AUDIT

Historie tajných zbraní fašistického Německa
Hned od podzimu 1943 odbojové skupiny Armiji Krajowé (dále AK) sledují výstavbu
základny, kde byly ponechány stávající domy tak, aby místo mělo charakter
normálně obývané vesnice.
Od listopadu 1943 se začínají shromažďovat hlášení o vypouštěných střelách z
Blizny, první A4 tady startovala 5. 11. 1943. Celé tyto série pokusů byly pozorovány
a vyhodnocovány, díky dobré organizaci odbojových skupin probíhal i sběr
spadlého materiálu z raket dříve, než na místo stačily dojet oddíly německých
vojáků. Zpočátku rakety často vybuchovaly ve vzduchu, přesto se postupně u
zdařilých pokusů odbojářům podařilo zjistit směry jejich letů.
U vesnice Sarnak, asi 300 km severně od Blizny, dopadlo vysoké procento zdařile
odpálených raket. Místo se okamžitě dostalo do zorného pole AK. Dodejme, že
Němci v této vesnici ponechali místní obyvatelstvo a tak byly nevyhnutelně zaznamenány
v případě dopadů raket i smrtelné případy.
Čas před invazí
Bombardování ramp ve Francii bylo zahájeno v prosinci 1943. Efekt byl ale minimální,
proto bylo použito i těžkých 6t bomb zvaných „Tallboy“. Pro Němce byla
směry letů V2 z Blizny a místa dopadů
ale neustálá pozornost bombardovacích perutí velkým problémem, navíc V1 má stálé technické problémy a proto se neustále odsunuje
datum útoku na Londýn. Do 12. 6. 1944 na stanoviště ramp dopadlo celkem cca 24 000t pum. Proto došlo postupně na
německé straně ke změně koncepce v technologii ramp. Začaly se vyrábět z prefabrikátů, rychle sestavitelné a dle potřeby i dostatečně
mobilní.
V únoru 1944 Himmler a SS převzali konečně celkovou kontrolu nad výrobou raket, dokonce nakrátko zatkli i von Brauna, Klause
Riedela a Helmutha Gröttropa. Riedel později zahynul při autonehodě (snad inscenováno SS). Od jara se také uskutečňuje prosazování
projektu V3 (ing. August Coender) „Die Hochdruckpumpe“ (vysokotlaká pumpa).
V červnu 1944 se ale náhle Britům dostává konkrétních důkazů o charakteru rakety A4
V2 v polských rukou
Poláci se na základě zájmu a požadavků z britských míst rozhodují, že se pokusí jednu raketu získat. Plán na ukradení kompletní
rakety z vlaku však musel být odložen, přednost dostává vyhazování mostů na železničních magistrálách v souvislosti s plánovanou
spojeneckou invazí.
12. 6. 1944 polský odboj analyzuje kapalinu z raket jako 80% koncentraci peroxidu vodíku H 2 O 2 . Peroxid poháněl turbočerpadlo,
které dodávalo palivo, což byl alkohol a tekutý kyslík jako okysličovadlo.
A pak přichází zpráva ze Sarnaku. Nevybuchlou raketu, která dopadla na břeh řeky Bugu, získali polští odbojáři. Nejprve ji shodili
do řeky, aby ji ukryli před hledajícími Němci, později byla vytažena a postupně demontována a díly odvezeny do Varšavy. (Verzí o
získání rakety je více – dopadla do bahna a hned zamaskována, ukrývaná v rákosí…).
Je naplánována operace Wildhorn, Poláky označována jako Most. Jde o přistání spojeneckého letadla v Polsku, naložení dílů rakety
a odborníků z řad AK a návrat do italského Brindisi.
25. 7. 1944 po delších peripetiích na přistávací ploše „Motýl“ u Tarnowa, kolem půlnoci, konečně přistává Dakota, velitel por. George
Culliford z Nového Zélandu, druhý pilot kpt. Kazimierz Szrajer
Nakládka probíhá v přesně určeném pořadí:
1. zvláštní materiál (díly V2)
2. specialista Jerzy Chmielewski (Rafal) – šéf ilegálního úřadu hospodářských studií II. oddělení hlavního velitelství AK, organizuje
a analyzuje zpravodajskou činnost o V1 a V2 do léta 1942, pak zatčen a vězněn v Osvětimi, propuštěn v březnu 1943. Byl od
začátku u sledování a organizace získávání informací o raketových střelách
3. dr. Józef Retinger – polský politik, spolupracovník Sikorského. V 56 letech seskočil v roce 1944 do Polska, tedy jeden
z nejstarších lidí, kteří seskočili v rámci bojové mise. Po různých peripetiích, nedůvěře ze strany AK a pokusů o atentát na jeho
osobu, vrací se zpět do Londýna. Po válce emigroval na Západ, angažoval se v evropských strukturách.
34