AUDIT

Historie tajných zbraní fašistického Německa
Ve výsledku lze však konstatovat úspěch, zvláště s přihlédnutím k tomu, že šlo z hlediska taktiky o první použití velkého počtu bombardérů
na tak malý cíl a v tak malé výšce.
Roli úspěšnosti tu hrály tři, možná čtyři zásadní faktory:
1) posádky si byly vědomé významnosti akce, byly dobře připravené a učinily vše pro konečný úspěch
2) přítomnost hlavního bombometníka, jeho činnost a oprava chybného značení
3) použití bombardování s časovým odstupem (5. skupina) - ukázalo se jako přesnější
4) úspěch diverze Mosquitů nad Berlínem
Do faktorů podmiňujících úspěch samozřejmě patří i dobré klimatické podmínky, jasná noc s měsíčním svitem a také činnost intruderů.
Na straně Němců by se mohlo říci, že došlo k selhání, ale v konečném součtu lze v souvislosti se zásahem nočních stíhačů přiznat
přece jen úspěch a také taktika „Schrage Musik“ překvapila svou efektivností.
Německé ztráty: 8 Me 110, 1 Dornier 217, 2 Focke Wulfy 190, 1 Me 109, možná ale bylo sestřeleno nebo alespoň poškozeno více
letadel. Zklamáním byla účinnosti flaku, jeho zásah nebyl nijak výrazný. Na překážku byla zdlouhavá organizace řízení a přestřelování
do větších výšek, takže na svém kontě vykázal sestřel asi 3-4 letounů.
Vliv na další rozvoj raketového programu
Peenemünde nebylo náletem zcela zničeno, i když se to pilotům zdálo. Lze říci, že nedošlo ani k zásadnímu poškození. Pokusné a
výrobní závody nevykazují ochromující škody, někdy hrála roli i obyčejná smůla - nepodstatné budovy jsou zcela zničeny, důležité
(aerodynamický tunel, telemetrický blok, výrobna kyslíku) nezničeny. Zůstaly i nákresy a plány, v té době už fungoval systém, kdy
byly duplikovány a ukládány v trezorech mimo areál.
Důvody, které vedly k nepřesnosti bombardování, jsou hlavně v problému udržení výšky a směru, dosti pum dopadlo jen těsně
vedle cíle. Eliminujícím faktorem byla také měkká, písčitá půda, do které se pumy hluboko bořily, a vlastní síla detonace pak míří
neškodně vzhůru.
Hodně zásahů utrpělo sídliště, ale protože měli obyvatelé více času k nějaké reakci a zajištění úkrytu, ze 4000 osob zahynulo jen
178 osob (z toho dva důležití technici).
Velké ztráty byly hlášeny z Trassenheidenu který nebyl cílem bombardování. Zahynulo 500 - 600 mužů (Poláci, Rusové, Ukrajinci,
Francouzi...). Tento fakt byl samozřejmě Němci propagandisticky náležitě využit.
Nicméně všechny zdroje se shodují na odhadu ztráty tempa nebo zdržení ve vývoji raketových zbraní v řádu přibližně dvou měsíců.
Ale dalších souvisejících faktorů je více. Hlavně jde o poznání, že tajemství Peenemünde je prozrazeno a z tohoto faktu vyplývající
následné rozhodnutí o přesunutí a rozdělení vývoje a výroby. S tím je samozřejmě spojeno další zdržení reálného nasazení raketové
zbraně. Němci si uvědomovali dobře nebezpečí dalších náletů a také zintenzivnění snahy o špionážní infiltraci vývojového a výrobního
programu.
Hitler pověřuje velením nad celým programem vývoje tajných zbraní SS grupenführera dr. Hanse Kammlera a nacistické vedení
určuje další postup:
1. hlavní montážně výrobní podnik bude přesunut do výrobních prostor v podzemí v pohoří Harzu
2. výzkumně vývojové podniky se přemístí do podzemí u Traunsee
3. odpalovací zkušební rampa pro A4 bude umístěna více na východ, do vesnice Blizna (Polsko)
A tak se vývoj i nadále opožďuje kvůli všem těm nutným přesunům a reorganizacím.
Zmenšil se i objem plánované výroby. Projekt a vývoj rakety Wasserfall a dvoustupňové A 9, který vznikal souběžně
v konstrukčních kancelářích se ani nedostal na výrobní linku (zásadní zde byla smrt dr. Thiela).
Je tu ještě i jistý morální dopad. Němci náhle zjišťují, že Britové mohou doletět do Německa kamkoliv a udeřit kdekoliv.
A konečně víme, že první raketa dopadla na Londýn až 8. 9. 1944 - 3 měsíce a 2 dny po D-Day a více než rok po peenemündském
náletu.
32