AUDIT

Historie tajných zbraní fašistického Německa
Na zemi
Jaká byla v době náletu ochrana Peenemünde? Víme už, že od jara 1943 bylo připravováno protiopatření, vše ale bylo ve stadiu
počátečních prací. Na sídlištích se sklepy přebudovávaly v kryty, totéž proběhlo v pokusných závodech. V okolí byly umístěny baterie
lehkého flaku, v písčitých dunách se budovaly tzv. Splitterraben - zákopy proti střepinám. Kasárna a ubytovny měly ovšem
minimální ochranu, budovaly se pouze kryty v blízkých lesících. A také sem byla umístěna zařízení pro výrobu umělé kouřové clony.
V době náletu pak 1. vlna vinou příliš jižně posunutých značek bombardovala tábor pro zahraniční dělníky Trassenheide. Baráky
zde byly hlídané a na noc uzamykány. Proto vznikl zmatek a chaos a zahynulo tu na 500 osob.
Tyto pumy byly ovšem určeny pro sídliště severněji polohované (Siedlung) a v něm umístěný odborný technický a vědecký personál.
Po opravě umístění cílů došlo k bombardování i zde, nicméně obyvatelé tohoto prostoru měli více času pro ukrytí a sklepy
přeměněné v kryty převážně vydržely. Bylo ovšem zničeno 70-80% budov. Celkem tu zahynulo cca 178 lidí, což je relativně málo.
Smrti neunikl Dr. Walter Thiel, vedoucí inženýr oddělení raketového pohonu V2 a Dr. Erich Walther - hlavní inženýr údržby. Zahynul
také generál W. Chamin-Glyczinski, vojenský velitel zkušebního střediska.
Značné ztráty byly také v jihovýchodní části poloostrova, kde byla ubytovna
pro 400 žen, převážně administrativní personál. Druhý prostor pro
bombardování - dvě velké montážní budovy, kde probíhala hromadná
výroba raket V2, dostaly vedle několika menších pouze dva přímé zásahy
těžkých pum. Zásadních škod uchránil budovy ráz staveb s vysokou střechou,
která zachytila výbuchy pum, silná podlaha pak ochránila spodní
prostory. Nicméně byly poškozeny části hotových raket i strojů. Dále
bylo zničeno mnoho domů, kanceláře a projekční prostory. Bohužel
mnoho pum šlo jen těsně mimo a také výrobní a konstrukční plány se
v tu dobu již duplikovaly a byly ukládány mimo místní závody.
Peenemünde po bombardování, snímek ze září 1943 Třetím cílem byly pokusné závody. Tady byl prostor k bombardování asi
1000m dlouhý a 450m široký. Třetí vlna bombardérů se už potýkala s hustou kouřovou clonou, flakem i stíhačkami. Lidé měli dostatek
času se ukrýt. Značkování posunulo střed rámce bombardování asi o 365m, přesto tu byly způsobeny vážné škody. Bylo
zničeno 25 hlavních budov, 9 poškozeno, asi 77 menších domů, kde byly
administrativní štáby a některá technické zařízení, bylo zničeno. Bez
úhony vyvázl jak Werner von Braun, tak i generál Dornberger.
Útok byl soustředěn pouze na východní část poloostrova. Letiště West
v západní části poloostrova, kde probíhal vývoj V1, zůstal nepoškozen.
Stejně tak nedotčen byl i závod na výrobu kapalného kyslíku, umístěný
též na západní straně ostrova. Na vlastní obec Peenemünde dopadlo
ovšem pár pum, zahynuli 4 lidé.
Dodejme jen, že jakýkoliv výzkum, výroba či činnosti související
v Peenemünde ustaly až po amerických náletech v roce 1944. Asi největší
chybou a tragédií bylo chybné označení první zóny a do hledáčků bombardéru
se tak dostal tábor Trassenheide, kde došlo k masakru civilních
zahraničních dělníků. Hodně pum také spadlo do lesa a moře.
nálet amerických bombardérů na Peenemünde
Evangelická církev v Karlshagenu postavila po válce na místním hřbitově kamenný kříž, na kterém je vyryt tento nápis: “V tomto
hrobě odpočívá 91 Poláků, 23 Ukrajinců, 17 Francouzů, 16 vězňů koncentračního tábora, 66 osob neznámé národnosti, celkem
213 osob přivezených na nucené práce. Bůh praví: Znám tě dle jména“.
V době existence Německé demokratické republiky (NDR) byl v Karlshagenu vybudován pomník na památku všech vězňů, kteří
nalezli na Usedomu smrt. Odhalen byl 8. 5. 1970.
Vzdušné souboje
Vraťme se ještě jednou nad Peenemünde do doby, kdy nálet teprve začíná. Prvních 30 minut se díky diverzní operaci Šprot neobjevila
na nebi ani jedna stíhačka. Němečtí piloti, kteří čekali nad Berlínem, viděli sice na severu záblesky výbuchů, zůstávali však
30