největšímu vyprosíš muselo

22 IMMACULATA č. 108 (2/2010)
Z temnoty nevěry
k setkání s Kristem
V létě r. 1964 proběhla v životě mladého
italského studenta Vittoria Messoriho radikální
změna. Hmatatelně zakusil Boží existenci.
Z agnostika se tak stal jeden z nejznamenitějších
současných apologetů Katolické církve, proslulý
spisovatel a novinář, jehož knihy stojí v čele
světových bestsellerů.
Obrácení – jak píše Messori v knize „Proč
věřím“ – se uskutečnilo bez jeho jakékoliv zásluhy.
Byl to jemu nabídnutý tajemný dar. Mohl ho
samozřejmě odmítnout, ale kdyby to udělal, byl
by – jak sám říká – „úplným oslem, který zavírá
nejen srdce, ale i oči a odmítá to, co je samozřejmé...“.
Víra v Ježíše Krista se stala pro Messoriho
tak drahocenným pokladem, že dnes je ochoten
za ni položit i život. Raději by umřel než by zapřel
Krista.
Otázka po smyslu smrti
a Kristova odpověď
Messoriho rodiče byli slušní, ale nevěřící lidé.
Žili v Turíně, otec byl nejdříve vojákem, potom
úředníkem. Přesto Vittorio (nar. r. 1941) byl
u prvního sv. přijímání, neboť i ateisté byli tenkrát
přesvědčeni, že to děti „ochrání před neštěstím“.
Navštěvoval prestižní Azegliovo gymnázium
v centru Turína, poté studoval na univerzitě
politologii. Aby zaplatil studia, pracoval v noci
jako telefonista. Ve shodě s formací, kterou získal
doma i ve škole, byl agnostikem a antiklerikálem.
Fascinovaly ho spisy francouzského existencialistického
filozofa Jeana Paula Sartra, které útočily
proti katolické víře.
Jednou v létě r. 1964 ho však náhle přepadla
otázka: Skončí se všechno mojí smrtí? Na to nedostal
odpověď ani od svých učitelů, ani od racionalistické
ideologie, v níž byl vychován. Vede sku-
tečně smrt do černé propasti nicoty? Tato palčivá
„velká neznámá“ mu nedopřála klidu. Sám neví,
jak se to stalo, že jedno odpoledne našel malé, kapesní
vydání evangelií, pohozené ve skříni.
Otevřel a četl: „Pojďte ke mně všichni, kteří se
lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím...“ (Mt
11,28). Tehdy se stalo něco mimořádného. Jako
by mu spadly šupiny z očí. Vzrušeně četl dál –
a z temnot nevěry zazářilo náhle světlo: Vittorio
se setkal s Kristem „ve fyzickém, pravdivém
smyslu: tak silná byla jistota této přítomnosti.
Slovo se doopravdy stalo pro mne tělem, nabídlo
mi radost i neklid, velké nadšení i bázeň,
uspokojení z vyplněné povinnosti i výčitky svědomí
kvůli mé nevěrnosti...“. Šlo o mystickou
zkušenost světla Kristovy přítomnosti, které jako
pramen vytrysklo z evangelií.
Messori zdůrazňuje, že tato jeho zkušenost byla
absolutně objektivním faktem, ne iluzí nebo dokonce
psychickou chorobou. Bylo to jako tsunami,
které rozbilo na kusy celou jeho dosavadní
Foto: www.ipseg.it