řečeno největšímu zakusil hlavním uprostřed

24 IMMACULATA
Bůh sám však může budoucnost vyjevit
Touha poznat budoucnost je člověku už
odedávna vlastní. V každé epoše se objevili
nejrůznější věštci, astrologové, augurové
apod. Tento jev byl nerozdílně spjat s pohanskými
kulty (např. známá delfská věštírna
boha Apolona v Řecku), Starý i Nový zákon
ho naproti tomu striktně zakazovaly. Církvi
v minulosti se nepodařilo věštění budoucnosti
zcela vymýtit, pouze omezit. Novověký proces
odpadu od víry přinesl s sebou znovu rozkvět
této pověry. Podle současných statistik až 80
milionů Evropanů využívá služeb jasnovidců,
astrologů, kartářek aj. a konzultuje s nimi své
rozhodnutí o investicích, nastoupení do zaměstnání,
zahraniční cesty atd. Budoucností
se začali zabývat také vědci - vznikla disciplína
zvaná futurologie.
Katolickému křesťanu je pod hříchem zakázáno
obracet se k astrologům, kartářům,
spiritistům a jiným podobným šarlatánům
s požadavkem zjistit konkrétní fakta o své
budoucnosti. Není však hříchem zabývat se
futurologií, která stanoví na základě vědeckých
poznatků pravděpodobné směry vývoje
v ekonomice, politice či kultuře, aniž si
činí nárok na stoprocentní pravdivost svých
prognóz.
Někdy však samo Nebe poodhalí své tajemství
a sdělí konkrétní informace o budoucnosti.
Křesťan se nesmí po takových sděleních
pídit a vyžadovat je, ale když Pán sám
(nebo Jeho vyslanec) promluví, vezme ve
vlastním zájmu tato proroctví vážně. Kdyby izraelský
národ ve Starém zákoně dbal na
hlasy proroků, mohlo by leccos v jeho dějinách
vypadat jinak. Kdyby jeruzalémští Židé
věnovali předpovědi Pána Ježíše o zkáze
Jeruzaléma, jak ji zaznamenávají evangelia,
náležitou pozornost, nemuselo k tragickému
zničení Davidova města Římany r. 70 vůbec
dojít. Křesťané podle svědectví prvokřesťanské
literatury, pamětlivi Kristovy předpovědi
o záhubě města, odešli během 50. a 60. let
z Jeruzaléma do horské lokality Pella, takže
při krvavých masakrech r. 70 nezahynul ani
jeden z nich.
Nebe však v každé epoše dává malinko nahlédnout
za oponu budoucnosti, i v nejnovější
době. Názornou ukázkou je zjevení Panny
Marie ve Fatimě. I když Církev se staví negativně
k veškerým pokusům předpovídat budoucnost,
proroctví fatimských dětí uznala za
pravá. Všechno se také splnilo do poslední
joty. Matka Boží v r. 1917, kdy zuřila první světová
válka, předpověděla realitu druhé světové
války („když se lidstvo neobrátí, vypukne
za pontifikátu Pia XI. ještě strašnější než ta
nynější“), dokonce i její „předznamenání“ velikým
světlem na obloze (Což se splnilo. Před
vstupem hitlerovských vojsk do Rakouska se
v únoru r. 1938 nečekaně a proti všem propočtům
astronomů objevila polární záře.), ochranu
Portugalska, které bude války ušetřeno
(skutečně se stalo), dále to, že si Portugalsko
„uchová pravou víru“ (také to je realitou,
v Portugalsku se neprojevuje v Církvi zhoubný
neomodernismus jako v jiných zemích
Západní Evropy), hlavně však upozornila na
strašlivý faktor ruského bolševismu a utrpení
Svatého otce, což bylo připomenuto nedávným
zveřejněním 3. tajemství.
Proroctví P. Marie ve Fatimě (a také v jiných
mariánských zjeveních) nesou s sebou tytéž
charakteristické znaky jako předpovědi starozákonních
proroků a v Novém zákoně samotného
Pána Ježíše: Neznamenají, že všechno
se musí splnit absolutně, vždycky je zde dána
podmínka, která stanoví, že případné neštěstí
je možno při jejím respektování zvrátit. Tak
Ježíš Kristus reaguje na zřícení věže v Siloe
a ztrátu lidských životů pod ní slovy:
„Nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete,“
tj. když změníte svůj život, mine vás
tento úděl. Matka Boží hovoří ve Fatimě i jinde