jenom chybís ty!

Národní palác.
každý region svůj šarm a zdůrazňuje
své výrazy nezvyklým způsobem;
z prvních pronesených slov jsou
identifikovaní mnozí řečníci.
Tato jedinečná forma vyjadřování
byla zdrojem inspirace pro slavné
spisovatele, jak domorodé, tak i
zahraniční. Není přesně známo,
kdy začala být používána běžná
venkovská hantýrka v literárních
spisech. Nicméně drsná báseň
napsaná v roce 1635 od Tirso de
Molina získala literární ocenění -
drsný živý rytmus byl zvěčněn díky
jeho pobytu mezi lety 1616 a 1618
v klášteru Las Mercedes v koloniální
zóně Santo Dominga.
Navzdory španělskému vlivu
se běžné termíny odvozené z
melodického a sladkého jazyka
Taino stále používají a téměř
všechny si zachovávají svůj původní
význam. Například: ají (pepř),
barbacoa (zvíře opékané na rožni),
batea (žlab nebo malá káď), bija
(ovoce anatto), bohío (chata), burén
(plochý lívanečník), canoa (kánoe),
carey (želvovina), caribe (Karibik),
casabe (maniok jedlý), coa (ostrý
dřevěný prut), conuco (parcela
země pro kultivaci), guanábana
(láhevník měkkoostný obecný),
guayaba (guava), hamaca (houpací
síť), higuera (baobab), huracán
(hurikán), iguana (leguán), lambí
(maso z mušlí), maíz (kukuřice),
tabaco (tabák), tiburón (žralok),
yagua (palma), yuca (juka) a další.
Když s námi návštěvníci mluví,
mají tendenci si myslet, že si
buď myslíme, že jsou hluší,
nebo že se zlobíme. Skutečně,
křik a gestikulování, běžné
mezi venkovskými lidmi, kteří
překonávali vzdálenosti zvyšováním
svých hlasů, se nyní rozšířilo do
městských oblastí, a dokonce
překročilo hranice generací.
Z tohoto důvodu se protest v naší
zemi značně liší od toho, co by
někdo mohl vidět ve Švýcarsku
nebo Spojených státech. Zatímco
jejich zvykem je jít pomalu mlčky
v místě protestu a držet plakát,
la cotica
14