řečeno největšímu zakusil hlavním uprostřed

30 IMMACULATA
✉ Dopisy
čtenářů
Milá redakce Immaculaty a drazí čtenáři!
Ve vaší rubrice „Poděkování“ pravidelně vychází
desítky díků za zdravě narozené děti. Často i za takové,
kterým byla během prenatálního vývoje stanovena
diagnóza Downova syndromu. Z Vašich dopisů
vystupuje opravdová víra v Boha, v Pannu Marii.
Já jsem z těch, kteří nic o diagnóze Downova syndromu
nevěděli, a přesto Pán dopustil, že jsme s manželem
byli podrobeni velmi těžké životní zkoušce
víry. Při porodu našeho druhého dítěte (je to holčička)
proběhlo všechno jako „po másle“. Porod byl přirozený,
žádné komplikace. Až 4. den po porodu za
mnou na pokoj přišla lékařka - byl to den slavnosti
Nejsvětější Trojice, oznámila mi stroze, že dítě - to
nádherné dítě vedle mně - je mentálně postižené
(Downův syndrom) a ke všemu má velmi těžkou srdeční
vadu. Kříž byl tedy dán, byly jen dvě možnosti.
Buď utéct nebo zůstat stát u paty kříže. S mým
manželem, se sedmiletým synem i s ostatními příbuznými
jsme se rozhodli pro to druhé.
Vědomě jsme přistoupili vykonávat Boží vůli až do
konce. Slova z „Otčenáše“ - buď vůle Tvá - najednou
dostala nový rozměr. Byl totiž konec vlastním plánům,
vlastním touhám... Bůh to byl, kdo toužil být
obdarován naší vytrvalostí a důvěrou v Něho.
Následovala celá řada pravidelně se opakujících vyšetření,
při nichž se nás lékaři (někdy i bez citu) ptali,
jestli bychom si naši holčičku nechali, kdybychom
věděli, že je tak vážně nemocná a postižená.
Vždy jsme je znovu a znovu překvapovali svým
„ano, nechali“. Začali jsme často navštěvovat nemocniční
oddělení kardiologie (Praha - Motol, Brno, aj.),
navštěvujeme oddělení endokrinologie (má totiž
špatnou i štítnou žlázu), genetiky, neurologie (nechodí,
jen sedí). Mockrát jsme byli hospitalizováni v nemocnici
(největší operace trvající více než 8 hodin,
kdy jí srdíčko alespoň částečně „spravili“, následovalo
mnoho pobytů v nemocnici, kdy měla zápaly plic,
„modrala“ apod.). V Praze nás vyřadili z dalších ope-
rací, protože srdce je natolik poškozené, že ho nelze
ani transplantovat ani operovat, zemřela by. Jejich diagnóza
zní: tři čtyři roky života.
Teď má dceruška tři roky, nechodí, sedí - to byl vymodlený
dárek k Vánocům, komunikuje, je s ní legrace,
snaží se mluvit, mentálně je na úrovni asi ročního
dítěte. Umí kříž, ví, kde je kostel, při mši sv. tančí...
I když nechodí, nemluví, pořád se směje. Rozdává radost
nám i svému okolí, je živým důkazem Boží přítomnosti
mezi námi. Kdykoliv jsme stáli v její nemoci
u její postýlky, vždy to byla ona, kdo nám dává sílu.
Bůh mi tak ukázal, kde čerpat energii - u kříže.
Milujeme kříž, je naší oporou, ne neštěstím.V tomto
mentálně postiženém človíčku já vidím Boží tvář, děkuji
Kristu i Marii, že mi dali pohlédnout do tváře
svého anděla. Že nám ho alespoň na jistý čas půjčili
a my se můžeme dívat do tváře živé lásky.
Tento dopis jsme se rozhodli napsat, protože víme,
že máte mnozí jinak postižené děti, přesto nepřestávejte
děkovat Bohu za důvěru, kterou vložil do vás.
Musím říci: „Bůh mi věří natolik, že mi svěřil jednoho
ze svých svatých!“ I když jsou tyto děti pro mnohé
lidi něčím nedokonalým, věřte, že v Božích očích dokonalejší
a čistší tvorečky nenajdete.
Přijetí kříže a Boží vůle - v tom je tajemství štěstí
na zemi.
S pozdravem vaše čtenářka Renata
Vážení bratři v Kristu,
v 66. čísle Immaculaty jsem si přečetl v článku
Růženec, poznámky k metodě modlitby, že se přidává
mezi jednotlivé desátky také fatimská modlitba, v níž
se modlíme ... doveď do nebe všechny duše, zvláště
ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.
Chtěl bych k tomu dodat svůj vlastní prožitek:
Fatimskou modlitbu v růženci jsem se modlil dlouhá
léta a konečnou prosbu jsem chápal, že se modlím
za duše, které to nejvíce potřebují. Ve své domýšlivosti
jsem se mezi ně nezařadil. Před několika lety
nastala první změna v tom, že možná i já mohu patřit
mezi tyto duše, ale i tak zůstal určitý stupeň domýšlivosti
v tom, že jsem připustil jen možnost.
V současné době už vím s určitostí, že mezi ně patřím
a jsem šťasten, že se za mou spásu modlí obrovské
množství těch, kteří tuto modlitbu vkládají do růžence.
Pán ať žehná Vaší práci!
dominikánský terciář Tarsicius