největšímu vyprosíš muselo
:롪¨ ¢¾¢ª¡ª - Immaculata - Minorité
:롪¨ ¢¾¢ª¡ª - Immaculata - Minorité
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
č. 108 (2/2010) NEPOSKVRNĚNÁ<br />
23<br />
racionalistickou a materialistickou ideologii. Náhle<br />
ho naplnila přítomnost Boha, Jehož existenci dosud<br />
popíral. Navíc s údivem odhalil, že celá pravda zjevená<br />
Bohem je obsažena v katolické církvi. Pokora<br />
od té doby byla pro něho životní nutností, neboť<br />
právě ona znamená poslušnost vůči pravdě o Bohu<br />
i o člověku. Rozmetala na prach jeho intelektuální<br />
snobismus a způsobila, že se definitivně zřekl<br />
„volné lásky“ a všech sexuálních kontaktů s děvčaty.<br />
Stal se praktikujícím katolíkem. Před konverzí<br />
mu chyběla disciplína, nyní ale po setkání<br />
s Kristem si sám stanovil program práce i modliteb.<br />
Ten byl tak přísný, že by ho nevydržel snad ani<br />
mnich kartuzián. Mimo jiné denně rozjímal texty<br />
Písma sv. a studoval katechismus.<br />
Setkání s Pascalem<br />
a Frossardem<br />
Duchovní i intelektuální život Messoriho po konverzi<br />
silně ovlivnil francouzský matematik, filozof<br />
a mystik Blaise Pascal, který žil v 17. stol. Jeho<br />
spis „Myšlenky“ pomohl Messorimu lépe pochopit,<br />
co se vlastně stalo v jeho životě. Pascal totiž<br />
měl téměř doslova stejnou mystickou zkušenost setkání<br />
s Kristem jako Messori. Úplná duchovní proměna,<br />
vnímání „ohně“ Boží přítomnosti a lásky,<br />
jakož i celá atmosféra byly tytéž u Messoriho<br />
i u Pascala.<br />
Díky Pascalovi Messori pochopil, že bez Božího<br />
zjevení nejsme my, lidé, schopni odlišit pravdu<br />
od lži. Vřele přijal Pascalova slova: „Posledním<br />
krokem rozumu je uznání Tajemství, které ho převyšuje.“<br />
Messori právě toto učinil. Otevřel se vůči<br />
tajemství Boha. Dogmata katolické církve se stala<br />
pro něho směrovkami na cestě svobody v poznávání<br />
Boha.<br />
Každý logicky myslící člověk, když odmítne<br />
všechny předsudky, dospěje k závěru, že jsme ponořeni<br />
do tajemství makro- i mikrokosmu a do ještě<br />
většího tajemství duchovního světa. Proto je těžko<br />
pochopitelné, proč tolik lidí se nad tím nezamýšlí.<br />
Messori píše: „Ať nás nerozesmívají ti, kteří se pokládají<br />
za moudřejší než věřící, protože nahrazují<br />
Boha Stvořitele absurdním idolem, jímž by měla<br />
být Věčná Hmota!“<br />
Jenom věřící člověk si uchovává svobodu při<br />
hledání pravdy. To je markantně zřejmé u událostí,<br />
které přesahují přirozené zákony, čili u zázraků.<br />
Když věřící zjistí, že fakta jsou nepopiratelná,<br />
tak zázrak přijme. Nevěřící ale odmítá jakoukoliv<br />
možnost zázraku – a tím se uzavírá před uznáním<br />
jiného rozměru skutečnosti, nedostupného<br />
smyslovému poznání. Zázrak se totiž nedá vměstnat<br />
do jeho ideologického schématu. Tehdy se<br />
uchyluje k nejrůznějším iracionálním výkladům.<br />
Není vnitřně svobodný, ale zotročený ateistickým<br />
dogmatem, který tvrdí, že Bůh určitě neexistuje,<br />
a proto nemohou být ani zázraky.<br />
Druhou osobností, která po konverzi<br />
na Messoriho silně zapůsobila, byl André Frossard,<br />
jediný katolík mezi 40 členy Francouzské akademie<br />
věd a osobní přítel papeže Jana Pavla II.<br />
Napsal knihu o svém obrácení pod názvem „Bůh<br />
žije, potkal jsem Ho“. Pocházel z ateistické rodiny,<br />
otec byl zakladatelem Francouzské komunistické<br />
strany. André koncem 30. let jako mladý, začínající<br />
novinář hledal v Paříži svého přítele a přitom<br />
„náhodou“ vstoupil do kostela, kde právě byla<br />
vystavena Nejsvětější svátost. Tehdy pocítil, že<br />
do jeho nitra pronikla jakási tajemná moc, která jej<br />
osvobodila od ateistické slepoty a zahrnula nadpřirozenou<br />
realitou, vyzařující přímo z Nejsvětější<br />
svátosti.<br />
Frossard píše: „S tímto ‚vtrhnutím‘ Boží skutečnosti<br />
do života je spojena radost, podobná entuziasmu<br />
trosečníka, jehož právě zachránili z oceánu<br />
před jistou smrtí. Teprve tehdy jsem si uvědomil,<br />
v jakém blátě jsem žil, a divil se, jak jsem tam<br />
mohl vůbec dýchat. Zároveň jsem byl obdarován<br />
novou rodinou, jíž se stala katolická církev.“<br />
Plody obrácení<br />
V této výjimečné době krátce po konverzi, kdy<br />
Messori zakoušel čerstvou zkušenost osobního setkání<br />
s Bohem, se u něho projevovala intenzivní<br />
potřeba modlitby – a to beze slov, v radostné<br />
intimitě, doprovázené často i slzami. Byl to, jak<br />
píše, „pláč útěchy, údivu a poznání, ale též kajícnosti,<br />
výčitek svědomí a lítosti“. Začal denně chodit<br />
na mši sv. a odhalil, jak obrovským pokladem<br />
je Eucharistie, skutečná přítomnost zmrtvýchvstalého<br />
Krista. Právě ve svatostáncích katolických<br />
kostelů je přítomen největší poklad lidstva, náš<br />
Spasitel Ježíš Kristus, který září mocí svého božského<br />
života a lásky.