jenom chybís ty!

usnutím. Děti vyrůstají uprostřed
zpívaných her a nacvičování zpěvu
probíhá i před začátkem vyučování.
Dospělí vesničané zpívají popěvky
a „cantos de hacha“ (písně při
osekávání) při kultivaci „conuco“
(parcela půdy pro obdělávání),
zpívají své modlitby a vyjadřují svou
lásku k těmto rytmům – není divu,
že zpěv serenád je tak populární! A
když dojde ve vesnických oblastech
k úmrtí dítěte, truchlící zpívají
žalozpěvy, kterým se říká „baquiní“.
Julio Alberto Hernández, Juan
Francisco García, José Dolores
Cerón, Luis Alberti, Rafael Solano a
Bienvenido Bustamante, kteří kromě
jiných rovněž kultivovali tradiční
muzikální formy. Další jsou Enrique
de Marchena, Luis Mena, Francisco
Ignacio, Ramón Díaz, Manuel Simó,
Juan Luis Guerra, Michael Camilo a
José Antonio Molina.
Dominikánci milují hudbu. Otec
Labat, francouzský kněz, který přijel
do hlavního města v roce 1795 v
době, kdy Španělsko postoupilo
náš ostrov Francii podle bazilejské
smlouvy, vyslovil následující hluboký
postřeh: „Tanec je v Santo Domingu
tou nejoblíbenější vášní a já nevěřím,
že na světě neexistuje jiné místo,
kde jsou lidé tak hluboce vtažení
muzikálními vibracemi.“ Labatův
postřeh je neskutečně příhodný. Zpěv
je pravděpodobně jediný fenomén,
který může soupeřit s tancem, aby
naplnil dominikánskou duši.
Až do dnešního dne se zachoval
zvyk zpívat ukolébavky dětem před
Bachata, hudební žánr, jehož
kořeny sahají po kubánské boleroson
a po portorické tance, se
přizpůsobil hudebnímu vkusu a
osobité zvláštnosti dominikánského
lidu. Také známý jako „música del
amargue” se tento žánr těší velké
popularitě v zahraničí a považuje
se za autentické znázornění rázu
venkovského lidu a lidových
radovánek Dominikánské republiky.
• Tip
Güira je typickým dominikánským
nástrojem, který sestává ze struhadla,
vytvořeného z tenkého měděného
plechu ve tvaru dutého válce, který,
když je škrabán pomocí škrabky,
vydává drnčící rytmický zvuk. Původní
indiánská populace na ostrově
používala tento nástroj při „areíto“
(indiánské ceremoniální tance a písně).
Vyráběli tento nástroj z atraktivního
ovoce „gourd“ (tykev), ze které
vydlabali dužinu a pak ji oškrábali a
později ji škrabali pomocí vidlicovité
hůlky. Stále jsou „pericos ripiaos“, kteří
tento typ Güiry ještě používají.
„Perico ripiao“ je domorodý název pro
trio potůlných zpěváků, kteří interpretují
populární muzikální formy v rámci
vesnického prostředí. Dominikánský
tambor (bubínek) dosahuje svého
57 la cotica