You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Bořitelé hrází (Dambusters)<br />
Bořitelé hrází - Dambusters<br />
Po několika výpočtech Wallis zjistil, že bomba musí mít cca 10 tun a musí být shozena z velké výšky, aby vnikla hluboko<br />
pod vodu. Dosud však nebylo zkonstruováno letadlo, které by takovou bombu uneslo. Přesto se svou studií seznámil<br />
několik vlivných lidí. Bohužel zájem byl nepatrný vzhledem k tomu, že vynálezů přicházela v té době celá řada a<br />
naprostá většina z nich byla fantaskních a nesmyslných. Proto se jimi odpovědní lidé často ani nezabývali.<br />
Jediným, koho tato studiaezaujala, byl Air Vice Marshal Arthur Tedder. Ten s ním seznámil ministra pro leteckou výrobu<br />
lLorda Beaverbrooka. Jeho postoj byl víceméně skeptický, ale se studií se seznámili další lidé: Air Commodore Pat<br />
Huskinson, který byl ředitelem pro výzkum a výzbroj Ministerstva pro leteckou výrobu, Sir Charles Craven, správní<br />
ředitel firmy Vickers, Sir Henry Tizard, vědecký poradce Ministerstva pro leteckou výrobu a konečně G/Cpt Winterbotham,<br />
zabývající se neortodoxními zbraněmi. Ti se zasloužili o vytvoření výboru v čele s Dr. Pyem, který tuto studii<br />
prošetří. Výbor hodnotil plán jako proveditelný a jeden z členů komise Dr. Glanville, ředitel laboratoře pro silniční výzkum<br />
navrhl, aby se postavil model přehrady zmenšený v měřítku 1:50 a na něm se ověřovaly možnosti destrukce. Po<br />
několika týdnech pokusů, kdy byly zkoušeny různé vzdálenosti od hráze i množství trhaviny, Ing. Wallis zjistil, že nejlepší<br />
výsledky dává nově vyvinutá trhavina RDX (RDX = hexogen, velmi silná, bezpečná a často používaná trhavina,<br />
označovaná také jako Cyklonit, nebo T4). Aby byl efekt co nejlepší, musí být nálož odpálena pokud možno těsně na<br />
stěně přehrady a přibližně v její poloviční výšce.<br />
Jenže jak tuto nálož dostat na místo? Použití torpéd vylučovaly řady ochranných protitorpédových sítí, které prokázal<br />
letecký průzkum u všech přehrad. Shodit bombu z malé výšky s určitostí přesný zásah vylučovalo, neboť bomba by<br />
dopadla na vodu horizontálně a nezajela pod hladinu. Zdálo se, že projekt skončí ve slepé uličce. Ing. Wallis ale brzy<br />
našel způsob, jak dopravit bombu na místo. Inspirovalo jej dětské “házení žabek”. Bomba ve tvaru válce, roztočená na<br />
určité otáčky, by skoky po hladině překonala protitorpédové sítě, narazila na hráz, potopila se přímo u zdi a poté v<br />
potřebné hloubce vybuchla.<br />
Avro Lancaster<br />
44<br />
Závěr výzkumu a výpočtů zněl, že k protržení<br />
přehrad stačí trhavina o váze cca 2 994 kg<br />
(6 600 lb). Když se připočetla váha pláště<br />
bomby cca 1 200 kg (2 650 lb), tak celková<br />
váha bomby byla cca 4 196 kg (9 250 lb). Pro<br />
tuto bombu se už bombardér našel. Byl jím<br />
nový Avro Lancaster, který by po určitých<br />
modifikacích tuto bombu na cíl dokázal dopravit.<br />
S výpočty a nákresy navštívil Ing. Wallis prof. Patrika Blacketta, ředitele operačního výzkumu, který usoudil, že věc je<br />
životaschopná a ihned ji předal Siru Tizardovi. Sir Tizard okamžitě povolal Ing. Wallise, aby pokračoval v projektu. Ten<br />
měl již vyhlédnutou starou nepoužívanou přehradu ve Walesu, Nant-y-Gro nedaleko Leominsteru. Byla asi tak 5x<br />
menší než Möhne, a tak bylo nutno přepočítat množství potřebné trhaviny.<br />
24. července 1942 byl proveden ostrý pokus, který skončil naprostým úspěchem,<br />
hráz byla protržena. Sir Tizard zařídil, aby Ing. Wallis mohl pokračovat<br />
ve výzkumné nádrži v Teddingtonu. Bohužel Dr. Tizard byl jen poradce a Dr.<br />
Wallis potřeboval, aby dal “zelenou” někdo z výkonných orgánů. Jenže reakce<br />
byly stále vlažné až do podzimu roku 1942. Tehdy se ozval člen výboru pro<br />
tajné a nové zbraně, který se zajímal o některé staré Wallisovy projekty. Ten<br />
se mu zmínil o přehradách a reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Již druhý<br />
den ředitel z výboru pro tajné a nové zbraně vyslovil souhlas pro výrobu 6<br />
prototypů poloviční velikosti. Dne 4.<br />
Skákající bomba dr. Wallise<br />
12. 1942 se odpoutal od vzletové<br />
dráhy v Woeybridge upravený Vickers Wellington s bombou.<br />
Bombardér byl pro bombu speciálně upraven. V pumovnici byl umístěn motor,<br />
který roztáčel bombu na 500 ot/min. Berany svíral zkušební pilot fy. Vickers<br />
“Mutt” Summers a Ing. Wallis byl na místě bombometčíka. Provedli zkušební<br />
shoz bomby z výšky 45,5 m (150 ft) při rychlosti 385 km/h (240 mph) a<br />
zjistili, že princip funguje, ale bomba neskákala úplně podle představ Ing.<br />
Wallise. Plášť byl pravděpodobně tenčí a bomba se poškodila, proto zbylých
Change language