neuropeptidu Y ukazuje 

na přetrvávající dysregulaci mechanizmů 

řídících tělesnou hmotnost a apetit. Započatá 

zvýšená diferenciace preadipocytů pravděpodobně 

stimulovaná neuropeptidem Y odpovídá 

i jeho zvýšeným hladinám. 

Tato studie vznikla za podpory grantu IGA 

NR/9158-3 a výzkumného záměru VZ 21620816. 

Implementace pohybové terapie při 

léčbě pacientů s mentální anorexií 

a mentální bulimií 

Implemetation of physiotherapy in therapy 

of anorexia and bulimia nervosa 

Dušková H. 

FTVS UK, Praha 

Souhrn: Zařazení pohybové intervence do 

běžné léčby pacientů s mentální anorexií (MA) 

a mentální bulimií (MB) na Dětské psychiatrické 

klinice ve FN Motol v Praze (DPK). Experimentu 

se zúčastnilo 20 probandů, kteří byli náhodně 

rozděleni do dvou skupin – sledované s intervencí 

a kontrolní bez intervence. V každé skupině 

byly děti ve věku od 14 do 18 let s vůbec první 

hospitalizací s jednou z těchto diagnóz – 8 pacientek 

s diagnózou MA restriktivního typu a 2 

s diagnózou MB. Pohybový program probíhal 

dvakrát týdně na DPK od 1. 11. 2006 do 31. 1. 

2007, vždy v pondělí a čtvrtek, po dobu tří měsíců. 

Rozsah jedné cvičební hodiny byl 90 min. 

Terapeutická jednotka se skládala z: 5–10 min. 

zahřátí, 15–20 min. posilovací část, 15–20 min. 

pohybová hra zaměřená na vnímání vlastního 

těla a 20 min. relaxace dle Jacobsena. Úspěšnost 

byla hodnocena na základě nestandardizovaného 

dotazníku (vytvořeného pro účely této 

studie) předloženého pacientkám před a po 

skončení intervence, vstupního a výstupního 

kineziologického rozboru a váhového přírůstku 

třikrát týdně po celou dobu experimentu. 

Bylo prokázáno, že průměrný přírůstek hmotnosti 

po třech měsících pohybového programu 

byl o 0,34 kg vyšší ve skupině sledovaných pacientek. 

Hodnotu průměrného váhového přírůstku 

ve sledované skupině 7,61 kg jsem porovnala 

s hodnotou výzkumu (Probst, 2002), který uvádí, 

že se během pravidelné čtyřměsíční pohybové 

terapie, která probíhá vždy dvakrát týdně, zvýší 

váha ve sledované skupině v průměru o 9,86 kg. 

Náš program probíhal sice jen tři měsíce, ale je 

pravděpodobné, že by po dalším měsíci tohoto 

nebo podobného výsledku dosáhl. 

Po srovnání kineziologického rozboru vstupního 

a výstupního bylo zjištěno zlepšené držení 

těla a snížení svalového tonu u všech deseti pacientek 

sledované skupiny. Dotazníková metoda 

také prokázala, že takto koncipovaná pohybová 

terapie má výrazný vliv na tělesné sebepojetí pacientek 

s mentální anorexií a mentální bulimií. 

Klíčová slova: mentální anorexie, mentální 

bulimie, body-oriented therapy, pohybová terapie, 

dotazníky, kineziologický rozbor, váhový 

přírůstek. 

Summary: The implementation of the motor 

intervention in the common treatment of patients 

with anorexia nervosa (AN) and bulimia nervosa (BN) 

in Psychiatrical clinic of children of Motol Faculty hospital 

in Prague (PCC). There were 20 children from 14 

to 18 years old in the experiment with diagnosis AN 

and BN, it was their first hospitalization with these 

eating diseases. They were randomly divided into two 

groups – the control with the motor intervention and 

the other without the intervention (8 girls with AN 

of restrictive type and 2 with BN in each group). The 

motor intervention took place twice a week (Monday 

and Thursday) in PCC from 1. 11. 2006 to 31. 1. 2007 for 

3 months. Every section was composed of 5–10 min. 

of warm-up, 15–20 min. of strengthen, 15–20 min. 

of motor game from body-oriented therapy and 20 

min. of relaxation by Jacobsen, and it was persisting 

90 minutes. The patients filled up the nonstandardize 


questionare before and after the motor intervention 

(it was made for this experiment). They were examined 

during input and output physiotherapy exploration 

and the accession of weigh was monitored three times 

a week. 

It was demonstrated that the ordinary accession 

of weigh was higher about 0,34 kg in control 

during three months of the motor intervention. 

The ordinary value 7,61 kg in control after the three 

month therapy was compared with the result 

9,86 kg of the similar experiment with regular motor 

intervention in four months (twotimes a week) 

(Probst, 2002). Probably the result will be the same 

or very similar after a month more therapy. 

After the intervention there was the better posture 

and the tone of muscles was lower of all children 

from the control. The main result of the experiment 

is that this constitution of motor therapy has 

the positive effect on the body size estimation and 

body dissatisfaction in eating disorder patiens. 

Key words: anorexia nervosa, bulimia nervosa, 

body-oriented therapy, motor intervention, questionare, 

exploration, accession of weigh. 

Medialná stigmatizacia pacientek 

s poruchami príjmu potravy 

v dlhodobom sledování 

Media stigmatisation of female pacients 

with eating disorders in long-term 

treatment 

Izáková Ľ., Havlíčková E., Horvátová V. 

Psychiatrická klinika FNsP a LFUK, Bratislava 

Súhrn: Na život pacienta s duševným ochorením 

vplýva nielen samotné ochorenie, ale 

ovplyvňuje ho aj postoj spoločnosti k tomuto 

ochoreniu. Dnešné multimédiá zohrávajú 

v spoločnosti nejednoznačnú úlohu pri formovaní 

jej postojov k duševným poruchám 

a k problematike porúch stravovania zvlášť. Ich 

pôsobenie obsahuje totiž celé spektrum vplyvov 

od vyslovene negatívnych až po pozitívne. 

V odbornej literatúre sú publikované viaceré 

štúdie, ktoré poukazujú na to, že stigma 

a diskriminácia ľudí s duševnými poruchami 

je stále častá a mnohokrát závažná a hodnotia 

mieru tejto stigmatizácie v spoločnosti. 

Autorky sledovali vplyv mediálnej stigmatizácie 

u dlhodobo sledovaných pacientiek s poruchami 

príjmu potravy. Súbor tvorili pacientky, ktoré 

sa liečili na Psychiatrickej klinike LF UK a FNsP 

v Bratislave od roku 1996. V práci použili korešpondenčný 

dotazník na zistenie demografických 

údajov, vlastných postojov k mediálnej 

stigmatizácii a Body Attitude Test na posúdenie 

aktuálneho stavu pacientky. Na vyhodnotenie

výsledkov sa použila percentuálna analýza a základné 

štatistické metódy. Výsledky potvrdzujú, 

že v komplexnom manažmente liečby porúch 

príjmu potravy médiá a postoj spoločnosti 

k ochoreniu zohrávajú významnú úlohu. 

Summary: The life of patient with mental disorder 

has been influenced not only by mental disorder, 

but also by common opinion of society. Multimedia of 

nowadays plays ambiguous role in forming approaches 

for mental disorders, especially for eating disorders, 

in society. Their influence consists wide spectrum of 

impacts, from absolutely negative to positive. 

In the medical journals have been published 

studies which mention on frequent stigma and 

discrimination of patients with mental disorder and 

evaluation of rate of this stigmatization in society. 

The authors have observed influence of media 

stigmatization of female patients with eating disorders 

in long-term treatment. The study group 

consists of female patients who have been treated 

at Psychiatric Clinic Faculty Hospital in Bratislava 

from 1996. They used correspondence questionnaire 

for demographic data, self reporting attitude 

towards media stigmatization and Body Attitude 

Test for evaluation of actual health state of patient. 

Statistical methods used to analyze the data included 

the percentual analysis and basic statistical 

methods. The results confirm that media and opinion 

of society play important role in the complex 

management of therapy of eating disorders. 

Psychometrické vlastnosti dotazníku 

Škála disociativních zážitků pro 

adolescenty (A-DES) 

Psychometric characteristics of the Czech 

version of the Adolescent Dissociative 

Experiences Scale (A-DES) 

Soukup J., Papežová H., Kuběna A., 

Mikolajová V. 


Souhrn: Poster shrnuje výsledky výzkumu 

psychometrických charakteristik dotazníku Škála 

disociativních zážitků pro adolescenty (adolescent 

dissociative experiences scale; A-DES). 

Summary: The poster presents psychometric 

characteristics of the Czech version of the Adolescent 

Dissociative Experiences Scale (A-DES). 

Dotazník Škála disociativních zážitků pro 

adolescenty (adolescent dissociative experiences 

scale, A-DES; Armstrong et al., 1997) je 

30položkový screeningový dotazník na měření 

disociativních zážitků v adolescenci (věk 11–20 

let). Výzkum zahrnoval 653 účastníků z osmi škol 

v neklinickém a 165 pacientů tří psychiatrických 

klinik v klinickém souboru. Zkoumala se data 

zahrnující skór A-DES, skór dotazníku na měření 

somatoformní disociace (SDQ-20), údaje o věku, 

pohlaví, typu školy, místě bydliště, v klinickém 

souboru také o diagnózách, výskytu sebepoškozování, 

výskytu disociativních symptomů 

a zážitku násilí v anamnéze. Významnou část 

klinického souboru tvořily pacientky s poruchami 

příjmu potravy. Česká verze dotazníku 

má vysokou reliabilitu, nepřímo lze soudit na 

dobrou validitu. Představeny jsou základní psychometrické 

údaje (které mohou sloužit jako 

referenční hodnoty pro českou populaci a různé 

diagnostické kategorie pro další výzkumy) a způsob 

použití a vyhodnocení dotazníku. 

Literatura 

1. Armstrong JG, Putnam FW, Carlson EB, Libero DZ, Smith 

SR. Development and validation of a measure of adolescent 

dissociation: The Adolescent Dissociative Experiences Scale. 

Journal of Nervous and Mental Disease, 1997; 185: 491–497. 

Procesy změny u pacientů s mentální 

anorexií: neuropsychologické 

charakteristiky 

Processes of Change in Anorexia Nervosa: 

Neuropsychologic characteristics 

Žuchová S., Vurmová I., Kuběna A., Ondrejková 

E., Papežová H. 

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha, 

Psychiatrická léčebna, Horní Beřkovice, Katedra 

filozofie a evoluční biologie, PF UK, 

Praha, Psychiatrické oddelenie FNsP Antolská, 

Bratislava 

Souhrn: V našem sdělení prezentujeme 

první výsledky studie Procesy změny u pacientů 

s mentální anorexií, která na oddělení pro 

léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 

1. LF a VFN probíhá od srpna 2007 v rámci 

projektu mezinárodní spolupráce v postgraduální 

přípravě a výzkumu INTACT (Individually 

Tailored Stepped Care for Women with Eating 

Disorders). 

Summary: We are presenting the preliminary 

results of the study Processes of Change 

in Anorexia Nervosa conducted at the Eating 

Disorders Unit from August, 2007, as a part of the 

international program of scientific co-operation 

INTACT (Individually Tailored Stepped Care for 

Women with Eating Disorders). The goal of the 

study is to explore the course of the key anorexia 

nervosa symptoms during and 6–18 months after 

the inpatient treatment. The secondary objective is 

Abstrakta 

to explore the predictive value of some co-morbid 

symptoms (self-harming behavior, obsessivecompulsive 

symptoms), motivation for change, 

some personality traits and neuropsychological 

characteristics for the treatment outcome. We 

concentrate on neuropsychological findings, especiall 

visuo-spatial organisation and memory 

and central coherence. 

Úvod: Cílem studie je sledovat dlouhodobý 

průběh klíčových symptomů mentální 

anorexie v průběhu hospitalizace a 6–18 

měsíců po ní. Sekundárním cílem je zkoumat 

průběh některých komorbidních symptomů 

poruchu příjmu potravy (obsedantně-kompulzivní 

symptomatiky a sebezraňujícího chování), 

motivace k léčbě, a vybraných osobnostních 

a neuropsychologických charakteristik a jejich 

možnou prediktivní hodnotu pro terapeutickou 

změnu. V našem sdělení se soustředíme na 

neuropsychologické proměnné, konkrétně na 

vizuoprostorovou organizaci a paměť a centrální 

koherenci. 

Vzorek: Do ledna 2009 bylo do studie 

zařazených 32 (31 žen a jeden muž) pacientů 

s diagnózou mentální anorexie (DSM-IV). 

Z toho 19 pacientek s restriktivním typem 

mentální anorexie a 11 pacientek splňovalo 

diagnostická kritéria pro purgativní mentální 

anorexii. Dvě pacienty byly diagnostikované 

jako atypická mentální anorexie. Průměrná 

hmotnost pacientek na začátku hospitalizace 

byla 43,48 kg (BMI=15,5 kg/m2). Na konci hospitalizace 

byla průměrná hmotnost pacientek 

47,1 kg (BMI=17,09). Průměrný věk pacientek 

byl 26,3 let. Jedna pacientka ze souboru byla 

léčená na epilepsii, jedna na sclerosis multiplex. 

Jinou neurologickou komorbiditu jsme u pacientek 

nezjistili. Průměrné trvání hospitalizace 

bylo 41,7 dnů. 

Metoda: Na začátku a na konci hospitalizace 

jsme administrovali dotazníkovou baterii 

zahrnující následující dotazníky: EDE-Q, SEED 

a CR-EAT (symptomy poruch příjmu potravy), 

ANSOCQ (motivace k léčbě), Y-BOCS (obsedantně-kompulzivní 

symptomatika), SIQ-TR 

(sebezraňující chování), Cloningerov osobnostní 

dotazníky a Rey-Osterriethovu komplexní 

figuru (vizuoprostorová organizace a paměť, 

centrální koherence). Kromě toho jednou týdně 

monitorujeme změny stavu pacientů pomocí 

dotazníků měřících symptomy poruchy příjmu 

potravy a sebezraňující chování. Sledování 

pacientů po skončení hospitalizace trvá 6–18 

měsíců v závislosti od času, kdy byli pacienti do 

studie zařazeni. Všechny dotazníky jsou admi- 


29

30 

Abstrakta 

nistrovány elektronicky prostřednictvím softwaru 

Web-Akquasi vyvinutého Centrem pro 

výzkum v psychoterapii Univerzity Heidelberg. 

Design studie znázorňuje tabulka 1. 

Výsledky: V našem sdělení prezentujeme 

první výsledky studie se zaměřením na neuropsychologické 

charakteristicky pacientů 

(srovnání visuoprostorové organizace a paměti 

a centrální koherence na začátku a na konci 

hospitalizace a mezi pacientkami s mentální 

anorexií, bulimií a zdravými kontrolami). 

Podpořeno VZ 21620816 a projektem INTACT 

(MRTN-CT-2006-035988) 

Literatura 

1. Bauer S, Winn S, Schmidt U, Kordy H. Construction, scoring 

and validation of the Short Evaluation of Eating Disorders 

(SEED), European Eating Disorders Review. 2005; 13: 

191–200. 

2. Claes L, Vandereycken W. The Self-Injury Questionnaire- 

Treatment Related (SIQ-TR): Construction, reliability, and validity 

in a sample of female eating disorder patients. In P.M. Goldfarb 

(Ed.), Psychological Tests and Testing Research Trends, 

111–139, New York: Nova Science Publishers. 

3. Cloninger CR. A systematic Metod for clinical description 

and classifi cation of personality variants. A proposal. Arch 

Gen Psychiatry. 1987; 44(6): 537–588. 

4. Fairburn CG, Beglin SJ. Assessment of eating disorders: interview 

or self-report questionnaire? Int J Eat Disord. 1994; 

16(4): 363–370. 

5. Goodman WK, Price LH, Rasmusse SA, Mazure C, 

Fleischmann RL, Hill CL, Heninger GR, Charney DS. The Yale- 

Brown Obsessive Compulsive Scale, I., Developmenrt, use 

and reliability. Arch Gen Psychiatry. 1989; 46(11). 

6. Lopez C, Tchanturia K, Stahl D, Booth R, Holliday J, Treasure 

J. An Examination of the Concept of Central Coherence 

in Women with Anorexia Nervosa. Int J Eat Disord. 2008; 

41(2): 143–152. 

7. Moessner M, Bauer S, Fassnacht D, Kordy H. Construction 

and Validation of the Clinical and Research Inventory for Eating 

Disorders (CR-EAT). Manuscript in preparation. 

8. Osterrieth PA. Le test de copie dúne fi gure complex: Contribution 

a létude de la perception et de la memoire. Archives 

de Psychologie. 1944; 30: 286–356. 

9. Rieger E, Touyz SW, Beumont PJ. The Anorexia Nervosa 

Stages of Change Questionnaire (ANSOCQ): Information 

Regarding its Psychometric Properties. Int J Eat Disord. 

2002; 32(1): 24–38. 

Proteiny tukové tkáně 

a inzulinová senzitivita 

Insulin sensitivity 

and proteins of the fat tissue 

Horáková D., Kollárová H., Pastucha D., 

Janoutová G., Janout V. 

Ústav preventivního lékařství LF UP, 

Olomouc. Department of Preventive Medicine 

Faculty of Medicine, Palacky University, 

Olomouc 

Souhrn: Inzulinová rezistence je velmi sledovaným 

jevem v patogeneze metabolického 

syndromu. Podílí se na rozvoji diabetu 2. typu, 

obezity, hytertenze, akceleruje aterosklerózu. Je 

Tabulka. Design Studie 

Začátek hospitalizace 

Monitoring 

á 7 dnů 

studována aktivita tukové tkáně, která je zdrojem 

proteinů adiponektinu a aFABP, ovlivňujících 

senzitivitu cílových tkání na inzulin. Na souboru 

pacientů s projevy inzulinové rezistence a skupině 

zdravých jedinců byly měřeny koncentrace 

adiponektinu a aFABP a stanoveny korelace 

s ostatními metabolickými parametry, včetně 

homeostatických indexů. Závěry ukazují, že 

adiponektin může být vhodným biomarkerem 

stavu inzulinové senzitivity v organizmu. 

Summary: Concentrations of adiponectine 

and aFABP were measured in a group of patients 

with insuline resistency and healthy controls. 

Correlations with other metabolic parameters including 

other homeostatic indices were calculated. The 

results show that adiponectine can be a biomarker 

of insulin sensitivity. 

Biomarkers of Anorexia Nervosa 

Biologické markery anorexia nervosa 

Sietske G. Helder, Ricardo Sainz-Fuertes, Frederique 

Van den Eynde, Anna V. Oldershaw, 

Janet Treasure, Iain C. Campbell, Simon Lovestone, 

Ulrike H. Schmidt, David A. Collier 

Social, Genetic and Developmental Psychiatry 

Research Centre, Eating Disorders 

Section, MRC Centre for Neurodegeneration 

Research, Institute of Psychiatry, King’s 

College London, London, UK 

Anorexia Nervosa (AN) is characterized by 

below normal weight and persistent fear of 

weight gain, as well as obsessive-compulsive, 

harm-avoidant and anxious traits. It has high 

levels of mortality and disability and early 

identification of high risk cases is crucial to 

prevent these negative outcomes. There is 

also a need to better understand causal and 

maintaining factors of all subtypes of AN, in 

order to improve and tailor treatment. There 

is growing evidence that altered neurobiology 

significantly contributes to the pathogenesis 

of AN. Gene association, candidate protein and 

neuroimaging studies have already pointed 

Konec hospitalizace 


Follow-up 

á 1 měsíc 

Follow-up po 

6 měsících 

Poslední follow-up 

(6–18 

měsíců) 

EDE-Q (symptomy PPP) X X X X X X 

SEED (symptomy PPP) X X X X X X 

CR-EAT (symptomy PPP) X X X X X X 

Y-BOCS (OCD symptomy) X X X X 

SIQ-TR (sebezraňování) X X X X X X 

ANSOCQ (motivace k léčbě) X X X X 

RCFT (prostorová paměť a organizace) X X 

TPQ (osobnost) X 

out systems that may be involved in AN, such 

as serotonin and dopamine. But because most 

methods tend to only look at one molecule at 

a time, there is still little understanding of the 

complexity and interactions of the systems. 

We conducted a proteome-wide analysis of 

AN, aimed at identifying new protein biomarkers 

of the disease. Biomarkers are useful in 

aetiological studies and have potential for 

translation to clinical management of patients. 

Once validated, they can be used to monitor 

disease course and severity, to tailor treatment 

or to predict onset, relapse, treatment 

response or outcome. 

We will present an overview of the first 

results of a pilot study comparing current 

AN patients to recovered AN patients and 

healthy controls. Blood plasma was analyzed 

by two-dimensional gel electrophoresis, using 

methods that have proved useful in proteomic 

studies of Alzheimer’s disease. We are 

following up these results in a longitudinal 

case-only study. 

Supported by INTACT (MRTN-CT-2006-035988) 

Genotypes and phenotypes in 

anorexia nervosa 

Genotypy a fenotypy u anorexia nervosa 

Marek Brandys, Judith Hendriks, Unna Danner, 

Annemarie van Elburg, Roger Adan 

Rudolf Magnus 

Institute of Neuroscience, Dept. of Neuroscience 

and Pharmacology, University 

Medical Center Utrecht, The Netherlands, 

Rintveld Centre for Eating Disorders, Altrecht 

Mental Health Institute, Zeist, The Netherlands, 

Dept. of Clinical & Health Psychology, 

Utrecht University, The Netherlands 

Anorexia nervosa (AN) is a psychiatric disease 

with a well-documented heritability. The mechanisms 

of genetic susceptibility to AN remain largely 

unknown. In this study we begin with determining 

associations of candidate genes to the disease

y comparing genotypes’ distributions between 

cases and controls. Consecutively, in the AN group, 

we investigate the relations of associated genes 

to treatment course and outcome, personality 

traits assessed via psychological questionnaires 

and cognitive flexibility (set-shifting) assessed by 

means of Wisconsin Card Sorting Task, a neurocognitive 

measure of executive functioning. 

Particular attention is paid to genes of 

dopaminergic pathways but many other candidate 

genes are also studied. Phenotypes of 

interest include diagnosis subtype (restrictive or 

purging type), treatment outcome, highest and 

lowest BMI, age at onset of disease, personality 

features (novelty seeking, harm avoidance, anxiety, 

obsessive-compulsive traits, reward sensitiveness), 

activity levels, cognitive flexibility (set-shifting) and 

potentially two biomarkers, Leptin and Ghrelin. 

Study designs include case-control setting 

(genotype frequencies compared between 

cases and controls) and case-only setting (intermediate 

phenotypes are used to divide the 

sample into more homogenous subgroups). 

Furthermore, the genetic data will be investigated 

with regards to its predictive value towards 

treatment outcome and potential moderation of 

links between other predictors (e.g. age at onset, 

BMI at admission) and treatment outcome. 

Key words: anorexia nervosa, eating disorders, 

gene association, endophenotypes, setshifting, 

reward sensitivity, DRD2, Wisconsin Card 

Sorting Test. 

Supported by INTACT (MRTN-CT-2006-035988) 

Obraz poruch příjmu potravy 

v českém tisku 

The Picture of Eating Disorders in Czech 

Printed Media 

Nawková L., Adámková T., Vondráčková P., 

Nawka A., Miovský M., Raboch J. 

Department of Psychiatry, First Faculty 

of Medicine, Charles University, 

Center for Addictology, First Faculty of Medicine, 

Charles University 

Souhrn: Je známo, že média významně přispívají 

ke stigmatizaci lidí s duševním onemocněním. 

Cílem naší studie je analýza tištěných 

mediálních sdělení pojednávajících o poruchách 

příjmu potravy a jejich srovnání s články týkajícími 

se ostatních duševních poruch. Zaměřili jsme 

se především na mediální vyobrazení těchto 

poruch v souvislosti s agresivním jednáním. 

Summary: It`s known that media significantly 

contribute to the stigmatisation of people with 

mental disorders. The aim of our study is to provide 

content analysis of media messages covering the 

topic of eating disorders and to compare it to the 

media portrayal of other mental disorders in terms 

of aggressive behaviour. 

Methods: The study sample comprises the 

media messages pertaining to the topic of mental 

illness collected by using the database of the 

Newton IT monitoring system. The articles were 

chosen from 6 of the most-read daily periodicals 

and 6 weekly periodicals. The period under consideration 

were 5 separate weeks randomly selected 

from the year 2007. 

Results: 203 articles with mental illness as main 

content were found, including 115 in broadsheets, 75 

in tabloids and 13 in magazines. Negative depictions 

occured in 37,4 % of all articles, including aggressive 

behaviour in 29,6 % of all items. Positive depictions 

were found in 23,2 % of all articles. Eating disorders 

were mentioned in 9,4 % of all items. Generic mental 

illness terminology without reference to specific diagnosis 

was present in 36,5 % of all articles. 

Conclusion: The results relate to only a short time 

period, however, suggest that the degree of stigma of 

mental disorders in the Czech printed media is substantial 

and should be further analysed. The main outcome 

is to formulate the recommendations for media 

in order to meet anti-stigmatising objectives and thus 

improve media coverage, minimalize discrimination 

practises and increase help seeking behaviour. 

The project is supported by the programme 

“Finance and Delivery of Mental Health Services in 

Central and Eastern Europe”, University of California, 

Berkeley, USA. 

Klinické práce 

Idealni.cz – internetový portál 

o poruchách příjmu potravy 

s odbornou garancí 

Internet about eating disorders with 

a professional supervision (www.idealni.cz) 

Kulhánek J. 


Souhrn: Poster představuje vybrané služby 

internetového portálu, určeného pro nemocné 

a jejich blízké, pro širokou i odbornou veřejnost. 

Jde o projekt který během své sedmileté existence 

poskytuje odborně garantované informace, 

kontakty na odbornou pomoc, možnost sdílet 

své zkušenosti či získat studijní materiál. 

Summary: We summarize our experience gained 

after three years of leading the internet site www. 

Abstrakta 

idealni.cz where information, contacts and services 

are offered to patients with an eating disorders. 

Zkušenosti psychologa s pacienty 

z obezitologické ambulance 

The experience of psychologists working 

with obese patients 

Kravarová E., Slabá Š. 

III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha 

Souhrn: V příspěvku se zaměříme na popis 

tří základních oblastí, se kterými se v naší ambulanci 

setkáváme. Za prvé jde o práci na změně 

životního stylu souvisejícího s redukcí váhy 

pacienta, za druhé o diagnostiku psychických 

poruch a indikaci k další léčbě, včetně vlastní 

psychoterapie, za třetí jde o specifické psychologické 

vyšetření před bariatrickým zákrokem. 

Kriticky pohlédneme na naše dosavadní působení 

a navrhneme možné změny vycházející 

z každodenního provozu ambulance. 

Summary: Describing three major issues that 

we deal with in our practice. 1. We help the obese 

patients to change their life style according to the 

reduction of their weight. 2. We also diagnose those 

suffering with depression or personality disorder 

and send them for further treatment. 3. Last but 

not least is the specific psychological evaluation 

of bariatric adepts. 

We look back at our present practice and try 

to suggest new ways of work to make it more effective. 

V psychologické ambulanci na obezitologii 

se setkáváme se třemi hlavními typy oblastí. 

První je psychologické poradenství ohledně 

změny životního stylu související s redukcí váhy 

pacienta. Z psychoterapeutických přístupů 

se jeví nejefektivnější kognitivně behaviorální 

psychoterapie, která pomocí různých technik 

pomáhá obézním odstraňovat nevhodné stravovací 

a pohybové návyky, při minimálním psychickém 

či fyzickém strádání. Obézní pacienti 

jsou vedeni k tomu, aby se sami naučili sestavit 

vhodný jídelníček, který by zároveň odpovídal 

jejich chuti i zásadám zdravé výživy. Učí se jíst 

tehdy, kdy sami chtějí a ne, když jsou provokováni 

různými vnějšími či vnitřními podněty. 

V terapii bereme v úvahu, že ke změně chování 

vedou i emoce a myšlenky, které ho ovlivňují, 

a proto se s pacienty věnujeme kladení si reálných 

cílů, odstranění „černobílého“ myšlení, 

které se projevuje tím, že sebemenší porušení 

v dodržování nových pravidel životního stylu 

chápou jako totální selhání. 


31

32 

Abstrakta 

Často se setkáváme s pacienty vyžadujícími 

dlouhodobou psychoterapeutickou 

péči, vzácností nebývá ani nutnost nasazení 

psychofarmak. Nejčastěji jde o pacienty s depresí, 

dlouhodobá práce je nutná u pacientů 

s poruchou osobnosti. Na našem pracovišti 

probíhala systematická psychoterapie vybraných 

pacientů (psychoterapeutický směr – 

existenciální analýza). U pacientů docházelo 

k žádoucím změnám, nicméně vzhledem 

k množství obézních odesílaných k psychologovi 

se kapacita ambulance příliš rychle zaplnila 

a celkově pak byla práce málo efektivní. 

Vhodnější formou se zde tedy jeví skupinová 

práce zaměřená nejen na změny v chování, 

ale také na sebepoznání a práci s emocemi. 

Doposud probíhá v naší ambulanci skupinová 

psychoterapie, která se soustředí na témata 

jako identifikace nevhodných návyků, nácvik, 

jak zvládnout stres, tenzi, napětí. Důležitou 

proměnnou je skupinová atmosféra, která 

podporuje pacienty k dosažení společného 

cíle. Pacienty, které indikujeme k dlouhodobé 

individuální psychoterapii, pak bude nutno 

odesílat na jiná pracoviště. 

Třetí problematikou, kterou se v naší ambulanci 

zabýváme, je specifické psychologické 

vyšetření před bariatrickým zákrokem. Bariatrie 

je chirurgickým způsobem řešení morbidní 

obezity a psychologické vyšetření je jedním 

z povinných vyšetření, které pacient musí před 

zákrokem absolvovat. Cílem vyšetření je zhodnotit, 

zda je pacient schopen dodržet přísný 

pooperační režim, který po operaci následuje. 

Vyšetření sleduje zvláště faktory související s jídelním 

chováním pacienta, jeho redukční anamnézu, 

dobu vzniku obezity, znalost režimových 

opatření (jak redukční režim, tak znalost pooperačního 

režimu), motivaci k zákroku a podmínky, 

jaké k dodržování režimu v současné době mají. 

Vhodné by bylo rozšířit péči o bariatrické pacienty 

také o sledování a podporu po operaci, ať již 

individuálně nebo opět v rámci terapeutických 

skupin. V podpoře pacientů po operaci se také 

osvědčuje setkávání pacientů v rámci Banding 

klubu. Ten probíhá jednou měsíčně, účast je 

dobrovolná a přítomen je zde vždy psycholog, 

obezitolog a jeden z dalších odborníků – dietní 

sestra, chirurg, fyzioterapeut apod. 

Zásadní pro práci psychologa na obezitologii 

je úzká spolupráce s ostatními odborníky – lékařem 

obezitologem, dietní sestrou a chirurgem 

(v případě bariatrie), pokud pacient trpí dalšími 

onemocněními (diabetes, hypertenze…), konzultujeme 

další postup s příslušnými odborníky. 

Nezbytný je individuální přístup k nemocným, 

nejen s ohledem na další nemoci, které se s obezitou 

pojí, ale především vzhledem k jedinečnosti 

osobnosti pacienta. 

Podpořeno Výzkumným záměrem VZ 21620816 

Výsledky KBT a svépomocného 

programu u léčby obezity 

u ambulantních pacientů dětské 

kliniky 

Results of cognitive – behavioral therapy 

together with self – adapting program 

in obesity management in outpatient 

children clinic 

Marinov Z., Nesrstová M., Jůnová J., Tomášková 

B., Zemková D., Barčáková U., Tláskal P. 

Pediatric Out-patient Department, Pediatric 

Clinic, Physiotherapeutic Clinic, Section 

of nutritional support University Hospital 

Motol, Prague, Czech Republic 

Introduction: Obesity outpatient children 

clinic in FNM is focused on treatment of children 

from age of 3 till 18 years old with polygenetic linked 

overweight and obesity. The aim of the diet and 

physical activity is to maintain or reduce weight according 

to growth potential. Maintenance of weight 

within the 1 year program leads to reduction of BMI 

based on natural growth of children. The clinic aim 

of obesity treatment is development of new lifestyle 

principle based on reduction protocol. We have developed 

new Training and the Follow-up program. 

Programs are established on cognitive – behavioral 

therapy and on simple and generally understandable 

self-adapting practices of regime, diet and physical 

activity without dietary recall. New lifestyle recommendation 

is summarised in 8 points. Compliance is 

followed up during monthly visits. 3 month Training 

program allows focus on the individual critical issues 

until new principles are incorporated. 

Objective: Is congitive behavioral therapy suficient 

in children obesity reduction? What is potential 

of congitive behavioral therapy program? 

Methods: We have reviewed data of 118 children 

during the year 2006/2007. We have provided 

examination of 101 patients that completed 3 

month Initial Training program. All patients were 

evaluated according the age, gender, level of obesity 

on entrance visits, other diagnosis, family and 

psychosocial background, school results, management 

of free time and self-reflection. 

Evaluation of grup entrance status of 101 patients 

Groups of mild, moderate and serious obesity 

are homogenuous in respect to gender and age. 

High comorbidity – 49 % signs of metabolic syndrom. 

Family background and management of 


free time reflects population trends. 40 % children 

have ADHD and specific learning disabilities. 32 % 

children experienced chicane as cause of obesity. 

Results of visits: Progresive decrease of visits 

during the program. Even 65 % of patients have 

not completed the Follow-up program, we have 

been energysed by cooperative patients that had 

significant weight reduction. 

Results of reduction: The reduction program 

has been successfull in 75 % patients. Progresive 

weight reduction have continued similary in the 

Follow-up program. Decrease of BMI of 0.3 SD can 

be reocognised already after the Training program 

respectively 3rd visist / 3rd months and even decrease 

of 0,8 SD after the Follow-up respectively 8th visist/ 1 

year independent of age, gender and obesity level. 

Conclusions: Congitive behavioral therapy 

together with self-adapting program is higly successfull 

in children obesity reduction, even compliance 

is low. 

Key words: children obesity, cognitive behavioral 

therapy. 

Poruchy příjmu potravy a ADHD. 

Málo sledovaná komorbidita 

Eating disorders and ADHD. Neglected 

comorbidity 

Uhlíková P. 


Summary: In this poster, we concentrate on 

the co-morbidity od ADHD (Attention deficit and 

hyperactivity disorder) and eating disorders. The 

most commonly described co-morbidity of ADHD 

from the group of eating disorders is impulsive eating 

connected to sleep disturbance. We suggest 

possible therapeutic modifications for patients with 

eating disorders and co-morbid ADHD. 

ADHD (Attention deficit hyperactivity disorder) 

je charakterizováno příznaky nepozornosti, 

hyperaktivity a impulzivity. Na tuto poruchu lze 

pohlížet jako na neurovývojovou dysfunkci s genetickým 

podkladem, který tvoří podle různých 

studií 60–80 %. 

Četnost výskytu ADHD uvádí studie v rozmezí 

5–10 % u školních dětí, u 80 % z nich přechází 

příznaky ADHD do adolescence a u 60 % 

adolescentů se některé příznaky vyskytují 

i v dospělosti. Impulzivní chování, které je základním 

příznakem ADHD, se může vyskytnout 

i u řady poruch příjmu potravy. Ve spektru poruch 

příjmu potravy přibývá tohoto chování 

směrem od restriktivní anorexie, kde se impulzivita 

vyskytuje málo, přes purgativní anorexii 

a bulimii k přejídání a obezitě, kde je impulzivita

velmi častá. Na ADHD lze pohlížet i jako na poruchu 

sebekontroly, kdy jedinec s ADHD není 

schopen i přes dobrou znalost a pochopení 

požadovaného výkonu dosáhnout tohoto cíle, 

který vyžaduje opakované vyhodnocení situace, 

naplánování nové strategie a regulování vlastního 

chování. Děti s ADHD velmi často selhávají 

zejména v dosahování vzdálenějších a náročnějších 

cílů a jsou málo oceňované, proto preferují 

snadný zisk v dohledné době. Spolu s častým 

výskytem narušené závislosti na odměně může 

snadno dostupná odměna v podobě příjmu 

oblíbené potravy hrát v systému odměňování 

značnou roli. 

Komorbidity u poruch příjmu potravy 

představují obecně poměrně častý problém, 

k nejčastějším patří poruchy nálady a úzkostné 

poruchy. Existuje i několik nových prací, které 

dokládají signifikantně vyšší výskyt poruch 

příjmu potravy u dívek s ADHD, zejména se 

často pojí s obezitou a impulzivním nebo nočním 

přejídáním. U obézních pacientů s ADHD 

byl popsán častý výskyt bulimického chování. 

Každá kombinace ADHD a poruchy příjmu 

potravy je rizikovým faktorem pro výskyt další 

komorbidity včetně poruch chování. 

Nejčastěji popisovanou komorbiditou 

ADHD z okruhu poruch příjmu potravy je 

impulzivní přejídání (binge eating), někdy 

spojované s poruchou spánku. Jedna z teorií 

vysvětluje toto spojení výskytem změněné 

aktivity hypokretin-orexinových neuronů 

v dorsomediálním a laterálním hypotalamu. 

U dětí s ADHD mají tyto neurony v dorsomediálním 

hypotalamu nižší aktivitu a v laterálním 

hypotalamu vyšší aktivitu. Na tyto poznatky 

navazují další neurofyziologické, genetické 

a zobrazovací studie, související s hypokretin-orexinovým 

systémem, které se zaměřují 

na agonisty histaminových H1 a H3 receptorů. 

Genetické a neurofyziologické studie se 

zaměřují i na možný vztah ADHD, obezity, 

prefrontálního kortexu a genů dopaminového 

systému. Dopaminergní změny v prefrontálním 

kortexu jsou považované za rizikový faktor 

pro vznik obezity u ADHD. 

Ve studii rodin s výskytem dětské obezity 

nad 97. percentilem s homozygotním výskytem 

mutace T-C nukleotidu 811 genu MC4R (C271R), 

která je spojována s morbidní obezitou, byl nalezen 

signifikantní rozdíl v prevalenci ADHD mezi 

homozygotní skupinou a ostatními členy rodin 

a bylo doporučeno obézní děti rutinně vyšetřovat 

na výskyt symptomů ADHD. 

Vzhledem k obecnému nárůstu nadváhy 

u dětské a adolescentní populace (od r. 1980 

do r. 2002 stoupla nadváha ze 7 % na 16 % u dětí 

a z 5 % na 1 6% u adolescentů) se studie zaměřily 

i na nadváhu u dětí s ADHD. Cílem studie z r. 

2008, která zahrnovala 62 887 dětí ve věku 5–17 

let, bylo zjistit prevalenci nadváhy a její souvislost 

s farmakoterapií ADHD. U dětí s ADHD 

bez léčby byla nadváha 1,5x častější a u dětí 

s ADHD léčených psychofarmaky byla nadváha 

1,6x častější. Výsledkem studie bylo doporučení 

před preskripcí medikace posoudit hmotnost 

a od počátku léčby modifikovat terapeutický 

přístup, v diskuzi pak byl zvažován také vliv 

náplně volného času dětí s ADHD. 

Pro praxi ze studií vyplývá kromě doporučovaných 

modifikací terapeutické péče pro pacienty 

s komorbidní poruchou příjmu potravy 

a ADHD také doporučení cíleného vyhledávání 

ADHD příznaků mezi obézními pacienty s bulimickými 

příznaky a možnost využití terapie 

stimulancii u obézních pacientů s bulimickým 

chováním. 

Informace o genetickém podkladě onemocnění 

mohou zásadním způsobem ovlivnit 

přístup k pochopení a léčbě psychických poruch 

a představují v oblasti poruch příjmu potravy 

relativně nový faktor, s kterým je nutné 

pracovat i v rámci psychoterapeutické péče. 

Podpořeno Výzkumným záměrem VZ 

21620816 a Mezinárodním projektem EU INTACT 

(MRTN-CT-2006-035988 

Literatura 

1. Agranat-Meged et al. ADHD in obese melanocortin-4-receptor 

(MC4R) defi cient subjects: A newly described expression 

of MC4R defi ciency. Am J Med Genet B Neuropsychiatr 

Genet, 2008 Sep, epub ahead of print. 

2. Biederman et al. Are girls with ADHD at risk for eating disorders? 

Results from a controlled, fi ve year prospective study. 

J Dev Behav Pediatr, 2007 Aug; 28(4): 302–307. 

3. Campbell, Eisenberg. Obesity, attention defi cit-hyperactivity 

disorder and the dopaminergic reward systém. Coll Antropol, 

2007; 31(1): 33–38. 

4. Comings, Blum. Reward defi ciency syndrome: genetic aspects 

of behavioral disorders. Prog Brain Res, 2000; 126: 325–341. 

5. Cortese et al. Alertness and feeding behaviors in ADHD: 

Does the hypocretin/orexin system play a role? Med Hypothesis, 

Aug 2008: epub ahead of print. 

6. Cortese et al. Association between symptoms of ADHD 

and bulimic behaviours in a clinical sample of severity obese 

adolescents. Int J Obes, 2007; 31(2): 340–346. 

7. Cortese, Maff eirs et al. Parent reports of sleep/alertness 

problems and ADHD symptoms in sample of obese adolescent. 

J Psychosom Res, 2007; 63(6): 587–590. 

8. Hubel et al. Overweight and basal metabolic rate in boys 

with attention-defi cit/hyperactivity disorder. Eat Weight Disord, 

2006; 11(3): 139–146. 

9. Liu et al. Does dopaminergic reward systém contribute to 

explaining comorbidity obesity and ADHD?, Med Hypothesis, 

2008; 70(6): 1118–1120. 

10. Rasmussen, Levander. Untreated ADHD in adults. J Attention 

Disorder, 2008: epub ahead of print. 

11. Surman, Randall, Biederman. Association between ADHD 

and bulimia nervosa: analysis of 4 case-control study. J Clin 

Psychiatry, 2006; 67(3): 351–354. 

Abstrakta 

12. Waring, Lapane. Overweight in children and adolescents 

in relation to ADHD: results from a national sample. Pediatrics, 

2008; 122(1): 1–6. 

Léčba pacientek závislých na 

psychoaktivních látkách s komorbidní 

poruchou příjmu potravy 

Therapy of patients with addiction on 

psychoactive drugs and eating disorders 

Tibenská A., Hrnčiarová J., Martinek C. 

Léčebna návykových nemocí Nechanice, 

Psychiatrická klinika, Fakultní nemocnice 

Hradec Králové 

Souhrn: V následujícím příspěvku se zabýváme 

problematikou léčby pacientek závislých 

na psychoaktivních látkách s komorbidní poruchou 

příjmu potravy. Popisujeme zkušenosti 

z našeho pracoviště – z Léčebny návykových 

nemocí Nechanice. Častou duální diagnózou 

je závislost na alkoholu/pervitinu a mentální 

bulimie/urgativní typ mentální anorexie. Naopak 

jen výjimečně se u závislých pacientek setkáváme 

s restriktivním typem mentální anorexie. 

Anamnesticky příznaky PPP většinou předcházejí 

rozvoji závislosti na psychoaktivních látkách. 

Popisujeme střídání příznaků PPP a závislosti, 

častou dekompenzaci PPP v počátku abstinence. 

Diskutujeme o společných kořenech obou nemocí 

u daných pacientek a způsobu léčby. 

Associace pro pacientky s poruchou 

příjmu potravy, jejich rodiče 

a přátele. Informace o svépomocných 

klubech s účastí odborníka, které 

existují na Psychiatrické klinice 

v Praze od roku 1992 

Association for patients with eating 

disorders, their families and friends. 

Reports on their Club activities 

Benešová J., Štěpánková T. 


Souhrn: Od roku 1992 pořádá Jednotka 

specializované péče pro poruchy příjmu potravy 

(JSPPPP) ve spolupráci s Asociací psychogenních 

poruch příjmu potravy – Klub pro pacienty s PPP 

a zájemce o léčbu. 

Klub umožňuje setkání zájemců o léčbu 

s hospitalizovanými pacientkami, či pacientkami 

Denního stacionáře. Zájemci o léčbu získají 

informace o terapeutických postupech, jídelním 

a léčebném režimu zařízení od pacientek. 

Tato forma se osvědčuje především u těch dívek 

a žen, které dlouho váhají se zahájením léčby 

a nevěří radám od svých blízkých ani od odborníků. 

Pro-motivační efekt spatřujeme i v účinku 


33

34 

Abstrakta 

pozitivních vzorů bývalých pacientek, které se 

do Klubu přichází podělit o své zážitky ze života 

„bez nemoci“. 

Naopak pacientky v závěrečné fázi léčby často 

zmiňují, jako důležité bylo připomenout si díky 

dívkám přicházejícím do Klubu poprvé, jak se 

cítily, a jaké potíže měly před zahájením léčby. 

Summary: Patients group for eating disorders 

is organized by Eating Disorders Unit and Eating 

Disorders Day Care Centre since 1992. It is a platform 

for meeting and changing information between 

inpatients, outpatients and women suffering from 

ED which are hesitating to start the treatment. There 

they can gain more information and support from 

those just undergoing the treatment. This form 

seems to be in some cases more effective than 

persuasion from their parents, partners or professionals. 

Also patients them self often benefit from 

being reminded about symptoms and feelings they 

had at the beginning of their cure. 

Riziko „refeeding syndromu“ 

u pacientek s anorexia nervosa 

The risk of refeeding syndrome in anorexia 

nervosa 

Navrátilová M., Hamrová M., Tůmová J., Češková 

E., Sobotka L. 

Department of Psychiatry, Medical Faculty 

Masaryk University and Faculty Hospital 

Brno, Department of Nutrition Therapy, Masaryk 

University Hospital.,Department of 

Clinical Biochemistry, Faculty of Medicine, 

Masaryk University Hospital, Brno, Department 

of Metabolic Care and Gerontology, 

Faculty of Medicine, Charles University, Hradec 

Králové, Czech Republic 

Souhrn: Autorka se zabývá problematikou 

“refeeding syndromu” u anorexia nervosa. 

Introduction: Refeeding syndrome is a dangerous 

consequence of rapid and excessive food 

intake in severely malnourished subjects. This 

condition occurred in wartime when prisoners of 

war were quickly re-nourished after their liberation 

and they died suddenly. However, even at 

the present time it is a not unusual complication 

of artificial nutrition in previously malnourished 

patients. Anorexia nervosa patients are especially 

prone to develop refeeding syndrome. Refeeding 

syndrome can be associated with hypophosphataemia, 

hypomagnesaemia, hypokalaemia, 

vitamin deficiency and fluid retention. 

Involvement of ventilatory muscle function 

can cause hypoventilation and eventually respiratory 

failure. Rhabdomyolysis has also been described 

as result of severe hypophosphataemia. 

Phosphate deficiency can also cause thrombocytopaenia, 

impaired blood clotting and deficiency 

of leukocyte function. Psychological 

changes comprise perturbed mental state, confusion 

and eventually coma. 

The first step in the prevention of refeeding 

syndrome development is to anticipate it. 

Aim of study: The aim of present study 

was to measure plasma electrolytes in a group 


of patients with anorexia nervosa to presume 

which eventual electrolyte deficiency is most 

critical for development of refeeding syndrome. 

Methods: We studied 52 patients suffering 

from Anorexia nervosa. 

These patients were asked to collect their 

urine and on the following day their plasma 

blood samples were withdrawn and electrolyte 

concentration were measured in plasma and 

urinary samples. 

Values were compared with healthy controls 

(medical staff). 

Results: BMI of Anorexia nervosa (AN) 

patients was significantly lower than that of 

controls. 

Plasma levels of Na, K, Cl, Mg and P were not 

significantly different from controls (Fig). 

Urinary outputs of Na, K, were not significantly 

different from controls. 

Urinary output of Mg and P was significantly 

lower in AN than in controls. 

Conclusion: Plasma electrolyte levels were 

within normal limits. However urinary output of 

phosphate and magnesium were decreased. 

This corresponds to phosphate and magnesium 

deficiency in our group of patients with anorexia 

nervosa. 

It can be concluded from our results that 

our patients with anorexia nervosa are at risk 

of development of refeeding syndrome due to 

phosphate and magnesium deficiency.

Abstrakta 


35

Psychiatrie - Sekce poruchy příjmu potravy

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?