řečeno největšímu zakusil hlavním uprostřed

NEPOSKVRNĚNÁ
Sedm darů Ducha Svatého
Ve všech dřívějších a také ve většině dnes
vydávaných katolických katechizmech
a v učebnicích náboženství nacházíme kromě
základních pravd a pouček následující výčet
„sedmi darů Ducha Svatého“: dar moudrosti,
rozumu, rady, síly, umění, zbožnosti a bázně
Boží. Určité překvapení může vyvolat skutečnost,
že v některých novějších katechizmech
a kancionálech již tento výčet nenacházíme.
Ještě větší překvapení vzbuzuje chybění
zmínky o „sedmi darech“ v novém
Katechizmu katolické církve.
Co to má znamenat? Změnilo se něco
v chápání Ducha Svatého?
Určitě se nic nezměnilo ani v nauce
o Duchu Svatém, a tím spíše v Jeho působení,
v tom co, můžeme od Ducha Svatého očekávat
a jak s ním můžeme spolupracovat.
Nauka o „sedmi darech Ducha Svatého“
byla přítomna v Církvi od II. Století až do
II. Vatikánského sněmu.
Seznam „sedmi darů“ pochází ze Starého
zákona. Když prorok Izajáš prorokuje příchod
očekávaného mesiáše - Emmanuela, říká:
„I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek
z jeho kořenů a vydá ovoce. Na něm spočine
duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti,
duch rady a bohatýrské síly, duch poznání
a bázně Hospodinovy“ (Iz 11, 1-2).
Předpovídá vlastnosti, které bude mít budoucí
mesiáš. Starobylí překladatele Izajáše přeložili
hebrejský význam poslední vlastnosti
dvěma slovy, aby vyjádřili jeho plný význam.
Hebrejský termín, který určuje postoj úcty
vůči Bohu obsahuje především ideu „bázně
Boží“. Bázeň se nám spojuje především se
strachem. Aby lépe vyjádřili, co je obsaženo
v hebrejském pojmu přidali ještě jedno slovo:
„zbožnost“. Takto se ze tří paralelních párů
vlastnosti, které vypočítává prorok Izajáš ve
shodě s pravidly hebrejského poetického jazyka,
bylo v křesťanské tradici ustanoveno
„sedm darů Ducha Svatého“, které měl Ježíš
a podle Jeho vzoru má také mít každý křesťan.
V průběhu dějin bylo věnováno mnoho
pozornosti „sedmi darům Ducha Svatého“,
které byly považovány za plnost darů Ducha
Svatého. Pro tuto plnost svědčilo číslo sedm,
které má velmi bohatou biblickou symboliku.
Pochopení sedmi darů bylo pro věřící nesnadné,
protože první čtyři z nich se týkají
sféry intelektuální (dar moudrosti, rozumu
umění a rady). Není lehké pochopit nuance
těchto pojmů. Kromě toho vypočítané vlastnosti,
i když beze sporu jsou dary Ducha
Svatého, zdánlivě neobsahují tento nejdůležitější
dar, kterým je láska. Proto v křesťanském
poselství, kterým bezesporu je
Katechizmus katolické církve, se klade především
důraz na to, že Duch Svatý je mimořádným
Darem, který dostává každý při křtu
a při biřmování. V Katechizmu katolické církve
čteme, že: „Bůh je láska a láska je první
dar, jsou v ní totiž zahrnuty všechny ostatní“
(KKC 773). „Ta láska je vylita do našich srdcí
skrze Ducha Svatého, který nám byl dán“
(srv. Řím 5,5). Spolu s tímto největším darem,
kterým je Duch Svatý, Dar Lásky, sám Bůh -
Láska, člověk dostává mnoho jiných darů,
které nelze ani všechny vyjmenovat. Těmito
dary jsou charismata, milosti stavu, tj. pomoc
Ducha Svatého usnadňující plnění stavovských
povinností a svěřených úkolů. Pak těmito
dary je milost víry, modlitby a mnoho jiných
mezi nimi také ty, které se týkají
intelektuální sféry a pomáhají nám chápat
pravdy Boží a naučit se žít podle nich.
Není tedy třeba odstraňovat z paměti doposud
vyjmenovávaných „sedmero darů“, ale
nemůžeme si myslet, že obsahují všechno
bohatství, které nám přináší Duch Svatý,
Nejvyšší dar, jenž jako Duch pravdy připomíná
a dovoluje pochopit Boží zjevení, jako Boží
Utěšitel nás posiluje ve víře a dává radost
plynoucí z víry a naděje a především jako
Bůh Lásky nám umožňuje žít v lásce a milovat
Boha i člověka.
O. Paulin Sotowski
11