:¡ªª ¦¾¢ªª¨ - Immaculata - Minorité

14 IMMACULATA č. 100 (6/2008)
Historie Mariánského sloupu
na Starém Městě pražském
Těsně před koncem třicetileté války,
na podzim roku 1648, kdy švédská
vojska obsadila zradou Malou Stranu
a vydrancovala Pražský hrad, pokusila
se ještě naposled dobýt Staré
a Nové Město pražské. Čekala je
hojná kořist. Město chránily hradby
a nejsnadnější cestou k cíli byl
Karlův most. Tehdy se zorganizovala
skupina obránců, složená z nevycvičených
měšťanů, řemeslníků
a studentů Univerzity Karlovy, kteří
vytvořili mariánskou legii. Postavili
se odhodlaně dobře vycvičené a vyzbrojené
profesionální armádě švédského
království. Obránce vedl jezuita
P. Jiří Plachý. Jeho vysoká téměř
dvoumetrová postava vyčnívala nad
hlavy bojovníků. Obránci města se
rozhodli za každou cenu uhájit vstup
do města přes Karlův most. Zde se
tehdejší hrdinové postavili mnohonásobné
přesile. Když jim docházely
síly, obraceli oči k nebi a prosili
o pomoc Boží a přímluvu Panny Marie. Byl vysloven
slib, že odvrátí-li s její pomocí nepřátelská
vojska a zachrání tak Prahu před zničením, postaví
té, na kterou se v nejtěžších chvílích obraceli
o pomoc, jako výraz vděku a poděkování za ubránění
města sloup s její sochou na vrcholu v centru
města na Staroměstském rynku. Ne jako symbol
vítězství, ale poděkování, vděčnosti za pomoc
a ochranu v nejvyšší nouzi. Proto ji nezobrazili
jako Pannu Marii Vítěznou, ale Immaculatu,
Neposkvrněnou. Doufali v nemožné, doufali v zázrak.
A skutečně se tenkrát v Praze zázrak stal.
Pražané své město před mnohem silnějším nepřítelem
uhájili.
Pražané svůj slavný slib daný v největší tísni
dodrželi. Po skončení války podali žádost císaři
Ferdinandu III., který jejich návrh podpořil a jako
mariánský ctitel se v této iniciativě osobně anga-
Mariánský sloup byl dominantním a kompozičním centrem náměstí.
Odbýval se u něho náboženský i občanský život.
žoval. Tak mohl být mariánský sloup po skončení
jedné z nejhroznějších válek postaven. Stal se
jedním z prvních mariánských sloupů v Evropě,
v samotném jejím srdci. Nebyl z mramoru a sochy
z bronzu, ale z českého, hrubozrnného pískovce.
Podobné sloupy byly později stavěny, někdy
i jako poděkování za ochranu před morovou nákazou
a dalšími pohromami. Začala doba českého
baroka, vytvoření nového vzhledu české krajiny,
která ztratila během husitských válek i pozdější
války třicetileté své památky z dob minulých,
tak jak je nacházíme dodnes v jiných evropských
zemích. Postavením sloupu se pražské popraviště
proměnilo v místo kultu, úcty a modlitby. (Poblíž
místa, kde byl postaven sloup stávala šibenice,
která byla posléze přemístěna za město). V blízkosti
také byla renesanční Krocínova kašna. Sloup
tvořil dominantu celého náměstí a byl jeho kom-