AUDIT

Historie tajných zbraní fašistického Německa
na hlavní sklady bezpilotních střel v podzemních jeskyních u Paříže v St-Leu-d´Esserent, kde bylo
zničeno na 300 střel, a prostor skladu se stal nepoužitelný. Těchto náletů se často zúčastňovala i
617. bombardovací peruť „The Dambusters“ (proslavená zničením přehrad na řece Ruhr nebo
zničením bitevní lodi Tirpitz).
V1 byla Němci ještě postupně zdokonalena na odpalování z letadel, těchto odpalů bylo celkem
576, z toho 321 kusů bylo sestřeleno.
Do 22. 7. 1944 bylo realizováno 5000 startů V1, koncem srpna ale už musí Němci stanoviště ve
Francii opustit.
Od 16. 12. 1944 jsou ostřelovány raketovými střelami
Antverpy, které byly velmi poškozeny. Celkem na ně
dopadlo 2448 střel.
29. 3. 1945 byl v Datchworthu proveden poslední dopal
V1 za 2. světové války.
torzo vysokotlaké pumpy V3
Celkem odstartovalo na Anglii 7488ks střel V1. 3957 jich bylo zneškodněno (1847 stíhači,
1878 protiletadlové dělostřelectvo, 232 balónová přehrada) což činilo 52,8% odstartovaných
střel. Některé zdroje uvádějí, že bylo celkem vypuštěno přes 10000 V1, ale
jen 2419 dosáhlo cíle.
V1 na odpalovací rampě
Tyto střely usmrtily 6214 osob (92% v Londýně), 18 037 osob bylo zraněno. Zničeno
bylo 23 000 domů a 100 000 poškozeno.
V2 na scéně
Vraťme se na začátek našeho pojednání.
8. 9. 1944 na čtvrť Chiswick dopadá první V2. Proletěla vzdálenost 320km z nizozemského Den Haagu.
Premiéře ale předcházel podobný nezdar jako v případě V1. První start V2 proběhl totiž už 6. září v 10.30, ale nepovedl se. Následoval
druhý pokus s týmž nezdařeným výsledkem. Pak se už ale rozjíždí série úspěšných odpalů.
Do 20. 11. 1944 dopadlo na Londýn cca 210 V2 s výsledkem 456 zabitých. 25. 11. zabíjí V2 160 osob v Deptfordu. Rakety V2 útočily
nejen na Londýn, ale dopadaly i kolem Norwiche a Ipswiche, zasahovaly cíle ve Francii, Belgii i v jižním Nizozemí.
A i když použití V2 nepotvrdilo předpokládané katastrofické scénáře, přesto představovaly tyto rakety poměrně vážnou hrozbu.
Jedinou jakousi obranou byl radar. 48% raket dokázal zachytit, pak šlo spočítat dráhu letu a podle toho umístění odpalovacího
zařízení i místo dopadu, takže mohlo být provedeno bombardování míst startu a využilo se systému varování pro ohrožená místa.
To bylo vše, jinak nebylo proti raketám V2 obrany.
Největším omezujícím limitem pro odpalování V2 se tak stal spojenecký postup západní Evropou, který zatlačil Němce na samou
mez operačního doletu raket a samozřejmě bombardování odpalovacích zařízení. Tak byl rozsah z plánovaného měsíčního vypuštění
cca 900 raket za měsíc omezen na cca 450 raket, který se na jaře ještě snížil a poslední V2 dopadla 27. 3. 1945 na čtvrť Orpington
v Londýně.
Celkem bylo odpáleno 2500 raket, z toho 517 na Londýn, 1265 na Antverpy, 537 na jiná místa v Anglii, 61 nedoletělo, zbytek se
zřítil při startu. Zabito bylo 2724 osob zabito, 6467 zraněno.
A pro dokreslení ještě jeden údaj: cena odpálení V2 – 1200 liber, V1 - 125 liber.
Závěr
Němci opouštějí Peenemünde v průběhu ledna a února 1945, Von Braun při evakuaci zajišťuje pro svůj tým (cca 5000 osob) na
stovky nákladních aut a dokonce 2 vlaky. Vše s jediným cílem. Uniknout přicházejícím Rusům a dostat se do podzemní továrny v
Harzu.
Rusové přicházejí do Peenemünde 5. 5. 1945 (2. běloruská armáda). Co šlo, bylo demontováno a odvezeno do Ruska, včetně techniků
a specialistů, převážně druhé kategorie.
Von Braun si v průběhu přesunu zlomil při autonehodě ruku i rameno, přesto se mu daří ukrýt v Harzu dokumentaci o vývoji a
36